DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemthriller. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemthriller. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 6. září 2024

KNIŽNÍ TIPY - Našeptávačova hra - Donato Carrisi (2022)


Našeptávačova hra - Donato Carrisi
2022, Vendeta

Když jezdívám do práce a dohraje mi muzika, tak většinou nastoupí dva kluci kolem čtyřiceti. Pokaždé diskutují o nějaké počítačové hře. Mě tohle nikdy nebavilo. Nebo vlastně, nejde mi to. A teď si představte, když se vám spojí virtuální realita s tou skutečnou. Děsivá představa, co říkáte? O Našeptávačovi jsme na našich stránkách již psali. Jednalo se knihu, kterou jsem koupil někde ve slevě. Moc se mi líbila. Odkaz na povídání je dole pod dnešním článkem. I Našeptávačovu hru jsem zakoupil v momentě, kdy mi přišla z Knih Dobrovský nabídka za pár krejcarů. A udělal jsem dobře. Děj možná bude někomu připadat nepravděpodobný, ale znáte mě. Já si rád hraji s fantazií. Baví mě si představovat, co by se stalo, kdyby. Záleží mi vždy na tom, aby byl děj čtivý a nejlépe napínavý. Stejně jako u hudby chci a požaduji nějaké emoce. Potřebuji svoji dávku, asi jako každý, kdo čte a nebo poslouchá.

Přijel jsem z festivalu Symbolic a šel spát. Měl jsem psát report, přetáhnout fotky z foťáku, jenže se mi nechtělo. Raději jsem si sedl a četl si. Já se vždycky na psaní potřebuji naladit, není to tak, že bych se mohl donutit. A tak jsem raději seděl, léčil si vyřvané hlasivky, doplňoval tekutiny i hořčík, protože víte co, už mi bude na podzim padesát a nedostatek spánku nedokážu ničím nahradit. Jdi si lehnout, pospáváš u toho, říkali mi. Poslechl jsem. Měl jsem za sebou několik kapitol a nějak se mi všechno pomotalo. V noci jsem se několikrát probudil, politý potem. Tělo bojovalo se zbytkem alkoholu a virtuální realita z knížky se mi plynule dostala do snů. Spal jsem prosím pěkně dvanáct hodin v kuse. Stejně to bylo málo. Zkrátka a dobře, ke psaní jsem se dostal až druhý den odpoledne. I ráno jsem si raději četl. Byl jsem daleko na statku a zrovna jsme na místě s Milou Vasquezovou a ohledáváme místo činu.

Report jsem vydal, myslím, že se docela povedl. Alespoň podle ohlasů od lidí, kterých si vážím. Teď už je to tak, že se po festivalech přeci jen "léčím" delší dobu. Bylo to i tentokrát. Pokaždé jsem přišel zmožen z práce a trvalo to vlastně skoro celý týden, než jsem se trošku srovnal. Já totiž u toho všeho pořád sportuju a už je to znát. Četl jsem tedy jen po částech, pomalu a ke konci týdne mě to už trošku štvalo. Tak jsem si nakonec v pátek ke knize sedl a dorazil ji. Bylo mi z ní tak nějak divně, virtuální realita, co jsem měl možnost se s ní setkat, mě spíše děsí. Raději koukám do zeleného, než abych seděl neustále u počítače. Posledních několik měsíců si dokonce říkám, že jsem u obrazovek v práci a pak ještě doma, když píšu tyhle stránky. Čím jsem starší, tak to vnímám víc a víc. Každopádně, říkal jsem si, že to nás čekají pěkné věci. Já vím, knížka je fikce, ale i kdyby se z toho splnilo jen něco, na budoucnost se moc netěším.

Vnímám to tím dál tím častěji. Čtu už trošku jiné knihy, než se dnes čtou. O muzice ani nemluvím. Možná jsme již přežitý druh a zbydou nám jen vzpomínky. Staneme se starými, jak už tomu v koloběhu zvaném život bývá a možná budeme i na obtíž. Moc dobře vím, že jednou budu muset s psaním skončit, že už to nebudu dávat. Proto mě dokáží fascinovat spisovatelé, kteří umí psát. Donato Carrisi patří rozhodně k nim. Našeptávačova hra mě chytla za pačesy a nepustila. Naše setkání bylo kvůli mému stavu trošku kostrbaté, ale i tak jsem nad příběhem hodně přemýšlel. Ona je tu temnota trošku v něčem jiném, než obvykle. Navíc, Mila je mi sympatická a rád jsem s ní "vyšetřoval". Tak ti říkám, že si asi seženu i zbytek knih od autora, abych měl sbírku kompletní. 

Asi už fakt potřebuji víc odpočinku, asi už fakt musím víc odpočívat. Nechci si to připouštět, asi jako každý normální chlap, ale budu muset. Nedá se nic dělat. Sport je super, ale ten trénuje tělo (i když očišťuje i mysl). Já už si musím několikrát týdně sednout a číst si. Našeptávačova hra mi byla zajímavým a neotřelým společníkem. Byl jsem s ní rád a těšil jsem se na každou společnou chvilku. Třeba se bude hodit můj knižní tip i vám. Byl bych rád, protože je to fakt dobrý příběh. Rád jsem autora svými slovy podpořil. Mějte se hezky, čtěte a poslouchejte co vás baví a jak praví klasik: "Slunce v duši". Děkuji vám za přízeň. 


KNIŽNÍ TIPY - Našeptávač - Donato Carrisi (2019):

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Jednoho dne obdrží policie telefonát od vyděšené ženy. Z odlehlého statku za městem matka dvou dětí hlásí, že někdo vnikl na jejich pozemek, a dovolává se pomoci. Kvůli silné bouři a průtrži mračen se hlídka na místo dostaví až po mnoha hodinách – když už je příliš pozdě. Na statku mohou strážníci konstatovat jediné: odehrálo se tu odporné krveprolití, ale těla nejsou k nalezení. Žena, která by tento (zdánlivě?) neřešitelný případ mohla rozlousknout, už ovšem od policie odešla a uchýlila se se svojí dcerou Alicí do ústraní, do domu u jezera. Jenže když policie po anonymním telefonátu podezřelého zadrží, Mila Vasquezová zjistí, že se jí případ osobně týká. Jelikož už nemůže myslet jen sama na sebe a musí brát v potaz i bezpečí své dcery, rozhodne se v sobě – tentokrát už ale opravdu naposledy! – znovu probudit instinkt lovkyně stínů a opět sestoupit do jí tak známé temnoty.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 30. srpna 2024

KNIŽNÍ TIPY - Mlha - Ragnar Jónasson (2022)


Mlha - Ragnar Jónasson
2022, Vendeta

Syn jel ze sedmdesátin mého tchána dřív. Musel na brigádu. A tak stojíme s vlakem někde uprostřed Jižních Čech a posloucháme strojvedoucího, že nemáme propadat panice. Vlak před námi hoří a kolem spěchají hasiči. Nic se nikomu nestane, ale lidi jsou v tomhle zvláštní. Ihned volají na dispečink, na Český dráhy, někdo dokonce na policii. Nestihnu doma seriál, to byla asi největší hláška. Zajímavé bylo, že já a moje manželka s dcerou jsme seděli a každý měl před sebou knihu. Vždyť se nic neděje, pronesl můj potomek. Klimatizace fungovala a jídla a pití jsme také měli dost. Odhlučnil jsem všechno kolem sebe, nevnímal jsem nerváky a stěžovatele. Byl víkend a měli jsme čas. Znovu jsem se začetl do Mlhy. Byl jsem daleko na severu, tentokrát na Islandu, na jednom starém statku, kde jednoho mrazivého dne zaťukal na dveře neznámý tajemný muž. 

Přišla bouřka a my stáli pořád v polích. Pak bylo dusno, ale já cítil během celého čtení mráz v zádech. Od autora jsem už četl dvě další knihy a obě se mi líbily. Jen mám pocit, že zase na přeskáčku, jak je mým dobrým zvykem. Ale nijak to nevadilo. Líbí se mi styl vyprávění, povedl se i překlad, mám trošku problém zase jen se jmény. Musím se občas vracet, abych se ujistil, že vnímám správnou postavu. Kolem vlaku padla mlha a já, starý vtipálek, jsem ukázal na obal. Zasmáli jsme se tomu, ale moje dámy nechtěly být rušeny. Konečně jedeme a v Praze máme chvilku na přestup. Vlak do Mnichova je tak plný, že stojíme na jedné noze. Kupé plné Němců s indickými předky, černoši a pár slečen v hábitech, co jim zakrýval obličej. Nikdo se neusmívá, nikdo nepije pivo a nakonec nás vyhodí průvodčí z vlaku. Ne, nepřipojilo se několik dalších vagónů, to raději zrušili celý vlak. Mohli bychom být naštvaní, už takhle jsme na cestě několik hodin navíc. Ale máme čas. Najdeme courák do Berouna, v něm matka s unaveným miminem, které ječí a řve. Jsme jediní, vycvičení kdysi dvojčaty, kteří nepyskujeme. Sedni si, musíš být unavená, říkám manželce a když se v nějaké vsi kousek za Prahou uvolní místo i pro mě, tak nemusím stát s knihou jako nějaký blázen.

Příběh je propracovaný, napínavý, s takovou tou nezaměnitelnou severskou atmosférou, která tenhle styl proslavila. Chtěl už bych být ve svém křesle doma, popíjet vodu, abych se zavodnil a z repráků bych chtěl nějakou dobrou muziku, prosím. Dělám si legraci, že přijde ještě bouřka a vlak zase nepojede. U Hořovic se tak stane a zase jsem někde v lukách, provazce vody bičují vagón a lidé propadají panice. Už se musíme smát, raději už nic neříkej, dělají si ze mě srandu holky a do Plzně, kam dojedeme opět se zpožděním, raději mlčím a čtu si. Na statku jsou bez telefonního spojení (zrovna jako my teď, protože v bouřce není signál), jen ten mráz zatím nepřišel. Spíš je větší vlhkost a musím si otírat čelo kapesníky. Když konečně vystoupíme v Plzni, tak je v trolejbusu agresivní Slovák, takovej ten bezzubej typ. Kope do dveří a v jeho očích je znát, že měl přinejmenším pervitin. Ulice smrdí odpadky, lituji, že nebydlím někde na severu. Co se to s námi stalo? Takový to bývalo hezký město.

Doma vybalíme, dáme se trošku do kupy a já se těším, že knihu dočtu. Jenže se tak nestane. Posledních pár kapitol zhltnu až asi za týden, kdy mám konečně trošku chvilku čas. Znáte to, rodina, práce, spousta dalších povinností. Labely se ptají, kdy už vydám recenzi, odvézt dceru na vlak do Krakova, pokecat se synem a připravovat se pomalu na festival. Dělám všechno zadarmo (tedy kromě práce) a asi jsem si toho naložil moc. Mládí v prdeli, do důchodu daleko, ale nestěžuji si, mě to pořád baví, jen bych potřeboval naklonovat. Knihy jsou pro mě asi největší radostí (samozřejmě spolu s muzikou), když relaxuji. Slíbil jsem si, že Mlhu dočtu ještě před odjezdem na festival Symbolic. Moc dobře vím, že se potom budu zase léčit. Sedím dlouho do noci a nakonec jsem překvapený, jak to dopadlo. Skvělá kniha. Bez debat. 

U nás už zase tak často nechumelí, ale pamatuji si na sníh z dětství. Na mráz a chlad, který jsem měl v kostech. Na Island bych se chtěl někdy podívat, snad budou čas a peníze. Zatím jsem v laufu, vstávám velmi brzy a usínám pozdě. Raději si čtu, než abych byl na internetu. Je to vlastně paradox. Psát na webové stránky o tom, že mám raději knížky. Ale taková je momentálně situace. Až budete někdy stát někde v polích ve vlaku plném nervních lidí, mohla by se vám tahle knížka líbit. A když si to vezmu kolem a kolem, tak nemusíte být ani ve vlaku. Můj příběh, spojený s Mlhou, je sice takový, ale vy můžete mít klidně úplně jiný. Mějte se co nejlépe, ať se vám daří a zase za týden u nějaké literární dobroty. Děkuji za pozornost i milé ohlasy. 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Těsně před Vánoci roku 1987 zavítá k manželům žijícím na odlehlém statku na východě Islandu neznámý muž a prosí o útočiště před vánicí. Tvrdí, že se v oslepujícím chumelení ztratil svým přátelům, ale hospodářce na jeho příběhu něco nehraje. Postupem času atmosféra v domě houstne, a to nejen kvůli výpadku proudu a telefonního spojení. Ženino neblahé tušení se potvrzuje a ne všichni přežijí nečekanou návštěvu ve zdraví.

Na vyšetřování složitého případu je nasazena kriminální inspektorka Hulda Hermannsdóttir, a to jen
několik měsíců poté, co ji samotnou potkala příšerná rodinná tragédie, jejíž následky si s sebou ponese až do konce života.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 23. srpna 2024

KNIŽNÍ TIPY - Vražedná čísla - J. D. Kirk (2024)


Vražedná čísla - J. D. Kirk
2024, Vendeta

Seděl jsem před chalupou, četl si tuhle knihu a představoval si některé své kolegy a známé, jak jsou také odtrženi od reality. Je to zvláštní, mám dovolenou a píšu si poznámky o Vražedných číslech do mobilu. Ano, do toho zařízení, které nás čím dál tím víc ovládá. V něm najdete jedinou pravdu. Stačí se rozhlédnout kolem sebe. Ráno v tramvaji listují po modrých stránkách skoro všichni a čile diskutují s umělou inteligencí, která dokáže na povrch vytáhnout jejich nejtemnější myšlenky. Co je a co není pravda? Když dokáže člověk, co má dvě vysoké školy věřit na ilumináty a kecy o světovém spiknutí, tak proč by nemohl začít vraždit? Nepřijde mi to jako zase tak nereálný nápad. Vždyť si vezměte, kolik frustrátů vezme do rukou zbraň. Nedá jim žádná holka, jsou uzavřeni ve svých ulitách a hrabe jim z toho, že se baví po síti jen se stejnými magory. Nikdo jim nedá facku v hospodě jako kdysi. Prober se debile a jdi si raději zaběhat. Přiznám se, že téma téhle knihy mě hodně oslovilo. 

Jack Logan je mi sympatický, to je jasná věc. Vyšetřování je složité a vrah totálně vyšinutý. Líbí se mi, že je příběh uvěřitelný, metody logické a souboj dobra a zla jasně čitelný. Je to taková, velmi dobře napsaná klasika, tak jak ji máme od autora všichni rádi. Opět začínám sérii od třetího dílu. Jenže znáte to, balíte se na hory, házíte do batohu knihy, co vám leží na stole už nějaký čas. Teď, když je dovolená, tak si určitě najdu chvilku. Nakonec to bývá úplně jinak. Čím jsem starší, tím raději se jen tak dívám na mraky. Čtu si, ale moje myšlenky někdy létají úplně někde jinde. Myslím na příběh, rozvíjím jej dál, občas se vydám úplně jiným směrem. Mám ale i spoustu momentů, kdy se trefím. To se potom usmívám a jsem rád, že se mi povedlo také odvést nějakou tu detektivní práci. Ano, takhle relaxuji, spolu s dlouhými výlety v lesích a poslechem hudby, jsou to moje asi nejoblíbenější činnosti posledních let. Třeba koncerty si čím dál tím víc vybírám. Vždycky si řeknu - kniha nebo klub? Mnohdy vítězí další nepřečtené stránky. Asi už fakt stárnu. Na čtení musí být klid.

Navíc, co si budeme povídat. Autor popisuje scény, kdy dojde k vraždám tak sugestivně, že se ohlížím často za sebe, když jdu po dovolené poprvé do práce. Už bývá déle tma a v ulicích Plzně to není nijak bezpečné. A to víte, když má člověk bohatou fantazii, tak se mu hlavou míhají všelijaké myšlenky. Drog je mezi lidmi spousta a je to i vidět, když se kývají v půl páté ráno na náměstích jako nějaké zombie. Je mezi nimi někdo, komu už dávno přeskočilo? Netuším a tak raději přecházím na druhou stranu a myslím na ty krásné chvilky, když jsem sedával před chalupou. Chtěl bych být rentiér. Ne kvůli penězům a novým domům, autům. Spíše kvůli času, abych si mohl číst. Kolem mě zuří další války, lidé ve veřejném prostoru hrubnou a bývá čím dál těžší rozlišit, co je pravda a co lež. A tak jsou pro mě knihy pevným záchytným bodem. Nemohl bych být, stejně jako u hudby, placeným kritikem. Neumím číst a poslouchat něco, co mě nebaví. Což se o Vražedných číslech říci nedá. Ty mě chytly hned a držely mě až do konce. 

Na někoho to bude možná příliš lehké čtení, možná i oddechové, ale mě to tak nepřišlo. Mám podobný styl, který je ohlodaný na kost, i když trošku předvídatelný, moc rád. Víte, na dovolené potřebuji také odpočívat a nějaké psychologické konstrukce by mě příliš nebavily. Schválně, o kolika lidech kolem sebe si myslíte, že jsou možná lehce vyšinutí? Mluví si pro sebe, reagují divně? Jasně, záleží, kam až to dotáhnou, většinou jsou neškodní, ale to o jednom pánovi ze sousedství říkali taky. Takovej tatík, spíše legrační a přitom to byl jeden z velkých sexuálních pedofilních predátorů. Jeho žena a dcera se musely odstěhovat. Takže ono, Vražedná čísla, ehm. Já bych tomu s klidem věřil, lidem fakt do hlavy nevidíte. Co všechno jsou schopni někteří udělat, když jim je to umožněno? Nemám plané iluze, už dávno ne. 

Jsem poštípaný od komárů a pořád před sebou vidím mraky, co se pomalu měnily ve večerní červánky. Louka voněla, stádo krav se páslo nedaleko a mladé holky, co mají tolik rády koně, jezdily po lesních pěšinách. Už nějak nemusím navštěvovat turisticky exponovaná místa s tisíci nevychovanými lidmi z celého světa. Mám raději svůj kaštan, pivo, reprák s dobrou muzikou a knihy, jako je tak od J. D. Kirka. Tahle knížka je jako dělaná na dovolenou. Do vlaku, k vodě. Alespoň tak jsem ji vnímal já. Třeba vám bude také chutnat. Přeji dobré světlo a jasnou mysl. Mějte se co nejlépe a opatrujte se. Tak zase za týden, děkuji za pozornost. 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Co když nic není skutečné? Co když nikdo z nás neexistuje? A co když můžeme páchat zločiny a ubližovat lidem okolo sebe, aniž bychom se museli bát trestu? Po dvaceti letech ve službách skotské policie má detektiv šéfinspektor Jack Logan pocit, že už ho nic nemůže překvapit. To se však šeredně plete. Když je cestou z noční směny brutálně zavražděna mladá zdravotní sestra, vydá se Jack společně s osvědčeným týmem okamžitě po stopách vraha. On ani jeho kolegové ale netuší, že mají co do činění s vyšinutým pachatelem posedlým neobvyklými představami, jež mu dovolují bez výčitek mrzačit a vraždit další a další nevinné oběti.
Pátrání po vrahovi, který o sobě tvrdí, že neexistuje, navíc ve městě, které nezná, dožene šéfinspektora Jacka Logana až na pokraj sil a k náhlému uvědomění, že i on se má stále co učit.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 16. srpna 2024

KNIŽNÍ TIPY - Tajemství červa - Robert Bloch (1981)


Tajemství červa - Robert Bloch
1981, Smrtihlav

Pamatuji, že byl sychravý podzim, léta páně 1997. Otec od nás odešel a spousta kamarádů z koleje to vzdala. Někteří šli raději na vojnu, jiným se povedlo sehnat modrou knížku. Nemít svoji holku, asi bych se do Boleslavi taky vrátil. Najednou jsem neměl nikoho, s kým bych pokecal o muzice, ani o knihách. Možná jsem měl trošku deprese, nevím, tenkrát to nikdo neřešil. Byl jsem ale smutný. Na chalupě mě čekala práce a pršelo. Bylo šedivo a kolem vagónů se proplétaly provazy deště. Podvozek klapal do rytmu a do Turnova to bylo ještě pěkně daleko. Poslední peníze jsem dal včera za pivo a zbylo mi jen na cestu a 52,- korun českých jsem dal v antikvariátu za Tajemství červa. Nejsem rád sám a fantazie mi pracuje na plné obrátky. Máma je na chalupě bez auta, to si pamatuji přesně, protože jdu potom v noci mokrý spoustu kilometrů do kopce. Jsem knihou pohlcen a za každým rohem vidím přízraky. Mám zrovna období H.P. Lovercafta a Alana Edgara Poea. Patřím k těm, kteří si na přednáškách čtou a pak se usmívají na ošklivé spolužačky, aby mě nechaly okopírovat poznámky.

Vlak zastaví v Tanvaldu a já si dám límec kolem krku. Stejně jsem mokrý během chvíle. Knihu mám v batohu, v igelitové tašce. Aby nepromokla. Už jsem četl několik povídek a hodně nad nimi přemýšlím. Rozhodně víc, než nad učením, které jsem si s sebou vzal také. Škoda, že nemohla blondýna se mnou. Byl bych veselejší. Jenže není a tak jdu, co noha nohu mine. Mám hlad, je mi zima a zažívám veškeré nepohodlí. Malá kaple na rozcestí by mohla být klidně součástí příběhu. Jsem jako starý učenec, který objevil ve spisech další mytologii. Ožívají přede mnou příšery, štěkající pes v dálce je bestií ze záhrobí. Leknu se, když rozšlápnu omylem šneka. Mám dvě možnosti, buď zkratkou po hřebenech a lesem a nebo po asfaltu. Bojím se aut a náklaďáků, nechci skončit v příkopu. Mámě jsem psal před dvěma týdny dopis, že přijedu. Od té doby jsme netelefonovali, nevěděl jsem nic. V některých vilách se svítí jenom málo, jiné jsou tiché. Možná ukrývají ve sklepích svá tajemství. Robert Bloch je již nějakou dobu můj oblíbený autor. Měl jsem štěstí, že mi mladá prodavačka knížku schovala. Tak trošku ji závidím. Nevím, kolik se bere v antikvariátech, ale nemáme ještě rodinu, tak si naivně představuji, že bych třeba jednou, nějaké knihkupectví? 

Už jsem myslela, že nepřijedeš, přivítá mě máma a ihned staví na plotnu čaj. Přiloží několik polínek, aby to mělo tah a naleje mi do hrníčku i rum. Dělala to tak její máma, její babička. Namaže mi chleba tvarohem a já všechno sním jako kdybych týden nejedl. To je skoro pravda. Jak je, co a jak se máš, vyřešíme mezi chlebem a dalším chlebem. Připadá mi nějaká smutná. Na jednu stranu je super, že už je otec pryč, na druhou zůstala na všechno sama. Potom jde nahoru spát a já si rozsvítím lampičku. Musím z ní otřít prach, protože cítím spáleninu. Přiložím to kamen, sednu si do křesla po dědovi a otevřu další stránku. Nejvíc se mi líbily povídky Bůh bez tváře, Černokněžníkův drahokam a Nepopsatelné zásnuby. Potkám vesmírné ghůly, zaprodám svoji duši ďáblu. Jsem ve starém Egyptě, v Mezopotámii. Někdy je to těžké čtení, občas se trošinku ztrácím, některé kapitoly čtu raději dvakrát. Je mi dvacet, mozek mám jako houbu a nasávám spoustu informací, které si pak pamatuji celý život. Ano, Tajemství červa patří ke knihám, které mě hodně ovlivnily. Byl jsem správně nasměrován.

Původně jsem chtěl vše zopakovat. Jenže počasí mi nepřálo. Uběhlo tolik let. Na podzim mi bude padesát a knížka je už značně zažloutlá. Přesto nebo právě proto jsem po ní sáhl. Nepršelo, bylo vedro k nevydržení. Celý den jsem se proplachoval vodou, cvičil jsem, všude chodil pěšky, plaval i jezdil na kole. Padal jsem na hubu vedrem, abych si večer sedl a znovu se po letech začetl. Tohle vám doporučuji. Já s tím začal za covidu a dobře jsem udělal. Číst knížky, které vás kdysi bavily a zkusit si, jestli mají stejnou sílu jako kdysi. Poslouchal jsem k tomu novou desku MY SILENT WAKE a protože doom metal si dávám ke čtení poměrně často, moje mysl se začala zase jednou vznášet. Opustila moje tělo, byl jsem najednou zase mladý, někde ve studeném kupé, uprostřed ničeho. Na severu, v lesích a dešti. Říkám mezi kapitolami své manželce, pamatuješ tenkrát, jak jsem jel na chalupu? Neměl jsem moc peněz a četl jsem Tajemství červa? Pamatuje si to, protože jsem nějakou dobu o ničem jiném nemluvil. Usmějeme se na sebe, pohladím ji po tváři a zeptám se, jestli něco nepotřebuje. Řekne, že ne a že už mám jít. Má totiž rozečtenou svoji knihu ze staré Vídně.

Robert Bloch napsal také slavné Psycho. Je přesně tím druhem autora, který umí budovat napětí. Vždycky mě fascinovali lidé, kteří se pokoušeli odhalit ta největší tajemství lidské existence. Poslední roky přemýšlím čím dál tím častěji, kde se v nás bere temnota? Proč jsme někdy smutní a nevíme proč? Proč lidé ujíždějí od nehod, proč týrají své děti? Možná je v nás něco starodávného, zlého, temného a špinavého. Pokud máte rádi tenhle styl, tak je Tajemství červa doslova povinností. Líbit by se mohlo ale i ostatním. Za mě se jedná o skvělou sbírku povídek. Před chvílí hlásili 35 stupňů ve stínu. Když čtu tyhle řádky, tak mě často mrazí. Děkuji za pozornost a opatrujte se. Přeji hezký den. 

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Dvacet povídek z pera autora proslulého Psycha, který na počátku své literární kariéry psal kratší prózy v duchu H. P. Lovecrafta. Základ sborníku tvoří příběhy z třicátých let minulého století, jež vycházely na stránkách časopisu Weird Tales. V nich Bloch zvolna se rozvíjející lovecraftovskou mytologii obohatil o nový prvek – tajuplný svazek Tajemství červa (De Vermis Mysteriis), dnes již nedílnou součást tohoto kulturního fenoménu.

Hrdiny Blochových příběhů jsou často učenci, cestovatelé a dobrodruzi, kteří se navzdory všem rizikům snaží odhalit ta největší tajemství lidské existence.

Rané atmosférické texty doplňuje několik delších barvitých a svižnějších prací z let čtyřicátých a padesátých a celek tvoří makabrózní kompendium, které by si neměl nechat ujít žádný milovník temné fantastiky první poloviny 20. století.

S předmluvou Roberta M. Price a doslovem Lina Cartera.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 9. srpna 2024

KNIŽNÍ TIPY - Mimo těžiště - Jørn Lier Horst , Thomas Enger (2024)


Mimo těžiště - Jørn Lier Horst , Thomas Enger
2024, Kniha Zlín

Vzpomínám na svého dědu a velebím ho do nebes, že kdysi dávno chalupu v Jizerkách koupil. Máme alespoň kam jezdit. Manželka jede se mnou, bez dětí. Vstáváme brzy a máme místenky do Prahy, tak je cesta v pohodě. Sundám v kupé batoh ze zad a z vrchní kapsy vyndám tuhle knížku. Ani si mi neříkal, že si kupoval nového Horsta? Ale říkal, dělám si srandu. Knih k přečtení čeká v řadě mnoho a na těch pár dní, co nám dovolili doktoři vyjet na společnou dovolenou, jich mám několik. Volil jsem naschvál ověřené autory. Úplně před sebou vidím kvetoucí kaštan, ve kterém si nově udělaly hnízdo hrdličky. Sednu si do křesla, zapnu reprák a naladím nějakou dobrou muziku. Každý máme své kouty, ve kterých nám je dobře. 

Občas udělám uff, chci, aby se mě moje žena zeptala, co je? Ale neudělá to, protože je zahrabaná ve své knížce. Kolem utíkají Všetaty, Mladá Boleslav, Mnichovo Hradiště, Turnov a konečně Tanvald. Mám za sebou již spoustu kapitol. Občas nechám oči odpočinout pohledem z okna. Je krásně, příroda je zelená a já zase vyšetřuji s komisařem Blixem a novinářkou Rammovou. Je zavražděna blízká Blixova kolegyně Sofie a následně je unesena jeho dcera. Děj graduje a vzduchem se vznáší smutek a melancholie, poznávací to znamení autorovy tvorby. Alespoň takový z něj mám pocit. Příběh je to opravdu smutný, hodně smutný a není lehké jej rozplést. Mě se vždycky líbil Horstův styl, je velmi blízký realitě. Pracoval kdysi doopravdy na kriminálce a tak jsou jeho knihy reálné a uvěřitelné. Ono, když si vezmete, jak to bývá v opravdovém životě, tak většina vražd JE hodně smutnou záležitostí. Vyústěním něčeho, co bylo dlouhé roky zanícení a hnisalo. Málokdy tomu tak není.

Vylezeme v Tanvaldu a jdeme nakoupit. Táhnu těžké tašky autobusem, který nás vyveze až pod kopec. Poslední metry mě chytají záda, ale nedám se, zatím to pořád jde. Manželka nemůže nic tahat a tak jsem zde já, skoro padesátiletý chlap. Ještě, že se od druhého stupně základky udržuji pravidelně sportem. I tak si musím sednout a u kávy vydechnout. Pomalu vychladnu, otevřeme všechna okna a dovolená může začít. Dáme večer buřty? Jako zamlada? Ne, já bych si dal dýňové pyré a řapíkatý celer, dělám si legraci. Ještě naštípu dříví, aby bylo vše připraveno na večer a pak už jen pár kapitol, než se trošku setmí. Ohně musí hořet do tmy, to je pravidlo. Sedneme si kolem a povídáme si. Jde na nás nostalgická. Probíráme život i spisovatele, kteří nás poslední dobou oslovili. O hodně z nich jsem psal, další mě teprve čekají. Skvělé je, že je pořád co číst a stále se něco děje. Jsem rád, že jsme ještě neustrnuli, jako spousta mých kolegů a známých ve smyčce stereotypu - práce, nákupy, televize a sociální sítě. Lehnout si jdeme brzy, zítra nás čeká výlet.

A tak se ke knize dostanu až večer, s bolavými lýtky a oroseným čelem. Dali jsme si docela do těla, museli jsme opatrně. Ale řeknu vám, není nad to, zdolat nějaký ten kopec s člověkem, kterého máte rád, dát si pivko v hospodě, smát se, dívat se do zeleného a potom přijít, dojíst zbytky a zalézt si zase do křesla pod kaštan. A přestože zacvakne knížku jako první manželka, nechá mě v klidu. Volá dětem, které budou za pár týdnů dospělé. Mají už své kamarády. Uteklo to rychle, co? Vzpomínáme, jak se ještě nedávno batolily kolem kamen. Vydrž chvilinku, zhltnu zbytek vět v Mimo těžiště a pak si musím chvilku sednout. Koukáme na Ještěd, nad kterým zapadá slunce. Musíme všechno chvilku vstřebat, říkáme pokaždé, když něco dočteme. Chce to aspoň půl dne, než se vrhneme na něco dalšího. 

Pokud máte Jørna Liera Horsta rádi, zklamáni určitě nebudete. Osobně mi sice zatím zůstal v hlavě nejvíc jeho Poustevník, ale tenhle příběh si budu určitě také pamatovat pěkně dlouho. Nějak se mi zadřel pod kůži. Nelze jinak, než opět doporučit. Jen si dejte pozor, kniha je opravdu smutná a tragická. Ale také napínavá a zajímavá. Já to beru tak, že si pokaždé začnu ještě víc vážit toho, že ráno vstanu, že svítí slunce, že můžu být aspoň pár dní se svojí milou na chalupě. Předám jí tuhle knihu a přemýšlím nad tím, jak knižní tip sepíšu. Tak asi takhle, nechte si chutnat, přátelé. Děkuji za pozornost a přeji vám hezké léto!

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Kolegyně je mrtvá a dcera unesena. Pokračování úspěšné série s komisařem Blixem a novinářkou Rammovou. V poklidném pátečním odpoledni je na prahu svého bytu zavražděna Blixova blízká kolegyně Sofie Kovicová. Vše nasvědčuje tomu, že šlo o promyšlenou likvidaci. Vrah si odnesl i její notebook a spisovou složku s neznámým případem. Celé oddělení se vmžiku pouští do práce a vzápětí přichází další rána – dva muži unesou Blixovu dceru, která se náhodou ocitla ve vrahově blízkosti. Blix je vyloučen z vyšetřování, a tak se rozhodne jednat na vlastní pěst. Emma Rammová je mu však tentokrát spíš přítěží.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 2. srpna 2024

KNIŽNÍ TIPY - Zimní hrob - Peter May (2024)


Zimní hrob - Peter May
2024, Host

Popíračům klimatických změn se asi tahle kniha moc líbit nebude. Odehrává se totiž v nedaleké budoucnosti, kdy golfský proud ztratil svoji sílu a ve Skotsku dochází najednou k chladným bouřím. Nenechte se ale mýlit, můj oblíbený Peter May se nedal na dráhu klimatického maniaka. Tohle vše je kulisa, i když důležitá a varující, jinak se jedná samozřejmě o detektivku. S vraždami a jejich vyšetřováním. Děj se mi opravdu líbil, jako fanoušek sci-fi jsem si knížku opravdu užil. Navíc, jak jsem již mnohokrát psal, Peter May je hlavně skvělý vypravěč, kterému budete opět viset na rtech. Posledních několik let mě baví thrillery z historie, rád objevuji dobu našich předků, ale rád se podívám i do budoucnosti. Koneckonců, i u nás na kraji města už můžete potkat spoustu invazivních druhů, jako mývaly nebo hmyz, který tu ještě před pár lety nebyl. Navíc ty vedra, něco se fakt děje a pokud nezačneme ihned něco dělat, dopadne to špatně. To je realita a ne strašení.

Bohužel, a teď mě neberte jako aktivistu, ale spíše realistu. S lidmi to po dobrém nejde. Nelze je jen tak poprosit. Třiďte odpad, nejezděte zbytečně autem. Ne, takhle to nikdy nebude fungovat. Každý den ráno koukám z tramvaje na řeku aut, ve kterých sedí v devadesáti procentech jeden člověk. K nám do práce jezdí kolegové autem, aby nemuseli udělat pár kroků. A to bydlí kousek ode mě. No nic, to je jen takový povzdech. Neberte mě vážně, i když situace taková je. V příběhu Zimní hrob se to také objevuje. Ona to je blízká budoucnost, rok 2051 tu bude za chvilku. Možná se ho i dožiju a rád bych pro své děti i vnoučata normální svět. Nechci, aby zahynuly ve válce nebo se udusily oxidem uhličitým. Hergot lidi, začněte konečně přemýšlet a dejte prostor vědcům, kteří se o tyto témata zajímaví spoustu let. Vykašlete se na blbečky, co se lepí k vozovkám a stříkají svinstvo na díla starých mistrů. Začněme každý u sebe. Jo, rozvášnil jsem se, je spousta věcí, které mě dnes štvou.

Nedovedu si představit vyšetřovat v takovém prostředí a podmínkách vraždu. A to mám, prosím pěkně, zimu rád. Ve Skotsku, v brzké budoucnosti, bych ale žít za takového stavu asi moc nechtěl. Je to drsné, opravdu jsem měl mráz v kostech. Knížku jsem prožíval, chytla mě za pačesy a nemohl jsem se od stránek odtrhnout. Asi to znáte. Člověk přijde utahaný z práce a jediné, co potřebuje, je tiché místo. Někdy si pouštím muziku, jindy ne, hodně záleží, jakou mám náladu. Teď, když jsou ty vedra a vypadá to, že i v noci bude nad dvacet stupňů, tak si čtu dlouho. Možná čekám, že se alespoň trošku ochladí. Většinou k tomu nedojde, i když meteorologové straší s bouřkami. Chodím potom rozlámaný do práce a protože brzy ráno se dá alespoň trošku dýchat, tak přemýšlím, co jsem si včera přečetl. Měl bych snad jen jednu námitku. Autor se příliš netrefil do mysli 27 letého muže. Tam to občas trošku hapruje, takhle kluci v tomhle věku nereagují a nejsou takoví. Vím to, mám jich několik kolem sebe v  práci. Ne, popravdě, oni příliš nepijí, žijí převážně zdravě, za mě tedy nudně, ale to je na jinou diskuzi. V závěru je to ale jen drobnost, takový ten moment, kdy jsem se zarazil.

Jinak jsem, jak už tomu tak u tohoto autora bývá, velmi spokojený. Děj odsýpá svižně, pořád se něco děje, mnohdy se ubírá směrem, který jsem fakt nečekal. Navíc, nevím, jestli jste někdy viděli nějaké mrtvé tělo (jasně, zvíře) zamrzlé v ledu. Já ano, kdysi u nás v Jizerkách na horách a to vám je taková zvláštní atmosféra kolem. Ten skleněný pohled, zdánlivý, až děsivý klid. Jakoby se Bůh zase jednou ustrnul. Ne, vážně, nálada a popis míst dělají z Petera Maye mistra v oboru. Jsem pokaždé, a ani tentokrát to není výjimkou, doslova vtažen do hry. Kolem mě je dusno, vedro a městem jako zběsilé jezdí sanitky pro chudáky s infarktem, a mě je najednou zima, jsem na severu, ve Skotsku, jsem stínem, který také vyšetřuje. Navíc, ten pocit, který mám usazený v hlavě už několik let, že se něco stane, že se svět najednou hodně změní. Nějak jsem si myslel, že dožiju v klidu, že budu mít pohodové stáří, ale nějak to vypadá, že asi ne? Snažím se vyhýbat temným zprávám, snažím se nečíst ty kecy na sociálních sítích. Přesto mi připadá, že mezi lidmi je zvláštní neklid, agresivita, které tam nebývaly. Nechci malovat čerta na zeď, stále jsem spíš optimista. I když...

Byla to zase jízda od začátku do konce. Manželka záviděla, protože jako kulturní referent naší rodiny a její hlava (poznámku o krku, kdo mnou kroutí, akceptuji) si vždy vyhrazuji právo číst knížky jako první. Jsem potom velmi záhadný a ani nenaznačuji. Mám rád knížky, které mě donutí přemýšlet, které ve mě probudí emoce. Uvidíme, co nás čeká v budoucnu. Doufejme, že se katastrofické scénáře nenaplní. Zatím můžeme jen pracovat, podporovat to dobré v nás a rozšiřovat si obzory. Nesmíme spadnout do marastu, do stereotypu, do špíny a hnusu. Mě v tom třeba moc pomáhají knihy. Od zítra mám dovolenou. Jedu do Jizerek a asi tušíte, že si s sebou beru několik nových výtisků. Děkuji vám za pozornost a kladné ohlasy. Zimní hrob je skvělou volbou, to vám podepisuji vlastní krví. 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Mrazivý thriller odehrávající se na pozadí děsivě pravděpodobné budoucnosti Píše se rok 2051 a Zemi postihla klimatická katastrofa. Zatímco v rovníkových oblastech panuje nesnesitelné horko, ve Skotsku způsobil zánik Golfského proudu prudký pokles teploty, který s sebou přináší déšť a sněhové bouře. Mladá meteoroložka Addie je na drsné počasí zvyklá, po každé bouři se vypraví na vrchol hory Binnein Mňr na Skotské vysočině, aby zkontrolovala svou meteorologickou stanici. Jednoho dne však při rutinní prohlídce objeví lidské tělo zamrzlé v ledu.

Případ mrtvého investigativního novináře dostane na starost stárnoucí detektiv inspektor Cameron Brodie, jenže tomu se do vyšetřování vůbec nechce. Vodní taxi ho právě dopravilo domů přes zaplavené Glasgow a jediné, na co dovede myslet, jsou slova, která si vyslechl v ordinaci svého lékaře. Addie navíc už deset let neviděl. Nakonec se však musí postavit nejen přízrakům své minulosti, ale i vrahovi, který je odhodlán navždy pohřbít děsivé tajemství, které by Brodieho vyšetřování mohlo odhalit.

Od autora bestsellerové trilogie z ostrova Lewis.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 26. července 2024

KNIŽNÍ TIPY - Den mrtvých - Mark Roberts (2021)


Den mrtvých - Mark Roberts
2021, Kalibr

Pokaždé, když se stane něco hrozného, tak přemýšlím, jak musí být pozůstalým, obětem. Násilník je chráněný zákonem, je dobře, že jde k soudu, že má nějakou obhajobu, ale většinou mi přijde následný trest malý. Nechápu, jak může někdo ubližovat malým dětem a potom se znovu stát vedoucím v organizacích, které pořádají tábory pro malé caparty. Usvědčený pedofil pracující s dětmi? Vždyť to nedává absolutní smysl. Divím se, že v podobných případech nevezme někdo spravedlnost do svých rukou. Ne, s podobnými zvířaty nemám žádný soucit. Vykastrovat, zavřít až zčernají. Tak to vidíte, mluvím jako lidé z dnešního knižního tipu. Děj je o vrahovi, který utekl z vězení. Zabíjel usvědčené pedofily. Je pochopitelné, že s ním společnost soucítila a fandila mu. Je tomu i v případě jeho útěku. Znovu se vydává na lov. Jenže všechno je tentokrát trošku jinak.

Je to klasická britská detektivka, velmi dobře napsaná, s napínavým dějem. Je ale také pravdou, že od té doby, co se mi narodily děti, jsem na podobná témata dost háklivý. Jenže on je to opravdu problém. Vždycky mě fascinuje, když policie rozkryje síť pedofilů. Chlápci, do kterých byste to v životě neřekli. Kolik je kolem nás sadistů? Občas, když slyším některé lidi mluvit, říkám si, že v nás je opravdu velké množství temnoty. Ještě, že jsou zákony a v našem případě i desatero, kterým se tak nějak podvědomě řídíme. Nebo se o to alespoň snažíme. To procento vyšinutých a úchylů bude asi o hodně vyšší, než si myslíme. Zrovna nedávno jsme se na obědě v práci bavili o dcerách. Holky v pubertě. Když jsem odcházel, chtělo se mi zvracet. Názory některých otců na své děti byly až děsivé. Musel jsem si do hlavy narvat asi dvě hodiny extrémní muziky, abych na to přestal myslet. Uff. A to jsou prosím pěkně, velmi vzdělaní lidé. Jak píšu výše, pořád jsme svým způsobem zvířata.

Jsem pro to, aby někdo, kdo páchá podobné činy, byl navždy eliminován. Nesmí se dostat mezi ostatní. Podle mého nestačí potvrzení od doktora, tak kámo, už jsem v pořádku, polepšil jsem se. Je to výsměch a zajímavé je, že páni lékaři za to nikdy nenesou zodpovědnost. Je to téma na velkou diskuzi, kterou bohužel nevyřešíme, ale když jsem Den mrtvých četl, hodně jsem nad tím přemýšlel. Děti by měly být absolutně chráněné, je to to nejdražší, co všichni máme. Ta traumata, která si některé bohužel zažijí, musí být hrozná. Přiznám se, že na některé pasáže jsem neměl moc žaludek. A ano, tomu vězni jsem fandil. I když moc dobře vím, že tu máme nějaký systém, který bychom měli dodržovat. Lynčování není dobré. Ale v některých chvílích jej chápu. Potvrdí mi to asi každý normální fotr. 

Knížku jsem četl, když bylo kolem mě šílené vedro. Chodíval jsem se koupat na rybník. Pokaždé přijdu, vlezu do vody, zaplavu si, obléknu se a jdu domů. Mě nějaké polehávání moc nebaví. Přesto, že mi to trvá jen asi hodinu, všiml jsem si občas divných chlápků, co polehávají bokem. Se zvláštním pohledem upřeným na malé děti. Mě se potom, když čtu podobné knížky, zdají temné sny. Jedná se o třetí případ Evy Clayové, vyšetřovatelky, která je mi opravdu sympatická. Takže jako obvykle, začínám číst sérii obráceně. Achjo, ale za to může doporučení, které mi přišlo v jednom emailu. Přečetl jsem si, o čem kniha je, nějaká ta hodnocení na Databázi knih a protože jsem měl zrovna trošku času, už jsem stepoval u PPL boxu, nedočkavý a natěšený. Nutno rovnou dodat, že jsem se měl na co těšit. Knížka mě fakt bavila. Odsýpala fakt pěkně. 

Letos to vypadá, že žádnou moc velkou dovolenou mít nebudu. Čeká mě spousta práce na chalupě a to víte, nikdo jiný to za mě neudělá. Ale nevadí mi to, jsem realista. Stačí mi pár chvilek pro sebe, abych si mohl zalézt a číst si. Den mrtvých je kniha na den a půl, pokud je víkend. A nebo trošku omezíte spánek, což tedy na rovinu, občas dělám. Já se vždycky tak začtu, že nevím o světě. A o to jde. Vypnout mozek a soustředit se jenom na čtení. Pokud jste na tom jako já a máte rádi britské detektivky, neváhejte ani chvilku. Přeji hezký den a ať se vám vyhýbají predátoři ve všech svých podobách. Mějte se fajn. Děkuji za pozornost. 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Dramatický britský kriminální příběh s originální zápletkou a vyšetřovatelkou, která se jen tak nevzdá. Před pěti lety utekl z vězení proslulý vrah známý pod přezdívkou Vindici. Byl uznán vinným a odsouzen za umučení několika lidí k smrti. Jeho zločiny z něj však udělaly hrdinu – zabíjel totiž usvědčené londýnské pedofily. Nyní vyšetřuje liverpoolská inspektorka Eve Clayová a její tým stejné případy. Zdá se, že se Vindici znovu vydal na lov. Jak je však možné, že obdrželi jeho fotku z oslav Dne mrtvých v 8000 kilometrů vzdáleném Mexiku? Někdo tu rozehrál podivnou, prohnanou partii – a navíc je oproti policii vždy o krok napřed...


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 19. července 2024

KNIŽNÍ TIPY - Skleněný muž - Anders de la Motte (2024)


Skleněný muž - Anders de la Motte
2024, Kalibr

Pokaždé, když jsem doma sám, tak se změní můj stereotyp. Normálně nechodím nakupovat jídlo, normálně si nedělám svačinu na další den do práce. Všechno mi chvilku trvá, než se usadí. Už když ráno vstávám, je všude ticho. Nikdo vedle mě neoddychuje a já se snažím celý den uzpůsobit tomu, abych si více četl. Nepiju třeba kafe, nedívám se vůbec na televizi a když po cvičení vychládám, tak také jedině s knihou. Pokaždé toho přečtu tak jednou tolik. V neděli jsem přijel z chalupy, ze  které jsem si také objednal novou knihu od jednoho z mých nejoblíbenějších spisovatelů. Manželka byla zrovna v Řecku s dcerou (syn zase ve Španělsku s kamarády) a když jsme si volali, tak se zmínila, jak se jí líbil první díl série Pán hory. A to ještě nevíš, má drahá, pro co si jdu zítra do Zásilkovny. Je překvapená, ale zároveň nadšená. Tentokrát zafungovali vydavatelé i překladatelé velmi rychle. Jsem nejdříve zklamán, když stojím před výdejním místem a čtu tam, že už mají půl hodiny zavřeno.

Zachrání mě ale pan majitel, který si i mimo pracovní dobu pro něco přijede. Před obchodem zastaví stará oktávka, nejdříve vyleze hluchoněmý hromotluk a potom chlápek s kérkami a náušnicemi po celém obličeji. Takový ten Obscene extreme true styl. Usměje se a asi se trošku diví tomu, že já se nedivím, jak vypadá. Jsem zvyklý, taky jsem vyrůstal v tolerantních devadesátkách. Zeptám se opatrně, jestli by mi knihu nevydal. On je tak ochotný a milý, že jsem se rozhodl o něm i napsat. Takových lidí během dne moc nepotkáte. Chvilku hledá, skoro ztratíme i naději, ale nakonec se dobré dílo podaří. Chodím do sedmého patra pěšky a držím v ruce kartónovou krabici. Vy chodíte pěšky? To nejede výtah? Zeptá se mě jako každý den jedna stará sousedka, která musí číhat za dveřmi. Usměju se na ní a řeknu jí, že jsem v tréninku, což ji stačí a vůbec se nediví tomu, že nevypadám jako sportovec. Nahoře vydýchávám vedro a ostrým nožem rozbaluji knihu. Přivoním, jsem jak nějakej starej fetišista, ale nemůžu si pomoci. Možná právě proto jsem si nikdy nezvykl na čtečku. Nevoní. 

Za několik hodin mě upozorní prázdný žaludek, že jsem se zapomněl najíst. Jdu si namazat chleba a mám všechno rozhozený. Čekal mě rotoped a potom přestávka před cvičením. Místo toho se hecnu a všechno si odbydu najednou. Musím si opláchnout obličej. Jsem dávno na severu a vyšetřuji. Anders de la Motte je přesně tím druhem spisovatele, který přidává do příběhů ještě něco navíc. Není to žádná suchá detektivka, ale postavy jsou živé, někdy slabé, někdy hrdinné. Přesně takhle to mám rád. Příběh mě pohltil, moje oči těkají po stránkách. Neexistuje svět kolem mě, neodpovídám na chaty, stejně většina lidí píše kraviny. Musím si pustit nějakou hudbu. Projíždím soubory v počítači, tahat nějaká CD je příliš na dlouho. Jasně, severští Vanhelgd, se kterými mimochodem zítra vyjde rozhovor, se perfektně hodí k celkové náladě. Inspektorka Lea Askerová je přesně tím typem sympatické a silné ženy, které mám rád. Napíše jí její otec, že našli na jeho farmě mrtvolu. Vydá se tedy do kraje svého dětství a před vámi se začne odehrávat další z krutých příběhů.

Její přítel Martin Hill píše kroniku o místním podnikateli Gunnarovi Irvingovi a tak se ponoříme i do temné minulosti. Je to napínavý příběh, velmi čtivý, přesně jako to mám rád. V rozhovoru s Vanhelgd zazní v jedné otázce i příměr k severské přírodě, k její čistotě, melancholii. Mám to takhle rád, líbí se mi, když jdu lesem na rybník si zaplavat a přemýšlím, jakým směrem se bude děj dále ubírat. Někdy se trefím, ale většinou jsem překvapený, občas i šokovaný. Celkově potom nadšený a odhodlaný po návratu pokračovat v četbě. Moje tělo ale trošku stávkuje, sportu bylo nějak moc a spánku málo. Proč musím chodit do práce? To neexistuje čtení za peníze? Závidím knihovníkům a usínám někde daleko v lesích na severu. V temnotě čeká staré zlo. Démoni se probudili. Všechno se přenese i do mých snů. V polospánku slyším krkavce, který si zvykl sedávat u nás na balkóně. Vstávám brzy, ještě je tma.

Když si to vezmu kolem a kolem, nejsem rád sám. Nebaví mě to. Má to vlastně jenom jednu, ale zato zásadní výhodu. Můžu si víc číst. Když někomu ve svém okolí řeknu, že jsem slaměný vdovec, většině zajiskří oči - hospody, děvky, zlobení. Jen se pokaždé usměju a vzpomenu si sám na sebe, jak sedím hladový, ale nadšený s knihou v křesle. Asi jsem divnej, ale na to jsem si dávno zvykl. Na základce mi říkali brejláč a nechápali, proč když je vedro, tak raději sedím doma s knížkou, než abych skákal celé odpoledne do vody. Ale vy určitě víte o čem mluvím, co? Děkuji za pozornost. Vyšel nový Anders de la Motte. Pamatujte si to, až budete objednávat novou knihu. Opatrujte se a ať se vám daří!

---------------------------------------------------------------------------------------------------
Druhý díl série temných severských případů o krutých zákoutích lidské duše. Inspektorku Leo Askerovou po letech mlčení kontaktuje její otec. Na jeho farmě našli mrtvolu, pro policii se stal podezřelým číslo jedna, ale on tvrdí, že je nevinný. Lein přítel z dětství Martin Hill píše životopis o podnikateli Gunnarovi Irvingovi na jeho panství, kde kolují historky o záhadných úmrtích a podivných nebeských úkazech. Askerová a Hill hledají odpovědi – a mezitím z hlubin povstává Skleněný muž. Z hlubin, odkud se nikdo nikdy nevrátí. Nikdo kromě něj.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 12. července 2024

KNIŽNÍ TIPY - Dopis z Mnichova - Håkan Nesser (2024)


Dopis z Mnichova - Håkan Nesser
2024, MOBA (Moravská bastei)

Vždycky jsem špatně snášel vedra. Když mi kloužou brýle po nose. Když je u vody moc lidí, kteří řvou, neumí se chovat a neuklízejí si po sobě odpadky. Na mé oblíbené zastrčené místo, kam nikdy nikdo nechodil a mohl jsem si tam v klidu číst, začali ukazovat svoje zadky a přirození nudisté. Nechápu to, kousek vedle, na jiném rybníku, mají svoji vlastní pláž. Ale to oni ne. Nevím, jestli jste někdy na takové pláži byli, ale není to nic hezkého. Nejsem nijak stydlivý, ani prudérní, ale nechci se dívat na staré nahaté lidi. Mladý holky sem nechodí. Moje pláž byla zneuctěna. Navíc se jedna stařena vyjádřila nechutně o mých plavkách. Proč si oblečený, tykala mi a tak jsem raději zmizel do vody. Vedle mé deky se mezitím usadila rodinka zastydlých hippie. Všichni nazí, pokérovaní až běda. Paní s vytahanými ňadry. Nemohl jsem si číst, jejich děti řvaly jak prokopnutý. A taky mi běhaly před moje věci. Šel jsem dál, hlouběji do lesa. Jenže tam jsem zase potkal několik úchylů nakukujících na staré paní z křovisek. 

Klid jsem nalezl až doma. Ve zprávách celý den strašili dehydratací, umíráním na sluníčku a mezitím staří lidé vystavovali svoji svraštělou kůži ozónovým dírám. Každá kniha má, stejně jako deska, kterou poslouchám, svůj příběh. Ochladit se má až za několik dní. A tak jsem si raději zalezl do kouta a četl si. Chodil jsem jen do lednice a zpět do křesla. A opět se ujistil v tom, že Håkan Nesser je mistr ve svém oboru. Představte si několik sourozenců, kteří jsou pozvání jedním z nich, úspěšným malířem, do bývalé školy. Honosná večeře, u které je vyprávěn duchařský příběh, podivná noc, ale také brutální vražda, která se nakonec stane. Povolán je inspektor Barbarotti se svou partnerkou a kolegyní Evou. Začne vyšetřování, které postupně odhalí temný příběh. Jde se hluboko do minulosti, ale také jsou krásně vykresleny jednotlivé charaktery postav. Chvílemi si budete připadat spíše jako na anglickém venkově u Agathy Christie, než daleko na severu Švédska. Děj plyne poklidně, přesně jak to mám rád, protože je to blíže k realitě. Pod povrchem pobublává zlo. Jeho odkrytí probíhá postupně. Líbí se mi i různé slepé uličky, dedukce. To vše zabalené ve skvělém vyprávění. 

V noci bylo překonáno několik teplotních rekordů. Moc jsem toho nenaspal. Když ležíte, nic neděláte a potíte se, tak máte čas přemýšlet. Vedle mě oddychovala moje žena, které sice vedra také vadí, ale ne tolik, jako mě. Dívám se do tmy a protože máme otevřená okna, tak v jinak velmi tiché ulici na kraji města, slyším každý zvuk. Hádku opilecké dvojice, následné blití, třískot skla v tříděném odpadu, ranní popeláře, zkrátka všechno, co mě mnohokrát za noc probere. Ráno nadhodím u snídaně Dopis z Mnichova a bavíme se o tématu. V každé rodině jsou hádky, dědictví, ega, neštěstí, ale taky spousta pohody a dobroty. Vždycky záleží na jedinci. Na tom, jak ke svým dětem rodiče přistupují, jaké partnery si vybereme. Nemůžu prozradit celý děj, stejně jako vám, kteří jste knihu ještě nečetli a tak je pro mě hrozně těžké o ní mluvit. Obyčejné superlativy, kterým se stejně nevyhnu, protože mám autora moc rád, nedokáží přesně vyjádřit mé pocity. Kniha se mi četla sama, i když je zpočátku trošku nepřehledná. Nakonec si ale vše sedne a je strhující. Navíc, oba vyšetřovatelé i celý tým jsou sympatičtí. Někdy si představuji, že jsem součástí vyšetřování. 

Jakého kostlivce máte ve skříni vy, že jsem tak nesmělý? Asi takto lze charakterizovat celý příběh. Každý zúčastněný postupně odkryje své horší stránky. Někdo moc pije, jiný má malé sebevědomí. V pozadí se vznáší stín despotického otce. Mnohdy jsem si říkal, že podobné osoby znám i ze svého okolí, v práci, mezi kamarády. Na Nesserovi se mi vždy hrozně líbilo, že jsou jeho knihy uvěřitelné. Klidně se to mohlo stát i ve vaší rodině. Někomu rupnou nervy, někdo v sobě tutlá vztek dlouhé roky. Nespravedlnost v dětství, málo objímání, citový chlad, tohle všechno se v nás postupně usazuje, zraje to v nás, hnije, stává se vředem, který jednou praskne. Většina vrahů, kteří jsou v knihách tohoto autora, jsou v podstatě nešťastní lidé. Z různých důvodů. Žádní nadpřirození sérioví maniaci, kteří mají inteligenci na hranici geniality, ale spíše obyčejní lidé, se svými slabostmi. Okolo mě bylo děsný vedro, ale já byl daleko na severu. Byly vánoce a do kostí se mi dostával chlad.

Je tu ještě jedna věc, kterou umí autor skvěle. Dokáže ve mě pokaždé probudit zvědavost. Přemýšlím s ním, jsem součástí jeho vyprávění. Mám to takhle pokaždé u dobrých knížek. Moje fantazie pracuje na plné obrátky. Jsem v jiném světě, v dimenzi, ze které vystupuji jenom, když se jdu napít (a to mnohdy také ne) nebo když musím do práce. Dopisem z Mnichova si Håkan Nesser u mě znovu potvrdil status oblíbenosti, který byl už tak velmi vysoký. Je léto a já se už těším na další volnější den. Knížek mám hromadu a chtěl bych je do konce prázdnin přečíst. Těším se na dovolenou, snad budu mít klid na čtení. Začal jsem také chodit plavat na jiný rybník. Je tam klid, příjemný stín a voda, ze které vylézám jenom ke knize. Děkuji vám za pozornost, bylo mi opět velkou ctí. Hezké léto přeji!

------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Známý malíř Ludvig Rute nedbá zákazů souvisejících s covidem-19 a na oslavu, kterou pořádá ve svém domě v odlehlé vísce poblíž hranic s Norskem, pozve všechny své sourozence. Neviděli se spoustu let a on by jim rád sdělil něco důležitého. Už tak vypjatou atmosféru ještě zhorší to, že v noci na Boží hod dojde v domě k brutální vraždě. Případ začnou neprodleně vyšetřovat komisař Gunnar Barbarotti, jeho partnerka Eva Backmanová a jejich osvědčený tým. Zasněžený dům v lesích na konci světa, omezený okruh podezřelých – kriminalisté z Kymlinge mají pocit, jako by se ocitli ve staré anglické detektivce. Vraždil opravdu některý z členů rodiny, nebo někdo mimo ni? Byly motivem zločinu Ludvigovy peníze, anebo měl vrah zcela jiné pohnutky?


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 21. června 2024

KNIŽNÍ TIPY - Poslední sbohem - Tim Weaver (2024)


Poslední sbohem - Tim Weaver
2024, Mystery Press

Minulý pátek jsme byli od čtyřech hodin v hospodě a probírali jsme tam nejen hudbu. Řeč se občas stočila i na knihy a já už mohl říct, že mám Poslední sbohem v Alzaboxu, do kterého Knihy Dobrovský také posílají. Byli jsme na koncertě, ze kterého jsem odešel kolem jedenácté. Tramvají domů, měl jsem v hlavě napsáno, že musím ještě knížku vyzvednout. Jenže jsem byl tak ospalý, že jsem si šel lehnout. Spal jsem skoro jedenáct hodin a potom seděl u snídaně a nevěděl jsem, co mám dělat. Byl jsem utahaný jako starý pes. Udělal jsem fotky z koncertu, sepsal pár slov o kapelách a potom jsem musel ven. Dnes nic jiného dělat nebudu a pustil jsem si nové Sarke. Koupil jsem jen pár rohlíků na večer a něco málo k obědu. Byli jsme doma jen se synem a ten je samozřejmě ve věku, kdy je pořád venku s kamarády. Kniha mi připadala ještě teplá, voňavá. Roztrhl jsem karton, rozložil úlovky před sebe a potom jsem jak nějaký úchyl přivoněl.

Naladil jsem hlasitost hudby tak, aby mě norští black thrash metalisté nerušili a zároveň, abych je vnímal. Udělal jsem si kafe, které normálně moc nepiju. A potom jsem se na několik hodin ztratil v příběhu. Byl jsem jen já, kniha a hudba. Čtenáři metalisté určitě ví, o čem píšu. Tohle je něco nezaměnitelného. Spojení skladeb a knížky, v podstatě dokonalá esence. Mám to takhle moc rád a Tim Weaver patří dlouhodobě k mým nejoblíbenějším spisovatelům. Nezklamal mě ani letos. Ono na rovinu, David Raker zase patří k mým nejoblíbenějším postavám. Tentokrát je příběh velmi temný, chladný, šílený. Zpočátku působí vše obyčejně, záhadně. Ale pak se děj rozjede, že jsem zase jednou hltal stránky po desítkách. Tati, mám hlad, vyruší mě večer synek a já si uvědomím, že mi kručí v břiše jako jemu, který je v pubertě. Ještě půjdu s klukama ven, řekne mi, když povečeříme a já jen kývnu souhlasně hlavou. Jen mi dej vědět, v kolik přijdeš. Je doma poměrně brzy a já se ani neskočil osprchovat. Byl jsem zcela mimo, kniha mě schlamstla. 

Jsem rád, že mám doma promo od Sarke už asi dva měsíce. Občas na to zapomínám a počítám s tím, že i mí kamarádi desku slyšeli. Jsem ale vázán mlčenlivostí a tak si píšu poznámky, poslouchám album nejen při čtení. Příběh pokračuje, vše postupně graduje, přemýšlím nad dějem, jsem vlastně taky takovým soukromým vyšetřovatelem. Někdy se trefím, jindy jsem zcela mimo. Je zajímavé, kolik temných myšlenek někteří lidé mají. Netvor může být i váš milý soused. Do hlavy nikomu nevidíte. Říká se, že oči jsou dveřmi do duše, jenže oni někteří umí působit hodně přesvědčivě. Bývám opatrný, když potkám někoho s falešným úsměvem. Stará příkoří znovu ožívají. Bolest, ztráta, smrt. Tim Weaver na mě někdy působí až melancholickým dojmem. Stejně jako nové album Sarke. Něco chladného je ve větách i melodiích. Padá na mě zvláštní smutek. Někteří lidé jsou opravdu bestie. Musí být hodně těžké napsat knihu tak, aby byla takto napínavá. 

Možná vám bude připadat, že je vše hodně spletité, různé postavy působí až podivně, ale postupně se začne všechno rozkrývat. Ta kompozice, ten jazyk, zase zobu autorovi z ruky a dělá si se mnou, co chce. Hádanky, které je třeba rozluštit. Občas jsem zapomínal dýchat, musel jsem knížku zaklapnout, dojít si do ledničky pro pivo nebo se jen tak podívat z okna. Už byla tma a na balkon přiletěl krkavec. Nějak se to naučil. Pokaždé si sedne na zábradlí a natáčí hlavu. Jasně, připadal jsem si jako v jedné slavné povídce, akorát s tím rozdílem, že tam to byl Havran. Dívám se do tmy a čekám až odletí. Posel smrti? Napadne mě několikrát. Nevím, ke čtení se ale vrátím až po delší době. Jenže mě už bolí oči a jdu spát. Ráno je taky den. Chybí mi pár desítek stránek a než pojedu po obědě pro manželku, chci knížku dočíst. I stane se a potom potřebuji několik hodin na vstřebání. Mám to takhle vždycky. V autě mi hrají Sarke a když svoji ženu uvidím, tak nadšeně vyprávím o tom, jakou napsat zase Tim Weaver skvělou knihu. 

Osud tomu chtěl, že jsem nedávno o některých lidech ze svého okolí také zjistil pár temných informací. Je to zvláštní pocit, jakoby ve vás bylo něco prázdného, jste zklamáni, poníženi, že jste jim věřili. Možná nebo právě proto, se mi kniha trefila do nálady. I když na druhou stranu, jak jsem již zmiňoval, Tim Weaver nikdy nezklame, takže jsem ani nečekal nic slabého. Čtyřicet let otázek, na které najde postupně David Raker odpovědi. Někdy si říkám, jestli by neměla raději historie spát. No jo, ale co spravedlnost, co pravda, co oběti a pozůstalí? Hodně jsem o tom po přečtení přemýšlel. A samozřejmě, poslouchal u toho nové album Sarke. Doporučuji vám obojí, album a hlavně knihu. Mějte se co nejlépe, opatrujte se a mějte se co nejlépe. Děkuji za pozornost.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------
PŘED ČTYŘICETI LETY SE PO NÍ SLEHLA ZEM. TEĎ SE VRÁTILA. JE TO VŠAK SKUTEČNĚ ONA? Rebece byly tři roky, když se její matka Fiona jednoho dne nenápadně vytratila ze dveří a už se nikdy neukázala. Rodina o ní neslyšela skoro čtyřicet let. Po bratrově pohřbu však Rebeka obdrží nepodepsané kondolenční přání. Neví, jestli ho poslala její matka… ale něco jí říká, že ano.

Rebeka se rozhodne zjistit, co se před lety s Fionou stalo, proč tak náhle opustila své děti a proč se s nimi už nikdy nepokusila spojit. Obrátí se proto na soukromého vyšetřovatele Davida Rakera. Ten souhlasí, že jí pomůže, přestože je to pro něj v mnoha ohledech neobvyklý případ. Čím víc ale rozplétá vlákna celé hádanky, tím detailněji se před ním skládá příběh plný tajemství, bolesti, ztráty a smrti. A netvor, který ho začal psát, ještě zdaleka neřekl poslední slovo.

Démoni Fioniny minulosti jsou až příliš živí, a aby toho nebylo málo, musí se David popasovat s kostlivci z vlastní skříně. Takovými, kteří by ho mohli poslat za mříže… nebo rovnou do hrobu.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 14. června 2024

KNIŽNÍ TIPY - Noční dům - Jo Nesbø (2024)


Noční dům - Jo Nesbø
2024, Kniha Zlín

Snažím se jednou měsíčně vyrazit na koncert a podpořit své oblíbené kapely. Také jezdím do Jizerek za svojí mámou, která zůstala sama. Bývají to náročně cesty, kdy trávím dlouhé hodiny ve vlaku, na nádražích. Zrak už mi tolik neslouží a autem si netroufnu. Vždy si s sebou beru nějakou dobrou knihu. Pokaždé je nahoře v batohu, v takové té kapsy, ve které nosí trampové mapy a nebo pivo. Vlezu v Plzni do kupé a zaujme mě paní tak v mém věku. První, co mě napadne je, že jí to moc sluší. Udržovaná, usměvavá a s hezkým hlasem. Mile poděkuje, když jí pomáhám s kufrem nahoru. Vlak se rozjede a oba vytáhneme stejnou knížku. Jo Nesbo, Noční dům. Jak se vám líbí? Zaťuká dáma na obal. Kývnu souhlasně hlavou. Potom nemluvíme až do Berouna, kde vlak náhle zastaví. Ona je vepředu a chce mi prozradit, kam bude děj pokračovat. Proboha, ne? Řeknu jí a podaří se mi ji umlčet. Tohle nikdy nedělejte, to je hřích proti všem čtenářům, pokračuji a ona se směje a já se na ní dívám, protože vždycky je hezké potkat krásnou ženu. 

Jsem naštvaný, protože na sever přerušili spoj. Sedím v náhradním autobuse a mačkám se s ošklivou paní v elasťákách. Ona pořád jí. Hamburger, k tomu srká kolu, padá jí na obrovské břicho zelí. Zůstává jí mezi zuby a v zatáčkách se na mě přitiskne zpoceným tlustým tělem. Napadá mě spousta věcí, které bych jí udělal, ale samozřejmě si to jen myslím. Jednou má ale namále, to když autobus prudce zabrzdí a ona mě poleje kraťasy a knihu coca colou. Ani se neomluví. Jen na mě hodí úsměv bez zubů. Myslím na královnu a držím se křečovitě opěradla. Tady se nedá číst. Přijedu celý zmačkaný. Nesbo mezitím rozvíjí svůj hororový příběh, pro něj poměrně netypický. Byla to pro mě taková sázka na nejistotu. Já totiž knížky, ve kterých není Hary Hole moc nemusím, nelíbí se mi. Tohle je snad první příběh, který mě chytnul. Je jiný, v mnohém tedy odkazující na Stephena Kinga, ale jako taková stylovka velmi dobré. 

Můžete si říkat, co chcete, ale Nesbo zkrátka umí psát. Bavilo mě to, to napětí, děj, který postupně graduje, všechny ty tajemné stíny a děs. Hele, myslíte si, že vás může sežrat telefonní sluchátko? Divné, co? Jenže on se potom celý příběh začne vyvíjet velmi podivným směrem. Kapitoly přede mnou doslova utíkaly, seděl jsem na chalupě a poslouchal nadržené ptactvo. Bez muziky, jen tak v přírodě. Postupně se setmělo a máma měla nějaké filmy, co už jsem dávno viděl. Naproti je dům, který je velmi podobný tomu od Normana Batese. Tak to víte, jako starému čtenáři se mi začalo zase všechno spojovat a když potom proletěl kolem první netopýr, lekal jsem se, to přiznávám. Tahle stylová odbočka se mi u Nesba opravdu líbí a doufám, že v ní bude pokračovat. Je to samozřejmě hodně o fantazii, o tom, jestli máte rádi hororové filmy a knížky. Bylo to napínavé? Bylo. A strašidelné? Jasně, že ano. Opravdu doporučuji číst hlavně ve tmě.

Stříhal jsem plot a sekal dříví. Vítr se proháněl mezi stromy a já postupně přidával rychlost, abych si mohl odpoledne zase sednout. Jak nejsem na některé pohyby zvyklý, tak se mi klepaly ruce a chytala mě záda. Přesto jsem si sedl zase před chalupu a byl nevrlý, když kolem chodili turisté, neustále se ptali na cestu a zdravili mě. Mohl by už konečně soused vypnout motorovou pilu? A co ten jeho uštěkaný pes? Okřikl bych ho, ale je to brazilská fila a nahání mi strach. Klepou se mi ruce únavou, ale začtu se znovu tak, že nevnímám nic okolo sebe. Pomalu se stmívá a já knížku dočtu. Potom vzpomínáme na staré časy a jen tak si povídáme. Stařenka se usmívá a já mám radost, že ona má radost. Mluvíme i o knihách, ale já ty její historické romány moc nemusím. Není to můj styl. Nebo jinak, spíš na to ještě nemám čas, já potřebuji (stejně jako ve sportu) něco dynamického, napínavého, čtivého. Na vážnější literaturu se musím víc soustředit, tu si nechávám na stáří. Pokud tedy nějaké bude, znáte to.

Je to super knížka. Za mě rozhodně. Pokud máte rádi Kinga, pardon Nesba, tak neváhejte ani chvilku. Domů jsem se vracel zase vlakem. Na Prahu jede spousta lidí do lázní na západě. Mám místenku a poslouchám muziku. Sednu si a uzavřu se do své ulity. Ano, paní zase seděla proti mě. To je náhoda, co? Usměje se a pak si celou cestu do Plzně povídáme o knížkách. Má neskutečný rozhled a málokdy ji něčím překvapím. Pracuje někde ve školství a jak říká, když není co dělat, tak si čtu. Chápu ji. Kdyby to šlo, četl bych si pořád. Knížky jako je Noční dům, klidně i dvakrát po sobě. Někdy si připadám jako divný pavouk, že ještě louskám knížky. Když potom potkáte spřízněnou duši, zjistíte, že je nás pořád hodně. Jen nejsme ze své podstaty tolik vidět. Ještě, že ty telefonní budky u nás zrušily, mohla mě některá sežrat. Nebo ne? Přeji hezký den a děkuji za pozornost.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Nesbo v novém žánru! Thriller s hororovými prvky, který vás pohltí. Čtrnáctiletému Richardovi, který se po tragických událostech přistěhoval k tetě a strýci do městečka Ballantyne, se smůla lepí na paty. Když přemluví spolužáka Toma, aby z telefonní budky někomu náhodně zavolal a vystřelil si z něj, vypadá to jako nevinná lumpárna. Jenže sluchátko vzápětí Toma sežere. Richardovi nikdo nevěří a po zmizení dalšího spolužáka ho čeká pobyt v nápravném zařízení. Jak dokáže, co se doopravdy stalo? A není náhodou všechno úplně jinak?


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 7. června 2024

KNIŽNÍ TIPY - Smrt půvabného média: detektivka ze staré Vídně - Frank Tallis (2020)


Smrt půvabného média: detektivka ze staré Vídně - Frank Tallis
2020, Portál

Nemáte někdo něco ke čtení? Ptám se jedno takové klidné sobotní odpoledne rodiny. Právě jsem dočetl další knihu a několik jich mám někde na cestě. Zvedne se moje dcera, podá mi knížku, kterou si sama koupila z peněz z brigády. Přemýšlím o tom, jestli je to v dnešní době i jejím věku normální, ale asi je. Po návštěvě kina a zhlédnutí Duny II. si šly taky její kamarádky všechny nakoupit knížky. Ještě to není ztraceno, říkám manželce a jsme oba takoví hrdí, protože kdo to má dneska, že jo? Moje oblíbená stará Vídeň, období, ve kterém ještě vládne Václav Procházka, alias Franz Josef. Doba valčíků, ale také Sigmund Freud, který se v knize také několikrát mihne. A je samozřejmě zavrhován a je mu předhazován jeho židovský původ. Jsou to právě podobné střípky a prostředí, které dělají tento příběh výjimečným. Nečekal jsem mnoho, ale dostal jsem detektivku z doby, kdy se po ulicích proháněly omnibusy. Pánové nosili cylindry a dámy měly tak málo práv, že se o tom dnešním ženám ani nesní.

Léčí se tu ženská hysterie elektrošoky a lobotomií, zavírají se oči nad nevěrou mužů. Autor nás vezme i do špinavých uliček, ve kterých se prodávají přistěhovalkyně z Čech a Srbska. Zavražděna je žena, médium a provedeno je to samozřejmě hodně záhadným způsobem. Klasika se zamčeným pokojem zevnitř. Případ dostane na starosti inspektor Oskar Rheinhardt, který po večerech muzicíruje s doktorem Maxem Liebermannem, který je psychiatrem. Využije jeho znalosti a vše pomalu plyne ke zdárnému a překvapivému konci. Zajímavé jsou tehdejší vyšetřovací metody. Často jsem si říkal, kolik zločinců muselo uniknout a kolik jich bylo odsouzeno a byli nevinní. Vše plyne tak nějak jinak, autorovi se povedlo tehdejší dobu, se vším, co k ní patřilo, znázornit velmi dobře. Vyloženě jsem se vždy těšil, až se zavřu do své ulity se sluchátky na uších nebo jen tak u reproduktorů a ocitnu se o více než sto let zpátky po časové ose.

Chválím dceru druhý den při obědě, jak je šikovná a protože už mám přes polovinu knihy za sebou, můžeme o některých tématech diskutovat. Samozřejmě si oblíbila jednu z vedlejších postav, Amélii, která je léčena v sanatoriu právě doktorem Maxem. Ten jí pomůže, protože vidí, že je to silná a vzdělaná žena. Ona mu zase pomůže s případem. Má jiný pohled, podívá se na vše z odlišné strany. Často jsem si říkal, jaký byl udělán obrovský kus práce v právech žen. Schválně si knížku přečtěte a uvidíte sami. V některých momentech budete šokováni a budete o tom hodně přemýšlet. Třeba jenom takové studium na vysoké škole byl docela problém. A nejen to. Potom je samozřejmě hodně zajímavý svět iluzionistů, spiritistů a komediantů, mezi které patřila oběť. Zaujmou i detaily, jako americký fotoaparát, různé novátorské postupy i věci, o kterých se mnohdy prohlašuje, že se nemůžou nikdy ujmout. Dnes je běžně používáme.

Mám pro historické detektivky velkou slabost. Shodou náhod se mi poslední roky dostaly do rukou knihy převážně z Vídně nebo konce Druhé světové války. Abych pravdu řekl, tehdejší svět mě fascinoval. Už tenkrát byl mezi Vídeňáky velmi rozšířený antisemitismus. Zlo dávno bublalo pod povrchem. Židé mohli za všechno špatné a přisuzovalo se jim i spojení s ďáblem. Mimochodem, je zmíněn i případ Anežky Hrůzové a Hilsnera. Vždycky, když jsem podobné kapitoly dočetl, říkal  jsem si, jak jsme se jako lidé od té doby nezměnili. Jsme pořád ovlivnitelní, stále potřebujeme "nepřítele", na kterého můžeme svést všechny svoje problémy a neschopnost. Historie se opakuje s až děsivou pravidelností. Když jsem tuhle knihu četl, říkal jsem si to opravdu velmi často. Češi tenkrát byli přistěhovalci ve Vídni a valného mínění o nich místní neměli. Pracovalo tam spousta dělníků, kuchařek a služek. A tvářili se na nás hodně nadřazeně. Nepřipomíná vám to něco? 

Chodil jsem týden tak nějak lehčeji. Protože mi tuhle knížku doporučila a půjčila moje vlastní dcera. Vše jsem dočetl za tři dny a dodnes ve svých rozhovorech na některé pasáže odkazujeme a diskutujeme o nich. Byl jsem rád ve staré Vídni, s chutí jsem ji navštívil. Možná ani netušíme, kolik toho v sobě z tehdejšího mocnářství máme. S tím bych se s vámi tento týden rozloučil. Jedu totiž na chalupu do Jizerek a v batohu mám další knížku. Tentokrát je to žhavá novinka. Ale o tom až za týden. Děkuji za pozornost a přeji vám jen vše dobré. Mějte se co nejlépe. 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Vídeňský policejní inspektor Oskar Rheinhardt je přivolán k nevysvětlitelnému úmrtí proslulého média. Jedná se o klasickou „záhadu zamčeného pokoje“. Zavražděná, půvabná mladá žena, byla středobodem kroužku spiritistů, jehož členy byli odborník na atypické zámky, nevypočitatelný maďarský hrabě, aristokratka – přívrženkyně madame Blavatské, která se považuje za vtělení exotického božstva, a další originální jedinci. Inspektor se radí o případu s doktorem Maxem Liebermannem, který se právě pod mírným nátlakem své rodiny chystá zasnoubit s přitažlivou, avšak povrchní Clarou, ale zároveň je stále více fascinován svou pacientkou slečnou Lydgateovou, vzdělanou a inteligentní anglickou guvernantkou se symptomy hysterie V zakouřených kavárnách mocnářství na konci devatenáctého století vzkvétá zájem o nové umělecké a vědecké směry, ale zároveň se to tu jen hemží jedinci pochybné pověsti. Holmesovskou dvojici vyšetřovatelů spojuje vášeň pro zpěv a klasickou hudbu, při jejímž poslechu se často věnují rozebírání případů, které inspektor právě řeší. Doktor Liebermann se navíc právě seznámil se Sigmundem Freudem a s velkým zájmem navštěvuje středeční schůzky v jeho bytě. Své nemalé znalosti a vhled pak dává k dispozici příteli inspektorovi. Čtenář si tak může kromě napínavého příběhu navíc vychutnat i autentickou atmosféru doby počátků psychoanalýzy ve Vídni s mnoha zajímavými detaily.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine