DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkeminterview. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkeminterview. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 21. dubna 2026

Interview - TEUTONIC SLAUGHTER - Aggressive, raw, wild, and unrestrained thrash metal forged from the highest quality steel!


Interview with thrash metal band from Germany - TEUTONIC SLAUGHTER.

Answered Philip (vocals, guitars), thank you!

Recenze/review - TEUTONIC SLAUGHTER - Cheap Food (2026):

Ave TEUTONIC SLAUGHTER! Greetings to Germany, I hope you are doing well! I am, because I just got back from work, where I listened to your new album "Cheap Food" all day long. I work on a computer and had my headphones on the whole time. I am literally fascinated by the energy I feel from the album. You probably won't reveal the recipe for where you get it from, but I'm sure you'll be happy to describe how the new album came about? Has the way TEUTONIC SLAUGHTER composes changed in any way compared to previous albums?

Cheers Jakub and warm greetings to the Czech Republic. Thanks for your request! We’re really happy that you like “CHEAP FOOD” so much.

If there were a secret recipe, we’d love to know it ourselves. With this album we stayed true to our line while also changing things a little. We’ve gotten older and more mature. Nowadays we look at the production of an album differently, and since 2023 we’ve had two new members in the lineup, Ivan and Nico, who brought fresh energy into the band.

What hasn’t changed is that you have to feel the music. If you already feel like headbanging and going wild in the rehearsal room, the song can’t be that bad. And if the spirit then jumps to the audience when we play it live, then it has to be recorded. We’ve been doing it that way since 2012.

On “Cheap Food” you can simply hear that we’ve all become better at our instruments. With Nico and Ivan we’ve gained two outstanding musicians (and people), so during the songwriting process there were more ideas floating around. On previous recordings the songs were finished faster. If someone brought in an idea, we would only work on it slightly and then finalize it.

Today we combine several ideas with each other. What’s important is that it always feels like Teutonic Slaughter. The framework in which we move has expanded since working on “Cheap Food”, and we’re ready to make use of that. At the same time you can always expect old-school thrash straight in your face from us. And hopefully that makes you grin broadly whether you’re in the rehearsal room, in front of or on the stage, or in the office or car listening to “Cheap Food.” For us it works every time… hahaha!


Personally, I like one thing most about "Cheap Food," and that's the melodies. Clear, distinct, you rely on interesting riffs, the songs gradually build up, they have drive and power. In my opinion, these are the things that make good music great. I'd be interested to know how you know when a song is finished? Who has the final say? And how do you perceive their live performance? Does there have to be chemistry between you and then between you and the fans? Do you have ideas that you then discard?

The melodies we were able to include on “Cheap Food” are part of the development described above. Because the songs are only finished through our collective work, we all enrich the basic structure and create a living song that you can intuitively feel.

In fact, since working on “Cheap Food” we haven’t discarded a single song anymore. Some ideas were postponed a bit, but later picked up again when the feeling was right. A song is only finished when all of us can stand behind it. All or nothing.

And as mentioned earlier, the songs also have to convince live. You can simply feel whether the audience likes a song or not. You feel what kind of energy is being transmitted. And so far our instincts have never deceived us.

I know a lot of bands who only have lyrics for their songs so that they have something to sing. What I've always loved about TEUTONIC SLAUGHTER is that they have an idea, a meaning, an opinion. How do they come about? When does inspiration strike, and how do you fit them to the music? Personally, I think writing lyrics is an incredibly difficult discipline, and they are great, especially on the new album "Cheap Food." I often say to myself, yes, that's exactly it, that's how I feel too.

I’m really happy to hear that you sometimes found yourself reflected in the lyrics. I (Philip) write all the lyrics for the songs. That’s both the privilege and the burden of the singer.

It’s important to me to critically engage with what’s happening in the world and to see things in context in our globalized world. Rarely is there a lyric idea before the first riff of a new song exists. Usually the text grows together with the music. It’s an intuitive feeling about what fits the mood of the song.

There are topics I’ve always wanted to write about, and once a connection appears, the machinery starts running. I don’t approach it in an overly literary way. It should feel authentic and come from genuine emotion. And if I feel something when music and lyrics come together, I hope the listener will feel it too.


The opening intro is a terrifying story that took place in your city. Could you please tell us more about it? I tried to find out more details, but I didn't read much because I don't speak German.

In 1989 there was an armed bank robbery in our hometown Gladbeck. The two robbers took hostages and fled from the police. What followed was a police chase that was practically unprecedented.

During their escape the robbers even gave interviews to the press. They blackmailed the police and were successful several times. The media sensationalized everything as if the two were superheroes. But they were criminals terrible criminals.

While the police stood by helplessly, journalists surrounded them and they were even able to drive through downtown Cologne. No intervention… nothing.

When the police were finally forced to act, one of the hostages died during the shootout. Before that, a young man had already been killed during the hostage situation. Two young people lost their lives because the police were not prepared for such a situation and the journalists were hungry for sensation.

It was a tragedy. But fortunately it changed a lot. Police and media practices in Germany were massively reformed because of this event. Laws were tightened and procedures improved. It’s important to remember what can happen when too many people behave wrongly when too many people look away and only pursue their own success.


I always tell everyone that it's clear that rock and heavy metal came first, and only then did thrash metal follow. Without foundations, there can be no development. Staying in the past for a moment, which musicians actually got you into music? Is there anyone you still admire today, someone you'd like to meet and thank for their inspiration?

For me personally it was KISS. My father had a big stereo system in the living room back then, which I already loved as a small kid. And what else does a little boy like? Dinosaurs!

Then one day the cover of “Destroyer” by KISS was lying on top of the stereo system. And there was Gene Simmons wearing his dinosaur/dragon boots. From that moment on we had to listen to KISS every day. That hasn’t really changed to this day.

Later of course Ruhr area heroes like Kreator, Sodom, Darkness, and Violent Force were added for me. But KISS will always be something special. And damn yes I’d love to meet Gene Simmons in person someday!

I always take each band as a whole. Not just their music, but also their performance, how they treat their fans. To be honest, a band can play like gods, but then I come to a concert and they're arrogant and deserve a few slaps, so that's the end of it for me. What I've always liked about TEUTONIC SLAUGHTER is that you're down to earth, easygoing, passionate guys who go for it head first. How do you perceive your fans? It seems to me that you enjoy every performance immensely. Am I right?

Absolutely! We are fans ourselves and we make music for thrash metal maniacs. What could be better than a bunch of metal lunatics having an awesome evening together?

As mentioned earlier, we’re a very intuitive band. We want to feel the music. Music should bring joy. It’s not about feeding your ego but about having a great time. And you can feel that at our concerts. It’s not an artificial feeling it’s pure conviction.


How do you perceive contemporary metal? Do you have any favorite bands? I don't know about you, but lately it seems to me that everyone is playing faster and faster, crazier and crazier, more and more incomprehensibly. You stand under the stage, nod your head for a while, thinking what great musicians they are, and then you don't remember anything. Then you go home and prefer to listen to good old Saxon.

I think it’s difficult when you can’t feel metal anymore. When it becomes almost academic only about making everything faster and more technical. Don’t get me wrong, it’s incredibly impressive. But not much sticks with you if it’s only technically brilliant but lacks passion and conviction.

There are bands where you can hear that they are a concept product from the beginning. A group assembled to achieve success with a certain formula. Sometimes even cast together or assembled over the internet to produce whatever music is trendy at the moment. As a fan you can feel that. At least I think so. And something important gets lost there especially personality.

Metal has entered the mainstream and concept bands with masked members who hide their identities are at a peak right now. Because the people in those concepts become interchangeable, the music becomes somewhat arbitrary.

And yes then I’d rather listen to “Malevolent Assault of Tomorrow” by Violent Force for the hundred-thousandth time!

At the same time there are many young bands who dare to be weird, unique, and individual. They don’t worry about technical finesse but simply feel what they’re playing. Metal is far from dead today you just have to keep your eyes and ears open and you’ll find real diamonds.

 

You are also a bit of a veteran now. Times have changed a lot since your beginnings. Today you have social networks, new technologies, and many people listen to music by downloading it, listening to it, and then either forgetting about it or deleting it. You strike me as positive people. How do you see the future? Will metal only be for old people, since you play a style that originated a long time ago? And how do you perceive these changes as a musician? Where is TEUTONIC SLAUGHTER headed at the moment?

I feel like the scene is actually getting younger again. At least here in Germany. The new generation seems to handle media more consciously. They grew up with it and often understand the risks better than some veterans… hahaha.

We experience amazing support and we’re very grateful for it. A few years ago the average age at our concerts was much higher. Now the young maniacs are coming back—maybe sent by their parents to listen to “real music”… hahaha.

We’re very happy that our fans stay loyal and still buy vinyl, CDs, and patches from us despite all the digital options. We’re proud of every Teutonic Slaughter shirt we see out there.

New technology is also an opportunity. We see that right now with what’s happening around “Cheap Food.” The reach is enormous and we’re amazed from which corners of the world people suddenly contact us.

And people don’t just want to consume they want to be part of a feeling. We shouldn’t demonize new technologies but learn to use them consciously. Then they can enrich us all. But yes, in times of AI, anyone who wants something authentic has to question their own consumption habits.

We’ll stay true to ourselves and keep a close connection with our fans. We look forward to many great moments together!

 

As a band, you surely still have some dreams, goals, and targets you want to achieve. Can you tell us what they are? You are thrash veterans, you record great albums, you still sound enthusiastic about music. You play concerts, perform at festivals, you have tours. Is there anything missing from the puzzle?

We’re really grateful for everything we’ve experienced with Teutonic Slaughter so far. If we could wish for something, it would be amazing to bring “Cheap Food” to some bigger festival stages.

Especially outside of Germany we haven’t been represented that much yet. One of my personal dreams would be to destroy the stage at OBSCENE EXTREME in the Czech Republic!

We are coming to the end, so I would like to try a more philosophical question. How would you define the music called thrash metal? What does this music mean to you and why did you choose this particular style?

For us, thrash metal is rebellion a punk attitude dressed in metal… and much more. For Teutonic Slaughter it’s home.

Our name isn’t a coincidence. We grew up in the Ruhr area with bands like Kreator, Sodom, Darkness, Living Death, and Violent Force. When we started we didn’t even have a specific musical style in mind. We just wanted to make music.

And intuitively it became Teutonic thrash metal. I think we simply can’t do anything else—and it feels right.

What does TEUTONIC SLAUGHTER have planned for the coming months? If you have something on your mind and would like to say it to your fans, labels, promoters, here's your chance...

First of all, thank you very much for all the support. It’s crazy what has happened since the release of “Cheap Food.” We’re extremely grateful.

Special thanks go to Thomas “Duck” from Ironshield Records, Markus Lübke from ML-Records (the album’s producer), and Timon Kokott (artwork and design).

We still have a few gig slots open for 2026, and we’re looking forward to destroying a few more stages with you so feel free to contact us!

Planning for 2027 and our 15th anniversary is already underway, and you can be curious about what’s coming next. We’re looking forward to many great moments with you!

Thank you very much for the interview. You have no idea what it means to me. I wish you lots of great ideas, sold records, sold-out concerts, and success in your personal lives. See you at the concert! TEUTONIC SLAUGHTER RULES!

Thank you brother! It was a great pleasure for us. Hopefully we’ll see each other in the pit someday.

“Hail to the Witches Rock N Roll!!!”


Recenze/review - TEUTONIC SLAUGHTER - Cheap Food (2026):

Recenze/review - TEUTONIC SLAUGHTER - Puppeteer of Death (2018):


Rozhovor - TEUTONIC SLAUGHTER - Agresivní, syrový, divoký a nespoutaný thrash metal, který je ukovaný z té nejkvalitnější oceli!


Rozhovor s thrash metalovou skupinou z Německa - TEUTONIC SLAUGHTER.

Odpovídal Philip (zpěv, kytara), děkujeme!

Recenze/review - TEUTONIC SLAUGHTER - Cheap Food (2026):

Ave TEUTONIC SLAUGHTER! Zdravím do Německa, doufám, že se máte dobře! Já ano, protože jsem se právě vrátil z práce, kde jsem celý den poslouchal vaší novou desku "Cheap Food". Pracuji na počítači a sluchátka jsem měl pořád na sobě. Doslova mě fascinuje energie, kterou z desky cítím. Recept na to, kde se ve vás bere, mi asi neprozradíš, ale určitě mi rád popíšeš, jak novinka vznikala? Změnil se nějak způsob, jakým TEUTONIC SLAUGHTER skládají oproti minulým albům?

Ahoj Jakube a vřele zdravíme do České republiky. Díky za tvůj rozhovor! Jsme opravdu rádi, že se ti „CHEAP FOOD“ tolik líbí.

Kdyby existoval nějaký tajný recept, rádi bychom ho sami znali. U tohoto alba jsme zůstali věrni naší linii a zároveň jsme věci trochu změnili. Zestárli jsme a jsme vyzrálejší. Dnes se na produkci alba díváme jinak a od roku 2023 máme v sestavě dva nové členy, Ivana a Nica, kteří do kapely vnesli svěží energii.

Co se nezměnilo, je to, že hudbu musíte cítit. Pokud už máte chuť ve zkušebně tlouct hlavou a divočit, píseň nemůže být tak špatná. A pokud se pak duch přenese na publikum, když ji hrajeme naživo, pak se musí nahrát. Děláme to tak od roku 2012.

Na „Cheap Food“ je prostě slyšet, že jsme se všichni zlepšili v hraní na nástroje. S Nicem a Ivanem jsme získali dva vynikající hudebníky (a lidi), takže během procesu psaní písní se vznášelo více nápadů. Na předchozích nahrávkách byly písně hotové rychleji. Pokud někdo přišel s nápadem, jen jsme na něm trochu zapracovali a pak ho dokončili.

Dnes kombinujeme několik nápadů dohromady. Důležité je, aby to vždycky působilo jako Teutonic Slaughter. Rámec, ve kterém se pohybujeme, se od práce na „Cheap Food“ rozšířil a jsme připraveni to využít. Zároveň od nás můžete vždycky očekávat oldschoolový thrash přímo do obličeje. A doufáme, že se díky tomu také široce usmíváte, ať už jste ve zkušebně, před pódiem nebo na něm, nebo v kanceláři nebo v autě a posloucháte „Cheap Food“. U nás to funguje pokaždé… hahaha!


Osobně se mi na "Cheap Food" líbí nejvíc jedna věc a tou jsou melodie. Jasné, zřetelné, sázíte na zajímavé riffy, skladby postupně gradují, mají drive a sílu. Podle mě to jsou věci, které dělají z dobré hudby tu vynikající. Zajímalo by mě, jak poznáte, že už je song hotový? Kdo má poslední slovo? A jak vnímáte potom jejich živou prezentaci? Musí mezi vámi navzájem a potom i mezi fanoušky fungovat chemie? Máte i nápady, které pak škrtáte?

Melodie, které jsme mohli do skladby „Cheap Food“ zahrnout, jsou součástí výše popsaného vývoje. Protože písně vznikají až kolektivní prací, obohacujeme základní strukturu a vytváříme živou píseň, kterou intuitivně cítíte.

Ve skutečnosti jsme od doby, co pracujeme na „Cheap Food“, nezahodili ani jednu píseň. Některé nápady jsme trochu odložili, ale později se k nim vrátili, když byl ten správný pocit. Píseň je hotová, až když za ní všichni stojíme. Buď všechno, nebo nic.

A jak už bylo zmíněno, písně musí přesvědčit také naživo. Prostě cítíte, zda se publiku píseň líbí, nebo ne. Cítíte, jaká energie se přenáší. A zatím nás naše instinkty nikdy neklamaly.

Znám hodně kapel, které mají texty ke skladbám vlastně jen kvůli tomu, aby něco zpívaly. Na TEUTONIC SLAUGHTER se mi hrozně vždycky líbilo, že mají nějakou myšlenku, smysl, názor. Jakým způsobem vznikají? Kdy přijde inspirace a jak je napasujete na hudbu? Osobně si myslím, že psát texty je šíleně těžká disciplína a konkrétně na novince " Cheap Food“ jsou skvělé. Často si říkám, ano, to je přesně ono, takhle se cítím i já.

Jsem opravdu rád, že ses v textech písní občas odrážíš. Všechny texty písní píšu já (Philip). To je pro zpěváka zároveň výsadou i povinností.

Je pro mě důležité kriticky se zabývat tím, co se děje ve světě, a vidět věci v kontextu našeho globalizovaného světa. Jen zřídka se objeví textový nápad předtím, než se objeví první riff nové písně. Text obvykle s hudbou roste. Je to intuitivní pocit, co odpovídá náladě písně.

Jsou témata, o kterých jsem vždycky chtěl psát, a jakmile se objeví spojení, stroj se rozběhne. Nepřistupuji k nim přehnaně literárně. Mělo by to působit autenticky a vycházet z opravdových emocí. A pokud něco cítím, když se hudba a text spojí, doufám, že to pocítí i posluchač.


Úvodní intro je vyprávěným děsivým příběhem, který se stal ve vašem městě. Mohl bys nám prosím prozradit víc? Pokoušel jsem se dohledat detaily, ale mnoho jsem toho nepřečetl, neumím německy.

V roce 1989 došlo v našem rodném městě Gladbeck k ozbrojené bankovní loupeži. Dva lupiči si vzali rukojmí a uprchli před policií. Následovala prakticky bezprecedentní policejní honička.

Během útěku lupiči dokonce poskytli rozhovory tisku. Vydírali policii a několikrát byli úspěšní. Média všechno vykreslila jako senzaci, jako by ti dva byli superhrdinové. Ale byli to zločinci, strašní zločinci.

Zatímco policie bezmocně přihlížela, novináři je obklíčili a dokonce se jim podařilo projet centrem Kolína nad Rýnem. Žádný zásah… nic.

Když byla policie konečně nucena zasáhnout, jeden z rukojmích zemřel během přestřelky. Předtím byl během situace s rukojmími zabit mladý muž. Dva mladí lidé přišli o život, protože policie na takovou situaci nebyla připravena a novináři lačnili po senzaci.

Byla to tragédie. Naštěstí se ale hodně změnilo. Policejní a mediální praktiky v Německu byly kvůli této události masivně reformovány. Zákony byly zpřísněny a postupy vylepšeny. Je důležité si uvědomit, co se může stát, když se příliš mnoho lidí chová špatně, když se příliš mnoho lidí odvrací a honí se jen za svým vlastním úspěchem.


Pořád všem tvrdím a je jasné, že kdysi dávno byl rock a heavy metal a teprve pak až thrash. Bez základů není vývoj. Když ještě zůstaneme v minulosti, jací muzikanti tě vlastně přivedli k muzice? Je někdo, koho obdivuješ dodnes, chtěl se s ním třeba setkat a poděkovat mu za inspiraci?

Pro mě osobně to byli KISS. Můj otec měl tehdy v obýváku velký stereo systém, který jsem už jako malé dítě miloval. A co jiného má malý kluk rád? Dinosaury!

Pak jednoho dne ležel na stereo systému cover verze písně „Destroyer“ od KISS. A tam byl Gene Simmons ve svých dinosauřích/dračích botách. Od té chvíle jsme museli poslouchat KISS každý den. To se dodnes moc nezměnilo.

Později pro mě samozřejmě přibyli hrdinové z Porúří jako Kreator, Sodom, Darkness a Violent Force. Ale KISS budou vždycky něco speciálního. A sakra ano, moc rád bych se s Genem Simmonsem někdy osobně setkal!

Vždycky beru každou kapelu jako celek. Nejen jejich hudbu, ale i vystupování, to jak se chovají k fanouškům. Na rovinu, skupina může hrát jak bohové, ale pak přijdu na koncert a jsou arogantní a na pár facek, tak u mě končí. Na TEUTONIC SLAUGHTER se mi vždycky hrozně líbilo, že jste civilní, pohodoví, srdcaři, co do toho jdou po hlavě. Jak vnímáš fanoušky ty? Mě připadá, že si každé vystoupení neskutečně užíváte. Mám pravdu?

Rozhodně! Sami jsme fanoušci a děláme hudbu pro thrashmetalové maniaky. Co může být lepšího než parta metalových šílenců, kteří si společně užijí skvělý večer?

Jak už bylo zmíněno, jsme velmi intuitivní kapela. Chceme hudbu cítit. Hudba by měla přinášet radost. Nejde o to, aby se vám krmilo ego, ale o to, abyste se skvěle bavili. A to na našich koncertech cítíte. Není to umělý pocit, je to čisté přesvědčení.


Jak vnímáš současný metal? Máš nějaké oblíbené kapely? Já nevím jak ty, ale poslední dobou mi připadá, že každý hraje čím dál tím rychleji, šíleněji, nesrozumitelněji. Člověk si stoupne pod pódium, chvíli kývá hlavou, jaký to jsou super muzikanti a pak si nic nepamatuje. Potom jde domů a radši si pustí staré dobré Saxon.

Myslím, že je to těžké, když už necítíte metal. Když se stává téměř akademickým, jen o tom, jak všechno zrychlit a udělat techničtější. Nechápejte mě špatně, je to neuvěřitelně působivé. Ale moc věcí si neudržíte, pokud jsou jen technicky brilantní, ale chybí jim vášeň a přesvědčení.

Existují kapely, u kterých slyšíte, že jsou od začátku konceptuálním produktem. Skupina sestavená, aby dosáhla úspěchu s určitým vzorcem. Někdy dokonce sestavená nebo složená přes internet, aby produkovala jakoukoli hudbu, která je momentálně trendy. Jako fanoušek to cítíte. Alespoň si to myslím. A něco důležitého se tam ztrácí, zejména osobnost.

Metal vstoupil do mainstreamu a konceptuální kapely s maskovanými členy, kteří skrývají svou identitu, jsou právě teď na vrcholu. Protože se lidé v těchto konceptech stávají zaměnitelnými, hudba se stává poněkud libovolnou.

A ano, pak bych si raději poslechl „Malevolent Assault of Tomorrow“ od Violent Force po sté tisící!

Zároveň existuje mnoho mladých kapel, které se odvažují být zvláštní, jedinečné a individuální. Nestarají se o technickou finesu, ale prostě cítí, co hrají. Metal dnes zdaleka není mrtvý, stačí mít jen oči a uši otevřené a najdete skutečné diamanty.

 

Jsi už dnes také trošku pamětník. Doba se od vašich počátků hodně změnila. Dnes máš sociální sítě, nové technologie, hodně lidí poslouchá muziku stylem – stáhnout, poslechnout a pak buď zapomenout nebo smazat. Působíte na mě jako pozitivní lidé, jak se díváte do budoucna? Bude metal už jen pro starý, hrajete přeci jen styl, který vznikl již hodně dávno? A jak změny vnímáš jako muzikant? A kam v současnosti míří TEUTONIC SLAUGHTER?

Mám pocit, že scéna vlastně zase omládne. Alespoň tady v Německu. Zdá se, že nová generace zachází s médii vědoměji. Vyrostli s nimi a často chápou rizika lépe než někteří veteráni… hahaha.

Zažíváme úžasnou podporu a jsme za ni velmi vděční. Před pár lety byl průměrný věk na našich koncertech mnohem vyšší. Teď se vracejí mladí maniaci – možná je poslali rodiče, aby si poslechli „skutečnou hudbu“… hahaha.

Jsme moc rádi, že naši fanoušci zůstávají věrní a stále si u nás kupují vinyly, CD a nášivky, i přes všechny digitální možnosti. Jsme hrdí na každé tričko Teutonic Slaughter, které tam vidíme.

Nové technologie jsou také příležitostí. Vidíme to právě teď na tom, co se děje kolem „Cheap Food“. Dosah je obrovský a jsme ohromeni, ze kterých koutů světa nás lidé najednou kontaktují.

A lidé nechtějí jen konzumovat, chtějí být součástí pocitu. Neměli bychom nové technologie démonizovat, ale naučit se je vědomě používat. Pak nás všechny mohou obohatit. Ale ano, v době umělé inteligence musí každý, kdo chce něco autentického, zpochybnit své vlastní konzumní návyky.

Zůstaneme věrní sami sobě a udržíme si úzký kontakt s našimi fanoušky. Těšíme se na mnoho skvělých společných chvil!

 

Určitě máte jako kapela ještě nějaké sny, cíle, metu, kterých chcete dosáhnout. Prozradíš nám je? Jste thrashoví veteráni, nahráváte skvělá alba, pořád je z vás slyšet nadšení z hudby. Hrajete na koncertech, vystupujete na festivalech, máte turné. Chybí vám do skládanky vůbec ještě něco?

Jsme opravdu vděční za všechno, co jsme s Teutonic Slaughter doposud zažili. Kdybychom si mohli něco přát, bylo by úžasné přinést „Cheap Food“ na nějaká větší festivalová pódia.

Zejména mimo Německo jsme zatím nebylo tolik zastoupeni. Jedním z mých osobních snů by bylo zničit pódium na OBSCENE EXTREME v České republice!

Blížíme se k závěru a tak bych zkusil jednu více filozofickou otázku. Jak byste definovali muziku zvanou thrash metal? Čím pro vás tato hudba je a proč jste si vybrali právě tento styl?

Pro nás je thrash metal rebelií, punkovým postojem oděným do metalu… a mnohem víc. Pro Teutonic Slaughter je to domov.

Naše jméno není náhoda. Vyrůstali jsme v Porúří s kapelami jako Kreator, Sodom, Darkness, Living Death a Violent Force. Když jsme začínali, neměli jsme ani na mysli konkrétní hudební styl. Chtěli jsme jen dělat hudbu.

A intuitivně se z toho stal teutonický thrash metal. Myslím, že prostě nemůžeme dělat nic jiného – a cítíme se tak správně.

Co chystají TEUTONIC SLAUGHTER v nejbližších měsících? Pokud máš něco na srdci a rád bys to vzkázal fanouškům, labelům, promotérům, tak zde je prostor…

V první řadě vám moc děkujeme za veškerou podporu. Je neuvěřitelné, co se událo od vydání alba „Cheap Food“. Jsme nesmírně vděční.

Zvláštní poděkování patří Thomasovi „Duckovi“ z Ironshield Records, Markusovi Lübkemu z ML-Records (producent alba) a Timonu Kokottovi (grafika a design).

Na rok 2026 máme stále volných pár koncertů a těšíme se, až s vámi zničíme další pódia, takže nás neváhejte kontaktovat!

Plánování na rok 2027 a naše 15. výročí je již v plném proudu a vy se můžete zajímat, co bude dál. Těšíme se na spoustu skvělých chvil s vámi!

Děkuji moc za rozhovor. Ani nevíš, co to pro mě znamená. Přeji vám spoustu dalších skvělých nápadů, prodaných desek, vyprodané koncerty a ať se vám daří i v soukromých životech. Uvidíme se na koncertě! TEUTONIC SLAUGHTER RULES!

Díky, brácho! Bylo nám velkým potěšením. Doufám, že se někdy na koncertě uvidíme.

„Ať žije čarodějnický rock'n'roll!!!“

Recenze/review - TEUTONIC SLAUGHTER - Cheap Food (2026):

Recenze/review - TEUTONIC SLAUGHTER - Puppeteer of Death (2018):

sobota 18. dubna 2026

Interview - ATONE - A dark, cold, mesmerizing funeral doom death metal ritual for summoning one’s own demons!


Interview with doom death metal band from Portugal - ATONE.

Answered Flame (drums) and Ashen (guitars, keyboards), thank you!

Recenze/review - ATONE - Rebirth in Despair (2026):

Ave ATONE! Greetings to the Portuguese underground. I hope everything is going well over there. It should be you’ve released the first fantastic full-length album of your career this year. I have to admit, it literally pinned me to the wall. It’s dark, energetic, gloomy, and cuts like a sharp knife. It’s very clear that you’ve done a great job and brought a lot of talent to the table. How do you feel about the new album, and what kind of feedback have you been getting? Please also introduce your band to us.

[Flame] Thank you so much for the kind words about the album. We’re really happy with how it turned out. It came out pretty much exactly as we had imagined. So far, the feedback has been very positive and encouraging, and it feels like people are really understanding what we’re trying to do. The band consists of Maze on vocals, Ashen on lead guitar and keyboards, V.S. on rhythm guitar and bass, and me, Flame, on drums.

“Rebirth in Despair” contains all the attributes of good death and funeral doom metal. For me personally, it’s an album I love coming back to. How did it come about? How does ATONE compose new material?

[Ashen] Rebirth in Despair came together in a very organic way. Most of the material was built from ideas, riffs, and atmospheres that slowly started to take shape over time, until everything began to feel connected. We didn’t try to force anything. We just followed what felt right and let the songs grow from there.

When it comes to writing new material, it usually starts with a riff, a mood, or sometimes even just a title or a feeling we want to capture. From there, we start building around it as a band, adding layers and shaping the song until it feels complete. It’s a very natural process for us, and we always try to make sure the music carries the atmosphere and emotion we’re looking for.


Who is responsible for the sound? I have to say, the sound is literally chilling. It keeps making me turn up the volume on my stereo. They’ve created a sound that’s urgent, raw, and at the same time dark and primal. How was it working together? Which studio did you record in, and how did everything go?

[Ashen] Thanks! That really means a lot. The sound is definitely a team effort, but a lot of the initial work was actually recorded at home, where we could experiment freely and capture the raw atmosphere we wanted. The real mixing magic happened later at Pentagon Audio Manufacturers with Fernando Matias behind the desk.

I've worked with Fernando on other projects before, so it was a natural, easy choice for us. He really understood what we were going for and helped unlock exactly how Atone should sound, that urgent, raw, primal darkness you mentioned. The sessions flowed well, and we're thrilled with the result.

An integral part and a sort of bonus for fans today is the CD. You’re releasing it on Meuse Music Records, and it features mystical artwork. Who designed it? How did you choose the motif, and how does it relate to the music on the new album?

[Ashen] The physical CD is definitely something special for us and the fans. The initial concept actually came from a friend of ours who did an amazing job capturing the essence of the title track 'Rebirth in Despair'. Using that as our starting point, I took over from there to refine the artwork and make sure the physical CD was perfectly aligned with our vision.

We collaborated closely with Meuse Music Records on the whole package. They really get the underground Doom aesthetic and gave us complete creative freedom while handling the production flawlessly. The final result feels like a true extension of the album itself.


I’ve been wandering the underworld for over thirty years now, and to tell you the truth, I’ve been getting a lot of great bands from Portugal to review in recent years. How do you perceive your scene, your fans, and the labels? What about concerts?

[Flame] The Portuguese scene has really been growing over the last few years, with a lot of quality bands emerging. People are starting to look at our scene, and country, differently now. As for concerts, Portugal has become almost a mandatory stop on any tour. It's great to see.

“Rebirth in Despair” is an album with a very unique atmosphere. Melancholy meets sadness here, but also something else something interesting, mysterious. It’s as if your history and nature have been imprinted on the music. Am I wrong? What are the lyrics about, and who wrote them? Where did they draw inspiration from?

[Ashen] You're absolutely right! That atmosphere carries out sadness and melancholy, but with this mysterious defiance underneath, like staring down the void and refusing to blink.

All the lyric work is Maze's. He's created something truly amazing and complex. Rebirth in Despair revolves around a concept of humanity's self-inflicted collapse. The album ends up unfolding like a premonitory dream, a relentless loop of creation, illusion, decay, and rebirth where order doesn't matter, only the final awakening.

That's the essence Maze distilled into every word.


You play old-school-influenced doom death metal. These days, a band can’t really avoid comparisons, but I’d be interested to know how the idea to form ATONE actually came about, who your role models were and are, and where you want to take the band? Are you tempted by big international festivals, for example? Are you willing to go on tour with a more famous band?

[Flame] Atone was formed by old-school metal fans who’ve been around the scene for years and have experience with similar bands. We want to take the band as far as we can. To keep promoting the sound and image, push for good shows and releases. That’s really all we can hope for right now.

[Ashen] We don't set out to fit a specific niche or chase a particular label. That's never been our approach. We don't try to emulate other bands either. But it's natural that some of our individual influences come through in the songs, those old-school doom death roots we all share.

The idea for Atone came from that shared hunger to create something true to what moves us, without forcing comparisons. As for where we're taking it, we're open to whatever comes: good shows, good releases, seeing how far the sound can carry us.

We're already excited to be part of Portugal's biggest doom festival this September at Under the Doom Festival. Sharing the stage with heavyweights like Draconian, Evoken, and a killer international lineup feels like the perfect next step. Big festivals and tours? If the right opportunities line up, absolutely. We're ready.


When I started my website ten years ago, I had a vision that I would try to support bands that I felt weren’t getting much attention. To let the world know about them. I think I’m doing pretty well at it, at least judging by the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it to the label, or do you send CDs out for reviews yourselves? For example, I buy albums that I really enjoy. How about you? Are you also fans who like to support your peers? Do you go to concerts? Do you party?

[Flame] Yes, we promote the band the old-school way too, sending albums out to promoters and press worldwide. Personally, I'm still very much an underground guy. I buy CDs when I really enjoy something, and sometimes I'm even into trading music and videos. Of course we go to concerts whenever there's a band we appreciate. We enjoy them as much as we can.

[Ashen] Websites like yours are absolutely vital to the metal community. Interviews, articles, and reviews from dedicated zines give underground bands like us crucial exposure that helps us connect with fans who might otherwise miss out. Your ten years of supporting overlooked acts is inspiring and makes a real difference. Keep it up!

We handle most of our own promotion, from social media pushes to reaching out directly for reviews and features. We don't leave it all to the label; staying hands-on keeps us in control. We're fans at heart too, always supporting our peers by buying albums we love, sharing their stuff, and hitting concerts whenever we can. Partying? Sure, if it involves good music and good people.

On the one hand, a band starting out today has plenty of ways to make a name for itself, but on the other hand, there are a huge number of bands out there, and fans get lost in the crowd. A lot of people just download MP3s from the internet and, instead of going to a concert, prefer to spew venom on Facebook. How does modern technology affect you, as ATONE? What do you think about downloading music, Google Metalists, streaming music, etc.?

[Ashen] Modern technology is what it is. Streaming, downloading, all of it. It's here to stay, and fighting against it feels pretty futile. We've accepted that reality and focus on what we can control.

That said, especially in the metal community, there's still a real sense of fairness and connection. Our fans are incredibly supportive. They pay for streams when they can, buy CDs and merch, and actually show up to gigs. That loyalty means everything and keeps us going.

The bigger threat right now, honestly, is all the AI-generated noise flooding the internet. It's adding so much meaningless slop that it makes it harder for bands to cut through and connect with the real audience who actually care about the music. That's the real challenge, finding those people in the endless scroll.

I like to ask musicians what death/doom metal means to them. How would they define it is it more of a philosophy and lifestyle for them, or “just” a way to relax? What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

[Flame] It means a way to express our deep inner feelings and make them come to life through music and lyrics, art in general.

[Ashen] Personally, music has to carry real feelings and emotions. Otherwise, it's sterile and void. Death doom and funeral doom are the ones that touch me deeply and actually make me feel something. That's the main thing for me.


Finally, a classic but important question. What does ATONE have planned for the coming months? Where can we see you in concert? If you have a message for fans, labels, or promoters, this is the place…

[Flame] We hope to perform live in some specific events, not just for playing live, if you understand me. Two dates already booked until the end of the present year.

Meanwhile, we're hoping to spread our sound, image and digital platforms as much as we can. The album is now available in 6 panel digipak format via Meuse Music Records.

[Ashen] We're gearing up for the big festival in September, and there will surely be other dates announced soon.

To our fans, a huge thank you for your unwavering support. It means the world to us, and we're grateful for every stream, purchase, and word of support. Keep spreading the doom, and we'll see you around..

Thank you very much for the interview. I wish not only the new album great success but also that your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live somewhere, and I wish you all the best both musically and personally. I’m going to blast “Rebirth in Despair” in my head again!

[Ashen] Thank you so much for the great interview and your kind words. We truly appreciate the support and the awesome work your zine does in giving exposure to bands like us it means a lot in helping us reach more ears.

Recenze/review - ATONE - Rebirth in Despair (2026):

Rozhovor - ATONE - Temný, chladný, uhrančivý funeral doom death metalový obřad pro vyvolávání vlastních démonů!


Rozhovor s doom death metalovou skupinou z Portugalska - ATONE.

Odpovídali Flame (bicí) a Ashen (kytara, klávesy), děkujeme!

Recenze/review - ATONE - Rebirth in Despair (2026):

Ave ATONE! Zdravím do portugalského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos první dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, pochmurné, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku ty jaké na ní máte ohlasy? Přestav nám prosím i vaši kapelu.

[Flame] Moc děkujeme za milá slova o albu. Jsme opravdu spokojeni s tím, jak to dopadlo. Dopadlo to víceméně přesně tak, jak jsme si to představovali. Zatím je zpětná vazba velmi pozitivní a povzbudivá a zdá se, že lidé opravdu chápou, o co se snažíme. Kapelu tvoří Maze (zpěv), Ashen (sólová kytara a klávesy), V.S. (rytmická kytara a basa) a já, Flame, na bicí.

„Rebirth in Despair“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death a funeral doom metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál ATONE?

[Ashen] Rebirth in Despair vzniklo velmi organickým způsobem. Většina materiálu byla postavena na nápadech, riffech a atmosféře, které se postupem času pomalu formovaly, až se vše začalo zdát propojené. Nesnažili jsme se nic vnucovat. Prostě jsme se drželi toho, co nám připadalo správné, a nechali jsme písně odtud růst.

Když jde o psaní nového materiálu, obvykle to začíná riffem, náladou, nebo někdy i jen názvem či pocitem, který chceme zachytit. Odtud kolem toho začínáme jako kapela stavět, přidávat vrstvy a formovat píseň, dokud se necítí hotová. Je to pro nás velmi přirozený proces a vždy se snažíme, aby hudba nesla atmosféru a emoce, které hledáme.


Kdo je podepsán pod zvukem? Musím potvrdit, že ze zvuku doslova mrazí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Vytvořili vám zvuk, který je naléhavý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám spolupracovalo? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

[Ashen] Díky! To pro mě opravdu hodně znamená. Zvuk je rozhodně týmovou prací, ale velká část původní práce byla ve skutečnosti nahrána doma, kde jsme mohli volně experimentovat a zachytit syrovou atmosféru, kterou jsme chtěli. Skutečná magie mixování se stala později v Pentagon Audio Manufacturers s Fernandem Matiasem za pultem.

S Fernandem jsem už dříve pracoval na jiných projektech, takže to pro nás byla přirozená a snadná volba. Opravdu pochopil, o co nám jde, a pomohl nám odhalit přesně to, jak by Atone mělo znít, tu naléhavou, syrovou, prvotní temnotu, o které jsi se zmínil. Nahrávání plynulo dobře a jsme z výsledku nadšení.

Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jej vydáváte u Meuse Music Records a je opatřeno mystickým obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

[Ashen] Fyzické CD je pro nás i fanoušky rozhodně něco speciálního. Prvotní koncept vlastně vzešel od našeho kamaráda, který odvedl úžasnou práci při zachycení podstaty titulní skladby 'Rebirth in Despair'. Využil jsem ho jako výchozí bod a já jsem se ujal vylepšování obalu a ujistil se, že fyzické CD dokonale odpovídá naší vizi.

Na celém balíčku jsme úzce spolupracovali s Meuse Music Records. Opravdu chápou undergroundovou doomovou estetiku a dali nám naprostou tvůrčí svobodu, přičemž bezchybně zvládli produkci. Konečný výsledek působí jako skutečné rozšíření samotného alba.


Toulám se podsvětím již přes třicet let a abych pravdu řekl, tak poslední roky mi chodí na recenze z Portugalska spousta skvělých kapel. Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely? Co koncerty?

[Flame] Portugalská scéna v posledních několika letech opravdu roste a objevuje se spousta kvalitních kapel. Lidé se teď začínají dívat na naši scénu a zemi jinak. Co se týče koncertů, Portugalsko se stalo téměř povinnou zastávkou na jakémkoli turné. Je skvělé to vidět.

„Rebirth in Despair“ je albem, které má takovou zvláštní atmosféru. Melancholie se zde potkává se smutkem, ale ještě s něčím dalším, zajímavým, záhadným. Jako by se do hudby otiskla vaše historie a příroda. Nemýlím se? O čem jsou prosím tě texty a kdo je jejich autorem? Kde pro ně bral inspiraci?

[Ashen] Máš naprostou pravdu! Ta atmosféra vyvolává smutek a melancholii, ale s tímto tajemným vzdorem pod povrchem, jako by člověk hleděl do prázdna a odmítal mrknout.

Veškerá textová tvorba je Mazeova. Vytvořil něco skutečně úžasného a komplexního. Rebirth in Despair se točí kolem konceptu lidstva, které si samo způsobilo zhroucení. Album se nakonec odvíjí jako varovný sen, neúprosná smyčka stvoření, iluze, rozkladu a znovuzrození, kde na řádu nezáleží, pouze na konečném probuzení.

To je podstata, kterou Maze vdechl do každého slova.


Hrajete doom death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit ATONE, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

[Flame] Atone založili fanoušci oldschool metalu, kteří se na scéně pohybují už léta a mají zkušenosti s podobnými kapelami. Chceme kapelu dovést co nejdál. Propagovat zvuk a image, tlačit na dobré koncerty a vydání. To je teď opravdu vše, v co můžeme doufat.

[Ashen] Nesnažíme se zapadat do konkrétního výklenku ani se honit za konkrétním labelem. To nikdy nebyl náš přístup. Nesnažíme se ani napodobovat jiné kapely. Ale je přirozené, že v písních se projevují některé naše individuální vlivy, ty oldschoolové doom death kořeny, které všichni sdílíme.

Nápad na Atone vzešel ze společné touhy vytvořit něco věrného tomu, co nás pohání, aniž bychom se museli srovnávat. Co se týče toho, kam se posuneme, jsme otevření všemu, co přijde: dobrým koncertům, dobrým vydáním, a také tomu, jak daleko nás zvuk dokáže dovést.

Už teď se těšíme, že se letos v září budeme účastnit největšího portugalského doomového festivalu Under the Doom Festival. Sdílet pódium s těžkými váhami jako Draconian, Evoken a úžasnou mezinárodní sestavou se zdá být perfektním dalším krokem. Velké festivaly a turné? Pokud se naskytnou ty správné příležitosti, tak rozhodně. Jsme připraveni.


Když jsem před deseti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

[Flame] Ano, kapelu propagujeme také oldschoolovým způsobem, posíláme alba promotérům a tisku po celém světě. Osobně jsem stále velký undergroundový typ. Kupuji si CD, když mě něco opravdu baví, a někdy se dokonce věnuji obchodování s hudbou a videi. Samozřejmě chodíme na koncerty, kdykoli je tam kapela, kterou si vážíme. Užíváme si je, jak jen můžeme.

[Ashen] Webové stránky jako ta vaše jsou pro metalovou komunitu naprosto zásadní. Rozhovory, články a recenze ze specializovaných zinů poskytují undergroundovým kapelám, jako jsme my, klíčovou publicitu, která nám pomáhá spojit se s fanoušky, kteří by jinak mohli o ně přijít. Vašich deset let podpory přehlížených kapel je inspirativní a dělá skutečný rozdíl. Jen tak dál!

Většinu naší propagace si řešíme sami, od propagace na sociálních sítích až po přímé oslovování s recenzemi a články. Nenecháváme to všechno na labelu; aktivní přístup nám umožňuje mít vše pod kontrolou. Jsme také fanoušci v srdci, vždy podporujeme své kolegy nákupem alb, která milujeme, sdílením jejich věcí a účastí na koncertech, kdykoli můžeme. Párty? Jasně, pokud se jedná o dobrou hudbu a dobré lidi.

Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako ATONE ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

[Ashen] Moderní technologie jsou takové, jaké jsou. Streamování, stahování, prostě všechno. Zůstane to tady a bojovat proti tomu se zdá být docela marné. Přijali jsme tuto realitu a soustředíme se na to, co můžeme ovlivnit.

Nicméně, zejména v metalové komunitě, stále existuje skutečný smysl pro spravedlnost a propojení. Naši fanoušci nás neuvěřitelně podporují. Platí za streamy, když mohou, kupují si CD a merchandise a skutečně chodí na koncerty. Tato loajalita znamená všechno a drží nás nad vodou.

Upřímně řečeno, větší hrozbou je teď všechen ten hluk generovaný umělou inteligencí, který zaplavuje internet. Přidává tolik nesmyslného odpadu, že kapelám ztěžuje proniknout a spojit se se skutečným publikem, kterému na hudbě skutečně záleží. To je skutečná výzva, najít tyhle lidi v nekonečném scrollování.

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death/doom metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

[Flame] Znamená to způsob, jak vyjádřit naše hluboké vnitřní pocity a nechat je ožít skrze hudbu a texty, umění obecně.

[Ashen] Hudba osobně musí nést skutečné pocity a emoce. Jinak je sterilní a prázdná. Death doom a funeral doom jsou ty, které se mě hluboce dotýkají a skutečně díky nim něco cítím. To je pro mě to hlavní.


Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají ATONE v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, tak zde je prostor…

[Flame] Doufáme, že budeme moci vystupovat živě na nějakých konkrétních akcích, ne jen tak naživo, pokud mi rozumíte. Dva termíny už máme rezervované do konce tohoto roku.

Mezitím doufáme, že se nám podaří co nejvíce šířit naše zvukové, obrazové a digitální platformy. Album je nyní k dispozici v 6panelovém digipakovém formátu u Meuse Music Records.

[Ashen] Připravujeme se na velký festival v září a brzy budou jistě oznámeny další termíny.

Našim fanouškům posíláme obrovské poděkování za vaši neochvějnou podporu. Znamená to pro nás celý svět a jsme vděční za každý stream, nákup a slovo podpory. Šířte dál doom a uvidíme se..

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Rebirth in Despair“ zase narvat do hlavy!

[Ashen] Moc děkujeme za skvělý rozhovor a vaše milá slova. Opravdu si vážíme podpory a skvělé práce, kterou váš zin odvádí při zpřístupňování kapel, jako jsme my, což pro nás hodně znamená a pomáhá nám oslovit více uší.


Recenze/review - ATONE - Rebirth in Despair (2026):

sobota 11. dubna 2026

Interview - RELIC - Devilish, raw, dark black death metal that reeks of sulfur!


Interview with black death metal band from Milwaukee - RELIC.

Answered Kevin Forsythe, thank you!


Ave RELIC! Greetings from the underground, from Milwaukee. How’s it going over there? I have to tell you one thing up front. When I got your email saying you were starting a new band, I’d just broken my leg about two weeks earlier. It hurt like hell, my bone was burning, and I was pretty pissed off. I needed to get that anger out of my head somehow. I put on your new album “Crown of Flies” in my headphones, stared at the ceiling, and before long I had to fight the urge to punch the wall! It’s a great record devilish, wild exactly the kind of death metal that runs through my veins. How did you guys get together? Please walk us through the history of RELIC.

Kevin Forsythe: Things are good here in Milwaukee! Oh man sorry to hear about your leg that sounds horrible. I hope that you heal up fast without any complications. Alex, Jeff and I have been doing bands together for almost 15 years so we are long time friends. About a year ago we wanted to do a more Death Metal focused band. Something more mid 90’s Midwest Death Metal inspired. I wanted to go back to my roots. We jammed a few ideas and in a short amount of time we came up with a few songs. We liked the direction so we continued to build on that.


“Crown of Flies” is truly a work straight from hell. Each of you, as musicians, has a lot of great albums under your belt; you’re veterans of the scene. But you’re also all strong personalities. How did the new album come together? Who had the final say? Did you argue, for example? I’m interested in the actual process of creating new songs…

KF: We really write as a band. When coming up with riff ideas or arrangements it can be anyone. We kind of have two different ways of putting the songs together. Vinny or I will come up with a riff or two away from rehearsal and bring it to the band to see if anyone likes it. If yes then we finish the song as a band everyone will have ideas and input. The other way is improvising things during warm up. I come up with my best stuff off the top of my head just winging it so to speak. Alex will be on the drums warming up and I will just play whatever comes to mind and somehow we will click on something. If it seems like a solid foundation we will finish the song again as a band with input from everyone.

It’s always been about the sound, and you’ve come up with death metal that has that old, raw energy. You can feel a lot of pressure in the songs, but everything also feels primal, animalistic. It reminds me of a lot of recordings from the nineties (sure, DEICIDE, ANGELCORPSE). Was that the goal? How and where did you record, how did you want to sound, and who handled the mastering and mixing?

KF: Yes, that was our goal exactly. I started playing in bands in the early 90’s and I wanted to bring the Midwest 90’s Death Metal sound back into the music. We record the drums live as a band but the other instruments are isolated so they don't bleed into the drum tracks. Once we have the drums down I will go in and track the guitars. Then Jeff will put the vocals on over the music that is 90% done. Sometimes we will have an idea to put a part in a song or take a part out after the vocals are done so it's a group effort. Mix wise this time we wanted to be loud and kind of beat the shit out of the listener. I wasn’t as concerned about making sure everything was balanced perfectly or making sure you could hear every note perfectly. We wanted to have the listener feel like they just got beat down haha.


They say that the cover sells the album. There’s a motif on “Crown of Flies” that really caught my eye. It features a figure with a shattered head, with bloody shreds where the face should be. It’s a very interesting piece of art, and I think it fits your music perfectly. Who created it? How exactly does it relate to your music?

KF: Jeff had the idea of a crown soaked in gore being held up as an offering. The artist Sant V. Schreiber (Instagram: sannosferatu) we had worked with in the past. We gave him the general idea and he ran with that. His detail and color concepts are what catches my eye. We were very satisfied with the results. As far as how it relates to the music I think his style mixes with our sound very well. It's dirty and grim yet detailed and rich with atmosphere.

Whenever I hear a new recording, I always try to focus on the lyrics as well. What are the lyrics on “Crown of Flies” about? Who wrote them, and where did they draw inspiration from? Was it books, life? Or movies?

KF: Jeff writes almost all the lyrics and comes up with the lyrical concepts. Some of us will come up with lyric ideas and send them to him but ultimately Jeff has final say on what makes it. We will work as a band when placing the lyrics over the music from time to time. Inspiration wise can be anything from movies or just real life in general.


I really love that ancient rawness and intensity in your music. Every time I hit play, I feel like the album is going to sweep me off the face of the earth. But everyone had to start somewhere; that journey was surely complex and demanding. Who was your role model way back when? How did you get into music in the first place? What was the first band you saw live? And when did you first stand on stage?

KF: I’m a little older than the rest of the guys (one of the reasons the name Relic fits so well for this haha) and I love 80’s rock / metal. That is what I grew up on and saw on MTV all the time. This led me to discovering bands like Metallica. That opened the door to the Bay Area Thrash scene. I was 100% captivated by that scene and loved everything that came out of it. Not too long after the early Death Metal scene started up and all the Thrash bands went from Eb or D tuning to around 1990 everyone dropped to C or B. It was a great time to be in the thick of it and witness the change to Death Metal. First metal band I saw live was Metallica. It blew my mind how many other Death Metal fans were in the audience. I really didn't know anyone else that liked it and I assumed I was on my own. When I saw Obituary, Grave, and Morbid Angel shirts all over I was like cool more people to talk to and find out what bands are out there. I wanted to be apart of the Death Metal scene to me it was the new exciting thing. First official gig I did was in High School. I formed a band with some friends from school and we mostly played for friends at our rehearsal space. We knew some other bands from the surrounding area and we all put our heads together to put the show on. Was a very exciting time, some of the bands had members that went on to do great things. Was great time!

Years ago, I wrote a review of your band EMBLAZONED. But they’re not the only band from Milwaukee and Wisconsin that’s been making waves in recent years. I don’t know how you see it, but lately it seems to me that your scene is really thriving when it comes to extreme metal. How do you perceive your scene, the bands, promoters, and labels? Where would you take me to a concert? I like smaller clubs with good beer, sound, and pretty girls 😊)…

KF: The Milwaukee area metal scene has had its ups and downs over the years. Right now we have a lot of great bands. We have been getting a lot of great underground or DIY shows. We have a few venues in town now that support this so we are very lucky to have that working for us. I like playing in smaller bars and clubs because the energy in a smaller space is more captivating. Big shows with a lot of people are great too but you make friends with the audience when it's smaller. That is what I like the most when playing live is meeting others and making friends. You can have totally different upbringings, jobs / professions, economic or political beliefs, or whatever else divides people out there. But, when you come to the show we all have one thing in common that brings us together. The music and that is what keeps me going.

Bands worth you time to check out:
To The Dogs - tothedogs.bandcamp.com


When I started my website ten years ago, my vision was to support bands that I felt weren’t getting enough attention. To let the world know about them. I think I’ve been pretty successful at it, at least judging by the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it up to the label, or do you send out CDs for reviews yourselves? For example, I buy albums that I really enjoy. How about you? Are you also fans who like to support your peers? Do you go to concerts? Do you party?

KF: I'm definitely not a party guy! Those days are long gone haha. I still like to get out and flyer the city and go to shows to talk to people. Most band promotions are over the internet now and I will do as much as I can with that as well but I like talking to people. If there is a label or PR guy working with us that is great but I'm still going to get out there and promote face to face. If someone is playing nearby and I can make it to the show I will go support. It's important not only to support the band but the promoter that backed the show and the venue that hosted the show.

On the one hand, a band starting out today has plenty of ways to get their name out there, but on the other hand, there are a huge number of bands, and fans get lost in the crowd. A lot of people just download MP3s from the internet and, instead of going to a concert, prefer to spew venom on Facebook. How does modern technology influence you, as RELIC? What do you think about downloading music, Google Metalists, streaming music, etc.?

KF: You are correct there is so much out there and so many choices it's hard to stand out. The streaming platforms get thousands of songs a day sent to them to host so as a band it's very difficult to stand out. I think that is why so many bands now are focusing on the visual live show almost like KISS did back in the 70s. The best way (in my opinion) to get the name out there is to play as many shows as you can. If you are not able to play shows then you have to go to them and talk to people and let them know your band exists and is worth their time to check out. You can't be in a band nowadays and not have streaming available but I still make CD’s and take them to shows to promote and talk with others.

I like to ask musicians what death metal means to them. How would they define it—is it more of a philosophy and lifestyle for them, or “just” a way to relax? What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

KF: Death Metal for me is an escape from the world and everyday life. It's good friends and people that I have known for years having fun together. It's my go to when I want to write some riffs or listen to something that has a little bite to it. I feel very lucky to have seen the scene from the early days to what it is today. My contribution to it may be small or not as impactful as others around me but I was able to be a part of it. I'm grateful for that and the fact that all these years later I'm still able to do it! I'm not the best musician in town but that is not what it's about. It's about really liking something and wanting to be a part of it and if you can find a few people that feel the same way awesome! That is what it's all about.

To wrap things up, a classic but important question. What does RELIC have planned for the coming months? Where can we catch you in concert? If you have a message for fans, labels, or promoters, this is the place…

KF: We are putting together more songs. We have some that we didn't record yet that are coming along very well. We have some live shows booked for this summer and we plan to play out as much as we can for the rest of the year. If anyone else came along that wanted to work with us and got in touch that would be great but I'm totally fine doing this DIY style too! We hope to have a full album out in 2027 so be on the lookout for that!

Thank you so much for the interview. I wish not only the new album every success, but also that your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live somewhere, and I wish you all the best both musically and personally. I’m going to blast “Crown of Flies” in my head again!

KF: Awesome man! Thank you for the interview and continued support means a lot to us. All the best cheers!

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine