DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemmelodic black metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemmelodic black metal. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 8. listopadu 2025

Interview - CHRIST AGONY - A cold, melodic black metal album that will freeze your blood in your veins! A mysterious, mysterious, magical, ancient ceremony!

Interview with legendary black metal band from Poland - CHRIST AGONY.

Answered Cezar, thank you!

Recenze/review - CHRIST AGONY - Anthems (2025):

1. Ave CHRIST AGONY! Ave Caesar! Greetings to the Polish underworld. Just recently, a friend and I were reminiscing about which foreign bands we saw first, and I told everyone about my trip to Wroclaw in the nineties. I was young, strong, full of life. I remember your performance literally blowing me away. You've been on the scene for 35 years, and when I listen to your new album, Anthems, I still feel enormous power and enthusiasm in your music. Do you have a recipe for that? Where do you get so many ideas?

- Ave! Thank you for your words and for remembering those times - the ‘90s were truly the age of raw passion and spiritual rebellion. For me, the fire has never really faded. Christ Agony has always been more than just a band - it’s a state of mind, a personal ritual that evolves with each era of my life.

The inspiration comes from within - from darkness, solitude, and reflection, but also from the world’s constant duality, where light and shadow coexist eternally. Every chapter of my life brings new emotions, new struggles, and new revelations — and all of that becomes music. That’s probably why, even after 35 years, the energy is still there. Christ Agony was born from inner truth, and as long as I live, this flame won’t go out.


2. Yes, extreme music like black and death metal has a darkness and energy that other styles don't have. Maybe that's why I'm still loyal to it. I also hear and feel coldness in the new album "Anthems." How did the album come about and why did it take nine long years? Were you waiting for inspiration?

- Yes, you are right - darkness and energy are the essence of this form of expression. “Anthems” was born from silence, from a long period of reflection and inner transformation. Those nine years were not just a pause — they were a necessary journey through both shadow and light, a time to rediscover the true voice of Christ Agony.

I never wanted to create music out of routine or obligation. I was waiting for the moment when inspiration would return naturally — when I could again feel that sacred connection between sound, word, and emotion. During that time, I was also working on other projects — FaustuS, Khorumi, and SOLARKVLT - each of them a different facet of my artistic and spiritual path. But when the right moment finally came, I knew it was time to summon Christ Agony once more. “Anthems” is the result of that inner awakening.

3. How do you actually create new songs? I'm interested in the process itself. When does it "come"? For example, when I write, I usually get ideas somewhere outside, in nature, and I make a note on my phone, which I then gradually develop. But as I get older, I have to be more and more careful not to repeat myself. How do you do it? Can you give us a peek into your kitchen?

- For me, the process of creation has always been something mystical - something that cannot be planned or forced. Music comes when the spirit calls. Sometimes it happens in the middle of the night, sometimes during a walk in the forest, sometimes in complete solitude. I usually start with an atmosphere - a vision, a feeling, a certain aura that I want to translate into sound. The riffs, harmonies, and structures come later, almost as if they were dictated by some invisible hand.

I record every idea immediately - a melody, a rhythm, even a whisper. Then I build around it like a sculptor shaping stone. I don’t think about trends, production, or expectations. I let intuition guide me. Each song must have its own soul, its own ritual energy.

Of course, with time, it becomes harder to avoid repetition, but the key is honesty. If you create from the heart, without calculation, the music will always find a new form - because you yourself are changing. Christ Agony has evolved with me. Every album reflects a different chapter of my spiritual journey, and “Anthems” is its most mature incarnation.


4. We both grew up under socialism. You're only a few years older than me, Cezar. How do you remember your beginnings? We had a terrible problem getting hold of extreme music. Incidentally, I found most of my cassettes at black markets just across the border in Poland. Which band first grabbed you and pulled you to the dark side? If I'm not mistaken, you're from the small town of Morąg. Please reminisce for us!

- Yes, I come from Morąg - a small, grey town in northern Poland, surrounded by forests and lakes. In the 1980s it was still the time of communism, a world closed and silent, where everything extreme or unconventional was forbidden or simply inaccessible. But maybe that’s what gave birth to the hunger, the fire. We were searching for something beyond the grey reality - something that could express rebellion, darkness, and freedom at the same time.

Like many at that time, I started with classic heavy metal - Black Sabbath, Iron Maiden, Venom. But when I first heard Bathory, Hellhammer, and Celtic Frost - everything changed. That was the revelation. The sound, the atmosphere, the raw spiritual energy - it felt like a calling. It wasn’t just music anymore. It was a path.

In Poland, access to extreme music was like smuggling the sacred fire. We copied tapes, traded them at markets or by mail. Every new recording was like discovering a secret scripture. That underground energy shaped me forever - it taught me patience, dedication, and the value of passion over comfort.

Those early years in Morąg were dark but magical. That’s where Christ Agony was born - from isolation, from hunger for truth and transcendence. From the need to create something real in a false world.


5. In the 1990s, you and CHRIST AGONY were part of a strong wave of Polish bands that influenced me a lot musically. Looking back, I was always fascinated by a certain darkness in the Poles, a kind of hidden anger that your bands had. And also a typical style. How do you explain that? When you hear "Polish black and death metal scene," what comes to mind?

- That’s a very good observation - there really is something unique in the Polish black and death metal sound, and I believe it comes from our collective past and temperament. Poland in the 1990s was a country waking up from decades of oppression, chaos, and spiritual hunger. There was frustration, but also a deep need to express something real, to scream out the truth that had been silenced for too long.

For us, darkness was never just an image or a pose - it was a reflection of our inner landscape. Life was harsh, religion was suffocating, and the system had crushed individuality for generations. So when that first black metal wave came, it wasn’t imitation - it was liberation. It was pure, spiritual rebellion.

Bands like Christ Agony, Behemoth, Graveland, or Pandemonium - we all came from that same soil, carrying the same scars. Each in our own way, we transformed anger, despair, and mysticism into art. That’s why Polish extreme metal has this characteristic depth - it’s emotional, ritualistic, and very personal. It’s not about satanic clichés; it’s about transcendence through darkness.

When I hear the phrase “Polish black and death metal scene,” I think of passion, authenticity, and fire - a scene born from struggle, but one that has always sought spiritual light through the storm.


6. When did you first pick up a musical instrument? Do you have any classical training? What was the first concert you ever went to (if it was TURBO, I'll win a bet with my friend for a beer! :))? And do you remember the first time you stood on stage as a musician?

- your friend might owe you that beer, because yes, TURBO was one of the first bands that really made an impression on me in the early days! That was a different time - pure passion, no technology, just raw sound and emotion.

I first picked up the guitar when I was about 13 or 14. It wasn’t anything serious at first - just fascination, curiosity, and the urge to express what was boiling inside me. I didn’t have any classical training; everything I learned came naturally, by ear and by instinct. I was obsessed with sound, with the atmosphere it could create.

The first time I stood on stage was pure chaos and adrenaline - a small local event, probably in the late 1980s. The sound was terrible, the gear primitive, but the feeling… unforgettable. That moment of connection — when chaos, sweat, and noise turn into something sacred - that’s what I’ve been chasing ever since.

So yes, my roots are simple - no conservatory, no academic background - just pure instinct, fire, and devotion to sound. And maybe that’s what kept the flame alive all these years.

 

7. But let's move on to the new album, "Anthems"... I've already written about the coldness and darkness, but it also has a great sound. Michał Grabowski is credited as the producer. Did you have any say in how everything should sound? Who had the final say? And how did you find working with Michał?

- Yes, Michał Grabowski once again played a key role in shaping the sound of Anthems, just as he did with Legacy. Most of the recordings took place in the Morąg studio - a place close to my roots, where the atmosphere itself seems to breathe with darkness and nostalgia.

Our cooperation with Michał is based on deep understanding and trust. I always come to the studio with a clear vision - I know exactly what Christ Agony should sound like, the balance between atmosphere and aggression, between mysticism and rawness. Michał understands this perfectly and knows how to capture it technically without losing the spiritual core of the music.

Of course, I had the final say on every mix, every reverb, every texture. The sound of Anthems had to carry that essence - cold yet alive, massive yet intimate. Michał helped translate that vision into sound reality. He’s not just a producer; he’s more like a companion in ritual - someone who helps transform emotion into resonance.

8. You compose and write everything yourself. You do have a few guests, such as drummers, but otherwise the new album is entirely your work. Isn't that a bit of a problem? You know how it is, you work on something for so long that you lose perspective. Do you have someone who will tell you, "Cezar, no, that's too much, this needs to be faster, no, this is too long"? Or are you able to maintain perspective?

- Yes, Anthems is entirely my creation - both musically and lyrically. It’s true that when you work alone, the biggest challenge is not technical but emotional: to keep a clear perspective after spending countless hours inside your own world. But over the years, I’ve learned to trust my inner compass. I know when something truly carries the essence of Christ Agony and when it drifts away from it.

Of course, I’m not completely isolated - the musicians I collaborate with, bring their own energy and suggestions. Still, I make the final decisions. For me, Christ Agony has always been a deeply personal expression, not a democratic process. It’s more like a ritual, a reflection of my inner visions and experiences.

Sometimes I let a piece rest for weeks or months before returning to it with a fresh mind - that’s how I keep perspective. I don’t rush. Every song must mature like wine, reach that moment when it truly breathes darkness and spirit. Only then do I know it’s finished.

 

9. You've been on the scene for many years. A lot has changed. Recordings have gone digital, we have the internet, there are new technologies in the studio. Computers control everything today. Do you try to keep up, do you follow the news? How have these changes affected you as a musician?

- Indeed, the world has changed dramatically - not only musically, but spiritually as well. Today, everything is digital, compressed, and often stripped of emotion. Technology can be both a blessing and a curse. On one hand, it offers comfort, precision, and speed. On the other, it can sterilize art if you let machines take control over the human element - the soul.

I try to keep a healthy balance. I follow the evolution of technology and use it when it serves the atmosphere and spirit of the music, but I never allow it to dominate the creative process. My recordings are a fusion of the old and the new - analog heart with a digital mind. I still believe that the essence of true sound lies in imperfection, in the organic pulse that comes from human touch, not from quantized grids or samples.

So yes, I move with the times, but my foundation remains timeless. For me, Christ Agony has always been about spirit, not trends - about expressing the eternal struggle between light and darkness through sound, not following the mechanical perfection of the digital age.

10. But it's not just about new technologies, it's about society as a whole. We survived the collapse of the Soviet Union, COVID, people approach music completely differently today. Sometimes I feel a bit like a fossil. But you still manage to record and release great albums. Where do you get your inspiration? I mean for the lyrics? What influences you the most? Do you draw from books? Movies? The world around you?

- Inspiration has always come to me from the depths - from within, not from the surface of the world. I don’t really look for it in pop culture, films, or fleeting trends. What truly fuels me are emotions, experiences, and the spiritual dimension of existence. The world may change - politics, systems, even faiths may collapse - but the essence of human darkness and longing remains the same. That’s the fire I draw from.

My lyrics are a reflection of inner journeys, of confronting the sacred and the profane within oneself. I’ve always been fascinated by the duality of being - light and shadow, spirit and flesh, eternity and decay. These contrasts are the foundation of both my music and my life.

I do read a lot - mostly philosophy, poetry, and esoteric texts. Books by Nietzsche, Cioran, or ancient mystical writings often open new paths of thought. But even more than books, it’s solitude and silence that bring inspiration. When the world becomes too loud, I retreat inward - and that’s where Christ Agony is born, again and again.

 

11. I last saw CHRIST AGONY in Prague in 2015. That was ten years ago. Time flies. I really enjoy reminiscing about your live performances. Do you still play live? Is it difficult to find musicians? How about a tour, are you tempted? How do you perceive concerts in general, what do they mean to you?

- Yes, Christ Agony is still performing live - though not as often as in the past. After the long silence and the release of Anthems, the time has come to return to the stage and reconnect with the essence of what this music truly is: ritual, emotion, and energy. The first concerts are already confirmed, including several in Poland before the end of the year - the first one taking place on October 25th in Łódź.

Finding musicians is always a challenge, especially when the music demands not just technical skill, but also spirit - an understanding of the atmosphere and philosophy behind Christ Agony. Fortunately, I’ve found people who share that vision. On drums now is Dmitry Kim, and I feel that this current lineup has a very strong chemistry, both musically and emotionally.

Concerts have always meant something more to me than just playing songs. They are rituals - moments of transcendence, where the border between performer and audience disappears. Every show is an offering, a summoning of energy that connects us all, even if only for an hour. That’s the essence of Christ Agony on stage — communion through darkness and sound.


12. The Polish scene is still strong when it comes to bands. I get a lot of new music from you guys to review. You have great labels. But how do you perceive it as a veteran? In our country, fewer and fewer people are going to concerts. Sometimes it seems to me that everyone just sits at home on the internet... How is it with you?

- Polish black metal has remained remarkably strong and vibrant over the years. As a veteran, I see a scene that is constantly evolving, with younger bands bringing fresh energy while respecting the essence of what black metal is. It is true that the way people engage with music has changed - streaming, social media, and digital content dominate, and fewer attend concerts than in the past.

However, for those who truly connect with the music, the live experience is irreplaceable. Concerts are still rituals, moments of communion and intensity that cannot be replicated online. I see this even in Poland — while attendance may be smaller in numbers, the energy and dedication of the audience at shows is profound. For me, this makes every performance even more meaningful.

 

13. This is my favorite question. What does black metal mean to you? How do you perceive it? Is it your hobby, your lifestyle? Feel free to engage in philosophical reflections.

- For me, black metal has never been just music - it is a spiritual path. A manifestation of inner rebellion, reflection, and transcendence. It is the voice of the soul that refuses to conform, that seeks truth in darkness and wisdom in solitude.

From the very beginning, black metal was for me a form of sacred art - a ritual, not entertainment. It carries within it both destruction and creation, despair and illumination. Over the years, I have understood that this darkness we embrace is not about evil - it is about the search for freedom, identity, and the divine essence hidden in shadow.

So, no - it is not a hobby. It is life itself. A philosophy that grows, evolves, and consumes you entirely if you truly understand it.

 

14. What are your plans with CHRIST AGONY in the coming months? If there is anything on your mind or anything you want to say to your fans, labels, promoters, here is the space…

- At this moment, the priority is to bring “Anthems” to life - through live rituals, visuals, and special editions that will truly capture its atmosphere. I want Christ Agony to return to the stages of Europe with full strength, performing both new hymns and the classics that shaped our path.

We are in the process of preparing concerts and festivals for 2025 and 2026. I also plan to release several reissues and archival materials, because I believe that the past and present of Christ Agony form one spiritual continuum - a dark flame that has never gone out.

To all fans, promoters, and labels who still believe in Christ Agony - thank you. You are part of this journey. After so many years, we still walk through the shadows together.

 

15. Thank you very much for the interview. I really appreciate it. While writing these questions, I listened to CHRIST AGONY and will continue to do so. You are my favorite band, and you know, you can't just change your blood! I wish you the best of luck with the new album and in your personal life!

- Thank you sincerely for your words and for this inspiring conversation. It’s always an honor to connect with someone who has followed Christ Agony for so many years and still feels the same dark pulse that drives our music. These bonds - forged through sound, spirit, and time - are what give meaning to this path.

Black metal is not only music; it’s blood, devotion, and eternal rebellion. I deeply appreciate your support, and I dedicate this new chapter, “Anthems,” to all those who still believe in the power of darkness and transcendence.

See you in the shadows - Ave!


https://www.deformeathing.com
https://www.facebook.com/deformeathing
https://www.instagram.com/deformeathing
https://deformeathing.bandcamp.com
https://www.youtube.com/@deformeathingproduction
https://www.facebook.com/ChristAgony
 


---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - CHRIST AGONY - Chladné, melodické black metalové album, u kterého vám zmrzne krev v žilách! Tajemný, záhadný, magický, starodávný obřad!

Rozhovor s legendární black metalovou skupinou z Polska - CHRIST AGONY.

Odpovídal Cezar, děkujeme!

Recenze/review - CHRIST AGONY - Anthems (2025):

Ave CHRIST AGONY! Ave Cezar! Zdravím do polského podsvětí. Zrovna nedávno jsme s kamarádem vzpomínali, které zahraniční kapely jsme viděli jako první a já všem vyprávěl o svém výletě do Wroclavi v devadesátých letech. Byl jsem mladý, silný, plný života. Z vašeho vystoupení si pamatuji, že mě doslova smetlo do pekla. Jste na scéně 35 let a když si poslechnu vaše nové album „Anthems“, tak cítím z tvojí hudby stále obrovskou sílu a nadšení. Máš na to nějaký recept? Kde v sobě bereš pořád takovou spoustu nápadů?

- Ave! Děkuji za tvá slova a za to, že si pamatuješ ty časy – 90. léta byla skutečně obdobím syrové vášně a duchovní rebelie. Pro mě ten oheň nikdy úplně neuhasl. Christ Agony pro mě vždy bylo víc než jen kapela – je to stav mysli, osobní rituál, který se vyvíjí s každou etapou mého života.

Inspirace přichází zevnitř – z temnoty, osamění a reflexe, ale také z neustálé duality světa, kde světlo a stín věčně koexistují. Každá kapitola mého života přináší nové emoce, nové boje a nová odhalení – a to vše se stává hudbou. To je pravděpodobně důvod, proč i po 35 letech je ta energie stále tady. Christ Agony se zrodili z vnitřní pravdy a dokud budu žít, tento plamen neuhasne.


Ano, extrémní hudba jako black a deathmetal má v sobě temnotu a energii, které jiné styly nemají. Možná právě proto jsem mu stále věrný. Z novinky „Anthems“ navíc slyším a cítím chlad. Jak album vznikalo a proč to trvalo dlouhých devět let? Čekal si na inspiraci?

- Ano, máš pravdu - temnota a energie jsou podstatou této formy vyjádření. „Anthems“ vzniklo z ticha, z dlouhého období reflexe a vnitřní transformace. Těch devět let nebylo jen pauzou - byla to nezbytná cesta stínem i světlem, čas k znovuobjevení pravého hlasu Christ Agony.

Nikdy jsem nechtěl tvořit hudbu z rutiny nebo povinnosti. Čekal jsem na okamžik, kdy se inspirace vrátí přirozeně – kdy budu moci znovu pocítit to posvátné spojení mezi zvukem, slovem a emocemi. Během té doby jsem také pracoval na dalších projektech – FaustuS, Khorumi a SOLARKVLT – z nichž každý představoval jinou stránku mé umělecké a duchovní cesty. Ale když konečně nastal ten správný okamžik, věděl jsem, že je čas znovu svolat Christ Agony. „Anthems“ je výsledkem tohoto vnitřního probuzení.

Jak vlastně tvoříš nové skladby? Zajímal by mě samotný proces. Kdy to „přijde“? já třeba, když píšu, tak mě něco napadne většinou někde venku, v přírodě, udělám si poznámku do telefonu, kterou pak postupně rozvinu. Jak ale stárnu, tak si musím dávat čím dál tím větší pozor na to, abych se neopakoval. Jak to máš nastavené ty? Necháš nás nahlédnout prosím do své kuchyně?

- Pro mě byl proces tvorby vždy něčím mystickým - něčím, co nelze naplánovat ani vynutit. Hudba přichází, když ji duch zavolá. Někdy se to stane uprostřed noci, jindy při procházce lesem, jindy v naprosté samotě. Obvykle začínám atmosférou - vizí, pocitem, určitou aurou, kterou chci převést do zvuku. Riffy, harmonie a struktury přicházejí později, téměř jako by byly diktovány nějakou neviditelnou rukou.

Každý nápad okamžitě zaznamenávám – melodii, rytmus, dokonce i šepot. Pak kolem něj stavím jako sochař tvarující kámen. Nemyslím na trendy, produkci ani očekávání. Nechávám se vést intuicí. Každá skladba musí mít svou vlastní duši, svou vlastní rituální energii.

S postupem času je samozřejmě těžší vyhnout se opakování, ale klíčem je upřímnost. Pokud tvoříte ze srdce, bez kalkulace, hudba vždy najde novou formu – protože vy sami se měníte. Christ Agony se vyvíjel se mnou. Každé album odráží jinou kapitolu mé duchovní cesty a „Anthems“ je její nejzralejší inkarnací.


Oba jsme vyrůstali v socialismu. Jsi Cezare jen o pár let starší než já. Jak vzpomínáš na své začátky? My jsme měli třeba hrozný problém se dostat k nějaké extrémní hudbě. Mimochodem, nejvíc kazet jsem objevil na černých tržnicích kousek za hranicemi právě v Polsku. Jaká kapela tě poprvé chytla a dostala na temnou stranu síly? Jestli se nepletu, tak jsi z malého města Morąg. Zavzpomínej pro nás prosím!

- Ano, pocházím z Morągu – malého šedého městečka na severu Polska, obklopeného lesy a jezery. V 80. letech to byla ještě doba komunismu, uzavřený a tichý svět, kde bylo vše extrémní nebo nekonvenční zakázáno nebo prostě nedostupné. Ale možná právě to v nás vyvolalo touhu, oheň. Hledali jsme něco za hranicemi šedé reality – něco, co by vyjadřovalo rebelii, temnotu a svobodu zároveň.

Jako mnoho jiných v té době jsem začínal s klasickým heavy metalem – Black Sabbath, Iron Maiden, Venom. Ale když jsem poprvé uslyšel Bathory, Hellhammer a Celtic Frost, všechno se změnilo. Bylo to jako zjevení. Ten zvuk, atmosféra, syrová duchovní energie – bylo to jako volání. Už to nebyla jen hudba. Byla to cesta.

V Polsku byl přístup k extrémní hudbě jako pašování posvátného ohně. Kopírovali jsme kazety, vyměňovali je na trzích nebo poštou. Každá nová nahrávka byla jako objevování tajného písma. Ta undergroundová energie mě navždy formovala – naučila mě trpělivosti, oddanosti a hodnotě vášně nad pohodlím.

Ta raná léta v Morágu byla temná, ale magická. Tam se zrodili Christ Agony – z izolace, z hladu po pravdě a transcendenci. Z potřeby vytvořit něco skutečného ve falešném světě.


Vy jste potom v devadesátých letech patřili s CHRIST AGONY k silné vlně polských kapel, které mě hodně hudebně ovlivnily. Když se na to podívám s odstupem, tak mě na Polácích vždycky fascinovala určitá temnota, takový ten ukrytý vztek, které v sobě vaše kapely měly. A také typický rukopis. Čím si to vysvětluješ? Když se řekne polská black a death metalová scéna, tak si vybavíš v hlavě…?

- To je velmi dobré pozorování - v polském black a death metalovém zvuku je opravdu něco jedinečného a věřím, že to vychází z naší společné minulosti a temperamentu. Polsko v 90. letech bylo zemí, která se probouzela z desetiletí útlaku, chaosu a duchovní hladovění. Panovala frustrace, ale také hluboká potřeba vyjádřit něco skutečného, vykřiknout pravdu, která byla příliš dlouho umlčována.

Pro nás temnota nikdy nebyla jen image nebo póza – byla odrazem našeho vnitřního světa. Život byl tvrdý, náboženství dusivé a systém po generace potlačoval individualitu. Když tedy přišla první vlna black metalu, nebyla to imitace – bylo to osvobození. Byla to čistá, duchovní rebelie.

Kapely jako Christ Agony, Behemoth, Graveland nebo Pandemonium – všichni jsme vzešli ze stejné půdy a neseme stejné jizvy. Každý z nás svým vlastním způsobem proměnil hněv, zoufalství a mysticismus v umění. Proto má polský extrémní metal takovou charakteristickou hloubku – je emocionální, rituální a velmi osobní. Nejde o satanská klišé, ale o transcendenci skrze temnotu.

Když slyším výraz „polská black a death metalová scéna“, napadne mě vášeň, autenticita a oheň – scéna zrozená z boje, ale která vždy hledala duchovní světlo uprostřed bouře.


Kdy jsi vzal vlastně poprvé do ruky hudební nástroj? Máš nějaké klasické vzdělání? Jaký první koncert si poprvé navštívil (jestli to byli TURBO, tak vyhraju sázku o pivo s kamarádem!:))? A vzpomeneš si i na to, když si stál poprvé na pódiu jako muzikant?

- Tvůj kamarád ti možná dluží pivo, protože ano, TURBO byla jedna z prvních kapel, která na mě v počátcích opravdu zapůsobila! Byla to jiná doba – čistá vášeň, žádná technologie, jen syrový zvuk a emoce.

Kytaru jsem poprvé vzal do ruky, když mi bylo asi 13 nebo 14 let. Zpočátku to nebylo nic vážného – jen fascinace, zvědavost a touha vyjádřit to, co ve mně vřelo. Neměl jsem žádné klasické vzdělání; všechno, co jsem se naučil, přišlo přirozeně, podle sluchu a instinktu. Byl jsem posedlý zvukem a atmosférou, kterou jsem dokázal vytvořit.

Poprvé, když jsem stál na pódiu, to byl naprostý chaos a adrenalin – malá místní akce, pravděpodobně na konci 80. let. Zvuk byl příšerný, vybavení primitivní, ale ten pocit... nezapomenutelný. Ten moment spojení – kdy se chaos, pot a hluk promění v něco posvátného – to je to, co od té doby hledám.

Takže ano, moje kořeny jsou jednoduché – žádné konzervatoře, žádné akademické vzdělání – jen čistý instinkt, oheň a oddanost zvuku. A možná právě to udrželo plamen po všechny ty roky naživu.

 

Pojďme ale k novému albu „Anthems“… O chladu a temnotě jsem již psal, ale ono má také skvělý zvuk. Podepsán je pod ním Michał Grabowski. Mluvil si nějak do toho, jak má vše znít? Kdo měl poslední slovo? A jak se ti s Michalem spolupracovalo?

- Ano, Michał Grabowski opět sehrál klíčovou roli při utváření zvuku alba Anthems, stejně jako tomu bylo u alba Legacy. Většina nahrávek vznikla ve studiu Morąg – místě blízko mých kořenů, kde samotná atmosféra jako by dýchala temnotou a nostalgií.

Naše spolupráce s Michałem je založena na hlubokém porozumění a důvěře. Do studia vždy přicházím s jasnou vizí – vím přesně, jak by Christ Agony měli znít, jaká je rovnováha mezi atmosférou a agresivitou, mezi mystikou a syrovostí. Michał to dokonale chápe a ví, jak to technicky zachytit, aniž by ztratil duchovní jádro hudby.

Samozřejmě jsem měl poslední slovo u každého mixu, každého reverbu, každé textury. Zvuk Anthems musel nést tu esenci – chladný, ale živý, mohutný, ale intimní. Michał pomohl tuto vizi převést do zvukové reality. Není jen producentem, je spíše společníkem v rituálu – někým, kdo pomáhá transformovat emoce do rezonance.

Všechno si skládáš a píšeš sám. Máš sice několik hostů, jako třeba bubeníky, ale jinak je novinka jen tvým dílem. Není to trošku problém? Znáš to, člověk něco dělá tak dlouho, až ztratí odstup. Máš třeba někoho, kdo ti řekne, Cezare, tohle ne, to už je moc, tady by to chtělo zrychlit, ne, tohle je moc dlouhé? Nebo si dokážeš udržet nadhled?

- Ano, Anthems je zcela mým dílem – jak po hudební, tak po textové stránce. Je pravda, že když pracujete sami, největší výzvou není technická stránka, ale emocionální: udržet si jasný nadhled poté, co strávíte nespočet hodin ve svém vlastním světě. Ale za ta léta jsem se naučil důvěřovat svému vnitřnímu kompasu. Vím, kdy něco skutečně nese podstatu Christ Agony a kdy se od ní vzdaluje.

Samozřejmě nejsem úplně izolovaný – hudebníci, se kterými spolupracuji, přinášejí svou vlastní energii a návrhy. Konečné rozhodnutí však činím já. Pro mě byli Christ Agony vždy hluboce osobním vyjádřením, nikoli demokratickým procesem. Je to spíše rituál, odraz mých vnitřních vizí a zkušeností.

Někdy nechám skladbu odležet několik týdnů nebo měsíců, než se k ní vrátím s čerstvou myslí – tak si udržuji nadhled. Nespěchám. Každá skladba musí zrát jako víno, dosáhnout okamžiku, kdy skutečně dýchá temnotou a duchem. Teprve pak vím, že je hotová.

 

Pohybuješ se na scéně již spoustu let. Změnila se spousta věcí. Digitalizace nahrávek, máme internet, jsou nové technologie ve studiu. Počítače ovládají dnes všechno. Snažíš se držet tempo, sleduješ třeba novinky? Jak tě tyhle změny ovlivnily jako muzikanta?

- Svět se skutečně dramaticky změnil – nejen hudebně, ale i duchovně. Dnes je vše digitální, komprimované a často zbavené emocí. Technologie může být požehnáním i prokletím. Na jedné straně nabízí pohodlí, přesnost a rychlost. Na druhé straně může umění sterilizovat, pokud necháte stroje převzít kontrolu nad lidským prvkem – duší.

Snažím se udržovat zdravou rovnováhu. Sleduji vývoj technologie a používám ji, když slouží atmosféře a duchu hudby, ale nikdy nedovolím, aby ovládla tvůrčí proces. Moje nahrávky jsou spojením starého a nového – analogového srdce s digitální myslí. Stále věřím, že podstata pravého zvuku spočívá v nedokonalosti, v organickém pulsu, který vychází z lidského doteku, nikoli z kvantizovaných mřížek nebo vzorků.

Takže ano, jdu s dobou, ale můj základ zůstává nadčasový. Pro mě byli Christ Agony vždy o duchu, ne o trendech – o vyjádření věčného boje mezi světlem a temnotou prostřednictvím zvuku, ne o následování mechanické dokonalosti digitálního věku.

Ono to ale není jen o nových technologiích, ale celé společnosti. Přežili jsme rozpad Sovětského svazu, covid, lidé dnes již přistupují k hudbě úplně jinak. Někdy si připadám trošku jako fosílie. Tobě se ale stále daří nahrávat a vydávat skvělá alba. Kde bereš inspiraci? Myslím tím teď pro texty? Co tě nejvíc ovlivňuje? Čerpáš z knih? Filmů? Ze světa okolo?

- Inspirace ke mně vždy přicházela z hlubin - zevnitř, ne z povrchu světa. Nehledám ji v popkultuře, filmech nebo pomíjivých trendech. To, co mě skutečně pohání, jsou emoce, zkušenosti a duchovní rozměr existence. Svět se může měnit - politika, systémy, dokonce i víra se mohou zhroutit - ale podstata lidské temnoty a touhy zůstává stejná. To je oheň, ze kterého čerpám.

Moje texty jsou odrazem vnitřních cest, konfrontací posvátného a profánního v nás samých. Vždy mě fascinovala dualita bytí – světlo a stín, duch a tělo, věčnost a rozklad. Tyto kontrasty jsou základem mé hudby i mého života.

Hodně čtu – hlavně filozofii, poezii a esoterické texty. Knihy Nietzscheho, Ciorana nebo starověké mystické spisy mi často otevírají nové cesty myšlení. Ale ještě více než knihy mi inspiraci přináší samota a ticho. Když se svět stane příliš hlučným, stáhnu se do sebe – a tam se znovu a znovu rodí Christ Agony.

 

CHRIST AGONY jsem viděl naposledy v Praze v roce 2015. To už je deset let. Hrozně to utíká. Opravdu rád na vaše živá vystoupení vzpomínám. Hrajete ještě naživo? A je těžké sehnat muzikanty? Co nějaké turné, neláká tě? Jak vůbec vnímáš koncerty, co pro tebe znamenají?

- Ano, Christ Agony stále koncertují, i když ne tak často jako v minulosti. Po dlouhém tichu a vydání alba Anthems nastal čas vrátit se na pódium a znovu se spojit s podstatou toho, čím tato hudba skutečně je: rituálem, emocemi a energií. První koncerty jsou již potvrzeny, včetně několika v Polsku před koncem roku – první se uskuteční 25. října v Łódźi.

Najít hudebníky je vždy výzva, zejména když hudba vyžaduje nejen technické dovednosti, ale také ducha – pochopení atmosféry a filozofie, která stojí za Christ Agony. Naštěstí jsem našel lidi, kteří tuto vizi sdílejí. Na bicí nyní hraje Dmitry Kim a mám pocit, že současná sestava má velmi silnou chemii, jak po hudební, tak po emocionální stránce.

Koncerty pro mě vždy znamenaly něco víc než jen hraní písní. Jsou to rituály – momenty transcendence, kdy mizí hranice mezi umělcem a publikem. Každé vystoupení je obětinou, vyvoláním energie, která nás všechny spojuje, i když jen na hodinu. To je podstata Christ Agony na pódiu – společenství skrze temnotu a zvuk.


Polská scéna, co se týká kapel, je stále silná. Chodí mi na recenze od vás spousta nové muziky. Máte skvělé labely. Jak ji ale vnímáš ty, jako veterán? U nás třeba chodí čím dál tím méně lidí na koncerty. Někdy mi připadá, že už všichni jenom sedí doma na internetu…Jak je tomu u vás?

- Polský black metal si v průběhu let zachoval svou pozoruhodnou sílu a vitalitu. Jako veterán vidím scénu, která se neustále vyvíjí, kde mladší kapely přinášejí čerstvou energii a zároveň respektují podstatu black metalu. Je pravda, že se změnil způsob, jakým se lidé zabývají hudbou – dominuje streamování, sociální média a digitální obsah a na koncerty chodí méně lidí než v minulosti.

Pro ty, kteří se s hudbou skutečně ztotožňují, je však živý zážitek nenahraditelný. Koncerty jsou stále rituály, momenty společenství a intenzity, které nelze nahradit online. Vidím to i v Polsku – i když je návštěvnost nižší, energie a oddanost publika na koncertech je hluboká. Pro mě to dělá každé vystoupení ještě smysluplnějším.

 

Tohle je moje oblíbená otázka. Co pro tebe znamená black metal? Jak jej vnímáš? Je to tvůj koníček, životní styl. Klidně se můžeš pustit i do filozofických úvah.

- Pro mě black metal nikdy nebyl jen hudbou - je to duchovní cesta. Projev vnitřní rebelie, reflexe a transcendence. Je to hlas duše, která se odmítá přizpůsobit, která hledá pravdu v temnotě a moudrost v osamění.

Od samého počátku byl pro mě black metal formou posvátného umění - rituálem, ne zábavou. Nese v sobě jak destrukci, tak tvorbu, zoufalství i osvícení. Během let jsem pochopil, že tato temnota, kterou přijímáme, není o zlu – je o hledání svobody, identity a božské esence skryté ve stínu.

Takže ne – není to koníček. Je to samotný život. Filozofie, která roste, vyvíjí se a zcela vás pohltí, pokud ji skutečně pochopíte.

 

Co chystáš s CHRIST AGONY v nejbližších měsících? Pokud je něco, co máš na srdci nebo chceš vzkázat fanouškům, labelů, promotérům, zde je prostor…

- V tuto chvíli je prioritou oživit album „Anthems“ prostřednictvím živých rituálů, vizuálních efektů a speciálních edic, které skutečně zachytí jeho atmosféru. Chci, aby se Christ Agony vrátili na evropská pódia v plné síle a hráli jak nové hymny, tak klasické skladby, které formovaly naši cestu.

Právě připravujeme koncerty a festivaly na roky 2025 a 2026. Plánuji také vydat několik reedicí a archivních materiálů, protože věřím, že minulost a přítomnost Christ Agony tvoří jedno duchovní kontinuum – temný plamen, který nikdy nezhasl.

Všem fanouškům, promotérům a labelům, kteří stále věří v Christ Agony – děkuji. Jste součástí této cesty. Po tolika letech stále kráčíme společně stíny.

 

Děkuji moc za rozhovor. Moc si toho vážím. Když jsem psal tyhle otázky, poslouchal jsem CHRIST AGONY a budu to dělat i nadále. Jste mojí srdcovou kapelou a znáš to, krev jen tak nevyměníš! Přeju nejen novému albu co největší prodeje a ať se ti daří i v soukromém životě! 

- Upřímně děkuji za tvoje slova a za tento inspirativní rozhovor. Je mi vždy ctí setkat se s někým, kdo sleduje Christ Agony již tolik let a stále cítí stejný temný puls, který pohání naši hudbu. Právě tyto vazby – utvářené zvukem, duchem a časem – dávají této cestě smysl.

Black metal není jen hudba, je to krev, oddanost a věčná rebelie. Hluboce si vážím tvojí podpory a tuto novou kapitolu „Anthems“ věnuji všem, kteří stále věří v sílu temnoty a transcendence.

Uvidíme se ve stínech – Ave!


https://www.deformeathing.com
https://www.facebook.com/deformeathing
https://www.instagram.com/deformeathing
https://deformeathing.bandcamp.com
https://www.youtube.com/@deformeathingproduction
https://www.facebook.com/ChristAgony
 


---------------------------------------------------------------------------------------------------

sobota 27. září 2025

Recenze/review - CHRIST AGONY - Anthems (2025)


CHRIST AGONY - Anthems
CD 2025, Deformeathing Production

for english please scroll down

Přemýšleli jste někdy o tom, proč se vám líbí muzika? Já to mám třeba nastavené tak, že na mě musí nějakým způsobem působit, vyvolat ve mě emoce, rozdrásat mě do krve. Jsou kapely, u kterých mám vždy víceméně jistotu, že strávím s jejich alby dlouhý čas. Novinku legendárních polských CHRIST AGONY, které poslouchám od svého brzkého mládí, jsem si poprvé pustil na jedné lesní pěšině. Už bylo poměrně chladno a stačilo několik prvních tónů, aby se mi v kostech usadil mráz.

Víte, když člověk nějakou kapelu sleduje celou její kariéru, má doma diskografii, tak je jeho pohled samozřejmě trošku zkreslený. I tak ale musím napsat, že novinka je povedená po všech stránkách. Co se týká zvuku, obalu, produkce, takových těch produkčních věcí, tak se jedná o špičku nejen žánru zvaného black metal. Hlavní je pro mě ale, ostatně jako vždy, hudba samotná. A ta se mi dostala ihned do žil, zůstala tam a zanechala po sobě kousky nahrubo nasekaného ledu.


CHRIST AGONY, v čele s démonickým Cezarem, uměli vždy vytvořit absolutně temnou a chladnou atmosféru. Přestavte si starý opuštěný hřbitov, se spoustou bolesti, vzpomínek, utrpení a smrti, ve které jsme si všichni rovni. Vše je otištěné do nahnutých náhrobků, do kamenných hrobek, ale hlavně do nového alba "Anthems". Novinka v mnohém odkazuje na předchozí počiny, ale zároveň je jiná, kapela se dle mého posunula k větší melodičnosti. Zároveň si zachovává svoji pověstnou ostrost a syrovost. Jako bych při poslechu potkával děsivé stíny zahalené do krvavé mlhy. Pokud máte jako já rádi tajemno, chlad, černou magii a genius loci ranního hřbitova, potom jste zde správně. Poláci mají samozřejmě svůj jasný, originální a nezaměnitelný rukopis s takovou zvláštní a typickou aurou. U některých starých veteránů bývá trošku problém s tím, že se již nijak nevyvíjejí. U Cezara to neplatí. Stačí pozorně poslouchat. Pokaždé objevím nějaký nový motiv, temné zákoutí, moment, který mě překvapí. Zapamatuji si ho a vypálí se mi do paměti jako cejch. Možná je troufalé psát o black metalu, že je svěží, ale jiné slovo mě nenapadá. Připadám si jako na nějakém pradávném rituálu pro vyvolávání sil, které rozhodně nejsou z tohoto světa. Ne, tohle není jenom obyčejná muzika, tohle je už teď po nějaké době, moje srdcové album. Brzy bude podzim a už nyní se těším na sychravé počasí. Nasadím si sluchátka a vydám se do pomalu usínajícího lesa. Máme tu nedaleko jedno staré pohřebiště. Myslím si, že síla a energie téhle nahrávky zde vynikne nejvíce. Chladné, melodické black metalové album, u kterého vám zmrzne krev v žilách! Tajemný, záhadný, magický, starodávný obřad!


Asphyx says:

Have you ever thought about why you like music? For example, I have it set up in such a way that it has to affect me in some way, evoke emotions in me, tear me to the core. There are bands whose albums I am always more or less sure that I will spend a long time with. I first listened to the new album by the legendary Polish CHRIST AGONY, who I have been listening to since my early youth, on a forest path. It was already quite cold and the first few notes were enough to send a chill down my spine.

You know, when you follow a band's entire career, have their discography at home, your view is of course a bit distorted. But even so, I have to say that the new album is great in every way. As for the sound, the packaging, the production, and all that production stuff, it is the pinnacle of not only the genre called black metal. But the main thing for me, as always, is the music itself. And it immediately got into my veins, stayed there, and left behind pieces of roughly chopped ice.


CHRIST AGONY, led by the demonic Cezar, have always been able to create an absolutely dark and cold atmosphere. Imagine an old abandoned cemetery, with a lot of pain, memories, suffering and death, in which we are all equal. Everything is printed into tilted tombstones, into stone tombs, but mainly into the new album "Anthems". The new album refers to previous works in many ways, but at the same time it is different, in my opinion the band has moved towards greater melodiousness. At the same time it retains its famous sharpness and rawness. As if I were listening to it, I was encountering terrifying shadows shrouded in bloody fog. If you, like me, like me, like mystery, coldness, black magic and the genius loci of an early cemetery, then you are in the right place. Of course, the Poles have their own clear, original and unmistakable handwriting with such a special and typical aura. Some old veterans have a bit of a problem with the fact that they are no longer developing. This is not the case with Cezar. Just listen carefully. Every time I discover a new motif, a dark corner, a moment that surprises me. I remember it and it burns into my memory like a brand. Maybe it's presumptuous to write about black metal that it's fresh, but I can't think of another word. I feel like I'm at some ancient ritual for invoking powers that are definitely not of this world. No, this is not just ordinary music, this has been my favorite album for a while now. Autumn will soon come and I'm already looking forward to the dry weather. I'll put on my headphones and head into a slowly falling asleep forest. We have an old cemetery nearby. I think the power and energy of this recording will stand out the most here. A cold, melodic black metal album that will freeze your blood in your veins! A mysterious, mysterious, magical, ancient ceremony!



about CHRIST AGONY on DEADLY STORM ZINE:





TRACKLIST
1. Empire Of Twilight
2. Throne Of Eternal Silence
3. Sanctuary Of Death
4. Rites Of The Black Sun
5. Dark Waters
6. Nocturnal Dominion

RECORDING LINE-UP:
Cezary "Cezar" Augustynowicz - Vocals, Guitars, Bass, Choir
Dariusz „Daray” Brzozowski - Drums (3,6)
August - Drums (1,5)
Guest: Mateusz "V" Kujawa - Didgeridoo (4)

CREDITS
Music and Lyrics by Cezary "Cezar" Augustynowicz
Recorded at Studio666 / Morąg, 2016-2025
Engineered by Michał Grabowski
Produced & Mixed by Michał Grabowski and Cezary "Cezar" Augustynowicz
Cover and Layout by Divine Design


https://www.deformeathing.com
https://www.facebook.com/deformeathing
https://www.instagram.com/deformeathing
https://deformeathing.bandcamp.com
https://www.youtube.com/@deformeathingproduction
https://www.facebook.com/ChristAgony
 

pátek 15. srpna 2025

Recenze/review - LOTAN - Yetzer Hara (2025)


LOTAN - Yetzer Hara
CD 2025, Emanzipation Productions

for english please scroll down

Pradávné předpovědi se splnily s krutou přesností. Lidé nepotřebují přírodní katastrofy, ani zásah z vesmíru, aby se totálně zničili. Stačí jim jejich vlastní temné myšlenky a nenávist. Všechny ty neuvěřitelné teorie a spiknutí o tom, že jsme ovládáni jako loutky bez duše, se nakonec potvrdily. Marast, hnus a špína, bída a utrpení, za všechno si můžeme jenom my sami. Nenávistné komentáře, krásné reklamy, raději utíkám na další krvavý black death metalový obřad. Zde alespoň cítím sílu a energii, tady je vše opravdové a ohlodané na kost.

Dánští tmáři LOTAN hrají od roku 2020 a mají na svém kontě ještě jedno dlouhohrající album a dvě EP. Jedná se do černé mlhy zahalený syrový a chladný kov smrti, který nepostrádá potřebnou naléhavou a divokou atmosféru. Oltář je znovu připraven, nové album hoří zevnitř. Je silné ve svých motivech, bolestivé ve zvuku, tajemné a záhadné, jako motiv na obalu. Pokud se rádi procházíte za rozbřesku na opuštěných hřbitovech, potom jste zde správně. 


Když jsem nové album začal před několika měsíci poslouchat, při každém setkání mě mrazilo v kostech a tuhla mi krev v žilách. Mám rád, když ve mě dovede kapela probudit nějaké emoce, když se jí podaří rozdrásat moji duši do krve. Skladby jsou tu velmi dobře napsány, mají v sobě pověstnou jiskru, drive a jsou ušpiněné jako tělo zohavené mrtvoly, která tu zbyde po apokalypse, která už dávno začala v našich myslích. Tématem textů je dodnes platný příběh o Kainovi a Ábelovi, o celkovém úpadku lidstva jako celku. Zbylo nám už jenom násilí, jsme bezcitní k utrpení druhých. Rozhodně věnujte téhle stránce nahrávky pozornost, stojí opravdu za to. Hudebně se potom jedná o podobný zážitek, jako při poslechu kapel typu BEHEMOTH, HATE, BELPHEGOR, ANAAL NATHRAKH, případně MGLA. Když se nad tím zamyslíte, tak je vlastně velmi děsivé, co přinese blízká budoucnost. Další válku? Nějakou chorobu, která se nám dostane do podvědomí? Nebo nám budou stačit sociální sítě a internet? Mám rád alba, která mě donutí k zamyšlení, která v sobě mají jasné myšlenky, u kterých kývám souhlasně hlavou. "Yetzer Hara" přesně takové je. Plné nápadů, takového toho těžko definovatelného neklidu, magie i zvláštní přitažlivosti. Za moji maličkost nemohu jinak, než vám novinku doporučit. Je propracovaná po všech stránkách a zároveň nepostrádá živočišnost a touhu ničit. Rozerve vás zevnitř a zanechá po sobě dlouhou krvavou stopu. Pradávné předpovědi se splnily s krutou přesností. Lidé nepotřebují přírodní katastrofy, ani zásah z vesmíru, aby se totálně zničili. Stačí jim jejich vlastní temné myšlenky a nenávist. Nihilistický, divoký, chladný a temný black death metal plný vzdoru a divoké energie! Album ostré jako břitva, které řeže do živého!


Asphyx says:

Ancient prophecies have come true with cruel accuracy. People don't need natural disasters or intervention from outer space to destroy themselves completely. Their own dark thoughts and hatred are enough. All those incredible theories and conspiracies about us being controlled like soulless puppets have finally been confirmed. Filth, disgust, and dirt, misery and suffering—we have only ourselves to blame for all of it. Hateful comments, beautiful advertisements—I'd rather escape to another bloody black death metal ritual. At least here I feel strength and energy; here, everything is real and stripped down to the bone.

Danish dark metal band LOTAN has been playing since 2020 and has one full-length album and two EPs to their credit. It is raw and cold death metal shrouded in black fog, which does not lack the necessary urgent and wild atmosphere. The altar is ready again, the new album burns from within. It is strong in its motifs, painful in its sound, mysterious and enigmatic, like the motif on the cover. If you like to walk through deserted cemeteries at dawn, then you've come to the right place. 


When I started listening to the new album a few months ago, it sent shivers down my spine and made my blood run cold every time I heard it. I like it when a band can stir up emotions in me, when they manage to tear my soul to shreds. The songs are very well written, they have that famous spark, drive, and they are as dirty as the mutilated corpse left behind after the apocalypse that began long ago in our minds. The theme of the lyrics is the still-relevant story of Cain and Abel, about the overall decline of humanity as a whole. All we have left is violence, we are insensitive to the suffering of others. Definitely pay attention to this side of the recording, it's really worth it. Musically, it is a similar experience to listening to bands such as BEHEMOTH, HATE, BELPHEGOR, ANAAL NATHRAKH, or MGLA. When you think about it, it is actually very frightening what the near future will bring. Another war? Some disease that will enter our subconscious? Or will social media and the internet be enough for us? I like albums that make me think, that have clear ideas that I nod my head in agreement with. "Yetzer Hara" is exactly that. Full of ideas, that hard-to-define restlessness, magic, and a strange appeal. I can't help but recommend this new release to you. It is sophisticated in every way, yet it doesn't lack animalistic energy and a desire to destroy. It will tear you apart from the inside and leave a long bloody trail behind. Ancient prophecies have come true with cruel accuracy. People don't need natural disasters or intervention from outer space to destroy themselves completely. Their own dark thoughts and hatred are enough. Nihilistic, wild, cold, and dark black death metal full of defiance and wild energy! An album as sharp as a razor that cuts to the quick!



TRACKLIST
01. Minenwerfer
02. Scorched Tyranny
03. Omnicide Manifest
04. Crown Of Rope
05. Incantation Of Hatred
06. Heksenat
07. Violent End
08. Righteous Fury

Lineup:
Martin Rubini – vocals
Lasse Heiberg – guitar
Andy Dragsberg – guitar
Phillip Kaaber – bass
Jon Elmquist – drums




úterý 1. července 2025

Recenze/review - THRONE - That Who Sat upon Him, Was Death (2025)


THRONE - That Who Sat upon Him, Was Death
CD 2025, Redefining Darkness Records

for english please scroll down

Objevila se pokaždé, když se stalo něco zlého. Stála ve stínu a usmívala se. Dáma s kosou, zlá a spravedlivá. Když jsi ji potkal, tak se ti v kostech usadil chlad a strach. Kýval ses do rytmu nového alba amerických THRONE a nasával zkažený vzduch. Pach smrti, jasný a zřetelný, vnímal si jej celým svým tělem, stejně jako tuhle nahrávku, která má v sobě něco morbidně přitažlivého. Seděl jsem ve tmě a díval se na pomalu umírající město. Nová deska těchto tmářů pro mě byla soundtrackem k příchodu démonů na svět.

Nové, v pořadí druhé dlouhohrající album kapely poslouchám již nějakou dobu, ale nechtělo se mi o něm nic psát. Raději jsem se rád a často vracel a nechal se unášet shnilými melodiemi. Tohle je hudba přesně podle mého gusta, zlá a ošklivá, nakažená pradávnými chorobami. 


Nahrubo nasekaná tma, špína a absolutní zlo, to jsou hlavní ingredience téhle nahrávky. Pokud máte rádi kapely jako BEHEMOTH, GOD DETHRONED, BELPHEGOR. Samozřejmě, pánové na to jdou po svém, mají vlastní nápady. Jejich styl je označován jako melodický black death metal, ale ve skladbách slyším i takovou tu surovou brutalitu (SUFFOCATION), která dělá jejich hudbu ještě uvěřitelnější. Venku zase jednou pršel z nebe sirnatý déšť a mraky se dotýkaly země. Ulice byly plné smogu a stroje v nedaleké továrně ještě spaly. Je něco neotřelého, zajímavého a surového, v téhle nahrávce, co mě nutí k opakovaným poslechům. Rád a často se vracím a rvu si album "That Who Sat upon Him, Was Death" neustále do hlavy. Usadilo se v mém podvědomí, stalo se mojí součástí. Tahle smečka na to jde ostře, nekompromisně a surově, ale nezapomíná ani na melodie a podmanivou atmosféru. Kývám se spokojeně do rytmu, když se vyhýbám bleskům, když s napětím čekám další bouřku. Moc dobře vím, že smrt čeká stále ve stínu a usmívá se. Koneckonců, byla to hlavně ona, kdo mi tuhle nahrávku doporučila. Nevím, jestli to máte stejně jako já, ale mě hudba musí chytit, vymáchat mi hubu v kaluži plné krve, přikovat mě na zeď, zničit mě, abych nakonec zase vstal z popela, silnější než kdy dřív. Ano, je to tak, tohle album má v sobě velké množství nakumulovaní energie, která byla posbírána v tom nejhlubším podzemí. Nezbývá nic jiného, než přidat znovu hlasitost. Dostanete poctivou porci špíny, hnisu a ostrých melodií. Objevila se pokaždé, když se stalo něco zlého. Stála ve stínu a usmívala se. Dáma s kosou, zlá a spravedlivá. Pokaždé, když jsem ji potkal, tak se mi v kostech usadil chlad a strach. Nahrubo nasekaná black death metalová tma, zlo a nenávist! Hudba s morbidně přitažlivou atmosférou! 


Asphyx says:

She appeared every time something bad happened. She stood in the shadows and smiled. The lady with the scythe, evil and just. When you met her, coldness and fear settled in your bones. You swayed to the rhythm of the new album by American band THRONE and breathed in the rotten air. The smell of death, clear and distinct, permeated your entire body, just like this recording, which has something morbidly attractive about it. I sat in the dark and watched the city slowly die. For me, the new album by these obscurantists was the soundtrack to the arrival of demons in the world.

I've been listening to the band's new, second full-length album for some time now, but I didn't feel like writing anything about it. I preferred to return to it often and let myself be carried away by the rotten melodies. This is music exactly to my taste, evil and ugly, infected with ancient diseases.


Roughly chopped darkness, filth, and absolute evil are the main ingredients of this recording. If you like bands such as BEHEMOTH, GOD DETHRONED, and BELPHEGOR, you will enjoy this. Of course, these gentlemen do things their own way and have their own ideas. Their style is described as melodic black death metal, but I also hear a raw brutality (SUFFOCATION) in the songs that makes their music even more believable. Outside, sulfuric rain was falling from the sky once again, and the clouds touched the ground. The streets were full of smog, and the machines in the nearby factory were still asleep. There is something unusual, interesting, and raw about this recording that compels me to listen to it repeatedly. I like to come back to it often and constantly play the album "That Who Sat upon Him, Was Death" in my head. It has settled in my subconscious, it has become a part of me. This pack goes at it sharply, uncompromisingly, and rawly, but they don't forget about melodies and a captivating atmosphere. I nod contentedly to the rhythm as I dodge lightning bolts, eagerly awaiting the next storm. I know very well that death is still waiting in the shadows, smiling. After all, it was mainly her who recommended this recording to me. I don't know if you feel the same way I do, but music has to grab me, wash my mouth out in a pool of blood, nail me to the wall, destroy me, so that I can finally rise from the ashes, stronger than ever. Yes, that's right, this album has a lot of accumulated energy that was collected in the deepest underground. There's nothing left to do but turn up the volume again. You'll get a good dose of dirt, pus, and sharp melodies. She appeared every time something bad happened. She stood in the shadows and smiled. The lady with the scythe, evil and just. Every time I met her, coldness and fear settled in my bones. Roughly chopped black death metal darkness, evil, and hatred! Music with a morbidly attractive atmosphere!

tracklist:
01. Disentombed 
02. To Breathe The Unknown 
03. Blasphemous Perversion 
04. Realm Of Immolation 
05. Human Frailty 
06. Upon Deathless Winds 
07. Behold Impurity 08. Where Angels Cower In Fear

Throne is:
Nathan - Guitars/Vocals
Tim - Guitars
Leslie - Bass
Kollin - Drums



TWITTER