DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemsupport underground. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemsupport underground. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 4. března 2024

Recenze/review - NIGHT SLASHER - Night Slasher (2024)


NIGHT SLASHER - Night Slasher
CD 2024, Sliptrick Records

for english please scroll down

Sraz jsme měli už kolem páté hodiny. Vyzvedly mě holky a hned se pochlubily, jaké mají nové nášivky na džínových vestách. Máme pro tebe překvapení, řekly mi a dali jsme si pivo. Na periferii našeho města, na sídlišti, kde je jenom beton, šeď a asfalt. Když dorazíme na místo, jsou tu už všichni. Těšíme se, dnes se nám má představit nová kapela z Litvy. Říkají si NIGHT SLASHER a hrají black speed metal. Vypneme kazeťák, který jsme měli celé odpoledne na ramenou a sejdeme do sklepa. Kapela je už na pódiu. 

Zazní první ostrý riff a mě obejmou jako nějaké prašivé pavučiny staré vzpomínky. Vyrůstal jsem v socialismu a tenkrát byly metalové akce trošku jako spiknutí. Znali jsme se všichni. Psal se konec osmdesátých let a podobné smečky, jako jsou NIGHT SLASHER, jsme tenkrát milovali. 


Dalo by se říci, že novou vlnu thrashe, blacku a speedu chápu. Dovedu si představit, že bych byl zase mladý a podobné skupiny uctíval. Jenže už mladý nejsem a mám za sebou dlouhou historii. Litevci nejsou nijak originální, ani nepřinášejí nic nového. Nicméně, myslím si, že to vůbec nevadí. Dnes už stejně nikdo nic stylotvorného nevymyslí a poslouchat stále dokola mnohdy již unavené legendy mi nedává moc smysl. Jsem vždy moc rád za novou krev. Pánové hrají odhodlaně, ostře, nezapomínají ani na temné melodie. Mají velmi dobrý zvuk, obal, dodržují všechny důležité náležitosti stylu. Není to ale jenom dobré řemeslo. Stejnojmenný debut má v sobě totiž ještě něco navíc, takový ten must have efekt. Já vím, všechno tu už bylo, ale přesto, rád jsem se k desce vracel. Je svým způsobem jedovatá a myslím si, že kdyby hráli u nás ve městě, třeba jako předkapela někoho slavnějšího, rozhodně bych na koncert zašel. Už bych na sobě sice neměl džínovou bundu a šel bych jen s pár dalšími starými psy, jako jsem já, ale myslím si, že bych si jejich vystoupení určitě užil. Je to nářez? Je! Má to ty správný metalový koule? Má! Pokud nepotřebujete řešit nic jiného, přidejte hlasitost, otevřete si pivo a pak uslyšíte sami. Za mě dobrý a jsem rád, že jsem si zase jednou trošku rozšířil obzory. Pokud máte rádi HELLRIPER, MIDNIGHT a podobné tmáře, neváhejte ani chvilku. Zazní první ostrý riff a mě obejmou jako nějaké prašivé pavučiny staré vzpomínky. Plamen byl zapálen! Black thrash speed metalová jízda přímo do pekla!


Asphyx says:

We were supposed to meet around five o'clock. The girls picked me up and immediately showed off the new patches on their denim vests. We have a surprise for you, they told me, and we had a beer. On the outskirts of our town, on a housing estate with nothing but concrete, grey and asphalt. When we get there, they're all here. We're excited, today we're going to see a new band from Lithuania. They call themselves NIGHT SLASHER and they play black speed metal. We turn off the tape recorder we've had on our shoulders all afternoon and go down to the basement. The band is already on stage. 

The first sharp riff is played and I am embraced like some dusty cobwebs of old memories. I grew up in socialism, and back then, metal events were a bit of a conspiracy. We all knew each other. It was the late 80s and we loved bands like NIGHT SLASHER back then.


You could say that I understand the new wave of thrash, black rock and speed. I can imagine being young again and worshipping bands like that. But I'm not young anymore and I have a long history. The Lithuanians are not original, nor do they bring anything new. However, I don't think it matters at all. Nobody can come up with anything stylish nowadays anyway, and listening over and over again to often tired legends doesn't make much sense to me. I am always very happy for new blood. Gentlemen play with determination, sharpness, they don't forget about dark melodies either. They have a very good sound, cover, they follow all the important elements of style. But it's not just good craftsmanship. In fact, the eponymous debut has something extra, a kind of must have effect. I know, it's all been there before, but still, I liked coming back to the record. It's poisonous in a way, and I think if they were playing in my town, maybe as an opening act for someone more famous, I would definitely go to the concert. I mean, I wouldn't be wearing a denim jacket anymore and I'd just go with a few other old dogs like me, but I think I'd definitely enjoy their performance. Is it a blast? It is! Does it have the right metal balls? It does! If you don't need to deal with anything else, turn up the volume, crack open a beer and then hear for yourself. Good for me, and I'm glad to have expanded my horizons a little bit again. If you like HELLRIPER, MIDNIGHT and similar darkies, don't hesitate a moment. The first sharp riff hits and I'm embraced like some dusty cobwebs by old memories. The flame has been lit! Black thrash speed metal ride straight to hell!


Tracklist:
01. Ice | 02. Black Trip | 03. Clyster Lizard | 04. Liver Ripper | 05. Pit Of Hate | 06. Ablaze | 07. Towers | 08. Satan In The Hall

Night Slasher | Released February 6th, 2024 via Sliptrick Records

Night Slasher is:
Laurynas Karka – Vocals | Juozapas Bočkus – Guitar/Backing Vocals | Tomas Ivanovas – Bass/Backing Vocals | Dmitrijus Matvejevas – Drums

středa 28. února 2024

Recenze/review - NOCTURNAL SORCERY - Captive in the Breath of Life (2024)


NOCTURNAL SORCERY - Captive in the Breath of Life
CD 2024, Kvlt

for english please scroll down

Chodil za tebou každý den. Neustále dokola opakoval stejná slova. O víře, o rozhřešení, o pochopení. Byl jako slizký had, jako našeptávač, jehož jedovaté sliny tě nakazí těžkou nemocí. Říkal ti, že si prokletý, že shoříš jednou v pekle. Pokaždé, když tě potkal, tak se začal modlit za tvoji zkaženou duši. Už si to nemohl vydržet. Raději si obrátil kříže směrem dolů a zapálil je. Začaly hořet černým plamenem. Otevřel sis pivo a začal poslouchat novou desku finských black metalistů NOCTURNAL SORCERY. Ihned si věděl, že tohle je jediná pravá víra. Black metal nesmí nikdy zemřít. Pokud budou hrát podobné smečky, strach o to rozhodně nemám.

Druhé dlouhohrající album je poctivým návratem do starých katakomb. Chlad, absolutní tma a nahrubo nasekané zlo. Tohle vše zde naleznete a ještě něco navíc. Ostré, mrazivé riffy, chorobný vokál a bicí, které vám vyrvou vnitřnosti z těla. Zapalte další ohně!

Základem je tradiční black metal z devadesátých let minulého století. Pokud máte rádi kapely jako MARDUK, DARK FUNERAL, IMMORTAL, hraje se zde i pro vás. Nahrávka možná působí zpočátku lehce monotónně a genericky, ale nenechte se mýlit. Opak je pravdou. Na povrch postupně vylezou motivy, které se vám dostanou do hlavy jako ostny z trnové koruny. Poslouchat "Captive in the Breath of Life" je jako se dívat na řeku plnou utopenců, jako na alej ve které se na stromech kývají těla oběšenců. Když novinku poslouchám, připadám si jako nemrtvý, který jde navštívit své kamarády na kopec, na kterém se prováděly popravy. Setnout hlavu, lámat v kole, pověsit na háky. Jednotlivé skladby jsou velmi jedovaté, zákeřné a neklidné. Jedná se spíše o starodávný obřad, než jen o obyčejnou desku. Ponuré a chladné atmosféře je podřízeno úplně vše. Zvuk, obal, produkce. Všechno je syrové a ošklivé, jako ruka mrtvoly, kterou přijmete. Čerstvý hrob, ve kterém byl kdysi pohřbený padlý mnich. NOCTURNAL SORCERY hrají uvěřitelně, opravdově, syrově a nekompromisně. Často jsem si u poslechu vzpomněl na svoje začátky, když jsme sedávali před repráky a stále dokola přehrávali staré kazety. Do téhle doby tahle smečka patří. Chodil za tebou každý den. Neustále dokola opakoval stejná slova. O víře, o rozhřešení, o pochopení. Byl jako slizký had, jako našeptávač, jehož jedovaté sliny tě nakazí těžkou nemocí. Říkal ti, že si prokletý, že shoříš jednou v pekle. Nezbývalo nic jiného, než jej ukřižovat pomocí hudby. Antihumánní, ryzí, syrový black metal! Zapalte ohně! Tohle album vás spálí na popel ledovým plamenem!



Asphyx says:

He came to you every day. He kept saying the same words over and over again. About faith, about absolution, about understanding. He was like a slimy snake, a whisperer whose poisonous saliva would infect you with a serious disease. He told you that you were cursed, that you would burn in hell one day. Every time he met you, he'd start praying for your corrupted soul. You couldn't take it anymore. You turned the crosses upside down and set them on fire. They burned with a black flame. You opened a beer and started listening to the new album by Finnish black metallers NOCTURNAL SORCERY. You knew immediately that this was the only true faith. Black metal must never die. If they play similar bands, I'm not worried about it.

The second full-length album is an honest return to the old catacombs. Cold, absolute darkness and roughly chopped evil. All that and more can be found here. Sharp, chilling riffs, sick vocals and drums that will rip the guts out of your body. Light more fires!

The basis is traditional black metal from the 90s of the last century. If you like bands like MARDUK, DARK FUNERAL, IMMORTAL, this is the band for you. The record may seem a bit monotonous and generic at first, but don't be fooled. The opposite is true. Motifs will gradually come to the surface, which will get into your head like thorns from a crown of thorns. Listening to "Captive in the Breath of Life" is like looking at a river full of drowned people, like an alley in which the bodies of hanged men are swinging from the trees. Listening to the news, I feel like an undead going to visit his friends on the hill where the executions were carried out. Beheaded, broken in a wheel, hung from hooks. The individual tracks are very venomous, insidious and unsettling. This is more of an ancient ceremony than a simple slab. Everything is subordinated to the gloomy and cold atmosphere. The sound, the cover, the production. Everything is raw and ugly, like the hand of a corpse you accept. A fresh grave where a fallen monk was once buried. NOCTURNAL SORCERY play believable, real, raw and uncompromising. Often while listening to them, I thought back to my early days when we used to sit in front of the speakers and play old tapes over and over again. That's where this pack belongs. He came to you every day. He kept saying the same words over and over again. About faith, about absolution, about understanding. He was like a slimy snake, a whisperer whose poisonous saliva would give you a bad disease. He told you that you were cursed, that you would burn in hell one day. There was nothing to do but crucify him with music. Anti-human, pure, raw black metal! Light the fires! This album will burn you to ashes with an icy flame!


tracklist:
1. The Dark Secret 01:47
2. Oath at Mt. Hermon 04:44
3. Cry of the Wounded Heaven 04:19
4. Captive in the Breath of Life 08:08
5. Spectral Force 02:35
6. Beyond Salvation 03:27
7. Joyless Dance in the Shadow 02:55
8. Redemption at Daybreak 05:04
9. Damned by the Law of the Stars 05:47
10. Lucifer's Shade 08:04
11. Along the Path of Fire 01:34


pátek 23. února 2024

Recenze/review - BOMBARDER - Sa dna groba (2024)


BOMBARDER - Sa dna groba
CD 2024, Grom Records, Death & Thrash Metal Promotion

for english please scroll down

Občas si už připadám jako starý prašivý pes. Moje džínová bunda je už dávno uložená ve skříni. Polehávám na studené podlaze a zvednu se jenom v případě, když slyším nějakou dobrou hudbu.  Nezajímají mě umělé kapely s lesklými fotkami v časopisech. O tom metal u mě nikdy nebýval. Já musím skladbám věřit. Musí mě rozsekat, nakopat mi zadek. To se potom znovu obléknu do křiváka a jsem silný, jako když jsem byl mladý. Možná v tom je kus nostalgie, možná pradávná síla, která je i mým životem, ale když hrají BOMBARDER, jsem stále schopný skočit do mosh-pitu.

Thrash metal, speed metal (s punkovým nádechem), ale hlavně poctivé chlupaté metalové koule. Tohle všechno zde najdete. Pánové zpívají v srbštině, které jako Čech rozumím jen trošku, ale to mi vůbec nevadí. Důležitá je předaná energie a tlak, poctivá síla, která mě pokaždé nabije na dlouhé dny dopředu. BOMBARDER jsou zpět a roztrhají vás na kusy!


Jsem starý pes, který nepotřebuje drahé léky, ani psychoanalytika. Mě stačí hudba, abych se v dnešním divném světě nezbláznil. Hergot přátelé, nové album "Sa dna groba" je plné špíny, vzteku a pradávného metalu, který se hrával od konce osmdesátých let. Kdo tuhle dobu pamatujete, tak asi víte o čem píšu. BOMBARDER do těchto časů datují svůj vznik (1986) a je to znát. Postupy jsou jak vystřižené z archivních knih. Jedovatý vokál, smrtící bicí, riffy, u kterých vám bude odpadávat maso od kostí. Už nejsem starý prašivý pes, ale šelma, která umí stále kousnout. Kapela na mě působí stejným dojmem. Hraje nekompromisně, ostře, má parádní zvuk, s ničím se nepáře. Mám to takhle rád. Dám si několik piv a protože je pátek, tak vyrazím do ulic. Je mi líto, že dnes u nás ve městě tihle šílenci nehrají. Zašel bych rád do nějakého klubu, skočil si po zádech do davu a propařil celou noc. Druhý den by mě sice bolelo celé tělo a připadal bych si zcela zničený, ale stačilo by pár dalších setkání s tímhle albem a byl bych zpět. Vše je opravdové, ryzí, uvěřitelné. Máte rádi staré SODOM, KAT? Líbí se vám teutonic thrash metal, punk, speed? Potom jste zde správně. Nikde nic nepřebývá, nikde nic nechybí. Líbí se mi živelnost a živočišnost, se kterou tahle kapela hraje. Mimochodem, ty housle ve skladbě "Na svoju vagu život stavi" jsou vynikající! Songy utíkají kupředu ve zběsilém tempu a připomínají vlak naložený po okraj vzpomínkami i rozdrcenými kostmi. Směřuje samozřejmě, jak jinak, než přímo do pekla. Občas si už připadám jako starý prašivý pes. Moje džínová bunda je už dávno uložená ve skříni. Polehávám na studené podlaze a zvednu se jenom v případě, když slyším nějakou dobrou hudbu. Starodávný, poctivý a ryzí speed thrash metal, u kterého praskají víka od rakví! Nikdy nekončící headbanging! Opravdový metal pro všechny staré prašivé psy!


Asphyx says:

Sometimes I feel like a mangy old dog. My denim jacket has been in the closet for a long time. I lie on the cold floor and only get up when I hear some good music.  I don't care about the fake bands with glossy pictures in magazines. That's not what metal has ever been about for me. I have to believe in the songs. They have to chop me up, kick my ass. Then I'll dress up in curvy again and be strong like I was when I was young. Maybe there's a bit of nostalgia in there, maybe there's an ancient power that's my life too, but when BOMBARDER plays, I'm still able to jump into a mosh pit.

Thrash metal, speed metal (with a punk twist), but mostly honest hairball metal. You can find all that here. The gentlemen sing in Serbian, which as a Czech I understand only a little, but that doesn't bother me at all. The important thing is the energy and pressure transmitted, the honest power that recharges me every time for long days ahead. BOMBARDER are back and they will tear you apart!


I'm an old dog who doesn't need expensive drugs or psychoanalysts. I just need music to keep me from going crazy in today's weird world. Damn friends, the new album "Sa dna dna graba" is full of filth, anger and ancient metal that has been played since the late 80s. If you remember that era, you know what I'm writing about. BOMBARDER date their formation to these times (1986) and it shows. The routines are straight out of the archive books. Venomous vocals, deadly drums, riffs that will make your flesh fall off your bones. I'm no longer a mangy old dog, but a beast that can still bite. The band gives me the same impression. It's uncompromising, it's sharp, it has a great sound, it doesn't fight with anything. I like it that way. I'm gonna have a few beers, and since it's Friday, I'm gonna hit the streets. I'm sorry these lunatics aren't playing in our town today. I'd like to go to a club, jump on the back of the crowd and party the night away. The next day I'd be sore all over and feel completely wrecked, but a few more encounters with this album and I'd be back. Everything is real, pure, believable. Do you like the old SODOM, KAT? Do you like teutonic thrash metal, punk, speed? Then you are right here. Nothing is missing, nothing is missing. I like the liveliness and animalism with which this band plays. By the way, the violin in the song "Na svoj vagu život stavi" is excellent! The songs run forward at a frantic pace, reminiscent of a train loaded to the brim with memories and crushed bones. It is, of course, heading straight to hell. Sometimes I feel like a mangy old dog. My denim jacket has long since been stored in the closet. I lie on the cold floor and only get up when I hear some good music. Ancient, honest and pure speed thrash metal that makes coffin lids crack! Never ending headbanging! Real metal for all the old mangy dogs!



Tracklist:
01. Sa dna groba
02. Bombarder III
03. Bezubi osmijeh
04. Unutrašnji vapaj
05. Aveti iz sjenke
06. Goli strah
07. Na svoju vagu život stavi
08. Mrtva straža
09. Zima
10. Flag of Hate (Kreator Cover)

band:
Igor - Songwriter (track 8)
Nešo - Vocals, Lyrics
Luka - Guitars, Bass, Drum programming

Per "Hellbutcher" Gustavsson - Vocals (track 2)
Mesko Lika - Drums
Andrej Antohin - Guitars
Leona - Violin (track 7)

Jovana Uzelac - cover art
Luka Matković - Recording, Producer, Mixing, Mastering




čtvrtek 8. února 2024

Recenze/review - FUNERAL WINDS - 333 (2024)


FUNERAL WINDS - 333
CD 2024, Osmose Productions

for english please scroll down

Stoupni si do magického kruhu a čekej. Můžeš šeptat tiché modlitby, můžeš se rouhat, ale on si nakonec stejně vezme všechno. Choronzon je poslední překážkou mezi adeptem a osvícením. Namaluj pentagram a poslouchej novou desku holandských FUNERAL WINDS. Také cítíš tu pradávnou, špinavou a temnou sílu? Tak ta byla načerpána v hlubokém podzemí. Primitivní black metal, zahraný s krvavou jiskrou v oku. Už to nebude trvat dlouho a tvoji duši obestře nekonečný chlad. Najdou tě zmrzlého, uprostřed kruhu a tvoje vnitřnosti budou spálené na popel.

Jiná cesta neexistuje. Jenom tradiční, ortodoxní černý kov. To si myslí a koná tak Hellchrist Xul, který táhne káru špinavých kostí již od roku 1991. Kdysi propadl šílenství a proklet navěky se rozhodl, že bude hrát a skládat tuhle hnusnou a shnilou muziku. Nové album si klidně můžete pustit jako kulisu, až budete popíjet svůj oblíbený jed. Poslouchat novinku je jako se dívat na čerstvě rozříznutou ránu, ze které teče zkažená krev. 


Album muselo vznikat mezi démony, za zřetelné účasti samotného Satana. Jinak si to nedovedu vysvětlit. Na počátku byl chaos, alespoň to mnozí tvrdí. Potom přišli FUNERAL WINDS a začali hrát black metal. Vše je barbarské, hnilobně emotivní a připomíná mi to první setkání s touto odrůdou hudby. Bylo mi myslím devatenáct let a na kazetách se začaly objevovat obrácené kříže. Tehdy jsem propadl peklu. Novinka je jak vystřižená z té doby. A je to moc dobře. Hellchrist Xul hraje tak jak to má rád, jak je to vlastní jeho naturelu. Žádné předstírání, ani pózy, ale přímý útok na vaše podvědomí. Vše je ohlodáno na kost. Mám pocit, že při každém setkání sestoupím několik pater do podzemí. Je tu zima a po stěnách teče špína smíchaná s krví. Sem, do míst, kde kdysi byly prováděny divoké a šílené rituály, deska "333" patří a zde musela být i stvořena. Mezi starými, plesnivými rakvemi, hned vedle kobek, ve kterých jsou pochováni padlí kněží. Nezbývá nic jiného, než ocenit starodávný zvuk, spoustu morbidních nápadů a hlavně celkovou atmosféru, která si vás ihned získá na svoji stranu. Album je jako obrácená, zvrácená a děsivá modlitba, směřovaná směrem dolů, do pekla. Stoupni si do magického kruhu a čekej. Můžeš šeptat tiché modlitby, můžeš se rouhat, ale on si nakonec stejně vezme všechno. Choronzon je poslední překážkou mezi adeptem a osvícením. Namaluj pentagram a poslouchej novou desku holandských FUNERAL WINDS. Bestiální, smrtící, nenávistný, temný a krutý black metal! Plamen byl zapálen!



Asphyx says:

Stand in the magic circle and wait. You can whisper silent prayers, you can blaspheme, but in the end, he'll still take everything. The Choronzon is the last barrier between the adept and enlightenment. Paint a pentagram and listen to the new album by the Dutch FUNERAL WINDS. Do you also feel that ancient, dirty and dark power? Well, it's been pumped deep underground. Primitive black metal, played with a bloody sparkle in the eye. It won't be long now before your soul is enveloped in an endless chill. They'll find you frozen, in the middle of the circle, your insides burnt to ashes.

There is no other way. Only traditional, orthodox black metal. That's what Hellchrist Xul, who's been pulling the cart of dirty bones since 1991, thinks and does. Once cursed with madness and cursed forever, he decided to play and compose this filthy and rotten music. Feel free to listen to the new album as a backdrop while you sip your favorite poison. Listening to the new stuff is like looking at a freshly slit wound oozing rotten blood.

The album must have been made among demons, with the clear participation of Satan himself. I can't explain it any other way. There was chaos in the beginning, or so many say. Then FUNERAL WINDS came along and started playing black metal. Everything is barbaric, rottenly emotional and reminds me of my first encounter with this variety of music. I was nineteen years old, I think, and inverted crosses started appearing on cassettes. That's when I went to hell. The novelty is like a cut from that time. And it's very good. Hellchrist Xul plays the way he likes it, the way it's inherent in his nature. No pretense, no posturing, but a direct assault on your subconscious. Everything is gnawed to the bone. I feel like I descend several floors underground every time I see him. It's cold and there's dirt mixed with blood running down the walls. This is where "333" belongs, where wild and crazy rituals were once performed, and this is where it must have been created. Among the old, moldy coffins, next to the dungeons where the fallen priests are buried. There's nothing to do but appreciate the ancient sound, the many morbid ideas and, most importantly, the overall atmosphere, which immediately wins you over. The album is like an inverted, twisted and terrifying prayer, directed downwards, to hell. Stand in the magic circle and wait. You can whisper silent prayers, you can blaspheme, but he'll take everything in the end. The Choronzon is the last barrier between the adept and enlightenment. Paint a pentagram and listen to the new album by the Dutch FUNERAL WINDS. Bestial, deadly, hateful, dark and cruel black metal! The flame has been lit!


Tracklisting:
1. Sovereign of Shadows (4:01)
2. Eternal Nightmare (6:02)
3. Cast the Gauntlet of Doom (4:01)
4. Ancient Wrath Unleashed (4:53)
5. The Damned Ones Shall Rise (3:52)
6. Forever Cursed and Bound (4:07)
7. Birthed By Pure Malevolence (4:23)
8. Conjuration of the Blind One (7:11)



středa 7. února 2024

Recenze/review - MORBID SAINT - Swallowed By Hell (2024)


MORBID SAINT - Swallowed By Hell
CD 2024, High Roller Records

for english please scroll down

Skáču po zádech z pódia. Z mosh-pitu se ke mě natahují ruce. Jsem mimo. Určitě to znáte. Když hraje vaše oblíbená kapela, přepnete svůj mozek. Je mi šestnáct a jsem plný síly. Patří mi celý svět a nemůžu si vybrat, se kterou holkou vyrazím ven. Moje džínová vesta je sice roztrhaná a vlasy mám po zadek, ale tady, uprostřed koncertu, cítím obrovskou energii a tlak. Mám pocit, že se mi polámou všechny kosti v těle. Poslouchám "Spectrum of Death". Jsou to samozřejmě jen moje představy, protože o koncertě MORBID SAINT jsme tenkrát u nás jenom snili. 

Dodnes si pamatuji každý tón, každý riff. S dalším albem "Destruction System" to mám úplně stejně. Jen už jsem měl rodinu a moje tělo nebylo tak pevné jako dřív. Když jsem pařil ve svém pokoji, tak už mě nesměl nikdo vidět. Letos jsem už šedivý pes, ale o tom, abych si na tuhle smečku skočil po zádech do mosh-pitu, sním stále. Novinka "Swallowed By Hell" je třetím dlouhohrajícím zásekem a také thrash metalem, který mi stále koluje v žilách. Tohle není žádná, dnes tolik častá imitace, ale opravdový metal se vším, co k tomu patří. Ukazuju všem fuck you a zavírám se před světem. Mám pocit, že mě nové album spálí na popel. 

Novinka je ostrá jako břitva, naštvaná a narvaná vztekem. Přesně takhle to mám rád. Možná mám staré kosti a moje hlava je šedivá, ale podobné desky budu vždy poslouchat s chutí. Mají v sobě totiž něco syrového, opravdového, takové to chvění, pnutí, šílenství, chcete-li. MORBID SAINT jsou stále ve skvělé formě. Užívám si živočišný zvuk (Scott Elliott - mixing, mastering), obdivuji parádní stylový obal od Eda Repky. Tohle je hudba, kterou poslouchám celý svůj život. Jsem jí doslova nasáklý. Určitě to znáte. Když je člověk fanoušek nějaké kapely, tak na ní bývá přísný. S napětím očekává, co jeho oblíbenci nahrají a vydají. Poslední roky bývám u starých thrash metalových kapel spíše zklamaný. Čest výjimkám, jakou jsou MORBID SAINT. "Swallowed By Hell" je nahrávkou, který ale není určena pouze pro staré psy. Troufám si tvrdit, že osloví i všechny ostatní. Má v sobě totiž něco navíc, co jiní nemají. Možná je to velký kus srdce, možná talentu, odhodlání. Nevím, na to má slova nestačí. S čím jsem si ale absolutně jistý je, že k téhle desce se budu ještě hodně dlouho vracet. Má totiž v sobě vše potřebné, abych si vyčistil hlavu. Když dnes skočím z pódia po zádech, tak už mě asi nikdo chytat nebude. Asi bych spadl na zem a rozsekal si hlavu. Nevadí mi to, pro mě je hlavní, že mám zase co poslouchat. Zapínám znovu play a postupně se ocitám mimo tenhle svět. Užívám si jednotlivé motivy, předvádím svůj soukromý headbanging. Je to tam, řvu do tmy a klaním se až k zemi. Thrash metal par excellence! Divoká, šílená jízda přímo do pekla! Pozor! Album obsahuje velké množství třaskavých látek!


Asphyx says:

I'm jumping off the stage on my back. Hands are reaching out to me from the mosh pit. I'm out. I'm sure you know. When your favorite band plays, you switch your brain. I'm 16 years old and I'm full of energy. I own the world, and I can't choose which girl to go out with. My jean vest is ripped and my hair is down to my ass, but here, in the middle of a concert, I feel this huge energy and pressure. I feel like every bone in my body is gonna break. I'm listening to "Spectrum of Death". Of course, these are just my imagination, because we only dreamed of a MORBID SAINT concert back then. 

I still remember every note, every riff. With the next album "Destruction System" I feel the same way. I just had a family and my body wasn't as strong as before. When I was partying in my room, nobody was allowed to see me anymore. This year I'm a grey dog, but I still dream of jumping on this pack's back to mosh pit. The new track "Swallowed By Hell" is the third long-playing hit and also the thrash metal that still runs through my veins. This is not any imitation, so common nowadays, but real metal with everything that goes with it. I'm showing everyone fuck you and shutting myself off from the world. I feel like the new album is going to burn me to the ground.


The news is razor-sharp, angry and full of rage. That's just the way I like it. I may have old bones and my head is grey, but I will always listen to records like this with gusto. Because they have something raw, real, that kind of tingle, tension, madness, if you will. MORBID SAINT are still in great shape. I enjoy the animalistic sound (Scott Elliott - mixing, mastering), I admire the awesome stylish cover by Ed Repka. This is the music I've been listening to all my life. I am literally soaked in it. I'm sure you know it. When you're a fan of a band, you tend to be hard on them. He's anxious to see what his favorites are gonna record and release. I've been rather disappointed with old thrash metal bands lately. Honour the exceptions like MORBID SAINT. "Swallowed By Hell" is a record that is not just for old dogs. I dare say it will appeal to everyone else. It has something extra that others don't have. Maybe it's a big piece of heart, maybe it's talent, maybe it's determination. I don't know, my words are not enough. But what I am absolutely sure of is that I will be coming back to this record for a long time. Because it has everything I need to clear my head. If I jump off the stage tonight on my back, I don't think anyone will catch me again. I'd probably fall on the floor and cut my head open. I don't mind, the main thing for me is that I have something to listen to again. I turn the play back on and gradually find myself out of this world. I'm enjoying each motif, doing my own private headbanging. It's there, I'm screaming into the darkness and bowing all the way down. Thrash metal par excellence! A wild, crazy ride straight to hell! Look out! The album contains a lot of shattering substances!


TRACKLIST
01. Rise from the Ashes
02. Swallowed by Hell
03. Bloody Floors
04. Burn Pit
05. Fear Incarnate
06. Fuck Them All
07. Bleed Them Dry
08. Pine Tuxedo
09. Killer Instinct
10. Psychosis

LINE-UP
Pat Lind - Vocals
Jay Visser - Guitar
Jim Fergades - Guitar
Bob Zabel - Bass
DJ Bagemehl - Drums

pondělí 29. ledna 2024

Recenze/review - ABSQUE COR - Na zawsze cieniem​.​.​. (2023)


ABSQUE COR - Na zawsze cieniem​.​.​.
CD 2023, Godz ov War Productions

for english please scroll down

Naposledy ho všichni viděli před několika měsíci. Vypadal spokojený a jako vždy se usmíval. Měl spoustu plánů, dařilo se mu dobře. Přesto jej našli, jak se houpá na větvi. S vyplazeným jazykem a bez dopisu na rozloučenou. Kolem se rozprostíral černý les a ve tmě byly vidět oči přízraků. Žhnoucí a krvelačné. Nebo to byl jenom přelud, iluze? Nevím, ale když jsme jej sundali a odřízli provaz, tak byl v jeho tváři neskutečný děs. Vypadalo to, že prožil něco šíleného a hrozného.

Black metal je hudební styl, u kterého hodně záleží na tom, jestli mu věřím. Musí ve mě probudit temné myšlenky, musím se soustředit na svůj vlastní vnitřní svět. ABSQUE COR je polská kapela o jednom členovi. Jmenuje se Vos a je podepsán pod všemi nástroji i vokálem. Jedná se již o druhé dlouhohrající album a je nutné rovnou napsat, že se je to muzika, která koluje i v mých žilách. Naléhavé, mrazivé, tajemné rouhání. 


Pochválit musím zvuk i obal (WS Artworks). Líbí se mi jak Vos přistupuje k hudbě jako takové. Pro mě je vždy hrozně důležité, jestli mě skladby popálí a ochladí zároveň. Musí mi srdce tepat ve stejném rytmu. U novinky "Na zawsze cieniem​.​.​." tomu tak je. Kolem mě se vznáší smutek a melancholie. Opravdu se mi nejvíce osvědčil poslech v lese, když padla tma. Pod nohama mi křupal čerstvý sníh a všechna mrtvá zvířata, co jsem potkal, měla už dávno místo očí prázdná místa. Základem je norský a švédský black metal staré školy, přidávány jsou potom velmi vkusně ambientní plochy. Tohle je hudba, která zní v zimních vánicích. Do obličeje vás šlehají poryvy větru a vy slyšíte nářek. To jsou nemrtví, navěky prokletí. Všichni ti, kteří ukončili svůj život vlastní rukou. Album doporučuji poslouchat v jednom kuse a nejlépe ve tmě a tichu. Zhasněte všechna světla a sedněte si. Přidávejte postupně hlasitost. Časem, pokud se do nahrávky dostanete, se před vámi začnou odehrávat pochmurné příběhy. Budete si na stěnu promítat černobílé filmy, které budou plné bolesti, rozdrásaných tváří i spalujícího, ledového ohně. Mozek se mi vařil ve vlastní šťávě a v kostech se mi usadil mráz. Až jednou zase půjdu do lesa a potkám někoho, kdo bude mít ve tváři odkaz démonů, pustím mu tuhle desku. Možná si potom svůj poslední čin rozmyslí. Je vlastně hrozně těžké hudbu ABSQUE COR popisovat. Myslím si, že slova jsou zbytečná. Lepší je opravdu poslouchat. Nihilistické, temné, chladné ozvěny z lesa sebevrahů! Tajemný black metal, který pohřbí vaši duši zaživa!


Asphyx says:

The last time everyone saw him was a few months ago. He seemed happy and smiled as always. He had a lot of plans, things were going well. Yet they found him swinging from a branch. with his tongue hanging out and no suicide note. The forest was black around him, and in the darkness the eyes of ghosts could be seen. Glowing and bloody. Or was it just a mirage, an illusion? I don't know, but when we took him down and cut the rope, there was a look of incredible terror on his face. It looked like he'd been through something crazy and horrible.

Black metal is a style of music that depends a lot on whether I believe in it. It has to awaken dark thoughts in me, I have to focus on my own inner world. ABSQUE COR is a Polish band with one member. His name is Vos and he is signed on all instruments and vocals. This is their second full-length album and it's necessary to write straight away that this is music that runs through my veins as well. Urgent, frosty, mysterious blasphemy.


I have to praise the sound and the cover (WS Artworks). I like the way Vos approaches music as such. For me, it's always terribly important if the songs burn me and cool me down at the same time. My heart must be beating in the same rhythm. With the new release "Na zawsze cieniem..." that's the case. I'm surrounded by sadness and melancholy. I really enjoyed listening to it in the woods when it was dark. The fresh snow crunched under my feet and all the dead animals I met had long since had empty spaces for eyes. The base is old school Norwegian and Swedish black metal, then very tastefully ambient areas are added. This is music that sounds in winter blizzards. Gusts of wind whip you in the face and you hear the wailing. These are the undead, forever cursed. All those who ended their lives by their own hand. I recommend listening to the album in one piece, preferably in the dark and in silence. Turn off all the lights and sit down. Increase the volume gradually. Eventually, if you get into the recording, grim stories will begin to unfold before you. You'll project black and white films on the wall, full of pain, torn faces and burning, icy fire. My brain boiled in its own juices and a chill settled in my bones. Someday, when I go into the woods again and meet someone with a legacy of demons in their face, I'm going to play this record for them. Maybe then he'll change his mind about his last act. It's actually really hard to describe ABSQUE COR's music. I think words are useless. It's better to really listen. Nihilistic, dark, cold echoes from the suicide forest! Mysterious black metal that will bury your soul alive!


tracklist:
01. Zapaść
02. Jeden Raz Za Dużo
03. Nawet Nie Próbuj
04. Dziękuję, Ze Jesteś
05.Piosenka O Niczym
06.Солнце Мёртвых (Der Golem cover)

Line-up:
Vos • Everything

středa 24. ledna 2024

Recenze/review - SERPENTS OATH - Revelation (2024)


SERPENTS OATH - Revelation
CD 2024, Odium Records

for english pleae scroll down

Některé rány se nikdy nezahojí. Někdy začnou bolet i po letech. Znovu se otevřou a začne z nich téct zkažená krev. Nejdříve v nich bude pulsovat špína ä zlo. Dostanete horečku a jedinou záchranou pro vás bude hudba. Musíte ale sestoupit hluboko pod zem, do starých katakomb, ve kterých se hraje prvotřídní black metal. Přesně takový, jako předkládají belgičtí tmáři SERPENTS OATH. Ti letos přicházejí se svojí třetí dlouhohrající desku a je nutné rovnou napsat, že je vynikající po všech stránkách.

Znovu se jedná o okultní obřad, který jasně a zřetelně připomíná starodávné rituály z devadesátých let minulého století. Pokud jste v té době poprvé přičichli k muzice, určitě víte, o čem hovořím. Belgičané moc dobře ví, jak zní opravdové peklo. Na to přísahám, amen! Nezapomeňte přidat hlasitost na maximum. Teprve potom si veškerý nihilismus, který je ve skladbách obsažen, vychutnáte naplno. 


Existuje už jenom tma a chlad. Jsem zavřený v plesnivé kobce a jedinou cestou ven je smrt. Zažívám při poslechu spoustu divokých představ. Hudba ve mě doopravdy rezonuje, dostává se mi pomalu do morku kostí, pálí mě a žhne. "Revelation" je albem, které nemá jenom skvělý chladný zvuk, majestátní obal a perfektní produkci. Kapela přidává ještě něco navíc, kus syrového masa, několik litrů jedu, po kterém zemřete v šílených křečích. Fanoušci třeba takových DARK FUNERAL, MAYHEM, MARDUK, IMMORTAL, GORGOROTH, DISSECTION se budou určitě kývat spokojeně do rytmu, stejně jako já, starý hrobník. Zahalte svoji tvář do pavučiny, sestupte po schodech dolů, do podzemí. Přestavuji si dávno opuštěný chrám, ve kterém se kdysi pořádaly krvavé rituály. Na kamenném pódiu stojí kapela a v davu se mísí živí s nemrtvými. Přesně takhle by to mělo vypadat. Vše je postaveno na silných melodiích, chorobných vokálech a drtivých bicích. SERPENTS OATH jsou pro mě i letos jasnou sázkou na jistotu. Je na ně spolehnutí, jako na samotnou Smrt. Je pro mě velmi příjemné ulehnout každé ráno do své oblíbené rakve a poslouchat u toho tuhle desku. Je totiž po okraj narvaná hnisem, mrazem, špínou, prašivinou. Jako když potkáte u cesty pohozenou mrtvolu. Pod nohama vám křupe čerstvý sníh a kapky krve jsou rozstříknuty v děsivých ornamentech. Nezbývá mi nic jiného, než vám nové album doporučit. Obsahuje v sobě totiž vše potřebné, aby mohl být obřad zahájen. Některé rány se nikdy nezahojí. Okultní, temný, nihilistický black metal, který se dostane až do morku vašich kostí!


Asphyx says:

Some wounds never heal. Sometimes they start to hurt years later. They reopen and start leaking bad blood. Before long, they'll pulse with filth and evil. You'll get a fever, and the only salvation will be music. But you have to descend deep underground, into the old catacombs, where first-class black metal is played. Exactly the kind of metal presented by the Belgian darkies SERPENTS OATH. This year they come with their third full-length album and it is necessary to write right away that it is excellent in all aspects.

Once again it is an occult ritual that clearly and distinctly recalls the ancient rituals of the 1990s. If you took your first sniff of the music back then, you'll know what I'm talking about. The Belgians know what real hell sounds like. I swear on it, amen! Don't forget to turn the volume up to maximum. Only then will you enjoy all the nihilism contained in the songs to the fullest.


There is only darkness and cold. I'm locked in a moldy dungeon and the only way out is death. I'm having a lot of wild fantasies listening to it. The music really resonates inside me, slowly getting into my bones, burning and burning. "Revelation" is an album that doesn't just have a great cool sound, a majestic cover and perfect production. The band adds something extra, a piece of raw meat, a few liters of venom that will make you die in mad convulsions. Fans of the likes of DARK FUNERAL, MAYHEM, MARDUK, IMMORTAL, GORGOROTH, DISSECTION will surely sway contentedly to the beat, just like me, an old undertaker. Wrap your face in the cobwebs, descend the stairs, down to the underground. I imagine a long-abandoned temple where blood rituals were once held. A band stands on a stone stage and the living and the undead mingle in the crowd. This is exactly what it should look like. It's all built on strong melodies, sick vocals and crushing drums. SERPENTS OATH are a sure bet for me again this year. You can count on them like Death himself. It's very pleasant for me to lie down in my favorite coffin every morning and listen to this album. It's filled to the brim with pus, frost, dirt, grime. It's like meeting a dead body on the side of the road. Fresh snow crunching under your feet and drops of blood splattered in gruesome ornaments. I have no choice but to recommend the new album. It contains everything you need to start the ceremony. Some wounds never heal. Occult, dark, nihilistic black metal that gets to the core of your bones!



Recenze/review - SERPENTS OATH - Nihil (2020):


Tracklisting:
"Invocatio Genesis"
"Blood Covenant"
"Gateways To Tiamat"
"Purification Through Fire"
"Invocatio Apocalypsis"
"Beyond The Void"
"Drakonian Gnosis"
"Path Of The Serpent"
"Invocatio Resurrectio"
"Cult Of Death"
"Unto Typhon"
"Pandaemonium"

Serpents Oath is:
Baelus - Guitar
Daenum - Guitar
Draghul - Drums
Mørkald - Bass
Tes Re Oth - Vocals

úterý 16. ledna 2024

Recenze/review - LIPID - The Perfect Killing Machine (2023)


LIPID - The Perfect Killing Machine
CD 2023, Great Dane Records

for english please scroll down

Ležím na operačním sále a čekám. Nejhorší je, že mě vnitřnosti bolely již dlouhé roky. Pan doktor se usmívá s zdravotní sestře to hrozně sluší. Říznou do mě a najednou je kolem spousta zkažené krve. Zmítám se v křečích. Nepoužívají anestezii, to prý prokletí nemohou. Vše proběhne dobře, i když to hodně bolí. Ptám se na příčinu mých problémů a stále usmívající se lékař mi nakonec diagnózu prozradí. Posloucháte thrash metal již příliš dlouho. Kývnu na souhlas, nasadím si sluchátka a do nich si narvu pod tlakem novou desku dánských LIPID. 

Tahle smečka datuje svůj vznik do roku 1995 a je to hodně znát. Od prvních tónů zjišťuji, že zde máme co do činění s poctivými řemeslníky, kteří ale přinášejí i něco navíc. Ostré melodie, šílené rytmy i vokál, připomínající Kerbera, strážce podsvětí. Kývám se spokojeně do rytmu. Moc dobře totiž vím, že tahle hudba koluje i v mých žilách. 


Nevím, jak to máte nastavené vy, ale já když poslouchám nějakou desku, která se mi líbí, tak jde vše ostatní stranou. Najednou mě nic nebolí, usmívám se a jsem mimo tenhle zkažený svět. LIPID umí napsat velmi dobré melodie, na kterých je také vše postaveno. Základní riffy jsou dále rozvíjeny, kapela si hraje s dynamikou, s náladami, jako šelma se svojí kořistí. Thrash metal má být naštvaný, rebelský a musí smrdět živočišností. Dánové tohle všechno umí a přidávají ještě něco navíc. Novinka je jako kopanec přímo do ksichtu, jako setkání v ringu, ze kterého odejdete rozsekáni na kusy. Jestli máte rádi staré EXODUS, ale třeba i THE HAUNTED, HATESPHERE, MUNICIPAL WASTE, jděte určitě i do téhle nahrávky. Pánové jsou zkušení muzikanti, kteří vám garantují dobrý zvuk i produkci, ale hlavně velkou spoustu nápadů, u kterých se rozhodně nudit nebudete. Pokud jste jako já, staří thrashoví psi, určitě budete skákat po pokoji, jako v dobách svého mládí. Soukromý mosh-pit bude doslova nakažlivý. Vždycky, když o podobných kapelách píšu, říkám si, jaká je škoda, že nejsou z nějakého města poblíž. Rád bych totiž zašel na koncert, vymlátil si hlavu v první řadě a skočil si možná i z pódia. Miluji totiž malé zaplivané kluby, kde má kapela blízko k fanouškům. A myslím si, že v nich vynikne síla téhle smečky nejvíce. Ležím na operačním sále a čekám. Nejhorší je, že mě vnitřnosti bolely již dlouhé roky. Pan doktor se usmívá s zdravotní sestře to hrozně sluší. Říznou do mě a najednou je kolem spousta zkažené krve. Zmítám se v křečích. Usmívám se také, posloucháme totiž všichni "The Perfect Killing Machine". Divoká thrash metalová jízda přímo do pekla!


Asphyx says:

I'm lying in the O.R. waiting. The worst thing is that my insides have been hurting for years. The doctor is smiling and the nurse is smiling. They cut into me and suddenly there's a lot of bad blood around. I'm convulsing. They don't use anesthesia, they say they can't do that. Everything goes well, even though it hurts a lot. I ask about the cause of my problems and the ever-smiling doctor finally gives me the diagnosis. You've been listening to thrash metal for too long. I nod in agreement, put on my headphones and shove the new Danish LIPID album into them under pressure. 

This pack dates back to 1995 and it shows. From the first notes I find out that we are dealing with honest craftsmen, but they bring something extra. Sharp melodies, crazy rhythms and vocals reminiscent of Kerber, the guardian of the underworld. I sway to the beat. Because I know very well that this music runs through my veins.


I don't know how you have it set up, but I listen to a record I like and everything else goes by the wayside. Suddenly I'm not in pain, I'm smiling, and I'm out of this rotten world. LIPID can write very good melodies, which is also what everything is built on. The basic riffs are further developed, the band plays with dynamics, with moods, like a beast with its prey. Thrash metal is supposed to be angry, rebellious and it has to reek of animalism. The Danes do all this and add something extra. The new stuff is like a kick right in the face, like a meeting in the ring that you'll walk away from chopped to pieces. If you like the old EXODUS, but also THE HAUNTED, HATESPHERE, MUNICIPAL WASTE, go for this record for sure. The gentlemen are experienced musicians who guarantee you a good sound and production, but most importantly a great deal of ideas that you definitely won't get bored with. If you're like me, an old thrash dog, you'll definitely be jumping around the room like you did in the days of your youth. A private mosh-pit will literally be contagious. Whenever I write about bands like this, I always think what a shame they're not from a city near me. Because I'd love to go to a show, beat my head off in the front row, and maybe jump off the stage. I love small, seedy clubs where the band is close to the fans. And I think that's where the power of the pack shines through the most. I'm lying in the operating room waiting. The worst thing is, my insides have been hurting for years. The doctor's smiling and the nurse's smiling. They cut into me and suddenly there's a lot of bad blood around. I'm convulsing. I'm smiling too, because we're all listening to "The Perfect Killing Machine". A wild thrash metal ride straight to hell!


Tracklist:
01. Dead For The Rest Of Your Life
02. The Perfect Killing Machine
03. Before The Storm
04. The Ominous Sympony
05. Wreck Of The Past
06. Imagination Of The Fake
07. Fragments Of Eternity

LINE UP:
- Soren Hartlev PEDERSEN Guitar & Vocals
- Anders Moller PEDERSEN Lead Guitar
- Martin Hartlev PEDERSEN Drums
- John Frederik SMEDEMARK Bass

neděle 14. ledna 2024

Recenze/review - ENDBROKEN - Defeat of Common Sense (2023)


ENDBROKEN - Defeat of Common Sense
CD 2023, Great Dane Records

for english please scroll down

Stojím opět nad propastí a mám jako vždycky dvě možnosti. Buď budu létat nebo se vrátím pokorně domů. Dnes poslouchám novou desku francouzských ENDBROKEN a mám sto chutí skočit. Hezky po zádech, vznášet se na vlnách ostrých riffů a nakonec padnout do temnoty. Jenže to zase neudělám. Chci si totiž užít i další den. Původně jsem sem přišel a měl jsem velký splín. Jenže tahle smečka divokých psů mě doslova nabila energií. Nezbývalo mi nic jiného, než uspořádat malý soukromý headbanging a vrátit se pokorně domů. Pokud máte nějakého frustrovaného nebo smutného kamaráda, pusťte mu "Defeat of Common Sense" a určitě půjde do mosh-pitu s vámi.

Thrash metal se dá hrát mnoha způsoby a Francouzi jej notně ušpinili groove pasážemi a zazní i odkazy na death metal. Mě se vlastně ani nechce o nové desce nic psát. Raději ji poslouchám, kývám se spokojeně do rytmu a vyzývám všechny zombie, aby pařily se se mnou. Navíc, na tomhle stylu jsem kdysi dávno začínal a dodnes mi koluje v krvi.


Máte rádi kapely jako SLAYER, METALLICU, THE HAUNTED, HATESPHERE? Potom jděte i do nové desky těchto maniaků. Pánové hrají upřímně, mají dobrý zvuk, zajímavý obal a ještě přidávají něco navíc. Některé pasáže jsou rychlé a dynamické, jiné temné a chladné, jako ruka staré mrtvoly. Jako celek potom drží album velmi pevně pohromadě a doporučuji vám jej poslouchat zásadně v jednom kuse. Teprve potom vynikne naplno jeho síla. Ne, neskočil jsem dolů do propasti, ale raději jsem za zvuků "Defeat of Common Sense" vzal kladivo a zboural několik zdí. Určitě to znáte. Svět na člověka někdy padá jako nějaký šílený a těžký mrak. Já nepotřebuji psychologa, ani žádné podpůrné prostředky, já mám hudbu. Na to vám přísahám a pevně věřím, že jste na tom stejně jako já. Tady se hraje opravdově a i když jsou některé songy možná až příliš dlouhé, řetěz nespadne nikdy. Jako bych seděl na starém hrobě a vzpomínal na své mládí. Toulali jsme se tenkrát s kazeťákem na zádech po periferii našeho města a poslouchali podobné kapely, jako jsou ENDBROKEN. Já vím, kapela nepřináší nic nového, ani převratného, ale to dnes nedělá skoro nikdo. Pro mě je o hodně důležitější, že mě baví album poslouchat, že se k němu rád vracím a že už nikdy neskočím do propasti. Říká se, že cesty Páně jsou nevyzpytatelné. Něco na tom bude. Jsem moc rád, že jsem tuhle nahrávku dostal na recenzi. Hoří totiž jasným plamenem. Na obalu by mohlo být s klidem napsáno, že desku doporučuje deset z deseti starých thrasherů. Dávám vysokou známku kvality! Groove thrash metal, ukovaný z té nejkvalitnější oceli! 


Asphyx says:

I'm standing on the precipice again, and as always, I have two choices. Either I fly or I return home humbly. Today I'm listening to the new French ENDBROKEN album and I feel like jumping. I want to jump on my back, float on the waves of sharp riffs and finally fall into the darkness. But I won't do it again. Because I want to enjoy another day. I came here originally and I had a big full moon. But this pack of wild dogs literally energized me. I had no choice but to do a little private headbanging and go home humbly. If you have a frustrated or sad friend, put on "Defeat of Common Sense" and they'll be sure to mosh-pit with you.

Thrash metal can be played in many ways and the French dirty it up a bit with groove passages, and there are even references to death metal. I don't really want to write anything about the new album. I prefer to listen to it, swaying contentedly to the rhythm and inviting all zombies to party with me. Besides, I started out on this style a long time ago and it still runs in my blood.


Do you like bands like SLAYER, METALLICA, THE HAUNTED, HATESPHERE? Then go to the new album of these maniacs. The gentlemen play sincerely, have a good sound, interesting cover and add something extra. Some passages are fast and dynamic, others are dark and cold, like the hand of an old corpse. As a whole, the album holds together very tightly and I recommend listening to it in one piece. Only then will its full power shine through. No, I didn't jump down into the abyss, but rather took a hammer and broke down a few walls to the sounds of "Defeat of Common Sense". I'm sure you know the drill. Sometimes the world comes down on you like some crazy, heavy cloud. I don't need a psychologist or any kind of support, I have music. I swear to you, and I firmly believe you're in the same boat as I am. The playing here is real, and even though some of the songs may be too long, the chain never falls off. It's like sitting on an old grave and remembering my youth. Back then we used to wander around the outskirts of our town with a tape recorder on our backs, listening to bands like ENDBROKEN. I know, the band didn't bring anything new or groundbreaking, but almost nobody does that nowadays. For me, it's much more important that I enjoy listening to the album, that I like coming back to it, and that I never jump into the abyss again. They say the ways of the Lord are mysterious. There's something to that. I'm so glad I got this record to review. It burns with a bright flame. It could easily say on the cover that ten out of ten old thrashers recommend the record. I give it high marks for quality! Groove thrash metal, forged from the finest steel!


Tracklist:
01. Hate Field
02. Axes of Evil
03. Straight Ahead
04. Into the Grave
05. Defeat of Common Sense
06. Shadows of Death
07. Cannibal Holy Ghost
08. The Opponent
09. Dark Fate

Line up:
MITCH : Vocals
NICO : Drums
NONO : Bass
KAN : Guitar
FAB : Guitar



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine