Dům světel - Donato Carrisi
2025, Vendeta
Jaké jste měl dětství? Na to se vás zeptá snad každý psycholog. Když jsme malí a křehcí, když vnímáme a objevujeme svět, když máme radost z každého barevného listu. Na to svoje vzpomínám moc rád. Skvělé babičky a dědové, kteří mi toho dali do života hrozně moc. Čím jsem starší, tak čím dál tím víc oceňuji jejich rady, prověřené staletími. Tenkrát mi připadaly trapné a obyčejné, asi jsem se i tvářil jako bych byl děsně nad věcí, ale jejich starostlivé a laskavé obličeje vidím před sebou dodnes. Jsou ale děti, které takové štěstí neměly. Sérii Donato Carrisiho a jeho dětského psychologa, hypnotizéra Pietra Gerberaho, mám doma celou. Jsou to hodně temné a tajemné záležitosti. Novinka Dům světel není výjimkou. Naopak, jasně potvrzuje to, že mám tohoto italského autora moc rád.
Děj je velmi napínavý, tajemný. Zápletka je vskutku originální, imaginární kamarád malé Evy děsivý. Lidský mozek je neskutečně složitý a sami vědci říkají, že je prozkoumaný jen z malé části. Do hlavy zkrátka nikomu nevěříte, nevíte, co má za sebou, jaké prožívá vnitřní muka, jaké má noční můry. Navíc, co si budeme povídat, jakmile se jedná o děti, které bychom měli všichni chránit a opečovávat, je příběh o to drásavější. Autor umí opravdu vystavět neskutečně napínavou atmosféru. Hltal jsem doslova každou kapitolu. Chodil si oči oplachovat studenou vodou, protože stále čekám na nové brýle. Moc to tedy nepomáhalo, ale jsem kluk, co vyrůstal na sídlišti, já něco vydržím. Navíc, čtení mi dělá pořád velkou radost. Koneckonců, přivedli mě k němu právě prarodiče a máma. U nás byla vždycky bohatě zásobená knihovna. Třeba taková moje oblíbená Agatha Christie měla svoje vlastní celé patro.
Psychologie mě zajímala vždycky. Už jako středoškolák jsem potkal čistě náhodou v knihově pár odborně populárních výtisků a ve své době mě zcela pohltily. Stejně jako u hudby jsem víceméně hlava otevřená, takže jsem do lidské mysli občas zabrousil. Dokonce jsem jednu dobu uvažoval, že bych se pokusil i o oficiální studium. Bylo to tenkrát na popud mých známých, kamarádů a příbuzných, ale nakonec mě odradilo to, že bych asi nedokázal zůstat "nad věcí". Naslouchat asi, dle ostatních, umím, ale napravovat raněné duše by pro mě bylo až příliš bolestivé a neuměl bych mít potřebný nadhled. Dětská psychologie musí být svým způsobem velmi zajímavá, ale když čtu Dům světel, tak někdy i pěkně děsivá a temná. O téhle knížce jsem hodně přemýšlel. Během cest tramvají i vlakem, v práci, když jsem měl chvilku volněji, na obědě, když jsem se díval do zdi, žvýkal v kantýně cosi vstřebatelného, doma, když jsem se někdy v noci probudil.
Autor se zkrátka a dobře dostal i do mé hlavy. O tom dobré knihy bývají. Musí vás chytnout za pačesy, donutit se vracet, vzbudí ve vás lehký smutek, když skončí. Nastavíte si s autorem vlastní soukromé a osobní mantinely. Začne pracovat fantazie, kterou mám od dětství tak bujnou, že jsem s tím měl někdy i problémy. Býval jsem a dodnes mě to občas popadne, takový ten zasněný kluk, chlap, který se při výkladu matematiky díval z okna školy a sledoval hnízdící ptáky na stromech. Snil jsem o výletech do kosmu, o mimozemšťanech. Dobrou knížku, mezi které rozhodně Dům světel patří, poznáte právě podle toho, že jste najednou mimo. Surfujete na vlnách svých představ. Vytvoříte si v hlavě vlastní tváře, pohyby postav. Některé milujete, jiné vás štvou, stejně jako v běžném životě. Tady máte obrovskou výhodu, že to je jen jako. Můžete odejít, zaklapnout knížku. Pravdou ale je, že jsem odcházel vždy velmi nerad. Až takhle mě tenhle příběh chytil.
Některé pasáže pro mě byly těžké. Když máte děti, tak určitě pochopíte. Svět podle Donato Carrisiho byl opět vystavěn velmi uvěřitelně, reálně, autenticky. Není to jen velmi dobrá a napínavá detektivka, thriller, ale také velká porce lidskosti, porozumění. Život někdy bývá o bolesti a nejhorší je, když trpí nevinní. Děti by měly mít podobné dětství jako já. Laskavé a milé, usměvavé. Měli by mít někoho, kdo jim pofouká krvavé koleno. Dům světel si rozhodně přečtěte a sežeňte si i ostatní díly série. Zklamáni určitě nebudete. Tahle knížka mi toho dala opravdu hodně. Donutila mě přemýšlet a to je vždycky dobré. Děkuji vám moc za pozornost a přeji vám co nejvíce slunce v pochmurném podzimu. A to jak na obloze, tak i v duši. Opatrujte se.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ve velkém temném domě na kopci žije osaměle jedna holčička. Jmenuje se Eva, je jí deset let a společnost jí dělají jen hospodyně a finská au pair Maja Salová. Po rodičích ani stopy. A právě Maja zoufale potřebuje pomoc Pietra Gerbera, nejlepšího hypnotizéra ve Florencii, uspávače dětí. Eva totiž už nějakou dobu není doopravdy sama. Má imaginárního kamaráda beze jména a bez tváře. A je možné, že jí kvůli němu hrozí nebezpečí.
Jenže pověst Pietra Gerbera je v troskách a svým způsobem je troskou i on sám. Zmatený a s nejistými vyhlídkami do budoucna však Pietro nakonec souhlasí, byť s tisícem výhrad, že se s Evou setká. Nebo spíš s jejím imaginárním kamarádem. V tu chvíli se před ním otevřou neviditelné dveře. Hlas ztraceného chlapečka, který skrze zhypnotizovanou Evu promlouvá, mu není neznámý.
Ale především ten hlas zná Pietra.
Zná jeho minulost a vypadá to, že střeží jistou dlouho utajovanou pravdu o něčem, co se přihodilo jednoho horkého léta, když byl malý. Protože Pietro Gerber v jedenácti letech zemřel.
A ta záhadná událost, k níž došlo po jeho smrti, ho dosud trýzní.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
