Považoval ses za posla, který má vyčistit ulice. Od zla a špíny. Stal si se svým vlastním bohem. Miloval si pohled do očí obětí. Lovil si převážně v noci a mrtvoly si hromadil v temném sklepě. Nemohli tě chytit a myslel sis, že jsi chytřejší než ostatní. Nechápal si, proč takoví jako ty dostávají ve válkách řády a ocenění a z tebe mají strach. Jenom ty si věděl, že zlo pochází odněkud z hlubin lidské duše. Z podvědomí.
Existují kapely, které umí vytáhnout zvrácené a maniakální myšlenky na povrch. Riffy jsou opět ušpiněné od krve, bicí vám vystřelí mozek z hlavy a vokál připomíná rozzuřenou bestii. To vše zabalené v chladu, opravdové, reálné, autentické, ohlodané na kost. Legendární slam brutal death metalisté INTERNAL BLEEDING jsou zpět v plné síle.
Tahle smečka šla vždycky rovnou na věc, s ničím se moc nepárala. I letos pánové útočí přímo na solar plexus. Řežou do živého a dělají to tou správnou stranou nože. Pravdou je, že mě jejich tvorba provází skoro celý můj hudební život a jsem stále oddaným fanouškem. Zase tolik kapel v tomto stylu mě nebaví, ale když něco vydají tihle maniaci, bývám pokaždé spokojen. Letos výjimku dělat nemusím. Kývám se spokojeně do rytmu, samozřejmě se sekyrou v ruce. Porcování masa proběhlo v nejlepším pořádku. A je úplně jedno, že už bylo hodně zmrzlé. INTERNAL BLEEDING v sobě vždycky měli něco zajímavého, neotřelého, zvláštního. Vlastní rukopis, výraz chcete-li. Zažil jsem skvělé koncerty, kdy jsem tak nějak automaticky vylezl na pódium. Novinka je dílem, které se povedlo po všech stránkách. Kapela sice neobjevuje nic nového, ale to mi vůbec nevadí. Spíše bych řekl, že vybrušuje styl, který sama vymyslela, k dokonalosti. Povedl se samozřejmě zvuk, motiv na obalu i všechny další formální věci. Novou nahrávku jsem na sebe aplikoval pokaždé, když mě začal štvát podivný svět okolo. Rozšklebené tváře ulhaných politiků, falešných proroků. Všechny ty zbytečné války, lživé reklamy. Jakoby lidstvo postupně hlouplo. Možná je to ale jen můj dojem. Těžko říct. Jediné, s čím jsem si jistý a co je pro mě takovým velmi důležitým záchytným bodem v jinak zcela chaotickém vesmíru, tak jsou alba jako "Settle All Scores". Chtěli jste nové INTERNAL BLEEDING? Máte je mít. Berte a nebo nechte být. Považoval ses za posla, který má vyčistit ulice. Od zla a špíny. Stal si se svým vlastním bohem. Miloval si pohled do očí obětí. Lovil si převážně v noci a mrtvoly si hromadil v temném sklepě. Jsi vrah, bestie, voják a nebo hrdina? Morbidní galerie kruté a ohavné smrti! Brutálně slam death metalově nastavené zrcadlo našim temným myšlenkám a zkaženému světu!
Asphyx says:
You considered yourself a messenger sent to cleanse the streets of evil and filth. You became your own god. You loved looking into the eyes of your victims. You hunted mainly at night and piled up corpses in a dark basement. They couldn't catch you, and you thought you were smarter than everyone else. You didn't understand why people like you were given medals and awards in wars and why they were afraid of you. Only you knew that evil comes from somewhere deep within the human soul. From the subconscious.
There are bands that can bring twisted and maniacal thoughts to the surface. The riffs are once again stained with blood, the drums will blow your brains out, and the vocals resemble an enraged beast. All of this is wrapped in coldness, real, authentic, stripped down to the bone. Legendary slam brutal death metalists INTERNAL BLEEDING are back in full force.
This pack has always gone straight to the point, without beating around the bush. This year, too, the gentlemen are attacking right at the solar plexus. They cut to the quick and do it with the right side of the knife. The truth is that their work has accompanied me throughout almost my entire musical life, and I am still a devoted fan. I don't enjoy many bands of this style, but when these maniacs release something, I am always satisfied. This year is no exception. I nod contentedly to the rhythm, with an axe in my hand, of course. The meat was cut up perfectly. And it doesn't matter that it was already very frozen. INTERNAL BLEEDING has always had something interesting, unusual, and special about it. Its own signature, its own expression, if you will. I've been to great concerts where I somehow automatically climbed onto the stage. The new album is a work that has succeeded in every way. The band may not be discovering anything new, but that doesn't bother me at all. I would rather say that they are refining the style they themselves invented to perfection. Of course, the sound, the cover art, and all the other formal aspects are great. I listened to the new album whenever I started to get annoyed by the strange world around me. The smirking faces of lying politicians, false prophets. All those pointless wars, deceitful advertisements. It's as if humanity is gradually becoming more stupid. But maybe that's just my impression. It's hard to say. The only thing I am sure of, and what is a very important anchor for me in an otherwise completely chaotic universe, are albums like "Settle All Scores". Did you want a new INTERNAL BLEEDING? Here you go. Take it or leave it. You considered yourself a messenger who had to clean the streets. Of evil and filth. You became your own god. You loved looking into the eyes of your victims. You hunted mainly at night and piled up corpses in a dark basement. Are you a murderer, a beast, a soldier, or a hero? A morbid gallery of cruel and hideous deaths! A brutally slam death metal mirror held up to our dark thoughts and corrupt world!
Každý chtěl svoji fotku. Netuším proč, ale asi je to v lidech. Touha po morbiditě. Jako když se kdysi pořádaly veřejné popravy. Koneckonců, v některých zemích stále probíhají. Čerstvě odkrytý hromadný hrob vydal spoustu svědectví o lidské bestialitě, o hrůzných věcech, kterých jsou někteří z nás schopni. Pach smrti, spoutané ruce za zády, zbytky tkání, prostřelené lebky. Hnus a špína, jejich duše nikdy nenajdou klid. Musel jsem jít bokem, chvilku se vydýchat a potom si vyhledat ve svém přehrávači nějakou hudbu, která by mě uklidnila. Tentokrát volím finské brutalisty ENRAGEMENT. Jejich nová nahrávka se krásně krutě hodí k čerstvě odkrytému hromadnému hrobu.
Od prvního tónu, melodie i riffu je jasné, že pánové se s tím moc nepářou, jsou nekompromisní, ale nezapomínají ani na temnotu a chlad. Jakoby se probudily při poslechu pradávné přízraky. Přišly se pomstít, za všechnu bolest, která jim byla kdysi způsobena. Tohle všechno jakoby se promítlo do nového alba. Pokud máte tenhle styl rádi, neváhejte ani chvilku. Postupně zjistíte, že i pro vás už je někde vykopán čerstvý hrob.
I v dnešní době nadprodukce přistupují k hudbě stále postaru. Pokaždé si sednu, nechám na sebe muziku chvilku působit a teprve po nějakém čase se rozhodnu, zda o kapele napíši, či nikoliv. ENRAGEMENT mi v hlavně uzráli vlastně ihned. Rád jsem se k albu vracel, rval si ho do uší pod tlakem. Není divu, splňuje všechny body, požadavky, které na dobrý death metal mám. Povedl se zvuk, obal, baví mě ale hlavně nápady, jednotlivé pasáže, které jsou dle mého skromného úsudku dobře napsané. Pokud máte ve svých diskografiích kapely jako jsou třeba ABORTED, ANALEPSY, KATALEPSY, BENIGHTED, CUTTERRED FLESH, DEVOURMENT, BLOOD RED THRONE, potom jste zde správně. Skladby jsou opravdu velmi surové, divoké, mají v sobě takovou tu krvavou jiskru, kterou mám u tohoto guturálního stylu tolik rád. "Extinguish All Existence" je navíc přesně tím druhem alba, které se velmi dobře poslouchá. Leze mi do mysli tak nějak automaticky. Baví mě se vracet a stále objevovat nová temná a chladná zákoutí. Finové na to jdou zkrátka opravdově, reálně, útočí rovnou na solar plexus. Prostou pravdou potom je, že si v této odrůdě smrtícího kovu hodně vybírám. ENRAGEMENT se dostali do mého úzkého výběru. Koneckonců, důkazem budiž i tato recenze. Každý chtěl svoji fotku. Netuším proč, ale asi je to v lidech. Touha po morbiditě. Jako když se kdysi pořádaly veřejné popravy. Koneckonců, v některých zemích stále probíhají. Čerstvě odkrytý hromadný hrob vydal spoustu svědectví o lidské bestialitě, o hrůzných věcech, kterých jsou někteří z nás schopni. Pach smrti, spoutané ruce za zády, zbytky tkání, prostřelené lebky. Hnus a špína, jejich duše nikde nenajdou klid. Poslouchejte hodně nahlas, o samotě a v naprosté tmě. Nahrubo nasekaný, krvavý a chladný brutální death metal, který vám vyrve všechny vnitřnosti z těla! Budete pohřbeni zaživa!
Asphyx says:
Everyone wanted their photo. I don't know why, but I guess it's human nature. A desire for morbidity. Like when public executions used to be held. After all, they still take place in some countries. The newly uncovered mass grave revealed a lot of evidence of human brutality, of the horrific things some of us are capable of. The smell of death, hands tied behind their backs, remnants of tissue, shot-through skulls. Filth and disgust, their souls will never find peace. I had to step aside, catch my breath for a moment, and then find some music on my player that would calm me down. This time, I choose the Finnish brutalists ENRAGEMENT. Their new recording fits beautifully and cruelly with the freshly uncovered mass grave.
From the first note, melody, and riff, it's clear that these gentlemen don't mess around, they are uncompromising, but they don't forget the darkness and coldness either. It's as if ancient ghosts have awakened while listening. They have come to take revenge for all the pain that was once inflicted on them. All of this seems to be reflected in the new album. If you like this style, don't hesitate for a moment. You will gradually discover that a fresh grave has been dug for you somewhere.
Even in today's age of overproduction, they still approach music the old-fashioned way. I always sit down, let the music sink in for a while, and only after some time do I decide whether or not to write about the band. ENRAGEMENT actually matured in my head immediately. I enjoyed returning to the album, listening to it repeatedly. It is not surprising, as it meets all the criteria I have for good death metal. The sound and cover art are well done, but I especially appreciate the ideas and individual passages, which, in my humble opinion, are well written. If you have bands such as ABORTED, ANALEPSY, KATALEPSY, BENIGHTED, CUTTERRED FLESH, DEVOURMENT, BLOOD RED THRONE in your discography, then you're in the right place. The songs are really raw, wild, and have that bloody spark that I love so much about this guttural style. "Extinguish All Existence" is also exactly the kind of album that is very easy to listen to. It somehow automatically gets into my head. I enjoy coming back and discovering new dark and cold corners. The Finns take a genuine, realistic approach, striking straight at the solar plexus. The simple truth is that I am very selective when it comes to this variety of deadly metal. ENRAGEMENT made it onto my shortlist. After all, this review is proof of that. Everyone wanted their photo. I don't know why, but I guess it's in people's nature. A desire for morbidity. Like when public executions used to be held. After all, they still take place in some countries. A freshly uncovered mass grave has revealed a lot of evidence of human brutality, of the horrific things some of us are capable of. The smell of death, hands tied behind their backs, tissue remnants, shot-through skulls. Filth and filth, their souls will never find peace. Listen very loudly, alone and in complete darkness. Roughly chopped, bloody and cold brutal death metal that will rip your insides out! You will be buried alive!
Track Listing -
1. Vorarephilia
2. Abyssal Hellscapes
3. Pathogenesis
4. Parasitic Ingress
5. Harbingers of Degradation
6. Vesuvius
7. Hypercarnivorous
8. Insectiferous Abomination
9. Natural Mass Asphyxiation
10. Extinguish All Existence
Line up -
Atte Ojanne - Guitar & vocals
Tuomas Iivanainen - Guitar & vocals
Juhana Korkka Heinonen - Bass & vocals
Lasse Sannikka - Drums
Artwork by Daemorph Art (Cephalotripsy, 7 H.Target)
Ave CYTOTOXIN! Greetings to Chemnitz, Germany. I hope the radiation situation is normal there. It should be, although it's true that your new album "Biographyte" blew me away again so much that while listening to it, I felt like I was right inside a nuclear power plant. Death from radiation must always be terrible. This year, you returned with a new album after five years. Why did it take so long? I was really looking forward to it, and I was rewarded with another recording that literally kills with uranium. How did the album come about, and what has the response been like? How do the new songs work live?
Glück auf, my friend! Many thanks for the super kind words! Some things take a bit longer – especially when you want them to be as good as possible! We wanted to take all the time we need to make each song shine. We experimented a lot and did things differently on purpose – from vocals, production processes and additional layering tracks. And this can be quite a long process. We also toured a lot in the past years and we have our private lives. But the results matters and we are super happy how Biographyte came out and got great feedback from supporters all over the world! The live songs go very well, currently we have Hope Terminator, Biographyte and Condemnesia in the set!
Every time I see someone wearing a gas mask, I get a strange feeling. I remember elementary school in socialist Czechoslovakia, when we had to wear them during civil defense drills. The teachers released tear gas and we marched. I felt exactly the same way when I first saw the cover of the new album, "Biographyte." The author is German Latorres (who also did the covers for NUCLEAR and MALEVOLENT CREATION, among others). How did you get together, why him, and what exactly is the cover motif supposed to express in connection with the music and lyrics?
The uneasy feeling is entirely understandable. These masks have their own unique characteristics, exuding a certain sense of consistent menace, which fits the band's theme quite well. Of course, there's also an inevitable association with war due to the history of these masks, which also fits the setting well, as the liquidators in Chernobyl in particular had to fight against radiation as an omnipresent invisible enemy. If the cover of the new album triggers this kind of unease, then it also speaks volumes about the qualities of German, who has brilliantly implemented the concept. We've known him for a very long time. Our first encounter was at one of our concerts, and since then we've maintained a close contact and have always kept an eye on his artistic work. That's how he came up with some designs for our merchandise. Once we had developed the concept for the new album, we involved him in the project relatively early on and worked long and hard on the artwork. Essentially, the album artwork depicts a liquidator forced to carry the reactor on his back. This is meant to be a metaphor, meaning that these liquidators must bear this burden on behalf of humanity. Furthermore, buildings are chained to this titan with the reactor, leaving them as uninhabitable ruins that cannot be discarded. The setting is inspired by the video game "God of War," in which the Titan Kronos is condemned to crawl through the desert carrying Pandora's temple on his back. Fittingly, Pandora's box contains what humanity is denied: hope. Thus, our Titan is symbol, metaphor, and bearer of hope all in one.
Speaking of lyrics... What exactly are they about on the new album? You are generally inspired by the horror of what happened in Chernobyl, nuclear danger, nuclear war. Who writes the lyrics? Do you draw information from books or movies?
Grimo writes the lyrics. They're usually quite long at first, but then refined and rattled together with Fonzo ;-). The new album offers a lyrical tour of Chernobyl, a journey to significant buildings, intersections of the past, or eventful locations. We also tried to create perspectives from multiple time levels. Therefore, the narrative of the scene takes place partly from the here and now of the past, but also from the current situation today. This tension led us to describe not only the decay of atoms but also of space and time in the exclusion zone. Both types of decay cause energy to be released, both kinetically and artistically. The sources of information are very diverse. For this album, in addition to lyrical fragments from survivors, the HBO Chernobyl series, documentary footage, and eyewitness accounts from forays into the zone. We also sought personal exchanges to create the most authentic picture possible "on the ground."
Readers would probably not forgive me if I forgot to ask about the band's history. Chemnitz used to be in the socialist bloc. What were your beginnings like, how did you get together as a band, and why brutal death metal?
Fonzo and our first drummer actually studied together at the same university in Chemnitz. Rehearsels took place in a small attic in some kind of youth center and it was more of a blackend death metal project. Only a few months later when Grimo joined the band it transformed into brutal slam death metal and from there it was only a short way until Cytotoxin found their sound. I guess it was some kind of masculine obsession. As you probably know young men try to test their limits and it felt only natural to us to play as fast but also as heavy as possible. It was just all about what would be the most fun music to play.
I've been to Chemnitz several times. Now only as a tourist, but a long time ago, after the revolution, when socialism fell, your city was my first foreign concert visit. At that time, we went with a group of friends to see my beloved TANKARD. We got terribly drunk, I don't remember much, but I know I threw up in some beautiful park. Maybe even in a fountain. What was it like for you in terms of metal in the nineties and what is it like today? Are there any events? Do fans go to concerts? I remember that back then it was in some cultural center...
I hope the fountain has recovered from this accident hehe. Chemnitz itself is a very old city in terms of population, and is characterized by beautiful old buildings. Here and there, Soviet architecture still shines through, which brings with it a certain charm. Generally speaking, it's a city where it's good to live, in my opinion. In terms of concerts, to be honest, things are a bit thin. Some clubs from the post-reunification era no longer exist and there's simply no target audience for events of this kind. When it comes to metal concerts, fans transfer to the town and travel from the surrounding area. Perhaps that will change again someday, but fundamentally, the brutal death scene in Chemnitz is somehow in the process of renaturalization.
What about you as a musician? Which band got you into music? Who inspired you the most? I mean as a musician now? Do you have any classical music education? What about your first concert, your first performance on stage? Tell me, exaggerate...
We all have different influences and roots but I’m sure we can all agree on bands like Necrophagist, Beneath the Massacre, Dying Fetus or Origin. And these are the bands you might rediscover here and there in Cytotoxin’s songs!
Fonzo and Jason have a more or less classical background.
Jason is more inspired by progressive music and started out with piano as a child and later learned guitar self-taught. His first concert was In Extremo at Schlachthof Dresden. The first show was probably at high school with a metalcore band.
Fonzo was all about Hard Rock like ACDC in his first musical steps on guitar in the young age of 14. Only later when he was 16 years old he discovered bands like Machine Head or Children of Bodom he was amazed by what can be done on a guitar. From there it only got faster, heavier and harder over the years. First metal concert must have been the Unholy Alliance Tour with Slayer, Lamb of God, Children Of Bodom and In Flames... man what a package!
Let's get back to the new album. I really like the sound on it. It's massive, raw, but cold and dark at the same time. Where and how did you record it, who is credited with the mastering and mixing?
Thank you so much, happy to hear that! We recorded the guitars at home and partially in the studio. Same for the bass actually! This time, we decided to record vocals in our rehearsal room. This was mainly driven by the lack of time we had previously in the studio. Imagine, we usually just had 4 days to track vocals for the past albums. This time, we wanted to have more time and experiment a bit more. And I think you can hear that! We recorded the drums again at Kohlekeller Studios. But the mixing and mastering wasn’t done by Kristian „Kohle“, but by Mendel – ex-guitarist of Aborted. If you know his solo project you can tell that he is a pro when it comes to modern production, heavy guitar sounds and orchestration. And this is exactly what we wanted with the album.
I've seen CYTOTOXIN several times at festivals in the Czech Republic, and I've also met you in smaller clubs. What do concerts mean to you? Do you enjoy playing live? And what do you think of Czech fans? I think they really like you here. After all, I'm one of them.
It’s always a pleasure to play in Czech Republic. It’s safe to say that our Czech supporters are the greatest party animals which makes these shows always fun and recognizible. Concerts of course mean a lot to us. And it doesn’t matter if it’s Brutal Assault, Melodka in Brno, Rock Cafe in Prague or a smaller club inbetween. We love the energy that the crowd gives, to see people dancing and moshing. It feels like people are very much enjoying our shows – and the well crafted beer!
When I read some books about Chernobyl and saw the famous series on Netflix, what fascinated me most was the Russians' inhumanity, which continues to this day. How they didn't care how many people would die, how many crazy decisions they made. And then how they lied about everything, how they let thousands of people die. Without help. I don't want to get into politics, I don't like it, but how do you perceive the current situation in Chernobyl? And at the Zaporizhzhya nuclear power plant. Do you think that we, as humanity, are a little closer to nuclear war again?
We are very much worried about the war in Ukraine and it feels unreal to see acts of war again in Europe. We were deeply shocked when we heard about the attacks on the power plants. I think, we can all agree that these fights need to stop immediately. Other than that we agree with you that we stay away from politics as good as we can.
You have been dealing with the nuclear threat for 15 years. Still, are you ready if something happens? As a small child, I was constantly scared by rockets, that the Americans would attack us and destroy us. We were supposed to take raincoats and plastic bags for our feet and hands. And run to the shelter? Hey, could you really do that? When I see footage of a war that is a few thousand kilometers away from us, it makes me feel pretty bad.
I’m not sure if you can really be ready if something tragic like this would happen. Of yourse, we sincerely hope that people are reasonable and responsible enough to stop fighting or even drop bombs on people again like they did in Hiroshima or Nagasaki.
Let's move away from serious topics. I'm curious what music and playing in a band means to you. Is it a hobby, a lifestyle? What has music (brutal death metal) given you and what has it taken away? You can approach this question from a philosophical point of view.
That’s a great question! For all of us, music has always been an integral part and I know that it has always been our childhood dream to play our instrument in front of crowds and be able to make a living out of it. We all still have jobs besides music and that’s totally fine. So, I would say it’s a hobby – but quite an intense one! Nearly each minute of our free time is dedicated to music, our instrument and the band. Music gives us energy, music enabled us to travel the world, meet our idols, make so many friends and supporters in the most distant corners of the world – and that’s amazing. But you also pay the price for this: you will miss many things! You are away from friends and family, it’s challenging for relationships because you got to skip many events because you are on the road. Also, everyone of us has to sacrifice the holidays to be able to join tours!
Do you have any dreams with the band? Any goals you would still like to achieve? Are you interested in a big festival or label?
We for sure would like to go back to the the US and Canada. But there are also so many other countries we would like to visit with the band. We get many comments from people to play in this or that country and we would love to exactly do that. So reach out to your local promoter and make them get in touch with us! When it comes to Festival, we would be honored to play Hellfest or Wacken one day. When it comes to labels, we currently try to survive without one and do things on our own. But who knows, maybe we want to team up with a label again in the future!
What is CYTOTOXIN planning for the coming months? If you have a message for fans, labels, promoters, something on your mind that you would like to say to everyone, or just a message... here's the space...
The next big thing coming up this year is a UK tour! 10 dates together with Analepsy, Osiah and Cognitive. We are so happy to be back on the island, especially with this insane lineup. UK friends, make sure to get your ticket sooner than later!
And for everyone who can’t make it: Be sure to stream our new album Biographyte or even purchase your copy – we can sign it if you want to. Your support keeps the death metal scene alive!
Thank you very much for the interview. I really appreciate it. I wish you as many loyal fans as possible, sold-out venues, and success in your personal lives. I hope the radiation situation remains normal. CYTOTOXIN RULES!
Thank you so much! Same for you and hope to see you very soon!
Ave CYTOTOXIN! Zdravím vás do německého Chemnitzu. Doufám, že je u vás radiační situace v normálu. Měla by, i když je pravdou, že vaše nové album „Biographyte“ mě opět tak rozsekalo, že jsem si připadal během poslechu jako bych byl přímo v jaderné elektrárně. Smrt z ozáření musí být vždy hrozná. Letos jste se vrátili s novinkou až po pěti letech. Proč vlastně tak dlouho? Těšil jsem se hodně a odměněn jsem byl opět nahrávkou, který doslova zabíjí uranem. Jak album vznikalo a jaké na ně máte reakce? Jak fungují nové skladby naživo?
Šťastný den, příteli! Moc děkuji za super milá slova! Některé věci trvají trochu déle – zvlášť když chcete, aby byly co nejlepší! Chtěli jsme věnovat veškerý potřebný čas tomu, aby každá píseň zářila. Hodně jsme experimentovali a záměrně jsme dělali věci jinak – od vokálů, produkčních procesů až po vrstvení dalších skladeb. A to může být docela dlouhý proces. V posledních letech jsme také hodně koncertovali a máme i soukromé životy. Ale na výsledcích záleží a my jsme nesmírně rádi, jak Biographyte dopadlo a sklidilo skvělou odezvu od fanoušků po celém světě! Naživo jsou písně jsou vnímány velmi dobře, momentálně máme v setu Hope Terminator, Biographyte a Condemnesia!
Pokaždé, když vidím někde někoho v plynové masce, tak mám takový divný pocit. Pamatuji si základní školu v socialistickém Československu, kdy jsme v nich museli chodit při branných cvičeních. Učitelé nám pouštěli slzný plyn a my pochodovali. Úplně stejně jsem se cítil, když jsem viděl poprvé obal novinky „Biographyte“. Autorem je German Latorres (mimo jiné dělal obaly i pro NUCLEAR a MALEVOLENT CREATION). Jak jste se dali dohromady, proč právě on a co přesně má motiv na obalu vyjadřovat ve spojení s muzikou a texty?
Nepříjemný pocit je zcela pochopitelný. Tyto masky mají své jedinečné vlastnosti, vyzařují určitý pocit neustálé hrozby, což docela dobře odpovídá tématu kapely. Samozřejmě je zde také nevyhnutelná asociace s válkou kvůli historii těchto masek, která se také dobře hodí k prostředí, neboť zejména likvidátoři v Černobylu museli bojovat proti radiaci jako všudypřítomnému neviditelnému nepříteli. Pokud obal nového alba vyvolává tento druh neklidu, pak to také hodně vypovídá o kvalitách Germana, který tento koncept brilantně zrealizoval. Známe ho už velmi dlouho. Naše první setkání bylo na jednom z našich koncertů a od té doby udržujeme blízký kontakt a vždy sledujeme jeho uměleckou tvorbu. Tak přišel s návrhy pro nás. Jakmile jsme rozvinuli koncept nového alba, zapojili jsme ho do projektu relativně brzy a dlouho a tvrdě jsme pracovali na grafickém návrhu. Grafický návrh alba v podstatě zobrazuje likvidátora, který je nucen nést reaktor na zádech. To má být metafora, což znamená, že tito likvidátoři musí nést toto břemeno jménem lidstva. Budovy jsou navíc k tomuto titánovi s reaktorem připoutány řetězem, takže se z nich stávají neobyvatelné ruiny, kterých se nelze zbavit. Prostředí je inspirováno videohrou „God of War“, ve které je titán Kronos odsouzen k plazení se pouští a nesení Pandorina chrámu na zádech. Pandořina skříňka příhodně obsahuje to, co je lidstvu odepřeno - naději. Náš titán je tedy symbolem, metaforou a nositelem naděje v jednom.
Když už jsme u těch textů…O čem přesně jsou na novém albu. Vy se všeobecně inspirujete hrůzou, co se stala v Černobylu, jaderným nebezpečím, nukleární válkou. Kdo je autorem textů? Čerpáte informace z nějaký knih, filmů?
Texty píše Grimo. Zpočátku bývají docela dlouhé, ale pak je s Fonzem propracují a sladí ;-). Nové album nabízí lyrickou prohlídku Černobylu, cestu k významným budovám, křižovatkám minulosti nebo k místům plným událostí. Snažili jsme se také vytvořit perspektivy z více časových úrovní. Vyprávění scény se proto odehrává částečně v přítomnosti i minulosti, ale také ze současné situace. Toto napětí nás vedlo k popisu nejen rozpadu atomů, ale také prostoru a času v uzavřené zóně. Oba typy rozpadu způsobují uvolnění energie, a to jak kineticky, tak umělecky. Zdroje informací jsou velmi rozmanité. Pro toto album jsme kromě lyrických fragmentů od přeživších použili i seriál HBO Černobyl, dokumentární záběry a výpovědi očitých svědků z výprav do zóny. Usilovali jsme také o osobní výměny názorů, abychom vytvořili co nejautentičtější obraz „na místě“.
Čtenáři by mi asi neodpustili, kdybych se zapomněl zeptat na historii kapely. Chemnitz býval také v socialistickém bloku. Jaké byly vaše začátky, jak jste se dali s kapelou dohromady a proč právě brutální death metal?
Fonzo a náš první bubeník vlastně studovali společně na stejné univerzitě v Chemnitzu. Zkoušky probíhaly na malé půdě v jakémsi mládežnickém centru a byl to spíše blackend death metalový projekt. Jen o pár měsíců později, když se ke kapele přidal Grimo, se to proměnilo v brutální slam death metal a odtud už to bylo jen kousek, než Cytotoxin našli svůj zvuk. Asi to byla nějaká mužská posedlost. Jak asi víte, mladí muži se snaží testovat své limity a nám připadalo přirozené hrát co nejrychleji, ale také co nejdrsněji. Šlo prostě o to, jaká hudba bude pro nás nejzábavnější.
V Chemnitzu jsem několikrát byl. Teď už jen jako turista, ale kdysi dávno, po revoluci, když padl socialismus, tak bylo vaše město mojí první zahraniční návštěvou koncertu. Jeli jsme tenkrát s partou na moje milované TANKARD. Děsně jsme se opili, moc si toho nepamatuji, ale vím že jsem zvracel v nějakém krásném parku. Možná i do kašny. Jaké to u vás bývalo, co se týká metalu v devadesátých letech a jaké je to dnes? Jsou u vás nějaké akce? Chodí fanoušci na koncerty? Pamatuji, že tenkrát to bylo v nějakém kulturním domě…
Doufám, že se fontána z téhle nehody vzpamatovala, hehe. Chemnitz je samostatné město, co do počtu obyvatel velmi staré a vyznačuje se krásnými starými budovami. Tu a tam ještě prosvítá sovětská architektura, která s sebou nese určité kouzlo. Obecně vzato je to podle mě město, kde se dobře žije. Co se týče koncertů, upřímně řečeno, je to trochu chabé. Některé kluby z doby po sjednocení už nejsou a pro akce tohoto druhu prostě neexistuje cílová skupina. Pokud jde o metalové koncerty, fanoušci se do města přesouvají a jezdí z okolí. Možná se to jednou zase změní, ale v podstatě se brutal death scéna v Chemnitz nějakým způsobem renaturalizuje.
A co ty jako muzikant? Jaká kapela tě přivedla k hudbě? Kdo tě nejvíc inspiroval? Myslím tím teď jako muzikanta? Máš nějaké klasické hudební vzdělání? Co první koncert, co první vystoupení na pódiu? Povídej, přeháněj…
Každý z nás má jiné vlivy a kořeny, ale jsem si jistý, že se všichni shodneme na kapelách jako Necrophagist, Beneath the Massacre, Dying Fetus nebo Origin. A tohle jsou kapely, které můžete tu a tam znovu objevit v písních Cytotoxinu!
Fonzo a Jason mají víceméně klasické základy.
Jasona více inspiruje progresivní hudba a začínal s klavírem jako dítě a později se naučil hrát na kytaru sám. Jeho první koncert byl In Extremo v Schlachthof Dresden. První vystoupení bylo pravděpodobně na střední škole s metalcoreovou kapelou.
Fonzo se ve svých prvních hudebních krůčcích na kytaru ve věku 14 let zaměřoval na hard rock, jako například ACDC. Teprve později, když mu bylo 16 let, objevil kapely jako Machine Head nebo Children of Bodom a byl ohromen tím, co se dá na kytaru dělat. Od té doby to v průběhu let bylo jen rychlejší, těžší a tvrdší. První metalový koncert musel být turné Unholy Alliance se Slayer, Lamb of God, Children Of Bodom a In Flames... to byl ale balíček!
Vraťme se ještě k novému albu. Mě se na něm opravdu hodně líbí zvuk. Je masivní, surový, ale chladný a temný zároveň. Kde a jak jste nahrávali, kdo je podepsán pod masteringem a mixem?
Moc děkuji, to rád slyším! Kytary jsme nahrávali doma a částečně ve studiu. Vlastně totéž platí pro basu! Tentokrát jsme se rozhodli nahrávat vokály v naší zkušebně. Bylo to způsobeno hlavně nedostatkem času, který jsme dříve ve studiu měli. Představte si, obvykle jsme na nahrávání vokálů u minulých alb měli jen 4 dny. Tentokrát jsme chtěli mít více času a trochu víc experimentovat. A myslím, že to slyšíte! Bicí jsme znovu nahrávali v Kohlekeller Studios. Ale mix a mastering nedělal Kristian „Kohle“, ale Mendel – bývalý kytarista Aborted. Pokud znáte jeho sólový projekt, poznáte, že je profesionál, pokud jde o moderní produkci, těžké kytarové zvuky a orchestraci. A přesně to jsme od alba chtěli.
Již několikrát jsem viděl CYTOTOXIN na festivalech v České republice, potkal jsem vás i v menších klubech. Co pro vás znamenají koncerty? Baví vás hrát naživo? A co říkáš na české fanoušky? Myslím, že vás mají u nás hodně rádi. Koneckonců, patřím také mezi ně.
Vždycky je radost hrát v České republice. Dá se s jistotou říct, že naši čeští fanoušci jsou ti největší pařmeni, díky čemuž jsou tyto koncerty vždycky zábavné a rozpoznatelné. Koncerty pro nás samozřejmě hodně znamenají. A nezáleží na tom, jestli je to Brutal Assault, Melodka v Brně, Rock Cafe v Praze nebo nějaký menší klub mezi tím. Milujeme energii, kterou dav dává, když vidíme lidi tančit a moshovat. Máme pocit, že si lidé naše koncerty moc užívají – a také máte dobře připravené pivo!
Když jsem četl nějaké knihy o Černobylu a viděl ten slavný seriál na Netflixu, tak mě na něm asi nejvíc fascinovala taková ta dodnes trvající nelidskost Rusů. Jak jim bylo jedno, kolik zahyne lidí, kolik vydali šílených rozhodnutí. A potom, jak o všem lhali, jak nechali tisíce lidí umírat. Bez pomoci. Nechci se pouštět do politiky, nemám to rád, ale jak vnímáš současnou situaci V Černobylu? A v Záporožské jaderné elektrárně. Myslíš, že jsme jako lidstvo zase o něco blíže jaderné válce?
Velmi nás znepokojuje válka na Ukrajině a zdá se neskutečné vidět v Evropě znovu válečné události. Byli jsme hluboce šokováni, když jsme se dozvěděli o útocích na elektrárny. Myslím, že se všichni shodneme, že tyto boje musí okamžitě skončit. Jinak s tebou souhlasíme, že se musíme co nejvíce držet dál od politiky.
S jadernou hrozbou se potýkáte už 15 let. Přesto, jste připraveni, kdyby se něco stalo? Jako malé dítě jsem se neustále bál raket, že na nás Američané zaútočí a zničí nás. Měli jsme si vzít pláštěnky a igelitové tašky na nohy a ruce. A utéct do krytu? Hej, dokázali byste to opravdu udělat? Když vidím záběry války, která je od nás vzdálená několik tisíc kilometrů, je mi z toho docela špatně.
Nejsem si jistý, jestli se opravdu dokážete připravit, kdyby se stalo něco tak tragického. My sami upřímně doufáme, že lidé budou dostatečně rozumní a zodpovědní, aby přestali bojovat, nebo dokonce znovu shodili bomby na lidi, jako to udělali v Hirošimě nebo Nagasaki.
Pojďme od vážných věcí pryč. Zajímalo by mě, co pro tebe znamená muzika a hraní v kapele. Je to koníček, životní styl? Co ti hudba (brutální detah metal) dala a co vzala? Můžeš se do téhle otázky pustit i z filozofického hlediska.
To je skvělá otázka! Pro nás všechny byla hudba vždy nedílnou součástí a vím, že naším dětským snem bylo vždy hrát na nástroj před davy a uživit se tím. Všichni máme kromě hudby stálou práci a to je naprosto v pořádku. Takže bych řekl, že je to koníček – ale docela intenzivní! Téměř každou minutu našeho volného času věnujeme hudbě, zkoušení a kapele. Hudba nám dává energii, hudba nám umožnila cestovat po světě, setkávat se s našimi idoly, najít si spoustu přátel a podporovatelů v nejodlehlejších koutech světa – a to je úžasné. Ale také za to platíte cenu: bude vám spousta věcí chybět! Jste daleko od přátel a rodiny, je to náročné pro vztahy, protože musíte vynechat mnoho akcí, protože jste na cestách. Také každý z nás musí obětovat svátky a dovolenou, aby se mohl zúčastnit turné!
Máte s kapelou nějaké sny? Nějakou metu, kterou byste ještě chtěli dosáhnout? Láká vás třeba nějaký velký festival, label?
Určitě bychom se rádi vrátili do USA a Kanady. Ale je tu i spousta dalších zemí, které bychom s kapelou rádi navštívili. Dostáváme od lidí spoustu nabídek, abychom si zahráli v té či oné zemi, a rádi bychom to udělali. Takže kontaktujte svého místního promotéra a nechte ho, aby se s námi spojil! Co se týče festivalu, bylo by nám ctí jednou zahrát na Hellfestu nebo Wackenu. Co se týče labelů, momentálně se bez nich snažíme obejít a dělat věci sami. Ale kdo ví, třeba se v budoucnu budeme chtít s nějakým labelem znovu spojit!
Co chystají CYTOTOXIN v nejbližších měsících? Pokud máš vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, něco na srdci, co bys chtěl všem říct, nebo jen vzkázat… tak zde je prostor…
Další velkou věcí, kterou letos chystáme, je turné po Velké Británii! 10 společných koncertů s Analepsy, Osiah a Cognitive. Jsme moc rádi, že jsme zpět na ostrově, obzvlášť s touto šílenou sestavou. Přátelé z Velké Británie, ujistěte se, že si co nejdříve pořídíte lístek!
A pro všechny, kteří se nemohou zúčastnit: Nezapomeňte si poslechnout naše nové album Biographyte nebo si dokonce koupit svou kopii – můžeme vám ho podepsat, pokud chcete. Vaše podpora udržuje death metalovou scénu při životě!
Moc děkuji za rozhovor. Opravdu si jej vážím. Přeji vám, abyste měli co nejvíce věrných fanoušků, samé vyprodané sály a ať se vám daří i v soukromých životech. Doufám, že radiační situace zůstane i nadále v normálu. CYTOTOXIN RULES!
Moc děkuji! Totéž platí pro tebe a doufám, že se brzy uvidíme!
CD 2025, Time to Kill Records, Gravitas Entertainment
for english please scroll down
Někdy, když vidím kolem sebe násilí, když sleduji ve zprávách padlé kněze, když začne další válka, tak mám pocit, že u mě brzy dojde k samovznícení. Začne mě pálit ve vnitřnostech, chytám se za hlavu a bojím se světla. Připadám si jako prokletý a je mi smutno z lidské hlouposti a krutosti. V těchto chvílích mi pomáhá jediné. Zavřít se do své ulity, odstřihnout se od všech sítí světa a narvat si pod tlakem do hlavy hudbu, která má na mě očišťující účinek. Pokaždé, když vyjde nové album amerických veteránů PYREXIA, ihned si jej zařadím do svého playlistu.
Pokaždé totiž, a letos to není výjimkou, dostanu poctivý kus zahnívajícího masa. Tohle je brutal death metal, jak jej mám nejraději. Krutý a syrový, masakrující, přesto s chladně temnými melodiemi a dobrými nápady. PYREXIA jsou i tentokrát ve skvělé formě. Opět řežou do živého a dokáží mi mozek propláchnout kyselinou.
Mám pro tuhle starou brutální death metalovou školu ve stylu SUFFOCATION, DYING FETUS, INFERNAL BLEEDING, velkou slabost. Pokaždé z nových nahrávek načerpám potřebnou dávku energie, abych přežil v dnešním podivném světě. I letos si připadám jako účastník nějakého hodně krvavého hororu. Pánové vybrousili svůj styl k dokonalosti. Ať už se podíváme na zvukovou stránku alba (Miguel Tereso - mixing, mastering) nebo na vynikající motiv na obalu (Daemorph), vše je v absolutním pořádku. Vy se tak můžete soustředit na všechny ty morbidní nápady, na atmosféru plnou strachu a beznaděje. Skladby v sobě obsahují velké množství třaskaviny, zabíjejí na potkání. Smrt má, jak se říká, mnoho podob, ale ta, kterou nám přinášejí PYREXIA, patří k těm nejděsivějším. Kapela sice styl nikam neposouvá, ale vůbec to nevadí. Nakonec mě vždycky strhne energie, tlak a obrovská síla. "Unholy" je albem, které připomíná v mnohém přírodní živel. Viděli jste někdy silnou vichřici, zažili jste tsunami? Strhl vás někdy vír do hlubiny? Pokud jste to nezažili, tak ani nemusíte. Stačí si pustit pořádně nahlas tuhle desku a budete rozsekáni na kusy zcela zbytečného masa. Když nad tím tak přemýšlím a rozhlížím se kolem sebe, tak tenhle svět asi už lepší nebude. Dokud ale budou existovat podobné kapely, budu na něm stále rád. Dívám se do tmy, kývám se do rytmu a najednou mám šílenou chuť udeřit pěstí do zdi. Myslím si, že novinka se povedla po všech stránkách a za mě nejde jinak, než ji doporučit všem, který mají tenhle styl rádi. Je to klasický, poctivý, reálný a autentický zážitek. Víc myslím netřeba dodávat. Divoký, syrový brutal death metalový masakr! Temná energie s krvavou příchutí!
Asphyx says:
Sometimes, when I see violence around me, when I watch fallen priests on the news, when another war starts, I feel like I'm about to spontaneously combust. My insides start to burn, I grab my head and I'm afraid of the light. I feel cursed and saddened by human stupidity and cruelty. In these moments, only one thing helps me. I retreat into my shell, cut myself off from all the networks of the world, and force music that has a purifying effect on me into my head. Every time a new album by American veterans PYREXIA comes out, I immediately add it to my playlist.
Every time, and this year is no exception, I get a solid piece of rotting meat. This is brutal death metal as I like it best. Cruel and raw, massacring, yet with cold, dark melodies and good ideas. PYREXIA are in great shape again this time. Once again, they cut to the quick and manage to flush my brain with acid.
I have a soft spot for this old brutal death metal school in the style of SUFFOCATION, DYING FETUS, INFERNAL BLEEDING. Every time I listen to new recordings, I get the energy I need to survive in today's strange world. This year, too, I feel like I'm participating in some kind of bloody horror movie. The guys have honed their style to perfection. Whether we look at the sound of the album (Miguel Tereso - mixing, mastering) or the excellent cover art (Daemorph), everything is absolutely fine. So you can focus on all those morbid ideas, on the atmosphere full of fear and despair. The songs contain a large amount of explosives, killing everything in their path. Death, as they say, has many forms, but the one brought to us by PYREXIA is one of the most terrifying. The band may not be pushing the style forward, but that doesn't matter at all. In the end, I am always carried away by the energy, pressure, and enormous power. "Unholy" is an album that in many ways resembles a natural element. Have you ever seen a strong storm, experienced a tsunami? Have you ever been swept away by a whirlpool? If you haven't, you don't need to. Just play this album really loud and you'll be torn to pieces of completely useless flesh. When I think about it and look around me, I realize that this world is probably not going to get any better. But as long as bands like this exist, I will still enjoy it. I look into the darkness, sway to the rhythm, and suddenly feel a crazy urge to punch the wall. I think the new album is a success in every way, and I can't help but recommend it to everyone who likes this style. It's a classic, honest, real, and authentic experience. I don't think I need to add anything else. A wild, raw brutal death metal massacre! Dark energy with a bloody taste!
Recenze/review - PYREXIA - Gravitas Maximus (2021):
Nejdřív jsem se asi hodinu a půl díval na parádní koláž na obalu. Ten motiv je opravdu skvělý a krásně doplňuje šílenou muziku, kterou francouzští maniaci hrají. Jedná se o první dlouhohrající album kapely (ještě mají na svém kontě jedno EP, o kterém jsem také psal, recenze je odkazována dole pod dnešním článkem). Letošní novinka má, aspoň tak mi to přijde, lepší zvuk. Skladby jsou ostré, divoké, zahrané s nadsázkou a nadhledem.
Je slyšet, že se kapela hraním brutálního death metalu a grindcore dobře baví. Pokud to máte v uších nastavené podobně, tak neváhejte ani chvilku. Mám rád černý humor a "trapné" vtipy, jsem tedy velmi spokojen. Co se týká hudby samotné, tak ta je také velmi dobře napsána. Má v sobě potřebný drive i sílu. Hele, chtěl bych tuhle smečku vidět naživo. Pořádně s ní zapařit a skočit do mosh-pitu.
UPPER DECKER na to jdou po svém, nenudí mě ani chvilku. Já vím, já vím, podobných smeček běhá po světě velké množství, to je jasná věc, ale Francouzi v sobě mají něco navíc, něco, co mě pokaždé přesvědčí, že se k albu vrátím a narvu si jej s chutí pod tlakem do hlavy. Možná je to určitá lehkost, svěžest, takový ten heavy efekt, který mám u kapel tolik rád. Vlastně ani netuším. U minulého EP jsem se bavil a bavím se i letos. Jsme asi stejné krve. Jasně, to bude ono. Skladby se valí kupředu, jako stoka pod vaším městem. Jsou v nich obsaženy zajímavé momenty. Brutální death metal, kousky nahrubo nasekaného grindu. Chvílemi to vypadá na setkání v domě šílenství, ale nenechte se mýlit. Za vší tou legrací je dobře odvedená práce. Poctivé řemeslo, které samozřejmě také oceňuji. Navíc, s touhle smečkou byste určitě rádi zašli na pivo (víno, rum, koňak, vlastně asi na všechno). Mám rád lidi, co se neberou tolik vážně, ale když přijde na věc, tak umí pořádně zabrat. Jasně že to není nejlepší kapela na světě, která obrátí metalový řád a bude hrát na příští olympiádě. I když, kdo ví? Hele, kámo, mám chuť bouchat při poslechu do stolu, podupávám si nohou do rytmu. Pro někoho je to málo, pro mě moc, já jsem spokojený a to je to hlavní. Víte, už dávno poslouchám hudbu hlavně srdcem a tady cítím, vnímám pořádnou dávku poctivosti, chuti hrát. Novinka je reálným, šíleným albem. Ostrým jako břitva, ale také umí pohladit. Co na tom, že vám potom zůstanou na těle hluboké rudé šrámy. Tohle je hudba pro všechny, kteří mají bohatou fantazii a rádi se smějí. Howgh, domluvil jsem. Jdu si novinku zase pustit. Pestrá brutální death metalová paleta s krvavou příchutí grindcore! Album, u kterého se budete bavit!
Asphyx says:
First, I spent about an hour and a half looking at the awesome collage on the cover. The motif is really great and beautifully complements the crazy music played by these French maniacs. This is the band's first full-length album (they also have one EP to their credit, which I also wrote about; the review is linked below today's article). This year's new release has, at least in my opinion, better sound. The songs are sharp, wild, played with exaggeration and perspective.
You can hear that the band is having a lot of fun playing brutal death metal and grindcore. If you have a similar taste in music, don't hesitate for a moment. I like black humor and "awkward" jokes, so I'm very satisfied. As for the music itself, it's also very well written. It has the necessary drive and power. Hey, I'd like to see this pack live. Really party with them and jump into the mosh pit.
UPPER DECKER do things their own way, and they never bore me for a moment. I know, I know, there are lots of similar bands out there, that's obvious, but the French have something extra, something that always convinces me to return to the album and cram it into my head with gusto. Maybe it's a certain lightness, freshness, that heavy effect that I like so much in bands. Actually, I have no idea. I enjoyed the last EP and I'm enjoying this one too. We're probably cut from the same cloth. Yeah, that must be it. The songs roll forward like a sewer under your city. They contain interesting moments. Brutal death metal, bits of roughly chopped grind. At times it looks like a meeting in a house of madness, but don't be fooled. Behind all the fun is a job well done. Honest craftsmanship, which I also appreciate, of course. Plus, you'd definitely want to go for a beer (wine, rum, cognac, pretty much anything, really) with this bunch. I like people who don't take themselves too seriously, but when it comes down to it, they know how to get down to business. Sure, they're not the best band in the world that will turn the metal world upside down and play at the next Olympics. Although, who knows? Hey, man, I feel like banging on the table while listening, tapping my foot to the rhythm. For some, it's not enough, for me it's too much, but I'm happy and that's what matters. You know, I've been listening to music mainly with my heart for a long time, and here I feel, I perceive a good dose of honesty, a desire to play. The new album is a real, crazy album. Sharp as a razor, but it can also caress you. So what if you're left with deep red scars on your body. This is music for everyone who has a rich imagination and likes to laugh. Howgh, I'm done talking. I'm going to listen to the new album again. A colorful brutal death metal palette with a bloody taste of grindcore! An album you'll enjoy!
Recenze/review - UPPER DECKER - Family Dinner (2024):
.JPG)