SYMBOLIC FEST OPEN AIR 2022

DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 4. dubna 2022

Recenze/review - CENTINEX - The Pestilence (2022)


CENTINEX - The Pestilence
EP 2022, Agonia Records

for english please scroll down

Nejdřív jsem měl jen divný pocit, možná jen špatnou vzpomínku. Pak se mi zlé myšlenky vkradly i do mých snů. Stará rána, již dávno zahojená, začala znovu bolet. Sešité stehy mokvaly, pálily a žhnuly. Znovu jsem prožíval otravu krve, děsivé představy. Bál jsem se stínů, lekal se některých slov. Proč zrovna teď, proč, proč? Ptal jsem se stále dokola a odpovědí mi bylo nové EP švédské legendy CENTINEX. Návrat ke krvavým kořenům. To mě napadlo jako první, když jsem jsem se s novinkou setkal. Návrat ke starým ranám.

Psát o podobných smečkách je vždycky složité, protože je všichni známe, většinou neočekáváme nic nového, rádi se rochníme v jejich stylu, v jejich uchopení hudby. Osobně se mi to, co předváděli v letech 2004 až 2014, příliš nezamlouvalo, pro mě se vrátili až předloni s "Death in Pieces". Každý to ale můžeme slyšet trošku jinak. Novinka je starou studenou death metalovou válkou, určenou spíše pro věrné posluchače, kteří ještě pamatují jejich začátky. 


Z původní sestavy zůstal vlastně jen Martin Schulman z DEMONICAL, který ale také mezi lety 2006 - 2014 v kapele nebyl. Máme tu tak před sebou partu zkušených hrobníků, kteří přesně ví, co chtějí hrát. Vůbec se, stejně jako já, do dnešní doby nehodí. Jedou kupředu jako rezavý tank a neohlížejí se zpět. Sedl jsem si tedy do křesla, nasadil sluchátka, aby mě nerušilo nic jiného a po nějaké době mě začaly bolet všechny staré rány. Nové EP je opravdu jako vzpomínka na devadesátá léta. Není v ničem převratná, kritika se sama nabízí, jenže když já si ji poslechnu raději, než spoustu nových, umělých skupin dneška. Ono totiž, nadšení a krev ničím nenahradíte. Nejde to. Záleží vždy na vkusu a oblibě odrůdy a stylu, to je jasná věc, ale já jsem navýsost spokojen. Pohybujeme se sice mezi jasně vymezenými mantinely, ale troufám si tvrdit, že "The Pestilence" vzniklo spontánně, jen tak, pro radost. Alespoň tak to cítím já. Také si myslím, že songy budou hodně dobře fungovat naživo. Surový útok ze starých death metalových zákopů!


sumarizace:

EP "The Pestilence" je je jako stará, mokvající rána, která se znovu zanítila. Smrdí smrtí. Jedná se pro mě osobně o dokonalou esenci toho, co mám na stylu zvaném smrtící kov tolik rád. Hniloba, špína, chlad, rouhání, smrt. Švédi na to jdou poctivě, s dobrým řemeslem a spoustou skvělých nápadů navíc. Mám rád mrazivá rána na hřbitově, s chutí znovu a znovu rozmlouvám s nemrtvými. Ctím klasické pohřbívání do hrobu, postupný rozklad těl. Jsem ze staré školy a jako takovému se mi tvorba CENTINEX opravdu líbí. Rakve opět praskají, zvuk je zabijácký, přesto rezavý, vokalista má v hrdle chorobu a riffy bolí jako jehly zabodnuté pod nehty. Smrt si nevybírá, na každého jednou dojde. Cítím z desky krvavé kořeny, základy stylu, který mám tolik rád. "The Pestilence" mi vlezlo až do morku kostí a nahlodalo moje tělo i mysl. Mokvající mrtvola, návštěva kostnice, nakonec se stejně rozpadneme v prach. Než se tak stane, budu dál poslouchat CENTINEX! Pohybujeme se sice mezi jasně vymezenými mantinely, ale troufám si tvrdit, že "The Pestilence" vzniklo spontánně, jen tak, pro radost. Alespoň tak to cítím já. Také si myslím, že songy budou hodně dobře fungovat naživo. Surový útok ze starých death metalových zákopů!


Asphyx says:

The EP "The Pestilence" is like an old, wet wound that has started again. It stinks of death. For me, this is the perfect essence of what I like so much about the style of death metal. Rot, dirt, cold, blasphemy, death. The Swedes make it by honest way with good craftsmanship and lots of great ideas. I like the chilling mornings on the cemetery, talking to the undead over and over again. I feel the classic burial to the grave, the gradual decay of the bodies. I'm from old school and I really like the creation of CENTINEX so much. The coffins are cracking again, the sound is killer and rusty, the vocalist has a disease in his throat, and the riffs hurt like needles pierced under the nails. Death does not choose, it will happen to everyone once. I feel bloody roots from the record, the basics of the style I like so much. "The Pestilence" came to my bones and eroded my body and mind. Rotten corpse, a visit of bones-church, at last all of us will break into dust. Before that happens, I'll keep listening CENTINEX! We move between clearly defined mantinels, but I dare say that "The Pestilence" came into being spontaneously, just for fun. At least that's how I feel. I also think the songs will work very well live. Raw attack from old death metal trenches!



about CENTINEX on DEADLY STORM ZINE:
Recenze/review - CENTINEX - Death In Pieces (2020)
Share this games :

TWITTER