DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemswedish deathmetal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemswedish deathmetal. Zobrazit všechny příspěvky

středa 15. dubna 2026

Interview - GLUTTONY - A cold, dark, and bloody exhumation of a cursed Swedish grave!

Interview with death metal band from Sweden - GLUTTONY.

Answered Anders Härén (guitars), thank you!

Recenze/review - GLUTTONY - Eulogy to Blasphemy (2026):

Ave GLUTTONY! It’s been two years since I saw you here in the Czech Republic at the awesome BACK TO THE SYMBOLIC festival. How did you enjoy the event? I don’t even remember if we met in person. You know how it is you spend a few days drinking beer, going to shows, and running around nonstop. Did you like it here? And what do you think of Czech fans? Did you like our beer?

Ave Jakub! Back to the Symbolic was great, like all Czech festivals (though I’m pretty sure we didn’t meet). We love the Czech Republic and it’s a mandatory stop on our European tours, just like this year.

A few weeks ago, I found your previous album “Drogulus” on my phone and played it on my way to work. It was snowy and foggy. I accidentally stepped on some ice and broke two bones in my leg. Before I went to the doctor, I walked several kilometers with a broken leg. I don’t know about you, but when I listen to good music, I’m in another world. I started out as a young guy, way back in the ’90s, and it still gets me. It’s like a curse. How did you get into death metal? Which band first caught your attention?

It’s the same for me. Great music takes you on a spiritual journey. My descent into extreme metal was also a journey. It started with Heavy Metal when I was about 5 and then evolved into Thrash Metal which I thought was the baddest stuff out there. But then in 1992 when I was 11 or 12, a friend of mine had bought the Pieces EP by Dismember and he also played me Cannibal Corpse’s Hammer-smashed face which I went out to purchase right away. I prefered Dismember but the experience was the same for both bands: What is this? How can someone play this brutal and sing like this? This is the coolest shit I’ve ever heard. Shortly after I bought Mayhem’s Deathcrush and Marduk’s Dark Endless as well as Dismember’s back catalogue and well... the journey continues.


I just lay in bed for a few days, and since this is the first time in my life I’ve broken something, I was constantly cursing. Suddenly you have a lot of time on your hands. I check my email and read your message, and I’m nervous because it took me a while to get to your new album, “Eulogy to Blasphemy.” However, when I heard it for the first time, suddenly my leg didn’t hurt at all. I call it the Swedish spa😊). The only thing missing was beer, because I was taking a lot of painkillers. Can you tell us how the new album came about?

The easy answer would be to say that we followed our trusted process: I write some riffs, we meet up for rehearsal and craft it into a song together, and record a demo of it. We keep this up every other week until we’re out of inspiration. Like I said, that is the easy answer because that is our process. But when I think about it, I feel that I had more inspiration this time around and that we had more fun crafting the songs. After Drogulus, in 2023, we started touring more frequently which has brought new energy to the band. And that new energy can be heard on Eulogy to Blasphemy in that the songs are better; better hooks and more varied. Also longer songs for some reason.

I’ve got some time to read now, so I’ve been diving into some good old horror stories. The undead are clashing with zombies, blood is flowing freely, and since I’m here alone listening to your new album from this year, it all came together for me. A serious question popped into my head. Do you believe in the afterlife? I’m more of a materialist and a skeptic, but when I’m alone at the cabin in the mountains, I sometimes feel like I catch a glimpse of someone undead in the cemetery.

Hehe well I am a scientific atheist so unfortunately I believe that we simply rot away. That being said, I’ve had some truely weird experiences that science cannot explain so, who knows. It’s an attractive thought that I can become a specter and haunt other people after I’m dead...


I’ve come to love GLUTTONY mainly because not only do you play brilliantly and present a style I’ve loved for nearly 35 years, but above all because, as a band, you’re genuine, real, believable, and authentic. It’s not just about technique, but mainly about heart, as a friend of mine who’s no longer with us used to say. What do you think about that? I meet a lot of bands these days that can play perfectly, but they’re sterile and, in the end, actually terribly boring.

Thanks Jakub, that’s probably the best compliment we have received. The four of us and our trusted tour driver are great friends, we have a lot of fun doing this and I think that translates into good music. We’re easy-going guys and we love to meet our fans and have a beer with them. I see no point in being a pretentious asshole just because I spend some hours on a stage every year. We have high standards and rehearse a lot and we don’t want to piss away a single show. Whether it’s 20 people or 200, everyone who paid to see us shall get a great experience. And if putting on a good show means missing a note or two, fine. I’d rather bang my brains out and play the riff wrong than stand in a corner of the stage with a Fender up under my armpits, playing the riff perfect.

Everyone in the band is over 40. You surely have your jobs, families, and plenty of other responsibilities. How do you perceive death metal and music in general? What does it mean to you? For me, for example, it’s not just a lifestyle, but also relaxation and rest. Thanks to music, I’ve met a lot of great people, and whenever work gets to me (I work in a technical field), when I can’t stand looking at this rotten world anymore, I “escape” to concerts. Plus, the coolest people have always hung around extreme music… How do you feel about it?

If I were religous I would say „Amen“. One of the best things I know (which like you said with job, family etc happens too seldom) is going to a metal show in Sundsvall. I often go there alone because I know I will meet friends from the last 30 years, ranging from those I hung out with when I was 15, to the kids who are the new blood and that I’ve gotten to know. That is my extended family and just like you said, there’s no better escape than washing away the world or a shitty week with a metal show. It’s a lifestyle for sure.


We should also talk a little bit about the new album, what do you say…? It really grabbed me right away. If I’m not mistaken, Jonas Jönsson is credited with the sound. Where did you record the album, and who did the mastering? Look, to be honest, every time I hit play, I feel a chill in my broken leg!

Haha big thanks! Sundsvall where we live isn’t big, just around 100k inhabitants, so naturally you know almost every metalhead and Jonas is no exception. We though Jonas did a good job on Drogulus but we actually tried out two other producers because just like artwork artists, we like to do something different on every album. But it didn’t work and after hearing Jonas test mix, we know he was the man for the job. We recorded in our own Studio Blastbeat and sent everything to him. Our drummer is a sound engineer and Max (bassplayer) is just a self-taught genious. They are the engineers and producers of the recording and then when we’re tired of hearing the songs, it’s great to send it to someone that we know understands our vision. We met up with Jonas two times in his studio to discuss some details and give him the horror samples and in the end, this is the album where I’m most satisfied with the sound. I think he nailed the right balance with a sound that is polished just enough.

The zombie on the cover, and the church behind it, looks kind of familiar to me. We have one just like that at our cabin in the mountains. A lot of people died there during the war. Crazy, horrible things happened there, and the old folks always said it’s haunted. Who designed the cover, and where did they get their inspiration? I’m seriously thinking about buying a T-shirt that design is really awesome!

We’ll be playing to shows in Czech Republic in May (NTEY Death Fest May 15 and Grabo Fest in Karviná May 16). If you come by then I’ll hook you up with the t-shirt. Our friend Mysteriis, founder and drummer of Setherial, designed the cover artwork and the booklet. Another close friend and an amazing artist who also took the band photos and has directed the upcoming music video. We spent a lot of time together digesting old horror movie covers from the 70’s and 80’s because we really like the color schemes and compositions. That was the main inspiration and also we wanted the zombie to tie it together with our earlier work so he ended up with a zombie preacher vomiting forth blood and flies and a 70’s feeling title art.


What about the lyrics? What are they about? Who wrote them, and what do they deal with?

Me and Magnus (vocals) divide the lyrics usually 50/50. Our first collaboration was Cult of the Unborn when we wrote the whole album as a horror tale which was a lot of fun. On Drogulus we had the main theme of the Lovecratian universe but on this album we decided early on that we would go back to the roots and skip the overarching theme. Instead, since we write the music first, we divided the songs between us according to what song we liked. Then each to his own. Magnus lyrics were heavily inspired by horror movies, like Corpses Eating Corpses that draws from Hellraiser, and Threshold to Nonexistence which is about the French movie Martyrs. For my lyrics, it’s a wide range. On Immured by Rotting Corpses, I wanted to explore the horror of waking in a massgrave and having to claw your way out. For the title track Eulogy to Blasphemy I wanted to explore a metaphore. I you read the lyrics literally, it‘s about a black mass. But is also a metaphore for going to a metal show and being consumed by the by the experience. Eulogy to Blasphemy is both meant as a celebration of everything considered unholy and a celebration of Metal music and Metal lifestyle.

I checked out your website, and you’ll be performing several times in the Czech Republic and Slovakia this May. Does that mean you really like it here? The rest of your concerts are in Germany, Denmark, and Sweden. Can you compare the fans? Where do they buy the most merchandise, who jumps off the stage the most, etc.? I’m curious about how people react to death metal in different places.

Man, that’s a great question. The audience differs for sure between each country but I haven’t actually though about how. During the show, I would say the behavior is similar, perhaps with the exception that in Sweden someone always has to crack a joke and scream things like „Play faster“ between songs. The main difference I would say is before and after the show. In some countries, fans can be very nervous and almost don’t dare to talk to you, whereas in other countries we are asked to sign autographs and take selfies.

 

In the nineties, death metal was at its peak. Gradually, it shifted back to the underground, where I think it belongs. For me, the best is a small club, just die-hard fans, a beer in hand, and if there are some pretty girls around, I wouldn’t mind that either. It might sound strange, but for me, this is paradise. Which concerts do you enjoy the most? How do you perceive the differences between clubs and festivals?

It’s uncanny how we think alike Jakub. Death Metal belongs in a club, period. Sure, I’ve seen the classic bands at Wacken and Sweden Rock but I don’t think it’s the same. It belongs in a dark, sweaty room, that’s when the audience truely looses their boundaries. As a band we enjoy playing festivals as well, for instance the Metal!!! festival at Ostrava castle in 2024 was amazing. But, hand on heart, I prefer the venue shows. Like I said, Death Metal belongs in the darkness...

I’m sorry, but my leg really hurts. I’m going to have to wrap this up. What does GLUTTONY have in store for the future? If you have a message for fans, labels, or promoters, this is your chance…

Focus right now is getting Eulogy To Blasphemy out everywhere because I truely believe it is our best album. We will be touring this year and next and after that we’ll see. I have to thank Rico at F.D.A. Records for a fantastic teamwork from day one, F.D.A. has done a great job. As for promoters, we don’t have a booking agency so we are very easy to book. A simple email to info@gluttony.se does the trick. To our fans we want to extend our sincere gratitude. You have been with us since the Coffinborn demo, you send us DMs and order merch from the weirdest places, you come up after the show and talk, and we are extremely grateful to you!

Thank you so much for the interview; I really appreciate it. You probably know what music I’m going to listen to now. Of course, “Eulogy to Blasphemy”! I wish you massive sales, packed shows, and I look forward to grabbing a beer with you somewhere! All the best in your personal lives, too. Cheers!

The pleasue was all mine Jakub, see you in May!

about GLUTTONY on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - GLUTTONY - Eulogy to Blasphemy (2026):







Rozhovor - GLUTTONY - Chladná, temná a krvavá exhumace prokletého švédského hrobu!

Rozhovor se švédskou death metalovou skupinou GLUTTONY.

Odpovíddal Anders Härén (kytara), děkujeme!

Recenze/review - GLUTTONY - Eulogy to Blasphemy (2026):

Ave GLUTTONY! Je to již dva roky, co jsem vás viděl u nás v České republice na skvělém festivalu BACK TO THE SYMBOLIC. Jak jste si akci užili? Už si ani nepamatuji, jestli jsme se setkali osobně. Znáš to, člověk několik dní popíjí pivo, chodí na muziku a je v jednom kole. Líbilo se ti u nás? A co říkáš na české fanoušky? Chutnalo ti naše pivo?

Ave Jakube! Back to the Symbolic byl skvělý, stejně jako všechny české festivaly (i když jsem si docela jistý, že jsme se nepotkali). Milujeme Českou republiku a je to povinná zastávka na našich evropských turné, stejně jako letos.

Před několika týdny jsem si našel v telefonu vaše minulé album „Drogulus“ a cestou do práce si jej pustil. Byl sníh a mlha. Omylem jsem vkročil na led a zlomil si dvě kosti v noze. Než jsem šel k doktorovi, tak jsem se zlomenou nohou ušel několik kilometrů. Nevím jak ty, ale já když poslouchám nějakou dobrou muziku, tak jsem mimo. Začínal jsem jako mladý kluk, kdysi dávno v devadesátých letech a pořád mě to bere. Je to jako prokletí. Jak si začínal s death metalem ty? Jaká první kapela tě oslovila?

Pro mě je to stejné. Skvělá hudba vás vezme na duchovní cestu. Můj sestup k extrémnímu metalu byl také cesta. Začalo to heavy metalem, když mi bylo asi 5, a pak se to vyvinulo do thrash metalu, který jsem považoval za to nejhorší, co existuje. Ale pak v roce 1992, když mi bylo 11 nebo 12, si můj kamarád koupil EP Pieces od Dismember a také mi pustil Cannibal Corpse's Hammer smashed face, kterou jsem si hned šel koupit. Dismember jsem měl raději, ale zážitek byl u obou kapel stejný: Co to je? Jak může někdo hrát takhle brutálně a takhle zpívat? Tohle je nejúžasnější věc, jakou jsem kdy slyšel. Krátce nato jsem si koupil Deathcrush od Mayhem a Marduk's Dark Endless a také starší alba Dismember a no... cesta pokračuje.


Ležel jsem několik dní jen tak na posteli a protože mám poprvé ve svém životě něco zlomeného, tak jsem pořád nadával. Najednou má člověk spoustu času. Koukám do emailu a čtu si zprávu od tebe a jsem nervózní, protože než jsem se k vaší nové nahrávce „Eulogy to Blasphemy“ dostal, chvilku mi to trvalo. Nicméně, když jsem ji slyšel poprvé, najednou mě noha vůbec nebolela. Říkám tomu švédské lázně😊). Jen mi chybělo pivo, protože jsem bral spoustu prášků na bolest. Prozradíš nám, jak nové album vznikalo?

Jednoduchá odpověď by byla, že jsme dodržovali náš osvědčený postup: napíšu pár riffů, sejdeme se na zkoušce a společně z nich vytvoříme písničku a natočíme demo. Pokračujeme v tom každý druhý týden, dokud nám nedojde inspirace. Jak jsem řekl, to je jednoduchá odpověď, protože to je náš postup. Ale když se nad tím zamyslím, mám pocit, že jsem tentokrát měl více inspirace a že jsme si tvorbu písní užili víc. Po albu Drogulus v roce 2023 jsme začali častěji koncertovat, což do kapely vneslo novou energii. A tu novou energii je slyšet na albu Eulogy to Blasphemy v tom, že písně jsou lepší; s lepšími melodiemi a pestřejší. Z nějakého důvodu také delší písně.

Mám teď čas i na čtení a narval jsem si do hlavy nějaké staré dobré horory. Nemrtví se potkávají se zombie, krev teče proudem a jak tu jsem sám a poslouchám vaše nové letošní album, tak se mi všechno spojilo v jedno. Napadla mě jedna vážná otázka. Věříš na posmrtný život? Já jsem spíš materialista a skeptik, ale když jsem na horách na chalupě sám, tak mám občas pocit, že na hřbitově někoho nemrtvého zahlédnu.

Hehe, no, jsem vědecký ateista, takže bohužel věřím, že prostě shnijeme. Nicméně jsem měl pár opravdu zvláštních zážitků, které věda nedokáže vysvětlit, takže kdo ví. Je lákavá představa, že se po smrti můžu stát přízrakem a strašit ostatní lidi...


GLUTTONY jsem si oblíbil hlavně kvůli tomu, že nejen, že umíte skvěle hrát, předkládáte styl, který miluji skoro 35 let, ale hlavně kvůli tomu, že jste jako kapela opravdoví, reální, uvěřitelní, autentičtí. Nejde tu jen o postupy, ale hlavně o srdce, jak říkal jeden, dnes už mrtvý kamarád. Co si o tom myslíš? Potkávám dnes spoustu kapel, které umí perfektně hrát, ale jsou sterilní a v závěru vlastně hrozně nudné.

Díky Jakube, to je asi nejlepší kompliment, jaký jsme kdy dostali. My čtyři a náš důvěryhodný řidič jsme skvělí přátelé, u toho si užíváme spoustu zábavy a myslím, že se to promítá do dobré hudby. Jsme pohodoví kluci a rádi se setkáváme s našimi fanoušky a dáme si s nimi pivo. Nevidím smysl v tom být nafoukaný blbec jen proto, že každý rok trávím pár hodin na pódiu. Máme vysoké standardy, hodně zkoušíme a nechceme zkazit ani jednu show. Ať už je to 20 lidí nebo 200, každý, kdo si zaplatil, aby nás viděl, si odnese skvělý zážitek. A pokud dobrá show znamená vynechat notu nebo dvě, fajn. Raději si prásknu hlavou a zahraji riff špatně, než abych stál v rohu pódia s Fenderem v podpaží a hrál riff perfektně.

Všem vám je v kapele přes 40. Určitě máte svoje práce, rodiny, spoustu dalších povinností. Jak vnímáš death metal a muziku všeobecně? Co pro tebe znamená? Já to mám třeba tak, že je to pro mě nejen životní styl, ale i relax, odpočinek. Potkal jsem díky hudbě spoustu skvělých lidí a pokaždé, kdy mě štve práce (pracuji v technickém oboru), když se už nemůžu dívat na tenhle zkažený svět, tak „utíkám“ na koncerty. Navíc, kolem extrémní muziky se vždy motali ti nejpohodovější lidé… Jak to máš nastavené ty?

Kdybych byl věřící, řekl bych „Amen“. Jedna z nejlepších věcí, které znám (což se, jak jsi řekl, s prací, rodinou atd. stává jen zřídka), je jít na metalový koncert do Sundsvallu. Často tam chodím sám, protože vím, že se tam setkám s přáteli z posledních 30 let, od těch, se kterými jsem se bavil, když mi bylo 15, až po kluky, kteří jsou nová krev a které jsem poznal. To je moje širší rodina a jak jsi řekl, není lepší únik než smýt svět nebo strávit mizerný týden s metalovou show. Je to rozhodně životní styl.


Měli bychom taky trošku probrat nové album, co říkáš…? Do mě byl dráp vlastně ihned zaseknut. Jestli se nepletu, tak pod zvukem je podepsán Jonas Jönsson. Kde jste album nahrávali, kdo vám dělal mastering? Hele, na rovinu, pokaždé, když zapnu play, tak cítím ve zlomené noze chlad!

Haha, velké díky! Sundsvall, kde žijeme, není velký, má jen kolem 100 tisíc obyvatel, takže tam samozřejmě znáte skoro každého metalistu a Jonas není výjimkou. Mysleli jsme si, že Jonas odvedl na Drogulus dobrou práci, ale ve skutečnosti jsme vyzkoušeli dva další producenty, protože stejně jako umělci, kteří tvoříme umělecká díla, rádi na každém albu děláme něco jiného. Ale nefungovalo to a po poslechu Jonasova testovacího mixu jsme věděli, že je pro tu práci ten pravý. Nahrávali jsme v našem vlastním studiu Blastbeat a všechno jsme mu poslali. Náš bubeník je zvukař a Max (baskytara) je prostě samouk génius. Jsou to inženýři a producenti nahrávky a když nás pak unaví poslouchání písní, je skvělé poslat ji někomu, o kom víme, že rozumí naší vizi. S Jonasem jsme se dvakrát setkali v jeho studiu, abychom probrali pár detailů a dali mu hororové samply, a nakonec je to album, u kterého jsem se zvukem nejvíce spokojený. Myslím, že se mu podařilo dosáhnout správné rovnováhy se zvukem, který je dostatečně vybroušený.

Zombie na obalu, i kostel za ní, je mi nějaký povědomý. U nás na chalupě v horách, také jeden takový máme. Kdysi tam zemřelo za války spousta lidí. Děly se tam šílené ohavné věci a staří pamětníci vždycky říkali, že tam straší. Kdo je autorem obalu a kde pro něj vzal inspiraci? Opravdu uvažuji o tom, že si koupím triko, ten motiv je fakt parádní!

V květnu budeme hrát na koncertech v České republice (NTEY Death Fest 15. května a Grabo Fest v Karviné 16. května). Pokud se dostavíte, pošlu vám tričko. Obal a booklet navrhl náš kamarád Mysteriis, zakladatel a bubeník Setherialu. Další blízký přítel a úžasný umělec, který také fotil kapelu a režíroval připravovaný videoklip. Strávili jsme spolu spoustu času pročítáním starých coverů hororů ze 70. a 80. let, protože se nám moc líbí barevná schémata a kompozice. To byla hlavní inspirace a také jsme chtěli, aby zombie album propojil s naší dřívější tvorbou, takže nakonec vznikl zombie kazatel zvracející krev a mouchy a titulní obrázek v sedmdesátkové atmosféře.


A co texty? O čem jsou? Kdo je napsal a o čem pojednávají?

S Magnusem (zpěv) si texty dělíme obvykle 50/50. Naše první spolupráce byla u Cult of the Unborn, kde jsme celé album napsali jako hororový příběh, což byla velká zábava. Na Drogulus jsme měli hlavní téma lovecratovské univerzum, ale na tomto albu jsme se brzy rozhodli, že se vrátíme ke kořenům a toto zastřešující téma vynecháme. Místo toho, protože hudbu píšeme nejdřív my, jsme si písně rozdělili podle toho, která se nám líbila. Pak každý podle svého. Magnusovy texty byly silně inspirovány horory, jako například Corpses Eating Corpses, která vychází z Hellraiseru, a Threshold to Nonexistence, která je o francouzském filmu Martyrs. Moje texty mají široký záběr. V Immured by Rotting Corpses jsem chtěl prozkoumat hrůzu z probuzení v masovém hrobě a nutnosti se prodírat ven. V titulní skladbě Eulogy to Blasphemy jsem chtěl prozkoumat metaforu. Pokud text čtete doslova, je o černé mši. Je to ale také metafora pro návštěvu metalového koncertu a nechat se pohltit tímto zážitkem. Eulogy to Blasphemy je míněna jako oslava všeho považovaného za nesvaté a zároveň jako oslava metalové hudby a metalového životního stylu.

Koukal jsem k vám na webové stránky a budete v květnu několikrát vystupovat i u nás v Čechách a na Slovensku. Znamená to, že se vám u nás fakt líbí? Zbytek koncertů máte v Německu, Dánsku, Švédsku. Můžeš nějak porovnat fanoušky? Kde kupují nejvíc merchandise, kdo nejvíc skáče z pódia apod.? Zajímá mě, jak se kde reaguje na death metal.

Člověče, to je skvělá otázka. Publikum se v jednotlivých zemích určitě liší, ale vlastně jsem nepřemýšlel jak. Řekl bych, že chování během koncertu je podobné, snad s tou výjimkou, že ve Švédsku musí někdo vždycky mezi písněmi vyprávět vtip a křičet věci jako „Hraj rychleji“. Hlavní rozdíl bych řekl, že je před koncertem a po něm. V některých zemích mohou být fanoušci velmi nervózní a téměř se neodváží s vámi mluvit, zatímco v jiných zemích nás žádají o autogramy a selfie.

 

V devadesátých letech byl death metal na vrcholu. Postupně se přesunul zase spíše do undergroundu, kam podle mého patří. Nejlepší je pro mě malý klub, jen pravověrní fanoušci, pivo v ruce a když budou kolem nějaké pěkné holky, tak bych se také nezlobil. Možná to bude znít divně, ale pro mě je tohle ráj. Které koncerty si užíváš nejvíce? Jak vnímáš rozdíly mezi kluby a festivaly?

Je zvláštní, jak moc smýšlíme podobně, Jakube. Death metal patří do klubu, tečka. Jasně, viděl jsem klasické kapely na Wackenu a Sweden Rocku, ale nemyslím si, že je to totéž. Patří do tmavé, zpocené místnosti, tehdy publikum skutečně ztrácí své hranice. Jako kapela si užíváme i hraní na festivalech, například festival Metal!!! na Ostravském hradě v roce 2024 byl úžasný. Ale ruku na srdce, dávám přednost koncertům v klubech. Jak jsem říkal, death metal patří do tmy...

Omlouvám se, ale už mě fakt bolí noha. Budu muset končit. Co chystají GLUTTONY do budoucna? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, tak zde je prostor…

Momentálně se soustředíme na to, aby se Eulogy To Blasphemy dostalo všude, protože si opravdu myslím, že je to naše nejlepší album. Letos a příští rok budeme mít turné a pak uvidíme. Musím poděkovat Ricovi z F.D.A. Records za fantastickou týmovou práci od prvního dne, F.D.A. odvedli skvělou práci. Co se týče promotérů, nemáme bookingovou agenturu, takže je velmi snadné si u nás zarezervovat album. Stačí jednoduchý e-mail na adresu info@gluttony.se. Našim fanouškům chceme vyjádřit upřímné poděkování. Jste s námi od dema Coffinborn, posíláte nám DM a objednáváte si merch z těch nejpodivnějších míst, chodíte po koncertě a povídáte si s námi a my jsme vám nesmírně vděční!

Děkuji moc za rozhovor, opravdu si jej vážím. Je ti asi jasné, co si jdu pustit za muziku. Jasně, „Eulogy to Blasphemy“! Přeji vám co největší prodeje, narvané koncerty a budu se těšit někde na pivu! Ať se vám daří i v soukromí. Na zdraví!

Potěšení je na mé straně, Jakube, uvidíme se v květnu!


about GLUTTONY on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - GLUTTONY - Eulogy to Blasphemy (2026):

úterý 17. března 2026

Recenze/review - GLUTTONY - Eulogy to Blasphemy (2026)


GLUTTONY - Eulogy to Blasphemy
CD 2026, F.D.A. Records

for english please scroll down

Pamatujte, že mrtví nejdou zabít. Jejich prokleté duše se navěky toulají mezi naším a oním světem. Většinou jsou jenom tichým a děsivým stínem, ale někdy, když se stane něco opravdu zlého nebo nějaká kapela vydá album, které hoří zevnitř, tak se vrátí zpět na zem a touží po čerstvé krvi. Vylézají z hrobů, ze starých plesnivých rakví. Mají zohavené tváře a odpadává jim maso od kostí. Švédští maniaci GLUTTONY jsou zpět a znovu útočí na samou podstatu death metalu. Ostré riffy, divoké bicí, řev bestie, melodie plné chladu, bolesti a utrpení.

Stalo se to kdysi dávno v devadesátých letech minulého století. Nesl jsem si domů kazetu od mě dosud neznámé kapely GRAVE a jejich název jsem si musel přeložit se slovníkem. Seděli jsme s kamarádem dlouhé hodiny, dny i noci a neustále dokola album poslouchali. Byla nám tenkrát tahle muzika zakódována do samé podstaty naší DNA, do našich prokletých duší. Myslím si, cítím, slyším, že u GLUTTONY tomu bylo hodně podobně, jako u mé maličkosti. 


A tak znovu odkládám lahev svého oblíbeného piva na víko od rakve a zasněně se dívám na mlhu, která se vznáší nad hřbitovem. Setkání s touhle smečkou ve mě vždycky probudí nostalgickou náladu. Trvá to ale jenom chvilku. Pak začnu bouchat pěstí do stolu, kývat spokojeně hlavou do rytmu a usmívám se jako každý starý hrobník, který ví dávno své. Kurva, je to tam, šeptám do tmy. Pánové jsou zkušení muzikanti, kteří jdou svoji vlastní, severskou cestou. Dělají to velmi zkušeně, návykově. Dodržují všechna nepsaná pravidla stylu a zároveň do hudby přidávají kus sebe samých, své invence a spoustu morbidních nápadů. Stylově stále patří mezi vyvolené. Pokud máte rádi kapely typu INTERMENT, ENTOMBED, NIHILIST, ENTRAILS, DISMEMBER, GRAVE, potom vám doporučuji stejný postup jako provádím já. Volume úplně doprava, výhled na starý hřbitov a pokud jej nemáte, tak si před poslechem aspoň pusťte nějaký dobrý starý horor. Jen pamatujte nato, že vás nové album "Eulogy to Blasphemy" vtáhne do sebe a budete se procházet v záhrobí, potkávat své vlastní démony a nasávat pach rozkládajících se mrtvol. GLUTTONY jsem viděl naživo a byli vynikající, dělal jsem s nimi skvělý rozhovor a jejich hudba mi pokaždé přišla opravdová, ryzí, nespoutaná, uvěřitelná a absolutně autentická. Pro mě, starého psa, který hlídá vstup do podsvětí již skoro 35 let, jsou to zásadní věci, které ihned zařadily novou nahrávku mezi vyvolené. Pamatujte na to, až zapnete znovu play, až se vydáte na hřbitov. Povedlo se vlastně všechno. Masivní zvuk, stylový obal, ale hlavně nápady, které jsou do mě opětovně zatloukány jako rezavé hřeby, které budou jednou i v mé rakvi. Masakr v márnici! Mrtví nejdou zabít! Chladná, temná a krvavá exhumace prokletého švédského hrobu! Death metal par excellence!


Asphyx says:

Remember, the dead cannot be killed. Their cursed souls wander forever between this world and the next. Most of the time, they are just a silent and terrifying shadow, but sometimes, when something truly evil happens or a band releases an album that burns from within, they return to earth, craving fresh blood. They crawl out of graves, out of old, moldy coffins. Their faces are disfigured, and flesh is falling off their bones. The Swedish maniacs GLUTTONY are back, once again attacking the very essence of death metal. Sharp riffs, wild drums, the roar of a beast, melodies full of cold, pain, and suffering.

It happened long ago in the 1990s. I brought home a cassette by a band I hadn’t heard of before, GRAVE, and I had to look up their name in a dictionary. My friend and I sat for hours on end, days and nights, listening to the album over and over. Back then, this music was encoded into the very essence of our DNA, into our cursed souls. I think, I feel, I hear that it was much the same for GLUTTONY as it was for yours truly. 
 

And so, once again, I set down the bottle of my favorite beer on the coffin lid and gaze dreamily at the mist hovering over the cemetery. Meeting up with this crew always puts me in a nostalgic mood. But it only lasts a moment. Then I start pounding my fist on the table, nodding my head contentedly to the beat, and smiling like any old gravedigger who’s known his stuff for ages. Fuck, it’s here, I whisper into the darkness. These guys are seasoned musicians who are forging their own Nordic path. They do it with great skill, in an addictive way. They adhere to all the unwritten rules of the genre while adding a piece of themselves, their creativity, and plenty of morbid ideas to the music. Stylistically, they still belong among the chosen few. If you like bands like INTERMENT, ENTOMBED, NIHILIST, ENTRAILS, DISMEMBER, GRAVE, then I recommend you do the same as I do. Turn the volume all the way up, look out at an old cemetery, and if you don’t have one, at least watch a good old horror movie before listening. Just keep in mind that the new album "Eulogy to Blasphemy" will pull you in, and you'll find yourself wandering through the afterlife, facing your own demons, and breathing in the stench of decaying corpses. I’ve seen GLUTTONY live, and they were outstanding; I had a great interview with them, and their music has always struck me as genuine, pure, unbridled, believable, and absolutely authentic. For me, an old dog who’s been guarding the entrance to the underworld for nearly 35 years, these are essential qualities that immediately placed this new release among the chosen few. Keep that in mind when you hit play again, when you head to the graveyard. Everything actually worked out. Massive sound, stylish packaging, but above all, ideas that are hammered into me again like rusty nails that will one day be in my coffin too. A massacre in the morgue! The dead cannot be killed! A cold, dark, and bloody exhumation of a cursed Swedish grave! Death metal par excellence!



about GLUTTONY on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
1. Intro
2. All These Trees Are Gallows
3. Hung from Entrails 04:03
4. Excoriation Thrall
5. Eulogy to Blasphemy
6. Awoken in Autopsy
7. A Face Devoured by Rats
8. Corpses Eating Corpses
9. Threshold to Nonexistance
10. A Haunting Wordless Choir
11. Immured by Rotting Corpses

band:
Anders Härén - Guitars (My Own Grave)
Magnus Ödling - Drums (Setherial, ex-Diabolical)
Max Bergman - Bass (My Own Grave)
Magnus Ödling - Vocals

neděle 1. března 2026

Recenze/review - HARROWED - The Eternal Hunger (2026)


HARROWED - The Eternal Hunger
CD 2026, Dying Victims Productions

for english please scroll down

Odsekávám maso od kostí a kolem mě je sníh a led. Exhumace starých prašivých hrobů uprostřed kruté zimy má sice svoje nepopiratelné morbidní kouzlo, ale je to těžká hrobnická práce. Odnesu rakev raději do nedaleké temné márnice a znovu zapnu play na svém přehrávači. Dnes si rvu pod tlakem do hlavy nové album švédských maniaků HARROWED. Tahle smečka moc dobře ví, jak svojí hudbou zhmotnit dlouhé noci v nekonečných chodbách Hádovy říše.

Hraje se tu, jak také jinak, starý švédský death metal, ušpiněný punkem, crustem i nahrubo nasekaným thrashem. Oba pánové jsou zkušení muzikanti (Adam Lindmark (ex- Morbus Chron, Tobias Alpadie - VAK, DEAD LORD), kteří moc dobře ví, jak nahrát album, které se mi dostane do žil i do podvědomí. Mě tedy nezbývá nic jiného, než odložit pivo na víko od plesnivé rakve a vzít znovu do rukou sekyru. Noc je ještě dlouhá a jedinou mou společností je hudba a nekonečný tanec nemrtvých. 


Hudba je zde postavena na pevných základech, které kdysi dávno položily kapely typu ENTOMBED (ano, logo je také velmi podobné), ENTRAILS, NIHILIST, DISMEMBER (nověji potom BASTARD PRIEST, DEATH BREATH), zazní ale i odkazy na starou poctivou americkou školu AUTOPSY, MASTER, REPULSION, SLAUGHTER. Výsledný koktejl je potom nejen velmi divoký, nespoutaný, ostrý a nekompromisní, ale nezapomíná se ani na chladnou a temnou atmosféru. Pro lepší pochopení celé nahrávky vám opravdu doporučuji následovat mé kroky, které jsem tak vkusně popsal v úvodu dnešní recenze. Album těchto maniaků vynikne nejlépe v nekonečných katakombách, v dávno opuštěných kobkách nebo na starodávných pohřebištích. Nová nahrávka švédských bardů má potom v sobě něco zvláštního, morbidně přitažlivého, shnilého a mokvajícího, co vždy odlišovalo dobré kapely od těch ostatních. Pánové jsou totiž opravdoví, ryzí, uvěřitelní a autentičtí. Jasně, nepřinášejí nic nového, ani převratného, ale to po nich ani nikdo nechce. Nenechte se ale mýlit, novinka "The Eternal Hunger" není ale jen dobře odvedeným řemeslem. Naopak, skladby v sobě mají něco navíc, něco, co se mi pokaždé zadře hluboko pod kůži i do vnitřností. Hodně k tomu přispívá surový, chladný a masivní zvuk, pod kterým je podepsán Robert Pehrsson. V tomto případě lze napsat snad jen jediné - skvělá práce!  O motivu na obalu (Robin Banks) netřeba také diskutovat, je stylový a hodí se k hudbě jako k mrtvému dobře vyrobená rakev. HARROWED nám předkládají ty nejděsivější noční můry, hnus a špínu, se kterými se setkáte, až jednou vaše nebohé tělo roztrhají vlci. Je něco shnilého, prašivého, co mě neustále láká se do kobky s názvem téhle kapely se vracet. Možná to jsou i mé hudební základy, které jsem také čerpal na konci osmdesátých a počátku devadesátých minulého století. Odsekávám maso od kostí a kolem mě je sníh a led. Exhumace starých prašivých hrobů uprostřed kruté zimy má sice svoje nepopiratelné morbidní kouzlo, ale je to těžká hrobnická práce. Pořád mě ale neskutečně baví, stejně jako tohle album. Morbidní, prašivý a shnilý death metal z těch nejtemnějších katakomb! Album, u kterého lezou z rakví nemrtví!


Asphyx says:

I chop meat off bones surrounded by snow and ice. Exhuming old, mangy graves in the middle of a harsh winter has its undeniable morbid charm, but it's hard grave-digging work. I'd rather take the coffin to a nearby dark morgue and press play on my player again. Today, I'm listening to the new album by Swedish maniacs HARROWED. This band knows very well how to use their music to bring to life the long nights in the endless corridors of Hades' realm.

They play, how else, old Swedish death metal, dirty with punk, crust, and roughly chopped thrash. Both gentlemen are experienced musicians (Adam Lindmark (ex-Morbus Chron, Tobias Alpadie - VAK, DEAD LORD) who know very well how to record an album that gets into my veins and subconscious. So I have no choice but to put my beer down on the lid of a moldy coffin and pick up my axe again. The night is still long, and my only company is music and the endless dance of the undead. 


The music here is built on solid foundations laid long ago by bands such as ENTOMBED (yes, the logo is also very similar), ENTRAILS, NIHILIST, DISMEMBER (and more recently BASTARD PRIEST and DEATH BREATH), but there are also references to the old American school of AUTOPSY, MASTER, REPULSION, and SLAUGHTER. The resulting cocktail is not only very wild, unrestrained, sharp, and uncompromising, but it also doesn't forget to create a cold and dark atmosphere. For a better understanding of the entire recording, I really recommend following my steps, which I so tastefully described in the introduction to today's review. The album by these maniacs stands out best in endless catacombs, long-abandoned dungeons, or ancient burial grounds. The new recording by these Swedish bards has something special, morbidly attractive, rotten, and oozing, which has always distinguished good bands from the rest. These gentlemen are genuine, pure, believable, and authentic. Sure, they don't bring anything new or revolutionary, but no one expects that from them. Make no mistake, however, the new album "The Eternal Hunger" is not just a job well done. On the contrary, the songs have something extra, something that gets under my skin and into my guts every time. The raw, cold, and massive sound, courtesy of Robert Pehrsson, contributes greatly to this. In this case, there is only one thing to say—great job! There's no need to discuss the cover art (Robin Banks) either; it's stylish and fits the music like a well-made coffin fits a dead body. HARROWED presents us with the most terrifying nightmares, filth, and grime you'll encounter when your poor body is torn apart by wolves. There is something rotten and mangy that constantly tempts me to return to the dungeon named after this band. Perhaps it is also my musical roots, which I drew on in the late 1980s and early 1990s. I chop flesh from bones, surrounded by snow and ice. Exhuming old mangy graves in the middle of a harsh winter has its undeniable morbid charm, but it's hard grave-digging work. Still, I enjoy it immensely, just like this album. Morbid, mangy, and rotten death metal from the darkest catacombs! An album that makes the undead crawl out of their coffins!


tracklist:
1. Bayonet
2. The Cold Of A Thousand Snows
3. Ultra-Terrene Phantasmagoria
4. The Haunter
5. Blood Covenant
6. The Reins
7. Formaldehyde Dreaming
8. The Eternal Hunger


band:
Tobias Alpadie - Guitars, Bass
Adam Lindmark - Vocals, Drums

čtvrtek 26. února 2026

Recenze/review - INTERNAL DECAY - Fires of the Forgotten (2026)


INTERNAL DECAY - Fires of the Forgotten
EP 2026, Hammerheart Records

for english please scroll down

Všechno uteklo tak rychle. Občas se potřebuji zastavit. Nadechnout se a nechat čas, aby kolem mě jen tak plynul. Zavzpomínat na kamarády, co tu již nejsou s námi. Na ty, se kterými jsme kdysi dávno sedávali nekonečné hodiny u reproduktorů a diskutovali o nových nahrávkách. Svět se za tu dobu neskutečně změnil a my jsme zůstali. Stále uctíváme stejné hodnoty. Máme rádi kapely, které hrají srdcem a hudbu, která nám již navěky bude kolovat v žilách. Stojím na hřbitově ve svém rodném městě a poslouchám nové EP švédských tmářů INTERNAL DECAY.

Ano, mí milí přátelé ze záhrobí, tahle kapela byla založena kdysi dávno v roce 1991 a prošla si zajímavým vývojem. Hrávala pod jménem Misery thrash metal, aby se nakonec našla v melodickém death metalu načichlém chladem a naprostou tmou. Když před vámi zmíním jména jako Therion, Epitaph, Deformity, Pandemonic, Stormrider, A Canorous Quintet a Serpentine, tak asi nemusím dodávat nic dalšího. Jedná se o zkušené muzikanty, kteří se vrátili, aby nám zvěstovali další ozvěny z onoho světa. 


Seděl jsem na lavičce v parku, který navazuje na hřbitov a hlavou mi létala velká spousta myšlenek. Najednou jsem nebyl šedivý pán v letech, ale zase mladý kluk a hltal jsem nové skladby takovým způsobem, že jsem zapomínal, co se děje kolem mě. Mám rád, když jsou v death metalu patrné chladné melodie, líbí se mi, když jsou skladby nasáklé melancholií dalekého severu. Rozmlouvám s mrtvými, vyprávím jim, jak nové EP "Fires of the Forgotten" zní, jaký má skvělý mrazivý, masivní a velmi dobře čitelný zvuk, jak jsou jednotlivé motivy velmi dobře napsány, jak se s chutí dívám na obal. Dal bych si s vámi pivo, ale nejde to, možná časem, až jednou také zmizím v krvavé mlze. Zatím znovu zapínám play a užívám si pasáže plné temnoty a beznaděje. Měli jste rádi kapely jako MY DYING BRIDE, PARADISE LOST, SENTENCED, DRACONIAN, AMORPHIS, ANATHEMA  a stále jsou častými hosty ve vašem přehrávači? Potom neváhejte, tohle EP je plné zajímavých melodií, ostrých riffů, neotřelých pasáží a pochmurné atmosféry. Jako bych stál na vysoké hoře a díval se do hlubiny. Vznáším se na jednotlivých melodicích, padám a roztříštěn na tisíc kousků znovu a znovu vstávám z popela. Čím jsem starší, tím víc si vážím podobných nahrávek, které jsou opravdové, ryzí, autentické, ve kterých je kus srdce a talentu. Loučím se s kamarády, kteří leží v kamenných hrobech. Tak zase někdy, až na mě bude všechno padat, přijdu vás navštívit. Nové EP INTERNAL DECAY si vezmu určitě zase s sebou, mrzne u něj totiž krev v žilách. Melodický death metal nasáklý pochmurnou atmosférou, melancholií, smutkem a beznadějí! Doporučuji všem pravověrným i démonům! 

Asphyx says:

Everything went by so fast. Sometimes I need to stop. Take a breath and let time just flow around me. Remember friends who are no longer with us. Those with whom we used to sit for endless hours by the speakers, discussing new recordings. The world has changed incredibly during that time, and we have remained. We still worship the same values. We love bands that play with their hearts and music that will forever flow through our veins. I am standing in the cemetery in my hometown listening to the new EP by Swedish dark metal band INTERNAL DECAY.

Yes, my dear friends from beyond the grave, this band was founded way back in 1991 and has undergone an interesting evolution. They used to play thrash metal under the name Misery, only to eventually find themselves in melodic death metal steeped in coldness and utter darkness. When I mention names like Therion, Epitaph, Deformity, Pandemonic, Stormrider, A Canorous Quintet, and Serpentine, I probably don't need to add anything else. These are experienced musicians who have returned to bring us more echoes from that world. 


I was sitting on a bench in a park next to a cemetery, my head filled with a multitude of thoughts. Suddenly, I was no longer a gray-haired old man, but a young boy again, devouring new songs so intensely that I forgot what was going on around me. I like it when cold melodies are evident in death metal, I like it when songs are steeped in the melancholy of the far north. I talk to the dead, telling them how the new EP "Fires of the Forgotten" sounds, how it has a great frosty, massive, and very clear sound, how the individual motifs are very well written, how I enjoy looking at the cover. I'd have a beer with you, but I can't, maybe someday, when I too disappear into the bloody mist. For now, I press play again and enjoy the passages full of darkness and despair. Did you like bands like MY DYING BRIDE, PARADISE LOST, SENTENCED, DRACONIAN, AMORPHIS, ANATHEMA, and are they still frequent guests in your player? Then don't hesitate, this EP is full of interesting melodies, sharp riffs, original passages, and a gloomy atmosphere. It's as if I were standing on a high mountain and looking into the depths. I float on individual melodies, fall and shatter into a thousand pieces, and rise from the ashes again and again. The older I get, the more I appreciate recordings like this, which are real, pure, authentic, and contain a piece of heart and talent. I say goodbye to my friends who lie in stone graves. So, sometime, when everything is falling apart for me, I'll come visit you. I'll definitely take the new EP INTERNAL DECAY with me again, because it makes my blood run cold. Melodic death metal steeped in a gloomy atmosphere, melancholy, sadness, and despair! I recommend it to all true believers and demons!


tracklist:
1. Fires of the Forgotten (Dance upon Your Grief)
2. A Demon's Bow
3. Dying Wish

Line up:
Kim Blomkvist - Vocals
Mikael Vega - Guitar, backing vocals
Björn Sundling - Guitar, backing vocals
Linus Nirbrant - Bass
Emil Hedman - Drums



středa 4. února 2026

Recenze/review - PAGANIZER - As Mankind Rots (2026)


PAGANIZER - As Mankind Rots
CD 2025, Xtreem Music

for english please scroll down

Tělo ve značném stádiu rozkladu. Shnilé a prašivé. Zbytky látky opředené pevnými pavučinami. Zpuchřelá rakev, kdysi vyrobená z toho nejkvalitnějšího dřeva. Jak si zemřel a jak si žil, ptám se do ticha temné kobky. Smrt má mnoho podob a musel si zemřít hodně krutě. Dosud máš ve vnitřnostech zabodnutý rezavý nůž a vypadá to, že tě kdysi dávno pohřbili zaživa. Pomalu sundávám víko, modlím se k temnotě a dívám se do tvé tváře. Vzduchem se vznáší pach hniloby. Červi se kroutí v divokých rytmech. Držíš v sepnutých rukou nové album švédských maniaků PAGANIZER.

Pánové přicházejí po roce s další porcí pravého, ryzího, uvěřitelného a autentického severského death metalu. Jedná se samozřejmě o hudbu, která nám je všem notoricky známá, přesto nová, neotřelá a morbidně zajímavá. Kývám se do rytmu a vzývám síly, které nejsou z tohoto světa. Rogga a jeho ostré riffy, dunivé bicí, řev raněné šelmy, tohle všechno připomíná děsivé ozvěny ze záhrobí. PAGANIZER jsou opět ve skvělé formě!


Tohle je hudba, která je určena hlavně pro fanoušky kapely i švédského death metalu všeobecně. Abyste rozeznali jednotlivé nuance a zajímavé momenty, tak jste museli být kdysi dávno v devadesátých letech prokleti a museli jste sbírat kazety takových kapel jako VOMITORY, ENTOMBED, DISMEMBER, DESULTORY, EDGE OF SANITY, GRAVE, GOD MACABRE. Myslím, že potom oceníte tyhle staré bardy nejvíce. Novinka je dalším zásekem v řadě, který se velmi dobře poslouchá, rád se k němu vracím a pokaždé objevuji další a další pasáže, které se mi postupně dostávají do žil. "As Mankind Rots" je nahrávkou pro všechny hrobníky, pro ty, kteří rádi a často tráví svůj čas ve stínu. Skladby v sobě mají potřebnou dávku tlaku a energie, z některých mrazí, jiné se vám zase zatlučou do mozku jako rezavé hřeby. Neznám poslední roky nic lepšího, než přijít domů z práce, zapomenout na dnešní podivný svět a zapnout znovu play na svém přehrávači. Nutno rovnou dodat, že PAGANIZER budou ještě dlouho na jednom z prvních míst letošního roku. Tihle severští démoni se totiž přesně trefili nejen do mého vkusu, ale také rovnou do srdce. Znáte to, jsem starý pes, který zvedá hlavu už jen v případě, když ho nějaké album opravdu baví. Jako takový jsem spokojen. Kapela za ty dlouhé roky vybrousila svůj styl k dokonalosti. Umí být surová, divoká, nespoutaná, ale i chladná jako ruka čerstvě exhumované mrtvoly. Tělo ve značném stádiu rozkladu. Shnilé a prašivé. Zbytky látky opředené pevnými pavučinami. Zpuchřelá rakev, kdysi vyrobená z toho nejkvalitnějšího dřeva. Jak si zemřel a jak si žil, ptám se do ticha temné kobky. Smrt má mnoho podob a tu kterou nám předkládají PAGANIZER považuji opět za velmi mrtvolně přitažlivou. Surový a chladný death metal ze severu, který je ukovaný z té nejkvalitnější oceli! Tohle album se vám dostane až do morku kostí! 

Asphyx says:

The body is in an advanced state of decomposition. Rotten and mangy. Remnants of fabric entwined with sturdy cobwebs. A decayed coffin, once made of the finest wood. How did you die and how did you live, I ask into the silence of the dark dungeon. Death takes many forms, and yours must have been very cruel. You still have a rusty knife stuck in your guts, and it looks like you were buried alive a long time ago. I slowly remove the lid, pray to the darkness, and look into your face. The smell of decay hangs in the air. Worms writhe in wild rhythms. You hold the new album by Swedish maniacs PAGANIZER in your clenched hands.

The gentlemen return after a year with another dose of true, pure, credible, and authentic Nordic death metal. This is, of course, music that is well known to all of us, yet new, original, and morbidly interesting. I sway to the rhythm and invoke forces that are not of this world. Rogga and his sharp riffs, rumbling drums, the roar of a wounded beast—all of this is reminiscent of terrifying echoes from beyond the grave. PAGANIZER are in great shape again!


This music is mainly intended for fans of the band and Swedish death metal in general. To recognize the individual nuances and interesting moments, you had to be cursed back in the nineties and collect cassettes by bands such as VOMITORY, ENTOMBED, DISMEMBER, DESULTORY, EDGE OF SANITY, GRAVE, and GOD MACABRE. I think you will appreciate these old bards the most. The new album is another notch in the series that is very easy to listen to. I like to come back to it and each time I discover more and more passages that gradually get under my skin. "As Mankind Rots" is a recording for all gravediggers, for those who like to spend their time in the shadows. The songs have the necessary dose of pressure and energy, some of them send chills down your spine, others hammer themselves into your brain like rusty nails. In recent years, I can't think of anything better than coming home from work, forgetting about today's strange world, and pressing play on my player again. It must be said right away that PAGANIZER will remain at the top of this year's list for a long time to come. These northern demons have not only hit the spot with my taste, but also straight to my heart. You know, I'm an old dog who only raises his head when he really enjoys an album. As such, I am satisfied. Over the years, the band has honed its style to perfection. They can be raw, wild, unrestrained, but also cold as the hand of a freshly exhumed corpse. A body in an advanced state of decomposition. Rotten and mangy. Remnants of fabric entwined with sturdy cobwebs. A decayed coffin, once made of the finest wood. How did you die and how did you live, I ask into the silence of the dark dungeon. Death has many forms, and the one presented to us by PAGANIZER is, once again, very corpse-like and attractive. Raw and cold death metal from the north, forged from the highest quality steel! This album will get under your skin!


about PAGANIZER on DEADLY STORM ZINE:









tracklist:
1. As Mankind Rots
2. Devoured 
3. Aftermath Bleeder 
4. Only Maggots
5. Put on Your Gasmask 
6. Hollow 
7. A Testament to Madness 
8. Afterworld 
9. The Rotting End 
10. One Way to the Grave 
11. Vanans Makt 

band:
Rogga Johansson - Guitars, Vocals
Matte Fiebig - Drums
Dennis Blomberg - Lead Guitars
Martin Klasén - Bass




TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine