DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemswedish deathmetal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemswedish deathmetal. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 17. srpna 2025

Recenze/review - UNLEASHED - Fire upon Your Lands (2025)


UNLEASHED - Fire upon Your Lands
CD 2025, Napalm Records

for english please scroll down

Propadnout se pod hladinu ledové vody horského jezera a nechat led, aby nade mnou zhasl světlo, Jsem v jiném světě, plném starodávných pověstí, legend o hrdinství, zradě, o bolesti, o utrpení. Do kostí se mi pomalu dostává chlad a všemi póry celého těla vnímám temnotu a zlo. Je tu nové album legendárních UNLEASHED. Jedné z kapel, které poslouchám celý svůj hudební život. Rovnou dodávám, že má slova budou jako vždy velmi ovlivněna tím, že jsem fanoušek.

Opět mi stačilo několik společných setkání, abych propadl sněhovému peklu. Švédský death metal s jasným, originálním a výrazným rukopisem, temné a chladné melodie, atmosféra severských plání. Jasný koncept, výrazné motivy, tohle všechno jsou základní poznávací znaky těchto matadorů. Letošní album je logickým pokračováním věcí minulých. Pánové nevymýšlejí nic nového, spíše nadále k dokonalosti vybrušují svůj originální styl. Daří se jím to na výbornou. Ostatně jako vždycky. 


Švédi jsou na scéně od roku 1989. Mají na svém kontě nepřeberné množství tu lepších, jindy trošku slabších nahrávek. Nikdy ale neklesli pod určitou laťku kvality, kterou mám nastavenou ve své hlavě. I letos přistupují k hudbě s nadšením, zkušenostmi a elegancí mistrů v oboru. Na novince najdeme jak chlad, tolik známý ze severských sněhových bouří, tak i zuřivost pradávných bitev. UNLEASHED patřili, patří a dle mého vždy budou patřit mezi kapely, které vždy dokáží předat velké množství emocí. Ani "Fire upon Your Lands" mě nenechává v klidu. Vracím se k němu v brzkých ranních hodinách, kdy se ulicemi ještě procházejí stíny, o víkendu, kdy se vydávám na nekonečné toulky po lesích, i v noci, když mě probudí noční můry. A pokaždé z alba cítím velkou porci takové té poctivé síly, touhy ničit hudbou i jakousi melancholii, která je jasným poznávacím znakem kapely již dlouhé roky. Příběhy, které nám pánové vyprávějí, jsou zajímavé a rozhodně stojí za pozornost i bližší prozkoumání. Opravdoví fanoušci to určitě udělají. Myslím si ale, že UNLEASHED jsou rozhodně smečkou, která dovede oslovit i širší publikum. Možná je to díky jejich melodiím, zpěvnosti, jakési zvláštní přitažlivosti, opravdovosti, autenticitě. Ne, už dávno nejsem ve svém pokoji. Jsem ve své mysli vysoko v horách a čekám na démony, až si pro mě přijdou. Svádím divoké bitvy, užívám si jednotlivé pasáže, nasávám ledový vítr ze severu. Stal jsem se součástí muziky, jenom já a riffy, vokál, bicí, jenom já a pustina vysoko v horách. Propadnout se pod hladinu ledové vody horského jezera a nechat led, aby nade mnou zhasl světlo, Jsem v jiném světě, plném starodávných pověstí, legend o hrdinství, zradě, o bolesti, o utrpení. Do kostí se mi pomalu dostává chlad a všemi póry celého těla vnímám temnotu a zlo. Ve starých bitvách ukovaný chladný a temný severský death metal! Vikingské hymny, zpívané po zuřivých bojích!


Asphyx says:

Sinking beneath the surface of the icy water of a mountain lake and letting the ice extinguish the light above me, I am in another world, full of ancient tales, legends of heroism, betrayal, pain, and suffering. The cold slowly creeps into my bones, and I feel darkness and evil through every pore of my body. Here is the new album from the legendary UNLEASHED. One of the bands I've been listening to my entire musical life. I'll add right away that my words will, as always, be heavily influenced by the fact that I'm a fan.

Once again, it only took a few encounters for me to fall into snowy hell. Swedish death metal with a clear, original, and distinctive style, dark and cold melodies, the atmosphere of the Nordic plains. A clear concept, distinctive motifs - these are the basic hallmarks of these matadors. This year's album is a logical continuation of previous works. The gentlemen are not inventing anything new, but rather continuing to refine their original style to perfection. They are doing an excellent job of it. As always, in fact.


The Swedes have been on the scene since 1989. They have released countless recordings, some better, some weaker. However, they have never fallen below a certain standard of quality that I have set in my mind. This year, they approach music with the enthusiasm, experience, and elegance of masters in their field. On their new album, we find both the coldness so familiar from Nordic snowstorms and the fury of ancient battles. UNLEASHED belonged, belong, and in my opinion will always belong among the bands that are able to convey a great deal of emotion. Even "Fire upon Your Lands" does not leave me indifferent. I return to it in the early hours of the morning, when shadows still walk the streets, on weekends, when I set out on endless wanderings through the woods, and at night, when nightmares wake me up. And every time, I feel a great deal of honest power, a desire to destroy with music, and a kind of melancholy that has been a clear hallmark of the band for many years. The stories these gentlemen tell us are interesting and definitely worth paying attention to and exploring further. True fans will certainly do so. But I think UNLEASHED are definitely a band that can appeal to a wider audience. Maybe it's because of their melodies, their singability, a certain special appeal, their sincerity, their authenticity. No, I am no longer in my room. In my mind, I am high up in the mountains, waiting for the demons to come for me. I fight fierce battles, enjoy individual passages, and breathe in the icy wind from the north. I have become part of the music, just me and the riffs, vocals, drums, just me and the wilderness high up in the mountains. Sinking beneath the surface of the icy water of a mountain lake and letting the ice extinguish the light above me, I am in another world, full of ancient tales, legends of heroism, betrayal, pain, and suffering. The cold slowly creeps into my bones, and I feel darkness and evil through every pore of my body. Cold and dark Nordic death metal forged in ancient battles! Viking hymns sung after fierce battles!





Tracklist:
1. Left For Dead
2. A Toast To The Fallen
3. The Road To Haifa Pier
4. War Comes Again
5. Fire Upon Your Lands
6. Loyal To The End
7. Midjardarhaf
8. Hail The Varangians!
9. To My Only Son
10. Hold Your Hammers High!
11. Unknown Flag

band:
Bass, Vocals: Johnny Hedlund
Drums: Anders Schultz
Guitars: Tomas Måsgard
Guitars: Fredrik Folkare

PRODUCED By / At: Fredrik Folkare
RECORDED By / At: Fredrik Folkare, Jonny Hedlund, Anders Schultz, Tomas Måsgard
MIXED By / At: Fredrik Folkare at Chrome Studios
MASTERED By / At: Fredrik Folkare & Erik Mårtensson at Blowout Productions
PHOTOS By: Jens Rydén
ARTWORK & LAYOUTS By: Pär Olofsson



čtvrtek 17. července 2025

Recenze/review - ENTRAILS - Grip Of Ancient Evil (2025)


ENTRAILS - Grip Of Ancient Evil
CD 2025, Hammerheart Records

for english please scroll down

Stále se mi vrací sen o zástupech nemrtvých, kteří vystupují z krvavé mlhy. Mají rozšklebené tváře a touží po čerstvém mase. Možná se mi nové album švédské legendy ENTRAILS promítlo do mých děsivých nočních můr. Probouzel jsem se uprostřed noci a toulal se ulicemi. Pokaždé, jako v každém správném hororu, jsem se nakonec ocitl uprostřed starého hřbitova, na kterém jsou pochováni nemrtví. Šel jsem na jistotou, ostatně jako vždycky, když vydají tihle maniaci nějakou novou nahrávku.

S jistotou, nadhledem i zadostiučiněním, vstupuji do hrobky s nápisem ENTRAILS nad vchodem. Jsem zde správně, v království klasického, tradičního švédského death metalu zahraného s vlastním výrazem a ksichtem. Tohle album hoří zevnitř, jakkoliv je na povrchu chladné jako ruka mrtvoly. Jsem věrný fanoušek od devadesátých let minulého století. A jako takový dávám opět vysokou známku kvality. Na tyhle bastardy je spolehnutí, to vám klidně podepíšu vlastní krví. 


Kývám se spokojeně do rytmu, stejně jako ostatní zombie, které se probudily, aby si jako já narvali nové album "Grip Of Ancient Evil" pod tlakem do hlavy i do podvědomí. Tahle smečka vždy byla, je a bude pro mě etalonem toho, co mám na fenoménu zvaném švédský death metal tolik rád. Jsme jedné krve, vy i já, říkám si s každým dalším poslechem a neustále přidávám volume doprava. Hned vedle jsou staré hroby s označením ENTOMBED, DISMEMBER, GRAVE, BLOODBATH, CARNAGE. Povedl se zvuk, který je masivní, náležitě chladný a řeže mě zevnitř. Jako čerstvě nabroušený skalpel. Otevírám si další pivo a tančím na svém vlastním hrobě. Kurva brácho, tohle album má v sobě velký tlak, energii, nahrubo nasekanou tmu i takový ten těžko definovatelný smradlavý odér, který umějí jen ENTRAILS a další veteráni. Odpadává mi maso od kostí, když ráno uléhám do své oblíbené rakve, užívám si jednotlivé skladby, které jsou opravdu velmi dobře napsané, mlátím pěstí do zdi. Je to tam, ano, je to opět tam. Ta pradávná touha ničit hudbou, vyrvat vám vnitřnosti z těla a donutit je sníst. Celková, velmi mrazivá atmosféra mě ihned obejmula do svých pavučin a vlastně nepustila od té doby co jsem se s albem setkal poprvé. Pozvedám tak znovu pivo a připíjím na zdraví, nový zpěvák Julian Bellenox se také osvědčil. Kolem mě tančí ty nejkrásnější zombie, z reproduktorů teče krev a já moc dobře vím, že tohle není noční můra, divoký sen, ani moje představy, ale krutá realita. Poslouchám totiž "Grip Of Ancient Evil". Pokud máte, stejně jako já, tuhle odrůdu smrtícího kovu rádi a koluje vám v žilách, jako mě, tak neváhejte ani chvilku. Dostanete totiž nejen skvěle odvedené řemeslo, ale i spoustu skvělých morbidních zážitků. Starý, prašivý a chladný švédský death metal, který ve vás probudí ty nejtemnější noční můry! Zombie lezou z hrobů a touží po čerstvém mase!

Asphyx says:

I keep having dreams about hordes of undead rising from a bloody mist. Their faces are contorted, and they crave fresh flesh. Perhaps the new album by Swedish legends ENTRAILS has seeped into my terrifying nightmares. I would wake up in the middle of the night and wander the streets. Every time, as in any good horror movie, I ended up in the middle of an old cemetery where the undead are buried. I played it safe, as I always do when these maniacs release a new album.

With confidence, perspective, and satisfaction, I enter the tomb with the inscription ENTRAILS above the entrance. I am in the right place, in the kingdom of classic, traditional Swedish death metal played with its own expression and character. This album burns from the inside, even though it is as cold as a corpse's hand on the surface. I have been a loyal fan since the 1990s. And as such, I once again give it a high mark for quality. You can rely on these bastards, I'll sign that with my own blood.


I nod contentedly to the rhythm, just like the other zombies who woke up to cram the new album "Grip Of Ancient Evil" into their heads and subconscious under pressure, just like me. This pack has always been, is, and will always be the benchmark for what I love so much about the phenomenon known as Swedish death metal. We are of the same blood, you and I, I tell myself with each listen, constantly turning up the volume. Right next to me are old graves marked ENTOMBED, DISMEMBER, GRAVE, BLOODBATH, CARNAGE. The sound is massive, appropriately cold, and cuts me from the inside. Like a freshly sharpened scalpel. I open another beer and dance on my own grave. Fuck, bro, this album has a lot of pressure, energy, roughly chopped darkness, and that hard-to-define stinky odor that only ENTRAILS and other veterans know how to do. The flesh falls off my bones when I lie down in my favorite coffin in the morning, enjoying the individual songs, which are really very well written, pounding my fist against the wall. It's there, yes, it's there again. That ancient desire to destroy with music, to rip your guts out of your body and force you to eat them. The overall, very chilling atmosphere immediately enveloped me in its cobwebs and hasn't let go since I first encountered the album. So I raise my beer again and toast to good health, the new singer Julian Bellenox has also proven himself. The most beautiful zombies are dancing around me, blood is flowing from the speakers, and I know very well that this is not a nightmare, a wild dream, or my imagination, but cruel reality. I'm listening to "Grip Of Ancient Evil". If, like me, you love this variety of deadly metal and it flows through your veins like mine, don't hesitate for a moment. You'll get not only a job well done, but also a lot of great morbid experiences. Old, rotten, and cold Swedish death metal that will awaken your darkest nightmares! Zombies are climbing out of their graves and craving fresh flesh!






Track list:
1. Grip of Ancient Evil
2. Untreatable Decay
3. Skin ‘em All
4. Conquering the Unknown
5. Hunt in the Shadows
6. Fed to the Dead
7. Wings of Death
8. Graveyard Rising
9. Inner Demon
10. Insane Death
11. Consumed by Insects

band:
Jimmy Lundqvist - Guitar 
Markus Svensson - Guitar 
Julian Bellenox - Vocals 
Benjamin Andersson - Bass 
Arvid Borg - Drums



středa 12. června 2024

Recenze/review - DARKENED - Defilers Of The Light (2024)


DARKENED - Defilers Of The Light
CD 2024, Edged Circle Productions

for english please scroll down

Vždy máte na výběr. Buď zůstat a pozorovat západ slunce nad hřbitovem a nebo vstoupit dovnitř. Do starého sklepení, o kterém se říká, že je vchodem do záhrobí. Plesnivé zdi, pavučiny na podlaze. Křupající kosti těch, kteří byli prokleti. Konečně jste tu. Chvíli přemýšlíte, jestli jste zvolili správnou cestu, ale netrvá to dlouho. Do uší vám totiž hraje nové album kapely DARKENED. Smečky, která moc dobře ví, jak znějí ozvěny ze záhrobí. 

Opět tu máme ledový vítr ze severu. Když totiž rezavou bránu otevřete, potkáte nejen děsivé přízraky, ale také uslyšíte hudbu, která není z tohoto světa. Chladný, temný a naléhavý smrtící kov v podání DARKENED opravdu připomíná majestátní chorál smrti. Přečtěte si schválně recenze na minulé nahrávky (jsou odkazovány dole pod článkem) a určitě pochopíte absolutní tmu. 

 

DARKENED jsou i letos pro mě kapelou, která dokáže napsat silné melodie. Na těch je vše postaveno. Skvělý je i chorobami nasáklý vokál a zničující bicí. Zkrátka a dobře, sešli se tu muzikanti, kteří moc dobře ví, o čem je death metal. Mají jej, stejně jako já, v krvi, je jejich součástí. Je to slyšet z každého riffu, motivu i melodie. Album "Defilers Of The Light" se navíc velmi dobře poslouchá. Vnímat tuhle desku je jako si sednout ke společnému stolu s démony a nechat si vyprávět starodávné příběhy o smrti, o bolesti a utrpení, o temnotě i silách, které nejsou z našeho světa. Kapela nám opět umožnila nahlédnout na druhou stranu, za řeku Styx. Není to ale jen perfektně řemeslně zvládnutý materiál. Skladby v sobě mají ještě něco navíc, kus něčeho těžko definovatelného. Tlak a energii, chvění, chcete-li. Procházím se studenými chodbami Hádovy říše a hledám spočinutí. Nalézám je v kobce s nápisem DARKENED. Hraje se zde jenom prvotřídní, exkluzivní hudba. Už dávno nepotřebuji zlý, zkažený svět, už dávno se děsím světla. Byl jsem kdysi proklet a jinak už tomu nebude. Možná se jednou rozpadnu na prach, možná shořím v plamenech, ale než se tak stane, tak budu poslouchat podobné nahrávky, jako je "Defilers Of The Light". Švédsko kanadská skupina je ve skvělé formě. Rád se i tentokrát k jejich novým skladbám vracím, neskutečně si je užívám a doporučuji je všem, kteří ví, o čem je reálná, mrazivá smrt. Nesmím zapomenout i na parádní zvuk (Lawrence Mackrory) a jako vždy povedený obal (Juanjo Castellano). Pokud máte rádi kapely jako BOLT THROWER, MEMORIAM, HAIL OF BULLETS, DISMEMBER, GRAVE, UNLEASHED, SLUGATHOR, neváhejte ani chvilku. Jedná se o hudbu, která se vám dostane až do morku kostí. Jsme jedné krve! Temná, chladná death metalová symfonie, mlhavé přízraky z onoho světa! Bouře ze severu!


Asphyx says:

You always have a choice. Either stay and watch the sun set over the cemetery or go inside. Into the old dungeon, which is said to be the entrance to the afterlife. Mouldy walls, cobwebs on the floor. The crumbling bones of those who were cursed. You're here at last. You wonder for a moment if you've chosen the right path, but it doesn't take long. Because the new DARKENED album is playing in your ears. A band that knows what echoes from the beyond sound like. 

Once again, we have an icy wind from the north. For when you open the rusty gate, you'll not only meet terrifying ghosts, but you'll also hear music that is not of this world. The cold, dark and insistent death metal performed by DARKENED really does resemble a majestic death chant. Read reviews of past releases on purpose (they are linked at the bottom of the article) and you will definitely understand the absolute darkness. 


DARKENED are again this year for me a band that can write strong melodies. Everything is built on them. The disease-soaked vocals and devastating drums are great too. In short, musicians who know very well what death metal is all about have gathered here. Like me, it's in their blood, it's part of them. You can hear it in every riff, motif and melody. Moreover, the album "Defilers Of The Light" is very easy to listen to. To listen to this album is like sitting down at a table with demons and letting them tell you ancient stories about death, about pain and suffering, about darkness and forces that are not of our world. Once again the band gave us a glimpse of the other side, beyond the River Styx. But it's not just perfectly crafted material. The songs have something more to them, a piece of something hard to define. Pressure and energy, a tingle if you will. I walk the cold corridors of Hades' realm, seeking rest. I find them in a dungeon marked DARKENED. Only first-class, exclusive music is played here. I don't need the evil, corrupt world anymore, I've been terrified of the light for a long time. I was once cursed, and it will be no different. Maybe one day I'll crumble to dust, maybe I'll go up in flames, but until that happens I'll be listening to records like "Defilers Of The Light". The Swedish Canadian band is in great shape. I love coming back to their new songs again, enjoy them immensely and recommend them to anyone who knows what real, chilling death is all about. I mustn't forget the awesome sound (Lawrence Mackrory) and as always the hilarious cover art (Juanjo Castellano). If you like bands like BOLT THROWER, MEMORIAM, HAIL OF BULLETS, DISMEMBER, GRAVE, UNLEASHED, SLUGATHOR, don't hesitate a moment. This is music that will get you to your core. We are of one blood! Dark, cold death metal symphony, misty ghosts from the other world! A storm from the north!


about DARKENED on DEADLY STORM ZINE:


Recenze/review - DARKENED - Mourn the Dying Light (2022)

Recenze/review - DARKENED - The Black Winter (2022)

Recenze/review - DARKENED - Kingdom of Decay (2020)


TRACKLIST
01. Waves of Desolation
02. Defilers of the Light
03. Those Who Dwell Below
04. In Praise of Shadows
05. Just Close Your Eyes
06. Echoes of Solitude
07. On We Slaughter
08. Dead Inside
09. Masses of Vain Observance
10. As Apocalypse Dawns
11. Final Sanctuary

LINE-UP
Gord Olson - Vocals
Hempa Brynolfsson - Guitars
Linus Nirbrant - Guitars
Tobias Cristiansson - Bass
Perra Karlsson - Drums

pondělí 20. května 2024

Report, photos, video - CENTINEX, KORPSESOTURI - club Modrá Vopice, Prague - 19. 5. 2024

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:



Když slovutný Stephen King vydal poprvé v roce 1998 svoji knihu Pytel kostí, byli švédští CENTINEX již osm let na scéně. Měl jsem doma jejich tři desky, ale všechno jen na kazetách, které již neoplývaly valnou kvalitou. Dnes je tenhle nosič možná dobrým sběratelským artiklem, ale po delší době se moc poslouchat nedá. Držel jsem v ruce brožovaný výtisk, koupený v jednom plzeňském knihkupectví. V Music Records bylo poměrně dost lidí a musel jsem čekat. Až na mě přijde řada a budu si moc poslechnout tehdejší novinku "Reborn Through Flames". Měl jsem peníze z brigády a tak jsem si říkal... Odpustím si nějaké to pivo a přihodil jsem do igelitky i všechna předchozí alba na CD.

Nechme ale nostalgii stranou. Kapela přerušila svoji činnost, aby se v roce 2014 vrátila. Tedy, dalo by se také napsat, že se vrátil Martin Schulman, jediný původní člen. Ten se obklopil kolegy, kteří mají všichni zkušenosti z dalších švédských legendárních smeček. A výsledek? Několik skvělých nahrávek a nedělní koncert v Praze, na který jsem se hrozně těšil. Minulý týden jsme měli takové setkání s kamarády po letech. Všichni mi říkali, ty jsi blázen, že se ještě táhneš přes celou republiku, abys viděl kapelu, co máš rád. Nevěděl jsem, co jim na to mám odpovědět. Asi to mám v krvi nebo se postupně stávám jen pytlem plným kostí. Nevím, jistý jsem si jen s tím, že jsem měl v žebradle koupenou vstupenku, v telefonu jízdenky a na tváři úsměv těch, kteří vědí své. Jsi stejně prokletej jako já, řekl mi nedávno jeden starej pes odněkud z Chile. Lépe bych to nenapsal.


Tak trošku jsem předpokládal, že na tyhle dvě skvělé kapely moc death metalových hipsterů nepřijde. Bylo to spíše setkání veteránů, jak už tomu u podobných akcí bývá. Máme rádi své jisté. Chyběla mi sice hospoda s rozplavbou, ale jako manžel a otec nejsem samozřejmě pánem svého času. Zatáhněme tedy raději břicha, přežijme dlouhou cestu, narovnejme záda, představme si, že nám je o třicet méně a pojďme zase jednou trošku zazlobit. Je neděle poledne a sedím ve svém křesle. Mě se nikam nechce, říkám a obracím stránky v jedné napínavé knize. Ještě, že jsem si vše objednal dopředu. Jedu....a kolem mě se míhá zelená krajina.

V Modrý Vopici to mám rád. A hlavně, mám se odtud jak dostat zpátky domů. Zdravím známé, prohodíme pár slov. Jasně, už to není jako kdysi, za starých časů, to by nás byl o hodně větší počet, většina by byla totálně opilých a víc by se řádilo. Ale stejně, mám to pořád rád. Tu atmosféru, úsměvy, pohodu. Někdo chodí na ryby, někdo si hlídá kalorie, někdo miluje sado maso, já mám rád death metal. A tak se pro mě stal nedělní večer takovým malým svátkem. Pojďme na kapely. 


KORPSESOTURI - s touhle finskou smečkou jsem se již několikrát setkal. Znáte to, jsem starý pes, který proleze kde jakou plesnivou hrobku. V jedné jsem nalezl rozpadlou rakev a v ní hromadu rozložených tkání. Ano, pánové hrají postaru, uvěřitelně, syrově, přesně takovým způsobem, jako tepe krev i v mém srdci. Naživo byli skvělí, odhodlaní nás totálně zničit, což se jim také povedlo. Už jste někdy měli chuť se rozeběhnout hlavou proti zdi? Tak hudba těchto tmářů byla stejně divoká, šílená, zničující. Tohle byl zkrátka poctivý death metal z časů, kdy jste ještě mohli kapelám jejich morbidní práci věřit. Nezbývá, než poděkovat a říci - bylo to super! Potvrzuji to já, i všichni démoni, kteří se při tomhle koncertě objevili mezi námi. Odcházel jsem roztrhaný na kusy a s hlavou prolitou kyselinou! Cítil jsem ve vzduchu krev!






I have met this Finnish pack several times. You know, I'm an old dog who can crawl through any moldy tomb. In one, I found a broken coffin and a pile of decomposed tissue. Yes, the gentlemen play old-fashioned, believable, raw, in the same way my heart beats. They were great live, determined to destroy us, which they did. Have you ever felt like running headlong into a wall? Well, the music of these darkies was just as wild, crazy, devastating. This was simply honest death metal from a time when you could still trust bands to do their morbid work. Nothing to do but to thank them and say - it was great! I confirm it, and so do all the demons who appeared among us during this concert. I left torn to pieces and with my head drenched in acid! I smelled blood in the air!

CENTINEX - kapelu jsem neviděl už pěkně dlouho a tak jsem byl napnutý, jak na mě bude působit. Pánové vylezli na pódium, můj oblíbený zpěvák Henrik Andersson vzal do rukou mikrofon a začalo pravé, nefalšované peklo. Možná jste viděli jeden ze starých klasických hororů, ve kterém maniak řádí s motorovou pilou. Vystoupení CENTINEX bylo velmi podobné. Vzduchem létaly kusy smradlavého masa, lebky pukaly tlakem a kapela odvedla výkon, za který by se nemuseli stydět ani jezdci apokalypsy. Byla v tom tma, chlad, byl v tom tlak, sekání ostrými riffy, drcení bicími i starodávné choroby všude mezi námi. Katakomby byly otevřeny a vydaly pradávná svědectví o jediném pravém death metalu ze Švédska. Do žil mi proudilo velké množství energie. Tolik síly, tolik divokých momentů i mrazivých melodií. Tohle byla dokonalá esence toho, co mám na severském smrtícím kovu tolik rád! Kapela do nás zasekla svůj dráp a pohřbila nás zaživa! 

 





I hadn't seen the band for quite a while and I was excited to see how it would affect me. The gentlemen took the stage, my favorite singer Henrik Andersson took the microphone and all hell broke loose. You may have seen one of the old classic horror movies where a maniac goes on a chainsaw rampage. CENTINEX's performance was very similar. Pieces of stinking flesh flew through the air, skulls cracked from the pressure and the band gave a performance that even the Horsemen of the Apocalypse would not be ashamed of. There was darkness, there was cold, there was pressure, there was chopping sharp riffs, crushing drums and ancient diseases everywhere. The catacombs were opened and gave ancient testimonies of the only true death metal from Sweden. A great amount of energy flowed through my veins. So much power, so many wild moments and chilling melodies. This was the perfect essence of what I love so much about Nordic death metal! The band stuck its claw into us and buried us alive! 

Organizace v pořádku, zvuk také. Přišlo něco kolem šedesáti skalních fanoušků, kteří vytvořili oběma kapelám atmosféru, na kterou budou myslím dlouho vzpomínat. Bylo to epesní.

Nezbývá, než si nahlas vydechnout. A také poděkovat organizátorům. Nejen za to, že koncert vůbec byl a že sem podobná jména ještě vozí, ale také kvůli tomu, že se končí tak akorát, abych to stihnul domů do Plzně. Poslední pivo do sebe hodím rychle, potom se mi chce čůrat a musím venku zalézt do pangejtu. Momentálně nejsem pytel plný kostí, ale spíš žok piva. Inu, srdci neporučíš. Jinak to neumím, nebavilo by mě to. Následuje tramvaj, polospánek ve vlaku a přemáhání víček, aby byla otevřená, v nočním buse v Plzni. Jsem doma, pokaždé se mi rozlije na tváři úsměv. Přežil jsem to, je to můj soukromý maraton, který jsem zvládl. Závidím tiše Pražákům, že už nějakou dobu spí. Musím si zítra pustit Centinex a asi si přečtu i Pytel kostí od Kinga. Tak to byl můj pohled na nedělní koncert. Myslím si, že se vše povedlo jak mělo, já si odškrtl další kapelu, co jsem chtěl ještě vidět a nezbývá než se zase rozloučit a poděkovat vám, že jste dočetli až sem, že ještě pořád vůbec čtete. Mějte se co nejlépe a metal s vámi, přátelé morbidních melodií!


about bands on DEADLY STORM ZINE:

KORPSESOTURI:


CENTINEX:



Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram:

facebook:

neděle 28. ledna 2024

Recenze/review - CARNAL SAVAGERY - Into the Abysmal Void (2024)


CARNAL SAVAGERY - Into the Abysmal Void
CD 2024, Moribund Records

for english please scroll down

Už si ani nepamatuji, kdy mi přivezli první kosti. Bylo to tuším někdy v devadesátých letech. Venku byla mlha a z márnice se ozývaly divné hlasy. Vstoupil jsem dovnitř a byl jsem ihned roztrhán na kusy. Nemrtví mě vzali mezi sebe a zavřeli mě do starých katakomb. Od té doby jsem nespal a neviděl světlo. Nevadí mi to. Práce je sice těžká, ale hraje mi zde muzika, kterou mám stále rád. Starý, severský death metal, plný chladu a temnoty. Třeba takový,  jaký umí švédští maniaci CARNAL SAVAGERY. Jedná se přesně o druh smrti, kterou když jednou potkáte, tak už nikdy nebudete chtít jinak.

Pánové opět chřestí pytlem plným kostí a dělají to velmi zkušeně a elegantně. Nikde nic nepřebývá, nikde nic nechybí. Maso je ohlodáno a lebky se smějí do ticha. Doporučuji i předchozí nahrávky (odkazy na recenze a rozhovor naleznete dole pod článkem). Tohle je masakr v márnici, jako za starých dobrých časů. Zvedám kladivo a pokračuji ve své morbidní práci. Stejně jako CARNAL SAVAGERY. 


Nedávno mi jedna mrtvola, předtím, než jsem ji rozdrtil na prach, vyprávěla a o tom, jak byla dlouhé roky zavřená v opuštěném domě hluboko v lesích. O hladu a s nekonečným strachem v srdci. Pouta zaříznutá do masa, šílený démon, kterému nikdy neviděla do tváře. Uvědomil jsem si, že atmosféra nové desky "Into the Abysmal Void" je velmi podobná. Hodně k tomu přispívá masivní a chladný zvuk. Líbí se mi i morbidní motiv na obalu. Jedná se o představu, kterou můžete u nás v podzemí dost často spatřit na vlastní oči. Stačí poslouchat tuhle nahrávku a nechat se pohřbít zaživa. Mám rád rukopis téhle smečky, jejich přístup mi dělá moc dobře na mé zkažené duši. Pánové vás roztrhají ve stylu třeba takových DISMEMBER, ENTRAILS, GRAVE, SORCERY, WOMBBATH, ENTOMBED, INTERMENT. Jedná se o švédskou klasiku, o metal ukovaný z těch nejkvalitnějších materiálů a ingrediencí. Kývám se spokojeně do rytmu a čekám na další dávku, na hromadu naskládaných kostí. Některé ještě dlouho po smrti smrdí nenávistí, vztekem, hnilobou a šílenstvím. Přesně jako hudba, kterou tvoří CARNAL SAVAGERY. Jedná se o hodně tradiční záležitost pro všechny zombie, které ještě neztratily pravou víru ve smrt. Jsem starý hrobník, který už se asi nikdy nezmění. Vlastně ani nemusím. Pokud budou hrát stále podobné smečky, budu mít čím krmit svoje uši. Letos nám pánové připravili pořádně plesnivé kusy syrového masa. Během poslechu mě mrazilo v zádech a kolem mě chodila dáma s kosou. Moc dobře věděla, že se tu hraje také pro ní. Už si ani nepamatuji, kdy mi přivezli první kosti. Bylo to tuším někdy v devadesátých letech. Venku byla mlha a z márnice se ozývaly divné hlasy. Vstoupil jsem dovnitř a byl jsem ihned roztrhán na kusy. Distorze všech vnitřností v těle! Švédský masakr motorovou pilou! Death metal, hniloba a chlad!


Asphyx says:

I don't even remember when my first bones were brought in. I think it was sometime in the '90s. It was foggy outside and there were strange voices coming from the morgue. I walked in and was immediately torn apart. The undead took me in and locked me in the old catacombs. I haven't slept or seen the light since. I don't mind. The work is hard, but there's music playing, and I still like it. Old Nordic death metal, full of cold and darkness. Like the kind that Swedish maniacs CARNAL SAVAGERY do. This is exactly the kind of death that once you've met, you'll never want it any other way.

Once again, the gentlemen rattle a bag full of bones and do it with great skill and elegance. Nothing is missing, nothing is missing anywhere. The meat is nibbled and the skulls laugh into silence. I recommend the previous recordings as well (links to reviews and interviews can be found at the bottom of the article). This is a massacre in the morgue, just like the good old days. I pick up the hammer and continue my morbid work. Just like CARNAL SAVAGERY.


Recently, a corpse, before I crushed it to dust, told me how it had been locked up for years in an abandoned house deep in the woods. Of hunger and endless fear in her heart. Handcuffs cut into her flesh, a mad demon she never saw the face of. I realized that the atmosphere of the new album "Into the Abysmal Void" is very similar. The massive and cold sound contributes a lot to it. I also like the morbid motif on the cover. It's an image that you can see quite often in our underground with your own eyes. Just listen to this record and let yourself be buried alive. I love the signature of this pack, their attitude does a lot of good to my corrupted soul. The gentlemen will tear you apart in the style of the likes of DISMEMBER, ENTRAILS, GRAVE, SORCERY, WOMBBATH, ENTOMBED, INTERMENT. This is Swedish classics, metal forged from the finest materials and ingredients. I sway contentedly to the rhythm and wait for the next batch, for the pile of stacked bones. Some still smell of hatred, rage, rot and madness long after death. Just like the music of CARNAL SAVAGERY. This is a very traditional affair for all zombies that haven't lost their true faith in death. I'm an old undertaker who will probably never change. Actually, I don't have to. If they keep playing packs like this, I'll have something to feed my ears. This year, the gentlemen have prepared some seriously moldy cuts of raw meat. I got chills while I listened to them and a lady with a scythe walked by. She knew full well that this was a place for her, too. I don't even remember when the first bones were brought in. I think it was sometime in the '90s. It was foggy outside and there were strange voices coming from the morgue. I walked in and was immediately torn apart. Distortion of all the viscera in my body! A Swedish chainsaw massacre! Death metal, rot and cold!





Tracklist:
01. Defleshing Bones 
02. Morbid Death 
03. Stench Of Burnt Decay 
04. Column Of Maggots 
05. Limb By Limb 
06. Choked To Death 
07. The Revenant 
08. Reek Of Decomposing Flesh 
09. Into The Abysmal Void 
10. Raped In A Coffin 
11. Buried Alive 
12. Rotting In A Grave

středa 1. listopadu 2023

Interview - ONE DAY IN PAIN - Old school Swedish death metal forged from the finest steel! Massacre in the morgue!


Interview with death metal band from Sweden - ONE DAY IN PAIN.

Answered Niclas Olsson, thank you!

Recenze/review - ONE DAY IN PAIN - In Pain We Trust (2023):
https://www.deadlystormzine.com/2023/10/recenzereview-one-day-in-pain-in-pain.html

Ave ONE DAY IN PAIN! Nicke, I'm listening to your new album "In Pain We Trust" right now and I feel like I did in the 90's when my friend and I would always come from the store or the post office, sit down at the record player and listen to the new stuff over and over. Damn, the new album is really good. How did the idea to start ONE DAY IN PAIN come about? Please take us through the history of the band.

Nicke:
Oh im very happy that you like our new album! Thanks A lot!

The story of ODIP starts in April 2020 when I was home sick in Covid for 6 weeks and Im that kind of person I need to do something the whole time and I can not sit still. So i was really bored to be sick and I have my home studio in my apartment so I get the idea to start write song I love to listen to. I write all the music and recorded all guitars, bass and when I was ok I record the drums in our rehearsal room I have with my other band Putrid Vision. I have work little bit with Rogga Johansson (Paganizer) and help him to record drums for his projects so I ask him if he will write lyrics and do the vocals on this 10 tracks for Imperial Fires. He say yes and when we finish all the tracks I ask Håkan Stuvemark (Wombbath) mixed and mastered the album! Im not the lead guitarist player så I ask 10 friends to do the soloparts in the tracks. I what means for only a project but I get a record deal with Cryptorium Records in Sweden. After that I think I need to go forward and look after members who will do this live! So I start a band called One day In Pain, and the name of the project comes from the first song I wrote like the same name. Thats the story!


You are the main songwriter, author and also a well-known drummer who has played in a lot of great bands. But on ONE DAY IN PAIN's first album "Imperial Fires" (2020) you are signed on all instruments and vocals. Does that mean you've been doing guitar and vocals for a long time? I don't want to flatter you too much, but the album is great in all aspects! Can you tell us how you started as a musician? What was your first band? Was it LEPROSY? Do you have any formal musical training or are you self-taught?

Nicke:
I play all guitars (Not Soloparts), Bass and the drums, Rogga Johansson do the Vocals on Imperial Fires. I’m a happy amateur on guitar and bass, my main instrument is drums and my first real Death Metal band was Leprosy and I have learn myself to play all instruments, No fucking teacher can teach me to play, Ilook very much of other people what the do when they play and I practice a lot and learn myself.

If I understand correctly, on your next album "Doomsday Congregation" you have already invited other colleagues to help you with the music. Does that mean that they also composed the music? Or are you still signing everything, but they just took over your ideas? I wonder how the selection of musicians went? When I look at the promo photos and read the names, I think you must have met in a pub somewhere in Stockholm. Or am I wrong?

Nicke:
I write all music and Ludde (Vocalist) write all lyrics. I will have the control over the music the Fredrik & Jakob (Guitarists) comes with ideas when we rehearsal the tracks and Andreas (Bass) do hes stuff and I don’t say something about hes playing, he surprise me every time LoL!

Jakob and me play in Putrid Vision together so I ask him if he will join the band. Ludde & Fredrik I dont know before I ask them and Andreas, we know each other for 25 years.


We can probably agree that the old Swedish sound is great. You guys did a great job on the new album "In Pain We Trust". I think he's rattling a bag full of bones! It's a massacre and at the same time the sound is clear, lively and animalistic. Who is responsible for the sound and where did you record?

Nicke:
We record the drums & bass live in Studio Fluff in Västerås and Andreas Moren (Bleeding Utopia) helped us with the recording. Fredrik & Jakob do the guitars in there home and Ludde do the vocals in the rehearsal room. Andreas Moren ramp the guitars and mixed and mastered the album.

Anyway...the album is hilarious in every aspect. I love the black and white cover artwork. I think it suits death metal the best. Who wrote the theme to "In Pain We Trust"? His work reminds me of my favorite Mark Riddick.

Nicke:
I do the cover design but the arts was a guy called PilgrimCoffin from Indonesia.


Are ONE DAY IN PAIN a band or more of a project? Do you also perform live? Swedish death metal is always very strong for me in concert. If the band can play it, and of course you can? Have you performed anywhere before? Are you planning to?

Nicke:
We are a band today and have played live 5-6 times now and we will contuine like a band.

You experienced the time of the greatest glory of death metal from Sweden in the 90s. You played in a lot of great bands. I'm from the Czech Republic and only some information was coming to us back then and mostly with a delay. How did you experience everything back then? What was it like to live right in the middle? What about the concerts? Did you go a lot?

Nicke:
I try to go on concerts when I have time for that, I have a daughter to take care of I try to support the local bands att Club Fredagsmangel who is a local Metalclub in Stockholm.


What about today? What is your scene like? There are a lot of new, young bands trying to play the old way. Some of them are pretty good. But everything has changed. Technology, we have the internet, (a)social networks? How has that influenced you? How do you perceive these changes as a musician?

Nicke: I love to see this song kids who play this old stuff and really know how we do that! Swedish upcoming bands in the old stuff is Xorsist and Impurity. Yong kids and they nailed the old stuff excellent.

What does music mean to you? Do you make a living out of it? Does it work at all? Or do you work in a completely different field and music is a hobby and relaxation for you?

Nicke:
I have a full-time work and its a more little of a hobbies for me, we rehearsal 1 times in week, but I write a lot of music in my home.


What are you planning with ONE DAY IN PAIN in the coming months? How are things going with the label? Are you looking for one?

Nicke:
Last Friday we have releaseparty and play live, December 9 I go back to my hometown in Helsingborg when everything started for me and we will play live there! After that we start to practice the fourth album like I already have written, then I hope more shows and festivals next year. We will stepped up more now.

Thank you so much for the interview and especially for your music. I really appreciate it. I'm very glad that even as an old dog I still have something to listen to. Thanks a lot! Have a great personal life!

Nicke:
Thanks a lot for asking me to do this! Take care!

Recenze/review - ONE DAY IN PAIN - In Pain We Trust (2023):

Recenze/review - ONE DAY IN PAIN - Doomsday Congregation (2021):




---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - ONE DAY IN PAIN - Old school švédský death metal, který je ukován z té nejkvalitnější oceli! Masakr v márnici!


Rozhovor s death metalovou skupinou ze Švédska - ONE DAY IN PAIN.

Odpovídal Niclas Olsson, děkujeme!

Recenze/review - ONE DAY IN PAIN - In Pain We Trust (2023):

Ave ONE DAY IN PAIN! Niclasi, právě poslouchám vaši novou desku „In Pain We Trust“ a připadám si jako v devadesátých letech minulého století, když jsme s kamarádem přišli vždycky z obchodu nebo pošty, sedli si k přehrávači a poslouchali novinky stále dokola. Hergot, nové album se opravdu povedlo. Jak vlastně vznikl nápad založit ONE DAY IN PAIN? Proveď nás prosím historií kapely.

Nicke:
Jsem moc rád, že se vám naše nové album líbí! Moc děkujeme!

Příběh ODIP začíná v dubnu 2020, kdy jsem byl 6 týdnů nemocný doma v Covidu a jsem ten typ člověka, který potřebuje celou dobu něco dělat a nedokáže sedět v klidu. Takže jsem se opravdu nudil, že jsem nemocný a mám své domácí studio v mém bytě, takže jsem dostal nápad začít psát písně, které rád poslouchám. Napsal jsem celou hudbu a nahrál všechny kytary, basu, a když jsem byl v pořádku, nahrál jsem bicí v naší zkušebně, kterou mám se svou druhou kapelou Putrid Vision. Trochu jsem spolupracoval s Roggou Johanssonem (Paganizer) a pomáhal mu nahrávat bicí pro jeho projekty, tak jsem ho požádal, jestli by nenapsal texty a nenazpíval vokály pro těchto deset skladeb pro Imperial Fires. Řekl, že ano, a když jsme dokončili všechny skladby, požádal jsem Håkana Stuvemarka (Wombbath), aby album smíchal a zmasteroval! Já nejsem hlavní kytarista, takže jsem požádal deset kamarádů, aby ve skladbách zahráli sólové party. I co znamená jen pro projekt, ale dostal jsem nahrávací smlouvu s Cryptorium Records ve Švédsku. Potom si myslím, že musím jít dál a hledat členy, kteří to budou dělat naživo! Tak jsem založil kapelu s názvem One day In Pain a název projektu pochází z první písně, kterou jsem napsal stejně jako název. To je náš příběh!


Jsi hlavní skladatel, autor a také známý bubeník, který hrál ve spoustě skvělých kapel. Na prvním albu ONE DAY IN PAIN „Imperial Fires“ (2020) jsi ale podepsán pod všemi nástroji i zpěvem. Znamená to, že se dlouhodobě věnuješ i kytaře a vokálům? Nechci ti příliš lichotit, ale album je skvělé po všech stránkách! Prozradíš nám, jak si jako muzikant začínal? Jaká byla tvoje první kapela? Byli to LEPROSY? Máš nějaké oficiální hudební vzdělání nebo jsi samouk?

Nicke:
Na Imperial Fires hraji na všechny kytary (ne na sólové party), basu a bicí, zpívá Rogga Johansson. Jsem šťastný amatér na kytaru a basu, můj hlavní nástroj jsou bicí a moje první opravdová death metalová kapela byla Leprosy a na všechny nástroje jsem se naučil hrát sám, žádný zasraný učitel mě nemůže naučit hrát, hodně se dívám na ostatní lidi, co dělají, když hrají, a hodně cvičím a učím se sám.

Jestli jsem to dobře pochopil, tak na dalším albu „Doomsday Congregation“ jsi již přizval další kolegy, aby ti s muzikou pomohli. Znamená to, že hudbu i skládali? Nebo jsi stále podepsán pod vším, ale oni jen přebrali tvé nápady? Zajímalo by mě, jak probíhal výběr muzikantů? Když se podívám na promo fotky a přečtu si jména, tak mě napadá, že jste se museli potkat někde ve Stockholmu v hospodě. Nebo se pletu?

Nicke:
Ludde (zpěvák) píše všechny texty. Fredrik a Jakob (kytaristé) přicházejí s nápady, když zkoušíme skladby, a Andreas (basa) dělá své věci a já neříkám nic o jeho hře, pokaždé mě překvapí, LoL!

S Jakobem hrajeme společně v Putrid Vision, tak jsem se ho zeptal, jestli se přidá ke kapele. Ludde & Fredrik nevím, než se jich zeptám a Andreas, známe se už 25 let.


Asi se shodneme na tom, že starý švédský zvuk je skvělý. Vám se na novince „In Pain We Trust“ neskutečně povedl. Přijde mi, že se chřestí s pytlem plným kostí! Je to masakr a zároveň je zvuk čitelný, živelný a živočišný. Kdo je pod zvukem podepsán a kde jste nahrávali?

Nicke:
S nahráváním nám pomáhal Andreas Moren (Bleeding Utopia). Fredrik a Jakob doma nahrávají kytary a Ludde ve zkušebně vokály. Andreas Moren nahrál kytary a album smíchal a zmasteroval.

Ono vůbec…album je povedené po všech stránkách. Mám moc rád černobílé obaly. Podle mě se hodí k death metalu nejvíce. Kdo je autorem motivu k „In Pain We Trust“? Jeho práce mi připomíná mého oblíbeného Marka Riddicka.

Nicke:
Umělecký návrh obálky jsem dělala já, ale výtvarník se jmenuje PilgrimCoffin z Indonésie.


Jsou ONE DAY IN PAIN kapelou nebo spíše projektem? Vystupujete i naživo? Švédský death metal je na koncertech pro mě vždycky hodně silný. Pokud jej tedy umí kapela hrát a to vy samozřejmě umíte? Už jste někde vystupovali? Plánujete to?

Nicke:
Jsme dnes kapela, hráli jsme naživo už 5 - 6krát a budeme fungovat jako kapela.

Zažil si dobu největší slávy death metalu ze Švédska v devadesátých letech. Hrál si ve spoustě skvělých kapel. Já pocházím z České republiky a k nám se dostávaly tenkrát jen některé informace a většinou se zpožděním. Jak si tehdy všechno prožíval? Jaké to bylo žít přímo ve středu? Co třeba koncerty? Chodil si hodně?

Nicke:
Snažím se chodit na koncerty, když na to mám čas, mám dceru, o kterou se musím starat, snažím se podporovat místní kapely, které navštěvují klub Fredagsmangel, což je místní metalový klub ve Stockholmu.


A co dnes? Jaká je vaše scéna? Je spousta nových, mladých kapel, které se snaží hrát postaru. Některé jsou i docela dobré. Změnilo se ale všechno. Technologie, máme internet, (a)sociální sítě? Jak tě to ovlivnilo? Jak tyhle změny vnímáš jako muzikant?

Nicke: Rád vidím tyhle děti, které hrají staré věci a opravdu vědí, jak to dělat! Švédské nadcházející kapely ve starých věcech jsou Xorsist a Impurity. Mladí kluci a hrají starý věci výborně.

Co pro tebe znamená hudba? Živíš se jí? Jde to vůbec? Nebo pracuješ v úplně jiném oboru a muzika je pro tebe koníček a relax?

Nicke:
Mám práci na plný úvazek a je to pro mě spíš takový koníček, zkoušíme 1x týdně, ale hodně hudby píšu doma.


Co chystáte s ONE DAY IN PAIN v nejbližších měsících? Jak to máte vůbec s labelem? Hledáte nějaký?

Nicke:
9. prosince se vracím do svého rodného města Helsingborgu, kde to pro mě všechno začalo, a budeme tam hrát naživo! Potom začneme zkoušet na čtvrté album, které jsem už napsal, a doufám, že příští rok bude víc koncertů a festivalů. Teď budeme vše stupňovat.

Děkuji moc za rozhovor a hlavně za vaši muziku. Moc si toho vážím. Jsem moc rád, že i jako starý pes mám pořád co poslouchat. Díky moc! Ať se vám daří i v osobním životě!

Nicke:
Díky moc za rozhovor! Mějte se!

Recenze/review - ONE DAY IN PAIN - In Pain We Trust (2023):

Recenze/review - ONE DAY IN PAIN - Doomsday Congregation (2021):




---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine