DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkem#paradiselost. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkem#paradiselost. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 29. června 2026

Report, photos, video - BASINFIREFEST 2026 - VENOM INC., PARADISE LOST, ROOT, NAPALM DEATH, PROTECTOR, DEATH TO ALL, BLOOD RED THRONE - Spálené Poříčí - 25. 6 - 27. 6. 2026

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:

https://www.rajce.idnes.cz/jakubasphyx/album/basinfirefest-2026

promoter: https://basin.cz/cs

Poslední roky dost často přemýšlím nad tím, že my, co chodíme na metal, vlastně žijeme každý dva životy. V tom jednom, oficiálním, jsme doktory, inženýry, soustružníky, zemědělci a v tom druhém odhodíme všechny své chmury, problémy, frustrace a stáváme nekonečné hodiny pod pódiem, abychom každý viděli své oblíbence. Některé z vás vídám jen na koncertech, mnohdy nevím nic o vašem soukromí, mnohé ani neznám jménem. Jste pro mě ti milí, usměvaví lidé, se kterými je mi dobře. V pondělí jsem měl poslední rehabilitaci po zlomené noze. Vedra vrcholila a i když jsem si vstupenku koupil už někdy v březnu, tak jsem pořád váhal.

V kosti mě pořád občas pálí, někdy je to až k nevydržení, ale podle rentgenu je vše v pořádku a tak nasazuji jak nějaký důchodce stahovací punčochu kvůli trombóze a modlím se, aby mě pustili s hůlkami dovnitř do areálu. Minule byl problém deštník a na infolince festivalu mi odpověděli hodně nejasně. Stojím tak zpocený jak vrata od chlíva ve čtvrtek ráno na autobusáku v Plzni a čekám na spoj. Mám nabitý foťák, přesný rozpis toho, co chci vidět, v hlavě představu o tom, že nebudu tolik pít. Abych se nezrakvil ještě víc. Jenže, všechna předsevzetí  vezmou jako vždy zasvé.

Náladu si dělám v již od půl deváté v hospodě naproti kostelu. Je tu chládek, mají dobré pivo, česnečku a pomalu se dostanu do nálady. Potkám první metly, pokecáme, je nám fajn, ale pak už mě čeká kopec. Možná shořím na popel, říkám si někde v půlce. Předchází mě jeden usměvavý metalový důchodce. Snad to dám. 

Ještě, že mám potvrzení od doktora, hůlky projdou, uff. Nabíjím si chip. Kupuji si první pivo. Rozhlížím se. Potkávám první známé. Trvá to asi hodinu až dvě, co všechna moje předsevzetí padají a já se ztrácím ve víru muziky, užívám si atmosféru a hlavně, jsem ve svém druhém, lepším životě. Ještě jedno pivo a jdu na kapely. Spoustu jich vynechám, nějak mi občas ubývají síly, buďte tedy tento rok ke starému raněnému pánovi trošku shovívaví. Vybírám si, někdy se zakecám, ale vždyť to znáte. To si takhle vyberete v programu nějakou kapelu, pak potkáte dvě pěkný holky a jakže se vlastně máte? Cože, my jsme se přeci viděli na Symbolicu. Dělám, že si je pamatuji. Tak asi takhle probíhal celý prodloužený víkend. Něco málo jsem ale viděl, to zase ano. Pojďme na to. 


čtvrtek/Thursday 25. 6. 2026

NOISEBLEED - hudba absolutně mimo můj záběr, přesto jsem si vystoupení, které v sobě mělo neskutečnou dávku energie, přesnosti a surových emocí, užil. Navíc, mezi námi, zpěvačka Dahlien je ve skvělé formě. 


LAID TO WASTE - kluky sledují již dlouhé roky a vždy byli a jsou zárukou kvality. I na Basinu nás rozsekali. Měl jsem je možná trošku raději, když hráli čistý thrash, ale dobrý heavík si nechám také líbit. Bylo to divoké, nespoutané, syrové a hlavně, bavilo mě to. Masakr!


BLOOD RED THRONE - načernalý death metal, na který jsem dnes přijel. Norové vydávají poslední roky skvělé nahrávky a chtěl jsem je vidět už několik let. Pro mě, starého death metalistu byla tahle kapela černým koněm festivalu a také smečkou, která mě neskutečně rozsekala. Bylo to lámání kostí, pukání lebek, vše ušpiněné zkaženou krví a absolutním nasazením. Peklo dostalo nové jméno! Blackish death metal, which I came to see today. The Norwegians have been releasing great records in recent years and I've wanted to see them for several years. For me, an old death metaller, this band was the dark horse of the festival and also a pack that really cut me up. It was bone-breaking, skull-cracking, all stained with rotten blood and absolute dedication. Hell has a new name!





Někdy v těchto chvílích se potkáme s Jirkou od Berouna, s Katkou a Pavlem z Vysočiny, Jardou z Prahy. Od té doby se festival změní ve smršť vtipů, po kterých nás bolí bránice. Pivo, k tomu stín, na paletách, ze kterých nás bolí zadky. Ale super, všichni jsou na mě hodní, pomáhají mi, jsou ohleduplní. 

DEATH TO ALL - viděl jsem je před lety v Praze v klubu. Myslím si, že death metal je spíše intimnější záležitost, ale Chuck Schuldiner měl tak velký talent, že jeho hudba zvládne i větší prostory. Byl to génius a ti, co po něm pozůstali a nesou jeho odkaz stále dál, obstáli se ctí. Nejsem moc příznivec různých revivalů (teď to myslím dobře), ale DEATH TO ALL nám nakopali zadky a rozsekali na malé kousky. Bylo to skvělé po všech stránkách. I saw them in a club in Prague years ago. I think death metal is more of an intimate thing, but Chuck Schuldiner was so talented that his music could handle even larger venues. He was a genius and those who survived him and continue to carry his legacy have stood the test of time. I'm not a big fan of revivals (I mean that now), but DEATH TO ALL kicked our asses and chopped them into little pieces. It was great in every way.



Musím se nějak dostat domů. Nakonec volíme kyvadlovou dopravu a MHD. Když se v Plzni loučíme, je mi to tak trošku líto, kalil bych klidně dál. Nohu mám v jednom ohni, chvílemi syčím bolestí, ale jsem tvrdej chlap a pivo s muzikou jsou pro mě tentokrát i anestetikem. To dám, říkám si, když uléhám konečně do postele.


pátek/Friday 26. 6. 2026

Původně jsem si myslel, že mě odveze manželka, která jede na víkend za rodiči. Ale ne. Jedu zase Arrivou. Moc nespím, nohu mám napuchlou a ráno sedím hodinu v křesle a přemýšlím, že se na to vybodnu, že se svět přeci nezboří. Mám v krvi zbytky alkoholu, doma jsem jen s dcerou, která zrovna vstává na brigádu. Tati, ty teda vypadáš. Namažu si ranění krémem a věřím placebo efektu. Hlavně nohu nepřetěžujte, zní mi v hlavě slova pana doktora. Zatnu zuby a vydám se znovu do víru surových melodií. 

Opakuji scénář z minulého dne, jen s tím rozdílem, že přijde Jarda a dáme si pivo spolu. Pomalu se dostávám zase do formy. No a co, tak jsem přiopilý, podle mě to k metalu patří, jako k mrtvému zimník. Jo, zima, tu bych si teď přál. 

Když můj zmuchlaný obličej vstoupí do areálu, trvá mi trošku déle, než se srovnám. Hergot brácho, kdeže ty loňské sněhy jsou. Když jsem byl mladý, vydržel jsem pít týden v kuse a ještě u toho balil holky. Teď se dobelhám k raketám. Zrovna se tu nějaké děvče myje. Má krásnou postavu. Jen se zasním, narovnám v zádech a najednou vám mám v těle novou sílu. Jdu na pivo a na nějaké ty kapely. Přijdou i kamarádi. Asi není zvláštní, že se potkáváme na stejných jménech? 


EMBRYONIC AUTOPSY - brutalita po ránu. Death metal podle mého vkusu, gusta. Melodie, které se mi zadřou hluboko do podvědomí, pod kůží i dostanou do žil. Jsme jedné krve, já i kapela. Užívám si atmosféru, jednotlivé postupy. Je to silné, zahrané s elegancí starých mistrů v oboru. Jakoby mě někdo zavřel spolu s kapelou do plesnivé mučírny. Vynikající to bylo. Brutality in the morning. Death metal according to my taste, my taste. Melodies that get deep into my subconscious, under my skin and into my veins. We are of the same blood, me and the band. I enjoy the atmosphere, the individual procedures. It's strong, played with the elegance of old masters in the field. As if someone locked me in a moldy torture chamber together with the band. It was excellent.




DARKNESS - svoje staré thrash metalové kořeny budu vždy uctívat. Mám tyhle německé maniaky ve velké oblibě a tak byl pro mě jejich set i nostalgickou vzpomínkou. Nahrubo nařezané riffy, divoké melodie. Veteráni scény zase jednou všem ukázali, jak by to mělo vypadat. Najednou už mě nebolí noha, už necítím nic, vnímám jen muziku, jsem v tom až po uší a odcházím na další pivo se spokojeným úsměvem na tváři. Bylo to tam? Bylo! I will always honor my old thrash metal roots. I really like these German maniacs, so their set was a nostalgic memory for me. Rough-cut riffs, wild melodies. The veterans of the scene once again showed everyone how it should be. Suddenly my leg doesn't hurt anymore, I can't feel anything anymore, I only perceive the music, I'm up to my ears in it and I go for another beer with a satisfied smile on my face. Was it there? It was!




SIX FEET UNDER - tuhle kapelu uznávám, i když je pravda, že poslední roky ji už moc neposlouchám. Přesto jsem zašel a znovu si potvrdil, že se toho už asi moc nezmění. Valivý death metal se spoustou groove prvků. Chris Barnes zase o něco zestárl a i když jsem se chvilku pohupoval do rytmu a některé starší skladby mě opravdu bavily, tak jako celek to bylo takové obyčejné (a ukňourané). Rád jsem ale kapelu po letech viděl. I recognize this band, even though it's true that I haven't listened to them much in recent years. Still, I went and confirmed to myself that not much will change. Rolling death metal with a lot of groove elements. Chris Barnes has aged a bit again and even though I swayed to the rhythm for a while and I really enjoyed some of the older songs, as a whole it was kind of ordinary (and whiny). But I was glad to see the band after so many years.


PARADISE LOST - srdcovka. Spousta vzpomínek. Na Paradise Lost jsem kdysi balil svoji manželku. Když se nám narodily děti, tak nám prarodiče hlídali a my si před mnoha lety na Basin právě na tuhle legendu vyrazili. Bylo to tenkrát super a líbilo se mi to i letos. Vlastně toho nemůžu moc dalšího psát, protože jsem zaujatý a byl jsem naměkko. Já si tuhle skupinu užil vrchovatě, pro mě byli jedním z vrcholů festivalu a také určitým rozjímáním. Krása střídala nádheru. A smutek. Heartfelt. Lots of memories. I once took my wife to Paradise Lost. When our children were born, our grandparents looked after us and many years ago we went to Basin to see this legend. It was great then and I liked it this year too. Actually, I can't write much more because I'm biased and I was soft. I enjoyed this group immensely, for me they were one of the highlights of the festival and also a kind of meditation. Beauty alternated with splendor. And sadness.



Jsem ve špatný čas na špatném místě. On za to nemůže, stál jsem blbě, schválně vzadu, ale je mi dupnuto na nohu. Koncert vydržím do konce, ale je to taková bolest, že si trošku pobrečím. Kolega Goro mě usadí ke stolu, proti učitelce Evě. Nikdy v životě jsme se neviděli a po dvaceti minutách mám pocit, že se známe celý život. Díky za překonání bolesti. Opravdu díky moc. Ona jde pak za manželem a mě si najdou kamarádi, kteří mi koupí bolestné, ano hádáte dobře, je to pivo. 

NAPALM DEATH - k britské legendě mám takový zvláštní vztah. Jednak se mi od nich líbí jen něco a potom jsem taky na několika jejich koncertech zažil mezi fanoušky dost agresivity. Navíc nemám rád, když se do muziky tahá politiky. Nicméně, vystoupení to vůbec nebylo špatné. Naopak. Kapela i přes své "stáří" nasypala svoji hudbu do lidí pod tlakem. Stál jsem raději bokem a v závěru byl vlastně hodně spokojený. I have a special relationship with the British legend. First of all, I only like a few things from them, and then I also experienced a lot of aggression among the fans at several of their concerts. Moreover, I don't like it when politics gets involved in music. However, the performance wasn't bad at all. On the contrary. Despite their "age", the band poured their music into people under pressure. I preferred to stand aside and was actually very satisfied in the end.


PROTECTOR - další původně německá úderka, se kterou jsme chodívali s kamarády po sídlišti s kazeťákem. Mám rád stará alba, líbí se mi ale i ta nová. Zobu z ruky kapele i letošní vystoupení. Vzpomínám, občas mám dokonce pocit, že jsou mezi fanoušky mí kamarádi, co už nejsou mezi námi. Přelud? Ne, já to tak cítím. Tahle muzika a všechno kolem, je hlavně o srdci. Skvěle zahrané, přesně zacílené. Na solar, do podvědomí. Miluju PROTECTOR! Another originally German band that my friends and I used to hang out with in the housing estate with a cassette player. I like old albums, but I also like the new ones. I will definitely listen to this year's performance. I remember, sometimes I even feel that there are my friends among the fans who are no longer with us. A mirage? No, that's how I feel. This music and everything around it is mainly about the heart. Greatly played, precisely targeted. On the solar, into the subconscious. I love PROTECTOR!



No a co, že mě bolí noha jako čert. No a co, že mi buší srdce. Možná dnes domů nedojdu. Uvidíme. Kyvadlová doprava. MHD, vtipy, které chápeme asi už jen my. Spousta střípků, vtipů, postav. Blikající lampa u nás před domem. Vedro letního bytu. Spánek? Kdo by chtěl ještě spánek? Zdá se mi o kapelách, o lidech, všechno se mi to mele v hlavě a najednou je zase světlo. 


sobota/Saturday 27.6. 2026

Pálí mě oči. Pomalu se pokouším vstát. Je to dobrý, noha drží. Lehce napuchlá. To dáš vole, říkám si. Pochoduj a nebo zemři, ke snídani si pouštím Motorhead a na cestu si dám do hlavy nové SOULBURN. Třeba dnes neshořím, říkám si v další Arrivě, kamarádi jedou se mnou. Jsem utahaný, jedu spíš na autopilota. Někdo se mě na něco ptá, asi ještě trošku blábolím.

Protože dnes toho pro nás moc není, zahájíme tradičně den dole v hospodě s česnečkou, utopenci, hermelínem. Stará škola, co byste po nás chtěli, připíjíme si každou chvílí a probereme všechno, včetně pand, Saskie Burešové, starých metalových koncertů, alb, současný svět, nastavení vesmíru, mezilidské vztahy a klidně i válku ve vesmíru. Hlavní ale je, že všechno je děsná sranda, chvílemi mi vyhrknou až slzy. Jako za tohle díky, měl jsem zase aspoň na chvilku pocit, že doopravdy žiju a i ta noha, ta mě tolik nebolela.

Je takový vedro, že jedeme do areálu taxíkem, jo těch pár metrů. A je to prdel. Dneska mě to bude asi hodně bolet. Pivo? Fuj pivo. Ano, jedno prosím. Jdu si opláchnout hlavu vodou. V sobotu tu žádná krásná mladá metalistka není, ale tlustej vousatej chlap. Zdááár, zdraví mě. Ukážu mu paroháče a hledám stín. Dnes moc kapel v plánu nemám. Bude to dlouhé. 


VENOM INC. - jdu až na tyhle veterány. Viděl jsem je před mnoha lety v Brně, dokonce s nimi seděl u stolu. Jedli jsme knedlíky a byla legrace. Pak vylezli na pódium a totálně mě rozsekali. V sobotu to bylo úplně stejné. I když je pravda, že téhle kapele sedne klub přeci jen trošku víc. Nicméně, na některé legendy se nesahá. Metal to byl starý, jako metuzalém, riffy ostré a nekompromisní, přesto svým způsobem propracované a perfektně zacílené. Byl to starý, pradávný rituál, obřad, který jsem si neskutečně užil! I'm going to go all the way to these veterans. I saw them many years ago in Brno, I even sat at the table with them. We ate dumplings and it was fun. Then they climbed on stage and totally chopped me up. On Saturday it was exactly the same. Although it's true that this band is a bit more suited to the club. However, some legends are not touched. The metal was old, like Methuselah, the riffs were sharp and uncompromising, yet in their own way elaborate and perfectly targeted. It was an old, ancient ritual, a ceremony that I really enjoyed!



ROOT - musel jsem na ně zajít. Mám je rád od jejich počátků. A bylo to dobré. Vzhledem k Big Bossovu věku ano. Kapela hrála sehraně a mistr v rámci možností slušně zpíval. Víte, my jsme toho spolu s kapelou prožili tolik, že by to bylo na knihu. Obejmula mě opět nostalgie, vzpomínky a spousta dalších osobních věcí. Byl jsem spokojený. I had to go see them. I've liked them since their beginnings. And it was good. Considering Big Boss's age, yes. The band played well together and the master sang decently as much as possible. You know, we've been through so much together with the band that it would be enough for a book. I was once again overwhelmed by nostalgia, memories and a lot of other personal things. I was satisfied.



TORTURE SQUAD - brazilský thrash death metal. Zašel jsem na ně, protože mě baví z desek a naživo jsem je viděl dávno. A bylo to přesně podle mých představ. Kapele se povedlo přenést energii z alb i na pódium. Nahrubo nasekané, zahrané s nadšením a odhodláním. Kýval jsem se do rytmu a i když už jsem byl totálně unavený, tak jsem na jejich set vydržel. A to v mém případě již něco znamená. Byl to nářez! Brazilian thrash death metal. I went to see them because I enjoy their records and I saw them live a long time ago. And it was exactly what I expected. The band managed to transfer the energy from their albums to the stage. Roughly chopped, played with enthusiasm and determination. I swayed to the rhythm and even though I was totally tired, I lasted through their set. And that means something to me. It was a blast!



S organizací jsem neměl sebemenší problém. Trošku jsem se bál, jestli mě pustí s hůlkami, ale u vstupu mi vždy vyšli velice mile vstříc. Velká pochvala směřuje na hasiče, voda byla opravdu osvěžující a když se mlhou proběhla i nějaká ta pěkná děvčata, bylo na co i koukat. Pitná voda také potěšila, za mě super a v té výhni nutnost. Více stinných míst mi zachránilo možná i život. Časy se dodržovaly, na zvuk si nemůžu stěžovat. Jediné co mi moc nechutnalo, tak bylo pivo. Nikdo nemůže za to, že rychle teplalo, ale občas se tvořily až moc dlouhé fronty a hlavně, moc mi nejelo chuťově. Ale možná to bylo tím, že jsem si dával předtím každý den v hospodě. Kyvadlová doprava v pořádku. Abych to shrnul, jsem starý pes a nic mě nenaštvalo tak, že bych o tom musel napsat. 

Bolí mě hlava. Na nohu našlapuji opatrně a pěkně kulhám. Zvládnu ale poslední cestu v MHD, ve které zakončíme i naši společnou misi s kamarády. Když dorazím domů, tak největší radost mám z toho, že jsem přežil, že jsem to zvládl. Bylo to náročné, každý rok je to těžší, ale nelituji, že jsem vyrazil. Jako vždy jsem si vybral své kapely a užil si je. Potkal jsem spoustu známých, na kterých jsem viděl, že na tom byli stejně jako já. Pro mě je Basinfirefest vždycky takovým výletem z komfortní zóny. Jsem spíš klubový typ. Mám ale, asi jako každý z vás, dvojí život. V tom obyčejném jsem táta od rodiny, manžel, zaměstnanec. V tom druhém zase klasické metalové hovado. Děkuji všem, co jsem vás potkal, seznámil se. Děkuji pořadatelům, mým fanouškům (jo, zase jste mě dojali), děkuji za všechna upřímná objetí. Bude na co vzpomínat. Mějte se co nejlépe a obdivuji vás, že jste dočetli můj report až do konce. Bylo to epesní! 


about BASINFIREFEST on DEADLY STORM ZINE:



about bands on DEADLY STORM ZINE:

- se spoustou kapel mám rozhovory, recenze, reporty. V pravém rohu je vyhledávací okno (když máte stránky přepnuté na webové rozhraní), tak pokud máte chuť, koukněte. Mluvil jsem s VENOM INC., PROTECTOR, BLOOD RED THRONE, DARKNESS.....


Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:


---------------------------------------------------------------------------------------------------

úterý 23. září 2025

Recenze/review - PARADISE LOST - Ascension (2025)


PARADISE LOST - Ascension
CD 2025, Nuclear Blast Records

for english please scroll down

Venku se ochladilo a déšť padá k zemi jako tiché svědomí. Vydal ses na další ze svých nekonečných cest. Jsi už starý muž a stále hledáš smysl života. Víru si ztratil už dávno. Zažil si až příliš bolesti, strachu a nenávisti. Jako vždycky, když navštívíš hroby svých předků, tě obejme nekonečný smutek. Zvedáš oči k nebi a tvé slzy se smíchají s krvavým deštěm. Jaký je smysl života, ptáš se tichých stromů. Je to moc, je to síla, je to láska, je to rodina? Máš stále tolik otázek a život je až příliš krátký.

Chybí mi moudrost starců i laskavost matek. Nějak se nám ze světa vytratila pokora. Poslouchám nové album legendárních PARADISE LOST a jsem zase jednou napojen na hudbu velmi silně, opravdově, uvěřitelně. Moc dobře vím, sleduji tuhle kapelu celý svůj život, že gentlemani nepřináší nic nového, ani převratného. Nevadí mi to, styl, který kdysi dávno sami vymysleli, je již dávno dokonalý. Užívám si tak jednotlivé skladby, jsem jimi doslova nasáklý, podmaněný, jsem jejich součástí. Nejvíce vyniknou na starém hřbitově, když se za deště vrátím a přemýšlím o osudu a životě. Pánové letos znovu potvrzují status mé srdcové kapely. 


Je stále zde. Taková ta prchavá melancholie, která vás donutí se zastavit. PARADISE LOST vždycky tvořili a hráli hlavně pro fanoušky, kteří jsou empatičtí, vnímaví, kteří dokáží ocenit krásu podzimu, barevných stromů i usínající přírody. Novinka je volným pokračováním věcí minulých. Silné, dobře zapamatovatelné melodie, pestře naléhavé vokály, riffy, které se vám dostanou až do vnitřností. Většinou to nedělám, ale tentokrát jsem se podíval dopředu i na klipy a musím rovnou napsat, že se velmi povedly. Hlavní je pro mě ale vždy album jako celek, rád se nechávám unášet jen tak melodiemi, nejlépe o samotě, ve stoleté chalupě v horách. Je už zima a běhá mi mráz po zádech. Vítr se prohání v korunách stromů. Užívám si poctivě čitelný, chladný a pochmurný zvuk, nasávám atmosféru absolutního smutku. Sleduji mraky v kopcích, nastavuji tvář nebi, křičím do tmy a říkám si stále dokola, ano, to je přesně ono, tohle je muzika, kterou jsem jako starý fanoušek chtěl, čekal na ní, jako na smilování boží. "Ascension" je přesně tím druhem nahrávky, která roste postupně. Nejdříve byla jen kulisou při čtení starých knih, potom se mi postupně dostala do krve. Stále objevuji nová temná zákoutí. Většinou poslouchám drsnější, extrémnější muziku, ale když přijdou angličtí tmáři s nějakou novou hudbou, bývám ztracený. Víte, člověku přibývají roky, postupně stárne a potřebuje čím dál tím víc alespoň malé kousky něčeho, čeho by se mohl chytit. Nějaký pevný bod ve vesmíru, hudbu, která má v sobě něco navíc, kus srdce. A tohle všechno PARADISE LOST umí na výbornou. Amen! Myslím, že víc netřeba dodávat. Venku se ochladilo a déšť padá k zemi jako tiché svědomí. Vydal jsem se na další ze svých nekonečných cest. Jsem už starý muž a stále hledám smysl života. Víru jsem ztratil už dávno. Zažil jsem až příliš bolesti, strachu a nenávisti. Jako vždycky, když navštívím hroby svých předků, mě obejme nekonečný smutek. Doom death metalové album, které vás rozdrásá zevnitř! Budete hledět k nebi a do tváře vám bude padat krvavý déšť! 

Asphyx says:

It has cooled down outside and rain is falling silently to the ground. You have set out on another of your endless journeys. You are an old man now and still searching for the meaning of life. You lost your faith long ago. You have experienced too much pain, fear, and hatred. As always, when you visit the graves of your ancestors, you are overcome with endless sadness. You raise your eyes to the sky and your tears mix with the bloody rain. What is the meaning of life, you ask the silent trees. Is it power, is it strength, is it love, is it family? You still have so many questions, and life is too short.

I miss the wisdom of the elders and the kindness of mothers. Somehow, humility has disappeared from our world. I listen to the new album by the legendary PARADISE LOST and once again I feel a very strong, genuine, believable connection to the music. I know very well, having followed this band my whole life, that these gentlemen bring nothing new or revolutionary. I don't mind, the style they invented long ago is already perfect. I enjoy each song, I am literally soaked in them, captivated by them, I am part of them. They stand out most in the old cemetery when I return in the rain and think about fate and life. This year, the gentlemen once again confirm their status as my favorite band. 


It's still here. That fleeting melancholy that makes you stop and think. PARADISE LOST have always created and played mainly for fans who are empathetic, perceptive, who can appreciate the beauty of autumn, colorful trees, and nature falling asleep. The new album is a loose continuation of things past. Strong, memorable melodies, colorful, urgent vocals, riffs that get under your skin. I don't usually do this, but this time I watched the videos in advance and I have to say right away that they are very well done. For me, however, the main thing is always the album as a whole. I like to let myself be carried away by the melodies, preferably alone, in a century-old cottage in the mountains. It's winter now, and I have chills running down my spine. The wind is rushing through the treetops. I enjoy the honest, cold, and gloomy sound, soaking up the atmosphere of absolute sadness. I watch the clouds in the hills, turn my face to the sky, shout into the darkness and say to myself over and over again, yes, this is it, this is the music I wanted as an old fan, waited for it like God's mercy. "Ascension" is exactly the kind of recording that grows on you gradually. At first, it was just a backdrop when reading old books, but then it gradually got into my blood. I am still discovering new dark corners. I mostly listen to rougher, more extreme music, but when the English darkies come up with some new music, I am lost. You know, as a person gets older, they gradually age and need more and more at least small pieces of something to hold on to. Some kind of fixed point in the universe, music that has something extra in it, a piece of heart. And PARADISE LOST does all this perfectly. Amen! I think that says it all. It's gotten cold outside and the rain is falling like a silent conscience. I've set out on another of my endless journeys. I'm an old man now and I'm still searching for the meaning of life. I lost my faith long ago. I have experienced too much pain, fear, and hatred. As always, when I visit the graves of my ancestors, I am overcome with endless sadness. A doom death metal album that will tear you apart from the inside! You will look up to the sky and bloody rain will fall on your face!






Tracklist:
1. Serpent On The Cross
2. Tyrants Serenade
3. Salvation
4. Silence Like The Grave
5. Lay A Wreath Upon The World
6. Diluvium
7. Savage Days
8. Sirens
9. Deceivers
10. The Precipice

středa 12. října 2022

Report, photos, video - PARADISE LOST, HANGMAN'S CHAIR - Plzeň, Šeříkovka - 11. 10. 2022


Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:


Zážitek z hudby, obzvláště z té živé, je dle mého nepřenosný. Slovy nejde dokonale vyjádřit atmosféra, bývají jen chabou náhražkou toho, co se na koncertech odehrává. Stáváme pod pódiem, vzhlížíme ke svým idolům, vnímáme zvuk, chvění, ale i pachy, vůně, jiskry, které se vznáší všude kolem, pokud se vystoupení povede. Moje reporty se snažím vždy psát tak, jak je cítím. Pořád si myslím, že okopírovat promo materiály umí každý a dohledat si nové informace zvládá v dnešní době internetu i trošku osvícenější pozér. Samozřejmě to asi není pravda, ale já jsem nikdy nechtěl psát pro hloupé lidi. Stále si totiž myslím (možná naivně), že metal je hlavně radost, že do něj nepatří politika a další svinstva jako závist a hloupost. Jenže znáte to, jsem stará škola a i když si to nechci přiznat, tak moje názory jsou dávno přežité. Alespoň ve virtuálním prostředí.


Koncerty PARADISE LOST jsou pro mě vždy intimním zážitkem. Provázejí mě od puberty, zažil jsem skvělé klubové akce, ne tolik dobré festivaly, ale pokaždé jsem odcházel rozjitřený, ponořený hluboko do sebe. Tentokrát se mnou šla dokonce moje žena. Nebudu nic zastírat, celý večer byl díky ní jiný. Lepší, vznešenější, usměvavější, řekl bych. Do ztraceného ráje jsme se spolu poprvé podívali kdysi dávno, ještě na vysokoškolských kolejích (1996). Je to taková naše společná kapela. Já se totiž pohybuji převážně v death metalových vodách. A abych pravdu řekl, bylo zase jednou osvěžující zajít na slavnější jméno. On ten underground začíná totiž taky pěkně zasmrádat. 

Znáte to, když máte rodinu, tak je pro vás hudba převážně kulisou. Máme dvě děti v krásné pubertě a tak je toho nad hlavu. Ráno, jak jinak práce, dokonce jsem stihl odpoledne i kilometr v bazénu. Rychlá svačina a klasické: "Co si mám vzít na sebe?". Potil jsem se ve křivákovi v chodbě, nervózně podupával v martenách a moje milá mi stále říkala, že už je na podobné akce stará. Pohladil jsem ji po tváři a dal velkou pusu. Víš, pro mě budeš stejně vždycky ta nejkrásnější na světě. Dcera nás slyšela, usmála se a synek prohodil něco o tom, že si máme podobný věci v našem věku už odpustit. Jdeme městem a chytnu ji za ruku, chtěl jsem ti zase jednou udělat radost, tenhle koncert je vlastně takovou rudou růží, kterou ti gentlemantsky kupuji při slavnostních příležitostech. Celý večer byl hodně i o vzpomínkách. Na společné koncerty. Na jednotlivé desky, na momenty, které zná každá dvojice. Je to náš život. My dva a doom metal. Jedna z věcí, které nás spojují. Stejně jako knihy, jako dny na chalupě v horách, když jsou kolem hromady sněhu a z reproduktorů hraje jedna z oblíbených desek. Svět se zastaví a vy si pak podobné chvilky pamatujete celý život.


I když je styl, který PARADISE LOST hrají, smutný a rozervaný, plný pochmurných emocí, usmíváme se. Koncert je takový náš malý soukromý svátek. Kapela jede turné, na kterém pro nás připravila ochutnávky ze své bohaté historie. Pamatuji je ještě jako smečku, která hrála na svých demonahrávkách spíše death metal. Četl jsem dokonce i báseň od Johna Miltona (Ztracený ráj - 1667), podle které se jmenují. Ale to už je dávno. Chvíli před celou šňůrou opustil kapelu bubeník Waltteri Väyrynen, který se bude asi naplno věnovat OPETH (i když bubnuje i ve spoustě dalších kapel). Náhradou je nikdo menší, než Guido Montanarini. Ten hraje s kytaristou Gregem Mackintoshem ve STRIGOI (recenze letošní novinky brzy na vašich přijímačích). Ale nechme stranou informace, které si každý může dohledat sám. 

Hezky s pivem v ruce. Udělat si lehkou náladu, v Šeříkovce mi sice moc nešmakovalo, ale s tím nic nenadělám. Jinak se mi sál, prostředí (konečně někde normální záchody) líbí. Navíc, již několik let je opatřen novou, skvělou aparaturou. Zamrzí tak, že je tenhle bývalý kulturák převážně Mekkou různých revivalů, pochybných rádoby umělců - existencí a vůbec hudby, která mě dle plakátů vůbec neláká. Ale znáte to, proti gustu. Koneckonců, dva poslední festivaly DEADLY STORM jsme pořádali právě zde. Sundám si mikinu, aby bylo vidět, že mám nové tričko BLOODBATH (Recenze/review - BLOODBATH - Survival of the Sickest (2022)). Zpívá u nich Nick Holmes, ale to vám snad nemusím psát, to víte. A  pokud ne, tak si prosím doplňte hudební vzdělání (joke! - brothers and sisters!). 

Tentokrát je pro mě koncert opravdu jiný. Přitulíme se k sobě. Kolik že jsme spolu let? 26, myslím? Začátky mám trošku v mlze. Žena by si pamatovala víc. Začne první skladba první kapely a nemůžu si pomoc. Dám své skvělé holce pusu. Usměje se na mě a pak se ztratíme v mlze. 

HANGMAN'S CHAIR - Francouzi jsou, co se týká popularity, ve svém biotopu a stylu poměrně známí. Původně hrávali stoner doom a pak se přiklonili i ke gotice. Což mi tedy příliš nesedělo, protože na promo fotkách jsou pořád převážně jen ve flanelkách. Ale já už nerozumím spoustě věcí. Každopádně, role předkapely se pánové ujali velmi dobře (tedy formálně, řemeslně). Jejich tvorba sice není úplně tou, kterou bych dobrovolně vyhledával, ale takhle naživo, proč ne. Ochutnat, chvilku postát a pak nechat myšlenky, ať si jen tak plynou. Na tom nevidím nic špatného. A proč, že vám to všechno píšu? Ale co vám budu, moc mě to nebavilo a ošíval jsem se. Přišlo mi to moc "navoněné" a neudržel jsem pozornost. Ženě se ale tihle pokračovatelé TYPE O NEGATIVE vcelku líbili. Také by se dalo napsat, že je manželka přístupnější "modernějším" momentálním retro vlnám v hudbě, protože tohle se právě hraje v intoušských klubech. Jsem ale o rok a půl starší, takže už bývám často mimo mísu.











The French are, in terms of popularity, quite famous in their habitat and style. Originally they played stoner doom and then they turned to gothic. Which didn't sit too well with me, because in the promo photos they're still mostly in flannels. But I don't understand a lot of things anymore. Anyway, the gentlemen took the role of the opening act very well (formally, craft-wise). Their work may not be exactly the kind I would voluntarily seek out, but live like this, why not. Taste it, stand for a while and then let your thoughts just flow. I don't see anything wrong with that. I found it too "perfumed" and I couldn't keep my attention. My wife, however, quite liked these TYPE O NEGATIVE sequels.

PARADISE LOST - spojilo se v nás několik pocitů najednou. Společný život, spousta zážitků. Hudba, kterou milujeme. Kapela na pódiu, démonický, přesto skromně a odtažitě působící Nick Holmes, divoký Greg Mackintosh s vizáží démona. Dohromady tohle všechno bylo celkem, zážitkem, koktejlem, který je svým způsobem neopakovatelný. Alespoň pro nás. Raději bych nějaký menší klub, ale netřeba si pořád stěžovat. Měl jsem strach z vokálu, nebývá vždy dokonalý, ale v Plzni sedělo vše na svých místech. Podívám se vedle sebe a žena má zavřené oči. Udělám to samé. Riffy se mi zařezávají do vnitřností. Chvílemi je nám smutno, ponuro, pochmurno, ale v pozadí stále pobublává jako krev v tepnách naděje. Chlad v kostech. O tom je vlastně všechno. Celý večer, celý koncert, momentálně celý svět. Stojíme ve tmě, navzájem propojeni mezi sebou i s kapelou. PARADISE LOST odvedli hodně emocionální vystoupení. Nepotřebovali k tomu žádné zbytečné propriety (koneckonců jsou to Britové). Hovořila za ně jen hudba, zkušenosti. Legenda v plné síle. Politá mrtvou vodou. Bylo to úchvatné, pohlcující, vznešené a majestátní. Viděl jsem v odlescích světel slzy na tváři své milé. Lehounce překrývaly spokojený úsměv. Víc myslím dodávat netřeba. 











Several feelings came together at the same time. A life together, a lot of experiences. The music we love. The band on stage, the demonic yet modest and detached Nick Holmes, the fierce Greg Mackintosh with the visage of a demon. Together, all of this was quite, an experience, a cocktail that is unrepeatable in its own way. At least for us. I'd prefer a smaller club, but no need to keep complaining. I was afraid of the vocals, they are not always perfect, but in Pilsen everything was in place. I look next to me and my wife has her eyes closed. I'll do the same. The riffs are cutting into my guts. At times we feel sad, gloomy, bleak, but hope still bubbles in the background like blood in the arteries. A chill in the bones. That's what it's all about. The whole evening, the whole concert, the whole world at the moment. We stand in the dark, connected to each other and to the band. PARADISE LOST did a very emotional performance. They didn't need any unnecessary props (they are British after all). Only the music, the experience, spoke for them. A legend in full force. Dead water poured on them. It was breathtaking, immersive, sublime and majestic. I could see the tears on my sweetheart's face in the glare of the lights. They were lightly covering a satisfied smile. I think I need say no more.


setlist (bez záruky):

Enchantment, Forsaken, Blood and Chaos, Faith Divides Us - Death Unites Us, Eternal, One Second, Serenity, The Enemy, As I Die, The Devil Embraced, The Last Time, No Hope in Sight, Say Just Words, Darker Thoughts, Embers Fire, Ghosts

Zvuk - první HANGMAN'S CHAIR trpěli poměrně nevýrazným vokálem a také jsem příliš neslyšel basu (ano, ten vlevo v teplákách). Na PARADISE LOST se ale vše srovnalo a neměl jsem problém snad na žádném místě v sále. I když je pravdou, že hlas zůstal stále upozaděn.

Návštěvnost - něco jsem zaslechl, že už v předprodejích se prodalo 560 vstupenek. Bylo plno. Zajímavé bylo sledovat nápisy na trikách fanoušků. Grindeři, blackeři, heavíci, PARADISE LOST nás všechny spojili. Přijelo také spousta lidí z daleka. Klobouk dolů, moc dobře vím, o čem píšu. Takhle se poznají praví fans! Zmínit musím ještě jednu věc. Šeříkovka je skvělá v tom, že i když přijde hodně návštěvníků, stále si zachovává komorní ráz. Mám to takhle hodně rád a cítil jsem se tam velmi komfortně. 



Organizace - za mě bez připomínek. Snad jen pivo (Plzeň 12 za 57,- což je dle mého v dnešní době dobrá cena) bylo takové nijaké. Ale chuť mi spravil pan Becher. Časy byly dodržovány. Opravdu spokojenost. 

Lidé - myslel jsem si, že když vylezu ze své undergroundové death metalové ulity, tak na takhle velké kapele nikoho nepotkám. Opak byl pravdou. Spousta kamarádů, úsměvy na všechny strany. Všeobecná radost. Moje žena nadšená a já taky. Děkuji přátelé, povýšili jste náš zážitek o level výše! Byli jste skvělí! Za podporu našich stránek vám chci vyseknout velkou poklonu až k zemi. Člověka to v dnešním světě haterů doslova nabije do další práce. Jo a...má milá na mě byla děsně hrdá...a to se počítá!:))).



Jedeme domů a chvilku mlčíme. Máme to tak nastavené. Po dobrém filmu nebo koncertu v sobě necháváme všechno uzrát a doznít. První promluví moje žena. "Tak jak se ti líbili?": visí na mě očima, protože moc dobře ví, že sdílená radost je nejlepší. Přiznám se, že jsem nadšený. Bylo to snové, magické, smutné i plné příjemného mrazení. Přesně takoví umí PARADISE LOST být. Ne, skladby nezněly jako z desky, ale právě kvůli jemným nuancím, nedokonalostem, odlišnostem mě pořád baví na koncerty chodit. Tentokrát navíc s bonusem, že se taky něco pořádného odehrávalo i v Plzni. Na tohle město se totiž poslední roky zapomíná. Asi si všichni myslí, že když tu (tady) máme Metalfest a Basinfire fest, že to stačí. Omyl je pravdou. Kdo má totiž raději spíše menší, klubové, intimnější koncerty, musí jinam, převážně do Prahy. A to přináší samozřejmě poměrně velký NE - komfort. Dnešní večer je ale jiný. Pohodový. Hodně k tomu přispěla i moje žena, která není z muziky přejedená a dokáže si ji pořádně užít. Stejně jako já. 

Zážitek z hudby, obzvláště z té živé, je dle mého nepřenosný. Slovy nejde dokonale vyjádřit atmosféra, bývají jen chabou náhražkou toho, co se na koncertech odehrává. V posteli si ještě chvilku šeptáme a zbytek bych si nechal s dovolením pro sebe. Jsem přeci jen čestný muž a metalový šlechtic. Pro mě to byl úchvatný večer. A nejen pro mě. Opatrujte se a děkuji za pozornost. Buďte dobří!

Dovětek: Druhý den odpoledne. Káva voní pokojem. Dcera: "Tak co hrdličky, jak jste si to užili?" Syn: "Kámoš říkal, že když jel večer ze skejtu, potkal prý nějaký boomery, co se táhli jak smrad ze starýho kulturáku. Sem mu odvětil, naši tam byli taky." A prokroutil typicky puberťácky oči. Někdy je tak krásné žít, nemyslíte?


about PARADISE LOST on DEADLY STORM ZINE:







Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:

------------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine