Kill Creek - Scott Thomas
2021, Fobos
Jsem skeptik. Když mi někdo vypráví o nadpřirozených jevech, o příšerách z hlubin, když mi někdo říká o mimozemských civilizacích, tak se většinou jen usmívám. Ty bláhový, mumlám si pod vousy a protože je moje mysl poznamenána celoživotní prací v technických oborech, tak se ptám - máš všechno ověřeno, spočítáno, změřeno? Fyzika funguje ve všech oblastech, tu neokecáš, směju se lidem, co věří na ilumináty. Jsou ale chvíle, kdy jsem ochoten připustit existenci něčeho zlého. Věřím třeba na to, že když se někde stane něco násilného, tak se to otiskne do místa, zůstane to tam, nasáklé pod povrchem. Mívám zkrátka v takových chvílích a situacích divný pocit. Možná si to jen sugeruji, ale není mi dobře v domě, kde někdo někoho zavraždil. Znám pár kolegů, co si potrpí na opuštěné nemocnice, na staré blázince, na jatka, na tajemno, špínu a tiché výkřiky do tmy. Párkrát jsem tam byl. Nebál jsem se, ale stejně. Bylo mi divně. Nelíbilo se mi tam.
Brouzdal jsem jen tak na internetu a říkal jsem si, že bych rád zkusil nějaký ten horor. Končily zrovna prázdniny, já dočetl další z mnoha detektivek a thrillerů a chtělo to oddych. Změnit malinko styl, kousek něčeho odlišného. Můj zrak dopadl na Kill Creek, knihu tak trošku ukrytou v jednom nejmenovaném internetovém obchodě. Staré domy, s vrzajícími schody, s temnotou ve sklepě a pohnutou historií zase tolik nemusím. Už jsme na podobných místech spal a na rovinu - byl jsem jak dřevo, jako špalek a nevzbudili mě žádní duchové, ani příšery. Nemívám noční můry, to už se mi spíš zdá o sexy ženách, co potkám na ulici, ale chtěl jsem zkusit nějakého pro mě nového autora. O Scottu Thomasovi všichni mluvili v superlativech. Nemýlili se, knížka mě ihned zaujala a vtáhla do sebe. Výhodou bylo, že jsem začal číst poměrně pozdě v noci, když rodina spala a stíny byly dávno pěkně dlouhé.
Mám bujnou fantazii, záleží vždy jen na autorovi, jestli mě přesvědčí. Kill Creek je vlastně z určitého pohledu takový obyčejný příběh, horor z opuštěného domu, ve kterém hodně straší. Vlastně, je a není. Je napsaný jinak, v mnohém překvapivý a i když je knížka opravdu dlouhá (472 stran), nenechte se odradit trošku rozvláčnějším úvodem. Ono se potom všechno rozjede. Trpělivost přátelé. Já vím, doba je rychlá a přeje kratším výtiskům. Osobně mi to ale vůbec nevadilo. Užíval jsem si postupné budování atmosféry, přesně takhle to mám nejraději. Jsem rád pomalu navnaděn, líbí se mi, když můžu přemýšlet, co asi bude dál, kam nás autor zavede. Zítra začíná všem škola a když jsem si byl venku na rybníku zaplavat, tak jsem skoro nikoho nepotkal. Hodně jsem přemýšlel, čistil si hlavu od běžných povinností a voda už byla studená. Usedl jsem po obědě do svého křesla, které už je značně rozvrzané. Pořád mi říkají, že už bych měl mít nové, jenže já nerad měním věci, co mám rád. Jen tady se dovedu krásně uvelebit, jen zde se cítím dobře a bezpečně. Nasadím sluchátka a čtu si několik hodin v kuse.
Je to paráda. Děj hezky odsýpá, říkám si po dvě stě stránkách. Partička hororových autorů ve starém domě, ve kterém straší. Halloween a podivná Entita, kterou svojí přítomností probudí. Ve zdech je ukryt hrůza. Hergot mě to baví, říkám ženě, když si dáváme v podvečer kafe. Vyprávím, naznačuji, diskutujeme o strašidelných staveních. O tom, jak jsme byli malí a jezdili jsme k babičkám ne ves. Jak jejich baráky vrzaly, jak jsme se báli dojít pro něco do sklepa, jak jsme občas zahlédli za oknem rozšklebené obličeje. Báli jsme se stínů a čekali na světlo, až se konečně budeme moci dojít vyčůrat. Ve městech, ve kterých jsme oba vyrůstali, máte pocit, že nikdy nejste sami. Ona to není pravda, zákonitě je v ulicích také zlo, ale na samotách nebo na horách to bývá úplně jiné. Nevěříte? Tak si zkuste přenocovat vysoko v kopcích. Sami. Jen ve spacáku. Ráno z vás budou úplně jiní lidé. A to jediný, koho potkáte, tak bude zvědavá liška. V domech plných vzpomínek je to jiné. Něco málo o tom vím.
V hororech si opravdu hodně vybírám. Ale udělal jsem moc dobře, že jsem si Kill Creek přečetl. Netřásl jsem se strachy, ale byl jsem napnutý, těšil jsem se na každou další kapitolu. Přemýšlel jsem. Pro mě jsou tohle velmi důležité věci. Člověk pořád jen chodí do práce, řeší problémy běžného dne. Funguje. Ale potřebuje někdy také vypnout, udělat si chvilku pro sebe. Rád cestuji, sportuji, zajímám se o spoustu věcí. Knihy jsou ale srdcovka, jsem moc rád, že mě k nim rodiče kdysi dávno přivedli. Zavřený ve své ulitě, jen já a slova na papíře. Příběh, ze kterého mrazí, napínavý a zajímavý, tak bych Kill Creek definoval asi nejlépe. Pokud chcete také zkusit něco z tohoto stylu, neváhejte, je to velmi dobrá kniha. Snad vám udělá také radost. Jen si dávejte pozor, kdo číhá ve stínu a ve sklepě si dávejte bacha. Děkuji moc za pozornost, užívejte života a ať vaše kroky provází síla. Mějte se co nejlépe.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Kdesi na kansaském venkově, na konci temné cesty vedoucí zbytky otevřené prérie, stojí téměř zapomenutý dům sester Finchových. Celé roky zel prázdnotou, zcela opuštěný, zarostlý plevelem a vysokou trávou. Jeho dveře se mají poprvé za několik desítek let znovu otevřít. Avšak za nimi, skryté v neprostupných stínech, cosi vyčkává a touží se setkat s nově příchozími
Když úspěšného autora hororových románů Sama McGarvera pozvou, aby strávil Halloween v jednom z nejslavnějších strašidelných domů v zemi, zdráhavě souhlasí. Alespoň nebude sám: společnost mu budou dělat tři další mistři děsu, spisovatelé, kteří mají stejně jako on zásadní podíl na podobě současného hororu. Entita, kterou v domě nevědomky probudí, je však následuje do jejich domovů, trýzní je a dotyčným hrozí, že se stanou součástí krvavého odkazu Kill Creeku.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
