DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemthrash metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemthrash metal. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 16. října 2025

Recenze/review - CORONER - Dissonance Theory (2025)


CORONER - Dissonance Theory
CD 2025, Century Media Records

for english please scroll down

Když se dívám kolem sebe a roky ubíhají, tak zjišťuji, že se lidé příliš nemění. Možná máme nové technologie, možná jsme dál, co se týká nepodstatných věcí, ale v základu jsme stále stejní. Pořád ničíme planetu, stále válčíme, krmíme se jedy a věříme falešným prorokům. Tupý zástup lidí stále pochoduje na smrt. Thrash metal jsem kdysi začal poslouchat kvůli tomu, že jsem se chtěl vymanit, vystoupit z davu. Byla to rebelie, pochopitelná mladistvá touha po změně. Oblíbil jsem si tenkrát i kapelu CORONER ze Švýcarska. Dodnes si jednou za čas vytáhnu jejich alba a přehrávám je při mých soukromých seancích.

Svět se mezi tím spojil ve všemocnou síť a umíme se lépe zabíjet na dálku. Umělá inteligence je mnohdy chytřejší než někteří z nás. Poctivá muzika ale stále zůstává. Zrovna tahle smečka, na rozdíl od mnohých jiných, si stále zachovává status legendy, která nejen že má na svém kontě zásadní stylové nahrávky, ale i jejich nová tvorba má v sobě stále oheň a vášeň. Pánové jsou zpět a působí stejně jako kdysi. Jejich nezaměnitelný a originální rukopis je pořád patrný, posouvají se ale dál, dopředu, do dosud neprobádaných dimenzí. Novinka mě baví úplně stejně jako jejich dávné nahrávky. Návrat po 32 letech se vydařil na výbornou. 


Napíšu to rovnou, z některých pasáží mě doslova mrazí v kostech. CORONER nejen, že i letos objevují nová temná zákoutí, ale stále umí napsat skladby, ve kterých se potkává technika se syrovostí ve vzájemně (nebál bych se napsat) magickém poměru. Jednotlivé motivy na mě fungují, zadírají se mi postupně do podvědomí. Zůstávají tam, nutí mě přemýšlet nad jako vždy promyšlenými a propracovanými texty, nad pasážemi, které v sobě mají velké množství tlaku a energie. Líbí se mi, že pánové lehce experimentují, jsou progresivní, ale dělají to zajímavým a dobře poslouchatelným způsobem. Jejich přístup, talent a celkový dojem na mě působí velmi podobným způsobem, jako práce, kterou odvádějí mí oblíbení VOIVOD. Jen je zde ještě více patrná temnota a chlad. Toulám se tímhle podivným světem a roky, které mi příroda, bůh a nebo osud nadělili, ubývají. Jsem tak rád za podobná skvělá alba, jako je "Dissonance Theory". Už jenom ten zvuk (Jens Bogren - mixing, mastering), motiv na obalu (Stefan Thanneur) dávají jasně na vědomí, že alespoň pro mě, je novinka jasným kandidátem na jedno z nejlepších alb letošního roku. Tohle je, dámy a pánové, návrat ve velkém stylu. Vše sedí perfektně na svých místech, skladby mají drive, takový ten heavy efekt, jsou tajemné a je v nich obsažena veškerá temnota vesmíru. Jakoby kapela vzala veškeré své zkušenosti, smíchala je dohromady a přidala do nich nové, neotřelé ingredience. Jestliže mě jejich první nahrávky provázely mým mládím a vlastně i celým životem, jejich letošní pokračování je velmi důstojným nástupcem. Když se dívám kolem sebe a roky ubíhají, tak zjišťuji, že se lidé příliš nemění. Možná máme nové technologie, možná jsme dál, co se týká nepodstatných věcí, ale v základu jsme stále stejní. Pořád ničíme planetu, stále válčíme, krmíme se jedy a věříme falešným prorokům. Pokaždé, když budu chtít vystoupit bokem, narvu si nové album do hlavy. Vám to doporučuji také. Novinka má v sobě totiž všechno, co mám na hudbě rád. Propracovaný, temný a chladný thrash metal, který vás vezme na výlet do jiných dimenzí! Skvělé návratové album, zahrané s elegancí a vášní starých mistrů! 

Asphyx says:

When I look around me and see the years passing by, I realize that people don't change much. Maybe we have new technologies, maybe we've progressed in terms of trivial things, but fundamentally we're still the same. We're still destroying the planet, still waging war, feeding ourselves poison, and believing false prophets. A mindless crowd of people is still marching toward death. I started listening to thrash metal because I wanted to break free, to stand out from the crowd. It was rebellion, an understandable youthful desire for change. At that time, I also became fond of the band CORONER from Switzerland. To this day, I still pull out their albums from time to time and play them during my private sessions.

In the meantime, the world has connected into an all-powerful network, and we have become better at killing each other from a distance. Artificial intelligence is often smarter than some of us. But honest music still remains. Unlike many others, this band still retains its legendary status, not only because of its seminal recordings, but also because its new work still has fire and passion. The gentlemen are back and sound just like they used to. Their unmistakable and original style is still evident, but they are moving forward, into unexplored dimensions. I enjoy the new album just as much as their old recordings. Their comeback after 32 years has been a great success.


I'll say it straight out: some passages literally send shivers down my spine. Not only does CORONER continue to explore new dark corners this year, but they still know how to write songs in which technique meets rawness in a (I wouldn't be afraid to say) magical ratio. The individual motifs work for me, gradually burrowing into my subconscious. They remain there, forcing me to think about the lyrics, which are as always well thought out and elaborate, and about passages that contain a great deal of pressure and energy. I like that the guys experiment a little, that they are progressive, but they do it in an interesting and listenable way. Their approach, talent, and overall impression on me are very similar to the work of my favorite band, VOIVOD. Only here, the darkness and coldness are even more apparent. I wander through this strange world, and the years that nature, God, or fate have given me are dwindling. I am so glad for great albums like "Dissonance Theory". The sound alone (Jens Bogren - mixing, mastering) and the cover art (Stefan Thanneur) make it clear that, at least for me, this new release is a clear candidate for one of the best albums of the year. This, ladies and gentlemen, is a comeback in grand style. Everything fits perfectly into place, the songs have drive, that heavy effect, they are mysterious and contain all the darkness of the universe. It's as if the band took all their experience, mixed it together and added new, fresh ingredients. If their first recordings accompanied me through my youth and, in fact, my entire life, this year's follow-up is a very worthy successor. When I look around me and see the years passing, I realize that people don't change much. Maybe we have new technologies, maybe we've progressed in terms of trivial things, but at our core, we're still the same. We are still destroying the planet, still waging war, feeding ourselves poisons, and believing false prophets. Every time I want to step aside, I'll put the new album in my head. I recommend you do the same. The new album has everything I love about music. Sophisticated, dark, and cold thrash metal that takes you on a trip to other dimensions! A great comeback album, played with the elegance and passion of the old masters!



Tracklist:
1. Oxymoron (00:58)
2. Consequence (06:15)
3. Sacrificial Lamb (06:02)
4. Cirsium Bound (05:29)
5. Symmetry (03:58)
6. The Law (05:00)
7. Transparent Eye (05:16)
8. Trinity (05:41)
9. Renewal (05:21)
10. Prolonging (03:13)

čtvrtek 9. října 2025

Recenze/review - SPECIES - Changelings (2025)


SPECIES - Changelings
CD 2025, 20 Buck Spin

for english please scroll down

Po všech těch falešných obavách z chorob, z válek a přírodních katastrof, nás nakonec vetřelci z vesmíru zničili vlastně jen tak, z legrace. Stejně jsme tu byli chováni na pokusy. Stačí se rozhlédnout kolem. Lidé jsou už dávno zahleděni jen sami do sebe. Nikoho dalšího nepotřebují. Mají své obrazovky a lze je ovládat na dálku jako tupé loutky. Hele, mám rád nadsázku a když se kapely ani svět neberou zase tolik vážně. Jsou tu polští maniaci SPECIES se svojí novou nahrávkou.

Opět je po okraj narvaná svěžím, technickým, progresivním thrash metalem, skvěle zahraným, s dobře čitelným a řezajícím zvukem. S obalem, který perfektně evokuje to, co se na albu odehrává. Pokud tedy máte rádi v hudbě virtuozitu, experimentováni, hraní si s náladami i melodiemi, preciznost i vášeň, potom se v klidu usaďte a zapněte své přehrávače. Vesmír je plný překvapení. 


Jasně, že tohle album chce čas a klid. Je komplikované ze své podstaty a určitě nebude vyhovovat každému. Je nutné, abyste měli velkou dávku fantazie a byli přístupní novým, neortodoxním přístupům. Osobně se mi na kapele asi nejvíc líbí jakási těžko definovatelná hravost a nadhled. Jako bych opravdu seděl v nějaké staré vesmírné lodi a lítal nad naší zemí. Vystoupali bychom spolu s kapelou nad oblaky, abychom potom v klidu zničili pár prokletých měst. Staří autoři sci-fi moc dobře věděli, co je lidský rod zač. Znali jeho krutost, touhu po zabíjení, ale i krásu a vášeň. Poláci jsou přesně tím druhem kapely, která vás přesně o podobných tématech donutí přemýšlet. A udělá to pomocí své hudby velmi inteligentně, opravdově, autenticky. V některých momentech mi jejich muzika evokuje vzpomínky na tvorbu třeba takových XENTRIX, VOIVOD, TANTARA, ARMORY nebo ATHEIST. To ale není vůbec důležité. "Changelings" je totiž hlavně albem, na kterém naleznete vlastní rukopis, originální nápady a spoustu zajímavých neotřelých momentů. V době, kdy je mnohými kopírování považováno za standart, přicházejí SPECIES s nahrávkou, která boří stylové hranice. Zároveň, a na to prosím pořád nezapomínejme, se jejich hudba velmi dobře poslouchá. Dnešní svět je plný dystopických a zcela pochopitelných myšlenek. Na člověka z toho všeho někdy padá splín a zvedá v naději oči k nebi, aby už konečně přiletěli vetřelci a sjednali tu pořádek. Asi se to nestane, ale jisté je, že nové album se těmto maniakům opravdu povedlo. Doporučuji všem, kteří mají otevřenou mysl! Technický, progresivní thrash metal, který vás vezme na výlet do jiných dimenzí! Svěží, propracovaný, precizní a inspirativní zážitek!

Asphyx says:

After all those false fears of diseases, wars and natural disasters, in the end, the aliens from space destroyed us just for fun. We were bred here for experiments anyway. Just look around. People have long been self-absorbed. They don't need anyone else. They have their screens and can be controlled remotely like stupid puppets. Hey, I like exaggeration and when bands and the world don't take themselves so seriously. Here are the Polish maniacs SPECIES with their new record.

Again, it's packed to the brim with fresh, technical, progressive thrash metal, brilliantly played, with a clearly legible and cutting sound. With a cover that perfectly evokes what's happening on the album. So if you like virtuosity in music, experimentation, playing with moods and melodies, precision and passion, then sit back and turn on your players. The universe is full of surprises.


Of course, this album needs time and peace. It is complicated by its nature and will certainly not suit everyone. You need to have a lot of imagination and be open to new, unorthodox approaches. Personally, what I like most about the band is a kind of playfulness and perspective that is hard to define. As if I were really sitting in some old spaceship and flying over our country. We would rise above the clouds together with the band, and then calmly destroy a few cursed cities. The old sci-fi authors knew very well what the human race was. They knew its cruelty, desire to kill, but also its beauty and passion. The Poles are exactly the kind of band that will make you think about exactly similar topics. And they will do it very intelligently, truly, authentically with the help of their music. At some moments, their music evokes memories of the work of, for example, XENTRIX, VOIVOD, TANTARA, ARMORY or ATHEIST. But that is not important at all. "Changelings" is mainly an album where you can find your own signature, original ideas and lots of interesting, fresh moments. At a time when copying is considered standard by many, SPECIES come up with a record that breaks stylistic boundaries. At the same time, and let's not forget this, their music is very good to listen to. Today's world is full of dystopian and completely understandable ideas. Sometimes it all makes you feel nauseous and raises your eyes to the sky in hope that the aliens will finally arrive and bring order here. It probably won't happen, but what is certain is that these maniacs really succeeded with the new album. I recommend it to everyone who has an open mind! Technical, progressive thrash metal that will take you on a trip to other dimensions! A fresh, sophisticated, precise and inspiring experience!



TRACKLIST
1. Inspirit Creation
2. The Essence
3. Waves of Time
4. Voyager
5. Born of Stitch and Flesh
6. Terror Unknown
7. Biological Masterpiece

LINE-UP
Piotr Drobina - Bass & Vocals
Przemysław Hampelski - Drums, Percussion
Michał Kępka - Guitars


pondělí 6. října 2025

Recenze/review - DARKNESS - Death Squad Chronicles (2025)


DARKNESS - Death Squad Chronicles
CD 2025, Massacre Records

for english please scroll down

Staré dobré časy se už nikdy nevrátí. A nebo ano? Když poslouchám novinku "Death Squad Chronicles" od německých veteránů DARKNESS, tak mám chvílemi pocit, že ano. Jsem znovu mladý, plný síly. Holky kolem jsou nějak svůdnější než normálně, pivo mi víc chutná a muzika je ostrá jako čerstvě nabroušený skalpel. Skláním své šediny nad dalším půllitrem a znovu a znovu mačkám play. Z reproduktorů ke mě proudí pravověrný, ortodoxní a jediný ryzí německý thrash metal. Kurva, to má ale sílu, mlátím pěstí do stolu a všichni se na mě dívají jako na starého blázna.

Možná jím i sem, ale kdyby tak věděli, kdyby tak zažili to co já. Tolik vzpomínek, tolik zážitků, které vydají na desítku životů. Parta na kraji sídliště, smečka thrashových psů. Kazeťák na ramenou, patřil jsem mezi ostatní, byl členem, co si také kopíroval dokola kazety plné ostrých riffů. DARKNESS byli pro mě vždy etalonem toho, co mám na tomto stylu tolik rád. Letošní songy, které byly znovu nahrány, se mi postupně zadírají pod kůži, do podvědomí. Pořádám doma svůj vlastní soukromý mosh-pit. Nostalgie jako prase! 

U thrash metalu jsem měl vždycky rád takovou tu třaskavou směs ve skladbách. Sílu a tlak. Můžete mi někdo vysvětlit, jak můžou mít tihle veteráni víc energie než spousta současných mladých skupin? Hej, brácho, tohle je o srdci, říkával jeden můj kamarád (dej mu pánbůh lehkou zemi). Měl jako vždycky pravdu. Skladby jiskří, vokál je jedovatý a ostrý jako břitva, bicí zabíjejí. Motivy jsou velmi dobře napsány, pamatuji si je již po několika přehráních. Jsem díky této nahrávce ve svém světě, kterému dávno rozumí už jen zasvěcení. DARKNESS jsou true a ortodoxní ze své podstaty. Na rozdíl od spousty svých kolegů si ale zachovali schopnost zaujmout, nakopat nám zadky, trefit se přímo na solar plexus, jsou svěží, zajímaví a hlavně vůbec nenudí. Mnohé napoví i rozhovor, který je odkazován spolu s recenzemi dole pod dnešním článkem. Zkrátka a dobře, pokud máte plné zuby současné plastové produkce, umělé inteligence, růžových reklam, válek, debilních politiků, pokud vás štve šéf v práci a máte neodbytný pocit, že vám nikdo nerozumí jako před třiceti lety, jste tu správně. Poslouchat "Death Squad Chronicles" je jako potkat smečku rozzuřených psů na špinavé ulici. Vrací se mi opravdu spousta vzpomínek a zážitků. Jsme stejné krve, já i tahle kapela. Vlastně není nutné ani dodávat ani nic dalšího. Nemám ani čas. Raději jsem v mosh-pitu. Sedlo si zde všechno tak nějak přirozeně dohromady. Masivní, řezající zvuk, stylový motiv na obalu, ale hlavně nápady, které se mi doslova zadřely do podvědomí. Zničující, divoký a nespoutaný německý thrash metal té nejvyšší kvality! Album, které trhá řetězy! 


Asphyx says:

The good old days will never return. Or will they? When I listen to the new album "Death Squad Chronicles" by German veterans DARKNESS, I sometimes feel that they will. I am young again, full of strength. The girls around me are somehow more seductive than usual, beer tastes better, and the music is as sharp as a freshly sharpened scalpel. I bow my gray head over another pint and press play again and again. Authentic, orthodox, and the only genuine German thrash metal flows from the speakers. Damn, it's powerful, I pound my fist on the table and everyone looks at me like I'm an old fool.

Maybe I am, but if only they knew, if only they had experienced what I have. So many memories, so many experiences that are worth ten lifetimes. A gang on the edge of the housing estate, a pack of thrash dogs. With a cassette player on my shoulders, I was one of the others, a member who also copied cassettes full of sharp riffs over and over again. DARKNESS has always been the benchmark for what I love so much about this style. This year's songs, which have been re-recorded, are gradually getting under my skin, into my subconscious. I'm organizing my own private mosh pit at home. Nostalgia like crazy! 


When it comes to thrash metal, I've always liked that explosive mix in songs. Power and pressure. Can someone explain to me how these veterans can have more energy than a lot of today's young bands? Hey, bro, it's all about heart, a friend of mine used to say (may he rest in peace). As always, he was right. The songs sparkle, the vocals are venomous and razor sharp, the drums are killer. The motifs are very well written, I remember them after just a few plays. Thanks to this recording, I am in my own world, which only the initiated have long understood. DARKNESS are true and orthodox in their essence. Unlike many of their colleagues, however, they have retained the ability to captivate, kick our asses, hit us right in the solar plexus. They are fresh, interesting, and above all, never boring. The interview linked below today's article along with the reviews will tell you a lot. In short, if you're fed up with today's plastic production, artificial intelligence, pink advertisements, wars, stupid politicians, if your boss at work annoys you and you have the nagging feeling that no one understands you like they did thirty years ago, you've come to the right place. Listening to "Death Squad Chronicles" is like encountering a pack of angry dogs on a dirty street. It brings back a lot of memories and experiences. This band and I are cut from the same cloth. There's really nothing more to add. I don't even have time. I'd rather be in the mosh pit. Everything just fell into place naturally here. Massive, cutting sound, stylish cover art, but most importantly, ideas that literally stuck in my subconscious. Devastating, wild, and unrestrained German thrash metal of the highest quality! An album that breaks chains!



about DARKNESS on DEADL STORM ZINE:







tracklist:
1. The Gates
2. Terror for Terror
3. Battle to the Last
4. Death Squad 
5. Soldiers
6. Burial at Sea
7. Last Round Is on Us
8. Victims
9. Iron Force
10. Defenders of Justice
11. Predetermined Destiny
12. Proud Pariah

band:
Lee - Vocals 
Arnd - Guitar 
Dominik - Guitar 
Ben - Bass 
Lacky - Drums


neděle 5. října 2025

Recenze/review - DECEASED - March of the Cadavers - 40 Years of Death Metal From the Grave (2025)


DECEASED - March of the Cadavers - 40 Years of Death Metal From the Grave
2CD compilation, Hells Headbangers

for english please scroll down

Pokaždé, když se vrátím do svého rodného města, tak se zastavím pozdravit na hřbitově své kamarády. Z původní party jsem zůstal sám. Někdy jenom mlčíme, ale občas, když na nás přijde nostalgická nálada, tak vzpomínáme. Na staré dobré časy, na krásný holky, na nekonečný pařby, ale hlavně na muziku. První kopie kazety maniaků DECEASED se ke mě poprvé dostala někdy na konci osmdesátých let minulého století. Dokoukali jsme tenkrát další z dílů Noční můry v Elm Street a celý večer jsem si hrál na Fredyho.

Asi dovedete pochopit, že tahle smečka se stala navěky mojí srdcovou kapelou. Měl jsem to štěstí, že jsem s nimi mohl udělat rozhovor, sepsat pár recenzí a dokonce navštívit památný koncert v Praze, který patří dodnes k nejlepším, jaké jsem kdy zažil. Máme zkrátka s kapelou stejnou krev v žilách a mě nezbývá nic jiného, než se ponořit i do jejich letošní špinavé kompilace, která byla vydána u příležitosti 40. výročí. Klaním se až k zemi a otáčím volume úplně doprava. Kurva kamarádi, je mi moc líto, že zde nemůžete být se mnou a dát si aspoň ještě jedno pivo.


Vychází na 2 CD a také digitálně. Novinku si rvu do hlavy pokaždé, když se cítím být na dnešní svět až příliš starý. Ve skříni mi visí džínová vesta s nášivkami, na kterých jsou jména, která dnes již skoro nikdo nezná. Mívám občas splín, jako asi každý, kdo už nestíhá držet prst na tepu současné podivné doby. Zavírám se do svého pokoje, čtu si staré horory, dívám se do tmy, pořád mě děsí panenky a malé holčičky s nožem v ruce a krvelačným pohledem. Tahle kompilace má parádní prašivý zvuk, skladby ve mě stále probouzí takový ten neklid ve vnitřnostech. Podupávám si nohou, bouchám pěstí do zdi a všem okolo připadám jako blázen. Je mi to jedno. Tahle hudba pro mě byla vždy prokletím a za všechny ty roky moc dobře vím, že nemá cenu mé pocity a fantazii vysvětlovat nezasvěceným. DECEASED do toho řežou stále pěkně ostře. Jejich koktejl umíchaný ze surového death metalu, divokého thrashe, heavy kovu je stále jedovatý, jako v dobách, kdy byly jednotlivé skladby stvořeny. Najdete zde opravdu staré záseky, coververze Die Young“ od Black Sabbath a „Lady Lust“ od Venom i zbrusu nové démonické skladby „Dusted“ a „Cure for the Grieving Widow“. Kurva brácho, pamatuješ, proč jsme tyhle maniaky začali kdysi poslouchat? Protože byli opravdoví, reální, protože nás dokázali přikovat na zeď. Pořád jim jejich hudbu věřím, pulsuje i v mém srdci. Je mi úplně jedno, že se dnešní svět točí úplně jinak a pro mnohé jsem dávno přežitá fosilie. Znovu a znovu ukazuji fuck off všem hajzlům a ztrácím se v podmanivě krvavých náladách. Tohle je i kus mé historie, mého života. Pokaždé, když se vrátím do svého rodného města, tak se zastavím pozdravit na hřbitově své kamarády. Z původní party jsem zůstal sám. Někdy jenom mlčíme, ale občas, když na nás přijde nostalgická nálada, tak vzpomínáme. Na staré dobré časy, na krásný holky, na nekonečný pařby, ale hlavně na muziku. Až přijedu příště, musím vám o téhle smečce a jejich kompilaci vyprávět. Je totiž skvělá po všech stránkách. Death, thrash heavy metal, ukovaný z té nejkvalitnější surové oceli! Stanete se součástí těch nejděsivějších hororů a zažijete ty nejkrutější způsoby smrti! Kompilace par excellence! 


Asphyx says:

Every time I return to my hometown, I stop by the cemetery to say hello to my friends. I am the only one left from the original group. Sometimes we just sit in silence, but occasionally, when we feel nostalgic, we reminisce. The good old days, beautiful girls, endless parties, but mainly music. I got my first copy of the DECEASED cassette sometime in the late 1980s. We had just finished watching another episode of A Nightmare on Elm Street, and I spent the whole evening playing Freddy.

You can probably understand that this band became my favorite band forever. I was lucky enough to interview them, write a few reviews, and even attend a memorable concert in Prague, which is still one of the best I've ever experienced. We simply have the same blood running through our veins, and I have no choice but to immerse myself in their dirty compilation, released this year to mark their 40th anniversary. I bow down to the ground and turn the volume all the way up. Fuck, friends, I'm so sorry you can't be here with me to have at least one more beer.


It comes out on 2 CDs and also digitally. I listen to this new release every time I feel too old for today's world. In my closet hangs a denim vest with patches bearing names that almost no one knows today. I sometimes feel melancholy, like probably everyone who can't keep up with the strange times we live in. I lock myself in my room, read old horror stories, stare into the darkness, and am still scared of dolls and little girls with knives in their hands and bloodthirsty looks in their eyes. This compilation has a great raw sound, and the songs still stir up that uneasiness in my gut. I tap my foot, bang my fist on the wall, and everyone around me thinks I'm crazy. I don't care. This music has always been a curse to me, and after all these years, I know very well that there's no point in explaining my feelings and imagination to the uninitiated. DECEASED still rock pretty hard. Their cocktail of raw death metal, wild thrash, and heavy metal is still as poisonous as it was when the individual songs were created. You'll find some really old favorites here, covers of "Die Young" by Black Sabbath and "Lady Lust" by Venom, as well as brand new demonic songs "Dusted" and "Cure for the Grieving Widow." Fuck, bro, do you remember why we started listening to these maniacs back in the day? Because they were genuine, real, because they managed to pin us to the wall. I still believe in their music, it pulsates in my heart. I don't care that today's world is completely different and that for many I am a long-dead fossil. Again and again, I show all the assholes to fuck off and lose myself in captivatingly bloody moods. This is also a piece of my history, my life. Every time I return to my hometown, I stop by the cemetery to say hello to my friends. I'm the only one left from the original gang. Sometimes we just sit in silence, but sometimes, when we're feeling nostalgic, we reminisce. About the good old days, the beautiful girls, the endless parties, but mainly about the music. Next time I come, I have to tell you about this band and their compilation. It's great in every way. Death, thrash heavy metal, forged from the highest quality raw steel! You will become part of the most terrifying horror movies and experience the most cruel ways to die! A compilation par excellence! 


about DECEASED on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - DECEASED - Children of the Morgue (2024)





tracklist:
"Fading Survival"
"Psychedelic Warriors"
"The 13 Frightened Souls"
"Robotic Village"
"Morbid Shape in Black"
"The Triangle"
"The Silent Creature"
"Fearless Undead Machines"
"The Premonition"
"A Very Familiar Stranger"
"It's Alive"
"The Mausoleum"
"A Witness to Suspiria"
"Fright"
"Skin Crawling Progress"
"In the Laboratory of Joyous Gloom"
"The Germ of Distorted Lore"
"Pale Surroundings"
"Children of the Morgue"
"Fed to Mother Earth"
"Dusted"
"Cure for the Grieving Widow"
"Lady Lust (Venom cover)"
"Die Young (Black Sabbath cover)"
"Sick Thrash"
"March of the Cadavers"

středa 1. října 2025

Recenze/review - WHITE MANTIS - Arrows At The Sun (2025)


WHITE MANTIS - Arrows At The Sun
CD 2025, High Roller Records

for english please scroll down

Někdy si připadám jako závislý. Moje tělo se toulá temným světem. Bez duše, bez nálady. Padá na mě jako nějaký černý mrak splín. Všude kolem jsou jen války, násilí, člověk se stal dávno člověku vlkem. Nic mě nebaví. Všechno se opakuje v podivných kruzích. Stále stejné obličeje, trapné řeči i vtipy. Nakonec skončím u kamaráda v garáži. Dáme pár piv a potom, ostatně jako vždycky, stočíme řeč na muziku. Hele, nevíš o nějakém dobrém thrash metalu? O kapele, která umí všem nakopat zadky? 

Konečně se usměju. Jasně, že vím. Bavorští WHITE MANTIS jsou sice naplno věrni stylu zvaném kdysi teutonic thrash metal, ale uchopili jej po svém a snaží se, aby přinesli i něco nového, zajímavého. Vložíme CD do přehrávače, dopijeme další pivo a začneme mlátit pěstí do stolu. Nakonec skončíme v malém soukromém mosh-pitu. Vypadáme možná jako dva staří blázni, ale přátelé, hudba se má poslouchat hlavně srdcem. Myslím si, že není co řešit, tohle album řeže tou správnou stranou nože. 


Mě se asi nejvíc líbí, že kapela není jenom dnes tolik obyčejnou retro vzpomínkou. Jasně, zazní tu zřetelné odkazy na KREATOR, DESTRUCTION, VOIVOD, MEGADETH, ale jestliže jsou tyhle vzory v dnešní době již trošku unavené (mimo VOIVOD), tak WHITE MANTIS přinášejí navíc energii, tlak, touhu ničit hudbou. Novinka se opravdu velmi dobře poslouchá, víceméně sama leze do hlavy i do podvědomí. Líbí se mi neotřelé refrény, divoké pasáže, různé vsuvky, užívám si poctivě ošetřený zvuk i dobře namalovaný motiv na obalu. Formální stránka je v nejlepším pořádku. To by ale samozřejmě nestačilo. Je to hlavně hudba samotná, jednotlivé motivy, nahrubo nasekaná tma i chlad, jinakost, odlišnost, co mě na "Arrows At The Sun" baví. Jestli můžete každý den potkat desítky thrash kapel, které znějí úplně stejně (a přesto mají mnohdy pro mě nepochopitelný úspěch), Němci na to jdou přeci jen trošku jinak. Jsou zajímaví, mají dobré nápady, talent na to, přesvědčit mě na svoji stranu. Chtělo by to malý klub někde na periferii města. Tak do dvou stovek fanoušků a volume pořádně nahlas. Myslím si, že naživo musí tahle hudba doslova zabíjet. Dopijeme pivo, znovu se uzavřeme do svých ulit a vrátíme se do obyčejného nudného života. Uvnitř nás ale stále tepe srdce v rytmu thrash metalu. Pokud to máte stejně a rádi objevujete nové dobré kapely, tak neváhejte ani chvilku. Pokaždé, když se moje tělo toulá temným světem, když jsem bez duše, bez nálady. Když na mě padá jako nějaký černý mrak splín, volím tohle album a rvu si jej pod tlakem do hlavy. Za mě, starého psa, rozhodně doporučuji!  Syrové, ostré, thrash metalové album, které vás smete z povrchu zemského! Přesný útok přímo na solar plexus! 

Asphyx says:

Sometimes I feel like an addict. My body wanders through a dark world. Without a soul, without a mood. It falls on me like a black cloud of bile. All around there are only wars, violence, man has long since become a wolf to man. I don't enjoy anything. Everything repeats itself in strange circles. Always the same faces, awkward conversations and jokes. Finally I end up at a friend's garage. We have a few beers and then, as always, we turn the conversation to music. Hey, don't you know of any good thrash metal? A band that can kick everyone's asses?

I finally smile. Of course I do. Bavarian WHITE MANTIS are fully faithful to the style once called Teutonic thrash metal, but they have taken it in their own way and are trying to bring something new, interesting. We put the CD in the player, finish another beer and start banging our fists on the table. Finally we end up in a small private mosh pit. We may look like two old fools, but friends, music should be listened to with the heart. I think there's nothing to worry about, this album cuts with the right side of the knife.


What I like most is that the band is not just an ordinary retro memory today. Sure, there are clear references to KREATOR, DESTRUCTION, VOIVOD, MEGADETH, but if these models are a bit tired nowadays (except for VOIVOD), WHITE MANTIS brings extra energy, pressure, a desire to destroy with music. The new album is really good to listen to, it more or less gets into your head and subconscious on its own. I like the fresh choruses, wild passages, various inserts, I enjoy the honestly treated sound and the well-painted motif on the cover. The formal side is in top order. But of course that wouldn't be enough. It's mainly the music itself, the individual motifs, the roughly chopped darkness and coldness, the otherness, the difference, what I enjoy about "Arrows At The Sun". If you can meet dozens of thrash bands every day that sound exactly the same (and yet often have incomprehensible success for me), the Germans do it a little differently. They are interesting, have good ideas, a talent for convincing me to their side. It would take a small club somewhere on the outskirts of the city. So up to two hundred fans and the volume really loud. I think that this music must literally kill live. We finish our beer, close ourselves in our shells again and return to our ordinary boring life. But inside us, our hearts still beat to the rhythm of thrash metal. If you feel the same way and like discovering new good bands, then don't hesitate for a moment. Every time my body wanders through a dark world, when I am soulless, without a mood. When a black cloud of spleen falls on me, I choose this album and tear it into my head under pressure. For me, an old dog, I definitely recommend it! A raw, sharp, thrash metal album that will sweep you off the face of the earth! A precise attack straight to the solar plexus!




TRACKLIST
01. Nekrotornado
02. Arrows at the Sun
03. Pass the Torch
04. Divide and Kill
05. Atavistic Power
06. Over Your Pale Bones
07. Toxic Sniper
08. Roboticator
09. Reality Exists
10. Altar of Technology

LINE-UP
Matthias Pletz - Vocals, Guitar
Enrico Pertoso - Guitar
Jan Strobl - Bass
Thomas Taube - Drums


úterý 30. září 2025

Interview - MORTAL SCEPTER - A sharp, fierce, crushing thrash death metal cocktail with a darkly captivating atmosphere!


Interview with thrash death metal band from France - MORTAL SCEPTER.

Recenze/review - MORTAL SCEPTER  - Ethereal Dominance (2025):

Ave MORTAL SCEPTER! I haven't found any interviews with you in Czech anywhere. So, first of all, could you please introduce the band to readers who don't know you yet? Feel free to start from the very beginning and take us through the entire history of MORTAL SCEPTER.

Mortal Scepter was formed back in 2012 in Dunkirk, in the north of France. We were just a bunch of long-time friends wanting to play the music we loved – aggressive thrash and death metal. Our first demo came out in 2014, followed by the EP As Time Sharpens the Sentence. In 2018, we released our debut album Where Light Suffocates, which already showed our mix of Germanic thrash and early death metal. After some years of writing and refining our sound, we are now back with our second album Ethereal Dominance. One important detail: we’ve kept the exact same line-up since the very beginning. That stability is something we’re really proud of.


This year you are releasing your new album, "Ethereal Dominance." Once again, it's dark, rough, and honest thrash/black metal. Did you approach the recording differently than last time, or did you stick to tried and tested methods?

Yes, definitely. We learned a lot from Where Light Suffocates, especially what we didn’t want to repeat. This time we were better prepared, both as musicians and in terms of production. We recorded with Raph Henry, who already knew our music and really understood what we were aiming for. We also recorded with a click track, which made a big difference in tightness. Then the mastering was done by Benoît Roux. The result is more organic, more powerful, and much closer to how Mortal Scepter actually sounds.

The new album seems to me to be a lot more complicated, perhaps less accessible at first, but at the same time incredibly dark and evil. Was that intentional? How did the album come about and how did you compose the music?

It was intentional, yes. From the very beginning, we wanted Ethereal Dominance to be darker, more technical, and more varied than the first album. We started writing just after Where Light Suffocates was released, but the first attempts didn’t satisfy us at all. Then Covid arrived, which slowed things down. In the end, it took us about two years to finish nine songs, and we even set one aside because it wasn’t at the same level. The writing process is collective – everyone brings riffs and ideas, and then we build the songs together. Some came quickly, like the 10-minute closer Into the Wolves Den, while others took weeks of work.


I have "Ethereal Dominance" on my MP3 player and I have to say that I am literally absorbed by it. It's not just great ideas, but also the sound, which is devastating in a word. I'm sitting on the tram, for example, and suddenly I find myself tapping my foot. I feel like starting to party. If I weren't a man of a certain age, I probably would. Where did you record the album and who is credited with the mastering?

We recorded with Raph Henry at Heldscalla Studio (France), and it was an excellent experience. He’s known us since the first album, and, just like us, he hates the way it sounds. So he knew exactly how to get the best out of us. The whole process with him was both fun and rewarding—we all grew as musicians working alongside him. The mastering was made by Benoît Roux who immediately understood what we were aiming for and delivered exactly what we needed. We’re really happy with how it all turned out. Together they gave the album the punch and clarity we were missing before.

Who wrote the lyrics for "Ethereal Dominance"? What are they about? Where do you get your inspiration for the themes?

Valentin Vanhaute (bass/vocals) writes almost all the lyrics. The main themes are inspired by science fiction and cosmic horror. Authors like Peter Watts (Blindsight) or Liu Cixin (The Three-Body problem) were important influences. The lyrics deal with subjects such as the Fermi paradox, the indifference of the universe, the end of civilizations… but always through the lens of thrash and death metal aggression.


Who designed the cover for "Ethereal Dominance"? I really like his work. How did you choose the cover design?

The artwork was done by our longtime friend Jon Whiplash. He also worked on our previous releases. We only gave him two directions: it had to be sci-fi/horror, and in a comic-book style reminiscent of Philippe Druillet. He immediately captured the spirit of the album. The result fits perfectly with the music – threatening, futuristic, and violent.

Let's go back to the beginning... What was the initial impulse that led you to form the band? And why thrash black metal? It's not exactly a style that will bring you great "fame."

At the beginning it was simple: we were friends who grew up together, playing the music we loved. We were obsessed with bands like Kreator, Sadus, Massacra, Sepultura, and Death. Thrash and death metal felt natural for us – it’s aggressive, fast, dark, and powerful. We never expected fame, we just wanted to create our own contribution to that tradition.


You come from France and play extreme thrash/black metal. Our readers would definitely be interested to know how your metal scene works. To tell you the truth, lately I've been hearing only great bands from you (I love SKELETHAL!). Does that mean that the scene is currently very strong in your country? What about concerts, how many people attend?

The French scene has always had legendary bands like Loudblast, Agressor, Massacra, or Mercyless, and today it’s still very strong and diverse. Bands like our close friends Skelethal are proof of the energy and quality coming out of France. The underground is alive, even if it’s not always easy to find decent venues to play. As for attendance, it really depends on the city and the line-up. People do come to shows, but of course it’s not the same numbers you’d see in countries like Germany where extreme metal is a bit more popular.

Your music shows that you are influenced by both the American thrash death metal school and old European bands. How about you as fans? Do you prefer the original metal of the nineties or do you also draw inspiration from new albums? If so, I'd be interested to know which bands had/have the biggest influence on MORTAL SCEPTER.

Both ! If a riff was killer in 1985, it still is in 2025! We are definitely influenced by the classics – German thrash, early US death, Atheist, Pestilence, Sepultura’s Beneath the Remains – but we also listen to newer bands. We love the energy of bands like Vektor or some of the modern techno-thrash scene, for example. Inspiration comes from everywhere as long as it’s honest and aggressive.

What about you and concerts in general? Are you a band that plays as many concerts as possible, or are you very selective? Do you have any dreams, such as a band you'd like to tour or festival with, or a city where you'd like to perform?

We love playing live, but we’re still a bit selective about the shows we take. Over the last few years we’ve been rather quiet, so we didn’t have that many opportunities. That said, we truly enjoyed the ones we did play—like Necrowretch’s release party, opening for Misanthrope and Loudblast, or playing the Anthems of Steel festival, among others. Now with the release of Ethereal Dominance we really hope to get more chances to hit the stage. There are honestly too many places we’d love to play to name them all! Many festivals look exciting, and we’d love to discover new cities and countries through our music. Playing in the Czech Republic, at Thrash Nightmare Festival for example, would be amazing!

 

What does MORTAL SCEPTER have planned for the coming months? If you have anything on your mind that you would like to say to fans, labels, or promoters, here's your chance…

Right now, our main focus is promoting Ethereal Dominance and bringing it to the stage as much as possible. We don’t want to wait another six years before the next album, but at the same time we won’t rush anything—the goal is always to do even better next time. In the meantime, we’ll work hard, play shows, and keep pushing Mortal Scepter forward. To promoters: get in touch, we’re definitely interested in playing wherever possible! And to everyone else, don’t hesitate to send us a message and let us know what you think of Ethereal Dominance—we’ll be more than happy to answer.d.

I'm going to listen to your new album, "Ethereal Dominance," again. I have to say that for me personally, it's basically a perfect thrash/black metal work. A total inferno. I wish you all the best with the album, may it reach as many fans as possible. It deserves it. I wish you all the best in your personal lives as well. Thank you for the interview and I'm already looking forward to seeing you live sometime!

Thanks a lot for the support and for spreading the word about Ethereal Dominance in Czech Republic! We hope to see you all at a show soon. Ethereal Dominance Shall Prevail!


Recenze/review - MORTAL SCEPTER  - Ethereal Dominance (2025):

Recenze/review - MORTAL SCEPTER - Where Light Suffocates (2019):






---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - MORTAL SCEPTER - Ostrý, divoký, drtivý thrash death metalový koktejl s temně podmanivou atmosférou!


Rozhovor s thrash death metalovou skupinou z Francie - MORTAL SCEPTER.

Recenze/review - MORTAL SCEPTER  - Ethereal Dominance (2025):

Ave MORTAL SCEPTER! Nikde jsem s vámi nenašel žádný rozhovor v češtině. Poprosím tě tedy nejdřív, abys čtenářům, kteří vás ještě neznají, představil kapelu. Můžeš klidně začít úplně od začátku a provést nás celou historií MORTAL SCEPTER.

Mortal Scepter vznikli v roce 2012 v Dunkerque na severu Francie. Byli jsme jen parta dlouholetých přátel, kteří chtěli hrát hudbu, kterou milovali – agresivní thrash a death metal. Naše první demo vyšlo v roce 2014, následovalo EP As Time Sharpens the Sentence. V roce 2018 jsme vydali naše debutové album Where Light Suffocates, které již ukázalo naši směs germánského thrashe a raného death metalu. Po několika letech psaní a zdokonalování našeho zvuku jsme nyní zpět s naším druhým albem Ethereal Dominance. Jedna důležitá podrobnost: od samého začátku máme naprosto stejné složení. Na tuto stabilitu jsme opravdu hrdí.


Letos vydáváte čerstvou novinku „Ethereal Dominance“. Opět se jedná o temný, drsný a poctivý thrash/black metal. Přistupovali jste k nahrávání jinak než minule nebo jste zvolili ověřené postupy?

Ano, rozhodně. Z alba Where Light Suffocates jsme se hodně naučili, zejména to, co jsme nechtěli opakovat. Tentokrát jsme byli lépe připraveni, jak po hudební stránce, tak po stránce produkční. Nahrávali jsme s Raphem Henrym, který už znal naši hudbu a opravdu rozuměl tomu, čeho jsme chtěli dosáhnout. Nahrávali jsme také s klikovou stopou, což mělo velký vliv na přesnost. Mastering pak provedl Benoît Roux. Výsledek je organičtější, silnější a mnohem blíže tomu, jak Mortal Scepter skutečně zní.

Nová deska mi přijde o nějaký řád komplikovanější, zpočátku možná méně přístupná, zároveň ale neskutečně temná a zlá. Byl to záměr? Jak vlastně album vznikalo a jakým způsobem jste skládali muziku?

Ano, bylo to záměrné. Od samého začátku jsme chtěli, aby album Ethereal Dominance bylo temnější, techničtější a rozmanitější než první album. S psaním jsme začali hned po vydání alba Where Light Suffocates, ale první pokusy nás vůbec neuspokojily. Pak přišel Covid, který vše zpomalil. Nakonec nám trvalo asi dva roky, než jsme dokončili devět skladeb, a jednu jsme dokonce odložili, protože nebyla na stejné úrovni. Proces psaní je kolektivní – každý přináší riffy a nápady a pak společně skládáme písně. Některé vznikly rychle, jako například desetiminutová závěrečná Into the Wolves Den, zatímco jiné vyžadovaly týdny práce.


Mám „Ethereal Dominance“ ve svém MP3 přehrávači a musím říct, že jsem jím doslova pohlcen. Nejsou to jen skvělé nápady, ale i zvuk, který je jedním slovem devastující. Sedím třeba v tramvaji a najednou se přistihnu, že si podupávám nohou. Mám sto chutí začít pařit. Nebýt už pán v letech, asi bych to i udělal. Kde jste desku nahrávali a kdo je podepsán pod masteringem?

Nahrávali jsme s Raphem Henrym ve studiu Heldscalla (Francie) a byla to skvělá zkušenost. Zná nás už od prvního alba a stejně jako my nesnáší, jak zní. Takže přesně věděl, jak z nás dostat to nejlepší. Celý proces s ním byl zábavný a obohacující – všichni jsme se díky spolupráci s ním jako hudebníci posunuli dál. Mastering provedl Benoît Roux, který okamžitě pochopil, čeho chceme dosáhnout, a dodal přesně to, co jsme potřebovali. Jsme opravdu spokojeni s tím, jak to dopadlo. Společně dodali albu sílu a čistotu, které nám předtím chyběly.

Kdo je autorem textů na „Ethereal Dominance“? A o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci?

Valentin Vanhaute (baskytara/zpěv) píše téměř všechny texty. Hlavní témata jsou inspirována sci-fi a kosmickým hororem. Významný vliv na něj měli autoři jako Peter Watts (Blindsight) nebo Liu Cixin (The Three-Body problem). Texty se zabývají tématy jako Fermiho paradox, lhostejnost vesmíru, konec civilizací... ale vždy skrze prizma agresivity thrash a death metalu.


Kdo je podepsán pod obalem novinky „Ethereal Dominance“? Jeho práce se mi hodně líbí. Jak jste vůbec motiv na obal vybírali?

O grafiku se postaral náš dlouholetý přítel Jon Whiplash. Pracoval také na našich předchozích albech. Dali jsme mu pouze dvě pokyny: mělo to být sci-fi/hororové a ve stylu komiksu připomínajícího Philippa Druilleta. Okamžitě pochopil ducha alba. Výsledek perfektně ladí s hudbou – je hrozivý, futuristický a násilný.

Když se ještě podíváme do začátku…Co bylo vlastně tím prvním impulsem, že jste dali dohromady kapelu? A proč zrovna thrash black metal? Není to zrovna styl, který by vám získal velkou „slávu“.

Na začátku to bylo jednoduché: byli jsme přátelé, kteří spolu vyrůstali a hráli hudbu, kterou milovali. Byli jsme posedlí kapelami jako Kreator, Sadus, Massacra, Sepultura a Death. Thrash a death metal nám připadaly přirozené – jsou agresivní, rychlé, temné a silné. Nikdy jsme nečekali slávu, jen jsme chtěli vytvořit svůj vlastní příspěvek k této tradici.


Pocházíte z Francie a hrajete extrémní thrash/black metal. Naše čtenáře by určitě zajímalo, jak funguje vaše metalová scéna? Abych pravdu řekl, tak poslední dobou od vás slyším jen samé skvělé smečky (miluji SKELETHAL!). Znamená to, že je u vás v současnosti scéna hodně silná? Co třeba koncerty, kolik chodí lidí?

Francouzská scéna měla vždy legendární kapely jako Loudblast, Agressor, Massacra nebo Mercyless a dodnes je velmi silná a rozmanitá. Kapely jako naši blízcí přátelé Skelethal jsou důkazem energie a kvality, která z Francie vychází. Underground je živý, i když není vždy snadné najít slušná místa, kde hrát. Co se týče návštěvnosti, záleží to opravdu na městě a line-upu. Lidé na koncerty chodí, ale samozřejmě to není stejné číslo, jaké byste viděli v zemích jako Německo, kde je extrémní metal o něco populárnější.

Z vaší hudby je cítit, že jste ovlivněni jak americkou thrash death metalovou školou, tak i starými evropskými kapelami. Jak jste na tom jako fanoušci? Máte radši původní metal devadesátých let nebo čerpáte inspiraci i z nových desek? Pokud ano, zajímalo by mě, které smečky měly/mají na MORTAL SCEPTER největší vliv.

Obojí! Pokud byl riff zabijácký v roce 1985, je zabijácký i v roce 2025! Určitě nás ovlivňují klasici – německý thrash, raný americký death metal, Atheist, Pestilence, Sepultura a jejich Beneath the Remains –, ale posloucháme i novější kapely. Milujeme energii kapel jako Vektor nebo některé z moderní techno-thrashové scény. Inspirace přichází odkudkoli, pokud je upřímná a agresivní.

Co vlastně vy a koncerty obecně? Jste kapelou, která jezdí po koncertech, co to jenom jde nebo si hodně vybíráte? Máte nějaký sen, třeba skupinu, se kterou byste chtěli vyrazit na turné nebo festival, město, kde byste chtěli vystupovat?

Milujeme živá vystoupení, ale stále jsme trochu vybíraví, pokud jde o koncerty, které přijímáme. V posledních několika letech jsme byli spíše v ústraní, takže jsme neměli tolik příležitostí. Nicméně ty, které jsme odehráli, jsme si opravdu užili – například release party Necrowretch, předskakování Misanthrope a Loudblast nebo vystoupení na festivalu Anthems of Steel, abychom jmenovali alespoň některé. S vydáním alba Ethereal Dominance doufáme, že dostaneme více příležitostí vystoupit na pódiu. Upřímně řečeno, je příliš mnoho míst, kde bychom rádi hráli, než abychom je mohli všechny vyjmenovat! Mnoho festivalů vypadá zajímavě a rádi bychom prostřednictvím naší hudby objevovali nová města a země. Hrát v České republice, například na festivalu Thrash Nightmare, by bylo úžasné!

 

Co chystají MORTAL SCEPTER v nejbližších měsících? Pokud máš něco na srdci, co bys chtěl vzkázat fanouškům, labelům, promotérům, tak zde je prostor…

V současné době se soustředíme hlavně na propagaci alba Ethereal Dominance a na to, abychom ho co nejvíce dostali na pódia. Nechceme čekat dalších šest let na další album, ale zároveň nic neuspěcháme – naším cílem je vždycky být příště ještě lepší. Mezitím budeme tvrdě pracovat, hrát koncerty a posouvat Mortal Scepter vpřed. Promotéři, ozvěte se nám, máme velký zájem hrát kdekoli to bude možné! A všichni ostatní, neváhejte nám poslat zprávu a sdělit nám, co si myslíte o albu Ethereal Dominance – rádi vám odpovíme.

Jdu si vaši novou desku „Ethereal Dominance“ znovu pustit. Musím říct, že pro mě osobně se jedná v podstatě dokonalé thrash/black metalové dílo. Totální inferno. Přeji vám, aby se nahrávce dařilo, aby se dostala k co největšímu počtu fanoušků. Zaslouží si to. Přeji vám vše nejlepší i v osobním životě. Děkuji za rozhovor a už teď se těším, až vás uvidím někdy naživo!

Moc děkujeme za podporu a za šíření informací o Ethereal Dominance v České republice! Doufáme, že se brzy uvidíme na koncertě. Ethereal Dominance zvítězí!


Recenze/review - MORTAL SCEPTER  - Ethereal Dominance (2025):

Recenze/review - MORTAL SCEPTER - Where Light Suffocates (2019):






---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine