Rezavý les - Anders de la Motte
2025, Kalibr
Ještě před týdnem bylo krásně teplo, ale teď, když vyrazíte u nás za domem v Plzni do lesů, tak už bývá sychravo. Chodívám někdy sám, ale většinou se svoji ženou. Brouzdáme se mlhou, nasáváme pach hniloby a hub. Bývá už chladno, ale hlavu si pokaždé vyčistíme opravdu parádně. Člověk je zavřený celé hodiny u počítače a vždycky se hrozně těším. Les je borový, smrkový i smíšený. Jsou tu bažiny a spousta temných zákoutí, která jsou obestřena tajemstvím. Stejně jako Rezavý les od mého oblíbeného autora Anderse de la Motte. Pokaždé, když potkáme některý z křížků u cesty, zamrazí nás v zádech. Pátrali jsme ve starých spisech a i u nás se stala spousta zla, vražd, násilí. Asi jako po celém světě. Mám rád mystično, tajemno, napětí a samozřejmě dobrý příběh. Tohle všechno Anders umí, koneckonců, stačí si přečíst dva předešlé díly série. Tentokrát jsem šel po knihách jak se má a patří, hezky postupně, chronologicky.
Kniha mě baví ve všech bodech obhajoby. Mě se vždycky líbil autorův rukopis, jeho popisy postav, koneckonců i Lea Askerovoá a její Oddělení ztracených duší je mi sympatická. Pro mě důležitá věc, ale to vy, čtenáři mých elaborátů, moc dobře víte. Děj vás musí vtáhnout, chytit za pačesy. A tak jsem se toulal v lesích za domem, abych se pokaždé vrátil do tepla, nasadil sluchátka, narval si ho hlavy nějakou dobrou muziku a relaxoval u stránek. Mám to nastavené tak, že se pokaždé přepnu do takového zvláštního módu. Jsem mimo tenhle divný svět. Relaxuji, ale nedělám to jen pasivně, ale jsem pohlcený příběhem. Jako bych byl pokaždé v jiné dimenzi. Myslím na děj, řeším různé směry vyšetřování, baví mě si představovat, kam se vše bude postupně ubírat. Mám své podezřelé, často se ale mýlím. A když potom vše dočtu, tak mi bývá tak trošku smutno. Jdu se pak zase projít, abych si všechno utřídil v hlavě a naladil se na další z knížek, co mi leží na stole a čekají, až je vstřebám.
U nás doma čtu já, manželka i dcera. Všichni jsme tak nějak naladěni na stejnou vlnu a protože knížky kupuji já, mám přednostní právo první volby. Má to své výhody, jen pak nesmím nic prozrazovat, přitom bych kolikrát hrozně chtěl. Žena se mě ptá, má svůj názor a já musím dělat hrozně tajemného, říkat slova jako, když myslíš, no nevím, nemůžu ti nic prozradit, ani naznačovat. Těším se vždycky potom na chvilku, kdy i ona zaklapne pevné nebo brožované desky a pak knihu rozebereme. Někdy to bývá fakt síla, mnohdy se neshodneme, ale většinou vnímáme všechno tak nějak podobně. Mám štěstí, že tomu tak je jak v hudbě, tak třeba i ve filmech a seriálech. Za ty roky, co jsem spolu, máme své rituály. Čteme si já v křesle, má milá na kanapi, většinu roku pod dekou. U otevřeného okna a se světlem a reproduktory za zády. Jak stárneme, tak mi připadá, že podobné chvilky vyhledáváme čím dál častěji.
Zase mě jednou mrazilo v zádech. Jak se prodlužují dny, tak už chodím do práce jen za tmy. Vstávám opravdu velmi brzy, když venku skoro nikdo není. Jen pár bezdomovců u popelnic, ježci, králíci a sem tam někdo, kdo venčí psa. Přesto mám někdy pocit, že mě někdo sleduje. Bydlíme kousek od lesa a jeho stíny dosahují až mezi domy. Ví to zvířata, my a pravděpodobně i démoni, kteří za tmy vylézají ze svých brlohů. Je prostou pravdou, že když mi kniha pronikne do podvědomí, tak pracuje moje fantazie na plné obrátky a cítím se hrozně svěží a napnutý. Přemýšlím, kráčím rychle a na zastávce tramvaje se lekám nově příchozích. Z polí sem vane ledový vítr a když přijedu do města, tak jdu setmělým parkem. Kolem nemocnice a pak vstupuji do míst, kde permanentně nefungují lampy. Je tu strašidelně, nedávno se tu stala dokonce opravdová vražda. To se mi pak nedivte, že chodím rychle a ohlížím se za sebe. V továrně plné opuštěných budov a několik měsíců zohavených mrtvolek holubů to není jiné.
Anders de la Motte nejen že opět odvedl perfektní řemeslo, ale přidává vždy ještě něco navíc, co mě neskutečně baví. Rezavý les a jeho téma je přesně tím, co mám na thrillerech, detektivkách rád. Je tu spousta napětí, případ je také zajímavý a celé téma je mi velmi blízké. Nedávno jsem přemýšlel nad tím, proč já, který bývám převážně veselý, nečtu nějaké humoristické knížky. Zkoušel jsem to, ale nějak mě většinou nebavily. Nepřišly mi vtipné. Já raději nahrubo nasekanou tmu. Pokud to máte nastavené stejně, tak neváhejte ani chvilku. Rezavý les je opravdu knihou, která stojí za přečtení. Obzvláště teď, když se noci prodlužují a za domem se válí mlha. Nebojíš se vstoupit dovnitř? Mrazí tě v zádech a stejně překonáš strach? Pak jsi tu správně. Děkuji moc za pozornost. Jste skvělí! Mějte se co nejlépe. A dávejte pozor na ty, co stojí ve stínu!
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Rezavý les je místo opředené legendami. A poskvrněné krví. Došlo tu k několika děsivým úmrtím, před deseti lety, před padesáti lety, před dvěma tisíci lety. Byly tu zavražděny dívky, stejným rituálním způsobem. A stále tu není bezpečno… Na inspektorku Leo Askerovou a její Oddělení ztracených duší čeká nelehký případ. Leo bude muset znovu požádat o pomoc Martina Hilla, svého přítele z dětství. I z jejich minulosti se však vrací jedna hrůzná noční můra…
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
