DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkem#centinex. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkem#centinex. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 7. listopadu 2025

Recenze/review - CENTINEX - With Guts and Glory (2025)


CENTINEX - With Guts and Glory
CD 2025, Black Lion Records

for english please scroll down

Probuzen uprostřed noci znovu připíjím všem svým démonům. Sešli jsme se na místním hřbitově. Máme tu spoustu piva i veselé nálady. Odkládáme sklenice na víka od rakví. Chybí nám jen jediné. Dobrý death metal. Chvilku hledám ve svém archívu a potom řeknu jediné. CENTINEX. Všichni nemrtví kývají souhlasně hlavou. To je přesně ono, tohle jsme potřebovali. Nad hřbitovem se vznáší mlha a celý současný podivný svět nám může být ukradený.

Tohle je přesně ten druh severského smrtícího kovu, který si na nic nehraje. Provedeno, prosím pěkně, od srdce, opravdově, uvěřitelně. Jsou nám jedno připomínky vážných kritiků, kterým ještě teče mléko po bradě. Máme to v prdeli, my se chceme bavit. Vypít nějaké to pivo, sem tam exhumovat prašivý hrob a nechat si zmrznout krev v žilách. Pánové jsou ve velmi dobré formě. To vám mohu, jako starý prašivý pes garantovat a klidně i podepsat vlastní krví. 


Pánové patří mezi švédskou death metalovou šlechtu. Každé nové album, letošní nevyjímaje, je toho jasným důkazem. Kladem je tu důraz na dobrý zvuk (Johan Hjelm - recording, mastering, mixing), který je masivní, náležitě čitelný. Za zajímavý a stylový považuji i motiv na obalu (Chainsaw Design). Připíjím na zdraví všem prokletým a nové album "With Guts and Glory" si neskutečně užívám. Líbí se mi takový ten death´n´rollový odkaz, touha ničit hudbou. Někdo možná namítnete, že tu už všechno dávno bylo. No a co? Vždyť zrovna tahle smečka táhne valník plný prašivých kostí už od roku 1990. Pánové dávno nemusí nikomu nic dokazovat a je to znát. Novinka je velmi svěží, zajímavou nahrávkou, je z ní cítit radost pro poslední věci člověka. Skladby v sobě mají drive a potřebnou sílu. Takový ten tlak, který vás nutí se zvednout, bouchnout pěstí do zdi a jít rozdrtit nějaké ty staré kosti. U téhle nahrávky potkáte přízraky, vrátí se vám děsivé představy a začnete se bát světla. Jedná se o smrtící kov, postavený na pevných vlastních základech a zároveň svým způsobem originální. CENTINEX měli vždy vlastní výraz, ksicht chcete-li. Platí to i letos. Už teď se těším na nějaký z dalších koncertů, které bývají vždy parádními obřady pro vyvolávání duší zemřelých. Piv už mám v sobě opravdu dost, motám se a je mi to tak nějak jedno. Jdu k reproduktorům, znovu přidávám hlasitost a ukazuji fuck off všem debilům. Tady, mezi nemrtvými, je mi stejně nejlépe. Víc nechci, ani nepotřebuji. Pokud na tom jste stejně, potom doporučuji příjemný poslech. Sejdeme se v katakombách! Old school swedish death metal ohlodaný až na kost! Album, u kterého praskají víka od rakví! 

Asphyx says:

Waking up in the middle of the night, I raise my glass once again to all my demons. We gather at the local cemetery. We have plenty of beer and we're in high spirits. We put our glasses on the lids of the coffins. There's only one thing missing. Good death metal. I search my archives for a moment and then say one thing. CENTINEX. All the undead nod their heads in agreement. That's exactly what we needed. Fog hangs over the cemetery, and we couldn't care less about the strange world around us.

This is exactly the kind of Nordic death metal that doesn't pretend to be anything it's not. Done, please, from the heart, genuinely, believably. We don't care about the comments of serious critics who still have milk running down their chins. We don't give a fuck, we want to have fun. Drink some beer, exhume a mangy grave here and there, and let the blood freeze in our veins. The gentlemen are in very good shape. As an old mangy dog, I can guarantee that and even sign it with my own blood. 


These guys are among the Swedish death metal elite. Every new album, including this year's, is clear proof of that. One positive aspect is the emphasis on good sound (Johan Hjelm - recording, mastering, mixing), which is massive and properly clear. I also find the cover art (Chainsaw Design) interesting and stylish. I raise my glass to all the damned and I am thoroughly enjoying the new album "With Guts and Glory". I like the death'n'roll reference, the desire to destroy with music. Some of you may argue that it's all been done before. So what? This particular pack has been hauling a truckload of rotten bones since 1990. These gentlemen no longer have anything to prove to anyone, and it shows. The new album is very fresh and interesting, and you can feel the joy of living life to the fullest. The songs have drive and the necessary power. The kind of pressure that makes you want to get up, punch the wall, and go crush some old bones. With this recording, you will encounter ghosts, frightening images will return, and you will begin to fear the light. It's a deadly metal, built on solid foundations and original in its own way. CENTINEX have always had their own expression, their own face, if you will. That's still true this year. I'm already looking forward to some of their other concerts, which are always spectacular ceremonies for summoning the souls of the dead. I've had enough beer, I'm staggering around and I don't really care. I go to the speakers, turn up the volume again, and give the finger to all the idiots. Here, among the undead, I feel best. I don't want or need anything more. If you feel the same way, then I recommend a pleasant listen. See you in the catacombs! Old school Swedish death metal gnawed to the bone! An album that makes coffin lids crack!






tracklist:
01. Becoming 
02. Your Religion Dies Tonight 
03. Gods Of Guilt 
04. I Am The Way 
05. A Masterpiece In Flesh 
06. In My Dreams 
07. Symphony Of Screams 
08. Sorrowtears

pondělí 20. května 2024

Report, photos, video - CENTINEX, KORPSESOTURI - club Modrá Vopice, Prague - 19. 5. 2024

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:



Když slovutný Stephen King vydal poprvé v roce 1998 svoji knihu Pytel kostí, byli švédští CENTINEX již osm let na scéně. Měl jsem doma jejich tři desky, ale všechno jen na kazetách, které již neoplývaly valnou kvalitou. Dnes je tenhle nosič možná dobrým sběratelským artiklem, ale po delší době se moc poslouchat nedá. Držel jsem v ruce brožovaný výtisk, koupený v jednom plzeňském knihkupectví. V Music Records bylo poměrně dost lidí a musel jsem čekat. Až na mě přijde řada a budu si moc poslechnout tehdejší novinku "Reborn Through Flames". Měl jsem peníze z brigády a tak jsem si říkal... Odpustím si nějaké to pivo a přihodil jsem do igelitky i všechna předchozí alba na CD.

Nechme ale nostalgii stranou. Kapela přerušila svoji činnost, aby se v roce 2014 vrátila. Tedy, dalo by se také napsat, že se vrátil Martin Schulman, jediný původní člen. Ten se obklopil kolegy, kteří mají všichni zkušenosti z dalších švédských legendárních smeček. A výsledek? Několik skvělých nahrávek a nedělní koncert v Praze, na který jsem se hrozně těšil. Minulý týden jsme měli takové setkání s kamarády po letech. Všichni mi říkali, ty jsi blázen, že se ještě táhneš přes celou republiku, abys viděl kapelu, co máš rád. Nevěděl jsem, co jim na to mám odpovědět. Asi to mám v krvi nebo se postupně stávám jen pytlem plným kostí. Nevím, jistý jsem si jen s tím, že jsem měl v žebradle koupenou vstupenku, v telefonu jízdenky a na tváři úsměv těch, kteří vědí své. Jsi stejně prokletej jako já, řekl mi nedávno jeden starej pes odněkud z Chile. Lépe bych to nenapsal.


Tak trošku jsem předpokládal, že na tyhle dvě skvělé kapely moc death metalových hipsterů nepřijde. Bylo to spíše setkání veteránů, jak už tomu u podobných akcí bývá. Máme rádi své jisté. Chyběla mi sice hospoda s rozplavbou, ale jako manžel a otec nejsem samozřejmě pánem svého času. Zatáhněme tedy raději břicha, přežijme dlouhou cestu, narovnejme záda, představme si, že nám je o třicet méně a pojďme zase jednou trošku zazlobit. Je neděle poledne a sedím ve svém křesle. Mě se nikam nechce, říkám a obracím stránky v jedné napínavé knize. Ještě, že jsem si vše objednal dopředu. Jedu....a kolem mě se míhá zelená krajina.

V Modrý Vopici to mám rád. A hlavně, mám se odtud jak dostat zpátky domů. Zdravím známé, prohodíme pár slov. Jasně, už to není jako kdysi, za starých časů, to by nás byl o hodně větší počet, většina by byla totálně opilých a víc by se řádilo. Ale stejně, mám to pořád rád. Tu atmosféru, úsměvy, pohodu. Někdo chodí na ryby, někdo si hlídá kalorie, někdo miluje sado maso, já mám rád death metal. A tak se pro mě stal nedělní večer takovým malým svátkem. Pojďme na kapely. 


KORPSESOTURI - s touhle finskou smečkou jsem se již několikrát setkal. Znáte to, jsem starý pes, který proleze kde jakou plesnivou hrobku. V jedné jsem nalezl rozpadlou rakev a v ní hromadu rozložených tkání. Ano, pánové hrají postaru, uvěřitelně, syrově, přesně takovým způsobem, jako tepe krev i v mém srdci. Naživo byli skvělí, odhodlaní nás totálně zničit, což se jim také povedlo. Už jste někdy měli chuť se rozeběhnout hlavou proti zdi? Tak hudba těchto tmářů byla stejně divoká, šílená, zničující. Tohle byl zkrátka poctivý death metal z časů, kdy jste ještě mohli kapelám jejich morbidní práci věřit. Nezbývá, než poděkovat a říci - bylo to super! Potvrzuji to já, i všichni démoni, kteří se při tomhle koncertě objevili mezi námi. Odcházel jsem roztrhaný na kusy a s hlavou prolitou kyselinou! Cítil jsem ve vzduchu krev!






I have met this Finnish pack several times. You know, I'm an old dog who can crawl through any moldy tomb. In one, I found a broken coffin and a pile of decomposed tissue. Yes, the gentlemen play old-fashioned, believable, raw, in the same way my heart beats. They were great live, determined to destroy us, which they did. Have you ever felt like running headlong into a wall? Well, the music of these darkies was just as wild, crazy, devastating. This was simply honest death metal from a time when you could still trust bands to do their morbid work. Nothing to do but to thank them and say - it was great! I confirm it, and so do all the demons who appeared among us during this concert. I left torn to pieces and with my head drenched in acid! I smelled blood in the air!

CENTINEX - kapelu jsem neviděl už pěkně dlouho a tak jsem byl napnutý, jak na mě bude působit. Pánové vylezli na pódium, můj oblíbený zpěvák Henrik Andersson vzal do rukou mikrofon a začalo pravé, nefalšované peklo. Možná jste viděli jeden ze starých klasických hororů, ve kterém maniak řádí s motorovou pilou. Vystoupení CENTINEX bylo velmi podobné. Vzduchem létaly kusy smradlavého masa, lebky pukaly tlakem a kapela odvedla výkon, za který by se nemuseli stydět ani jezdci apokalypsy. Byla v tom tma, chlad, byl v tom tlak, sekání ostrými riffy, drcení bicími i starodávné choroby všude mezi námi. Katakomby byly otevřeny a vydaly pradávná svědectví o jediném pravém death metalu ze Švédska. Do žil mi proudilo velké množství energie. Tolik síly, tolik divokých momentů i mrazivých melodií. Tohle byla dokonalá esence toho, co mám na severském smrtícím kovu tolik rád! Kapela do nás zasekla svůj dráp a pohřbila nás zaživa! 

 





I hadn't seen the band for quite a while and I was excited to see how it would affect me. The gentlemen took the stage, my favorite singer Henrik Andersson took the microphone and all hell broke loose. You may have seen one of the old classic horror movies where a maniac goes on a chainsaw rampage. CENTINEX's performance was very similar. Pieces of stinking flesh flew through the air, skulls cracked from the pressure and the band gave a performance that even the Horsemen of the Apocalypse would not be ashamed of. There was darkness, there was cold, there was pressure, there was chopping sharp riffs, crushing drums and ancient diseases everywhere. The catacombs were opened and gave ancient testimonies of the only true death metal from Sweden. A great amount of energy flowed through my veins. So much power, so many wild moments and chilling melodies. This was the perfect essence of what I love so much about Nordic death metal! The band stuck its claw into us and buried us alive! 

Organizace v pořádku, zvuk také. Přišlo něco kolem šedesáti skalních fanoušků, kteří vytvořili oběma kapelám atmosféru, na kterou budou myslím dlouho vzpomínat. Bylo to epesní.

Nezbývá, než si nahlas vydechnout. A také poděkovat organizátorům. Nejen za to, že koncert vůbec byl a že sem podobná jména ještě vozí, ale také kvůli tomu, že se končí tak akorát, abych to stihnul domů do Plzně. Poslední pivo do sebe hodím rychle, potom se mi chce čůrat a musím venku zalézt do pangejtu. Momentálně nejsem pytel plný kostí, ale spíš žok piva. Inu, srdci neporučíš. Jinak to neumím, nebavilo by mě to. Následuje tramvaj, polospánek ve vlaku a přemáhání víček, aby byla otevřená, v nočním buse v Plzni. Jsem doma, pokaždé se mi rozlije na tváři úsměv. Přežil jsem to, je to můj soukromý maraton, který jsem zvládl. Závidím tiše Pražákům, že už nějakou dobu spí. Musím si zítra pustit Centinex a asi si přečtu i Pytel kostí od Kinga. Tak to byl můj pohled na nedělní koncert. Myslím si, že se vše povedlo jak mělo, já si odškrtl další kapelu, co jsem chtěl ještě vidět a nezbývá než se zase rozloučit a poděkovat vám, že jste dočetli až sem, že ještě pořád vůbec čtete. Mějte se co nejlépe a metal s vámi, přátelé morbidních melodií!


about bands on DEADLY STORM ZINE:

KORPSESOTURI:


CENTINEX:



Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram:

facebook:

pondělí 4. dubna 2022

Recenze/review - CENTINEX - The Pestilence (2022)


CENTINEX - The Pestilence
EP 2022, Agonia Records

for english please scroll down

Nejdřív jsem měl jen divný pocit, možná jen špatnou vzpomínku. Pak se mi zlé myšlenky vkradly i do mých snů. Stará rána, již dávno zahojená, začala znovu bolet. Sešité stehy mokvaly, pálily a žhnuly. Znovu jsem prožíval otravu krve, děsivé představy. Bál jsem se stínů, lekal se některých slov. Proč zrovna teď, proč, proč? Ptal jsem se stále dokola a odpovědí mi bylo nové EP švédské legendy CENTINEX. Návrat ke krvavým kořenům. To mě napadlo jako první, když jsem jsem se s novinkou setkal. Návrat ke starým ranám.

Psát o podobných smečkách je vždycky složité, protože je všichni známe, většinou neočekáváme nic nového, rádi se rochníme v jejich stylu, v jejich uchopení hudby. Osobně se mi to, co předváděli v letech 2004 až 2014, příliš nezamlouvalo, pro mě se vrátili až předloni s "Death in Pieces". Každý to ale můžeme slyšet trošku jinak. Novinka je starou studenou death metalovou válkou, určenou spíše pro věrné posluchače, kteří ještě pamatují jejich začátky. 


Z původní sestavy zůstal vlastně jen Martin Schulman z DEMONICAL, který ale také mezi lety 2006 - 2014 v kapele nebyl. Máme tu tak před sebou partu zkušených hrobníků, kteří přesně ví, co chtějí hrát. Vůbec se, stejně jako já, do dnešní doby nehodí. Jedou kupředu jako rezavý tank a neohlížejí se zpět. Sedl jsem si tedy do křesla, nasadil sluchátka, aby mě nerušilo nic jiného a po nějaké době mě začaly bolet všechny staré rány. Nové EP je opravdu jako vzpomínka na devadesátá léta. Není v ničem převratná, kritika se sama nabízí, jenže když já si ji poslechnu raději, než spoustu nových, umělých skupin dneška. Ono totiž, nadšení a krev ničím nenahradíte. Nejde to. Záleží vždy na vkusu a oblibě odrůdy a stylu, to je jasná věc, ale já jsem navýsost spokojen. Pohybujeme se sice mezi jasně vymezenými mantinely, ale troufám si tvrdit, že "The Pestilence" vzniklo spontánně, jen tak, pro radost. Alespoň tak to cítím já. Také si myslím, že songy budou hodně dobře fungovat naživo. Surový útok ze starých death metalových zákopů!


sumarizace:

EP "The Pestilence" je je jako stará, mokvající rána, která se znovu zanítila. Smrdí smrtí. Jedná se pro mě osobně o dokonalou esenci toho, co mám na stylu zvaném smrtící kov tolik rád. Hniloba, špína, chlad, rouhání, smrt. Švédi na to jdou poctivě, s dobrým řemeslem a spoustou skvělých nápadů navíc. Mám rád mrazivá rána na hřbitově, s chutí znovu a znovu rozmlouvám s nemrtvými. Ctím klasické pohřbívání do hrobu, postupný rozklad těl. Jsem ze staré školy a jako takovému se mi tvorba CENTINEX opravdu líbí. Rakve opět praskají, zvuk je zabijácký, přesto rezavý, vokalista má v hrdle chorobu a riffy bolí jako jehly zabodnuté pod nehty. Smrt si nevybírá, na každého jednou dojde. Cítím z desky krvavé kořeny, základy stylu, který mám tolik rád. "The Pestilence" mi vlezlo až do morku kostí a nahlodalo moje tělo i mysl. Mokvající mrtvola, návštěva kostnice, nakonec se stejně rozpadneme v prach. Než se tak stane, budu dál poslouchat CENTINEX! Pohybujeme se sice mezi jasně vymezenými mantinely, ale troufám si tvrdit, že "The Pestilence" vzniklo spontánně, jen tak, pro radost. Alespoň tak to cítím já. Také si myslím, že songy budou hodně dobře fungovat naživo. Surový útok ze starých death metalových zákopů!


Asphyx says:

The EP "The Pestilence" is like an old, wet wound that has started again. It stinks of death. For me, this is the perfect essence of what I like so much about the style of death metal. Rot, dirt, cold, blasphemy, death. The Swedes make it by honest way with good craftsmanship and lots of great ideas. I like the chilling mornings on the cemetery, talking to the undead over and over again. I feel the classic burial to the grave, the gradual decay of the bodies. I'm from old school and I really like the creation of CENTINEX so much. The coffins are cracking again, the sound is killer and rusty, the vocalist has a disease in his throat, and the riffs hurt like needles pierced under the nails. Death does not choose, it will happen to everyone once. I feel bloody roots from the record, the basics of the style I like so much. "The Pestilence" came to my bones and eroded my body and mind. Rotten corpse, a visit of bones-church, at last all of us will break into dust. Before that happens, I'll keep listening CENTINEX! We move between clearly defined mantinels, but I dare say that "The Pestilence" came into being spontaneously, just for fun. At least that's how I feel. I also think the songs will work very well live. Raw attack from old death metal trenches!



about CENTINEX on DEADLY STORM ZINE:
Recenze/review - CENTINEX - Death In Pieces (2020)

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine