DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkempunk. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkempunk. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 24. července 2025

Recenze/review - FLOATING - Hesitating Lights (2025)


FLOATING - Hesitating Lights
CD 2025, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Otevřete svá srdce a nechte si tvář rozdrásat do krve. Jsou kapely, které si pustím poprvé a ihned vím, že mluvíme stejnou řečí. O švédských FLOATING jsem dopředu nevěděl vůbec nic. Nečetl jsem promo materiály, neposlouchal jsem ukázky. Jen jsem si sedl a nechal na sebe jejich hudbu působit. Jako za starých časů kazet, vinylů a tištěných metalových časopisů. Nebyl jsem ovlivněn názory jiných, nečetl jsem žádné recenze, ani úvodníky.

Zhasl jsem všechna světla, zapnul play a ztratil se navždy mezi stíny. Tedy, po dobu společných setkání, která byla z mé strany velmi intenzivní. Už dlouho jsem nějakou hudbu takhle neprožíval. Doslova jsem cítil, jak mě mrznou kosti. Jak se pomalu rozpadám v prach. Základem je zde progresivní podoba death metalu. Přidávány jsou potom další vlivy jako punk nebo klidně i klasický rock. Výsledkem je koktejl, který je ostrý i záhadný zároveň. Omámí vás, pokud máte alespoň nějakou fantazii a unese vás do zcela jiných světů a dimenzí. 


Vše je zde velmi rozechvělé, neklidné, album má opravdu zvláštní a velmi podmanivou atmosféru. Jakoby nás kapela zaříkávala. Hudba tu plyne zpočátku spíše jako kulisa, jako něco, co je zcela samozřejmé, magické, neotřelé. Přesto mám pocit, jako bych album poslouchal odjakživa, jako by bylo mojí součástí. Pokud vám říkají něco jména jako MORBUS CHRON, DEMILICH, FEBRUUS, ADRAMELECH, ale třeba i KATATONIA, ORANSSI PAZUZU, GORGUTS, měli byste dát "Hesitating Lights" určitě šanci. Je to hodně přemýšlivé album, velmi dobře napsané a složené. Se spoustou zajímavých pasáží, s takovým tím poctivým heavy efektem, který mám tolik rád. Vlastně je to trošku troufalé, psát o této hudbě. Moje slova stejně nikdy nedokáží vyjádřit a přesně definovat, co se na albu odehrává. Zkuste si raději poslechnout ukázky. Líbí se mi lehkost, s jakou kolem mě skladby plynou. Jako bych se díval na pochmurnou špinavou řeku, která vytéká na periferii i vašeho města ven, do lesů, do polí. Plavou v ní vzpomínky na bolest, strach i spousta mrtvých duší. FLOATING jsou na povrchu chladní (možná až zdánlivě nepřístupní), ale uvnitř jejich muziky to vře a pálí. Pro mě osobně jejich novinka letošním letním objevem a už teď se těším, až uteču z města ven a někde o samotě si desku zase pustím. Má v sobě totiž něco přitažlivého, neklidného, ostrého a hedvábného zároveň. Líbí se mi i zvuk, produkce, obal (Artwork by Påhl Sundström), všechno sedí perfektně na svých místech. Nezbývá mi tedy znovu a opět nic jiného, než zhasnout všechna světla,, zapnout play a navždy se ztratit mezi stíny. Neklidný, uhrančivý progresivní death metalově punkový opus! Magické, temné a chladné zaříkávání! 


Asphyx says:

Open your hearts and let your faces be torn to shreds. There are bands that I listen to for the first time and immediately know that we speak the same language. I knew nothing about the Swedish band FLOATING beforehand. I didn't read any promotional materials or listen to any samples. I just sat down and let their music wash over me. Like in the old days of cassettes, vinyls, and printed metal magazines. I wasn't influenced by the opinions of others, I didn't read any reviews or editorials.

I turned off all the lights, pressed play, and lost myself forever in the shadows. Well, for the duration of our encounters, which were very intense on my part. It had been a long time since I had experienced music like this. I could literally feel my bones freezing. How I was slowly crumbling into dust. The basis here is progressive death metal. Other influences are then added, such as punk or even classic rock. The result is a cocktail that is both sharp and mysterious at the same time. It will intoxicate you, if you have at least some imagination, and carry you away to completely different worlds and dimensions.


Everything here is very tense, restless; the album has a truly unique and captivating atmosphere. It's as if the band is casting a spell on us. At first, the music flows like background noise, like something completely natural, magical, and original. Yet I feel as if I've been listening to this album forever, as if it were a part of me. If names like MORBUS CHRON, DEMILICH, FEBRUUS, ADRAMELECH, but also KATATONIA, ORANSSI PAZUZU, GORGUTS mean something to you, you should definitely give "Hesitating Lights" a chance. It's a very thoughtful album, very well written and composed. It has a lot of interesting passages, with that honest heavy effect that I like so much. Actually, it's a bit presumptuous to write about this music. My words can never express and accurately define what is happening on the album. Try listening to the samples instead. I like the lightness with which the songs flow around me. It's like looking at a gloomy, dirty river that flows out of the outskirts of your city, into the woods, into the fields. Memories of pain, fear, and many dead souls float in it. FLOATING are cold on the surface (perhaps even seemingly unapproachable), but inside their music, it boils and burns. For me personally, their new album is this summer's discovery, and I'm already looking forward to escaping the city and playing the album again somewhere alone. It has something attractive, restless, sharp, and silky at the same time. I also like the sound, the production, the cover (artwork by Påhl Sundström), everything fits perfectly in its place. So once again, all I can do is turn off all the lights, press play, and lose myself forever in the shadows. A restless, mesmerizing progressive death metal punk opus! A magical, dark, and cold incantation!



Track Listing -
1. I Reached the Mew
2. Grave Dog
3. Cough Choir
4. Exit Bag Song
5. Hesitating Lights / Harmless Fires
6. Still Dark Enough
7. The Wrong Body
8. The Waking

Line up -
Arvid Sjödin - Guitars, vocals, synthesizers
Andreas Hörmark - Bass, synthesizers, programming

Artwork by Påhl Sundström


středa 23. července 2025

Recenze/review - HEXELLA - The Ancient Gaping Mouth (2025)


HEXELLA - The Ancient Gaping Mouth
CD 2025, Hells Headbangers

for english please scroll down

Už dávno vím, že existuje i jiný svět, než je ten náš, zkažený. Říkejte mu klidně peklo nebo třeba temná dimenze, je to vlastně jedno. Hlavní pro mě vždycky bylo, aby hudba, která odtud pochází měla v sobě sílu, tlak a energii. Aby se mi líbil obsah i dobré nápady. Toulám se záhrobím skoro 35 let a rád ochutnávám zkažené maso. O démonech HEXELLA z Texasu slyším poprvé. Není divu, kapela hraje teprve od roku 2019. Sedl jsem si tedy do svého sklepa, ve kterém mám reproduktory. Zhasl jsem všechna světla a nechal na sebe muziku jen tak působit.

První co se stalo, bylo to, že se moje mysl začala vracet po časové ose zpět. Do osmdesátých let minulého století. Měl jsem čest jako mladý konec toto prašivé období zažít. Tehdy se formoval i můj náhled na hudbu jako takovou. Možná právě proto mi debutové album "The Ancient Gaping Mouth" proniklo ihned do žil. Kurva, to je ono, křičel jsem do tmy a neustále přidával hlasitost. 


Základem je zde klasický black metal, krvavé kořeny jsou slyšet opravdu z každé skladby. Nalezneme zde ale i tradiční rockové, d-beatové příměsi. Zkrátka a dobře, jedná se přesně o takový ten druh plesnivé hudby, kterou uslyšíte poprvé a ihned si ji oblíbíte. Důvody se samy nabízí. Kapela totiž předkládá to, co dnes mnozí zcela postrádají. Mají velmi kvalitní prašivý zvuk, produkci, zajímavý motiv na obalu, ale hlavně! - jsou uvěřitelní, opravdoví, realističtí, autentičtí. HEXELLA hrají srdcem, já jím poslouchám, je tedy jasné, že se k téhle nahrávce budu ještě hodně dlouho vracet. Kolem vyšlo spousta zajímavých alb, ale já zkrátka znovu a znovu sahám po "The Ancient Gaping Mouth". Když jdu ráno do práce, skrz špinavé a neutěšené město, když nemůžu v noci spát a moje kroky vedou (jak jinak) na místní hřbitov. Byl jsem kdysi dávno, ve svém mládí prokletý a zůstalo mi to dodnes. Já potřebuji každý den svoji dávku morbidní muziky, jinak bych v dnešním podivném a zkaženém světě nepřežil. Už dávno vím, že peklo existuje, že jsou démoni, že prokletí nakonec vždycky zvítězí. Jen si tak říkám, že je škoda, že kapelu asi neuvidím nikdy naživo. Podle mě to totiž musí být skvělý zážitek. Ta energie, tlak, nahrubo nasekaná tma, všechna ta zkažená karma, musí být na koncertech ještě víc hmatatelné. Třeba se někdy zadaří a kapela přijede i na turné po Evropě. Zatím se večer, až zhasnu všechna světla, opět nechám unášet na krvavých zpěněných vlnách řeky smrti. Do jiných, děsivějších světů, na druhou, odvrácenou stranu, do země nekonečných stínů. Pokud máte tenhle styl rádi, nemohu jinak, než vám album doporučit. Pro mě osobně se stalo velkým překvapením letošního roku. Už dávno vím, že existuje i jiný svět, než je ten náš, zkažený. Říkejte mu klidně peklo nebo třeba temná dimenze, je to vlastně jedno. Starodávná, prašivá, divoká a nespoutaná definice black metalového pekla! Poklekni a nech se strhnout do hlubiny! 


Asphyx says:

I have known for a long time that there is another world besides ours, which is corrupt. Call it hell or a dark dimension, it doesn't really matter. The main thing for me has always been that the music that comes from there has power, pressure, and energy. That I like the content and the good ideas. I've been wandering the underworld for almost 35 years and I like to taste rotten meat. This is the first time I've heard of the demons HEXELLA from Texas. No wonder, the band has only been playing since 2019. So I sat down in my basement, where I have my speakers. I turned off all the lights and just let the music wash over me.

The first thing that happened was that my mind began to travel back in time. To the 1980s. I had the honor of experiencing the end of that rotten period as a young man. That's when my view of music as such was formed. Maybe that's why the debut album "The Ancient Gaping Mouth" immediately got under my skin. Fuck, that's it, I shouted into the darkness and kept turning up the volume.


The foundation here is classic black metal, with bloody roots audible in every song. However, we also find traditional rock and d-beat influences. In short, this is exactly the kind of moldy music that you hear for the first time and immediately fall in love with. The reasons are obvious. The band offers something that many today completely lack. They have a very high-quality raw sound, production, an interesting cover design, but most importantly, they are credible, genuine, realistic, and authentic. HEXELLA plays with heart, and I listen with heart, so it's clear that I will be returning to this recording for a long time to come. There have been a lot of interesting albums released, but I just keep coming back to "The Ancient Gaping Mouth". When I go to work in the morning, through the dirty and bleak city, when I can't sleep at night and my steps lead me (how else?) to the local cemetery. I was cursed long ago, in my youth, and it has stayed with me to this day. I need my daily dose of morbid music, otherwise I wouldn't survive in today's strange and corrupt world. I've known for a long time that hell exists, that demons exist, that curses always win in the end. I just think it's a shame that I'll probably never see the band live. I think it must be a great experience. The energy, the pressure, the roughly chopped darkness, all that corrupt karma, must be even more tangible at concerts. Maybe someday the band will come on tour in Europe. For now, when I turn off all the lights in the evening, I will once again let myself be carried away on the bloody, foaming waves of the river of death. To other, more terrifying worlds, to the other, dark side, to the land of endless shadows. If you like this style, I can't help but recommend the album to you. For me personally, it was a big surprise this year. I have known for a long time that there is another world besides ours, which is corrupt. Call it hell or a dark dimension, it doesn't really matter. An ancient, filthy, wild, and unrestrained definition of black metal hell! Kneel and let yourself be swept into the depths!


tracklist:
01. Malefic Warpath
02. Leviathan Calls
03. Ophitic Revelation
04. Into 218
05. No Return
06. Black Earth
07. Obsidian Night
08. Storms of Uncreation
09. Voices of Vorsa
10. Nocturnal Fury
11. Where The Scythe Falls

HEXELLA lineup
Noelia: vox / lyrics
JD: guitar/ drums
Richard: bass



pondělí 14. července 2025

Recenze/review - LEPRA - Mortuus Morgana (2025)


LEPRA - Mortuus Morgana
EP 2025, BlackSeed Productions, Stygian Black Hand, Chaos Records

for english please scroll down

Je pátek velmi brzy ráno. Jsem utahaný z celého týdne a když projíždím hudbu ve svém přehrávači, tak hledám něco nového, co mě rozdrásá do krve. Toulám se temnotou, v práci jsem jak tělo bez duše. Obyčejný člověk, obyčejný fanoušek, který potřebuje dávku dobré hudby, aby přežil další den. Přišlo mi na recenzi EP od švédské kapely LEPRA. Nejdříve jsem jen tak seděl a díval se do tmy. Potom jsem zapnul play a ztratil se v krvavé mlze. 

Nahrávka vyšla původně již v roce 2024, ale teprve letos se několik labelů domluvilo a vydalo i fyzické nosiče. Takže pokud jste vášniví sběratelé, odkazy jsou dole pod článkem. Nutno rovnou dodat, že se nové album stalo ihned mojí součástí. Nebo naopak? Vlastně ani nevím. Jistý jsem si jenom s tím, že mi kapela mluví z duše. Ten tlak, energie, nápady, všechno mi připadá skvělé. Kombinace black metalu, deathu i punku, to vše zabalené v parádním zvuku. Kapela označuje svoji hudbu jako cadaver rock ze Stockholmu. Nezbývá než souhlasit a přidat hlasitost až na samou hranu snesitelnosti. 


Každou muziku, která se ke mě dostane a zaujme mě, mám spojenou navždy s místy, na kterých jsem ji poslouchal. LEPRA nejlépe vynikla mezi šedivými starými továrními halami. Ve špinavém industriálním městě. Na periferii, ze které se každý den ráno vydávám do práce. Se sluchátky na uších, s touhou alespoň někdy vidět světlo. Potácíme se opilí včerejší nocí, beze jména, jenom padlé duše, chladné stroje, postavy bez tváře. Líbí se mi zvuk, obal, jsem spokojený s celkovým provedením nahrávky. To by ale bylo v dnešní podivné době málo. Hlavní je pro mě, jako vždy muzika a ta mi přijde temná a chladná, neklidná, po okraj narvaná dobrými nápady i takovým tím pradávným vztekem, který vždy charakterizoval dobré extrémní kapely. LEPRA je nepopiratelně složena ze samých skvělých muzikantů. Ti ale dokáží ještě jednu věc, na kterou se dnes poměrně často zapomíná - umí napsat skvělé motivy, které vás doslova přikovou na zeď. Pokud trávíte většinu svého času na onom světě a máte rádi kapely typu DISSECTION, WATAIN, REGUGNANT, DISMEMBER, jste zde správně. Tohle je album ze špinavých ulic, z podzemí. Je doslova nasáklé opravdovostí, uvěřitelností, je reálné, jako mrtvola, kterou našli včera kousek od místa, co bydlíte. Už dlouho se mi nestalo, abych přesně věděl, o čem kapela hraje a zpívá. Abych s ní nebyl na stejné vlně. Pamatujte na to, že když se setmí, tak ven vylézají lidské bestie. Mám rád města s duší, tepající a neklidná, se špínou i krásnými fasádami. Taková je i hudba na "Mortuus Morgana". Amen! Black death crust metalové ozvěny ze špinavých ulic beznaděje! Mrtvolný zážitek z té nejděsivější tmy!


Asphyx says:

It's very early Friday morning. I'm exhausted from the whole week, and as I scroll through the music on my player, I'm looking for something new that will tear me to pieces. I wander through the darkness, at work I'm like a body without a soul. An ordinary person, an ordinary fan who needs a dose of good music to survive another day. I received an EP from the Swedish band LEPRA to review. At first, I just sat there staring into the darkness. Then I pressed play and lost myself in a bloody fog. 

The recording was originally released in 2024, but it wasn't until this year that several labels agreed to release physical copies. So if you're a passionate collector, the links are below the article. I must add that the new album immediately became a part of me. Or was it the other way around? I don't really know. The only thing I'm sure of is that the band speaks to my soul. The pressure, energy, ideas, everything seems great to me. A combination of black metal, death metal, and punk, all wrapped up in a great sound. The band describes their music as cadaver rock from Stockholm. I can only agree and turn the volume up to the very edge of tolerability.


Every piece of music that reaches me and catches my attention is forever linked to the places where I listened to it. LEPRA stood out best among the gray old factory halls. In a dirty industrial city. On the outskirts, from where I set off for work every morning. With headphones on my ears, longing to see the light at least sometimes. We stagger, drunk from last night, nameless, just fallen souls, cold machines, faceless figures. I like the sound, the cover, I'm happy with the overall production of the recording. But that wouldn't be enough in these strange times. The main thing for me, as always, is the music, and I find it dark and cold, restless, brimming with good ideas and that ancient rage that has always characterized good extreme bands. LEPRA is undeniably composed of great musicians. But they can do one more thing that is often forgotten today - they can write great motifs that literally nail you to the wall. If you spend most of your time in that world and like bands like DISSECTION, WATAIN, REGUGNANT, DISMEMBER, you've come to the right place. This is an album from the dirty streets, from the underground. It is literally steeped in authenticity, believability, it is real, like a corpse found yesterday near where you live. It has been a long time since I knew exactly what a band was playing and singing about. Since I was on the same wavelength as them. Remember that when darkness falls, human beasts come out. I like cities with soul, pulsating and restless, with dirt and beautiful facades. That's what the music on "Mortuus Morgana" is like. Amen! Black death crust metal echoes from the dirty streets of despair! A corpse-like experience from the most terrifying darkness!


tracklist:
Where Despair Has Made Its Home
In Silence She Lay Still
Morning Mist Horizon
Endless Crimson Dawn





neděle 23. února 2025

Recenze/review - SCOUR - Gold (2025)


SCOUR - Gold
CD 2025, Nuclear Blast

for english please scroll down

Můžeš ubližovat ostatním, můžeš být zlý, může po tobě zůstávat jenom bolest a utrpení. Nakonec ti stejně bude odpuštěno. Kolik děsivých nočních můr se odehrává za klášterní zdí? To víš jenom ty. Odříkáš několik modliteb a vše je v naprostém pořádku. Pro tebe. Oběti mezitím umírají strachem a nikdo se o ně nestará. Peklo existuje, to už dávno víš. Je ukryté v každém z nás. Jsou kapely, které jej umí vytáhnout na povrch, pojmenovat a ukázat, jak vypadá opravdové zlo. Je jedno, jestli si obyčejný člověk nebo padlý kněz. Existuje jediná pravda. Bez rozdílu.

Hodně o podobných věcech poslední roky přemýšlím. Teď, když poslouchám nové album kapely SCOUR, tak mi hlavou létají temné myšlenky. Je to hodně naléhavý materiál, skvěle zahraný. Jak by také ne, když se jedná o smečku, složenou ze samých slavných a zkušených muzikantů. Myslím si, že stačí jenom napsat: Philip Anselmo (Pantera, Down), Derek Engemann (ex-Cattle Decapitation), John Jarvis (Agoraphobic Nosebleed), Mark Kloeppel (Misery Index) a Adam Jarvis (Pig Destroyer, Misery Index) a každý fanoušek extrémního metalu mi potvrdí, že je o kvalitu postaráno. 


Základem je zde klasický, severský black metal z Norska a Švédska (MAYHEM, BURZUM, DARKTHRONE, GORGOROTH, 1349, MARDUK). Přidávány jsou potom jak death, tak grindcoreové prvky. Zazní samozřejmě i thrash metal a punk. SCOUR jsou zkrátka kapelou, která se snaží extrémní metal posouvat dále, do jiných zákoutí. Jsou jako nějací hudební badatelé, kteří rádi objevují. I když se jedná o skupinu, složenou ze samých skvělých muzikantů a člověk by čekal spíše souboj eg, tak opak je pravdou. Skladby mají jasné, zřetelné a ostré melodie. Nezapomíná se na chladnou a temnou atmosféru. Opravdu si při poslechu připadám, jako bych byl zavřený v kobce pod kostelem. Čekám na svého mučitele. Usmívá se jako samotný ďábel. Také cítíte ten chlad, ten mrazivý pocit, který se mi dostává až do morku kostí? Mimochodem, Philip Anselmo je jedním z mých nejoblíbenějších zpěváků vůbec. A na nové desce "Gold" se doslova překonává. Také máte někdy neodbytný pocit, že jsme jen loutky, jen postavičky na velké šachovnici života? Kdo nás ovládá? Jestli sázíte na Boha, tak vás nechci zklamat. Toho nikdo nikdy neviděl, zato Satana můžete potkat každý den několikrát. Skvělý je i masivní, syrový zvuk. Zabijácký, nekompromisní, ihned se vám zadře pod kůži. To se mi stalo vlastně s celou nahrávkou. Má v sobě totiž něco přitažlivého, magického. Je jako násilný souboj, který nás podvědomě vábí. Pánové nahráli album, které má v sobě všechny potřebné atributy, ingredience, aby se na dlouhý čas stalo mým průvodcem v dnešním šíleném světě. Nemůžu jinak, než vám novinku doporučit. Hoří totiž opět jasným plamenem. A spálí vás na popel. Můžeš ubližovat ostatním, můžeš být zlý, může po tobě zůstávat jenom bolest a utrpení. Nakonec ti stejně bude odpuštěno. Kolik děsivých nočních můr se odehrává za klášterní zdí? To víš jenom ty. Odříkáš několik modliteb a vše je v naprostém pořádku. Pro tebe. Surový a chladný black metal, ušpiněný death, thrash metalem, grindcore i punkem, který po sobě zanechává krvavou stopu! Satan se ukrývá ve stínu kostela!


Asphyx says:

You can hurt others, you can be evil, you can leave only pain and suffering. In the end, you will still be forgiven. How many horrific nightmares take place behind the monastery walls? Only you know. You say a few prayers and all is well. For you. Meanwhile, the victims are dying of fear and no one cares. Hell exists, you already know that. It's hidden in all of us. There are bands that can bring it to the surface, name it, and show what true evil looks like. It doesn't matter if you're a common man or a fallen priest. There is only one truth. No matter what.

I've been thinking a lot about things like this lately. Now, when I listen to the new SCOUR album, I have dark thoughts running through my head. It's very urgent stuff, very well played. How could it not, when it's a pack of famous and experienced musicians. I think I just need to write: Philip Anselmo (Pantera, Down), Derek Engemann (ex-Cattle Decapitation), John Jarvis (Agoraphobic Nosebleed), Mark Kloeppel (Misery Index) and Adam Jarvis (Pig Destroyer, Misery Index) and any extreme metal fan will tell me that quality is taken care of. 


The basis here is classic, Nordic black metal from Norway and Sweden (MAYHEM, BURZUM, DARKTHRONE, GORGOROTH, 1349, MARDUK). Then both death and grindcore elements are added. Of course, thrash metal and punk will also be heard. In short, SCOUR are a band that tries to push extreme metal further, into other corners. They are like musical explorers who like to discover. Although this is a band made up of all great musicians and one would expect more of a battle of egos, the opposite is true. The songs have clear, distinct and crisp melodies. The cold and dark atmosphere is not forgotten. I really feel like I'm locked in a dungeon under a church when listening to it. Waiting for my tormentor. He smiles like the devil himself. Do you also feel the chill, the chilling feeling that gets to my bones? By the way, Philip Anselmo is one of my favorite singers ever. And on the new album "Gold", he literally outdoes himself. Do you also sometimes get the nagging feeling that we're just puppets, just pieces on the great chessboard of life? Who controls us? If you're betting on God, I don't want to disappoint you. No one has ever seen Him, but you can meet Satan several times every day. The massive, raw sound is great, too. Killer, uncompromising, gets under your skin immediately. That's what happened to me with the whole record, actually. There's something very appealing, magical about it. It's like a violent battle that subconsciously draws us in. The gentlemen have recorded an album that has all the necessary attributes, ingredients to become my guide in today's crazy world for a long time. I can't help but recommend the news to you. For it burns with a bright flame once again. And it will burn you to the ground. You can hurt others, you can be evil, you can only be left with pain and suffering. In the end, you'll be forgiven anyway. How many horrific nightmares take place behind the monastery walls? Only you know. You say a few prayers and all is well. For you. Raw and cold black metal, stained with death, thrash metal, grindcore and punk, leaving a trail of blood in its wake! Satan hides in the shadow of the church!



about SCOUR on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
1. Cross
2. Blades
3. Infusorium
4. Ornaments
5. Coin
6. Evil
7. Devil
8. Contaminated
9. Hell
10. Invoke
11. Gold
12. Angels
13. Serve

band:
Philip Anselmo (Pantera, Down), Derek Engemann (ex-Cattle Decapitation), John Jarvis (Agoraphobic Nosebleed), Mark Kloeppel (Misery Index) a Adam Jarvis (Pig Destroyer, Misery Index)

Produced by:
Scour

Engineered by:
Mike Dorsey
Additional Engineering by Steve Brogden at Forge Audio

Mixed by:
Dennis Israel at Fascination Street Studios

Mastered by:
Jens Bogren at Fascination Street Studios

Cover Artwork by:
Cain Gillis

pátek 18. října 2024

Recenze/review - DEATHRITE - Flames Licking Fever (2024)


DEATHRITE - Flames Licking Fever
CD 2024, Into Endless Chaos

for english please scroll down

Maluji na zeď vlastní krví. Nelíbí se jim to. Pokaždé mě svážou, polévají ledovou vodou a dávají léky, po kterých mám děsivé představy. Hodně přemýšlím o tom, jestli je horší svět v domě šílenství, ve kterém jsem zavřený nebo ten za zdí, se všemi těmi válkami, lží, násilím a ponižováním. Dovolili mi poslouchat muziku. Když si nebudu řezat žíly, když nebudu řvát do tmy. Běsy v mé hlavě, tělo zničené životem venku. Stejně jednou všechno spálím na popel.

Nové album německých DEATHRITE je opět jedovatým koktejlem, který je umíchaný s pečlivostí starých mistrů. Starý death metal zde potkává black metalové ozvěny, ale i punkovou neurvalost. Výsledkem je hudba, která vás rozemele na prach. Temná a šílená. Divoká a surová. Rád se dívám při poslechu do ohně. 


Jakoby ke mě hudba promlouvala podivným jazykem. Určitě znáte takové ty hororové sny, ze kterých když se probudíte, tak ještě několik hodin nevíte, co je pravda a co lež. Tak přesně takové stavy zažívám i při společných setkáních s tímto albem. Riffy působí jako horečka, jako napadení nějakým zabijáckým virem. Mozek se vám začne vařit ve vlastní šťávě, vnitřnosti budou napadeny snětí a vy budete běhat ulicemi plnými podobně nakažených. Líbí se mi syrový zvuk, rád se dívám na expresionistický obal, oceňuji, že jsou Němci jiní, odlišní, než ostatní. Mají svůj jasný a zřetelný rukopis, skladby jsou nahrány s vášní, živočišně, přesto mají jasný směr a účel - totálně vás zničit. Jsou zkrátka kapely, které se mi dostanou do podvědomí, do myšlenek. DEATHRITE tohle umí na výbornou a dělají to velmi přesvědčivě, naléhavě, opravdově. Stylově lze jejich hudbu přirovnat ke kapelám jako OBITUARY, CELTIC FROST, CARCASS, ASPHYX, DISMEMBER, ENTOMBED, AUTOPSY. Samozřejmě s tím, že jsou přidávány již zmiňované punkové pasáže a rockový feeling. Troufám si tvrdit, že síla téhle smečky nejvíce vynikne naživo. Sám jsem se o tom přesvědčil na jednom malém festivalu (report je spolu s recenzemi odkazován dole pod článkem). "Flames Licking Fever" lze doporučit všem, kteří v sobě stále mají pradávný vztek, touhu roztrhnout řetězy. A tak zase jednou sedím, mlátím pěstí do stolu a hledám kladivo, abych šel zbourat nejbližší zeď. Maluji na zeď vlastní krví. Nelíbí se jim to. Pokaždé mě svážou, polévají ledovou vodou a dávají léky, po kterých mám děsivé představy. Hodně přemýšlím o tom, jestli je horší svět v domě šílenství, ve kterém jsem zavřený nebo ten za zdí. Temná, syrová a chladná death black punk metalová psychóza! Divoký tanec na ostrých střepech beznaděje! 


Asphyx says:

I paint on the wall with my own blood. They don't like it. Every time they tie me up, pour ice water on me and give me drugs that give me horrible visions. I think a lot about whether the world is worse in the madhouse I'm locked in or the one behind the wall, with all the wars, lies, violence and humiliation. They let me listen to music. If I don't cut my veins, if I don't scream in the dark. Fears in my head, a body destroyed by life outside. I'm gonna burn it all to ashes one day anyway.

The new album from Germany's DEATHRITE is once again a poisonous cocktail, mixed with the care of the old masters. Old death metal meets black metal echoes here, but also punk insouciance. The result is music that will grind you to dust. Dark and mad. Wild and raw. I like to look into the fire when I listen to it.


It was as if the music spoke to me in a strange language. I'm sure you know those horror dreams from which you wake up and you don't know what's true and what's false for hours. That's exactly what I experience when I encounter this album together. The riffs feel like a fever, like being attacked by some killer virus. Your brain will boil in its own juices, your insides will be infected with anthrax, and you'll be running through streets full of similarly infected people. I like the raw sound, I like looking at the expressionistic cover art, I appreciate that the Germans are different, different from the rest. They have a clear and distinct signature, the songs are recorded with passion, animalistic, yet have a clear direction and purpose - to totally destroy you. They are simply bands that get into my subconscious, into my thoughts. DEATHRITE do this perfectly and they do it very convincingly, urgently, genuinely. Stylistically their music can be compared to bands like OBITUARY, CELTIC FROST, CARCASS, ASPHYX, DISMEMBER, ENTOMBED, AUTOPSY. Of course, with the addition of the aforementioned punk passages and rock feeling. I dare to say that the power of this pack is most evident live. "Flames Licking Fever" can be recommended to all those who still have the ancient rage in them, the desire to break the chains. And so once again I sit, pounding my fist on the table, looking for a hammer to go knock down the nearest wall. I paint on the wall with my own blood. They don't like it. Every time they tie me up, pour ice water on me and give me drugs that give me horrible visions. I think a lot about whether the world in the madhouse I'm locked in or the one behind the wall is worse. Dark, raw and cold death black punk metal psychosis! A wild dance on the sharp roof of despair!


about DEATHRITE on DEADLY STORM ZINE:





tracklist:
01. Crippled Ego
02. Restless Eyes
03. Flames Licking Fever
04. Misanthropic Rush
05. A Slave To A Poisoned Soul
06. Bottomless Graves
07. Deadbeat
08. The End Is Tonight
09. Gallows Trail
10. All Consuming Fire



pondělí 16. září 2024

Recenze/review - HEREZA - Decomposed Beyond Recognition (2024)


HEREZA - Decomposed Beyond Recognition
CD 2024, vlastní vydání

for english please scroll down

Tančíme na vlastních hrobech, abychom zapomněli na smrt. Skáčeme z pódia, pijeme hektolitry piva, abychom unikli ze současného divného světa. Točíme se v mosh-pitu a nedá se to nijak vysvětlit. Fascinuje nás temnota a chlad dávno opuštěných kobek. Nakonec nám jde hlavně o muziku, o které dlouze diskutujeme, abychom potom řvali texty spolu s kapelou. Mám rád smečky, které mi dokáží přelámat všechny kosti v těle. 

Mám ale vždy několik podmínek. Základem je dobrý zvuk, s chutí se podívám na zajímavý obal. Hudba mě potom musí rozervat na kusy. Musím mít chuť se k ní vracet a přidávat volume. Maniaky HEREZA sleduji od jejich počátků (recenze a rozhovory si můžete přečíst dole pod článkem). Novinku jsem očekával s velkým napětím. Zapnul jsem play a začal tančit na svém vlastním hrobě. 


Opět se jedná o surově namíchanou směs prašivého death metalu a punku. To vše zahrané s přístupem starých mistrů. Skladby mají jasné a zřetelné motivy, které se mi pokaždé zadřou pod kůži. Je v tom kus rebelie, je v tom kus srdce. Mám to takhle rád. Jsem starý metalový pes, který zvedá hlavu už jen v případě, když ho nějaké album přikove na zeď. HEREZA tohle všechno umí a dělá to velmi elegantně. Stačilo několik prvních setkání a pamatuji si každý motiv, každý riff, notu, úder bicích. Jsme zkrátka a dobře jedné krve. Fanoušci třeba takových ENTOMBED, DISMEMBER, BOMBS OF HADES, BLACK BREATH, SKINEFATHER, TRAP THEM, MALEVOLENT CREATION, MOTORHEAD, mi určitě má slova potvrdí. Je to jízda od začátku do konce. A směřuje, jak jinak, rovnou do pekla. Nevím, jak to máte ve svém životě vy, ale já potřebuji hudbu k tomu, abych přežil. Je pro mě relaxem, ale i nutností. Poslouchám ji v autě, v práci, doma, když si čtu a v pátek mám vždycky sto chutí vyrazit do zaplivaného špinavého klubu někde v podzemí. Tam tahle smečka patří a tam síla její hudby vynikne nejvíce. Je to underground toho nejhrubšího zrna, je to kus syrového masa, které vám hodí kapela do ksichtu. Líbí se mi i určitá nadsázka, touha ničit muzikou, které z nové desky "Decomposed Beyond Recognition" odkapávají jako čerstvá krev z proříznuté tepny. Tohle je metal a punk, ohlodaný na kost. Naživo výborní, na nahrávkách zničující. Takže přátelé, říkám fuck off všem debilům a pozérům a přidávám volume úplně doprava. Tančím na vlastním hrobě, abych zapomněl na smrt. Skáču z pódia, piju hektolitry piva, abych unikl ze současného divného světa. Točím se v mosh-pitu a neumím to nijak vysvětlit. Nahrubo nasekaná, surová death punk metalová tma, chlad a syrové maso! Popraskají vám všechny kosti v těle!


Asphyx says:

We dance on our own graves to forget death. We jump off the stage, drink hectolitres of beer to escape the strange world of today. We're spinning in mosh-pits and there's no way to explain it. We're fascinated by the darkness and coldness of long-abandoned dungeons. At the end of the day, it's all about the music, which we discuss at length, then scream the lyrics along with the band. I like a pack that can break every bone in my body.

But I always have a few conditions. The basic thing is a good sound, and I'm happy to look at an interesting cover. Then the music has to tear me apart. I have to want to go back to it and turn up the volume. I've been following the HEREZA maniacs since their early days (you can read reviews and interviews below the article). I awaited the new release with great anticipation. I put it on play and started dancing on my own grave.


Again, it is a raw mix of dusty death metal and punk. All played with the attitude of the old masters. The songs have clear and distinct themes that get under my skin every time. There's a piece of rebellion in it, there's a piece of heart in it. I like it that way. I'm an old metal dog who only raises his head when an album nails him to the wall. HEREZA can do all that and does it very elegantly. Just the first few meetings and I remember every motif, every riff, every note, every drum beat. We are, in short, of one blood. Fans of such bands as ENTOMBED, DISMEMBER, BOMBS OF HADES, BLACK BREATH, SKINEFATHER, TRAP THEM, MALEVOLENT CREATION, MOTORHEAD will surely confirm my words. It's a ride from start to finish. And it goes straight to hell. I don't know about your life, but I need music to survive. It's a relaxation for me, but it's also a necessity. I listen to it in the car, at work, at home, when I'm reading, and on Fridays I always feel like going to a dirty filthy club somewhere underground. That's where this pack belongs and where the power of their music shines through the most. It's underground of the coarsest grain, it's a piece of raw meat that the band throws in your face. I also like a certain exaggeration, a desire to destroy with music that drips from the new album "Decomposed Beyond Recognition" like fresh blood from a cut artery. This is metal and punk, gnawed to the bone. Great live, devastating on record. So friends, I say fuck off to all the assholes and posers and turn the volume all the way to the right. I'm dancing on my own grave to forget death. I'm jumping off the stage, drinking hectoliters of beer to escape the weird world of today. I'm spinning in mosh-pits and I can't explain it. Coarsely chopped, raw death punk metal darkness, cold and raw meat! It'll crack every bone in your body!



about HEREZA on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:

01. Demons Among Us
02. Piggy's Palace
03. A Shrine of Skulls 
04. Born to Raise Hell (feat. Casket Schorsch) 
05. Handsome Devil 
06. Decomposed Beyond Recognition 
07. Aileen 
08. Dead End (feat. Hellknife Ralf) 
09. Serial Slasher (feat. Digest! Tommi) 
10. El Matador 


pátek 2. srpna 2024

Recenze/review - DOLDREY - Only Death Is Eternal (2024)


DOLDREY - Only Death Is Eternal
EP 2024, Pulverised Records

for english please scroll down

Byla to vlastně náhoda, že jsem sešel z cesty. V temném lese kousek za městem jsem poslouchal novou desku DOLDREY ze Singapuru. Přemýšlel jsem zrovna o smrti a co bude následovat po ní, když jsem si všiml bělostné kosti, trčící jako svědomí ze země. Zavolal jsem několik svých kolegů, přidal jsem hlasitost na přehrávači a před námi se objevilo pohřebiště plné mělkých hrobů. Těla v různém stádiu rozkladu jakoby žalovala, řvala do ticha. Cítil jsem z jejich šepotu bolest, strach i nenávist. Stejně jako z nové desky "Only Death Is Eternal".

Pozorný čtenář ví, že o téhle smečce jsem již na našich stránkách psal. Ano, předchozí album "Celestial Deconstruction" mě přesvědčilo o tom, že téhle kapele se budu vždy rád věnovat. Novinka je pokračováním morbidních představ, je krutým mementem i syrovým zásekem přímo do vaší hlavy. Poslouchejte hodně nahlas!


U "Only Death Is Eternal" vylézají nemrtví z hrobů. Touží po krvi, surovém death metalu, punku i crustu. To jim tihle šílenci narvou pod tlakem do chřtánu. Dostanete pestrou směs ve stylu ENTOMBED, NIHILIST, MAMMOTH GRINDER, BASTARD GRAVE, BOMBS OF HADES, CARNAGE. To vše samozřejmě ušpiněné ve vlastním morbidním stylu. Dovedu si představit starou opuštěnou márnici, ve které se dnes odehrává koncert téhle kapely. Přijdou všichni. Živí i nemrtví, prokletí i démoni. Všichni chtějí po kapele tlak a energii, všichni touží po tom, aby je rozsekala na malé kousky. Přání je zde otcem myšlenky a také čerstvě odkrytým hrobem, který vypráví své děsivé příběhy. Zvuk, obal, celková produkce, vše je určeno pouze k tomu, aby vám byl vystřelen mozek z hlavy. Líbí se mi neurvalý a drsný způsob, jakým kapela přistupuje ke své hrobnické práci. Žádné zbytečnosti, žádná hluchá místa. Jedná se o přímý útok, o setkání se smečkou prašivých rozzuřených psů. Kusy masa létají vzduchem, mozek stéká po zdi a střeva se válejí po zemi jako mlha nad močálem. Přiznám se bez mučení, mám to tímto způsobem moc rád a nemůžu jinak, než vám nové album doporučit. Má v sobě totiž všechno, co od hudby chci a požaduji. Potácím se zase jednou v temnotě a nasávám shnilý pach smrti. Byla to vlastně náhoda, že jsem sešel z cesty. V temném lese kousek za městem jsem poslouchal novou desku DOLDREY ze Singapuru. Přemýšlel jsem zrovna o smrti a co bude následovat po ní, když jsem si všiml bělostné kosti, trčící jako svědomí ze země. Surový, prašivý, smradlavý death punk crust atak, u kterého vám popraskají všechny kosti v těle! Smrt tančí na vašich hrobech!


Asphyx says:

It was actually a coincidence that I got off the road. I was listening to the new DOLDREY album from Singapore in a dark forest outside the city. I was just thinking about death and what would come after when I noticed a white bone sticking out of the ground like a conscience. I called a few of my colleagues over, turned up the volume on the player and a burial ground full of shallow graves appeared before us. Bodies in various stages of decomposition seemed to be grieving, screaming into the silence. I could feel the pain, fear and hatred from their whispers. Just like the new album "Only Death Is Eternal".

The attentive reader knows that I have written about this pack on our pages before. Yes, the previous album "Celestial Deconstruction" has convinced me that I will always be happy to follow this band. The new one is a continuation of morbid fantasies, it is a cruel memento and a raw hit straight to your head. Listen very loud!


With "Only Death Is Eternal", the undead come out of their graves. They crave blood, raw death metal, punk and crust. That's what these lunatics shove down their throats under pressure. You get a varied mix of ENTOMBED, NIHILIST, MAMMOTH GRINDER, BASTARD GRAVE, BOMBS OF HADES, CARNAGE. All of this, of course, soiled in their own morbid style. I can imagine the old abandoned morgue where this band is playing today. Everybody's coming. The living and the undead, the damned and the demons. All wanting the band to push and energize, all wanting the band to chop them up into little pieces. The wish here is the father of the idea, and also a freshly uncovered grave that tells its horrifying stories. The sound, the cover art, the overall production, everything is just designed to blow your brains out. I like the raw and gritty way the band approaches their grave digging work. No unnecessaries, no dead spots. This is a direct assault, an encounter with a pack of mangy rabid dogs. Chunks of flesh fly through the air, brains splatter against the wall and guts roll across the ground like mist over a swamp. I'll admit without torture, I love it this way and I can't help but recommend the new album to you. It has everything I want and demand from music. I'm once again stumbling in the darkness and breathing in the rotten smell of death. It was actually an accident that I went astray. In a dark forest outside the city, I was listening to the new DOLDREY album from Singapore. I was just thinking about death and what would come after it when I noticed a white bone sticking out of the ground like a conscience. A raw, dusty, smelly death punk crust attack that will crack every bone in your body! Death dancing on your graves!


Recenze/review - DOLDREY - Celestial Deconstruction (2022):


TRACKLIST
1. Moral Decay
2. Only Death Is Eternal
3. All Is Hell
4. Societal Machine
5. Keres


úterý 2. července 2024

Recenze/review - THE LURKING CORPSES - Lurking After Midnight (2024)


THE LURKING CORPSES - Lurking After Midnight
CD, LP 2024, Hells Headbangers

for english please scroll down

Nikdy mi to nepřišlo divné. Bral jsem to jako samozřejmost. Chodím kolem hřbitova každý den ráno. Je příliš brzy na to, aby již mrtví spali a tak občas zažívám věci, které běžným smrtelníkům nevysvětlíte. Když mám trošku času, zajdu do márnice a nechám si doporučit nějakou dobrou muziku. Co jste poslouchali dnes v noci, ptám se krásné zombie s nožem zabodnutým v hlavě. Odpoví bez přemýšlení a z jejich kdysi tak plných rtů vylezou červi. THE LURKING CORPSES a jejich letošní nové album je zde.

Dojdu do práce a v továrně potkám duše zemřelých. Pustím play a najednou jsem ve starém letním kině, ve kterém se poslední roky ztrácely mladé dívky. Přidávám hlasitost a užívám si hororovou atmosféru. O tom, že existuje ještě jeden zrcadlový svět, ví každý posluchač heavy metalu, rocku, punku, thrashe i gotiky. Američané tohle všechno vzali, smíchali s čerstvou krví a podávají na dřevěném víku od rakve. Od začátku mohu říct jen jediné. Neskutečně se bavím, tančím mezi hroby a užívám si prach předků, který mi létá do tváře. 

 

Čtu zrovna další knížku od Stephena Kinga a tak mi nějak všechno sedlo krásně dohromady. Příběh i hudba, která je volně inspirovaná kapelami jako MISFITS, SAMHAIN, DANZING i RAMONES. Jakoby mě kapela přenesla po časové ose zpět na konec osmdesátých let minulého století. Tuny popcornu a filmy, které děsily moji tehdejší dívku natolik, že na mě byla hodnější. Byly to krásné časy mládí a melodií, které si pamatuji dodnes. Jasně, ty vole, je v tom obrovský kus nostalgie, ale komu to vadí? Mě rozhodně ne. Mám rock v téhle podobě rád celý svůj život. Baví mě jednotlivé motivy, vokál, zvuk, s chutí se znovu a znovu dívám na obal. Je sice fakt, že v devadesáti procentech svého času poslouchám zcela něco jiného, ostřejšího, ale když je pátek a v továrně dokončíme svoji práci, tak potřebuji vypnout svůj mozek. Lidé dávno poslouchají umělou muziku u tik toku, ale to já nedokážu. "Lurking After Midnight" poslouchám předtím, než zajdu večer do hospody (ano, jsem starý a ještě pořád piju pivo) i když se potom vrátím domů. Usínám při tomto albu a zdají se mi potom děsivé krásné sny. Procházím se v nich v katakombách, potkávám všechny zrůdy, které jsem měl ve filmech tolik rád. Pokecáme, dáme další pivo a já se zase jednou usmívám. Skladby v sobě mají drive, rock´n´rollové koule, punkovou neurvalost i majestátnost metalu. Vždycky jsme měl rád holky, co v sobě měly temnotu. Co byly zajímavé a byla s nimi legrace. S hudbou to mám nastavené úplně stejně. Občas mě štve, jak je dnešní svět povrchní. A tak jsou pro mě podobné nahrávky ujištěním, že někde je ještě všechno v pořádku. Heavy metal punk, u kterého budete tančit mezi hroby! Děsivé ozvěny z onoho světa! 


Asphyx says:

I never found it strange. I took it for granted. I walk by the cemetery every morning. It's too early for the dead to be asleep, so sometimes I experience things you can't explain to mere mortals. When I have a little time, I go to the morgue and get some good music recommended. What were you listening to tonight, I ask the beautiful zombie with the knife stuck in her head. They answer without thinking and worms come out of their once so full lips. THE LURKING CORPSES and their new album this year is here.

I get to work and meet the souls of the dead in the factory. I put on the play and suddenly I'm in an old summer cinema where young girls have been disappearing for the last few years. I turn up the volume and enjoy the horror atmosphere. Every listener of heavy metal, rock, punk, thrash and gothic knows that there is another mirror world. The Americans have taken all that, mixed it with fresh blood and served it up on a wooden coffin lid. From the beginning, I can only say one thing. I'm having an incredible time, dancing among the graves and enjoying the ancestral dust flying in my face.


I'm reading another Stephen King book at the moment and somehow it all came together beautifully. The story and the music, which is loosely inspired by bands like MISFITS, SAMHAIN, DANZING and RAMONES. It's like the band transported me along a timeline back to the late 80s. Tons of popcorn and movies that scared my girlfriend at the time enough to be nicer to me. It was a beautiful time of youth and tunes that I still remember to this day. Sure, dude, there's a huge chunk of nostalgia in there, but who cares? I certainly don't. I've loved rock in this form my whole life. I enjoy the individual themes, the vocals, the sound, and I look at the cover art with relish time and time again. It's a fact that ninety percent of the time I listen to something completely different, edgier, but when it's Friday and we finish our work in the factory, I need to turn my brain off. People have been listening to artificial music at tic flow for a long time, but I can't do that. I listen to "Lurking After Midnight" before I go to the pub at night (yes, I'm old and still drink beer) and when I get home afterwards. I fall asleep to this album and have terrifying beautiful dreams afterwards. In them I walk in the catacombs, meeting all the monsters I loved so much in the movies. We chat, have another beer, and I smile once more. The songs have drive, rock 'n' roll balls, punk rawness and the majesty of metal. I've always liked girls with darkness in them. That were interesting and fun to be with. I feel the same way about music. Sometimes it annoys me how superficial the world is today. And so records like this are a reassurance to me that somewhere everything is still okay. Heavy metal punk that will make you dance among the graves! Eerie echoes from the other world!


tracklist:
1. Lurking After Midnight
2. Boglin Lips
3. Burned Alive
4. When You're Dead
5. Funeral Home
6. Black Dahlia
7. A Gruesome Find
8. Lost In Shadows
9. Murder Sweet Murder
10. Baby Hold On
11. Satan Is Real
12. This Night With You
13. The Begotten
14. Heartbreak
15. My Sweet Lenore


LINEUP
LORD VLADIMIR VON GHOUL - Keeper of the Seven Boglins
THE NAMELESS HORROR - Cellar Dwelling, Haunter of Bass(ments)
PHARAOH FORMALDEHYDE - Ravenous Riffing, Sickening Scales
RICHIE RETCH - Six-String Garotte, Lacerating Licks
UNCLE KREEPY - Dead Skin Bashing, Skullboogie Beats



neděle 23. července 2023

Info - Dragon H Fest vol.3 - DETERIOROT (us), ANATOMIA (jp), DRUID LORD (us), ASCENDED DEAD (us) - Underdogs' /Praha 5/ - 28. srpna 2023



Dragon H Fest vol.3
28. srpna 2023
Underdogs' /Praha 5/

Jak vnikají festivaly v pondělí v létě?

Tak, že se střetnou tři tour v jednom městě a pořadatelé jsou ta samá parta lidí z Kreas a Hluch Crew.

Ještě upřesníme, jak celá akce bude probíhat a jestli uděláme dvě stage nebo se vše bude odehrávat v Underdogs.

DEATH METAL!!!

DETERIOROT (us) – Xtreem Music




ANATOMIA (jp) – Me Saco Un Ojo Records / Dark Descent Records




DRUID LORD (us) – Hell’s Headbangers Records




ASCENDED DEAD (us) - 20Buck Spin



Instagram: @ascendeddead


PUNK!!!

Bad Anxiety


Heihaizi


Mutant strain



---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER