DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkempunk. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkempunk. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 14. prosince 2025

Recenze/review - JORDSJUK - Naglet til livet (2025)


JORDSJUK - Naglet til livet
CD 2025, Indie Recordings

for english please scroll down

Vracela se ke mě pravidelně. Nejčastěji uprostřed hluboké noci, když se venku potkávala mlha s absolutní tmou. Vystoupila ze stínu, usmála se na mě jedovatým smíchem prokletých a zasekla do mě svůj dráp. Probouzel jsem se s nelidským křikem a na mém těle se objevovaly hluboké jizvy. Když o tom teď s odstupem času přemýšlím, tak mi dochází, že všechno začalo před několika měsíci, když jsem poprvé poslouchal první dlouhohrající album norských tmářů JORDSJUK.

Stačilo mi, stejně jako v případě mé noční můry, několik společných setkání, aby si mě tahle smečka, složená ze zkušených muzikantů, získala na svoji stranu. Umíral jsem a znovu se rodil v bolestivých křečích. Užíval jsem si velmi divoký, syrový, špinavý a zničující zvuk (Kurt Ballou - mixing, Brad Boatright - mastering), s chutí jsem se díval na krvavou koláž na obalu. Ale hlavně, stal jsem se postupně také nemrtvým. Tohle je album, které vás spálí zevnitř a na povrchu pokryje ledem. 


Tihle démoni jsou věrni odkazu svých norských black metalových předků. Přidávají ale i ostrý thrash, nespoutaný punk i nahrubo nasekané death metalové ozvěny. Osobně se mi opravdu líbí, že není album jenom vzdálenou kopií pradávných ozvěn, ale pánové se snaží přinést i něco zajímavého, neotřelého, shnilého. Myslím si, že se jim to daří na výbornou. Důkazem budiž i to, že jsem novou nahrávku raději několik měsíců poslouchal, než abych o ní psal. Při poslechu totiž opravdu vylézají staré mrtvoly z hrobů a nad hřbitovem krouží hejno krkavců. Vše je tu ohlodané na kost, nesmírně intenzivní, zahrané s nadhledem a elegancí mistrů v oboru. Navíc, "Naglet til livet" má v sobě takovou tu opravdovost, syrovost, chvění. JORDSJUK kolem vás nechodí s přemýšlivým výrazem ve tváři. Naopak, rovnou vám prokousnou hrdlo ostrými riffy, divokými bicími a chorobným vokálem. Novinka má podmanivě záhadnou, temnou a chladnou atmosféru. Jako bych se spolu s kapelou procházel po starém pohřebišti a nechával si vyprávět kruté a děsivé příběhy plné smrti a utrpení. Skladby jsou napsány s originálním výrazem, kapele se povedlo vydat desku, která je svým způsobem jiná, odlišná, přesto ctí krvavé kořeny. Již teď mohu potvrdit, že se jedná o nejposlouchanější black metalový počin v mém přehrávači, ke kterému se stále rád a často vracím. Neznám nic lepšího, než hluboký spánek a děsivé noční můry. Smrt, která si uprostřed noci brousí kosu nad mojí postelí. Jsem moc rád, že se ke mě vrací pravidelně. Nejčastěji uprostřed hluboké noci, když se venku potkává mlha s absolutní tmou. Pokaždé vystoupí ze stínu, usměje se na mě jedovatým smíchem prokletých a zasekne do mě svůj dráp. Chladná a temná black metalová zkáza, ušpiněná zničující thrash metalovou intenzitou a punkovou nespoutaností! Popraskají vám všechny kosti v těle! 

Asphyx says:

She came back to me regularly. Most often in the middle of the night, when the fog met the absolute darkness outside. She stepped out of the shadows, smiled at me with the poisonous laughter of the damned, and sank her claws into me. I woke up with an inhuman scream, and deep scars appeared on my body. Looking back now, I realize that it all started a few months ago when I first listened to the first full-length album by the Norwegian dark metal band JORDSJUK.

Just like in my nightmare, it only took a few encounters for this pack of experienced musicians to win me over. I was dying and being reborn in painful convulsions. I enjoyed the very wild, raw, dirty, and devastating sound (Kurt Ballou - mixing, Brad Boatright - mastering), and I relished looking at the bloody collage on the cover. But most importantly, I gradually became undead myself. This is an album that burns you from the inside and covers you with ice on the outside. 


These demons are faithful to the legacy of their Norwegian black metal ancestors. However, they also add sharp thrash, unrestrained punk, and roughly chopped death metal echoes. Personally, I really like that the album is not just a distant copy of ancient echoes, but that the gentlemen are trying to bring something interesting, original, and rotten. I think they succeed brilliantly. The proof is that I preferred to listen to the new recording for several months rather than write about it. When listening to it, old corpses really do crawl out of their graves and a flock of ravens circles above the cemetery. Everything here is gnawed to the bone, extremely intense, played with the insight and elegance of masters in their field. Moreover, "Naglet til livet" has a certain authenticity, rawness, and tremor to it. JORDSJUK doesn't walk around with a thoughtful expression on their faces. On the contrary, they bite straight through your throat with sharp riffs, wild drums, and morbid vocals. The new album has a captivatingly mysterious, dark, and cold atmosphere. It's as if I were walking through an old graveyard with the band, listening to cruel and terrifying stories full of death and suffering. The songs are written with original expression, and the band has managed to release an album that is different in its own way, yet still honors its bloody roots. I can already confirm that this is the most listened to black metal album in my player, one that I still enjoy returning to often. I know of nothing better than deep sleep and terrifying nightmares. Death sharpening its scythe above my bed in the middle of the night. I am very glad that it returns to me regularly. Most often in the middle of the night, when the fog meets absolute darkness outside. Each time, it steps out of the shadows, smiles at me with the poisonous laughter of the damned, and sinks its claws into me. Cold and dark black metal destruction, sullied with devastating thrash metal intensity and punk unrestraint! Every bone in your body will crack!


tracklist:
1. Kollaps 
2. Grovt skadeverk
3. Riv skorpen av såret 
4. Skreddersøm 
5. Parasitt 
6. Traumemarsj 
7. Rottebitt 
8. Til ettertids plage 
9. Klarhet og dybde 
10. Rennestein 
11. Svikter din neste 
12. Naglet til livet 

band:
Renton - Drums, Songwriting, Lyrics
Sagstad - Guitars
Mannevond - Vocals
Birger Larsen - Bass



pátek 12. prosince 2025

Recenze/review - REAPING FLESH - Death Creeps (2025)


REAPING FLESH - Death Creeps
CD 2025, Reaping Records

for english please scroll down

Máš zmrzlé kosti, když odkrýváš další plesnivý hrob. Daleko na severu, v lesích, které jsou zahaleny do krvavé mlhy. Někdy chceš být sám, odstřižen od současného divného světa. Vracíš se ke svým kořenům a posloucháš jen kapely, které v sobě mají drive a pradávnou sílu. REAPING FLESH z Norska patří mezi vyvolené. Mezi tmáře, kteří umí svojí hudbou znázornit staré rituály pro vyvolávání temných sil.

Stačilo mi jen několik poslechů, abych věděl, že jsem zde správně. Mě i kapele koluje v žilách stejná zkažená krev. Vraťme se po časové ose zpět, do doby, kdy se ještě extrémní metal nerozlišoval na jednotlivé styly tak úzkostlivě jako dnes. Nalezneme zde odkazy jak na death metal, tak i na thrash, chladný black, ale i třeba surovost hardcoru a nespoutanost punku. Výsledkem je koktejl, který musí chutnat všem poctivým hrobníkům, mezi které se již skoro 35 let hrdě hlásím. Doporučuji temnou místnost a volume úplně doprava. 


Snad každý pátek, když jdu unaven z práce, tak hledám ve své diskografii kapely, které mi propláchnou mozek kyselinou. Otevřu si pivo, nejbližší rakev a nechávám hudbu, aby na mě jen tak působila. Je něco divokého, ostrého, chladného a zcela podmanivého, co z nového alba "Death Creeps" slyším a cítím. Užívám si povedený zvuk (Mixed by Martin Bowitz (Store Studio) and mastered by Magnus Lindberg (VRTKL Audio), který dodává nahrávce na ještě větší uvěřitelnosti. Najednou nesedím ve své oblíbené márnici, ale toulám se daleko na severu v lesích. Kolem mě je naprostá tma a chlad. Moje kroky mě nakonec dovedou na jeden zdánlivě opuštěný hřbitov. Legendy praví, že se zde kdysi pohřbívali prokletí. Usedám na hrubě otesaný kámen a znovu zapínám play na svém přehrávači. Zde, v naprosté samotě, vynikne síla tohoto alba nejvíce. Dovedu si ale představit i malý klub na periferii špinavého města. Jen pár pravověrných fanoušků. Budu stát v první řadě a užívat si pochmurně silné melodie. REAPING FLESH jsou letos ve velmi dobré formě. Líbí se mi jejich přístup, nápady, motivy, i pro mě velmi důležitá opravdovost, reálnost, autenticita. Myslím si, že není co řešit, tady se hraje pro staré hrobníky, pro prokleté i pro všechny fanoušky pohřbů do země. Znovu, i po delší době a mnohých společných setkáních s tímto albem, vám mohu novinku jenom doporučit. Má v sobě vše potřebné pro opravdový záhrobní rituál. Mám zmrzlé kosti, když odkrývám další plesnivý hrob. Daleko na severu, v lesích, které jsou zahaleny do krvavé mlhy. Někdy chci být sám, odstřižen od současného divného světa. Vracím se ke svým kořenům a poslouchám jen kapely, které v sobě mají drive a pradávnou sílu. Temný a chladný vichr ze severu! Death, black, thrash, punk, hardcore album, které vás smete z povrchu zemského! 

Asphyx says:

Your bones are frozen as you uncover another moldy grave. Far to the north, in forests shrouded in bloody mist. Sometimes you want to be alone, cut off from the strange world around you. You return to your roots and listen only to bands that have drive and ancient power. REAPING FLESH from Norway are among the chosen ones. Among the dark ones who can use their music to depict ancient rituals for summoning dark forces.

It only took me a few listens to know that I was in the right place. The same corrupt blood runs through my veins and those of the band. Let's go back in time to a time when extreme metal was not divided into individual styles as meticulously as it is today. Here we find references to death metal, thrash, cold black metal, but also the rawness of hardcore and the unrestrained nature of punk. The result is a cocktail that must appeal to all honest gravediggers, among whom I have proudly counted myself for almost 35 years. I recommend a dark room and the volume turned all the way up. 


Almost every Friday, when I come home tired from work, I search my discography for bands that will flush my brain with acid. I open a beer, the nearest coffin, and let the music just wash over me. There is something wild, sharp, cold, and completely captivating that I hear and feel from the new album "Death Creeps". I enjoy the well-done sound (Mixed by Martin Bowitz (Store Studio) and mastered by Magnus Lindberg (VRTKL Audio), which adds even more credibility to the recording. Suddenly, I'm no longer sitting in my favorite morgue, but wandering far north in the woods. It's completely dark and cold around me. My steps eventually lead me to a seemingly abandoned cemetery. Legend has it that the damned were once buried here. I sit down on a roughly hewn stone and press play on my player again. Here, in complete solitude, the power of this album stands out the most. But I can also imagine a small club on the outskirts of a dirty city. Just a few true fans. I'll stand in the front row and enjoy the gloomy, powerful melodies. REAPING FLESH are in very good form this year. I like their approach, ideas, motifs, and, very importantly for me, their sincerity, realism, and authenticity. I think there's no question about it: this album is for old gravediggers, the damned, and all fans of burials. Again, even after a long time and many encounters with this album, I can only recommend this new release. It has everything you need for a true afterlife ritual. My bones freeze as I uncover another moldy grave. Far to the north, in forests shrouded in bloody fog. Sometimes I want to be alone, cut off from the strange world of today. I return to my roots and listen only to bands that have drive and ancient power. A dark and cold wind from the north! Death, black, thrash, punk, hardcore album that will wipe you off the face of the earth!


Tracklist:
1.Nothing Avails 02:54
2.Golden Calf 04:42
3.Plague 03:40
4.Blood Red Infernal 04:23
5.Shallow Grave 03:07
6.Devoid of Light 02:49
7.Bloodshed 02:54
8.Serpents 04:43

Line-up:
Frederik Hillestad – Vocals
Sindre Nicolaisen – Guitar
Endre Njøs – Guitar
Erlend Einmo – Bass
Stian Hansen – Drums

Additional Musician:
Simon Nome – Synths (tracks 4, 8)


úterý 7. října 2025

Recenze/review - DEATHWINDS - ...Towards Doom... (2025)


DEATHWINDS - ...Towards Doom...
CD 2025, Headsplit Records, Sentient Ruin Laboratories

for english please scroll down

Do některých katakomb se skoro nikdo neodvažuje vstoupit. Jsou opuštěné ze své podstaty. Pochováni jsou v nich prokletí, násilníci, padlí kněží. Chodby jsou zde plesnivé a smrdí sírou. Mnozí si myslí, že se tu nachází vchod do samotného pekla. Vstupuji dovnitř a užívám si podmanivě morbidní atmosféru. Někde v těchto místech musela být nahráváno i nové album kanadských black death metalistů DEATHWINDS. Jedná se o děsivé ozvěny z toho nejhlubšího podzemí.

Žádné slitování, žádné kompromisy. Jenom démonické skladby plné shnilých riffů, chorobného vokálu, divokých bicích a totálně hnusné atmosféry. Jako bych právě otevřel starý hrob a ponořil ruce po lokty do hnisavého masa. Pokud jste slabé povahy, utečte pryč! Tohle je nahrávka pro všechny, kteří mají rádi exhumaci starých prašivých hrobů. 


Skladby nejen, že black death metalové mokvají, ale mají i punkový nádech. Jsou ostré ze své podstaty, šílené, maniakální. Není divu, kapela je složena ze samých zkušených muzikantů (Bestial Desolator - bicí (Encoffinate, Radioactive Vomit, Temple of Abandonment) a Nocturnal Black - kytary a zpěv (Ceremonial Bloodbath, Nightfucker, Radioactive Vomit) basa - Nuclear Hammer Throne (Ahna, Ceremonial Bloodbath, Encoffinate, Grave Infestation, Temple of Abandonment, The Nausea). Pánové moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Mají jasný cíl, všechny vás zabít hudbou, hlukem, šílenými motivy vytaženými ze starých piteven, z opuštěných jatek. Jako bych se procházel na zahradě u zvráceného sériového vraha. Zvuk je náležitě špinavý, hnusný a ostrý, motiv na obalu stylový a vy se tak můžete plně soustředit na apokalypsu, která k vám vyteče z reproduktorů jako zkažená krev z čerstvě proříznutého vředu. Máte rádi kapely jako HELLHAMMER, CELTIC FROST, DISCHARGE, DOOM, BLACK WITCHERY, BLASPHEMY? Potom jste zde správně. Při poslechu budete obětováni samotnému Satanovi. "...Towards Doom..." je přesně tím druhém nahrávky, která vám vystřelí mozek z hlavy, pohřbí vás zaživa a rozdrtí na prach. DEATHWINDS jsou jako krvelačné šelmy, které se právě vydaly na lov. Je jen na vás, zda se chcete stát jejich obětí. Prokousnou vám hrdlo a roztrhají na kusy. Tohle album doporučují všichni prokletí, démoni i ztracené duše, které navěky bloudí mezi naších a oním světem. Do některých katakomb se skoro nikdo neodvažuje vstoupit. Jsou opuštěné ze své podstaty. Pochováni jsou v nich prokletí, násilníci, padlí kněží. Chodby jsou zde plesnivé a smrdí sírou. Mnozí si myslí, že se tu nachází vchod do samotného pekla. A mají pravdu. Mokvající, plesnivý black death punk metalový útok z toho nejhlubší podzemí! Zkažená krev vytékající z čerstvě proříznutého vředu! 

Asphyx says:

Some catacombs are almost impossible to enter. They are abandoned by their very nature. The cursed, rapists, fallen priests are buried there. The corridors are moldy and smell of sulfur. Many believe that this is the entrance to hell itself. I enter and enjoy the captivatingly morbid atmosphere. The new album by Canadian black death metallers DEATHWINDS must have been recorded somewhere in these places. These are terrifying echoes from the deepest underground.

No mercy, no compromises. Only demonic songs full of rotten riffs, sick vocals, wild drums and a totally disgusting atmosphere. It's as if I had just opened an old grave and dipped my hands up to my elbows in festering flesh. If you are weak-willed, run away! This is a record for everyone who likes to exhume old, dusty graves.


The songs not only ooze black death metal, but also have a punk feel. They are inherently sharp, crazy, manic. No wonder, the band is made up of experienced musicians (Bestial Desolator - drums (Encoffinate, Radioactive Vomit, Temple of Abandonment) and Nocturnal Black - guitars and vocals (Ceremonial Bloodbath, Nightfucker, Radioactive Vomit) bass - Nuclear Hammer Throne (Ahna, Ceremonial Bloodbath, Encoffinate, Grave Infestation, Temple of Abandonment, The Nausea). The gentlemen know very well what and how they want to play. They have a clear goal, to kill you all with music, noise, crazy motifs pulled from old autopsy rooms, from abandoned slaughterhouses. It's like walking in the garden of a perverted serial killer. The sound is properly dirty, nasty and sharp, the motif on the cover is stylish and you can fully concentrate on the apocalypse that will flow out of the speakers to you like rotten blood from a freshly cut ulcer. Do you like bands like HELLHAMMER, CELTIC FROST, DISCHARGE, DOOM, BLACK WITCHERY, BLASPHEMY? Then you've come to the right place. When you listen to it, you'll be sacrificed to Satan himself. "...Towards Doom..." is exactly the second of the records that will blow your brains out of your head, bury you alive and crush you to dust. DEATHWINDS are like bloodthirsty beasts that have just gone hunting. It's up to you whether you want to become their victim. They'll bite your throat and tear you to pieces. This album is recommended by all the damned, demons and lost souls who wander forever between our world and the next. Almost no one dares to enter some catacombs. They are abandoned by their very nature. The damned, rapists, fallen priests are buried in them. The corridors here are moldy and smell of sulfur. Many think that the entrance to hell itself is located here. And they're right. A oozing, moldy black death punk metal attack from the deepest underground! Corrupted blood flowing from a freshly cut ulcer!


Tracklist:
01.The Burning Path 00:51
02.Torched Scripture 02:21
03.Evisceration Torment 02:52
04.Razor's Blood 03:45
05.Dripping Veins of Blasphemy 02:14
06.Towards Doom 05:00
07.Black Towers of Hell 04:06
08.Dawn of Misery 04:37
09.Reeking Chamber 04:50
10.Fading Fires 00:29
11.The Clock Is Ticking 06:01

band:
Bestial Desolator - Drums, Vocals (backing), Synthesizers
Nocturnal Black - Guitars, Vocals
Nuclear Hammer Throne - Bass



čtvrtek 24. července 2025

Recenze/review - FLOATING - Hesitating Lights (2025)


FLOATING - Hesitating Lights
CD 2025, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Otevřete svá srdce a nechte si tvář rozdrásat do krve. Jsou kapely, které si pustím poprvé a ihned vím, že mluvíme stejnou řečí. O švédských FLOATING jsem dopředu nevěděl vůbec nic. Nečetl jsem promo materiály, neposlouchal jsem ukázky. Jen jsem si sedl a nechal na sebe jejich hudbu působit. Jako za starých časů kazet, vinylů a tištěných metalových časopisů. Nebyl jsem ovlivněn názory jiných, nečetl jsem žádné recenze, ani úvodníky.

Zhasl jsem všechna světla, zapnul play a ztratil se navždy mezi stíny. Tedy, po dobu společných setkání, která byla z mé strany velmi intenzivní. Už dlouho jsem nějakou hudbu takhle neprožíval. Doslova jsem cítil, jak mě mrznou kosti. Jak se pomalu rozpadám v prach. Základem je zde progresivní podoba death metalu. Přidávány jsou potom další vlivy jako punk nebo klidně i klasický rock. Výsledkem je koktejl, který je ostrý i záhadný zároveň. Omámí vás, pokud máte alespoň nějakou fantazii a unese vás do zcela jiných světů a dimenzí. 


Vše je zde velmi rozechvělé, neklidné, album má opravdu zvláštní a velmi podmanivou atmosféru. Jakoby nás kapela zaříkávala. Hudba tu plyne zpočátku spíše jako kulisa, jako něco, co je zcela samozřejmé, magické, neotřelé. Přesto mám pocit, jako bych album poslouchal odjakživa, jako by bylo mojí součástí. Pokud vám říkají něco jména jako MORBUS CHRON, DEMILICH, FEBRUUS, ADRAMELECH, ale třeba i KATATONIA, ORANSSI PAZUZU, GORGUTS, měli byste dát "Hesitating Lights" určitě šanci. Je to hodně přemýšlivé album, velmi dobře napsané a složené. Se spoustou zajímavých pasáží, s takovým tím poctivým heavy efektem, který mám tolik rád. Vlastně je to trošku troufalé, psát o této hudbě. Moje slova stejně nikdy nedokáží vyjádřit a přesně definovat, co se na albu odehrává. Zkuste si raději poslechnout ukázky. Líbí se mi lehkost, s jakou kolem mě skladby plynou. Jako bych se díval na pochmurnou špinavou řeku, která vytéká na periferii i vašeho města ven, do lesů, do polí. Plavou v ní vzpomínky na bolest, strach i spousta mrtvých duší. FLOATING jsou na povrchu chladní (možná až zdánlivě nepřístupní), ale uvnitř jejich muziky to vře a pálí. Pro mě osobně jejich novinka letošním letním objevem a už teď se těším, až uteču z města ven a někde o samotě si desku zase pustím. Má v sobě totiž něco přitažlivého, neklidného, ostrého a hedvábného zároveň. Líbí se mi i zvuk, produkce, obal (Artwork by Påhl Sundström), všechno sedí perfektně na svých místech. Nezbývá mi tedy znovu a opět nic jiného, než zhasnout všechna světla,, zapnout play a navždy se ztratit mezi stíny. Neklidný, uhrančivý progresivní death metalově punkový opus! Magické, temné a chladné zaříkávání! 

Asphyx says:

Open your hearts and let your faces be torn to shreds. There are bands that I listen to for the first time and immediately know that we speak the same language. I knew nothing about the Swedish band FLOATING beforehand. I didn't read any promotional materials or listen to any samples. I just sat down and let their music wash over me. Like in the old days of cassettes, vinyls, and printed metal magazines. I wasn't influenced by the opinions of others, I didn't read any reviews or editorials.

I turned off all the lights, pressed play, and lost myself forever in the shadows. Well, for the duration of our encounters, which were very intense on my part. It had been a long time since I had experienced music like this. I could literally feel my bones freezing. How I was slowly crumbling into dust. The basis here is progressive death metal. Other influences are then added, such as punk or even classic rock. The result is a cocktail that is both sharp and mysterious at the same time. It will intoxicate you, if you have at least some imagination, and carry you away to completely different worlds and dimensions.


Everything here is very tense, restless; the album has a truly unique and captivating atmosphere. It's as if the band is casting a spell on us. At first, the music flows like background noise, like something completely natural, magical, and original. Yet I feel as if I've been listening to this album forever, as if it were a part of me. If names like MORBUS CHRON, DEMILICH, FEBRUUS, ADRAMELECH, but also KATATONIA, ORANSSI PAZUZU, GORGUTS mean something to you, you should definitely give "Hesitating Lights" a chance. It's a very thoughtful album, very well written and composed. It has a lot of interesting passages, with that honest heavy effect that I like so much. Actually, it's a bit presumptuous to write about this music. My words can never express and accurately define what is happening on the album. Try listening to the samples instead. I like the lightness with which the songs flow around me. It's like looking at a gloomy, dirty river that flows out of the outskirts of your city, into the woods, into the fields. Memories of pain, fear, and many dead souls float in it. FLOATING are cold on the surface (perhaps even seemingly unapproachable), but inside their music, it boils and burns. For me personally, their new album is this summer's discovery, and I'm already looking forward to escaping the city and playing the album again somewhere alone. It has something attractive, restless, sharp, and silky at the same time. I also like the sound, the production, the cover (artwork by Påhl Sundström), everything fits perfectly in its place. So once again, all I can do is turn off all the lights, press play, and lose myself forever in the shadows. A restless, mesmerizing progressive death metal punk opus! A magical, dark, and cold incantation!



Track Listing -
1. I Reached the Mew
2. Grave Dog
3. Cough Choir
4. Exit Bag Song
5. Hesitating Lights / Harmless Fires
6. Still Dark Enough
7. The Wrong Body
8. The Waking

Line up -
Arvid Sjödin - Guitars, vocals, synthesizers
Andreas Hörmark - Bass, synthesizers, programming

Artwork by Påhl Sundström


středa 23. července 2025

Recenze/review - HEXELLA - The Ancient Gaping Mouth (2025)


HEXELLA - The Ancient Gaping Mouth
CD 2025, Hells Headbangers

for english please scroll down

Už dávno vím, že existuje i jiný svět, než je ten náš, zkažený. Říkejte mu klidně peklo nebo třeba temná dimenze, je to vlastně jedno. Hlavní pro mě vždycky bylo, aby hudba, která odtud pochází měla v sobě sílu, tlak a energii. Aby se mi líbil obsah i dobré nápady. Toulám se záhrobím skoro 35 let a rád ochutnávám zkažené maso. O démonech HEXELLA z Texasu slyším poprvé. Není divu, kapela hraje teprve od roku 2019. Sedl jsem si tedy do svého sklepa, ve kterém mám reproduktory. Zhasl jsem všechna světla a nechal na sebe muziku jen tak působit.

První co se stalo, bylo to, že se moje mysl začala vracet po časové ose zpět. Do osmdesátých let minulého století. Měl jsem čest jako mladý konec toto prašivé období zažít. Tehdy se formoval i můj náhled na hudbu jako takovou. Možná právě proto mi debutové album "The Ancient Gaping Mouth" proniklo ihned do žil. Kurva, to je ono, křičel jsem do tmy a neustále přidával hlasitost. 


Základem je zde klasický black metal, krvavé kořeny jsou slyšet opravdu z každé skladby. Nalezneme zde ale i tradiční rockové, d-beatové příměsi. Zkrátka a dobře, jedná se přesně o takový ten druh plesnivé hudby, kterou uslyšíte poprvé a ihned si ji oblíbíte. Důvody se samy nabízí. Kapela totiž předkládá to, co dnes mnozí zcela postrádají. Mají velmi kvalitní prašivý zvuk, produkci, zajímavý motiv na obalu, ale hlavně! - jsou uvěřitelní, opravdoví, realističtí, autentičtí. HEXELLA hrají srdcem, já jím poslouchám, je tedy jasné, že se k téhle nahrávce budu ještě hodně dlouho vracet. Kolem vyšlo spousta zajímavých alb, ale já zkrátka znovu a znovu sahám po "The Ancient Gaping Mouth". Když jdu ráno do práce, skrz špinavé a neutěšené město, když nemůžu v noci spát a moje kroky vedou (jak jinak) na místní hřbitov. Byl jsem kdysi dávno, ve svém mládí prokletý a zůstalo mi to dodnes. Já potřebuji každý den svoji dávku morbidní muziky, jinak bych v dnešním podivném a zkaženém světě nepřežil. Už dávno vím, že peklo existuje, že jsou démoni, že prokletí nakonec vždycky zvítězí. Jen si tak říkám, že je škoda, že kapelu asi neuvidím nikdy naživo. Podle mě to totiž musí být skvělý zážitek. Ta energie, tlak, nahrubo nasekaná tma, všechna ta zkažená karma, musí být na koncertech ještě víc hmatatelné. Třeba se někdy zadaří a kapela přijede i na turné po Evropě. Zatím se večer, až zhasnu všechna světla, opět nechám unášet na krvavých zpěněných vlnách řeky smrti. Do jiných, děsivějších světů, na druhou, odvrácenou stranu, do země nekonečných stínů. Pokud máte tenhle styl rádi, nemohu jinak, než vám album doporučit. Pro mě osobně se stalo velkým překvapením letošního roku. Už dávno vím, že existuje i jiný svět, než je ten náš, zkažený. Říkejte mu klidně peklo nebo třeba temná dimenze, je to vlastně jedno. Starodávná, prašivá, divoká a nespoutaná definice black metalového pekla! Poklekni a nech se strhnout do hlubiny! 

Asphyx says:

I have known for a long time that there is another world besides ours, which is corrupt. Call it hell or a dark dimension, it doesn't really matter. The main thing for me has always been that the music that comes from there has power, pressure, and energy. That I like the content and the good ideas. I've been wandering the underworld for almost 35 years and I like to taste rotten meat. This is the first time I've heard of the demons HEXELLA from Texas. No wonder, the band has only been playing since 2019. So I sat down in my basement, where I have my speakers. I turned off all the lights and just let the music wash over me.

The first thing that happened was that my mind began to travel back in time. To the 1980s. I had the honor of experiencing the end of that rotten period as a young man. That's when my view of music as such was formed. Maybe that's why the debut album "The Ancient Gaping Mouth" immediately got under my skin. Fuck, that's it, I shouted into the darkness and kept turning up the volume.


The foundation here is classic black metal, with bloody roots audible in every song. However, we also find traditional rock and d-beat influences. In short, this is exactly the kind of moldy music that you hear for the first time and immediately fall in love with. The reasons are obvious. The band offers something that many today completely lack. They have a very high-quality raw sound, production, an interesting cover design, but most importantly, they are credible, genuine, realistic, and authentic. HEXELLA plays with heart, and I listen with heart, so it's clear that I will be returning to this recording for a long time to come. There have been a lot of interesting albums released, but I just keep coming back to "The Ancient Gaping Mouth". When I go to work in the morning, through the dirty and bleak city, when I can't sleep at night and my steps lead me (how else?) to the local cemetery. I was cursed long ago, in my youth, and it has stayed with me to this day. I need my daily dose of morbid music, otherwise I wouldn't survive in today's strange and corrupt world. I've known for a long time that hell exists, that demons exist, that curses always win in the end. I just think it's a shame that I'll probably never see the band live. I think it must be a great experience. The energy, the pressure, the roughly chopped darkness, all that corrupt karma, must be even more tangible at concerts. Maybe someday the band will come on tour in Europe. For now, when I turn off all the lights in the evening, I will once again let myself be carried away on the bloody, foaming waves of the river of death. To other, more terrifying worlds, to the other, dark side, to the land of endless shadows. If you like this style, I can't help but recommend the album to you. For me personally, it was a big surprise this year. I have known for a long time that there is another world besides ours, which is corrupt. Call it hell or a dark dimension, it doesn't really matter. An ancient, filthy, wild, and unrestrained definition of black metal hell! Kneel and let yourself be swept into the depths!


tracklist:
01. Malefic Warpath
02. Leviathan Calls
03. Ophitic Revelation
04. Into 218
05. No Return
06. Black Earth
07. Obsidian Night
08. Storms of Uncreation
09. Voices of Vorsa
10. Nocturnal Fury
11. Where The Scythe Falls

HEXELLA lineup
Noelia: vox / lyrics
JD: guitar/ drums
Richard: bass



pondělí 14. července 2025

Recenze/review - LEPRA - Mortuus Morgana (2025)


LEPRA - Mortuus Morgana
EP 2025, BlackSeed Productions, Stygian Black Hand, Chaos Records

for english please scroll down

Je pátek velmi brzy ráno. Jsem utahaný z celého týdne a když projíždím hudbu ve svém přehrávači, tak hledám něco nového, co mě rozdrásá do krve. Toulám se temnotou, v práci jsem jak tělo bez duše. Obyčejný člověk, obyčejný fanoušek, který potřebuje dávku dobré hudby, aby přežil další den. Přišlo mi na recenzi EP od švédské kapely LEPRA. Nejdříve jsem jen tak seděl a díval se do tmy. Potom jsem zapnul play a ztratil se v krvavé mlze. 

Nahrávka vyšla původně již v roce 2024, ale teprve letos se několik labelů domluvilo a vydalo i fyzické nosiče. Takže pokud jste vášniví sběratelé, odkazy jsou dole pod článkem. Nutno rovnou dodat, že se nové album stalo ihned mojí součástí. Nebo naopak? Vlastně ani nevím. Jistý jsem si jenom s tím, že mi kapela mluví z duše. Ten tlak, energie, nápady, všechno mi připadá skvělé. Kombinace black metalu, deathu i punku, to vše zabalené v parádním zvuku. Kapela označuje svoji hudbu jako cadaver rock ze Stockholmu. Nezbývá než souhlasit a přidat hlasitost až na samou hranu snesitelnosti. 


Každou muziku, která se ke mě dostane a zaujme mě, mám spojenou navždy s místy, na kterých jsem ji poslouchal. LEPRA nejlépe vynikla mezi šedivými starými továrními halami. Ve špinavém industriálním městě. Na periferii, ze které se každý den ráno vydávám do práce. Se sluchátky na uších, s touhou alespoň někdy vidět světlo. Potácíme se opilí včerejší nocí, beze jména, jenom padlé duše, chladné stroje, postavy bez tváře. Líbí se mi zvuk, obal, jsem spokojený s celkovým provedením nahrávky. To by ale bylo v dnešní podivné době málo. Hlavní je pro mě, jako vždy muzika a ta mi přijde temná a chladná, neklidná, po okraj narvaná dobrými nápady i takovým tím pradávným vztekem, který vždy charakterizoval dobré extrémní kapely. LEPRA je nepopiratelně složena ze samých skvělých muzikantů. Ti ale dokáží ještě jednu věc, na kterou se dnes poměrně často zapomíná - umí napsat skvělé motivy, které vás doslova přikovou na zeď. Pokud trávíte většinu svého času na onom světě a máte rádi kapely typu DISSECTION, WATAIN, REGUGNANT, DISMEMBER, jste zde správně. Tohle je album ze špinavých ulic, z podzemí. Je doslova nasáklé opravdovostí, uvěřitelností, je reálné, jako mrtvola, kterou našli včera kousek od místa, co bydlíte. Už dlouho se mi nestalo, abych přesně věděl, o čem kapela hraje a zpívá. Abych s ní nebyl na stejné vlně. Pamatujte na to, že když se setmí, tak ven vylézají lidské bestie. Mám rád města s duší, tepající a neklidná, se špínou i krásnými fasádami. Taková je i hudba na "Mortuus Morgana". Amen! Black death crust metalové ozvěny ze špinavých ulic beznaděje! Mrtvolný zážitek z té nejděsivější tmy!

Asphyx says:

It's very early Friday morning. I'm exhausted from the whole week, and as I scroll through the music on my player, I'm looking for something new that will tear me to pieces. I wander through the darkness, at work I'm like a body without a soul. An ordinary person, an ordinary fan who needs a dose of good music to survive another day. I received an EP from the Swedish band LEPRA to review. At first, I just sat there staring into the darkness. Then I pressed play and lost myself in a bloody fog. 

The recording was originally released in 2024, but it wasn't until this year that several labels agreed to release physical copies. So if you're a passionate collector, the links are below the article. I must add that the new album immediately became a part of me. Or was it the other way around? I don't really know. The only thing I'm sure of is that the band speaks to my soul. The pressure, energy, ideas, everything seems great to me. A combination of black metal, death metal, and punk, all wrapped up in a great sound. The band describes their music as cadaver rock from Stockholm. I can only agree and turn the volume up to the very edge of tolerability.


Every piece of music that reaches me and catches my attention is forever linked to the places where I listened to it. LEPRA stood out best among the gray old factory halls. In a dirty industrial city. On the outskirts, from where I set off for work every morning. With headphones on my ears, longing to see the light at least sometimes. We stagger, drunk from last night, nameless, just fallen souls, cold machines, faceless figures. I like the sound, the cover, I'm happy with the overall production of the recording. But that wouldn't be enough in these strange times. The main thing for me, as always, is the music, and I find it dark and cold, restless, brimming with good ideas and that ancient rage that has always characterized good extreme bands. LEPRA is undeniably composed of great musicians. But they can do one more thing that is often forgotten today - they can write great motifs that literally nail you to the wall. If you spend most of your time in that world and like bands like DISSECTION, WATAIN, REGUGNANT, DISMEMBER, you've come to the right place. This is an album from the dirty streets, from the underground. It is literally steeped in authenticity, believability, it is real, like a corpse found yesterday near where you live. It has been a long time since I knew exactly what a band was playing and singing about. Since I was on the same wavelength as them. Remember that when darkness falls, human beasts come out. I like cities with soul, pulsating and restless, with dirt and beautiful facades. That's what the music on "Mortuus Morgana" is like. Amen! Black death crust metal echoes from the dirty streets of despair! A corpse-like experience from the most terrifying darkness!


tracklist:
Where Despair Has Made Its Home
In Silence She Lay Still
Morning Mist Horizon
Endless Crimson Dawn





neděle 23. února 2025

Recenze/review - SCOUR - Gold (2025)


SCOUR - Gold
CD 2025, Nuclear Blast

for english please scroll down

Můžeš ubližovat ostatním, můžeš být zlý, může po tobě zůstávat jenom bolest a utrpení. Nakonec ti stejně bude odpuštěno. Kolik děsivých nočních můr se odehrává za klášterní zdí? To víš jenom ty. Odříkáš několik modliteb a vše je v naprostém pořádku. Pro tebe. Oběti mezitím umírají strachem a nikdo se o ně nestará. Peklo existuje, to už dávno víš. Je ukryté v každém z nás. Jsou kapely, které jej umí vytáhnout na povrch, pojmenovat a ukázat, jak vypadá opravdové zlo. Je jedno, jestli si obyčejný člověk nebo padlý kněz. Existuje jediná pravda. Bez rozdílu.

Hodně o podobných věcech poslední roky přemýšlím. Teď, když poslouchám nové album kapely SCOUR, tak mi hlavou létají temné myšlenky. Je to hodně naléhavý materiál, skvěle zahraný. Jak by také ne, když se jedná o smečku, složenou ze samých slavných a zkušených muzikantů. Myslím si, že stačí jenom napsat: Philip Anselmo (Pantera, Down), Derek Engemann (ex-Cattle Decapitation), John Jarvis (Agoraphobic Nosebleed), Mark Kloeppel (Misery Index) a Adam Jarvis (Pig Destroyer, Misery Index) a každý fanoušek extrémního metalu mi potvrdí, že je o kvalitu postaráno. 


Základem je zde klasický, severský black metal z Norska a Švédska (MAYHEM, BURZUM, DARKTHRONE, GORGOROTH, 1349, MARDUK). Přidávány jsou potom jak death, tak grindcoreové prvky. Zazní samozřejmě i thrash metal a punk. SCOUR jsou zkrátka kapelou, která se snaží extrémní metal posouvat dále, do jiných zákoutí. Jsou jako nějací hudební badatelé, kteří rádi objevují. I když se jedná o skupinu, složenou ze samých skvělých muzikantů a člověk by čekal spíše souboj eg, tak opak je pravdou. Skladby mají jasné, zřetelné a ostré melodie. Nezapomíná se na chladnou a temnou atmosféru. Opravdu si při poslechu připadám, jako bych byl zavřený v kobce pod kostelem. Čekám na svého mučitele. Usmívá se jako samotný ďábel. Také cítíte ten chlad, ten mrazivý pocit, který se mi dostává až do morku kostí? Mimochodem, Philip Anselmo je jedním z mých nejoblíbenějších zpěváků vůbec. A na nové desce "Gold" se doslova překonává. Také máte někdy neodbytný pocit, že jsme jen loutky, jen postavičky na velké šachovnici života? Kdo nás ovládá? Jestli sázíte na Boha, tak vás nechci zklamat. Toho nikdo nikdy neviděl, zato Satana můžete potkat každý den několikrát. Skvělý je i masivní, syrový zvuk. Zabijácký, nekompromisní, ihned se vám zadře pod kůži. To se mi stalo vlastně s celou nahrávkou. Má v sobě totiž něco přitažlivého, magického. Je jako násilný souboj, který nás podvědomě vábí. Pánové nahráli album, které má v sobě všechny potřebné atributy, ingredience, aby se na dlouhý čas stalo mým průvodcem v dnešním šíleném světě. Nemůžu jinak, než vám novinku doporučit. Hoří totiž opět jasným plamenem. A spálí vás na popel. Můžeš ubližovat ostatním, můžeš být zlý, může po tobě zůstávat jenom bolest a utrpení. Nakonec ti stejně bude odpuštěno. Kolik děsivých nočních můr se odehrává za klášterní zdí? To víš jenom ty. Odříkáš několik modliteb a vše je v naprostém pořádku. Pro tebe. Surový a chladný black metal, ušpiněný death, thrash metalem, grindcore i punkem, který po sobě zanechává krvavou stopu! Satan se ukrývá ve stínu kostela!


Asphyx says:

You can hurt others, you can be evil, you can leave only pain and suffering. In the end, you will still be forgiven. How many horrific nightmares take place behind the monastery walls? Only you know. You say a few prayers and all is well. For you. Meanwhile, the victims are dying of fear and no one cares. Hell exists, you already know that. It's hidden in all of us. There are bands that can bring it to the surface, name it, and show what true evil looks like. It doesn't matter if you're a common man or a fallen priest. There is only one truth. No matter what.

I've been thinking a lot about things like this lately. Now, when I listen to the new SCOUR album, I have dark thoughts running through my head. It's very urgent stuff, very well played. How could it not, when it's a pack of famous and experienced musicians. I think I just need to write: Philip Anselmo (Pantera, Down), Derek Engemann (ex-Cattle Decapitation), John Jarvis (Agoraphobic Nosebleed), Mark Kloeppel (Misery Index) and Adam Jarvis (Pig Destroyer, Misery Index) and any extreme metal fan will tell me that quality is taken care of. 


The basis here is classic, Nordic black metal from Norway and Sweden (MAYHEM, BURZUM, DARKTHRONE, GORGOROTH, 1349, MARDUK). Then both death and grindcore elements are added. Of course, thrash metal and punk will also be heard. In short, SCOUR are a band that tries to push extreme metal further, into other corners. They are like musical explorers who like to discover. Although this is a band made up of all great musicians and one would expect more of a battle of egos, the opposite is true. The songs have clear, distinct and crisp melodies. The cold and dark atmosphere is not forgotten. I really feel like I'm locked in a dungeon under a church when listening to it. Waiting for my tormentor. He smiles like the devil himself. Do you also feel the chill, the chilling feeling that gets to my bones? By the way, Philip Anselmo is one of my favorite singers ever. And on the new album "Gold", he literally outdoes himself. Do you also sometimes get the nagging feeling that we're just puppets, just pieces on the great chessboard of life? Who controls us? If you're betting on God, I don't want to disappoint you. No one has ever seen Him, but you can meet Satan several times every day. The massive, raw sound is great, too. Killer, uncompromising, gets under your skin immediately. That's what happened to me with the whole record, actually. There's something very appealing, magical about it. It's like a violent battle that subconsciously draws us in. The gentlemen have recorded an album that has all the necessary attributes, ingredients to become my guide in today's crazy world for a long time. I can't help but recommend the news to you. For it burns with a bright flame once again. And it will burn you to the ground. You can hurt others, you can be evil, you can only be left with pain and suffering. In the end, you'll be forgiven anyway. How many horrific nightmares take place behind the monastery walls? Only you know. You say a few prayers and all is well. For you. Raw and cold black metal, stained with death, thrash metal, grindcore and punk, leaving a trail of blood in its wake! Satan hides in the shadow of the church!



about SCOUR on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
1. Cross
2. Blades
3. Infusorium
4. Ornaments
5. Coin
6. Evil
7. Devil
8. Contaminated
9. Hell
10. Invoke
11. Gold
12. Angels
13. Serve

band:
Philip Anselmo (Pantera, Down), Derek Engemann (ex-Cattle Decapitation), John Jarvis (Agoraphobic Nosebleed), Mark Kloeppel (Misery Index) a Adam Jarvis (Pig Destroyer, Misery Index)

Produced by:
Scour

Engineered by:
Mike Dorsey
Additional Engineering by Steve Brogden at Forge Audio

Mixed by:
Dennis Israel at Fascination Street Studios

Mastered by:
Jens Bogren at Fascination Street Studios

Cover Artwork by:
Cain Gillis

pátek 18. října 2024

Recenze/review - DEATHRITE - Flames Licking Fever (2024)


DEATHRITE - Flames Licking Fever
CD 2024, Into Endless Chaos

for english please scroll down

Maluji na zeď vlastní krví. Nelíbí se jim to. Pokaždé mě svážou, polévají ledovou vodou a dávají léky, po kterých mám děsivé představy. Hodně přemýšlím o tom, jestli je horší svět v domě šílenství, ve kterém jsem zavřený nebo ten za zdí, se všemi těmi válkami, lží, násilím a ponižováním. Dovolili mi poslouchat muziku. Když si nebudu řezat žíly, když nebudu řvát do tmy. Běsy v mé hlavě, tělo zničené životem venku. Stejně jednou všechno spálím na popel.

Nové album německých DEATHRITE je opět jedovatým koktejlem, který je umíchaný s pečlivostí starých mistrů. Starý death metal zde potkává black metalové ozvěny, ale i punkovou neurvalost. Výsledkem je hudba, která vás rozemele na prach. Temná a šílená. Divoká a surová. Rád se dívám při poslechu do ohně. 


Jakoby ke mě hudba promlouvala podivným jazykem. Určitě znáte takové ty hororové sny, ze kterých když se probudíte, tak ještě několik hodin nevíte, co je pravda a co lež. Tak přesně takové stavy zažívám i při společných setkáních s tímto albem. Riffy působí jako horečka, jako napadení nějakým zabijáckým virem. Mozek se vám začne vařit ve vlastní šťávě, vnitřnosti budou napadeny snětí a vy budete běhat ulicemi plnými podobně nakažených. Líbí se mi syrový zvuk, rád se dívám na expresionistický obal, oceňuji, že jsou Němci jiní, odlišní, než ostatní. Mají svůj jasný a zřetelný rukopis, skladby jsou nahrány s vášní, živočišně, přesto mají jasný směr a účel - totálně vás zničit. Jsou zkrátka kapely, které se mi dostanou do podvědomí, do myšlenek. DEATHRITE tohle umí na výbornou a dělají to velmi přesvědčivě, naléhavě, opravdově. Stylově lze jejich hudbu přirovnat ke kapelám jako OBITUARY, CELTIC FROST, CARCASS, ASPHYX, DISMEMBER, ENTOMBED, AUTOPSY. Samozřejmě s tím, že jsou přidávány již zmiňované punkové pasáže a rockový feeling. Troufám si tvrdit, že síla téhle smečky nejvíce vynikne naživo. Sám jsem se o tom přesvědčil na jednom malém festivalu (report je spolu s recenzemi odkazován dole pod článkem). "Flames Licking Fever" lze doporučit všem, kteří v sobě stále mají pradávný vztek, touhu roztrhnout řetězy. A tak zase jednou sedím, mlátím pěstí do stolu a hledám kladivo, abych šel zbourat nejbližší zeď. Maluji na zeď vlastní krví. Nelíbí se jim to. Pokaždé mě svážou, polévají ledovou vodou a dávají léky, po kterých mám děsivé představy. Hodně přemýšlím o tom, jestli je horší svět v domě šílenství, ve kterém jsem zavřený nebo ten za zdí. Temná, syrová a chladná death black punk metalová psychóza! Divoký tanec na ostrých střepech beznaděje! 


Asphyx says:

I paint on the wall with my own blood. They don't like it. Every time they tie me up, pour ice water on me and give me drugs that give me horrible visions. I think a lot about whether the world is worse in the madhouse I'm locked in or the one behind the wall, with all the wars, lies, violence and humiliation. They let me listen to music. If I don't cut my veins, if I don't scream in the dark. Fears in my head, a body destroyed by life outside. I'm gonna burn it all to ashes one day anyway.

The new album from Germany's DEATHRITE is once again a poisonous cocktail, mixed with the care of the old masters. Old death metal meets black metal echoes here, but also punk insouciance. The result is music that will grind you to dust. Dark and mad. Wild and raw. I like to look into the fire when I listen to it.


It was as if the music spoke to me in a strange language. I'm sure you know those horror dreams from which you wake up and you don't know what's true and what's false for hours. That's exactly what I experience when I encounter this album together. The riffs feel like a fever, like being attacked by some killer virus. Your brain will boil in its own juices, your insides will be infected with anthrax, and you'll be running through streets full of similarly infected people. I like the raw sound, I like looking at the expressionistic cover art, I appreciate that the Germans are different, different from the rest. They have a clear and distinct signature, the songs are recorded with passion, animalistic, yet have a clear direction and purpose - to totally destroy you. They are simply bands that get into my subconscious, into my thoughts. DEATHRITE do this perfectly and they do it very convincingly, urgently, genuinely. Stylistically their music can be compared to bands like OBITUARY, CELTIC FROST, CARCASS, ASPHYX, DISMEMBER, ENTOMBED, AUTOPSY. Of course, with the addition of the aforementioned punk passages and rock feeling. I dare to say that the power of this pack is most evident live. "Flames Licking Fever" can be recommended to all those who still have the ancient rage in them, the desire to break the chains. And so once again I sit, pounding my fist on the table, looking for a hammer to go knock down the nearest wall. I paint on the wall with my own blood. They don't like it. Every time they tie me up, pour ice water on me and give me drugs that give me horrible visions. I think a lot about whether the world in the madhouse I'm locked in or the one behind the wall is worse. Dark, raw and cold death black punk metal psychosis! A wild dance on the sharp roof of despair!


about DEATHRITE on DEADLY STORM ZINE:





tracklist:
01. Crippled Ego
02. Restless Eyes
03. Flames Licking Fever
04. Misanthropic Rush
05. A Slave To A Poisoned Soul
06. Bottomless Graves
07. Deadbeat
08. The End Is Tonight
09. Gallows Trail
10. All Consuming Fire



pondělí 16. září 2024

Recenze/review - HEREZA - Decomposed Beyond Recognition (2024)


HEREZA - Decomposed Beyond Recognition
CD 2024, vlastní vydání

for english please scroll down

Tančíme na vlastních hrobech, abychom zapomněli na smrt. Skáčeme z pódia, pijeme hektolitry piva, abychom unikli ze současného divného světa. Točíme se v mosh-pitu a nedá se to nijak vysvětlit. Fascinuje nás temnota a chlad dávno opuštěných kobek. Nakonec nám jde hlavně o muziku, o které dlouze diskutujeme, abychom potom řvali texty spolu s kapelou. Mám rád smečky, které mi dokáží přelámat všechny kosti v těle. 

Mám ale vždy několik podmínek. Základem je dobrý zvuk, s chutí se podívám na zajímavý obal. Hudba mě potom musí rozervat na kusy. Musím mít chuť se k ní vracet a přidávat volume. Maniaky HEREZA sleduji od jejich počátků (recenze a rozhovory si můžete přečíst dole pod článkem). Novinku jsem očekával s velkým napětím. Zapnul jsem play a začal tančit na svém vlastním hrobě. 


Opět se jedná o surově namíchanou směs prašivého death metalu a punku. To vše zahrané s přístupem starých mistrů. Skladby mají jasné a zřetelné motivy, které se mi pokaždé zadřou pod kůži. Je v tom kus rebelie, je v tom kus srdce. Mám to takhle rád. Jsem starý metalový pes, který zvedá hlavu už jen v případě, když ho nějaké album přikove na zeď. HEREZA tohle všechno umí a dělá to velmi elegantně. Stačilo několik prvních setkání a pamatuji si každý motiv, každý riff, notu, úder bicích. Jsme zkrátka a dobře jedné krve. Fanoušci třeba takových ENTOMBED, DISMEMBER, BOMBS OF HADES, BLACK BREATH, SKINEFATHER, TRAP THEM, MALEVOLENT CREATION, MOTORHEAD, mi určitě má slova potvrdí. Je to jízda od začátku do konce. A směřuje, jak jinak, rovnou do pekla. Nevím, jak to máte ve svém životě vy, ale já potřebuji hudbu k tomu, abych přežil. Je pro mě relaxem, ale i nutností. Poslouchám ji v autě, v práci, doma, když si čtu a v pátek mám vždycky sto chutí vyrazit do zaplivaného špinavého klubu někde v podzemí. Tam tahle smečka patří a tam síla její hudby vynikne nejvíce. Je to underground toho nejhrubšího zrna, je to kus syrového masa, které vám hodí kapela do ksichtu. Líbí se mi i určitá nadsázka, touha ničit muzikou, které z nové desky "Decomposed Beyond Recognition" odkapávají jako čerstvá krev z proříznuté tepny. Tohle je metal a punk, ohlodaný na kost. Naživo výborní, na nahrávkách zničující. Takže přátelé, říkám fuck off všem debilům a pozérům a přidávám volume úplně doprava. Tančím na vlastním hrobě, abych zapomněl na smrt. Skáču z pódia, piju hektolitry piva, abych unikl ze současného divného světa. Točím se v mosh-pitu a neumím to nijak vysvětlit. Nahrubo nasekaná, surová death punk metalová tma, chlad a syrové maso! Popraskají vám všechny kosti v těle!


Asphyx says:

We dance on our own graves to forget death. We jump off the stage, drink hectolitres of beer to escape the strange world of today. We're spinning in mosh-pits and there's no way to explain it. We're fascinated by the darkness and coldness of long-abandoned dungeons. At the end of the day, it's all about the music, which we discuss at length, then scream the lyrics along with the band. I like a pack that can break every bone in my body.

But I always have a few conditions. The basic thing is a good sound, and I'm happy to look at an interesting cover. Then the music has to tear me apart. I have to want to go back to it and turn up the volume. I've been following the HEREZA maniacs since their early days (you can read reviews and interviews below the article). I awaited the new release with great anticipation. I put it on play and started dancing on my own grave.


Again, it is a raw mix of dusty death metal and punk. All played with the attitude of the old masters. The songs have clear and distinct themes that get under my skin every time. There's a piece of rebellion in it, there's a piece of heart in it. I like it that way. I'm an old metal dog who only raises his head when an album nails him to the wall. HEREZA can do all that and does it very elegantly. Just the first few meetings and I remember every motif, every riff, every note, every drum beat. We are, in short, of one blood. Fans of such bands as ENTOMBED, DISMEMBER, BOMBS OF HADES, BLACK BREATH, SKINEFATHER, TRAP THEM, MALEVOLENT CREATION, MOTORHEAD will surely confirm my words. It's a ride from start to finish. And it goes straight to hell. I don't know about your life, but I need music to survive. It's a relaxation for me, but it's also a necessity. I listen to it in the car, at work, at home, when I'm reading, and on Fridays I always feel like going to a dirty filthy club somewhere underground. That's where this pack belongs and where the power of their music shines through the most. It's underground of the coarsest grain, it's a piece of raw meat that the band throws in your face. I also like a certain exaggeration, a desire to destroy with music that drips from the new album "Decomposed Beyond Recognition" like fresh blood from a cut artery. This is metal and punk, gnawed to the bone. Great live, devastating on record. So friends, I say fuck off to all the assholes and posers and turn the volume all the way to the right. I'm dancing on my own grave to forget death. I'm jumping off the stage, drinking hectoliters of beer to escape the weird world of today. I'm spinning in mosh-pits and I can't explain it. Coarsely chopped, raw death punk metal darkness, cold and raw meat! It'll crack every bone in your body!



about HEREZA on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
01. Demons Among Us
02. Piggy's Palace
03. A Shrine of Skulls 
04. Born to Raise Hell (feat. Casket Schorsch) 
05. Handsome Devil 
06. Decomposed Beyond Recognition 
07. Aileen 
08. Dead End (feat. Hellknife Ralf) 
09. Serial Slasher (feat. Digest! Tommi) 
10. El Matador 


TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine