DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkeminterview. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkeminterview. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 9. dubna 2026

Interview - TERATOMA - An old, grimy death metal album that will bury you alive!


Interview with death metal band from Germany - TERATOMA.

Answered Santos, thank you!

Recenze/review - TERATOMA - Longing Voracity (2026):

Ave TERATOMA! Greetings to the German underground. I hope everything’s going well over there. It should be you’ve released the second fantastic full-length album of your career this year. I have to admit, it literally pinned me to the wall. It’s dark, energetic, and cuts like a sharp knife. It’s very clear that you’ve done a great job and brought a lot of talent to the table. How do you view the new album in relation to your debut? Where did you want to take things, and in what ways do you think the recordings differ?

Santos: Hi there Jakub! Glad to hear you're enjoying Longing Voracity. This album was made in a rather hard time for all of us personally and took longer than we expected but we are very satisfied with the results and the feedback. For this album we wanted everything pushed a bit further than our debut. All aspects were taken into consideration: production, songwriting, performances, artwork etc. And scrutinized down to every detail.

The recordings differ in a meaningful way but we didn't divert from it all the way. When we recorded Purulent Manifestations during the summer of 2021, we had absolutely zero ambitions with it, beyond making 50 diy tapes for our local friends in Berlin and playing some gigs at the local squat. That the record got enough interest from serious labels after its initial release on bandcamp was a surprise even for ourselves and we just went with it. If we knew that would be released on vinyl and compact disc before, we might have approached things a bit differently but then again, it wouldn't be as it has become and it remains an important and dear record for us.


“Longing Voracity” embodies all the attributes of good old-school death metal. For me personally, it’s an album I love coming back to. How did it come about? How does TERATOMA compose new material?

S: Replay ability it's one of the aspects we take heavy into consideration when writing, arranging and ultimately deciding on a running order of songs. A few cuts, such as the title track, dates back to 2023/2024 and we were playing live already well before the other new songs were done or even written. So it kind of set the tone more or less to how we would go from there. By mid 2024 some of us had to deal with personal affairs and the band got in a bit of slumber, sitting on a pile of riffs, song ideas and rehearsal space demos without being fully developed.

Around late 2024, early 2025 we got back together in Berlin and there was enough of a spark to ignite a creative drive to work on arrangements and songs start blossoming in what felt like a very natural way.

We compose material I guess like most of other bands, 99% of songs start from a guitar riff. Sandro writes the majority of it with valuable contributions from Giacomo and Rolo and we all arrange it together to its final form in the practice room, with Dani placing lyrics and vocal lines at the very end of it after listening to the song a number of times. If we need to try a specific part too hard in order to fit in, it's most likely we'll ditch it. Usually we know when a riff or groove hits hard by instant gut instinct, others we might try different rhythm or tail variations until we get it in the sonic puzzle.

Who’s behind the sound? I have to say the sound is absolutely killer. It keeps making me turn up the volume on my stereo. You have a sound that’s brutal, raw, yet dark and animalistic—it has an analog feel to it. How was it working with him, and why him specifically? Which studio did you record in, and how did everything go?

S: Those flowers go all to our own Giacomo, who under an herculean effort, put it all together almost driving himself mad in the process and endured a lot of stress moving gear, adjusting calendars, engineering, and ensuring he's got the right performances. The drums were recorded in the basement of an old cultural center in Berlin, in a cellar room with very little acoustic treatment, all very bright and loud. Guitars and bass were tracked at Giacomo's home studio and later reamped and vocals were done in a singing booth rented from a local studio facility.

Nothing fancy really besides a few good mics from our friend Moro.

We had some people in mind for mixing and mastering. After 2 or 3 try outs we ultimately settled with Yave Rust and Brad Boatright for mixing and mastering, respectively. Both are total pros and had a deep understanding of what direction we were going for with this record and we are very satisfied with the final result and how professional and reliable they were along the way.


An integral part and a sort of bonus for fans today is the music CD (cassette, vinyl). You released it on Me Saco un Ojo Record, and it features a deathly, dark cover. Who designed it? How did you choose the motif, and how does it relate to the music on the new album?

S: To be fairly honest, we'd much rather leave that up to the listener's mind and imagination of what to make of it instead of giving you a concrete meaning to an indeed very abstract painting. That being said, I can only give you my personal interpretation since it may differ from even the other band members:

It's a desolate landscape, where once things and people may have used to thrive but a feisty ancient entity in form of that ominous black cloud is about to engulf everything in darkness with a voracious appetite, whose presence has been festering long in the depths of gloom corners before unleashing its vile upon the earth, hence the title. In the process you can see what might be a church tower or other similarities to man made obelisk, falling helplessly to the ever consuming darkness who will inevitably take over the entire reality.

That's only my take.

I know it's very far out but the artist worked with us before and in a way I even feel it's a progression, in a darker way from our first album cover. The eyes just got smaller and more mysterious instead of the desperate stare from the first to second album.

I wonder what you would make out of it and at the end hope you find it complementary to the music as well.

Our songs are very straightforward, so I guess we do like to keep the visuals a bit more abstract, instead of the usual copycat skulls and bones and slimy corpses (which we also like and appreciate).

Marcio Blasphemator is the fabulous artist behind the cover of both our albums.

I’ve been wandering the underworld for over thirty years now, and when it comes to music, I always turn to Germany for a sure thing. I think we share a similar nature and taste when it comes to metal. I really like your bands and follow your scene closely. Maybe I even envy you a little we only have a few death metal bands back home that are worth checking out. How do you explain the fact that death metal is doing so well in your country? How do you perceive your scene, fans, and labels?

S: Well, here we have to break to you and other readers, that besides the fact the 5 of us live in Berlin, none of us are Germans. We come from Brazil, Chile, Italy and Ukraine and have been in the city from 8 up to 16 years. We didn't want to use the term ‘international’ to define or describe the band since we all live in the same city, where we met at squats and grime bars before having anything to do musically with the other.

Some band members are more aware of recent bands and labels but generally speaking, we don't follow any particular scene too closely or obsessively, but have strong ties to punk, crust, grind and Latin American folk music and people in Berlin and outside. From the first time the 5 of us jammed together back in 2020, it was clear this band would have a very multi cultural identity and approach rather than being specifically bound to a certain local scene.


You play old-school-influenced death metal. These days, a band can’t really avoid comparisons, but I’d be interested to know how the idea to form TERATOMA actually came about, who your role models were and are, and where you want to take your band? Are you tempted by big international festivals, for example, or would you be willing to go on tour with a more famous band?

S: We are OK with comparisons since it's how most of us are used to do you want ordinate things, somewhere (band to music genre). The idea of Teratoma came from Sandro and Giacomo having a more death metal project and Sandro had the basic riffs for Tortured Voices. He played it to me during one slow bar shift while I was working and after a few seconds I said I was in. Rolo joined some days after, during early summer of 2020 and after couple tryouts at vocal duties it all clicked when Dani joined us for a session during summer of the same year. Role models is a bit of a strong word in a band context but we look up to anyone who's passionate about something and has respect for others. Carl Jung, Jaz Coleman, Patrick Walker, Steve von Till and Lemmy are just a few of a myriad of outstanding individuals that might play an even unconsciously role at the Teratoma creative forces. Cooperation, not competition.

About playing live we would certainly be up for playing big festivals and going on tour with bigger bands. We much rather focus on that kind of stuff and playing relevant bills instead of punishing our local friends every month at the same old place.

When I started my website ten years ago, my vision was to try to support bands that I felt weren’t getting enough attention. To let the world know about them. I think I’m doing a pretty good job of it, at least judging by the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it to the label, or do you send CDs out for reviews yourselves? For example, I buy albums that I really enjoy. How about you? Are you also fans who like to support your peers? Do you go to concerts? Do you party?

S: We might not be as active anymore as we once were regarding promotion, mainly because we don't and will not turn into a meme or insta band and music will always comes first, but at the same time understand the value of being in the right channels and how good promotion might make or break an album. Luckily Me Saco un Ojo Records is well connected so we don't need to attack too much at this front but are always up for interesting questions and a friendly chat generally speaking. We're all surely music maniacs, some of us with more records at home than anything else, we prefer to pay the door price at the local gigs instead of punishing someone for that old guest list spot and will empty our pockets at the merch of any killer band, metal or not. I guess genuine support comes a long way and people feel it when the connection and assistance is real. We party.


On the one hand, a band starting out today has plenty of ways to make themselves known, but on the other hand, there are a huge number of bands, and fans get lost in the crowd. A lot of people just download MP3s from the internet and, instead of going to a concert, prefer to spew venom on Facebook. How does modern technology influence you, as TERATOMA? What do you think about downloading music, Google Metalists, streaming music, etc.?

S: Ultimately, I think music should be listened to and people will do it in a way or another. Personally, as an underground artist, it's cool when someone supports the band in any way if they want the music, but we won't be mad either if the only means available for this person was to get it via an ‘illegal’ download. It's no secret that spotify pays a very low percentage to the artists, and bandcamp and live merch sales are the financial driving forces behind any moderate musical ensemble. We do not feed trolls nor tolerate hate speech on our socials, and are much more keen to engage with people over a beer after a concert than being overly talkative on the internet, but we try to keep up with support messages every now and then.

I like to ask musicians what death metal means to them. How would they define it—is it more of a philosophy and lifestyle for them, or “just” a way to unwind? What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

S: This is my personal view only but I see death metal as a music genre similar to jazz, where one can be as free or orthodox as he wants to be, get really into very theme specific concepts and has a bit of take or leave vibe. Surely not meant to everyone, and even within the people who like it, there will always be some sort of controversy among them regarding who's better, who's faster, who's heavier and all that subjective stuff. We might not be particularly morbid or obsessed by death themes in our daily life, being more of a goofy dudes but all with a sense of reverence and respect for the various ways mankind has of trying to understand the only thing we can not.

Finally, a classic but important question. What does TERATOMA have planned for the coming months? Where can we see you in concert, and when will you visit the Czech Republic? If you have a message for fans, labels, or promoters, this is the place…

S: We love the Czech Republic, the landscapes, the bands, the beers and ultimately the people, always make us feel very welcomed and at home, with a relaxed mentality and a great sense of humor. We are playing at OEF this year but hopefully will announce some more gigs in the future. Interesting promoters feel free to get in touch.

Thank you very much for the interview. I wish not only the new album every success, but also that your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live somewhere, and I wish you all the best both musically and personally. I’m going to blast “Longing Voracity” in my head again!

S: Thanks to you for this nice interview and the interest in Teratoma. All your work and dedication is not going unnoticed and we thank you again for the opportunity, space and everyone who has been enjoying and recommending Longing Voracity around. See you on the road, muchas gracias!

Recenze/review - TERATOMA - Longing Voracity (2026):




---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - TERATOMA - Staré, prašivé death metalové album, které vás pohřbí zaživa!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Německa - TERATOMA.

Odpovídal Santos, děkujeme!

Recenze/review - TERATOMA - Longing Voracity (2026):

Ave TERATOMA! Zdravím do německého undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos druhé dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší prvotinou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Santos: Ahoj Jakube! Jsem rád, že se ti líbí Longing Voracity. Toto album vzniklo v pro nás všechny osobně poměrně těžké době a trvalo déle, než jsme očekávali, ale s výsledky a zpětnou vazbou jsme velmi spokojeni. U tohoto alba jsme chtěli, aby se vše posunulo o něco dál než u našeho debutu. V úvahu byly vzaty všechny aspekty: produkci, psaní písní, vystoupení, grafiku atd. A prozkoumali jsme vše do posledního detailu.

Nahrávky se významně liší, ale úplně jsme se od původní cesty neodchýlili. Když jsme v létě 2021 nahrávali Purulent Manifestation, neměli jsme s ním absolutně žádné ambice, kromě natočení 50 DIY kazet pro naše místní přátele v Berlíně a odehrání několika koncertů v místním squatu. To, že deska po svém prvním vydání na Bandcampu vzbudila dostatečný zájem seriózních vydavatelství, bylo překvapením i pro nás samotné a prostě jsme do toho šli. Kdybychom věděli, že to vyjde na vinylu a CD, možná bychom k věcem přistoupili trochu jinak, ale na druhou stranu by to nebylo takové, jaké to je, a pro nás to zůstává důležitou a drahou deskou.


„Longing Voracity“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého old school death metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál TERATOMA?

S: Možnost přehrávání je jeden z aspektů, které bereme hodně v úvahu při psaní, aranžování a nakonec i při rozhodování o pořadí skladeb. Několik skladeb, jako například titulní skladba, pochází z let 2023/2024 a hráli jsme ji živě už dávno předtím, než byly hotové nebo dokonce napsány ostatní nové písně. Takže to víceméně udalo tón tomu, jak se budeme vyvíjet dál. V polovině roku 2024 se někteří z nás museli vypořádat s osobními záležitostmi a kapela se trochu uložila k spánku, seděla na hromadě riffů, nápadů na písně a dem ze zkušeben, aniž by se rozvíjela.

Kolem roku 2024, začátkem roku 2025 jsme se znovu dali dohromady v Berlíně a bylo tam dost jiskry, která zažehla kreativní úsilí k práci na aranžmá a písně začaly rozkvétat, což se zdálo být velmi přirozené.

Materiál skládáme asi jako většina ostatních kapel, 99 % písní začíná kytarovým riffem. Sandro píše většinu skladby s cennými příspěvky Giacoma a Rola a všichni ji společně aranžujeme do finální podoby ve zkušebně, přičemž Dani umisťuje text a vokální linky na úplný konec poté, co si píseň několikrát poslechne. Pokud se musíme na určitou část příliš zaměřit, abychom ji splnili, s největší pravděpodobností ji vynecháme. Obvykle poznáme, kdy riff nebo groove silně zasáhne, okamžitým instinktem, jindy můžeme zkoušet různé rytmické nebo variace doprovodu, dokud se nám nepodaří dostat se do zvukové skládačky.

Kdo je podepsán pod zvukem? Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Máte zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný, působí analogově. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

S: Ty květiny patří našemu Giacomovi, který s herkulovským úsilím dal všechno dohromady, téměř se zbláznil a vydržel spoustu stresu s přemisťováním vybavení, úpravou kalendářů, zvukovou technikou a zajištěním správných výkonů. Bicí byly nahrány ve sklepě starého kulturního centra v Berlíně, ve sklepní místnosti s velmi malou akustickou úpravou, vše velmi jasné a hlasité. Kytary a basa byly nahrávány v Giacomově domácím studiu a později reampovány a vokály byly provedeny v pěvecké kabině pronajaté z místního studia.

Nic extravagantního, kromě pár dobrých mikrofonů od našeho přítele Mora.

Měli jsme v plánu pár lidí na mixování a mastering. Po 2 nebo 3 zkouškách jsme se nakonec pro mixování a mastering dohodli s Yave Rustem a Bradem Boatrightem. Oba jsou naprostí profesionálové a měli hluboké pochopení, jakým směrem s touto deskou jdeme, a jsme velmi spokojeni s konečným výsledkem a s tím, jak profesionální a spolehliví byli po celou dobu.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes hudební CD (kazeta, vinyl). Vy jste jej vydali u Me Saco un Ojo Record a je opatřeno mrtvolným, temným obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

S: Abych byl upřímný, mnohem raději necháme na mysli a fantazii posluchače, co si z toho vezme, než abychom vám dávali konkrétní význam skutečně velmi abstraktnímu obrazu. Nicméně vám mohu poskytnout pouze svou osobní interpretaci, protože se může lišit i od interpretace ostatních členů kapely:

Je to pustá krajina, kde kdysi věci a lidé možná vzkvétaly, ale divoká starověká entita v podobě zlověstného černého mraku se chystá pohltit vše temnotou s nenasytnou chutí, jejíž přítomnost už dlouho hnije v hlubinách temných koutů, než vypustí svou zlověstnost na zem, odtud ten název. Přitom můžete vidět něco, co by mohla být kostelní věž nebo jiné podobnosti s umělým obeliskem, bezmocně padající do neustále pohlcující temnoty, která nevyhnutelně převezme celou realitu.

To je jen můj názor.

Vím, že je to hodně daleko, ale umělec s námi už dříve spolupracoval a v jistém smyslu to dokonce cítím jako temnější postup od obalu našeho prvního alba. Oči se prostě zmenšily a byly záhadnější, místo zoufalého pohledu z prvního až druhého alba.

Zajímalo by mě, jaký máte názor vy a doufám, že jej nakonec shledáte i doplňkem hudby.

Naše písně jsou velmi přímočaré, takže si myslím, že chceme vizuální stránku udržet trochu abstraktnější, místo obvyklých napodobenin lebek, kostí a slizkých mrtvol (které se nám také líbí a oceňujeme je).

Marcio Blasphemator je skvělý umělec stojící za obalem obou našich alb.

Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Německa si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

S: No, tady bychom vám a ostatním čtenářům měli říct, že kromě toho, že nás pět žije v Berlíně, nikdo z nás není Němec. Pocházíme z Brazílie, Chile, Itálie a Ukrajiny a ve městě žijeme od 8 do 16 let. Nechtěli jsme k definování nebo popisu kapely používat termín „mezinárodní“, protože všichni žijeme ve stejném městě, kde jsme se potkávali ve squatech a grime barech, než jsme spolu měli cokoli hudebně společného.

Někteří členové kapely si více uvědomují nedávné kapely a vydavatelství, ale obecně řečeno, nesledujeme žádnou konkrétní scénu příliš pozorně ani posedle, ale máme silné vazby na punk, crust, grind a latinskoamerickou folkovou hudbu a lidi v Berlíně i mimo něj. Od prvního jamování v roce 2020 bylo jasné, že tato kapela bude mít spíše multikulturní identitu a přístup, než aby byla konkrétně vázána na určitou místní scénu.


Hrajete death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit TERATOMA, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

S: Srovnávání nám nevadí, protože takhle je většina z nás zvyklá dělat věci, které chceme. Nápad Teratoma vznikl od Sandra a Giacoma, kteří měli spíše deathmetalový projekt a Sandro měl základní riffy pro Tortured Voices. Zahrál mi ji během jedné pomalé taktové směny, když jsem pracoval, a po pár vteřinách jsem řekl, že jsem pro. Rolo se připojil o několik dní později, začátkem léta 2020, a po několika zkouškách zpěvu to všechno zapadlo, když se k nám v létě téhož roku na nahrávce připojil Dani. V kontextu kapely jsou to trochu silná slova, ale vzhlížíme ke každému, kdo je pro něco nadšený a má respekt k ostatním. Carl Jung, Jaz Coleman, Patrick Walker, Steve von Till a Lemmy jsou jen někteří z nesčetných vynikajících osobností, které by mohly hrát, byť nevědomě, roli v tvůrčích silách Teratoma. Spolupráce, ne konkurence.

Co se týče živého hraní, určitě bychom byli ochotni hrát na velkých festivalech a jezdit na turné s většími kapelami. Mnohem raději se zaměřujeme na takové věci a předkládání relevantních návrhů zákonů, než abychom každý měsíc trestali naše místní přátele na stejném starém místě.

Když jsem před deseti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

S: Možná už nejsme tak aktivní, co se týče propagace, jako jsme bývali, hlavně proto, že se nestaneme a ani se nestaneme meme nebo insta kapelou a hudba bude vždy na prvním místě, ale zároveň chápeme hodnotu toho, když jsme na správných kanálech a jak dobrá propagace může album zničit, nebo naopak mu pomoc. Naštěstí má Me Saco un Ojo Records dobré kontakty, takže v tomto směru nemusíme příliš útočit, ale jsme vždy připraveni na zajímavé otázky a přátelský rozhovor obecně. Všichni jsme jistě hudební maniaci, někteří z nás máme doma víc desek než čehokoli jiného, ​​raději platíme vstupné na místních koncertech, než abychom někoho trestali za to staré místo na seznamu hostů, a vyprázdníme si kapsy u merchu jakékoli skvělé kapely, ať už metalové nebo ne. Myslím, že opravdová podpora se hodně projeví a lidé ji cítí, když dojde ke spojení a pomoc je opravdová. Paříme.


Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako TERATOMA ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

S: V konečném důsledku si myslím, že hudba by se měla poslouchat a lidé to tak či onak udělají. Osobně, pro mě, jako undergroundového umělce, je fajn, když někdo kapelu jakkoli podpoří, pokud o hudbu má zájem, ale nezlobíme se ani v případě, že by jediným dostupným způsobem pro tuto osobu bylo získat ji prostřednictvím „nelegálního“ stažení. Není žádným tajemstvím, že Spotify platí umělcům velmi nízké procento a bandcamp a prodej živého merchu jsou finanční hnací silou jakéhokoli umírněného hudebního souboru. Nekrmíme trolly ani netolerujeme nenávistné projevy na našich sociálních sítích a mnohem raději se s lidmi spojujeme u piva po koncertě, než abychom byli přehnaně upovídaní na internetu, ale snažíme se občas držet krok s dobou.

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

S: Tohle je jen můj osobní názor, ale já vnímám death metal jako hudební žánr podobný jazzu, kde si člověk může být tak svobodný nebo ortodoxní, jak chce, ponořit se do velmi tematicky specifických konceptů a mít trochu atmosféru „ber, nebo nech“. Určitě to není určeno pro každého a i mezi lidmi, kteří jej mají rádi, bude vždycky nějaká kontroverze ohledně toho, kdo je lepší, kdo je rychlejší, kdo je těžší a všechny ty subjektivní věci. Možná nejsme v našem každodenním životě nijak zvlášť morbidní nebo posedlí tématy smrti, spíš jsme tak trochu potrhlí týpci, ale všichni s úctou a respektem k různým způsobům, jakými se lidstvo snaží pochopit jedinou věc, kterou pochopit nedokážeme.

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají TERATOMA v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a kdy navštívíte Českou republiku? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, tak zde je prostor…

S: Milujeme Českou republiku, její krajinu, kapely, piva a v konečném důsledku i lidi, vždycky se tam cítíme velmi vítáni a jako doma, s uvolněnou mentalitou a skvělým smyslem pro humor. Letos hrajeme na OEF, ale doufejme, že v budoucnu ohlásíme další koncerty. Zajímaví promotéři se neváhejte ozvat.

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Longing Voracity“ zase narvat do hlavy!

S: Děkujeme za tento milý rozhovor a zájem o Teratomu. Veškerá vaše práce a obětavost nezůstává bez povšimnutí a my vám ještě jednou děkujeme za příležitost, prostor a všem, kteří si Longing Voracity užívají a doporučují ji, děkujeme. Uvidíme se na cestách, muchas gracias!


Recenze/review - TERATOMA - Longing Voracity (2026):




---------------------------------------------------------------------------------------------------

středa 1. dubna 2026

Interview - BLASART - A raw and cold black death metal album that will tear you apart from the inside!


Interview with black death metal band from Chile - BLASART.

Recenze/review - BLASART - Depravatus Christianis Sacris (2026):

Ave BLASART! Greetings to the Chilean underground. I hope everything is going well for you. It should be, since you have released the second great full-length album of your career this year. I must admit that it literally pinned me to the wall. It's dark, energetic, cutting like a sharp knife. It's very clear that you've done a great job and that you have a lot of talent. How do you perceive the new album in relation to your previous recordings? Where did you want to go with it and how do you think the recordings are different?

Ave Deadly Storm Zine! Thank you for your words — we truly appreciate it.

We definitely see Depravatus Christianis Sacris as a significant step forward compared to our previous recordings. The Art Of Blasphemy was more instinctive, raw and immediate — it captured a certain energy, but it was less structured and less deliberate in its execution.

With this new album, we wanted to move towards something more cohesive and intentional. Not only in terms of sound, but also in atmosphere and overall direction. The goal was to create a work that feels unified from beginning to end, rather than a collection of separate tracks.

The main difference lies in maturity. The songwriting is more controlled, the dynamics are more defined, the identity of the band and the messsage is clearer.

We were not trying to simply sound heavier or faster, but to build something with more depth and permanence.


"Depravatus Christianis Sacris" has all the attributes of good death and doom metal. For me personally, it's an album I love to come back to. How did it come about? How does BLASART compose new material?

We appreciate that perspective! even though we see ourselves primarily rooted in black and death metal, it’s interesting that you perceive elements beyond that, as Doom. Maybe the atmosphere and weight are aspects that you considered. It’s very interesting.

Well, about the álbum, it came together over a longer and more stable period for the band. One key factor was having a more consistent lineup, which allowed us to develop ideas with greater continuity and focus.

In terms of composition, the process usually begins with core guitar structures, which are then expanded through layering and arrangement. From there, we work collectively to shape the dynamics, especially focusing on how tension and release evolve within each track. The drums play a central role in defining the direction of the songs, establishing a strong and deliberate rhythmic foundation that guides the overall intensity.

Who is responsible for the sound? I have to admit that the sound is literally killer. It keeps making me turn up the volume on my hi-fi system. You have a sound that is cruel, raw, dark, and animalistic, with an analog feel. How did you work together and why did you choose him? In which studio did you record and how did everything go?

The sound was handled by Carlos Fuentes, who was responsible for the mixing and mastering of the album.

From the beginning, we were looking for someone who could understand the balance between rawness and clarity. We didn’t want a polished or overly clean and simple Production. The intention was to preserve the aggression and atmosphere while still giving each element enough space to breathe.

Carlos was deeply involved throughout the process, not just from a technical standpoint, but also in understanding the identity we were aiming for. There was a constant exchange of ideas, which allowed the sound to evolve naturally without losing its essence.

The result is exactly what we were aiming for: something cruel, dark and organic, with a certain analog character, but still defined and powerful.

The process went smoothly overall, mainly because there was a clear vision from both sides. It wasn’t about forcing a sound, but about shaping what was already there into its most honest form.


An integral part and a kind of bonus for fans today is the music CD (cassette, vinyl). You released it on Lavadome Productions and it has a hellish cover. Who is the author? How did you choose the motif and how does it relate to the music on the new album?

The artwork was created by the extremely talented Luciana Nedelea.

From the beginning, we had a clear idea of what we wanted to represent — a vision of the church not as a place of salvation, but as something oppressive and consuming. Luciana understood that direction perfectly and translated it into a highly detailed and disturbing visual composition.

The central motif shows a monumental structure that resembles both a cathedral and a monstrous entity, with an entrance that suggests a devouring force. Beneath it, human figures are depicted in states of suffering and chaos, reinforcing the idea of domination and decay.

This imagery is directly connected to the atmosphere and intention of the album. The music follows a similar path — oppressive, intense and ritualistic — so the artwork functions as a visual extension of that experience.

I must admit that I was also intrigued by your texts, which deal mainly with anti-Christianity. Why this topic in particular? What is the situation in Chile with regard to the church? Does it influence the situation in your country in any way? I mean, for example, education, politics, or the banning of concerts, etc. What is your relationship to faith?

Anti-Christianity, in our case, is not approached as a superficial provocation, but as a response to what we perceive as a deep historical contradiction.

The Church, as an institution, has held immense power throughout history, and that power has often been accompanied by actions that stand in direct opposition to the values it claims to represent. That tension — between doctrine and reality — is something we find impossible to ignore.

Our perspective is mainly directed at the institutional aspect rather than personal faith. We are not concerned with individual belief, but with structures that position themselves as moral authorities while being involved in practices that contradict those same principles.

In Chile, the influence of the Church has been significant, especially historically, although its role has changed over time. There is a growing distance and critical view from society, particularly in response to scandals and loss of credibility.

For us, this is less about opposition for its own sake, and more about questioning imposed narratives. The themes we explore come from that need to confront and reinterpret what is often presented as unquestionable.


I have been wandering the underworld for almost thirty-five years, and I go to Chile for music because I know I won't be disappointed (I love PENTAGRAM CHILE and SADISM!). I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I really like your bands and follow your scene closely. Maybe I envy you a little, because we only have a few death metal bands that are worth mentioning. How do you explain the fact that death metal is so successful in your country? How do you perceive your scene, fans, labels?

Thank you for your words, especially coming from someone who has been following the underground for so long. My sincere respect.

Death Metal Bands like Pentagram Chile, Criminal, Undercroft, Atomic Aggresor, Dominus Xul, Totten Korps, Inanna, and Sadism are fundamental pillars of the Chilean scene, and they helped shape a strong identity early on. Alongside them, many other acts have contributed to building a consistent and respected underground presence.

In Chile, metal has always had a very committed audience. Considering the size of the country, the scene is surprisingly active and diverse. It’s not only about death metal — black metal (Xul ov Kvlten, Animus Mortis, LvxCaelis, Missa Mortvm, Selbst), doom (Mar de Grises, Poema Arcanvs, Wooden Veins, Mortajas), and traditional heavy metal are also deeply rooted and constantly evolving.

There is a sense of persistence within the scene. Many bands operate independently, driven more by conviction than by external recognition, and that gives the music a certain authenticity.

From our perspective, the Chilean scene is strong, passionate and constantly renewing itself, with both established and emerging bands contributing to its identity.


You play old-school-influenced death metal. Today, bands can't avoid comparisons, but I'd be interested to know how the idea to form BLASART came about, who your role models were and are, and where you want to take your band. Are you attracted to big international festivals, are you willing to go on tour with a more famous band?

Blasart was formed as a result of a shared vision among its members — a need to create something that combined the intensity of extreme metal with a stronger emphasis on atmosphere and conceptual depth.

While our sound may be perceived as rooted in old-school death metal, we see it more as a convergence between black and death metal. Our goal has never been to replicate a specific sound, but to develop something that feels authentic and consistent with our vision. With ‘Depravatus Christianis Sacris’, that direction became much clearer and more defined.

Looking forward, we want to continue evolving without losing that core identity. Bringing the album into a live setting is a priority, especially in a way that preserves its atmosphere and intensity.

Sure, we are open to playing international shows, festivals, or touring opportunities, as long as they align with the spirit of the band. For us, it’s not just about scale, but about context — sharing the stage with artists and events that resonate with what Blasart represents.

 

When I started my website ten years ago, I had a vision that I would try to support bands that I felt weren't getting enough attention. To let the world know about them. I think I'm doing pretty well, at least according to the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it to the label, or do you send CDs out for reviews yourself? I buy albums that I really enjoy. How about you? Are you also fans who like to support your colleagues often? Do you go to concerts? Do you party?

First of all, we really respect that approach. Supporting underground bands and giving them visibility is essential, and it’s something that keeps the scene alive.

In terms of promotion, we work closely together with Lavadome Productions. Jan has been consistently supportive from the very beginning, and his commitment to the album has been clear throughout the entire process. We share the same level of conviction — both in the work itself and in how it is being presented.

At the same time, we also try to stay involved in spreading the material whenever possible. It’s a combined effort, where both the band and the label contribute to getting the music out there.

As listeners, we are deeply connected to the physical format. We collect CDs, vinyl and tapes, and we actively support bands we believe in. Attending shows is also an important part of that — we go to concerts regularly, and it’s something that keeps us grounded within the scene.

One of our members will even be attending Brutal Assault this year, which says a lot about how we experience metal not only as musicians, but as fans.

For us, this goes beyond making music — it’s about being part of a community that we genuinely believe in.

 

On the one hand, today's up-and-coming bands have a lot of opportunities to make themselves known, but on the other hand, there are so many bands that fans get lost in the crowd. Many people just download MP3s from the internet and instead of going to concerts, they prefer to spit venom on Facebook. How does modern technology influence you as BLASART? What do you think about downloading music, Google metalheads, streaming music, etc.?

Modern technology is a double-edged sword. On one hand, it gives bands the possibility to reach a global audience without the limitations that existed years ago. It allows underground projects to be discovered far beyond their local scenes, which is something valuable, in a way.

On the other hand, the sheer volume of content has made everything more disposable. Music can be consumed quickly and forgotten just as fast, and that can take away from the depth and attention that a record deserves.

We understand that streaming and digital platforms are part of the current landscape, and we use them as tools for dissemination. However, we still believe that the full experience of music goes beyond that — it involves time, attention and, ideally, a physical connection to the work. So, it’s imposible remove the physical format.

For us, supporting bands through physical formats, attending shows and engaging with the scene in a real way remains essential. Technology can amplify the reach, but it cannot replace the substance.


I like to ask musicians what death/black metal means to them. How would they define it, is it more of a philosophy and lifestyle for them or "just" relaxation. What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

For us, black and death metal are more than just musical genres, they represent a form of expression that goes beyond entertainment.

It is not necessarily a “lifestyle” in a literal sense, but it is deeply connected to a way of understanding and interpreting reality. There is a certain honesty in extreme metal — a willingness to confront ideas, emotions and contradictions without filtering or softening them.

What draws us to it is precisely that intensity. It allows us to explore themes that are often uncomfortable or ignored, and to transform them into something tangible through sound.

For us, it is both a creative outlet and a way of channeling perspective — something that demands commitment, not just passive consumption.

Finally, a classic but important question. What does BLASART have planned for the coming months? Where can we see you in concert, and when will you be visiting Europe? If you have a message for your fans, labels, or promoters, now is the time...

In the coming months, we have several live performances planned in Chile, including the official release show for Depravatus Christianis Sacris. Bringing the album into a live setting is a key focus for us, as we want to translate its atmosphere and intensity into something tangible on stage.

At the same time, we are open to opportunities beyond our local scene. Playing in other countries — especially in Europe — is something we are definitely interested in. The intention is there, and we are ready for it when the right opportunity arises.

To everyone who has supported the band — listeners, labels, promoters and the underground media — we truly appreciate it. This kind of support is what keeps the scene alive and allows projects like ours to continue evolving.

We invite those who connect with the álbum, to experience it fully, whether through the recordings or in a live setting. This is only one stage of the path.

Thank you very much for the interview. I wish you every success with your new album and hope that your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live somewhere and wish you all the best, both musically and personally. I'm going to listen to "Depravatus Christianis Sacris" again!

Thank you for your time and for the thoughtful questions. We truly appreciate the support!

It means a lot to know that the album resonates with you, and we’re glad it’s something you return to.

We hope to cross paths in the future, perhaps at a live show.

All the best,
Blasart

Recenze/review - BLASART - Depravatus Christianis Sacris (2026):

Rozhovor - BLASART - Surové i chladné black death metalové album, které vás rozdrásá zevnitř!


Rozhovor s black death metalovou skupinou z Chile - BLASART.

Recenze/review - BLASART - Depravatus Christianis Sacris (2026):

Ave BLASART! Zdravím do chilského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos druhé dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vašimi předchozími nahrávkami? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Ave Deadly Storm Zine! Děkujeme za tvoje slova – opravdu si jich vážíme.

Depravatus Christianis Sacris rozhodně vnímáme jako významný krok vpřed ve srovnání s našimi předchozími nahrávkami. The Art Of Blasphemy bylo instinktivnější, syrovější a bezprostřednější – zachytilo určitou energii, ale bylo méně strukturované a méně promyšlené ve svém provedení.

S tímto novým albem jsme se chtěli posunout k něčemu soudržnějšímu a promyšlenějšímu. Nejen co se týče zvuku, ale také atmosféry a celkového směřování. Cílem bylo vytvořit dílo, které působí jednotně od začátku do konce, spíše než sbírku samostatných skladeb.

Hlavní rozdíl spočívá ve vyspělosti. Psaní písní je kontrolovanější, dynamika je definovanější, identita kapely a její poselství je jasnější.

Nesnažili jsme se jen znít těžší nebo rychleji, ale vybudovat něco s větší hloubkou a trvalostí.
Odeslat zpětnou vazbu.


„Depravatus Christianis Sacris“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death a doom metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál BLASART?

Vážíme si tvého pohledu! I když se vnímáme primárně jako zakořenění v black a death metalu, je zajímavé, že vnímáte i prvky mimo to, jako je doom. Možná jste zvažoval atmosféru a váhu. Je to velmi zajímavé.

Co se týče alba, to se pro kapelu skládalo delší a stabilnější dobu. Jedním z klíčových faktorů byla konzistentnější sestava, která nám umožnila rozvíjet nápady s větší kontinuitou a soustředěním.

Co se týče kompozice, proces obvykle začíná základními kytarovými strukturami, které se poté rozšiřují vrstvením a aranžmá. Odtud společně pracujeme na formování dynamiky, zejména se zaměřením na to, jak se napětí a uvolnění vyvíjejí v každé skladbě. Bicí hrají ústřední roli při definování směru skladeb a vytvářejí silný a promyšlený rytmický základ, který řídí celkovou intenzitu.

Kdo je podepsán pod zvukem? Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Máte zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný, působí analogově. Jak se vám spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

O zvuk se postaral Carlos Fuentes, který byl zodpovědný za mixování a mastering alba.

Od začátku jsme hledali někoho, kdo by dokázal pochopit rovnováhu mezi syrovostí a jasností. Nechtěli jsme uhlazenou ani příliš čistou a jednoduchou produkci. Záměrem bylo zachovat agresivitu a atmosféru a zároveň dát každému prvku dostatek prostoru k dýchání.

Carlos byl do celého procesu hluboce zapojen, a to nejen z technického hlediska, ale také do pochopení identity, o kterou jsme usilovali. Probíhala neustálá výměna nápadů, která umožnila zvuku přirozeně se vyvíjet, aniž by ztratil svou podstatu.

Výsledek je přesně to, o co jsme usilovali: něco krutého, temného a organického, s určitým analogovým charakterem, ale stále definovaného a silného.

Proces probíhal celkově hladce, hlavně proto, že z obou stran existovala jasná vize. Nešlo o vynucení zvuku, ale o tvarování toho, co už tam bylo, do jeho nejupřímnější podoby.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes hudební CD (kazeta, vinyl). Vy jste jej vydali u Lavadome Productions a je opatřeno pekelným obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Umělecké dílo vytvořila mimořádně talentovaná Luciana Nedelea.

Od začátku jsme měli jasnou představu o tom, co chceme reprezentovat – vizi kostela ne jako místa spásy, ale jako něčeho utlačujícího a pohlcujícího. Luciana tomuto směru dokonale porozuměla a převedla ho do velmi detailní a znepokojivé vizuální kompozice.

Ústřední motiv zobrazuje monumentální strukturu, která připomíná katedrálu i monstrózní entitu, se vchodem, který evokuje pohlcující sílu. Pod ním jsou zobrazeny lidské postavy ve stavech utrpení a chaosu, což posiluje myšlenku nadvlády a úpadku.

Tato symbolika je přímo spojena s atmosférou a záměrem alba. Hudba se ubírá podobnou cestou – utlačující, intenzivní a rituální – takže umělecké dílo funguje jako vizuální rozšíření této zkušenosti.

Přiznám se, že mě zaujaly i vaše texty, které pojednávají převážně o antikřesťanství. Proč zrovna tohle téma? Jak je na tom vlastně Chile, co se týká církve? Ovlivňuje nějak situaci ve vaší zemi? Myslím tím teď třeba školství, politiku, případně zakazování koncertů apod. Jaký je vlastně tvůj vztah k víře?

Antikřesťanství v našem případě není vnímáno jako povrchní provokace, ale jako reakce na to, co vnímáme jako hluboký historický rozpor.

Církev jako instituce měla v průběhu dějin nesmírnou moc a tato moc byla často doprovázena činy, které jsou v přímém rozporu s hodnotami, které údajně reprezentuje. Toto napětí – mezi doktrínou a realitou – je něco, co nemůžeme ignorovat.

Naše perspektiva se zaměřuje především na institucionální aspekt spíše než na osobní víru. Nezabýváme se individuálním přesvědčením, ale strukturami, které se prezentují jako morální autority, zatímco se podílejí na praktikách, které jsou v rozporu s těmi samými principy.

V Chile byl vliv církve významný, zejména historicky, ačkoli se její role v průběhu času měnila. Dochází k rostoucímu odstupu a kritickému pohledu ze strany společnosti, zejména v reakci na skandály a ztrátu důvěryhodnosti.

Pro nás nejde ani tak o odpor jako takový, jako spíše o zpochybňování vnucených narativů. Témata, která zkoumáme, vycházejí z potřeby konfrontovat a reinterpretovat to, co je často prezentováno jako nezpochybnitelné.


Toulám se podsvětím již skoro třicet pět let a do Chile si chodím pro muziku vlastně na jistotu (miluji PENTEGRAM CHILE a SADISM!). Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Děkuji za tvoje slova, obzvláště když přicházejí od někoho, kdo sleduje underground tak dlouho. Upřímná úcta.

Deathmetalové kapely jako Pentagram Chile, Criminal, Undercroft, Atomic Aggresor, Dominus Xul, Totten Korps, Inanna a Sadism jsou základními pilíři chilské scény a pomohly formovat silnou identitu již v rané fázi. Vedle nich mnoho dalších interpretů přispělo k vybudování konzistentní a respektované undergroundové scény.

V Chile měl metal vždy velmi oddané publikum. Vzhledem k velikosti země je scéna překvapivě aktivní a rozmanitá. Nejde jen o death metal – black metal (Xul ov Kvlten, Animus Mortis, LvxCaelis, Missa Mortvm, Selbst), doom (Mar de Grises, Poema Arcanvs, Wooden Veins, Mortajas) a tradiční heavy metal jsou také hluboce zakořeněny a neustále se vyvíjejí.

V rámci scény je cítit vytrvalost. Mnoho kapel funguje nezávisle, poháněno spíše přesvědčením než vnějším uznáním, a to dává hudbě určitou autenticitu.

Z našeho pohledu je chilská scéna silná, vášnivá a neustále se obnovuje, přičemž k její identitě přispívají jak zavedené, tak i nově vznikající kapely.


Hrajete death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit BLASART, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Blasart vznikl na základě společné vize mezi jeho členy – potřeby vytvořit něco, co by kombinovalo intenzitu extrémního metalu s větším důrazem na atmosféru a konceptuální hloubku.

I když náš zvuk může být vnímán jako zakořeněný ve starém death metalu, my ho spíše vnímáme jako sbližování blacku a death metalu. Naším cílem nikdy nebylo replikovat konkrétní zvuk, ale vyvinout něco, co působí autenticky a je v souladu s naší vizí. S albem „Depravatus Christianis Sacris“ se tento směr stal mnohem jasnějším a definovanějším.

Díváme se do budoucna a chceme se dále vyvíjet, aniž bychom ztratili tuto základní identitu. Prioritou je přenést album na živá vystoupení, zejména tak, aby si zachovalo svou atmosféru a intenzitu.

Jistě, jsme otevřeni hraní na mezinárodních koncertech, festivalech nebo turné, pokud to odpovídá duchu kapely. Pro nás nejde jen o rozsah, ale o kontext – sdílení pódia s umělci a akcemi, které rezonují s tím, co Blasart představuje.

 

Když jsem před deseti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

V první řadě tento přístup opravdu respektujeme. Podpora undergroundových kapel a jejich zviditelnění je nezbytné a je to něco, co udržuje scénu při životě.

Co se týče propagace, úzce spolupracujeme s Lavadome Productions. Jan nás od samého začátku neustále podporuje a jeho oddanost albu byla jasná po celou dobu procesu. Sdílíme stejnou úroveň přesvědčení – jak v samotné práci, tak v tom, jak je prezentována.

Zároveň se také snažíme, kdykoli je to možné, zapojit do šíření materiálu. Je to společné úsilí, kde kapela i vydavatelství přispívají k tomu, aby se hudba dostala ven.

Jako posluchači jsme hluboce spjati s fyzickým formátem. Sbíráme CD, vinyly a kazety a aktivně podporujeme kapely, kterým věříme. Důležitou součástí je také účast na koncertech – pravidelně chodíme na koncerty a to nás drží v aktuálním dění.

Jeden z našich členů se letos dokonce zúčastní Brutal Assault, což hodně vypovídá o tom, jak metal vnímáme nejen jako hudebníci, ale i jako fanoušci.

Pro nás tohle jde nad rámec pouhé tvorby hudby – jde o to být součástí komunity, ve kterou skutečně věříme.

 

Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako BLASART ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Moderní technologie jsou dvousečná zbraň. Na jednu stranu dávají kapelám možnost oslovit globální publikum bez omezení, která existovala před lety. Umožňují objevit undergroundové projekty daleko za hranicemi jejich lokální scény, což je v jistém smyslu cenné.

Na druhou stranu, obrovský objem obsahu učinil vše jednorázovějším. Hudba může být rychle konzumována a stejně rychle zapomenuta, což může ubírat na hloubce a pozornosti, kterou si deska zaslouží.

Chápeme, že streamovací a digitální platformy jsou součástí současného světa a používáme je jako nástroje pro šíření. Stále však věříme, že plný zážitek z hudby jde nad rámec toho – zahrnuje čas, pozornost a ideálně fyzické spojení s dílem. Je tedy nemožné odstranit fyzický formát.

Pro nás zůstává podpora kapel prostřednictvím fyzických formátů, účast na koncertech a skutečné zapojení se do scény zásadní. Technologie mohou zesílit dosah, ale nemohou nahradit podstatu.


S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death/black metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Pro nás jsou black a death metal víc než jen hudební žánry, představují formu vyjádření, která jde nad rámec zábavy.

Není to nutně „životní styl“ v doslovném smyslu, ale je hluboce spjat se způsobem chápání a interpretace reality. V extrémním metalu je určitá upřímnost – ochota konfrontovat myšlenky, emoce a rozpory, aniž by je filtroval nebo změkčoval.

Právě tato intenzita nás k němu přitahuje. Umožňuje nám zkoumat témata, která jsou často nepříjemná nebo ignorovaná, a transformovat je do něčeho hmatatelného prostřednictvím zvuku.

Pro nás je to jak kreativní ventil, tak způsob, jak usměrňovat perspektivu – něco, co vyžaduje odhodlání, ne jen pasivní konzumaci.

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají BLASART v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a kdy navštívíte Evropu? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, tak zde je prostor…

V nadcházejících měsících máme naplánováno několik živých vystoupení v Chile, včetně oficiálního vydání alba Depravatus Christianis Sacris. Živé vystoupení alba je pro nás klíčové, protože chceme jeho atmosféru a intenzitu přenést do něčeho hmatatelného na pódiu.

Zároveň jsme otevřeni příležitostem i mimo naši místní scénu. Hraní v jiných zemích – zejména v Evropě – je něco, o co máme rozhodně zájem. Záměr je tu a jsme na něj připraveni, až se naskytne ta správná příležitost.

Všem, kdo kapelu podpořili – posluchačům, vydavatelstvím, promotérům a undergroundovým médiím – děkujeme a opravdu si toho vážíme. Tento druh podpory udržuje scénu při životě a umožňuje projektům, jako je ten náš, se dále rozvíjet.

Zveme ty, kteří se s albem spojí, aby ho prožili naplno, ať už prostřednictvím nahrávek nebo naživo. To je jen jedna fáze cesty.

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Depravatus Christianis Sacris“ zase narvat do hlavy!

Děkujeme za tvůj čas a za promyšlené otázky. Opravdu si vážíme tvojí podpory!

Moc pro nás znamená vědět, že ve vás album rezonuje, a jsme rádi, že se k němu vracíte.

Doufáme, že se v budoucnu potkáme, třeba na nějakém živém vystoupení.

Ať se daří!
Blasart

Recenze/review - BLASART - Depravatus Christianis Sacris (2026):

TWITTER