DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemthriller. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemthriller. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 26. července 2024

KNIŽNÍ TIPY - Den mrtvých - Mark Roberts (2021)


Den mrtvých - Mark Roberts
2021, Kalibr

Pokaždé, když se stane něco hrozného, tak přemýšlím, jak musí být pozůstalým, obětem. Násilník je chráněný zákonem, je dobře, že jde k soudu, že má nějakou obhajobu, ale většinou mi přijde následný trest malý. Nechápu, jak může někdo ubližovat malým dětem a potom se znovu stát vedoucím v organizacích, které pořádají tábory pro malé caparty. Usvědčený pedofil pracující s dětmi? Vždyť to nedává absolutní smysl. Divím se, že v podobných případech nevezme někdo spravedlnost do svých rukou. Ne, s podobnými zvířaty nemám žádný soucit. Vykastrovat, zavřít až zčernají. Tak to vidíte, mluvím jako lidé z dnešního knižního tipu. Děj je o vrahovi, který utekl z vězení. Zabíjel usvědčené pedofily. Je pochopitelné, že s ním společnost soucítila a fandila mu. Je tomu i v případě jeho útěku. Znovu se vydává na lov. Jenže všechno je tentokrát trošku jinak.

Je to klasická britská detektivka, velmi dobře napsaná, s napínavým dějem. Je ale také pravdou, že od té doby, co se mi narodily děti, jsem na podobná témata dost háklivý. Jenže on je to opravdu problém. Vždycky mě fascinuje, když policie rozkryje síť pedofilů. Chlápci, do kterých byste to v životě neřekli. Kolik je kolem nás sadistů? Občas, když slyším některé lidi mluvit, říkám si, že v nás je opravdu velké množství temnoty. Ještě, že jsou zákony a v našem případě i desatero, kterým se tak nějak podvědomě řídíme. Nebo se o to alespoň snažíme. To procento vyšinutých a úchylů bude asi o hodně vyšší, než si myslíme. Zrovna nedávno jsme se na obědě v práci bavili o dcerách. Holky v pubertě. Když jsem odcházel, chtělo se mi zvracet. Názory některých otců na své děti byly až děsivé. Musel jsem si do hlavy narvat asi dvě hodiny extrémní muziky, abych na to přestal myslet. Uff. A to jsou prosím pěkně, velmi vzdělaní lidé. Jak píšu výše, pořád jsme svým způsobem zvířata.

Jsem pro to, aby někdo, kdo páchá podobné činy, byl navždy eliminován. Nesmí se dostat mezi ostatní. Podle mého nestačí potvrzení od doktora, tak kámo, už jsem v pořádku, polepšil jsem se. Je to výsměch a zajímavé je, že páni lékaři za to nikdy nenesou zodpovědnost. Je to téma na velkou diskuzi, kterou bohužel nevyřešíme, ale když jsem Den mrtvých četl, hodně jsem nad tím přemýšlel. Děti by měly být absolutně chráněné, je to to nejdražší, co všichni máme. Ta traumata, která si některé bohužel zažijí, musí být hrozná. Přiznám se, že na některé pasáže jsem neměl moc žaludek. A ano, tomu vězni jsem fandil. I když moc dobře vím, že tu máme nějaký systém, který bychom měli dodržovat. Lynčování není dobré. Ale v některých chvílích jej chápu. Potvrdí mi to asi každý normální fotr. 

Knížku jsem četl, když bylo kolem mě šílené vedro. Chodíval jsem se koupat na rybník. Pokaždé přijdu, vlezu do vody, zaplavu si, obléknu se a jdu domů. Mě nějaké polehávání moc nebaví. Přesto, že mi to trvá jen asi hodinu, všiml jsem si občas divných chlápků, co polehávají bokem. Se zvláštním pohledem upřeným na malé děti. Mě se potom, když čtu podobné knížky, zdají temné sny. Jedná se o třetí případ Evy Clayové, vyšetřovatelky, která je mi opravdu sympatická. Takže jako obvykle, začínám číst sérii obráceně. Achjo, ale za to může doporučení, které mi přišlo v jednom emailu. Přečetl jsem si, o čem kniha je, nějaká ta hodnocení na Databázi knih a protože jsem měl zrovna trošku času, už jsem stepoval u PPL boxu, nedočkavý a natěšený. Nutno rovnou dodat, že jsem se měl na co těšit. Knížka mě fakt bavila. Odsýpala fakt pěkně. 

Letos to vypadá, že žádnou moc velkou dovolenou mít nebudu. Čeká mě spousta práce na chalupě a to víte, nikdo jiný to za mě neudělá. Ale nevadí mi to, jsem realista. Stačí mi pár chvilek pro sebe, abych si mohl zalézt a číst si. Den mrtvých je kniha na den a půl, pokud je víkend. A nebo trošku omezíte spánek, což tedy na rovinu, občas dělám. Já se vždycky tak začtu, že nevím o světě. A o to jde. Vypnout mozek a soustředit se jenom na čtení. Pokud jste na tom jako já a máte rádi britské detektivky, neváhejte ani chvilku. Přeji hezký den a ať se vám vyhýbají predátoři ve všech svých podobách. Mějte se fajn. Děkuji za pozornost. 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Dramatický britský kriminální příběh s originální zápletkou a vyšetřovatelkou, která se jen tak nevzdá. Před pěti lety utekl z vězení proslulý vrah známý pod přezdívkou Vindici. Byl uznán vinným a odsouzen za umučení několika lidí k smrti. Jeho zločiny z něj však udělaly hrdinu – zabíjel totiž usvědčené londýnské pedofily. Nyní vyšetřuje liverpoolská inspektorka Eve Clayová a její tým stejné případy. Zdá se, že se Vindici znovu vydal na lov. Jak je však možné, že obdrželi jeho fotku z oslav Dne mrtvých v 8000 kilometrů vzdáleném Mexiku? Někdo tu rozehrál podivnou, prohnanou partii – a navíc je oproti policii vždy o krok napřed...


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 19. července 2024

KNIŽNÍ TIPY - Skleněný muž - Anders de la Motte (2024)


Skleněný muž - Anders de la Motte
2024, Kalibr

Pokaždé, když jsem doma sám, tak se změní můj stereotyp. Normálně nechodím nakupovat jídlo, normálně si nedělám svačinu na další den do práce. Všechno mi chvilku trvá, než se usadí. Už když ráno vstávám, je všude ticho. Nikdo vedle mě neoddychuje a já se snažím celý den uzpůsobit tomu, abych si více četl. Nepiju třeba kafe, nedívám se vůbec na televizi a když po cvičení vychládám, tak také jedině s knihou. Pokaždé toho přečtu tak jednou tolik. V neděli jsem přijel z chalupy, ze  které jsem si také objednal novou knihu od jednoho z mých nejoblíbenějších spisovatelů. Manželka byla zrovna v Řecku s dcerou (syn zase ve Španělsku s kamarády) a když jsme si volali, tak se zmínila, jak se jí líbil první díl série Pán hory. A to ještě nevíš, má drahá, pro co si jdu zítra do Zásilkovny. Je překvapená, ale zároveň nadšená. Tentokrát zafungovali vydavatelé i překladatelé velmi rychle. Jsem nejdříve zklamán, když stojím před výdejním místem a čtu tam, že už mají půl hodiny zavřeno.

Zachrání mě ale pan majitel, který si i mimo pracovní dobu pro něco přijede. Před obchodem zastaví stará oktávka, nejdříve vyleze hluchoněmý hromotluk a potom chlápek s kérkami a náušnicemi po celém obličeji. Takový ten Obscene extreme true styl. Usměje se a asi se trošku diví tomu, že já se nedivím, jak vypadá. Jsem zvyklý, taky jsem vyrůstal v tolerantních devadesátkách. Zeptám se opatrně, jestli by mi knihu nevydal. On je tak ochotný a milý, že jsem se rozhodl o něm i napsat. Takových lidí během dne moc nepotkáte. Chvilku hledá, skoro ztratíme i naději, ale nakonec se dobré dílo podaří. Chodím do sedmého patra pěšky a držím v ruce kartónovou krabici. Vy chodíte pěšky? To nejede výtah? Zeptá se mě jako každý den jedna stará sousedka, která musí číhat za dveřmi. Usměju se na ní a řeknu jí, že jsem v tréninku, což ji stačí a vůbec se nediví tomu, že nevypadám jako sportovec. Nahoře vydýchávám vedro a ostrým nožem rozbaluji knihu. Přivoním, jsem jak nějakej starej fetišista, ale nemůžu si pomoci. Možná právě proto jsem si nikdy nezvykl na čtečku. Nevoní. 

Za několik hodin mě upozorní prázdný žaludek, že jsem se zapomněl najíst. Jdu si namazat chleba a mám všechno rozhozený. Čekal mě rotoped a potom přestávka před cvičením. Místo toho se hecnu a všechno si odbydu najednou. Musím si opláchnout obličej. Jsem dávno na severu a vyšetřuji. Anders de la Motte je přesně tím druhem spisovatele, který přidává do příběhů ještě něco navíc. Není to žádná suchá detektivka, ale postavy jsou živé, někdy slabé, někdy hrdinné. Přesně takhle to mám rád. Příběh mě pohltil, moje oči těkají po stránkách. Neexistuje svět kolem mě, neodpovídám na chaty, stejně většina lidí píše kraviny. Musím si pustit nějakou hudbu. Projíždím soubory v počítači, tahat nějaká CD je příliš na dlouho. Jasně, severští Vanhelgd, se kterými mimochodem zítra vyjde rozhovor, se perfektně hodí k celkové náladě. Inspektorka Lea Askerová je přesně tím typem sympatické a silné ženy, které mám rád. Napíše jí její otec, že našli na jeho farmě mrtvolu. Vydá se tedy do kraje svého dětství a před vámi se začne odehrávat další z krutých příběhů.

Její přítel Martin Hill píše kroniku o místním podnikateli Gunnarovi Irvingovi a tak se ponoříme i do temné minulosti. Je to napínavý příběh, velmi čtivý, přesně jako to mám rád. V rozhovoru s Vanhelgd zazní v jedné otázce i příměr k severské přírodě, k její čistotě, melancholii. Mám to takhle rád, líbí se mi, když jdu lesem na rybník si zaplavat a přemýšlím, jakým směrem se bude děj dále ubírat. Někdy se trefím, ale většinou jsem překvapený, občas i šokovaný. Celkově potom nadšený a odhodlaný po návratu pokračovat v četbě. Moje tělo ale trošku stávkuje, sportu bylo nějak moc a spánku málo. Proč musím chodit do práce? To neexistuje čtení za peníze? Závidím knihovníkům a usínám někde daleko v lesích na severu. V temnotě čeká staré zlo. Démoni se probudili. Všechno se přenese i do mých snů. V polospánku slyším krkavce, který si zvykl sedávat u nás na balkóně. Vstávám brzy, ještě je tma.

Když si to vezmu kolem a kolem, nejsem rád sám. Nebaví mě to. Má to vlastně jenom jednu, ale zato zásadní výhodu. Můžu si víc číst. Když někomu ve svém okolí řeknu, že jsem slaměný vdovec, většině zajiskří oči - hospody, děvky, zlobení. Jen se pokaždé usměju a vzpomenu si sám na sebe, jak sedím hladový, ale nadšený s knihou v křesle. Asi jsem divnej, ale na to jsem si dávno zvykl. Na základce mi říkali brejláč a nechápali, proč když je vedro, tak raději sedím doma s knížkou, než abych skákal celé odpoledne do vody. Ale vy určitě víte o čem mluvím, co? Děkuji za pozornost. Vyšel nový Anders de la Motte. Pamatujte si to, až budete objednávat novou knihu. Opatrujte se a ať se vám daří!

---------------------------------------------------------------------------------------------------
Druhý díl série temných severských případů o krutých zákoutích lidské duše. Inspektorku Leo Askerovou po letech mlčení kontaktuje její otec. Na jeho farmě našli mrtvolu, pro policii se stal podezřelým číslo jedna, ale on tvrdí, že je nevinný. Lein přítel z dětství Martin Hill píše životopis o podnikateli Gunnarovi Irvingovi na jeho panství, kde kolují historky o záhadných úmrtích a podivných nebeských úkazech. Askerová a Hill hledají odpovědi – a mezitím z hlubin povstává Skleněný muž. Z hlubin, odkud se nikdo nikdy nevrátí. Nikdo kromě něj.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 12. července 2024

KNIŽNÍ TIPY - Dopis z Mnichova - Håkan Nesser (2024)


Dopis z Mnichova - Håkan Nesser
2024, MOBA (Moravská bastei)

Vždycky jsem špatně snášel vedra. Když mi kloužou brýle po nose. Když je u vody moc lidí, kteří řvou, neumí se chovat a neuklízejí si po sobě odpadky. Na mé oblíbené zastrčené místo, kam nikdy nikdo nechodil a mohl jsem si tam v klidu číst, začali ukazovat svoje zadky a přirození nudisté. Nechápu to, kousek vedle, na jiném rybníku, mají svoji vlastní pláž. Ale to oni ne. Nevím, jestli jste někdy na takové pláži byli, ale není to nic hezkého. Nejsem nijak stydlivý, ani prudérní, ale nechci se dívat na staré nahaté lidi. Mladý holky sem nechodí. Moje pláž byla zneuctěna. Navíc se jedna stařena vyjádřila nechutně o mých plavkách. Proč si oblečený, tykala mi a tak jsem raději zmizel do vody. Vedle mé deky se mezitím usadila rodinka zastydlých hippie. Všichni nazí, pokérovaní až běda. Paní s vytahanými ňadry. Nemohl jsem si číst, jejich děti řvaly jak prokopnutý. A taky mi běhaly před moje věci. Šel jsem dál, hlouběji do lesa. Jenže tam jsem zase potkal několik úchylů nakukujících na staré paní z křovisek. 

Klid jsem nalezl až doma. Ve zprávách celý den strašili dehydratací, umíráním na sluníčku a mezitím staří lidé vystavovali svoji svraštělou kůži ozónovým dírám. Každá kniha má, stejně jako deska, kterou poslouchám, svůj příběh. Ochladit se má až za několik dní. A tak jsem si raději zalezl do kouta a četl si. Chodil jsem jen do lednice a zpět do křesla. A opět se ujistil v tom, že Håkan Nesser je mistr ve svém oboru. Představte si několik sourozenců, kteří jsou pozvání jedním z nich, úspěšným malířem, do bývalé školy. Honosná večeře, u které je vyprávěn duchařský příběh, podivná noc, ale také brutální vražda, která se nakonec stane. Povolán je inspektor Barbarotti se svou partnerkou a kolegyní Evou. Začne vyšetřování, které postupně odhalí temný příběh. Jde se hluboko do minulosti, ale také jsou krásně vykresleny jednotlivé charaktery postav. Chvílemi si budete připadat spíše jako na anglickém venkově u Agathy Christie, než daleko na severu Švédska. Děj plyne poklidně, přesně jak to mám rád, protože je to blíže k realitě. Pod povrchem pobublává zlo. Jeho odkrytí probíhá postupně. Líbí se mi i různé slepé uličky, dedukce. To vše zabalené ve skvělém vyprávění. 

V noci bylo překonáno několik teplotních rekordů. Moc jsem toho nenaspal. Když ležíte, nic neděláte a potíte se, tak máte čas přemýšlet. Vedle mě oddychovala moje žena, které sice vedra také vadí, ale ne tolik, jako mě. Dívám se do tmy a protože máme otevřená okna, tak v jinak velmi tiché ulici na kraji města, slyším každý zvuk. Hádku opilecké dvojice, následné blití, třískot skla v tříděném odpadu, ranní popeláře, zkrátka všechno, co mě mnohokrát za noc probere. Ráno nadhodím u snídaně Dopis z Mnichova a bavíme se o tématu. V každé rodině jsou hádky, dědictví, ega, neštěstí, ale taky spousta pohody a dobroty. Vždycky záleží na jedinci. Na tom, jak ke svým dětem rodiče přistupují, jaké partnery si vybereme. Nemůžu prozradit celý děj, stejně jako vám, kteří jste knihu ještě nečetli a tak je pro mě hrozně těžké o ní mluvit. Obyčejné superlativy, kterým se stejně nevyhnu, protože mám autora moc rád, nedokáží přesně vyjádřit mé pocity. Kniha se mi četla sama, i když je zpočátku trošku nepřehledná. Nakonec si ale vše sedne a je strhující. Navíc, oba vyšetřovatelé i celý tým jsou sympatičtí. Někdy si představuji, že jsem součástí vyšetřování. 

Jakého kostlivce máte ve skříni vy, že jsem tak nesmělý? Asi takto lze charakterizovat celý příběh. Každý zúčastněný postupně odkryje své horší stránky. Někdo moc pije, jiný má malé sebevědomí. V pozadí se vznáší stín despotického otce. Mnohdy jsem si říkal, že podobné osoby znám i ze svého okolí, v práci, mezi kamarády. Na Nesserovi se mi vždy hrozně líbilo, že jsou jeho knihy uvěřitelné. Klidně se to mohlo stát i ve vaší rodině. Někomu rupnou nervy, někdo v sobě tutlá vztek dlouhé roky. Nespravedlnost v dětství, málo objímání, citový chlad, tohle všechno se v nás postupně usazuje, zraje to v nás, hnije, stává se vředem, který jednou praskne. Většina vrahů, kteří jsou v knihách tohoto autora, jsou v podstatě nešťastní lidé. Z různých důvodů. Žádní nadpřirození sérioví maniaci, kteří mají inteligenci na hranici geniality, ale spíše obyčejní lidé, se svými slabostmi. Okolo mě bylo děsný vedro, ale já byl daleko na severu. Byly vánoce a do kostí se mi dostával chlad.

Je tu ještě jedna věc, kterou umí autor skvěle. Dokáže ve mě pokaždé probudit zvědavost. Přemýšlím s ním, jsem součástí jeho vyprávění. Mám to takhle pokaždé u dobrých knížek. Moje fantazie pracuje na plné obrátky. Jsem v jiném světě, v dimenzi, ze které vystupuji jenom, když se jdu napít (a to mnohdy také ne) nebo když musím do práce. Dopisem z Mnichova si Håkan Nesser u mě znovu potvrdil status oblíbenosti, který byl už tak velmi vysoký. Je léto a já se už těším na další volnější den. Knížek mám hromadu a chtěl bych je do konce prázdnin přečíst. Těším se na dovolenou, snad budu mít klid na čtení. Začal jsem také chodit plavat na jiný rybník. Je tam klid, příjemný stín a voda, ze které vylézám jenom ke knize. Děkuji vám za pozornost, bylo mi opět velkou ctí. Hezké léto přeji!

------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Známý malíř Ludvig Rute nedbá zákazů souvisejících s covidem-19 a na oslavu, kterou pořádá ve svém domě v odlehlé vísce poblíž hranic s Norskem, pozve všechny své sourozence. Neviděli se spoustu let a on by jim rád sdělil něco důležitého. Už tak vypjatou atmosféru ještě zhorší to, že v noci na Boží hod dojde v domě k brutální vraždě. Případ začnou neprodleně vyšetřovat komisař Gunnar Barbarotti, jeho partnerka Eva Backmanová a jejich osvědčený tým. Zasněžený dům v lesích na konci světa, omezený okruh podezřelých – kriminalisté z Kymlinge mají pocit, jako by se ocitli ve staré anglické detektivce. Vraždil opravdu některý z členů rodiny, nebo někdo mimo ni? Byly motivem zločinu Ludvigovy peníze, anebo měl vrah zcela jiné pohnutky?


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 21. června 2024

KNIŽNÍ TIPY - Poslední sbohem - Tim Weaver (2024)


Poslední sbohem - Tim Weaver
2024, Mystery Press

Minulý pátek jsme byli od čtyřech hodin v hospodě a probírali jsme tam nejen hudbu. Řeč se občas stočila i na knihy a já už mohl říct, že mám Poslední sbohem v Alzaboxu, do kterého Knihy Dobrovský také posílají. Byli jsme na koncertě, ze kterého jsem odešel kolem jedenácté. Tramvají domů, měl jsem v hlavě napsáno, že musím ještě knížku vyzvednout. Jenže jsem byl tak ospalý, že jsem si šel lehnout. Spal jsem skoro jedenáct hodin a potom seděl u snídaně a nevěděl jsem, co mám dělat. Byl jsem utahaný jako starý pes. Udělal jsem fotky z koncertu, sepsal pár slov o kapelách a potom jsem musel ven. Dnes nic jiného dělat nebudu a pustil jsem si nové Sarke. Koupil jsem jen pár rohlíků na večer a něco málo k obědu. Byli jsme doma jen se synem a ten je samozřejmě ve věku, kdy je pořád venku s kamarády. Kniha mi připadala ještě teplá, voňavá. Roztrhl jsem karton, rozložil úlovky před sebe a potom jsem jak nějaký úchyl přivoněl.

Naladil jsem hlasitost hudby tak, aby mě norští black thrash metalisté nerušili a zároveň, abych je vnímal. Udělal jsem si kafe, které normálně moc nepiju. A potom jsem se na několik hodin ztratil v příběhu. Byl jsem jen já, kniha a hudba. Čtenáři metalisté určitě ví, o čem píšu. Tohle je něco nezaměnitelného. Spojení skladeb a knížky, v podstatě dokonalá esence. Mám to takhle moc rád a Tim Weaver patří dlouhodobě k mým nejoblíbenějším spisovatelům. Nezklamal mě ani letos. Ono na rovinu, David Raker zase patří k mým nejoblíbenějším postavám. Tentokrát je příběh velmi temný, chladný, šílený. Zpočátku působí vše obyčejně, záhadně. Ale pak se děj rozjede, že jsem zase jednou hltal stránky po desítkách. Tati, mám hlad, vyruší mě večer synek a já si uvědomím, že mi kručí v břiše jako jemu, který je v pubertě. Ještě půjdu s klukama ven, řekne mi, když povečeříme a já jen kývnu souhlasně hlavou. Jen mi dej vědět, v kolik přijdeš. Je doma poměrně brzy a já se ani neskočil osprchovat. Byl jsem zcela mimo, kniha mě schlamstla. 

Jsem rád, že mám doma promo od Sarke už asi dva měsíce. Občas na to zapomínám a počítám s tím, že i mí kamarádi desku slyšeli. Jsem ale vázán mlčenlivostí a tak si píšu poznámky, poslouchám album nejen při čtení. Příběh pokračuje, vše postupně graduje, přemýšlím nad dějem, jsem vlastně taky takovým soukromým vyšetřovatelem. Někdy se trefím, jindy jsem zcela mimo. Je zajímavé, kolik temných myšlenek někteří lidé mají. Netvor může být i váš milý soused. Do hlavy nikomu nevidíte. Říká se, že oči jsou dveřmi do duše, jenže oni někteří umí působit hodně přesvědčivě. Bývám opatrný, když potkám někoho s falešným úsměvem. Stará příkoří znovu ožívají. Bolest, ztráta, smrt. Tim Weaver na mě někdy působí až melancholickým dojmem. Stejně jako nové album Sarke. Něco chladného je ve větách i melodiích. Padá na mě zvláštní smutek. Někteří lidé jsou opravdu bestie. Musí být hodně těžké napsat knihu tak, aby byla takto napínavá. 

Možná vám bude připadat, že je vše hodně spletité, různé postavy působí až podivně, ale postupně se začne všechno rozkrývat. Ta kompozice, ten jazyk, zase zobu autorovi z ruky a dělá si se mnou, co chce. Hádanky, které je třeba rozluštit. Občas jsem zapomínal dýchat, musel jsem knížku zaklapnout, dojít si do ledničky pro pivo nebo se jen tak podívat z okna. Už byla tma a na balkon přiletěl krkavec. Nějak se to naučil. Pokaždé si sedne na zábradlí a natáčí hlavu. Jasně, připadal jsem si jako v jedné slavné povídce, akorát s tím rozdílem, že tam to byl Havran. Dívám se do tmy a čekám až odletí. Posel smrti? Napadne mě několikrát. Nevím, ke čtení se ale vrátím až po delší době. Jenže mě už bolí oči a jdu spát. Ráno je taky den. Chybí mi pár desítek stránek a než pojedu po obědě pro manželku, chci knížku dočíst. I stane se a potom potřebuji několik hodin na vstřebání. Mám to takhle vždycky. V autě mi hrají Sarke a když svoji ženu uvidím, tak nadšeně vyprávím o tom, jakou napsat zase Tim Weaver skvělou knihu. 

Osud tomu chtěl, že jsem nedávno o některých lidech ze svého okolí také zjistil pár temných informací. Je to zvláštní pocit, jakoby ve vás bylo něco prázdného, jste zklamáni, poníženi, že jste jim věřili. Možná nebo právě proto, se mi kniha trefila do nálady. I když na druhou stranu, jak jsem již zmiňoval, Tim Weaver nikdy nezklame, takže jsem ani nečekal nic slabého. Čtyřicet let otázek, na které najde postupně David Raker odpovědi. Někdy si říkám, jestli by neměla raději historie spát. No jo, ale co spravedlnost, co pravda, co oběti a pozůstalí? Hodně jsem o tom po přečtení přemýšlel. A samozřejmě, poslouchal u toho nové album Sarke. Doporučuji vám obojí, album a hlavně knihu. Mějte se co nejlépe, opatrujte se a mějte se co nejlépe. Děkuji za pozornost.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------
PŘED ČTYŘICETI LETY SE PO NÍ SLEHLA ZEM. TEĎ SE VRÁTILA. JE TO VŠAK SKUTEČNĚ ONA? Rebece byly tři roky, když se její matka Fiona jednoho dne nenápadně vytratila ze dveří a už se nikdy neukázala. Rodina o ní neslyšela skoro čtyřicet let. Po bratrově pohřbu však Rebeka obdrží nepodepsané kondolenční přání. Neví, jestli ho poslala její matka… ale něco jí říká, že ano.

Rebeka se rozhodne zjistit, co se před lety s Fionou stalo, proč tak náhle opustila své děti a proč se s nimi už nikdy nepokusila spojit. Obrátí se proto na soukromého vyšetřovatele Davida Rakera. Ten souhlasí, že jí pomůže, přestože je to pro něj v mnoha ohledech neobvyklý případ. Čím víc ale rozplétá vlákna celé hádanky, tím detailněji se před ním skládá příběh plný tajemství, bolesti, ztráty a smrti. A netvor, který ho začal psát, ještě zdaleka neřekl poslední slovo.

Démoni Fioniny minulosti jsou až příliš živí, a aby toho nebylo málo, musí se David popasovat s kostlivci z vlastní skříně. Takovými, kteří by ho mohli poslat za mříže… nebo rovnou do hrobu.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 14. června 2024

KNIŽNÍ TIPY - Noční dům - Jo Nesbø (2024)


Noční dům - Jo Nesbø
2024, Kniha Zlín

Snažím se jednou měsíčně vyrazit na koncert a podpořit své oblíbené kapely. Také jezdím do Jizerek za svojí mámou, která zůstala sama. Bývají to náročně cesty, kdy trávím dlouhé hodiny ve vlaku, na nádražích. Zrak už mi tolik neslouží a autem si netroufnu. Vždy si s sebou beru nějakou dobrou knihu. Pokaždé je nahoře v batohu, v takové té kapsy, ve které nosí trampové mapy a nebo pivo. Vlezu v Plzni do kupé a zaujme mě paní tak v mém věku. První, co mě napadne je, že jí to moc sluší. Udržovaná, usměvavá a s hezkým hlasem. Mile poděkuje, když jí pomáhám s kufrem nahoru. Vlak se rozjede a oba vytáhneme stejnou knížku. Jo Nesbo, Noční dům. Jak se vám líbí? Zaťuká dáma na obal. Kývnu souhlasně hlavou. Potom nemluvíme až do Berouna, kde vlak náhle zastaví. Ona je vepředu a chce mi prozradit, kam bude děj pokračovat. Proboha, ne? Řeknu jí a podaří se mi ji umlčet. Tohle nikdy nedělejte, to je hřích proti všem čtenářům, pokračuji a ona se směje a já se na ní dívám, protože vždycky je hezké potkat krásnou ženu. 

Jsem naštvaný, protože na sever přerušili spoj. Sedím v náhradním autobuse a mačkám se s ošklivou paní v elasťákách. Ona pořád jí. Hamburger, k tomu srká kolu, padá jí na obrovské břicho zelí. Zůstává jí mezi zuby a v zatáčkách se na mě přitiskne zpoceným tlustým tělem. Napadá mě spousta věcí, které bych jí udělal, ale samozřejmě si to jen myslím. Jednou má ale namále, to když autobus prudce zabrzdí a ona mě poleje kraťasy a knihu coca colou. Ani se neomluví. Jen na mě hodí úsměv bez zubů. Myslím na královnu a držím se křečovitě opěradla. Tady se nedá číst. Přijedu celý zmačkaný. Nesbo mezitím rozvíjí svůj hororový příběh, pro něj poměrně netypický. Byla to pro mě taková sázka na nejistotu. Já totiž knížky, ve kterých není Hary Hole moc nemusím, nelíbí se mi. Tohle je snad první příběh, který mě chytnul. Je jiný, v mnohém tedy odkazující na Stephena Kinga, ale jako taková stylovka velmi dobré. 

Můžete si říkat, co chcete, ale Nesbo zkrátka umí psát. Bavilo mě to, to napětí, děj, který postupně graduje, všechny ty tajemné stíny a děs. Hele, myslíte si, že vás může sežrat telefonní sluchátko? Divné, co? Jenže on se potom celý příběh začne vyvíjet velmi podivným směrem. Kapitoly přede mnou doslova utíkaly, seděl jsem na chalupě a poslouchal nadržené ptactvo. Bez muziky, jen tak v přírodě. Postupně se setmělo a máma měla nějaké filmy, co už jsem dávno viděl. Naproti je dům, který je velmi podobný tomu od Normana Batese. Tak to víte, jako starému čtenáři se mi začalo zase všechno spojovat a když potom proletěl kolem první netopýr, lekal jsem se, to přiznávám. Tahle stylová odbočka se mi u Nesba opravdu líbí a doufám, že v ní bude pokračovat. Je to samozřejmě hodně o fantazii, o tom, jestli máte rádi hororové filmy a knížky. Bylo to napínavé? Bylo. A strašidelné? Jasně, že ano. Opravdu doporučuji číst hlavně ve tmě.

Stříhal jsem plot a sekal dříví. Vítr se proháněl mezi stromy a já postupně přidával rychlost, abych si mohl odpoledne zase sednout. Jak nejsem na některé pohyby zvyklý, tak se mi klepaly ruce a chytala mě záda. Přesto jsem si sedl zase před chalupu a byl nevrlý, když kolem chodili turisté, neustále se ptali na cestu a zdravili mě. Mohl by už konečně soused vypnout motorovou pilu? A co ten jeho uštěkaný pes? Okřikl bych ho, ale je to brazilská fila a nahání mi strach. Klepou se mi ruce únavou, ale začtu se znovu tak, že nevnímám nic okolo sebe. Pomalu se stmívá a já knížku dočtu. Potom vzpomínáme na staré časy a jen tak si povídáme. Stařenka se usmívá a já mám radost, že ona má radost. Mluvíme i o knihách, ale já ty její historické romány moc nemusím. Není to můj styl. Nebo jinak, spíš na to ještě nemám čas, já potřebuji (stejně jako ve sportu) něco dynamického, napínavého, čtivého. Na vážnější literaturu se musím víc soustředit, tu si nechávám na stáří. Pokud tedy nějaké bude, znáte to.

Je to super knížka. Za mě rozhodně. Pokud máte rádi Kinga, pardon Nesba, tak neváhejte ani chvilku. Domů jsem se vracel zase vlakem. Na Prahu jede spousta lidí do lázní na západě. Mám místenku a poslouchám muziku. Sednu si a uzavřu se do své ulity. Ano, paní zase seděla proti mě. To je náhoda, co? Usměje se a pak si celou cestu do Plzně povídáme o knížkách. Má neskutečný rozhled a málokdy ji něčím překvapím. Pracuje někde ve školství a jak říká, když není co dělat, tak si čtu. Chápu ji. Kdyby to šlo, četl bych si pořád. Knížky jako je Noční dům, klidně i dvakrát po sobě. Někdy si připadám jako divný pavouk, že ještě louskám knížky. Když potom potkáte spřízněnou duši, zjistíte, že je nás pořád hodně. Jen nejsme ze své podstaty tolik vidět. Ještě, že ty telefonní budky u nás zrušily, mohla mě některá sežrat. Nebo ne? Přeji hezký den a děkuji za pozornost.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Nesbo v novém žánru! Thriller s hororovými prvky, který vás pohltí. Čtrnáctiletému Richardovi, který se po tragických událostech přistěhoval k tetě a strýci do městečka Ballantyne, se smůla lepí na paty. Když přemluví spolužáka Toma, aby z telefonní budky někomu náhodně zavolal a vystřelil si z něj, vypadá to jako nevinná lumpárna. Jenže sluchátko vzápětí Toma sežere. Richardovi nikdo nevěří a po zmizení dalšího spolužáka ho čeká pobyt v nápravném zařízení. Jak dokáže, co se doopravdy stalo? A není náhodou všechno úplně jinak?


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 7. června 2024

KNIŽNÍ TIPY - Smrt půvabného média: detektivka ze staré Vídně - Frank Tallis (2020)


Smrt půvabného média: detektivka ze staré Vídně - Frank Tallis
2020, Portál

Nemáte někdo něco ke čtení? Ptám se jedno takové klidné sobotní odpoledne rodiny. Právě jsem dočetl další knihu a několik jich mám někde na cestě. Zvedne se moje dcera, podá mi knížku, kterou si sama koupila z peněz z brigády. Přemýšlím o tom, jestli je to v dnešní době i jejím věku normální, ale asi je. Po návštěvě kina a zhlédnutí Duny II. si šly taky její kamarádky všechny nakoupit knížky. Ještě to není ztraceno, říkám manželce a jsme oba takoví hrdí, protože kdo to má dneska, že jo? Moje oblíbená stará Vídeň, období, ve kterém ještě vládne Václav Procházka, alias Franz Josef. Doba valčíků, ale také Sigmund Freud, který se v knize také několikrát mihne. A je samozřejmě zavrhován a je mu předhazován jeho židovský původ. Jsou to právě podobné střípky a prostředí, které dělají tento příběh výjimečným. Nečekal jsem mnoho, ale dostal jsem detektivku z doby, kdy se po ulicích proháněly omnibusy. Pánové nosili cylindry a dámy měly tak málo práv, že se o tom dnešním ženám ani nesní.

Léčí se tu ženská hysterie elektrošoky a lobotomií, zavírají se oči nad nevěrou mužů. Autor nás vezme i do špinavých uliček, ve kterých se prodávají přistěhovalkyně z Čech a Srbska. Zavražděna je žena, médium a provedeno je to samozřejmě hodně záhadným způsobem. Klasika se zamčeným pokojem zevnitř. Případ dostane na starosti inspektor Oskar Rheinhardt, který po večerech muzicíruje s doktorem Maxem Liebermannem, který je psychiatrem. Využije jeho znalosti a vše pomalu plyne ke zdárnému a překvapivému konci. Zajímavé jsou tehdejší vyšetřovací metody. Často jsem si říkal, kolik zločinců muselo uniknout a kolik jich bylo odsouzeno a byli nevinní. Vše plyne tak nějak jinak, autorovi se povedlo tehdejší dobu, se vším, co k ní patřilo, znázornit velmi dobře. Vyloženě jsem se vždy těšil, až se zavřu do své ulity se sluchátky na uších nebo jen tak u reproduktorů a ocitnu se o více než sto let zpátky po časové ose.

Chválím dceru druhý den při obědě, jak je šikovná a protože už mám přes polovinu knihy za sebou, můžeme o některých tématech diskutovat. Samozřejmě si oblíbila jednu z vedlejších postav, Amélii, která je léčena v sanatoriu právě doktorem Maxem. Ten jí pomůže, protože vidí, že je to silná a vzdělaná žena. Ona mu zase pomůže s případem. Má jiný pohled, podívá se na vše z odlišné strany. Často jsem si říkal, jaký byl udělán obrovský kus práce v právech žen. Schválně si knížku přečtěte a uvidíte sami. V některých momentech budete šokováni a budete o tom hodně přemýšlet. Třeba jenom takové studium na vysoké škole byl docela problém. A nejen to. Potom je samozřejmě hodně zajímavý svět iluzionistů, spiritistů a komediantů, mezi které patřila oběť. Zaujmou i detaily, jako americký fotoaparát, různé novátorské postupy i věci, o kterých se mnohdy prohlašuje, že se nemůžou nikdy ujmout. Dnes je běžně používáme.

Mám pro historické detektivky velkou slabost. Shodou náhod se mi poslední roky dostaly do rukou knihy převážně z Vídně nebo konce Druhé světové války. Abych pravdu řekl, tehdejší svět mě fascinoval. Už tenkrát byl mezi Vídeňáky velmi rozšířený antisemitismus. Zlo dávno bublalo pod povrchem. Židé mohli za všechno špatné a přisuzovalo se jim i spojení s ďáblem. Mimochodem, je zmíněn i případ Anežky Hrůzové a Hilsnera. Vždycky, když jsem podobné kapitoly dočetl, říkal  jsem si, jak jsme se jako lidé od té doby nezměnili. Jsme pořád ovlivnitelní, stále potřebujeme "nepřítele", na kterého můžeme svést všechny svoje problémy a neschopnost. Historie se opakuje s až děsivou pravidelností. Když jsem tuhle knihu četl, říkal jsem si to opravdu velmi často. Češi tenkrát byli přistěhovalci ve Vídni a valného mínění o nich místní neměli. Pracovalo tam spousta dělníků, kuchařek a služek. A tvářili se na nás hodně nadřazeně. Nepřipomíná vám to něco? 

Chodil jsem týden tak nějak lehčeji. Protože mi tuhle knížku doporučila a půjčila moje vlastní dcera. Vše jsem dočetl za tři dny a dodnes ve svých rozhovorech na některé pasáže odkazujeme a diskutujeme o nich. Byl jsem rád ve staré Vídni, s chutí jsem ji navštívil. Možná ani netušíme, kolik toho v sobě z tehdejšího mocnářství máme. S tím bych se s vámi tento týden rozloučil. Jedu totiž na chalupu do Jizerek a v batohu mám další knížku. Tentokrát je to žhavá novinka. Ale o tom až za týden. Děkuji za pozornost a přeji vám jen vše dobré. Mějte se co nejlépe. 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Vídeňský policejní inspektor Oskar Rheinhardt je přivolán k nevysvětlitelnému úmrtí proslulého média. Jedná se o klasickou „záhadu zamčeného pokoje“. Zavražděná, půvabná mladá žena, byla středobodem kroužku spiritistů, jehož členy byli odborník na atypické zámky, nevypočitatelný maďarský hrabě, aristokratka – přívrženkyně madame Blavatské, která se považuje za vtělení exotického božstva, a další originální jedinci. Inspektor se radí o případu s doktorem Maxem Liebermannem, který se právě pod mírným nátlakem své rodiny chystá zasnoubit s přitažlivou, avšak povrchní Clarou, ale zároveň je stále více fascinován svou pacientkou slečnou Lydgateovou, vzdělanou a inteligentní anglickou guvernantkou se symptomy hysterie V zakouřených kavárnách mocnářství na konci devatenáctého století vzkvétá zájem o nové umělecké a vědecké směry, ale zároveň se to tu jen hemží jedinci pochybné pověsti. Holmesovskou dvojici vyšetřovatelů spojuje vášeň pro zpěv a klasickou hudbu, při jejímž poslechu se často věnují rozebírání případů, které inspektor právě řeší. Doktor Liebermann se navíc právě seznámil se Sigmundem Freudem a s velkým zájmem navštěvuje středeční schůzky v jeho bytě. Své nemalé znalosti a vhled pak dává k dispozici příteli inspektorovi. Čtenář si tak může kromě napínavého příběhu navíc vychutnat i autentickou atmosféru doby počátků psychoanalýzy ve Vídni s mnoha zajímavými detaily.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 31. května 2024

KNIŽNÍ TIPY - Holly - Stephen King (2024)


Holly - Stephen King
2024, Beta-Dobrovský

Občas se v životě stávají věci, které potom po letech vyprávíte. Byla sobota minulý týden a jeli jsme do Jižních Čech na oslavu padesátin. Oblékl jsem se sportovně a pro moji ženu to byla po dlouhé době akce, na kterou mohla vyrazit. Těšili jsme se. Jenže když jsme dorazili, volají nám z nemocnice, že se máme ihned dostavit. Kamarádi nás naložili do auta a odvezli nás na nádraží. Vlak ale neodjel. Zůstali jsme sami dva na opuštěném nádraží. Museli jsme si zavolat sanitku. Než ale přijela, obtěžoval nás zfetovaný cikán. Představte si to. Široko daleko nikde nic, jenom pole a v dálce lesy. Pár domů, jinak prázdnota. Vůbec nevíme, odkud se vynořil. Šel samozřejmě ihned k nám. Když jsem se mu podíval do obličeje, měl kůži na polovině svraštělou, hnijící a hnusnou. Smrděl na kilometr daleko. Byl jako zombie, která před chvílí vylezla z hrobu. Otravoval nás, až jsem jej musel zahnat. Něco mumlal, divně se kýval a občas vycenil zuby.

Byli jsme rádi, když jsme seděli v sanitce a měli co dělat, abychom se udrželi v sedačkách. Serpentiny, divoká jízda, nakonec nemocnice a potom na chvilku domů. Potom jsem sedl do auta a řítil se nočními ulicemi. Věřte tomu nebo ne, ale potkali jsme tři černé kočky, které nám skočily přes cestu. Druhý den ráno jsem si říkal, že si musím objednat nějakou dobrou knihu. Něco, co mi alespoň trošku napraví pocuchané nervy. Kniha přišla v pondělí odpoledne a večer jsem měl půlku přečtenou. Stephnen King má sice poslední roky trošku výkyvy v kvalitě, ale Holly je opravdu povedeným dílem. Text jsem doslova hltal, připadal jsem si jako hladovec, který dostane před sebe pořádnou porci masa. Skvěle napsáno, kombinace detektivky, thrilleru a hororu. Na Středozápadě zmizí několik lidí. Je potřeba to vyšetřit. Ještě, že je tu kdysi plachá dívka, která se stala silnou vyšetřovatelkou. Je už tma, jdi spát, vstáváš brzy. Řekla mi manželka, ale já byl jak malý dítě. Ještě chvilku, prosím. Byl jsem ale po víkendu hodně vyčerpaný. Už jsem moc dlouho nevydržel.

King opět ukazuje, že je mistr děsu. Příběh je pečlivě vystavěný. Vždyť co může být horšího, než když se vám ztratí dítě? Jen pár domů od místa zmizení žijí staří manželé. Nevenek působí solidně, jak už tomu tak bývá, ale jejich sklep ukrývá šílené tajemství. Možná by to mohlo pomoci ve vyšetřování. Víc vám prozrazovat nebudu, ale garantuji vám, že pokud máte Kinga rádi, tak budete spokojeni jako já. Je až fascinující, jak vysoko si drží laťku. Vím, některé knihy z posledního období jsou takové nemastné, neslané, ale Holly k nim rozhodně nepatří. Naopak, těch 400 stránek uteče jako krev z proříznuté tepny. Autor vůbec neztratil na síle. Pořád dovede chytit a nepustit, vybudovat mrazivou a napínavou atmosféru. Šel jsem si lehnout a jak jsme prožili zase jednou velký stres, tak jsem nemohl spát. Nakonec jsem po dlouhém převalování zabral, ale pořád se mi vracel do mysli ten cikán s rozpadlou tváří a jeho smích. Když se probudím a chce se mi na záchod, tak vedle mě manželka není. Sedí v obýváku a listuje si v Holly. Řeknu jí:" Ale tuhle knihu přeci teď čtu já....". Jdeme si znovu lehnout, ale už nezabereme. 

Další den je kolem všeho děsný frmol. Děti, nákupy, rodinný život, jak jej všichni známe. Konečně je všechno hotovo a já se uvelebím znovu v křesle. Volají výsledky z nemocnice a tak znovu usedám do auta a čekám na nemocničních chodbách. Aspoň, že je den a černé kočky spí. Beru si tentokrát knihu s sebou. A dočtu ji. Když se ještě víc utahaní vrátíme zpátky domů, už jen sedím a dívám se do zdi. Chci klid, chci spát. Zalezu si a manželka usne v pokoji u televize. Někdy kolem půlnoci vstanu a najdu ji zase s knihou. Je fakt super, usměje se na mě a já jen kývnu na souhlas. Pojď už spát, měla bys odpočívat. Když mě chytne za ruku, tak mám konečně klidné sny. Kingovi se to opět povedlo. Nevím, jestli má nějaký tajný recept, ale na mě Holly opět funguje. Autor je pro mě taková jistota. Jen nějak netuším, kdo to jednou po něm převezme. Jeho jazyk i styl je totiž nezaměnitelný. Jsem jeho fanoušek od svých osmnácti, tak si nedovedu představit, že jednou přestane psát. Vzhledem k jeho věku si každou novinku neskutečně užívám. 

Přemýšlel jsem, jestli bych chtěl Holly doopravdy potkat. Asi spíše jo, mám rád zajímavé ženy, líbí se mi, když je někdo trošku jiný, odlišný a inteligentní. Víte co je zajímavé? V té malé vesničce, ve které jsme čekali na vlak, který nejel, se mi něco podobného stalo již potřetí. Jednou vykolejil vlak, ve kterém jsem jel, jednou popadaly na koleje díky větru stromy a strávil jsem na nádraží noc. Tentokrát to bylo ale ještě děsivější. Navždy budu mít tenhle náš příběh spojený z Holly. Byla takovou mou náplastí na stres. Relaxem a dalším mým tipem pro vás. King je stále ve skvělé formě a umí překvapit. Fascinuje mě lehkost, s jakou je kniha napsaná. Nezbývá nic jiného, než vám knížku doporučit. Mějte se co nejlépe, dávejte si bacha na lidi, co vylezli z hrobů a opatrujte se. Děkuji za pozornost.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Holly Gibneyová, jedna z nejpodmanivějších a nejvynalézavějších postav Stephena Kinga, se vrací v tomto napínavém románu, aby vyřešila hrůznou pravdu o několikanásobném zmizení v městečku na Středozápadě. Holly Stephena Kinga představuje triumfální návrat oblíbené postavy Holly Gibneyové. Čtenáři byli svědky Hollyina postupného přerodu z plaché (ale také statečné) samotářky v románu Pan Mercedes přes partnerku Billa Hodgese v knize Právo nálezce až po plnohodnotnou, chytrou a občas drsnou soukromou detektivku v knize Outsider. V novém Kingově románu je Holly odkázána sama na sebe a stojí proti dvojici nepředstavitelně zvrácených a skvěle maskovaných protivníků.

Když Penny Dahlová zavolá do detektivní agentury Finders Keepers a doufá, že jí pomůžou najít její ztracenou dceru, Holly se zdráhá případ přijmout. Její partner Pete má covid. Její velmi komplikovaná matka právě zemřela. A Holly má být na dovolené. Ale něco v zoufalém hlase Penny Dahlové způsobí, že Holly nemůže odmítnout.

Jen pár bloků od místa, kde zmizela Bonnie Dahlová, žijí profesoři Rodney a Emily Harrisovi. Jsou to manželé osmdesátníci, oddaní jeden druhému a celoživotní akademici v částečném důchodu. Ve sklepě svého dobře udržovaného, knihami obloženého domu, však ukrývají hrozivé tajemství, které možná souvisí s Bonniiným zmizením. A ukáže se, že je téměř nemožné odhalit, co mají za lubem: jsou bystří, trpěliví a bezohlední.

Holly musí zapojit všechny své ohromné schopnosti, aby v tomto novém mrazivém mistrovském díle Stephena Kinga přechytračila a přelstila zvrácené profesory.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 24. května 2024

KNIŽNÍ TIPY - Temné léto - Dan Simmons (2012)


Temné léto - Dan Simmons
2012 (1991), Noir

Včera jsem se vrátil z jedné akce. Pili jsme pivo, byli děsně chytří a vyřešili jsme všechny záhady světa. Čtyři chlápci, co si potřebovali odpočinout. Bylo super, že jsem potkal kluky, co jsme spolu bydleli na koleji. Naše přátelství nám vydrželo hodně dlouho. Jsem tomu moc rád, člověk má alespoň nějakou jistotu v dnešním divném světě. Stejně jako kamarády, potřebuji i knihy a muziku. Cestou na pitku jsem si četl Temné léto. Tenhle příběh mě posunul ještě dál, do mého dětství. Do doby, kdy nebyl ještě internet, kdy nás rodiče moc nekontrolovali. Bylo to super, asi jako každý rád vzpomínám, ale zažili jsme i spoustu děsivého. Je pro mě vždy zajímavé se přenést do dětství někoho jiného. Tentokrát jsou to šedesátá léta, nekonečné lány kukuřice ve státe Illinois a temnota, která se ukrývá velmi blízko. Pamatuji si na jeden podchod, kterým jsme hrozně neradi chodili. Raději jsem obešel kus města, než abych do té díry vlezl. Bývali tam úchylové a bezdomovci. My jsme byli malí, slabí a zranitelní.

Hlavní postavy sice přemýšlejí trošku "dospěleji", než by se na popisovaný věk slušelo. Základ je trošku podobný s TO od mistra Kinga. Ale nenechte se mýlit, jsou to spíše promo řeči. Základ je stejný, ale potom se vše rozběhne zcela jiným směrem. Kdo autora znáte, určitě mi potvrdíte, že umí navodit velmi pochmurnou i napínavou atmosféru. Troufám si tvrdit, že si každý oblíbíte nějakou postavu, budete jí fandit. Je léto a to bývá čas prázdnin a odpočinku. Nových dobrodružství. Já je prožíval okolo Boleslavi nebo v lesích na chalupě v Jizerkách. Hlavní hrdinové mezi kukuřicí, na malém městě. Kluci vždycky bývali stejní. Tak trošku machýrci, ale i velcí hrdinové. Pamatuji si to tak, stejně jako když jednoho z nás chtěl unést divnej chlápek. Řvali jsme tak, že utekl a ani jsme nevěděli, jaké jsme měli štěstí. Přesto jsme věděli, že někde ve tmě se ukrývá něco zlého.

Vždycky to bylo o kamarádství. Stejně jako se mi stále scházíme a samozřejmě vzpomínáme, i v knížce jde hlavně o přátelství. Respektive, tohle se mi na příběhu líbí. Jinak je to samozřejmě horor, takový ten klasický, tradiční, s pečlivě vybudovanou atmosférou. A to vše zasazené do prostředí a doby, která se mi líbí. Amerika šedesátých let musela být svým způsobem hodně zajímavá. Známe to samozřejmě jenom z knížek a filmů, ale stejně, kdybych mohl, rád bych se aspoň na pár měsíců do té doby přenesl. To ale nejde a tak si aspoň můžu číst. Když si to vezmu kolem a kolem, tak jsme pořád tak trošku ti malí kluci. My žrali Foglarovky, četli jsme rodokapsy po dědovi a hráli si na indiány. Kluci z Temného léta to měli vlastně podobné. Taky si pamatujete, jak jste popoháněli ručičku na hodinkách, aby už zazvonilo, aby už skončil poslední den školy? Běželi jsme domů, hodili tašky do kouta a už kámoši pískali před barákem. Vezmeš s sebou bráchu? Ošíval jsem se, je přeci jen o tři a půl roku mladší. To bylo tenkrát hrozně moc.

Za městem už čekají ostatní. Jsme děsně tvrdý, ale jen do doby, než se setmí. To už někdy jenom šeptáme. Když jsem jel z pitky domů, číst jsem si nemohl. Už to nějak nedávám. Jsi starej a nemáš rozum, řeknou mi doma a mají pravdu. Žaludek se mi zvedá, chce vše vyzvrátit, ale nakonec se ovládnu. Nemůžu pít čistou vodu a tak si jdu lehnout. Rodina promine. Zdají se mi sny, všechno se mi to pomotá. Temné léto, i moje staré prázdniny. Hele, nepůjdeme plavat s holkama? Nevím, kdo to navrhl, ale všichni jsme dělali, že ne, že holky jsou přece blbý. Nakonec jsme ale šli a dodnes na to vzpomínám. Doprovodíš mě domů? No, dobře a pak jsem měl další divoký sen. Pochopil jsem, že na těch holkách přeci jen něco je. Měl jsem krásné dětství, než se to v pubertě začalo kazit. To když jsem poznal, že někdo umí být také zlý. Můj otec chlastal a měnil se v monstrum. Pod postelí spala příšera. Nebo to byl  jenom sen?

Možná existují záhadné věci, duchové i nemrtví. Jsem spíše prakticky založený, realista, ale co se týká knih, tak nechávám rád fantazii, aby pracovala na plné obrátky. U Temného léta jsem byl ve svém živlu. Zajímalo mě jak téma, tak doba, do které je příběh zasazen. Četl jsem vyloženě s chutí, takříkajíc jedním dechem. Každý jsme měli nějaké dětství. Většina rodičů se snaží, abychom měli na co vzpomínat. Parta kluků z tohoto příběhu ale musí bojovat. Proti zlu. Je to dobrá knížka, velmi dobrá. Doufám, že se vám bude také líbit. Pokud jste ji již nečetli. Mějte se co nejlépe a přeji vám hezký den. Děkuji za přízeň.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Je léto roku 1960. Několik žáků šesté třídy z illinoiského Elm Havenu mezi sebou navazuje mocná, magická pouta, která nezpřetrhá ani jejich další život či ztráty. Na pozadí sluncem zalitých kukuřičných lánů a kradmého koketování městských dívek bude jejich vzájemná oddanost vystavena nemilosrdné zkoušce. Ze ztichlých útrob školy Old Central, mohutné pevnosti obestřené mahagonovou vůní rakví, vyplouvá neviditelné zlo, jež Mika, Duana, Dala, Harlena a Kevina uvrhne do války, která nezná hranic ani slitování, v níž je noc v područí jednoho věčného nepřítele...


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 17. května 2024

KNIŽNÍ TIPY - Osvoboditel - Tina N. Martin (2022)


Osvoboditel - Tina N. Martin
2022, Vendeta

Chodím ven, i když je ošklivo. Vlastně by se dalo říct, že jsem rád, když prší. Má to něco do sebe. Nikde nikdo není, všude klid a pohoda. Navíc les dýchá čerstvostí. Včera jsem začal číst Osvoboditele a je mi tak nějak divně na duši. Pokaždé, když začnu něco nového, naladím se na téma, které se v něm probírá. Dnes jdu sám, manželka má doma práci. Našlapuji rychle a hlavou se mi míhají myšlenky. Spousta myšlenek. Potřebuji je nějak utřídit. Nastavit obrazné zrcadlo sobě samému. Uběhl další týden, všechno je děsivě rychlé. Stalo se tolik věcí. Pro mě jsou tyhle procházky, než se zase vrátím ke čtení, hrozně důležité. Pomáhají mi zachovat si zdravý rozum. Někdy to bývá velmi těžké. Dnešní doba už je taková. Příliš mnoho informací, všechno jde na hranu, do extrémů. A tak si vyšlapuji v rytmu nových MY DYING BRIDE a těším se, až se za pár hodin vrátím do svého křesla.

Doma už voní oběd a mě je vám tak nějak hezky na duši. A to i přesto, že cestou zpět jsem potkal před obchodem dvojici s časopisy o víře. Byli neodbytní, vlezlí a  měli takové ty hnusné výrazy rádoby pokorných lidí. Tahle kniha je také o jedné sektě. O dětství, které nebylo vůbec lehké. Docházelo k týrání a nikdo, opravdu nikdo neviděl bolest, násilí i nenávist. Všichni odvrátili tvář. Musí to být něco hrozného, vůbec si to nedovedu představit. Nebo, teď už vlastně trošku jo, protože tahle knížka je velmi dobře napsaná. Autorka rozebírá psychiku jednotlivých postav, jde opravdu do hloubky. Knížka jde až na dřeň, někam do podvědomí. Na povrch jsou vytaženy věci, které měly zůstat nevyřčeny. Nebo ne? Musí to být hrozné, dusit v sobě tolik bolestných vzpomínek. Tyhle sekty jsou hnusné hlavně v tom, že se navenek tváří, že pomáhají potřebným. Hledají u nich azyl a nakonec jsou na tom ještě hůř, než předtím. Občas mi z toho bylo smutno. Někdy se mi i zvedal žaludek. Je to opravdu síla, stále bývám překvapen, čeho všeho je člověk schopen. Ve jménu víry? Takhle se nechovají ani zvířata. 

Odpolední káva bývá i rozhovorem. Většinou se probere pár organizačních věcí, které přináší rodinný život a potom naše slova začnou směřovat ke koníčkům. Musíš mi nahrát do telefonu ty nové MY DYING BRIDE, líbí se mi. Řekne mi manželka a já jen zabručím. Už jsem zase mimo, ve světě Tiny N. Martin. Je temný, případ je napínavý, v některých momentech pěkně zašmodrchaný a brutální. Nic pro slabé povahy, nic, co byste chtěli zažít nebo o tom slyšet. Bývám o víkendech mimo veškerý internet. Jenom vždy nahodím články, ale to mi zabere jen pár minut. Jinak hodím telefon do kouta a žiju klasický, obyčejný život. Poslední roky mě to baví čím dál tím víc. Raději se budu smát se svými dětmi, než se ukazovat někde na internetu. Uvažuji časem o tlačítkovém telefonu. Už mě otravuje neustálé leštění obrazovek. Raději sedávám v křesle a čtu si. Uklidňuje mě to, je to pro mě nutnost. Kdo čtete, určitě víte, o čem píšu. 

Ve zprávách, kterým nelze uniknout, zrovna jednu sektu řešili. Členy byli doktoři, učitelé, spíše vzdělaní lidé. Co se to děje? Museli si stříhat prsty u nohou, nechat se být, trávit dlouhé noci nazí v lese. Já myslel, že se tohle děje jenom v knihách, ale ono ne, ono jsou lidé pořád slabí a tak ovlivnitelní. Ten princip byl stejný, jako v Osvoboditeli. Pastorovi se neodporuje. Je to o strachu, o nadřazenosti a ponížení. Připomíná to smečku. Každý se chce vůdci zavděčit. Někdy to je víra, jindy politická strana, občas skupina nadšenců, kteří si měří kilometry. Závislost a slabost. Najednou zjišťuji, že příběh v knize není zase tolik nereálný. Spíš bych řekl, že se klidně mohl stát. Pár takových "věřících" jsem už párkrát potkal. Jsou zaslepení. Ovce, jdoucí na porážku. Vymyté mozky bez vlastního názoru. No není lépe v lese nebo s knížkou doma?

Moje otázka je možná řečnická, ale pro mě má jednoznačnou odpověď. Osvoboditele mi dal můj kamarád Goro. Patří mu opět velké díky. Byla to jízda od začátku do konce. Byl jsem ihned chycen a držen v pařátech až do samého finále. Snad se vám bude můj tip líbit. Myslím, že by mohl. Až jednou potkáte nějaké pomatence s časopisy o víře v rukou, tak se s nimi nebavte. Pod jejich falešným úsměvem se ukrývá jed. Buďte opatrní. Děkuji za pozornost. Mějte se co nejlépe. 


----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Učitelka Eva Vendelová je nalezena oběšená ve své vlastní předsíni. Někdo jí navíc přibil dva tlusté hřebíky do dlaní. Proč byla zavražděna žena, jež nemá žádné nepřátele, a proč tak brutálním způsobem? Nedlouho poté je ze školky unesena holčička s cukrovkou. Příbuzní obou obětí vzápětí obdrží anonymní dopisy s biblickým citátem, jejichž společným motivem je slib jakéhosi osvobození.

Od čeho ale potřebovala Eva Vendelová a pětiletá Ellen osvobodit? A kdo je oním osvoboditelem, který dopisy odeslal?

Kriminální inspektorka Idun Lindová musí zjistit, proč byla žena zavražděna, a zda spolu únos a vražda souvisí. Společně s kolegou z oddělení závažných zločinů začne pátrat v minulosti mnohem komplikovanější, než se nejprve zdálo. Vyšetřování ji zavede až do devadesátých let, k temné historii týrané Violy a jejích dvou dětí, které hledaly útočiště u nábožensky založené kongregace v Norrbottenu.

Pastor Mattias Selberg a jeho žena Ellenor rodinu přijali a nabídli jí nový domov na svém statku. Ve Viole se probudila nová naděje na lepší budoucnost, ale brzy ji dohnala skutečnost, před kterou se nedokázala ukrýt.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 10. května 2024

KNIŽNÍ TIPY - Smrt pod kůží - J. D. Barker, James Patterson (2024)


Smrt pod kůží - J. D. Barker, James Patterson
2024, Kniha Zlín

Už to bude nějaký ten rok, co jsem na jedné německé dálnici zkolaboval. Stál jsem tenkrát v autě a nemohl se hýbat. Kamarádi pro mě museli dojet a odvézt mě i auto. Jsem jim za to dodnes vděčný. Následovalo několik vyšetření, aby se nakonec zjistilo, že moje oči už nejsou v pořádku. Musel jsem překopat celý svůj život. Byl jsem nucen zase po letech usednout do vlaků. Zpočátku jsem byl naštvaný. Potom jsem si cestování oblíbil. Jedu si takhle zase na sever a dlouho hledám v batohu svůj osobní nůž. Konečně můžu rozříznout krabici, ve které je kniha uložená. Složím karton do co nejmenšího kvádru a vrátím jej do batohu. Ke knize si nejdříve přičichnu. Jsem jak feťák, který potřebuje další dávku. J. D. Barkera mám moc rád. Pro tenhle výtisk jsem šel ještě ráno před prací. V půl páté jsem stál u zásilkového boxu a ťukal jsem kód. Potom nebyl čas, až teď někde mezi Plzní a Rokycany.

Na nádraží v Praze si není kam sednout. Mám v jedné ruce svačinu a v druhé knížku. Čtu si zase jednou ve stoje. Nevnímám dotazy některých lidí, kteří, ač mají nejnovější Iphony, ptají se mě na cestu a v kolik to jede. Je to stejné, jako minule v Jizerkách. Jsem uvnitř příběhu, chycený do pasti kapitol. Smrt pod kůží je svým způsobem trošku podobná tomu, co píše Stephen King. Alespoň tak na mě působí. Mám to takhle rád, miluji tu temnotu, záhady, magii. Když k tomu přidáte tajemno a vypravěčský talent, nemůže u téhle rovnice vyjít lepší výsledek. Nalezu do couráku a začne pršet. Šedivé pole, divní spolucestující. Periferie Prahy, už dávno mám na uších sluchátka. Abych neslyšel rodinku, která vypadá jak z nějaké sekty. Potřebuji jejich divná slova o Bohu odhlučnit. Poslouchám nové DARKTHRONE. Ha, říkám si poněkolikáté, začínám mít některé nahrávky spojené s konkrétními knihami. Zajímavé, ale tak tomu prostě je. 

Nechtěl bych být v kůži strážníka Waltera, který se shodou okolností dostane na místo vraždy. Krásná mladá dívka zabije svého únosce. Potom uteče při převozu do nemocnice a začne se odehrávat příběh, který je doslova narvaný napětím. Chce to pořádnou dávku fantazie, kterou samozřejmě máme, protože jinak bychom nebyli knihomoly. Občas vzhlédnu přes brýle do krajiny. Stavíme v kdejaké vesnici, u kolejí pár naházených panelů. Někdy je to až strašidelné. Nevidím náhodou támhle za tou budovou podivný stín? Nekouká se na mě někdo? Ne, to je jen chlápek čekající na svojí paní. Nebo ne? Je nějaký křivý a jeho pohled je děsivý. Znovu se začtu a jsem v mém oblíbeném Detroitu. Vidím před sebou prázdné ulice, kdysi tolik prosperujícího města. Neleží náhodou nedaleko v jednom bytě mrtvola? Jak to můžu vědět? To se mě neptejte. Zrovna vyšetřuji spolu s Walterem. Doufám, že stihnu ještě jednu kapitolu. Než přestoupím ve Všetatech. 

Některé stránky jsou pěkně zmoklé. Achjo. Vyndám kapesníky a pokouším se vše vysušit. Jenže to moc nepomáhá. Ještě, že je to voda a ne krev. Říkám si pod vousy, jako správný fanoušek krimi. Říkal jste něco, zeptá se mě najednou mladá dívka, která nastoupí ani nevím kdy. Nejdřív se leknu, ale když vidím, že se usmívá, přiznám se ke své zálibě v knihách. To já vůbec nečtu, mě to nebaví. Podle mě je to ztráta času. Raději se podívám, až natočí film. Nějak jí nedovedu odpovědět, neumím se bránit. Má svým způsobem pravdu, ono i mezi čtenáři jsou rozdíly. Někdo nemá rád komplikovanější příběhy, někdo zase sci-fi. Každý podle svého gusta. Mě se na Smrti pod kůží líbí jazyk, jakým je knížka napsaná. Způsob, jakým mě drapla do svých drápů a nepustila. Nechávám vždycky svoje myšlenky, aby nejdříve létaly kolem. Časem se představy usadí a já přesně vím, jak jednotlivé postavy vypadají. A když si k tomu připočtete i tajemno, budete nadšeni. Jsem fanoušek autora, znám jeho knihy a jako takovému se mi novinka líbí. Ale dovedu pochopit, že někomu nechutná. Záleží na vkusu, jako vždycky. 

Přivítám se se svojí starou mámou a pokecáme. Jde spát brzy. Já si znovu otevřu knížku a pivo. Pod okny se procházejí přízraky. Jsem v bytě, ve kterém jsem kdysi vyrůstal. Sedím u stejného stolu, čtu si jako když jsem byl malý. Vrátil jsem se ke svým kořenům. Zajímavé je, že to bylo zrovna s touhle knihou. Potom mi padne hlava na stůl a jdu si lehnout. Chybí mi padesát stránek do konce. Druhý den je ale náročný, musím stěhovat, pomáhat, makat. Večer se mi klepou ruce a těším se, až si zase zalezu pod starou lampičku. Druhý den jedu domů brzy ráno a všechno si znovu a znovu přehrávám v hlavě. Tahle knížka ve mě zanechala pěkně hlubokou stopu. Nelze jinak, než doporučit. Mějte se krásně a přeji příjemné světlo ke čtení. Děkuji za pozornost i za přízeň. 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Když se oběť stane detektivovou posedlostí. Strážník Walter OBrien se při své první službě v řadách detroitské policie náhodou dostane na místo vraždy. Uvnitř zchátralého bytu právě vyděšená krásná dívka usmrtila svého únosce. Představí se jako Amy Archerová a mezi ní a Walterem okamžitě vznikne podivné pouto. Když ji Walter převáží do nemocnice, Amy se podaří utéct z jeho policejního vozu, čímž policii překazí vyšetřování. A Walter ji nemůže dostat z hlavy.

V době, kdy je povýšen na detektiva, se už jeho fascinace zmizelou šedookou ženou mění v posedlost. A když Amy znovu zahlédne, je odhodlaný ji najít. Zjistí ale, že je nějakým způsobem zapletená do řady nevysvětlitelných vražd, které právě vyšetřuje. Po mladé ženě pátrá i tajná vládní agentura, s níž začne Walter spolupracovat. Postupně odhalují související vraždy, které sahají daleko do minulosti. Walter ví, že právě on musí zabránit dalším úmrtím. Jak vysokou cenu ale bude ochotný zaplatit, aby vražedné běsnění jednou provždy zastavil?


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 3. května 2024

KNIŽNÍ TIPY - Můra noční, předvánoční - Tim Burton (2014)


Můra noční, předvánoční - Tim Burton
2014, Argo

Je pravda, že jsem si říkal, jestli vůbec tenhle tip dávat. 46 stránek, které přečtete cestou z práce domů v tramvaji. Jenže postava Tima Burtuna je natolik zajímavá, že mi to zkrátka nedalo. Každý asi známe krásný svět Karlíka a jeho továrny na čokoládu. Autorovy představy a jeho fantazie si získaly velké množství fanoušků. Je totiž opravdovým umělcem. Odlišným, zapamatovatelným, neotřelým, velmi inteligentním. Pokaždé, když od něj vidím nějaký film, hrozně se těším. Představuji si, jak bude asi vypadat. Mám rád jeho svět. Není ale jen režisérem, výtvarníkem, ale také spisovatelem. Můra noční, předvánoční je takovými americkými vánocemi převrácenými naruby. Představte si malé království, kterému vládne Jack Skelington. Pán Halloweenu. Ten se jednoho dne zamyslí, možná se i trošku nudí, když jeho svátky skončí. A tak se vydá do světa. A objeví Vánoční město. Se vším tím červeným pozlátkem, vyžraným Santou. Rozhodne se, že mu pomůže. Po svém. Oblékne si na svoji kostnatou postavu červený oblek a začnou se dít věci.

To je tak krásně napsaný, že jsem knížku přečetl cestou vlakem na sever do Jizerek hned dvakrát. Asi jsem se přiblble usmíval, jako to dělám pokaždé, když se mi něco obzvlášť líbí a tak si ke mě nikdo nepřisedl. Byl jsem rád. Nasadil jsem sluchátka, odhlučnil jsem ševel kolem sebe. Potřeboval jsem něco starého, ověřeného a tak jsem si dal do uší poslední album Master. Najednou jsem se procházel zasněženými ulicemi a na sněhu sledoval čerstvou krvavou stopu. Milé děti, byly jste hodné? Tahle báseň je stará dvacet let, ale pořád má velkou sílu. Pamatuji si matně, že mi o ní říkal kdysi jeden kamarád, ale tenkrát byla pouze anglická verze, jestli se nepletu. A to se mi číst nechtělo. Počkal jsem si na překlad. A čekání se opravdu vyplatilo. Znáte určitě někoho ve svém okolí, kdo nemá Vánoce rád. Koho děsí ten shon, ty nervy všude kolem. Osobně to neznám, jsem názoru, jaký si to uděláš, takový to máš, ale je prostým faktem, že jsem si při čtení téhle knihy často vzpomněl na našeho Karla Jaromíra Erbena. Atmosféra mi přišla hodně podobná.

Je to hodně pocitová záležitost. Zkoušel jsem tuhle knížku představit několika dalším lidem a někteří ihned dali ruce pryč. Na někoho byla moc hororová, jiný nesnáší básně. Tak jsem jim doporučil alespoň filmové zpracování a potom skvělý rozhovor Na plovárně se stejně zajímavým a zábavným Markem Ebenem (2014). Pořád nechápali. Musel jsem nasadit silnější kalibr. A Střihorukého Edvarda znáte? Co Mrtvá nevěsta? Mars útočí? Alenka v říši divů? Tady se už chytali snad úplně všichni. Zajímavé je, že když jsem některý ze zmiňovaných filmů od té doby viděl, koukal jsem na něj přeci jen trošku jinýma očima. Ona je totiž báseň taková neklidná, má v sobě něco přitažlivého. A to prosím pěkně, básně moc nemusím a hodně si vybírám. Ještě musím zmínit jednu věc. Ilustraci. Bez obrázků by byl zážitek poloviční. Je to celek, něco hmatatelného, co budete nábožně otáčet v rukou. Alespoň tak jsem to měl já. Udělal jsem si zkrátka radost. Velkou radost. 

Nemáš nějaký drobný? Zeptal se mě někde u Kropáčovy Vrutice umolousaný chlápek. Na to, že bylo brzy ráno a já se vracel v mrazu domů, byl už poměrně opilý. Omluvil jsem se a řekl mu, že sám mám málo, že živím dvě děti a manželku. On jen mávl rukou. Byl hrozně hubený a já si jej budu navěky pamatovat jako Jacka, pána Halloweenu. Třeba jednou převezme i další svátky. Jako třeba Valentýna nebo Mezinárodní den žen. Když mě to napadlo, musel jsem se hrozně smát. Čemu se tak blbě tlemíš, debile? Odezíral jsem z okoralých rtů toho smradlavýho dědka. Nereagoval jsem na něj. Jack je přeci chytrý, sice svůj, ale nechtěl jsem si svoje představy kazit. Když odcházel, otočil se ve dveřích a tak nějak divně se zasmál. A já věděl, že je to fakt on, že musí být. Jinak to nejde. 

Z výše napsaného textu je jasně patrné, že se mi knížka hodně líbila. Možná je to tím, že mám rád všechno od Tima Burtona, možná i tím, že mám k vánocům přeci jen trošku jiný vztah. Bývá dlouho tma, většinou prší a tak je o hodně snazší věřit na strašidla. Pro mě byl vždycky i ten Ježíšek v jesličkách trošku zahalen tajemstvím. Možná jsem si to vzal jako dítě kdysi s sebou a nesu si to celý život. Nevím. S čím jsem si ale absolutně jistý, že Můra noční, předvánoční, je takovou chuťovkou pro gurmány. Musel jsem na svých stránkách tenhle tip mít. Jinak by byly nekompletní. Nad hřbitovem se vznáší mlha. Hroby jsou zatím tiché. Zdání ale klame. Nemyslíte? Děkuji za pozornost a přeji vám i takhle na jaře Veselé vánoce!

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Seznamte se s Jackem Skelingtonem, pánem Halloweenska! Po více než dvaceti letech od prvního vydání vychází také u nás legendární Můra noční, předvánoční kultovního režiséra Tima Burtona. Bizarní královstvíčko, kterému Jack vládne, se každoročně stará o „hladký“ chod Halloweenu. Ale co dělat, když jedinečný večer skončí? Když Jack objeví Vánoční město, dostane fantastický nápad, jak zahnat nudu: letos ušetří Santovi práci. Ale může vzejít něco dobrého z toho, když si slavný červený oblek natáhne kostlivý hubeňour? To se dočtete v Můře noční, předvánoční.

Filmu Tima Burtona, který český divák zná (většinou) jako Ukradené Vánoce, předcházela tato báseň, již autor sepsal v šerém dávnověku, kdy ještě otročil jako animátor u Disneyho, někdy kolem roku 1982. Je jiná než film, který zachoval hlavní postavy, přidal fůru dalších a rozvinul zápletku, aby bylo o čem 76 minut animovat. Ze samotného textu v něm ale nezbylo skoro nic, texty filmových písniček se psaly znovu a o něčem jiném, takže původní Burtonova báseň vám přináší spoustu nových, avšak neméně makabrózních a strašidelných písmenek, která z filmu neznáte. A sám autor jako bonus k vlastním původním ilustracím s dvacetiletým odstupem připojil pár dalších, stejně pěkných. Výsledkem je knížka hravá i dravá a sršivá i děsivá... prostě burtonovská. Spousta hrobečků, příšer a něžných citů.

Burtonův text, který se dnes dostává českému čtenáři do rukou, vznikl před dvaceti lety. V té době měl v českých zemích stále ještě monopol na rozdávání vánočních dárků zcela jednoznačně Ježíšek a o dušičkách se prostě jen chodilo oprášit hroby zesnulým, zapálit svíčičky a případně se pomodlit. Halloween a legrace s ním spojené byly věcí známou jen hrstce zasvěcených. Kdyby překlad, který držíte v ruce, byl pořízen tehdy, málokdo by u nás vůbec pochopil, oč běží a co že je tak zábavného na tom, že jakési halloweenské strašidlo pojalo nápad vyměnit si roli se Santou. Jak ten čas letí... Uplyne dvacet let a české děti ve školách koncem října pod vedením svých učitelek pilně vydlabávají dýně, převlékají se do strašidelných hábitů a halloweensky se baví a o vánocích jsou zas obchody plné zavalitého vousáče v červeném odění a legrační čapkou – jinými slovy, bezmála každé malé dítě už dnes u nás velmi dobře tuší, oč tu se Santou a Halloweenem běží. Co se nepodařilo komunistům s jejich z východu importovaným Dědou Mrázem, se zkrátka bez problémů podařilo... komu vlastně? Neviditelné ruce trhu? Každopádně díky tomuto posunu ve vnímání Vánoc a Dušiček, je u nás dnes půda připravena pro tuto navýsost zábavnou knihu, navíc navýsost zábavně přeloženou.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 26. dubna 2024

KNIŽNÍ TIPY - Jizvy plné beznaděje - Stefan Ahnhem (2024)


Jizvy plné beznaděje - Stefan Ahnhem
2024, Témbr

Někdy jsem v šoku, co na sebe někteří lidé uveřejní. Fotky malých dětí, nechápou, že můžou být krmivem pro zástupy pedofilů. Nikdy nevíte, koho "máte v přátelích". Mám doma dva puberťáky a ti se zdá, chápou dnešní svět sociálních sítí a influecerentů o hodně víc než já. Je prostým faktem, že sleduji několik lidí, co dělají videa o nových technologiích, o foťácích, mobilech, ale ti musí přeci jen prokázat nějaké znalosti. Musí se připravit. Nejsou to sběratelé lajků bez svědomí. Když jsem četl novou knihu Jizvy plně beznaděje, hodně jsem nad tím přemýšlel. Nemusíme chodit daleko. Moje články o muzice i o knihách dnes čte jen pár věrných, kteří chodí přímo na mé stránky. Zbytek (ta obrovská většina) se ke stránkám dostane přes vyhledávače a právě sociální sítě. Od počátku internetu se snažím si chránit soukromí. Nikde nefiguruji pod svým pravým jménem a nedávám nikam fotky celé rodiny. Jenže kolik nás takových je? A teď si představte, že si vás někdo zjistí. Najednou ho potkáte před svým domem. Neděsí vás to?

Jedné mladé influecerence se to stalo. Alespoň, v této knize. Je čtivá, baví mě. Fabian Risk si mě kdysi získal, mám rád jeho metody, způsob přemýšlení a jeho kolegyně Malin je my také sympatická. Jinak je to ale taková klasika. Znáte to, vyšetřovatelé musí mít problémy doma v rodině, musí toho na ně být naloženo až běda. Ale ono tomu asi tak opravdu je. Nedovedu si představit, že bych navštěvoval místa bestiálních činů a nijak se to na mě nepodepsalo. Viděl bych všechno pořád před sebou. Nemám rád násilí a přesto o něm čtu. Líbí se mi takové to tajemno, napětí, které mě dokáže udržet u stránek. Stefan Ahnhem si mě získal již kdysi dávno, dalo by se také napsat, že mám od něj všechny knížky, které vyšly v češtině. Jsem fanoušek a jako takovému se mi nový příběh moc líbí. Každý den mám nemilou povinnost. Musím si sednout alespoň na půl hodiny k mobilu a nebo počítači a naházet všechny své články na sociální sítě. Mám to nacvičené tak, že se s tím moc nepářu, ale když už tam jsem, nemůžu se vyhnout tomu, co se tam děje. Politika, nadávání, jakoby všechny temné myšlenky vypluly na povrch. Nechtěl bych být v pozici slavnějších lidí. Závist je něco hrozného a oni jdou s kůží na trh. A je jedno jestli něco umí nebo ne. V diskuzích je snad už jenom jed. 

Některé postavy jsou hodně nepříjemné, ale abych pravdu řekl, také se poslední dobou setkávám s čím dál tím větším počtem lidí, kteří mají nervy v kýblu. Pořád se každý porovnáváme s krásným světem umělých celebrit. Blbost, říká vám rozum, ale to jste možná vy. Nakonec stejně koupíte, co po vás chtějí. Jsou o tom psychologické výzkumy. Jediná možnost je všechno vypnout, ale tím se zase odříznete od ostatních. Něco o tom vím, pokoušel jsem se žít půl roku s tlačítkovým telefonem. Neposlal jsem nikam ani peníze, všechno je v aplikacích, celý náš život. Kdysi před lety se mi stalo, že mi kamarád poslal obrázek nového alba jedné polské black metalové kapely. Byla na něm příšera, malba s bradavkami. Zablokovali mi kvůli tomu celý účet. Ani jsem si nezavolal, neměl nikde odvolání. Musel jsem si koupit novou SIM kartu a začít znovu. Docela mě to vyškolilo. Jsem čím dál tím víc opatrný a obezřetný. V knize je i agresivní stalker. Ano, také jsem jich již pár zažil. Není to nic příjemného. To se pak člověk dozví věci, které o sobě ani neví. Je to hodně o nervy. Nedivím se, že dnes nikdo nechce psát. Názor, i když je normální, zdravý, tyhle hlupáky nezajímá. Sejmou vás, zničí. 

V případě této knihy došlo k vraždám. Možná vám bude Fabian chybět. Osobně jsem to zpočátku trošku pociťoval, ale Malin jej "nahradila" dobře. Nebojte, zápletky jsou opět složité, vede z nich spousta slepých uliček. Řešení je překvapivé. Ale hlavně, opět jsem četl jedním dechem. Asi budu mít tuhle knihu spojenou navždy s vlakem. Jel jsem z Plzně, přestupoval v Praze a pak vyrazil na sever, do svého rodného kraje. Sluchátka na uších, v nich jednu americkou black death metalovou kapelu a knihu otevřenou neustále před sebou. Musím mít místenky, už na to mám věk a ve stoje číst nedovedu. Někde u Všetat mi došlo, že vůbec nevím, jak jsme vyjeli z Prahy. Nevnímal jsem ani krásnou slečnu, což už je u mě na pováženou. Zkrátka a dobře, byl jsem pohlcen, zmuchlán a na konci vyplivnut. Získal jsem si ještě větší averzi k sociálním sítím, které jsem "nucen" používat. Dnešní doba je bohužel taková. Přesunuli jsme své životy na obrazovky. Obdivujeme lidi, kteří nic neumí. Vše bude umělé, řekl mi kdysi jeden starý moudrý pán, když jsme se v počátcích internetu bavili o tom, jaká jednou bude síť. Dnes je tomu tak. Počáteční doby, kdy do diskuzí chodili jen nadšenci a dalo se dlouhé hodiny diskutovat o problému nebo jen tak, jsou dávno pryč. Lůza zase všechno pokazila a zvítězila.

Ale zpátky ke knize. Je dobrá, co dobrá, vynikající. Autor má svůj styl, který se mi líbí. Navíc jsem měl přednostní právo si knížku přečíst. Následovat bude manželka a potom dcera. Už teď jsem zvědavý, co ony na to. Většinou máme podobný názor i vkus. Přemýšlel jsem o tom, jaké to vlastně je, vyšetřovat vraždu? Musí to být něco hrozného. Ale to my, čtenáři severských krimi, víme moc dobře. Buďte na sebe opatrní a přemýšlejte, co o sobě uveřejňujte. Dávejte si pozor na jazyk, vždycky vás někdo sleduje. Děkuji moc za pozornost, ohlasy a vůbec za všechno. 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Nový temný případ od autora bestsellerové série s Fabianem Riskem. V apartmá luxusního stockholmského hotelu někdo zabil úspěšnou influencerku. Šlo o chladnou popravu, nebo se tu šeredně zvrtly erotické hrátky? Případ dostává na starost Malin Rehnbergová, někdejší Fabianova kolegyně, která právě prochází profesní i rodinnou krizí. Podezření padá na agresivního stalkera, pak však dojde k další vraždě a Malin začne odkrývat souvislosti obou zločinů. Smrtelně nebezpečné souvislosti Ve hře se ocitne mnoho životů – včetně jejího.

Kolegyně Fabiana Riska na stopě vrahů, kteří nemají co ztratit

Když zákon už není na tvé straně.
Když všechno, cos vybudoval, mizí, kousek po kousku, vrstvu po vrstvě, až na holou kůži a hlouběji, až nakonec nezbude nic.
Když nic z toho, čím jsi býval, už není, a už se na to ani nerozpomeneš.
Je z tebe zvíře.
Nejsi nic.
Právě tehdy jsi úplně nejnebezpečnější.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER