Recenze/review - HARROWED - The Eternal Hunger (2026) ~ DEADLY STORM zine

HARROWED - The Eternal Hunger

CD 2026, Dying Victims Productions

for english please scroll down

Odsekávám maso od kostí a kolem mě je sníh a led. Exhumace starých prašivých hrobů uprostřed kruté zimy má sice svoje nepopiratelné morbidní kouzlo, ale je to těžká hrobnická práce. Odnesu rakev raději do nedaleké temné márnice a znovu zapnu play na svém přehrávači. Dnes si rvu pod tlakem do hlavy nové album švédských maniaků HARROWED. Tahle smečka moc dobře ví, jak svojí hudbou zhmotnit dlouhé noci v nekonečných chodbách Hádovy říše.

Hraje se tu, jak také jinak, starý švédský death metal, ušpiněný punkem, crustem i nahrubo nasekaným thrashem. Oba pánové jsou zkušení muzikanti (Adam Lindmark (ex- Morbus Chron, Tobias Alpadie - VAK, DEAD LORD), kteří moc dobře ví, jak nahrát album, které se mi dostane do žil i do podvědomí. Mě tedy nezbývá nic jiného, než odložit pivo na víko od plesnivé rakve a vzít znovu do rukou sekyru. Noc je ještě dlouhá a jedinou mou společností je hudba a nekonečný tanec nemrtvých.

Hudba je zde postavena na pevných základech, které kdysi dávno položily kapely typu ENTOMBED (ano, logo je také velmi podobné), ENTRAILS, NIHILIST, DISMEMBER (nověji potom BASTARD PRIEST, DEATH BREATH), zazní ale i odkazy na starou poctivou americkou školu AUTOPSY, MASTER, REPULSION, SLAUGHTER. Výsledný koktejl je potom nejen velmi divoký, nespoutaný, ostrý a nekompromisní, ale nezapomíná se ani na chladnou a temnou atmosféru. Pro lepší pochopení celé nahrávky vám opravdu doporučuji následovat mé kroky, které jsem tak vkusně popsal v úvodu dnešní recenze. Album těchto maniaků vynikne nejlépe v nekonečných katakombách, v dávno opuštěných kobkách nebo na starodávných pohřebištích. Nová nahrávka švédských bardů má potom v sobě něco zvláštního, morbidně přitažlivého, shnilého a mokvajícího, co vždy odlišovalo dobré kapely od těch ostatních. Pánové jsou totiž opravdoví, ryzí, uvěřitelní a autentičtí. Jasně, nepřinášejí nic nového, ani převratného, ale to po nich ani nikdo nechce. Nenechte se ale mýlit, novinka "The Eternal Hunger" není ale jen dobře odvedeným řemeslem. Naopak, skladby v sobě mají něco navíc, něco, co se mi pokaždé zadře hluboko pod kůži i do vnitřností. Hodně k tomu přispívá surový, chladný a masivní zvuk, pod kterým je podepsán Robert Pehrsson. V tomto případě lze napsat snad jen jediné - skvělá práce! O motivu na obalu (Robin Banks) netřeba také diskutovat, je stylový a hodí se k hudbě jako k mrtvému dobře vyrobená rakev. HARROWED nám předkládají ty nejděsivější noční můry, hnus a špínu, se kterými se setkáte, až jednou vaše nebohé tělo roztrhají vlci. Je něco shnilého, prašivého, co mě neustále láká se do kobky s názvem téhle kapely se vracet. Možná to jsou i mé hudební základy, které jsem také čerpal na konci osmdesátých a počátku devadesátých minulého století. Odsekávám maso od kostí a kolem mě je sníh a led. Exhumace starých prašivých hrobů uprostřed kruté zimy má sice svoje nepopiratelné morbidní kouzlo, ale je to těžká hrobnická práce. Pořád mě ale neskutečně baví, stejně jako tohle album. Morbidní, prašivý a shnilý death metal z těch nejtemnějších katakomb! Album, u kterého lezou z rakví nemrtví!

Asphyx says:

I chop meat off bones surrounded by snow and ice. Exhuming old, mangy graves in the middle of a harsh winter has its undeniable morbid charm, but it's hard grave-digging work. I'd rather take the coffin to a nearby dark morgue and press play on my player again. Today, I'm listening to the new album by Swedish maniacs HARROWED. This band knows very well how to use their music to bring to life the long nights in the endless corridors of Hades' realm.

They play, how else, old Swedish death metal, dirty with punk, crust, and roughly chopped thrash. Both gentlemen are experienced musicians (Adam Lindmark (ex-Morbus Chron, Tobias Alpadie - VAK, DEAD LORD) who know very well how to record an album that gets into my veins and subconscious. So I have no choice but to put my beer down on the lid of a moldy coffin and pick up my axe again. The night is still long, and my only company is music and the endless dance of the undead.

The music here is built on solid foundations laid long ago by bands such as ENTOMBED (yes, the logo is also very similar), ENTRAILS, NIHILIST, DISMEMBER (and more recently BASTARD PRIEST and DEATH BREATH), but there are also references to the old American school of AUTOPSY, MASTER, REPULSION, and SLAUGHTER. The resulting cocktail is not only very wild, unrestrained, sharp, and uncompromising, but it also doesn't forget to create a cold and dark atmosphere. For a better understanding of the entire recording, I really recommend following my steps, which I so tastefully described in the introduction to today's review. The album by these maniacs stands out best in endless catacombs, long-abandoned dungeons, or ancient burial grounds. The new recording by these Swedish bards has something special, morbidly attractive, rotten, and oozing, which has always distinguished good bands from the rest. These gentlemen are genuine, pure, believable, and authentic. Sure, they don't bring anything new or revolutionary, but no one expects that from them. Make no mistake, however, the new album "The Eternal Hunger" is not just a job well done. On the contrary, the songs have something extra, something that gets under my skin and into my guts every time. The raw, cold, and massive sound, courtesy of Robert Pehrsson, contributes greatly to this. In this case, there is only one thing to say—great job! There's no need to discuss the cover art (Robin Banks) either; it's stylish and fits the music like a well-made coffin fits a dead body. HARROWED presents us with the most terrifying nightmares, filth, and grime you'll encounter when your poor body is torn apart by wolves. There is something rotten and mangy that constantly tempts me to return to the dungeon named after this band. Perhaps it is also my musical roots, which I drew on in the late 1980s and early 1990s. I chop flesh from bones, surrounded by snow and ice. Exhuming old mangy graves in the middle of a harsh winter has its undeniable morbid charm, but it's hard grave-digging work. Still, I enjoy it immensely, just like this album. Morbid, mangy, and rotten death metal from the darkest catacombs! An album that makes the undead crawl out of their coffins!