Hlad - Alma Katsu
2024, Fobos
Opravdu jsem to nečekal. Ve svém životě jsem měl zatím zlomený jen kdysi dávno na civilní službě palec. Jenže to jsem byl mladý a berle pro mě byly sice omezením, ale ne takovým, jako teď, v padesáti letech a mnoha kilech navíc. Tři dny jsem si myslel, že je to jen vyvrknutý kotník, ale bolesti mě donutily zajít si k lékaři. Bolelo to jako čert a když mi sestřička dávala sádru na nohu, jakoby se mi najednou změnil celý život. Jsem normálně hodně aktivní, všude chodím pěšky, plavu, jezdím na rotopedu, navštěvuji koncerty a rád cestuji. Najednou jsem seděl doma na home office a zavíral jsem na konci pracovní doby notebook. Co se spoustou času? V televizi nic moc nedávají, na Netflix jsem nějak neměl náladu a internet, škoda mluvit, ten se poslední roky změnil jen v jedovatou a shnilou stoku. Uchyluji se tedy ke knihám a kývám se na jedné noze před hromadou těch nepřečtených. Hlad, to je pěkný název. Navíc téma Donnerovy výpravy, fikce s prvky hororu, to by mohlo být opravdu dobré.
A je. Ve zprávě od doktora mám napsáno, že mám nohu elevovat, což znamená, že má být nahoře. V práci u počítače to moc dobře nejde, ale když už mám padla, tak se nasoukám do postele, podložím si sádru dekou, rozsvítím lampičku od syna, co jsem dostal k narozeninám a nejednou jsem úplně mimo. Začetl jsem se, sice s prášky na bolest, tlak i trombózu, ale chytlo mě to. Knihu jsem koupil někde ve slevě, leží mi tu už nějaký čas, ale musím říct, že je fakt dobrá. Poutavě napsaná, čtivá, má v sobě takový ten zvláštní neklid, který vás nutí číst neustále dál a dál. První den to vydržím skoro tři hodiny, tak si musím píchnout injekci. Po té je mi divně, tak jen tupě zírám a přečtené se mi míchá s realitou. Zvláštní stav, říkám si do ticha, když pajdám na záchod. Když přijdou všichni ze školy, tak se usmívám. Co je, ptají se mě, asi léky, odpovím, ale ve skrytu duše moc dobře vím, že jsem zase ztracený.
Mívám to takhle pokaždé, když se dostanu k nějaké knize, která mě chytne za pačesy. Vždycky se mi líbily příběhy, ve kterých se míchají opravdové, reálné zážitky a fakta s fikcí. Zde navíc s hororovými prvky. No, musím se vám svěřit s jednou věcí. Netuším, jestli byla moje mysl trošku pošramocena léky, ale pravdou je, že jsem se normálně bál. Ještě pár stránek, ještě nepůjdu na záchod, stejně je to pro mě momentálně sportovní zážitek. Zranění někdy umírají nudou, ale to mě momentálně nehrozí. Moje mysl je někde úplně jinde. Daleko na solných pláních. Spaluje mě vedro a podvědomě tuším, že jsou zde s námi i čarodějnice. Fantazie zase jednou pracuje na sto procent. Noha mě sice bolí, pálí mě kosti, svědí, někdy v ní tepe, ale tenhle příběh dokázal všechno přehlušit. Aspoň, že spím jako dudek, jako kus dřeva vznášejícího se na hladině. Vstávám brzy, abych byl v práci na šestou. Ono se to nezdá, ale upravit se a dobelhat do vedlejšího pokoje mi chvilku trvá.
Nikdy by mě nenapadlo, že se budu snažit nepřekážet. Nikdy bych si nemyslel, že lidé v hromadné dopravě jsou tak neomalení, že ani v čekárně u doktora vám nikdo nedá přednost. Co se to se všemi stalo? Nikdo mě nepustí sednout, nikdo mi nepodrží dveře. Všichni jen čumí do mobilů a připomínají zombie. Jediný, kdo se mě zeptá, jestli nepotřebuji pomoc, tak je starý plesnivý bezdomovec, který žebrá před klinikou. Zvláštní, nečekal jsem to. Vyčerpaný z kontroly, která dopadla snad jak měla, se vracím domů a musím si chvilku lehnout. Potřebuji si odpočinout. Já, který plave pořád jako delfín, jsem najednou vyčerpaný jako kdybych složil náklaďák uhlí. Pokouším se chvilku číst, ale místo toho usínám s brýlemi na nose. Všechno se mi to zase pomíchá divně v hlavě a najednou vím, že nebezpečí nehrozí jen od přírody. Lidé, pokud jsou to tedy lidé, dokáží být o hodně zlejší.
Když jsem knížku dočítal, tak jsem si měl již několik minut bodnout další injekci a spolknout prášky na bolest. Musel jsem ale vše dokončit. Nemám ke knížce vlastně žádných připomínek, v klidu by se dalo také napsat, že jsem si ji užil po všech stránkách. Má v sobě něco přitažlivého, záhadného, co mě nutilo číst neustále dál. Společná setkání mě bavila, ale musím také dodat, že v mém případě to funguje tak, že se musím hned zpočátku začíst, pokud se tak nestane, tak knihu odkládám a říkám o ní, že mě nebaví. To ale v případě Hladu neplatí. Za mě, starého zraněného psa, vám mohu knížku jenom doporučit. Mějte se co nejlépe. Belhám k hromadě nepřečtených výtisků a vybírám si další, kterou si narvu do hlavy. Jaká to bude? Nechte se překvapit. Příští týden v pátek, ano? Děkuji vám za pozornost a mějte se co nejlépe.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Po mnoha týdnech putování na západ se Donnerova výprava ocitá na křižovatce. Obě stezky vedou ke kýženému cíli – do Kalifornie. Jedna je dobře zdokumentovaná, druhá zcela nevyzkoušená, ale má prý být kratší. Teď je na vůdci Georgi Donnerovi, aby rozhodl, kterou cestou se dát. Jeho rozhodnutí ovlivní všechny členy výpravy, včetně jeho ženy Tamsen Donnerové, o níž se povídá, že je čarodějnice.
Nešťastná skupina musí čelit mnoha nesnázím. Po suchu a spalujícím vedru solné pláně přicházejí prudké větry, mráz a hluboký sníh v podhůří. Zima toho roku přichází dříve.
Začínají se ztrácet děti a osadníci se obracejí proti sobě. Jen málokdo si dokáže uvědomit, že jim nebezpečí nehrozí jen od živlů a přírody. Pustinou se totiž potuluje něco mnohem děsivějšího.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
