DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemmelodic black metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemmelodic black metal. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 29. ledna 2024

Recenze/review - ABSQUE COR - Na zawsze cieniem​.​.​. (2023)


ABSQUE COR - Na zawsze cieniem​.​.​.
CD 2023, Godz ov War Productions

for english please scroll down

Naposledy ho všichni viděli před několika měsíci. Vypadal spokojený a jako vždy se usmíval. Měl spoustu plánů, dařilo se mu dobře. Přesto jej našli, jak se houpá na větvi. S vyplazeným jazykem a bez dopisu na rozloučenou. Kolem se rozprostíral černý les a ve tmě byly vidět oči přízraků. Žhnoucí a krvelačné. Nebo to byl jenom přelud, iluze? Nevím, ale když jsme jej sundali a odřízli provaz, tak byl v jeho tváři neskutečný děs. Vypadalo to, že prožil něco šíleného a hrozného.

Black metal je hudební styl, u kterého hodně záleží na tom, jestli mu věřím. Musí ve mě probudit temné myšlenky, musím se soustředit na svůj vlastní vnitřní svět. ABSQUE COR je polská kapela o jednom členovi. Jmenuje se Vos a je podepsán pod všemi nástroji i vokálem. Jedná se již o druhé dlouhohrající album a je nutné rovnou napsat, že se je to muzika, která koluje i v mých žilách. Naléhavé, mrazivé, tajemné rouhání. 


Pochválit musím zvuk i obal (WS Artworks). Líbí se mi jak Vos přistupuje k hudbě jako takové. Pro mě je vždy hrozně důležité, jestli mě skladby popálí a ochladí zároveň. Musí mi srdce tepat ve stejném rytmu. U novinky "Na zawsze cieniem​.​.​." tomu tak je. Kolem mě se vznáší smutek a melancholie. Opravdu se mi nejvíce osvědčil poslech v lese, když padla tma. Pod nohama mi křupal čerstvý sníh a všechna mrtvá zvířata, co jsem potkal, měla už dávno místo očí prázdná místa. Základem je norský a švédský black metal staré školy, přidávány jsou potom velmi vkusně ambientní plochy. Tohle je hudba, která zní v zimních vánicích. Do obličeje vás šlehají poryvy větru a vy slyšíte nářek. To jsou nemrtví, navěky prokletí. Všichni ti, kteří ukončili svůj život vlastní rukou. Album doporučuji poslouchat v jednom kuse a nejlépe ve tmě a tichu. Zhasněte všechna světla a sedněte si. Přidávejte postupně hlasitost. Časem, pokud se do nahrávky dostanete, se před vámi začnou odehrávat pochmurné příběhy. Budete si na stěnu promítat černobílé filmy, které budou plné bolesti, rozdrásaných tváří i spalujícího, ledového ohně. Mozek se mi vařil ve vlastní šťávě a v kostech se mi usadil mráz. Až jednou zase půjdu do lesa a potkám někoho, kdo bude mít ve tváři odkaz démonů, pustím mu tuhle desku. Možná si potom svůj poslední čin rozmyslí. Je vlastně hrozně těžké hudbu ABSQUE COR popisovat. Myslím si, že slova jsou zbytečná. Lepší je opravdu poslouchat. Nihilistické, temné, chladné ozvěny z lesa sebevrahů! Tajemný black metal, který pohřbí vaši duši zaživa!


Asphyx says:

The last time everyone saw him was a few months ago. He seemed happy and smiled as always. He had a lot of plans, things were going well. Yet they found him swinging from a branch. with his tongue hanging out and no suicide note. The forest was black around him, and in the darkness the eyes of ghosts could be seen. Glowing and bloody. Or was it just a mirage, an illusion? I don't know, but when we took him down and cut the rope, there was a look of incredible terror on his face. It looked like he'd been through something crazy and horrible.

Black metal is a style of music that depends a lot on whether I believe in it. It has to awaken dark thoughts in me, I have to focus on my own inner world. ABSQUE COR is a Polish band with one member. His name is Vos and he is signed on all instruments and vocals. This is their second full-length album and it's necessary to write straight away that this is music that runs through my veins as well. Urgent, frosty, mysterious blasphemy.


I have to praise the sound and the cover (WS Artworks). I like the way Vos approaches music as such. For me, it's always terribly important if the songs burn me and cool me down at the same time. My heart must be beating in the same rhythm. With the new release "Na zawsze cieniem..." that's the case. I'm surrounded by sadness and melancholy. I really enjoyed listening to it in the woods when it was dark. The fresh snow crunched under my feet and all the dead animals I met had long since had empty spaces for eyes. The base is old school Norwegian and Swedish black metal, then very tastefully ambient areas are added. This is music that sounds in winter blizzards. Gusts of wind whip you in the face and you hear the wailing. These are the undead, forever cursed. All those who ended their lives by their own hand. I recommend listening to the album in one piece, preferably in the dark and in silence. Turn off all the lights and sit down. Increase the volume gradually. Eventually, if you get into the recording, grim stories will begin to unfold before you. You'll project black and white films on the wall, full of pain, torn faces and burning, icy fire. My brain boiled in its own juices and a chill settled in my bones. Someday, when I go into the woods again and meet someone with a legacy of demons in their face, I'm going to play this record for them. Maybe then he'll change his mind about his last act. It's actually really hard to describe ABSQUE COR's music. I think words are useless. It's better to really listen. Nihilistic, dark, cold echoes from the suicide forest! Mysterious black metal that will bury your soul alive!


tracklist:
01. Zapaść
02. Jeden Raz Za Dużo
03. Nawet Nie Próbuj
04. Dziękuję, Ze Jesteś
05.Piosenka O Niczym
06.Солнце Мёртвых (Der Golem cover)

Line-up:
Vos • Everything

středa 24. ledna 2024

Recenze/review - SERPENTS OATH - Revelation (2024)


SERPENTS OATH - Revelation
CD 2024, Odium Records

for english pleae scroll down

Některé rány se nikdy nezahojí. Někdy začnou bolet i po letech. Znovu se otevřou a začne z nich téct zkažená krev. Nejdříve v nich bude pulsovat špína ä zlo. Dostanete horečku a jedinou záchranou pro vás bude hudba. Musíte ale sestoupit hluboko pod zem, do starých katakomb, ve kterých se hraje prvotřídní black metal. Přesně takový, jako předkládají belgičtí tmáři SERPENTS OATH. Ti letos přicházejí se svojí třetí dlouhohrající desku a je nutné rovnou napsat, že je vynikající po všech stránkách.

Znovu se jedná o okultní obřad, který jasně a zřetelně připomíná starodávné rituály z devadesátých let minulého století. Pokud jste v té době poprvé přičichli k muzice, určitě víte, o čem hovořím. Belgičané moc dobře ví, jak zní opravdové peklo. Na to přísahám, amen! Nezapomeňte přidat hlasitost na maximum. Teprve potom si veškerý nihilismus, který je ve skladbách obsažen, vychutnáte naplno. 


Existuje už jenom tma a chlad. Jsem zavřený v plesnivé kobce a jedinou cestou ven je smrt. Zažívám při poslechu spoustu divokých představ. Hudba ve mě doopravdy rezonuje, dostává se mi pomalu do morku kostí, pálí mě a žhne. "Revelation" je albem, které nemá jenom skvělý chladný zvuk, majestátní obal a perfektní produkci. Kapela přidává ještě něco navíc, kus syrového masa, několik litrů jedu, po kterém zemřete v šílených křečích. Fanoušci třeba takových DARK FUNERAL, MAYHEM, MARDUK, IMMORTAL, GORGOROTH, DISSECTION se budou určitě kývat spokojeně do rytmu, stejně jako já, starý hrobník. Zahalte svoji tvář do pavučiny, sestupte po schodech dolů, do podzemí. Přestavuji si dávno opuštěný chrám, ve kterém se kdysi pořádaly krvavé rituály. Na kamenném pódiu stojí kapela a v davu se mísí živí s nemrtvými. Přesně takhle by to mělo vypadat. Vše je postaveno na silných melodiích, chorobných vokálech a drtivých bicích. SERPENTS OATH jsou pro mě i letos jasnou sázkou na jistotu. Je na ně spolehnutí, jako na samotnou Smrt. Je pro mě velmi příjemné ulehnout každé ráno do své oblíbené rakve a poslouchat u toho tuhle desku. Je totiž po okraj narvaná hnisem, mrazem, špínou, prašivinou. Jako když potkáte u cesty pohozenou mrtvolu. Pod nohama vám křupe čerstvý sníh a kapky krve jsou rozstříknuty v děsivých ornamentech. Nezbývá mi nic jiného, než vám nové album doporučit. Obsahuje v sobě totiž vše potřebné, aby mohl být obřad zahájen. Některé rány se nikdy nezahojí. Okultní, temný, nihilistický black metal, který se dostane až do morku vašich kostí!


Asphyx says:

Some wounds never heal. Sometimes they start to hurt years later. They reopen and start leaking bad blood. Before long, they'll pulse with filth and evil. You'll get a fever, and the only salvation will be music. But you have to descend deep underground, into the old catacombs, where first-class black metal is played. Exactly the kind of metal presented by the Belgian darkies SERPENTS OATH. This year they come with their third full-length album and it is necessary to write right away that it is excellent in all aspects.

Once again it is an occult ritual that clearly and distinctly recalls the ancient rituals of the 1990s. If you took your first sniff of the music back then, you'll know what I'm talking about. The Belgians know what real hell sounds like. I swear on it, amen! Don't forget to turn the volume up to maximum. Only then will you enjoy all the nihilism contained in the songs to the fullest.


There is only darkness and cold. I'm locked in a moldy dungeon and the only way out is death. I'm having a lot of wild fantasies listening to it. The music really resonates inside me, slowly getting into my bones, burning and burning. "Revelation" is an album that doesn't just have a great cool sound, a majestic cover and perfect production. The band adds something extra, a piece of raw meat, a few liters of venom that will make you die in mad convulsions. Fans of the likes of DARK FUNERAL, MAYHEM, MARDUK, IMMORTAL, GORGOROTH, DISSECTION will surely sway contentedly to the beat, just like me, an old undertaker. Wrap your face in the cobwebs, descend the stairs, down to the underground. I imagine a long-abandoned temple where blood rituals were once held. A band stands on a stone stage and the living and the undead mingle in the crowd. This is exactly what it should look like. It's all built on strong melodies, sick vocals and crushing drums. SERPENTS OATH are a sure bet for me again this year. You can count on them like Death himself. It's very pleasant for me to lie down in my favorite coffin every morning and listen to this album. It's filled to the brim with pus, frost, dirt, grime. It's like meeting a dead body on the side of the road. Fresh snow crunching under your feet and drops of blood splattered in gruesome ornaments. I have no choice but to recommend the new album. It contains everything you need to start the ceremony. Some wounds never heal. Occult, dark, nihilistic black metal that gets to the core of your bones!



Recenze/review - SERPENTS OATH - Nihil (2020):


Tracklisting:
"Invocatio Genesis"
"Blood Covenant"
"Gateways To Tiamat"
"Purification Through Fire"
"Invocatio Apocalypsis"
"Beyond The Void"
"Drakonian Gnosis"
"Path Of The Serpent"
"Invocatio Resurrectio"
"Cult Of Death"
"Unto Typhon"
"Pandaemonium"

Serpents Oath is:
Baelus - Guitar
Daenum - Guitar
Draghul - Drums
Mørkald - Bass
Tes Re Oth - Vocals

pátek 12. ledna 2024

Recenze/review - VARGRAV - The Nighthold (2023)


VARGRAV - The Nighthold
CD 2023, Werewolf Records

for english please scroll down

Jsou sny, které se mi neustále vrací. Stávají se nočními můrami, které mě děsí, i když jsem bdělý. Zdá se mi, že se probudím uprostřed chladné noci. Na nebi není vidět ani jedna hvězda. Jdu bosý prázdným městem. Toulám se ulicemi a v oknech vidím, jak lidé odkrývají svoji šílenou tvář. Jen bolest a násilí. Pomalu umírám, abych nakonec došel do lesa, ve kterém je starý opuštěný chrám. Plameny hoří jasně a šeptají. Stejně jako všichni nemrtví, kteří jsou již uvnitř. Usednu na dřevěnou lavici a pokloním se. Pod oltářem s obrácenými kříži začne hrát kapely VARGRAV z Finska. Jedná se opět o symfonický black metal, který normálně vůbec neposlouchám.

Jenže v hudbě těchto tmářů je něco divokého, přitažlivého a magického. Nahrávka se ihned stane mojí součástí a stále se k ní vracím. Během ledových dní, i v nocích, kdy mě probudí noční můra. Jedná se totiž o obřad, na kterém nemůžu nikdy chybět. Doporučuji podávat v absolutní tmě a chladu. 


Určitě znáte ty chvíle, kdy chcete být úplně sami. Ponořit se do svých myšlenek a poslouchat jenom muziku, která vás baví a obohacuje. Finové hrají postaru, tradičně. Sklady jsou napsány majestátně, vznešeně. Připadám si, že mě kapela pokaždé zahalí do černého pláště z pavučin. Nemůžu dýchat, dusím se, jako oběšenec houpající se ve větru. Symfonické pasáže dodávají nahrávce na tajemnosti. Opravdu si připadám jako na nějaké staré, dávno zapomenuté mši, na které jsou vyvolávány ze záhrobí temné sily. Hodně často jsem se procházel v hlubokých lesích za naším městem. Uprostřed přírody, hned vedle pradávného pohřebiště, vynikla síla "The Nighthold" nejvíce. Občas jsem potkal mrtvá zvířata, jejich skelné pohledy. Připadalo mi, že mi odpovídají, rozmlouvají se mnou. Na povrch vynikla pomíjivost světa, byla svým způsobem definována věčnost. Protože my, staří fanoušci extrémních stylů moc dobře víme, že život se žije a umírá, ale hudba nakonec vždy zůstává a zvítězí. Jak jsem již zmiňoval v úvodu, tenhle styl black metalu jde většinou úplně mimo mě, ale zde jsem se opět s chutí vždy zastavil a nechal se unášet na krvavých vlnách řeky Styx. Songy jsou totiž velmi dobře napsány a je z nich cítit pradávná energie a síly, načerpané v hlubokých jeskyních. Jsou sny, které se mi neustále vrací. Stávají se nočními můrami, které mě děsí i když jsem bdělý. Zdá se mi, že se probudím uprostřed chladné noci. Na nebi není vidět ani jedna hvězda. Jdu bosý prázdným městem. Toulám se ulicemi a v oknech vidím, jak lidé odkrývají svoji šílenou tvář. Jen bolest a násilí. Pomalu umírám, abych nakonec došel do lesa, ve kterém je starý opuštěný chrám. Symfonie děsivých black metalových snů! Noční můra z opuštěných kostelů! 


Asphyx says:

There are dreams that keep coming back to me. They become nightmares that scare me even when I'm awake. I dream that I wake up in the middle of a cold night. Not a single star is visible in the sky. I walk barefoot through the empty city. I wander the streets and in the windows I see people revealing their crazy faces. Only pain and violence. Slowly I die, and finally I reach the forest where there is an old abandoned temple. The flames burn bright and whisper. As do all the undead already inside. I sit on a wooden bench and bow. Under the altar with the inverted crosses, the band VARGRAV from Finland starts playing. This is again symphonic black metal, which I normally don't listen to at all.

But there is something wild, appealing and magical in the music of these darkies. The record immediately becomes a part of me and I keep coming back to it. On frosty days, and on nights when I'm woken up by a nightmare. It's a ceremony I can never miss. I recommend serving it in absolute darkness and cold.

I'm sure you know those times when you want to be all alone. To immerse yourself in your thoughts and listen only to music that entertains and enriches you. Finns play the old-fashioned, traditional way. The compositions are written in a majestic, sublime way. I feel like the band wraps me in a black cloak of cobwebs every time. I can't breathe, I'm suffocating, like a hanged man swaying in the wind. The symphonic passages add to the mystery of the recording. I really feel like I'm at some old, long-forgotten mass, where dark forces are summoned from beyond the grave. I have often walked in the deep woods outside our town. In the middle of nature, next to an ancient burial ground, the power of "The Nighthold" stood out the most. Sometimes I met dead animals, their glassy stares. They seemed to be answering me, talking to me. The transience of the world came to the surface, eternity was defined in a way. Because we old fans of extreme styles know very well that life lives and dies, but music always remains and wins in the end. As I mentioned in the introduction, this style of black metal usually goes completely beyond me, but here again I always stop with gusto and let myself drift on the bloody waves of the river Styx. The songs are indeed very well written and you can feel the ancient energy and power drawn from the deep caves. They are dreams that keep coming back to me. They become nightmares that frighten me even when I'm awake. I seem to wake up in the middle of the cold night. There's not a star in the sky. I walk barefoot through the empty city. I wander the streets and in the windows I see people revealing their crazy faces. Only pain and violence. Slowly I die, and finally I reach the forest where there is an old abandoned temple. A symphony of terrifying black metal dreams! A nightmare of abandoned churches!



Track list
1. Moonless abyss of the nighthold
2. Through the woods of breathing shadows
3. Chalice of silver and blood
4. Thy imperial malice
5. Curse of the plaguewood
6. Encircle the spectral dimension
7. Triumph of the nightbringer
8. Into the shadow crypts
9. The one who lurks beyond…
10. A Dark Consecration
11. Creator of the true realm
12. Ghostlands

VARGRAV lineup 2023
V-KhaoZ Stormrage - keyboards
Graf Werwolf von Armageddon - vocals
Trollhorn of the Black Harvest - guitars, bass
Baron M. Tarwonen - drums



pondělí 8. ledna 2024

Recenze/review - WHITE DEATH - Iconoclast (2023)


WHITE DEATH - Iconoclast
CD 2023, Werewolf Records

for english please scroll down

Bylo zase jednou na čase vyhlásit nebi válku. Příliš mnoho falešných úsměvů, příliš mnoho odpuštění i pro ty, co si to nezaslouží. Zrovna jsem se vrátil z dlouhého výletu. Šel jsem i kolem starého kostela. Právě končila mše svatá a lidé vycházeli ven s divným výrazem na tváři. Klaněli se dávno padlým modlám, věřili v milost Boží a pak přišli domů a prováděli zlé a ošklivé věci. Pokrytci, je potřeba spálit jejich názory pekelným ohněm. Klidně můžete použít nové album finských black metalistů WHITE DEATH. Ti letos přichází se svým druhým dlouhohrajícím albem. Opět se jedná o mrazivý, temný kov jak vystřižený z devadesátých let minulého století.

Zvuk, obal, celková atmosféra, vše je podřízeno jedinému. Absolutnímu rouhání a blasfemii. Možná byste byli překvapeni, co se děje v hlubokých sklepeních klášterů. Padlí kněží zde pořádají starodávné černé rituály a poslouchají u toho nahrávky, jako je "Iconoclast".

Jedná se o klasický finský black metal, který je ovlivněný kapelami jako SATANIC WARMASTER, MARDUK, BEHEXEN, SARGEIST. To ale není vůbec důležité. Hlavní je atmosféra, temné a naléhavé nálady. Album si vás zcela podmaní, stačí si jej několikrát poslechnout po sobě. Musíte ale zhasnout všechna světla a obrátit kříže směrem dolů. Potom vynikne síla této desky ještě více. WHITE DEATH jsou nekompromisní, neznají slitování. Riffy jsou ostré jako břitva, bicí vám vystřelí mozek z hlavy a melodie se vám zadřou hluboko pod kůži. Poslouchat "Iconoclast" je jako sedět ve starých plesnivých katakombách a číst si v knize mrtvých. Po stěnách teče zkažená krev a v kostech se vám usadil mráz. Mám rád black metal v tomto stylu, protože je uvěřitelný, zahraný opravdově a reálně. Slyším z něj bestialitu, zkaženou duši i maniakální myšlenky. Nic pro slabé povahy. Až se setmí, tak také přijďte. Stačí, když přinesete kus syrového masa. Vaše kroky budou směřovat na hřbitov. Vstup do podzemí je v kobce s nápisem WHITE DEATH. Sejdete po schodech dolů a půjdete kolem márnice. Pozdravíte nemrtvé a otevřete starou rezavou bránu. Ano, jste tu správně. V prašivé kobce, ze které byla tato deska exhumována. Přidejte pořádně hlasitost a obřad může začít. Už dávno vím, že nebe tuhle válku dávno prohrálo. Během poslechu této desky to alespoň tak vypadá. Agresivní, blasfemický, zvrácený black metalový výlet do prašivých hrobek!


Asphyx says:

It was once again time to declare war on heaven. Too many false smiles, too much forgiveness even for those who don't deserve it. I just got back from a long trip. I walked past the old church, too. Mass was just ending and people were coming out with strange looks on their faces. They were bowing down to long fallen idols, believing in the grace of God, and then they came home and did evil and ugly things. Hypocrites, we need to burn their views with hellfire. Feel free to use the new album by Finnish black metallers WHITE DEATH. They come this year with their second full-length album. Once again, it's chilling, dark metal straight out of the 1990s.

The sound, the cover, the overall atmosphere, everything is subordinated to one thing. Absolute blasphemy and blasphemy. You might be surprised what goes on in the deep dungeons of monasteries. Fallen priests holding ancient black rituals and listening to records like "Iconoclast".


This is classic Finnish black metal influenced by bands like SATANIC WARMASTER, MARDUK, BEHEXEN, SARGEIST. But that's not important at all. The main thing is the atmosphere, dark and urgent moods. The album will completely conquer you, just listen to it several times in a row. But you have to turn off all the lights and turn the crosses downwards. Then the power of this album will stand out even more. WHITE DEATH are uncompromising, they know no mercy. The riffs are razor sharp, the drums will blow your brains out and the melodies will dig deep under your skin. Listening to "Iconoclast" is like sitting in the moldy old catacombs and reading the Book of the Dead. Corrupted blood runs down the walls and a chill settles in your bones. I like black metal in this style because it's believable, played real and real. I hear bestiality, corrupted soul and maniacal thoughts. Nothing for the weak of character. When it gets dark, come too. Just bring a piece of raw meat. Your steps will lead to the cemetery. The entrance to the underground is in a dungeon marked WHITE DEATH. You'll go down the stairs and past the morgue. Say hello to the undead and open the old rusty gate. Yes, you're in the right place. The dank dungeon from which this slab was exhumed. Turn up the volume and the ceremony can begin. I've known for a long time that heaven lost this war. Listening to this record, at least it seems that way. An aggressive, blasphemous, twisted black metal trip to the dusty tombs!



tracklist:
1. Born from the Unholy Fire (Part II) 04:24
2. Iconoclast 06:18
3. Aal Apam Li Aamnuk 05:13
4. Strife for Blood 04:11
5. Life in Death 04:43
6. To Die a Thousand Times 03:50
7. Summum Bestiae 04:45
8. Phosphorus 05:18
9. Concerto of Sodomy 05:03
10. Celestial 04:27
11. Deathstruction



pátek 22. prosince 2023

Recenze/review - HELFRÓ - Tálgröf (2023)


HELFRÓ - Tálgröf
CD 2023, Season of Mist Underground Activists

for english please scroll down

Začalo to pomalu. Nejdřív tomu nikdo nevěnoval pozornost. Někteří lidé se zastavovali na ulicích, poklekli, chytli se za hlavu a během šíleného křiku si rozdrásali obličej do krve. Nejdříve si všichni mysleli, že se vrátila nějaká pradávná choroba, jenže to nebyla pravda. Záchvaty šílenství, panika a neskutečný strach, tohle popisovali ti, kteří přežili. Bez očí, bez kůže, bez svědomí. Vrátily se jim jejich temné myšlenky, zlo, které kdysi někomu způsobili. Umírali nakonec v hrozných křečích.

A já jsem u toho poslouchal druhé album black metalových maniaků HELFRÓ. Kapely z Islandu, která se pokusila zhudebnit nekonečné stíny. Musím rovnou napsat, že se jim to opět povedlo na výbornou. Deska má v sobě zvláštní podmanivou atmosféru, je doslova nasáklá zkaženou krví. Až jednou uvidíte na ulici klečet člověka s hlavou v dlaních, tak určitě budete vědět, o čem píšu. 


Pod skladbami je podepsaný Ragnar Sverrisson, zkušený muzikant, který moc dobře ví co a jak chce hrát. Mrazivý black metal ze staré školy s vlastním výrazem a rukopisem. HELFRÓ mají i letos skvělý zvuk, album je doslova radost poslouchat. Postarali se o něj Símon Þórólfsson (engeneering) a Mark Lewis (mixing, mastering). Líbí se mi i obal (Grindesign). Vše je zde ohlodané na kost, jednotlivé motivy v sobě mají velkou sílu, spoustu černé energie. Pokud bych měl potom k někomu tvorbu téhle smečky přirovnat, byli by to DARK FUNERAL, ABIGOR, Ragnar se ale vydává ale i do oblasti death metalu (HATE ETERNAL, MORBID ANGEL, BEHEMOTH), zazní i technické prvky. Album je tím pádem velmi pestré, zajímavé, neustále se něco děje. Zároveň, a to se opravdu velmi oceňuji, si skladby zachovávají přehlednost a syrovost. Vše stojí na jasné myšlence, ďábel se ukrývá v každém z nás. Zajímavé také je, že už dlouho se mi nestalo, že si jednotlivé motivy pamatuji, zní mi neustále dokola v hlavě. Možná za to můžou magické, záhadné nálady, které se prolínají celou nahrávkou jako had nebo k dokonalosti vybroušený a ostrý sound. Nevím. S čím jsem si ale absolutně jistý je, že tohle album budu doporučovat všem prokletým. Melodie jsou jako ostré hřeby, které mi kapela zatlouká do hlavy. Možná se jednou stanu svým vlastním stínem a najdete mě, jak klečím na ulici s obličejem v dlaních. Než se tak ale stane, budu nadále poslouchat "Tálgröf". Mrazivý, smrtící black metal, který je temným otiskem děsivých lidských myšlenek! Ozvěny ze severu!


Asphyx says:

It started slowly. At first, no one paid attention. Some people stopped in the streets, knelt down, grabbed their heads and, during the frenzied screaming, tore their faces to blood. At first everyone thought that some ancient disease had returned, but it wasn't true. Fits of madness, panic and unbelievable fear, this is what the survivors described. No eyes, no skin, no conscience. Their dark thoughts returned, the evil they had once done to someone. They eventually died in terrible convulsions.

And I was listening to the second album of black metal maniacs HELFRÓ. A band from Iceland that tried to musicalise the endless shadows. I have to write right away that they succeeded again. The album has a strange captivating atmosphere, it is literally soaked in corrupted blood. Once you see a man kneeling in the street with his head in his hands, you'll know what I'm writing about.


The songs are signed by Ragnar Sverrisson, an experienced musician who knows very well what he wants to play and how he wants to play it. Chilling black metal from the old school with his own expression and handwriting. HELFRÓ have a great sound again this year, the album is literally a joy to listen to. Símon Þórólfsson (engeneering) and Mark Lewis (mixing, mastering) took care of it. I also like the cover (Grindesign). Everything here is stripped down to the bone, the individual motifs have a lot of power in them, a lot of black energy. If I had to compare the work of this pack to someone, it would be DARK FUNERAL, ABIGOR, but Ragnar also ventures into the realm of death metal (HATE ETERNAL, MORBID ANGEL, BEHEMOTH), there are also technical elements. The album is therefore very varied, interesting, something is always happening. At the same time, and I really appreciate this, the songs retain clarity and rawness. Everything is based on a clear idea, the devil hides in each of us. It is also interesting that it has been a long time since I remember the motifs, they sound over and over again in my head. Maybe it's the magical, mysterious moods that run through the whole record like a snake or the polished and sharp sound. I don't know. What I am absolutely certain of, though, is that I will be recommending this album to all the damned. The melodies are like sharp nails being hammered into my head by the band. Maybe one day I'll become my own shadow and you'll find me kneeling in the street with my face in my hands. But until that happens, I'll keep listening to "Tálgröf". Freezing, deadly black metal, which is a dark imprint of horrible human thoughts! Echoes from the North!



Tracklist:
01. Jarteikn 
02. Fláráð Fræði 
03. Fangelsaður Í Tilvist Að Eilífu 
04. Þögnin Ytra, Kyrrðin Innra 
05. Guðlegt Réttlæti 
06. Sindur 
07. Ildi Óhreins Anda 
08. Traðkandi Blómin Í Eigin Hjartagarði 
09. Minning Um Morðingja

středa 20. prosince 2023

Recenze/review - DEMONCY - Diabolica Blasphemiae (2023)


DEMONCY - Diabolica Blasphemiae
EP 2023, Hells Headbangers Records

for english please scroll down

Pokaždé, když najdu na oltáři krev, začne moje fantazie spřádat pavučinu divných příběhů. Jsou v nich padlí kněží, tajemné rituály a také ryzí a prašivý black metal. Letos jsme o démonech DEMONCY již jednou psali. Kapela se rozhodla nás poctít jedním dlouhohrajícím albem (recenze na "Black Star Gnosis" je dokazována dole pod článkem) a jako takový morbidní bonus přidala EP "Diabolica Blasphemiae", které je neméně démonickou záležitostí.

Lidé říkají, že u nás v kostele dost často hoří ohně. Kříže se obracejí dolů a kněží šeptají zvrácené modlitby. Není divu, že všichni propadli peklu. Lidé i démoni totiž už dávno poslouchají DEMONCY. I ty se o tom můžeš přesvědčit, když přijdeš na nedělní mši. Ihned si určitě všimneš, že mniši se divně usmívají a jejich slova jsou jedovatá jako kyanid. 


Nejlépe uděláte, když se k nám přidáte. Vezmeme vás dolů do sklepa, kde jsou pohřbeni prokletí. Oběti pradávných rituálů. A všichni poslouchají tohle EP. S pohledem upřeným do tmy, nadšeni pro všechny poslední věci člověka před smrtí. Přesně takovou atmosféru má i tahle deska. S příměsí zkažené krve, krystalů ledu a hnisu, padáme do hlubiny. DEMONCY to se mnou opět umí, povedlo se jim mě spoutat a zavřít do plesnivé kobky. Užívám si mrazivý zvuk, oceňuji majestátní obal. Po formální stránce je vše v nejlepším pořádku. Navíc jsou přidávány velmi dobré, děsivé nápady. Máte rádi kapely jako PROFANATICA, ARCHGOAT, BLACK FUNERAL, BLACK WITCHERY, JUDAS ISCARIOT, VON? Potom doporučuji zhasnout všechna světla i zavřít víko od rakve. Pak si vychutnáte "Diabolica Blasphemiae" jako krev z čerstvě proříznuté tepny. Skladbám nechybí drive a síla, energie načerpaná mezi starými hroby. Někdy mívám zlé a ošklivé sny. Když se probudím, tak potom nevím, co je jen představa a co krutá realita. Po poslechu tohoto alba mám pocit, že se nikdy neprobudím. Navždy budu zavřený v temných kobkách, navždy budu uctívat staré metalové kulty. DEMONCY patří mezi ně. Pro mě, jako oddaného fanouška je skvělé, že si kapela stále drží svoji kvalitu. Rád se k novému EP vracím, rád trávím čas při společných rituálech. Pokaždé, když najdu na oltáři krev, začne moje fantazie spřádat pavučinu divných příběhů. Kříže se obracejí dolů a kněží říkají zvrácené modlitby. Není divu, že všichni propadli peklu. Seance pradávných black metalových démonů! Nahrubo nasekaná tma! Totální inferno!


Asphyx says:

Every time I find blood on the altar, my imagination starts spinning a web of strange stories. There are fallen priests, mysterious rituals and also pure and dirty black metal. This year we have already written about DEMONCY demons once. The band decided to grace us with one full-length album (the review of "Black Star Gnosis" is evidenced below the article) and as a sort of morbid bonus, they added the EP "Diabolica Blasphemiae", which is no less demonic affair.

People say there are fires burning in our church quite often. Crosses are turned down and priests whisper perverted prayers. No wonder they've all gone to hell. For both men and demons have been listening to DEMONCY for a long time. You can see for yourself when you come to Sunday Mass. You'll immediately notice that the monks smile strangely and their words are as poisonous as cyanide.


The best way to do that is to join us. We'll take you down to the basement where the cursed are buried. Victims of ancient rituals. And they're all listening to this EP. With their eyes fixed on the darkness, excited for all the last things a man does before he dies. That's exactly the vibe of this record. With a mixture of tainted blood, ice crystals and pus, we fall into the depths. DEMONCY have done it again, they've managed to handcuff me and lock me in a moldy dungeon. I enjoy the chilling sound, appreciate the majestic cover. Formally, everything is in the best order. Plus, some very good, scary ideas are added. Do you like bands like PROFANATICA, ARCHGOAT, BLACK FUNERAL, BLACK WITCHERY, JUDAS ISCARIOT, VON? Then I suggest you turn off all the lights and close the coffin lid. Then you will enjoy "Diabolica Blasphemiae" like blood from a freshly cut artery. The compositions are not lacking drive and power, energy recharged among old graves. Sometimes I have bad and ugly dreams. When I wake up, I don't know what's imagination and what's cruel reality. After listening to this album, I feel like I'll never wake up. I will always be locked in dark dungeons, forever worshipping old metal cults. DEMONCY is one of them. For me, as a devoted fan, it's great that the band still maintains its quality. I like to come back to the new EP, I like to spend time in the rituals together. Every time I find blood on the altar, my imagination starts spinning a web of strange stories. Crosses are turned down and priests say perverse prayers. No wonder they've all gone to hell. A séance of ancient black metal demons! Coarse chopped darkness! Total inferno!


Recenze/review - DEMONCY - Black Star Gnosis (2023):
http://www.deadlystormzine.com/2023/12/recenzereview-demoncy-black-star-gnosis.html

Tracklist:
1. Satanas Vult
2. Diabolica Blasphemiae
3. Sepulcrum Spectra
4. Malum Incarnatus Est
5. Consummatum Est

DEMONCY lineup on this recording:
Ixithra - Voice of Serpents & Subterranean Thunder (Vocals/Bass)
VJS - Typhonian Strings (Guitars)
Vorthrus - Martial Law (Drums)



pátek 15. prosince 2023

Recenze/review - HINSIDES - Hinsides hörs djävulsklockans urklang (2023)


HINSIDES - Hinsides hörs djävulsklockans urklang
CD 2023, Shadow Records / Regain Records

for english please scroll down

Slyším šepot samotného ďábla. Nechápu to. Během dne je to chlápek ze sousedství, milý a usměvavý. Jenže v noci ukáže i svoji odvrácenou tvář. Toulá se ulicemi, přepadává své oběti. Jeho kroky nakonec vždy směřují do staré kobky s nápisem HINSIDES. Hraje se v ní jenom starý, plesnivý a poctivý black metal. Vždy přijdou úplně všichni. Nemrtví, přízraky, démoni, Smrt i on, ďábel.

Když černý kov, tak prosím pěkně v této podobě. Takto, ve stylu ranných devadesátých let a v severských rytmech, jej mám stejně nejraději. HINSIDES je kapela jednoho člena. Říká si M. A. a je podepsán pod veškerou hudbou i vokály. A hraje také v neméně skvělých ULTRA SILVAM. 


Ze skladeb je cítit takový ten morbidní mrtvolný zápach. Tahle deska musela být opravdu nahrávána několik metrů v podzemí, ve starých prašivých katakombách. Jedná se o velmi ortodoxní, tradiční materiál, který potěší ucho všech pravověrných. Neexistuje nic jiného, než chlad a temnota. Alespoň během poslechu "Hinsides hörs djävulsklockans urklang" to tak je. HINSIDES ve mě probudili spoustu starodávných, děsivých vzpomínek na kultovní smečky, které kdysi v devadesátých letech tento žánr formovaly. Vše je ohlodáno na kost, nikde nic nechybí, ani nepřebývá. Melodie jsou velmi mrazivé, zadřou se vám pod kůži. Vstávám brzy ráno, v ulicích je ještě prázdno. Občas se objeví podivné stíny. Podávají mi ruku a tohle album. Je to hniloba, špína a smrt, hnusná krutá a ošklivá smrt. Totální nihilismus, šedivé mraky, ze kterých prší krev. HINSIDES neobjevují nic nového, drží se svého řemesla a dělají to velmi dobře. Desku si opravdu užívám a rád a často se k ní vracím. Už dávno nepotřebuji světlo, už dávno zvítězila tma. Zvuk, obal, nápady i melodie, vše je podřízeno jedinému. Temnotě. Připadám si, jako při exhumaci starého, dávno opuštěného hrobu, ve kterém byl pochován prokletý mnich. Cítím ze songů takovou tu starodávnou patinu, plíseň. A tak mi nezbývá nic jiného, než hodnotit velmi vysoko a nahrávku vám doporučit. Zhasněte všechna světla a vydejte se na hřbitov za městem. V těchto momentech vynikne síla této desky nejvíce. Nahrubo nasekaná tma a chlad! Pradávná black metalová seance! 



Asphyx says:

I hear the whisper of the devil himself. I don't understand. During the day, it's the neighborhood guy, nice and smiling. But at night, he shows his ugly side. He roams the streets, ambushes his victims. His steps always end up in an old dungeon with a HINSIDES sign on it. It's just old, moldy, honest black metal. Everybody always comes. The undead, ghosts, demons, Death and him, the devil.

If it's black metal, then please, in this form. I like it this way, early 90s style and in Nordic rhytmes anyway. HINSIDES is a one-man band. He calls himself M.A. and is signed to all the music and vocals. And he's also in the equally great ULTRA SILVAM.

The songs have this morbid, dead smell. This record must have been really recorded several meters underground, in old dingy catacombs. This is very orthodox, traditional material that will please the ear of all the true believers. There is nothing but coldness and darkness. At least while listening to "Hinsides hörs djävulsklockans urklang" it is. HINSIDES awakened in me a lot of ancient, eerie memories of the cult packs that once shaped the genre back in the nineties. Everything is gnawed to the bone, nothing is missing or missing anywhere. The melodies are very chilling, they get under your skin. I wake up early in the morning, the streets are still empty. Sometimes strange shadows appear. They give me their hand and this album. It's rot, dirt and death, a nasty, cruel, ugly death. Total nihilism, grey clouds raining blood. HINSIDES don't discover anything new, they stick to their craft and do it very well. I really enjoy the album and I like it and come back to it often. I don't need the light anymore, the darkness won long ago. The sound, the cover, the ideas and the melodies, everything is subordinate to one thing. Darkness. I feel like I'm exhuming an old, long-abandoned grave where a cursed monk was buried. I can smell that ancient patina, the mould. And so I have no choice but to rate it very highly and recommend the record to you. Turn off all the lights and head to the cemetery outside the city. It is in these moments that the power of this record shines through the most. Coarsely chopped darkness and coldness! An ancient black metal séance!


Tracklisting
1. Hinsides hörs djävulsklockans urklang
2. För dödens storhet
3. Djävulshymn
4. I nekromisantropisk harmoni
5. 666 stötar mot himmelens port
6. En stympad människa
7. The Damned (Plasmatics cover) !!ONLY ON PHYSICAL COPIES!!

neděle 10. prosince 2023

Recenze/review - VARATHRON - The Crimson Temple (2023)


VARATHRON - The Crimson Temple
CD 2023, Agonia Records

for english please scroll down

Přinesl jsem další oběť. Musel jsem, před démony není úniku. Stál jsem ve starém opuštěném chrámu a přemýšlel, co se zde odehrávalo. Historie byla otištěna do kamenných zdí. Pustil jsem si nové album legendárních řeckých black metalistů VARATHRON a začaly se přede mnou odehrávat prastaré příběhy plné smrti, násilí, bolesti a strachu. Oběti zavřené v dřevěných klecích, jejich prosebné pohledy, nadšení, když mohly být zabity jako první. Je tu dobrá akustika a tak se zde nové album "The Crimson Temple" vznáší jako křídla padlých andělů. 

Psát o kapelách jako je tato je velmi těžké. Každý známe syrové počátky téhle smečky, sledujeme její vývoj a každý fanoušek má rád jiné období. Minulé album "Patriarchs of Evil" z roku 2018 jsem poslouchal velmi rád a často jsem se k němu vracel. Dodnes jsem fascinován jeho atmosférou (recenze je odkazována dole pod článkem). Letos se pánové vydali dál po své temné cestě a znovu rozvinuli své nápady. Novinka je velmi povedenou záležitostí. 


Nebudu troufale k někomu VARATHRON přirovnávat. Vzhledem ke statusu jejich jména se to nesluší. Líbí se mi, že si kapela stále zachovává i v nových skladbách drive a sílu, takovou tu temnou a vznešenou energii, kterou mám u nich tolik rád. Vše je postaveno na silných, chladných melodiích, mocném vokálu a drtivých bicích. Přidávány jsou potom různé válečné zpěvy, epické sbory, i šílené rytmy. Řekové jsou možná letos více čitelnější a přehlednější, ale to jim na síle rozhodně neubralo. Naopak! Jejich pradávná energie, posbíraná ve starých chrámech i pohřebištích, lépe vynikne. "The Crimson Temple" je dalším velmi povedeným výletem do temné historie. Je opředena pavučinami, mýty a legendami. Skladby jsou velmi dobře napsány, je pro mě vyloženě radost každé společné setkání. Klaníme se s kapelou stejným modlám. I když většinou poslouchám trošku jiný styl, kdysi dávno, v metalovém pravěku jsem si tuhle skupinu velmi oblíbil. Stále jsem věrným fanouškem a nehodlám na tom nic měnit. Ani nemusím, protože pánové i letos odvedli perfektní práci. Teď už jenom zbývá si ověřit, jak fungují nové songy naživo. Nejlépe v nějakém starém chrámu, mezi hrobkami starých válečníků. Přinesl jsem další oběť. Musel jsem, před démony není úniku. Historie je otištěna do kamenných zdí i do téhle nahrávky. Starý, bezbožný, zlověstný melodický black metal! Temné mýty znovu ožívají!


Asphyx says:

I made another sacrifice. I had to. There's no escape from demons. I stood in an old abandoned temple and wondered what had happened here. History was imprinted on the stone walls. I put on the new album by legendary Greek black metallers VARATHRON and ancient stories of death, violence, pain and fear began to unfold before me. The victims locked in wooden cages, their pleading looks, their elation when they could be killed first. The acoustics are good here and so the new album "The Crimson Temple" soars like the wings of fallen angels. 

It's very hard to write about bands like this. We all know the raw beginnings of this pack, we've watched it evolve and every fan likes a different era. I enjoyed listening to the previous album, 2018's "Patriarchs of Evil", and have returned to it often. To this day I am still fascinated by its atmosphere (review linked at the bottom of the article). This year, the gentlemen have gone further down their dark path and developed their ideas once again. The novelty is a very accomplished affair.


I won't be bold to compare VARATHRON to anyone. Given the status of their name, it's unbecoming. I like that the band still retains drive and power in their new songs, that dark and sublime energy that I like so much about them. Everything is built on strong, cool melodies, powerful vocals and crushing drums. Then various war chants, epic choruses, and crazy rhythms are added. The Greeks may be more clear and uncluttered this year, but that certainly hasn't taken away from their power. On the contrary! Their ancient energy, gathered in ancient temples and burial grounds, stands out better. "The Crimson Temple" is another very good excursion into dark history. It is shrouded in cobwebs, myths and legends. The songs are very well written, it's a real pleasure for me every time we meet together. The band and I worship the same idols. Even though I usually listen to a slightly different style, back in the metal prehistory I liked this band a lot. I'm still a loyal fan and I'm not going to change that. Nor do I have to, because the gentlemen did a perfect job this year as well. Now it's just a matter of checking out how the new songs work live. Preferably in an old temple, among the tombs of old warriors. I've made another sacrifice. I had to, there's no escape from demons. History is imprinted on the stone walls and on this recording. Old, unholy, sinister, melodic black metal! Dark myths come alive again!


Recenze/review - VARATHRON - Patriarchs of Evil (2018):

tracklist:
1. Ascension
2. Hegemony of Chaos
3. Crypts in the Mist
4. Cimmerian Priesthood
5. Sinners of the Crimson Temple
6. Immortalis Regnum Diaboli
7. To the Gods of Yore
8. Shrouds of the Miasmic Winds
9. Swamp King
10. Constellation of the Archons

středa 6. prosince 2023

Recenze/review - INCULTER - Morbid Origin (2023)


INCULTER - Morbid Origin
CD 2023, Edged Circle Productions

for english please scroll down

Byla absolutní tma a bloudil jsem nekonečnými chodbami podzemí. Najednou jsem uslyšel děsivou a šílenou ozvěnu. Připomínala mi nářek, který jsem kdysi slýchával v devadesátých letech minulého století. Oheň a mráz, na hrubé kusy nasekané maso, desítky mrtvých těl, uložených v kruhu. Nejdříve je nutné zapálit oheň. Oltář je připraven. Chybí už jenom hudba, která by doplnila morbidně krásnou atmosféru. Opět jsem zvolil novou desku norských maniaků INCULTER. 

Je totiž po okraj narvaná pravým, nefalšovaným thrashem, je ušpiněná black metalovými náladami a svět je při poslechu opět velmi temným místem. Třetí dlouhohrající deska v řadě, třetí zásek přímo do rakve. Takhle se hrálo za dob mého mládí a podobnou muziku mám zakódovanou v genech. Jen musí být opravdová, uvěřitelná, ryzí. A tohle všechno Norové umí na výbornou. 


Podobných smeček je v dnešní době velká spousta a poslední roky je trošku problém se v nich vyznat. Nicméně, INCULTER nejsou jenom kopií věcí minulých. Pánové přinášejí i velké množství svých nápadů. Nepřesahují sice mantinely daného stylu, ale jejich řemeslo je velmi dobré. Pokud máte rádi smečky jako SODOM, AURA NOIR, DESASTER, DEATHHAMMER, CONDOR, ale třeba i starou SEPULTURU a METALLICU ("Ride the Lightning"), budete spokojeni i s novým albem "Morbid Origin". Doba i svět se za poslední roky hodně změnily, ale dobrá hudba zůstává. Jsem rád, že ještě existují skupiny, které drží dál prapor thrashe, blacku i heavy metalu. Je v tom sice asi velký kus nostalgie, ale já stejně poslouchám metal celý život hlavně srdcem a tak mi určitá nepůvodnost těchto norských maniaků nevadí. Ona se totiž novinka velmi dobře poslouchá  a mívám na tváři takový ten spokojený úsměv, který mám vždy, když je mi dobře na mé černé duši. Než odejdu z tohoto světa, tak se budu dál toulat temnotou, navštěvovat staré katakomby, pořádat rituály plné temných myšlenek a uctívat hudbu, jakou hrají INCULTER. Hrají ji totiž dobře, bez příkras a zbytečností. Neznám nic lepšího, než vychlazené pivo, páteční večer a odpočinek v mé oblíbené rakvi. A když mi k tomu hrají desky jako je "Morbid Origin", tak potom už víc nepotřebuji. Pokud jste šediví metalové psi a nebo vyznáváte novou vlnu pradávných riffů a melodií, neváhejte ani chvilku. Black thrash metalové ozvěny ze starých opuštěných kobek! 


Asphyx says:

It was absolutely dark and I wandered through the endless corridors of the underground. Suddenly I heard a terrifying and maddening echo. It reminded me of a wail I once heard in the 1990s. Fire and frost, flesh chopped into coarse pieces, dozens of dead bodies laid in a circle. The first thing to do is light a fire. The altar is ready. All that's missing is the music to complete the morbidly beautiful atmosphere. Once again, I've chosen the new album by Norwegian maniacs INCULTER. 

It is packed to the brim with true, unadulterated thrash, it is soiled with black metal moods and the world is again a very dark place when listening to it. Third long-playing album in a row, third hit right in the coffin. This is how it was played in the days of my youth and similar music is coded in my genes. It just has to be real, believable, pure. And the Norwegians are good at all that.


There are a lot of similar packs nowadays and in the last years it is a bit difficult to find your way around them. However, INCULTER are not just a copy of things past. The gentlemen also bring a lot of their own ideas. They don't go beyond the confines of the style, but their craft is very good. If you like packs like SODOM, AURA NOIR, DESASTER, DEATHHAMMER, CONDOR, but also old SEPULTURA and METALLICA ("Ride the Lightning"), you will be satisfied with the new album "Morbid Origin". The times and the world have changed a lot in the last years, but good music remains. I'm glad that there are still bands out there that still hold the banner of thrash, black metal and heavy metal. There's probably a big piece of nostalgia in it, but I've been listening to metal all my life mostly with my heart, so I don't mind a certain unoriginality of these Norwegian maniacs. The novelty is very easy to listen to and I have that satisfied smile on my face that I always have when I'm feeling good about my black soul. Before I leave this world, I will continue to wander through the darkness, visit old catacombs, hold riuttals full of dark thoughts and worship music like INCULTER play. Because they play it well, without exaggerations and unnecessary things. I don't know anything better than a cold beer, Friday night and resting in my favorite coffin. And when they play records like "Morbid Origin", that's all I need. If you're a grey metal hound, or you're into the new wave of ancient riffs and melodies, don't hesitate a moment. Black thrash metal echoes from old abandoned dungeons!


Recenze/review - INCULTER - Fatal Visions (2019):
https://www.deadlystormzine.com/2019/04/recenzereview-inculter-fatal-visions.html

TRACKLIST
1. Intro
2. Death Reigns
3. Age of Reprisal
4. Chained to the Void
5. Children of Demise
6. Extinction
7. Morbid Origin
8. Perennial Slaves
9. Lethal Salvation

LINE-UP
Remi André Nygård - Guitars / Vocals
Lasse Udjus - Guitar
Daniel Tveit - Drums

Session bass by Bård Inge Nygård and Cato Bakke.

neděle 3. prosince 2023

Recenze/review - DEMONCY - Black Star Gnosis (2023)


DEMONCY - Black Star Gnosis
CD 2023, Dark Descent Records

for english please scroll down

Bestie číhající ve tmě. Žhnoucí oči a pach smrti, který ji provází. Našlo se další tělo. Roztrhané na kusy a spálené na popel. Lidé se bojí vycházet ven. Ulicemi se vznáší strach a smrt číhá na každém rohu. Nikdo se už dávno neusmívá. Na město padla tma a neproniknutelná mlha. Útočí ze zálohy, nečekaně a krutě. Démon temnoty, samotný ďábel. Je jen na vás, zda mu podlehnete. Bude lepší, když se zavřete do katakomb a budete poslouchat novou desku amerických black metalistů DEMONCY. A to do té doby, než si pro vás přijde.

Kapela datuje svůj vznik do devadesátých let minulého století. Když se podíváte do historie, tak tahle smečka nenahrála slabou desku. Pánové navěky zasvětili svůj život prokletému kovu smrti. Letos přicházejí s dalším rituálem. A to po dlouhých jedenácti letech v podzemí. Bestie se znovu probudila. 


Je to klasický, tradiční a velmi ortodoxní black metal té nejvyšší kvality. Žádné kompromisy, ani zbytečnosti. Jenom na malé kusy nasekaná tma a chlad. Nic pro slabé povahy. Tady se hraje pro všechny nesvaté, prokleté. S krvavou jiskrou v oku. Vše je ohlodané na kost a odehrává se v podobném stylu, jako to umí kapely typu PROFANATICA, ARCHGOAT, BLACK FUNERAL, BLACK WITCHERY, JUDAS ISCARIOT, VON a spousta dalších, kteří pochopili, o čem je nekonečná temnota. Primitivní riffy, atmosféra plná špinavého ohně, mráz, usazený hluboko v kostech. Takhle vnímám novinku "Black Star Gnosis" já, i všichni démoni. Syrový, zničující zvuk (recorded and mixed by VJS at Dirge Forge), chorobný vokál, riffy ostré tak, že po nich odpadává maso od kostí. K tomu si připočtěte divoké bicí, do černé mlhy zahalený obal (Art and design for Black Star Gnosis by Ixithra) a máte před sebou skupinu, která připomíná v mnohém jezdce apokalypsy. Tohle je hudba ze starých, prašivých kobek, ze hrobů, ve kterých jsou uloženi padlí mniši. Když budete poslouchat pozorně a půjdete kolem kostela, budou se obracet kříže směrem dolů. DEMONCY hrají postaru, neobjevují nic nového, ale jsou tak návykoví, že jim určitě podlehnete. Stačí jenom věřit na peklo a zhasnout všechna světla. Ocitnete se na starodávném obřadu, budete se děsit každého stínu a modlit se k Belzebubovi. Troufám si tvrdit, že se nové album opravdu povedlo. Tohle je šílenství, chaos a nekonečné rouhání. Bestie číhající ve tmě. Žhnoucí oči a pach smrti, který ji provází. Našlo se další tělo. Roztrhané na kusy a spálené na popel. Lidé se bojí vycházet ven. Ulicemi se prochází strach a smrt číhá na každém rohu. Ďábelský, zvířecí black metalový řev šílené bestie! Temnota se vrátila, absolutní zlo!


Asphyx says:

A beast lurking in the dark. Glowing eyes and the smell of death that accompanies it. Another body has been found. Torn to pieces and burned to ashes. People are afraid to come out. Fear hovers in the streets and death lurks on every corner. No one smiles anymore. Darkness and an impenetrable fog has fallen over the city. They attack from ambush, unexpected and cruel. The demon of darkness, the devil himself. It's up to you whether you succumb to it. You're better off locking yourself in the catacombs and listening to the new album by American black metallers DEMONCY. Until it comes for you.

The band dates back to the 1990s. If you look into the history, this pack hasn't recorded a weak record. The gentlemen have forever dedicated their lives to the cursed metal of death. This year, they come up with another ritual. And after 11 long years underground. The beast has reawakened.


It is classic, traditional and very orthodox black metal of the highest quality. No compromises, no uselessness. Just darkness and coldness chopped into small pieces. Nothing for the faint of heart. This is for all the unholy, the damned. With a bloody sparkle in their eye. Everything is gnawed to the bone and played in a similar style to bands like PROFANATICA, ARCHGOAT, BLACK FUNERAL, BLACK WITCHERY, JUDAS ISCARIOT, VON and many others who understand what endless darkness is all about. Primitive riffs, an atmosphere full of dirty fire, a chill settled deep in the bones. This is how I, and all demons, perceive the new "Black Star Gnosis". Raw, devastating sound (recorded and mixed by VJS at Dirge Forge), sick vocals, riffs so sharp that the flesh falls off the bones. Add to this the ferocious drums, the cover wrapped in black mist (Art and design for Black Star Gnosis by Ixithra) and you have a band that in many ways resembles the horsemen of the apocalypse. This is music from old, dank dungeons, from the graves where fallen monks are laid to rest. If you listen carefully and walk past the church, they will be turning the crosses downwards. DEMONCY play the old-fashioned way, not discovering anything new, but they're so addictive that you're bound to fall for them. All you have to do is believe in hell and turn off all the lights. You'll find yourself at an ancient ceremony, dreading every shadow and praying to Beelzebub. I dare say the new album is a real success. This is madness, chaos and endless blasphemy. A beast lurking in the dark. Glowing eyes and the smell of death that accompanies it. Another body has been found. Torn to pieces and burned to ashes. People are afraid to come out. Fear stalks the streets and death lurks on every corner. The devilish, animalistic black metal roar of a mad beast! The darkness has returned, absolute evil!


Black Star Gnosistracklist:
1. Across the Setian Planes
2. Ipsissimus of Shadows
3. Black Star Gnosis
4. Cosmic Curse Invocation
5. Syzygy of Unholy Trinity
6. De Mysterium Noctis
7. Performing the Ceremonies of Tragedy
8. Cosmic Curse Expulsion
9. Occultation of Typhon

Demoncy is:
Ixithra - Satanic Psalms & Sempiternal Malice
VJS - Typhonian Strings & Titan Skins

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine