DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemthrash metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemthrash metal. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 13. dubna 2024

Interview - ETERNAL - Death thrash metal that makes you feel the near presence of death!


Interview with death thrash metal band from USA - ETERNAL.

Recenze/review - ETERNAL - Cryptic Lust (2024):

Ave ETERNAL! Greetings to the underground. I hope everything is fine with you. It should be because this year you have released a first long-play full-length album in your band's career. I have to admit it has literally blown my mind. It is dark, energic and as if it cuts by the sharp edge of the knife. I can hear from the record you did a really good job and you added a big portion of the talent, too. How do you perceive the new album in comparison to the previous records? Where did you want to move and in what are these two records different?

With this full length we finally found our sound and style and were able to make a better well rounded product than before. We went through alot of lineup changes since our inception including current members playing different instruments but this time we have found ourselves as a unit and it shows compared to our other releases.


„Cryptic Lust“ includes all attributes of good death metal. For me personally, it represents the record, which I really like to listen to. How did you produce it? How look the writing process of new material in the case of ETERNAL?

The writing process was simple. We would come up with a part or section that we wanted to be the foundation of the song and we would compliment it added other riffs and sections and in turn making a better foundational riff or section than the original. We tried to incorporate Swedish and Florida style death metal together in the same track to keep things fresh as well.

I have to confirm that the sound literally kills. It keeps making me turn up the volume on the hi-fi tower. The sound is harsh, raw and dark and animalistic at the same time. Who's behind it? What studio did you record in and how did everything go?

We recorded the album ourselves at our drummer Xander Bridges' place. The kid is a Wiz and was able to give us the exact mix we were looking for.

I have been wandering the underground for over thirty years and I still go to Arizona for music with certainty. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I like your bands a lot and I monitor your scene carefully. Maybe I envy you a little, because we only have a few death metal bands that are worth it. How do you explain that death metal are doing so well in your country? How do you perceive your scene, fans, labels?

The Arizona death metal movement is thriving and doing well. There's alot of really great bands. We had a strong scene but at the end of covid we had an emergence of a whole new wave of bands that grew it even more.


You play death metal influenced by, among other things, the old school. Today, the band can't avoid comparisons, but I would like to know how the idea to start ETERNAL was born, who was and is your metal idol? Where do you want to move your band? Are you attracted to large foreign festivals, for example, are you willing to go on tour with a more famous band?

Our biggest inspiration at the band's inception and still is Death. The European and southamerican festivals look incredible and we hope for the opportunity to play one someday. We also would love the opportunity to tour with a famous band and grow our audience.

How do you approach the promotion of your music? Do you rely upon the label or do you send the CDs for various reviews by yourself? Forexample, I buy albums that I really enjoy. What about you? Are you also fans who often support your colleagues? Do you go to concerts?

We try to promote our music online the best we can to grow our audience. I also like to buy physical media from artists I enjoy, especially underground bands. I love to support our fellow local bands and try to attend as many local and national shows as I can.

On the one hand, today the new band has a lot of opportunities to make themselves more known, but on the other hand, there are a huge number of groups and the fans are getting lost in this big metal sea. A lot of people just download mp3s from the internet and instead of to visit the concert they prefer to spit poisonous saliva on Facebook. How do modern technologies affect you as ETERNAL? What do you think about downloading music, google metalists, streaming music, etc.?

I think that the internet has given us the opportunity to have a global audience and with that comes the negatives you mentioned. I Think that the positives outweigh the neatives and that aslong as our music is getting to people that want to enjoy it I'm ok with them downloading it for free.


I like to ask the musicians what death metal means to them. How would they define it, whether it is more the philosophy and lifestyle thing for them or "just" relaxation? What does it mean for you? How do you perceive and experience it?

For me Death metal is an outlet to express myself in a way that I can't within social norms. Music in general is a huge part of my life and it's not something I think about, it's just there like breathing.

Finally, a classic but important question. What is ETERNAL planning in the upcoming months? Where can we see you at the stage and when will you visit the Europe?

In the next few months we will be touring the West Coast of the United States and we hope to visit Europe soon someday!

Thank you so much for the interview. I wish a lot of success to the new album and let the number of your fans expand as much as possible. I will look forward to seeing you somewhere live again. I wish you a lot of success both musically and personally. I'm going to push „Cryptic Lust“ into my head again!

Thank you for the interview and fighting the good fight for the bands in the underground! Life is temporary, Death is Eternal…

Cheers!

Rozhovor - ETERNAL - Death thrash metal, u kterého ucítíte blízkou přítomnost smrti!


Rozhovor s death thrash metalovou skupinou z USA - ETERNAL.

Recenze/review - ETERNAL - Cryptic Lust (2024):

Ave ETERNAL! Zdravím do undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos první dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vašimi předešlými nahrávkami? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

S touto dlouhohrající deskou jsme konečně našli svůj zvuk a styl a byli jsme schopni vytvořit lepší a ucelenější produkt než dříve. Od našeho vzniku jsme prošli mnoha změnami v sestavě, včetně současných členů hrajících na různé nástroje, ale tentokrát jsme se našli jako celek a je to vidět ve srovnání s našimi ostatními nahrávkami.


„Cryptic Lust“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál ETERNAL?

Proces psaní byl jednoduchý. Vymysleli jsme část nebo úsek, který jsme chtěli, aby byl základem písně, a doplnili jsme ho dalšími riffy a úseky, čímž jsme vytvořili lepší základní riff nebo úsek než původní. Snažili jsme se do jedné skladby zakomponovat švédský a floridský styl death metalu, aby to bylo také svěží.

Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Zvuk je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Kdo je pod ním podepsán? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Album jsme nahrávali sami u našeho bubeníka Xandera Bridgese. Ten kluk je čaroděj a dokázal nám namíchat přesně takový mix, jaký jsme hledali.

Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Arizona si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Arizonské death metalové hnutí vzkvétá a daří se mu. Je zde spousta opravdu skvělých kapel. Měli jsme silnou scénu, ale na konci covidu se objevila úplně nová vlna kapel, která ji ještě více rozrostla.


Hrajete death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit ETERNAL, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Naší největší inspirací v době vzniku kapely a stále je Death. Evropské a jihoamerické festivaly vypadají neuvěřitelně a my doufáme, že budeme mít možnost si na některém z nich někdy zahrát. Taky bychom rádi měli příležitost vyjet na turné s nějakou slavnou kapelou a rozšířit si tak publikum.

Když jsem před sedmi lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Snažíme se propagovat naši hudbu online, jak nejlépe umíme, abychom rozšířili naše publikum. Rád si také kupuji fyzické nosiče od umělců, které mám rád, zejména od undergroundových kapel. Rád podporuji naše místní kapely a snažím se navštěvovat co nejvíce místních i celostátních koncertů.

Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako ETERNAL ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Myslím, že internet nám dal příležitost mít celosvětové publikum a s tím přicházejí i negativa, která jste zmínil. Myslím, že pozitiva převažují nad negativy a že pokud se naše hudba dostane k lidem, kteří si ji chtějí užít, nevadí mi, že si ji stahují zdarma.


S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Death metal je pro mě možnost vyjádřit se způsobem, který mi společenské normy neumožňují. Hudba obecně je obrovskou součástí mého života a není to něco, o čem bych přemýšlel, je to jako dýchání.

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají ETERNAL v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a kdy navštívíte Evropu?

V příštích měsících nás čeká turné po západním pobřeží Spojených států a doufáme, že se někdy podíváme i do Evropy!

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Cryptic Lust“ zase narvat do hlavy!

Děkujeme za rozhovor a boj za kapely v undergroundu! Život je dočasný, smrt je věčná...

Na zdraví!

středa 10. dubna 2024

Recenze/review - DEAD HEAD - Shadow Soul (2024)


DEAD HEAD - Shadow Soul
CD 2024, Hammerheart Records

for english please scroll down

Stojí na mostě a dívá se na řeku aut, která se přesouvají pomalu dopředu. Přemýšlí, jestli už nastal čas. Nerozumí dnešnímu divnému světu. Je na něj příliš rychlý a povrchní. Naklání se nad hlubinu a lidé si jej natáčejí. Někteří jej povzbuzují, aby skočil, aby měli dobrý záběr. Dnes ještě ne, dnes jim radost neudělá. Místo toho si narve pod tlakem do hlavy nové EP holandských veteránů DEAD HEAD. Až ti bude jednou kámo hodně těžko na duši, udělej to samé.

Pánové jsou zpět po dvou letech a jsou silnější než kdy dřív. Jejich neučesaný, neurvalý, divoký a šílený thrash metal, kombinovaný se starodávnou smrtí, mi dělá opět velmi dobře na mojí zkažené duši. Tohle je smršť, lavina, která vás strhne s sebou. Budete spáleni na popel neskutečnou energií. 


Tvorba téhle smečky bývá často přirovnávána jak k německému klasickému thrash metalu, tak třeba i ke kapelám typu SLAYER, DARK ANGEL, SADUS, DEMOLITION HAMMER. S klidem bych klidně přidal i MALEVOLENT CREATION, PESTILENCE. Já ale tyhle přirovnání a jednoduché popisy nemám moc rád. DEAD HEAD jsou natolik stará kapela, aby měla svůj vlastní výraz i ksicht. Nepotřebují nikomu nic dokazovat. Moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. A to prosím pěkně již od roku 1989. V jejich žilách koluje úplně stejná krev jako v těch mých. Je pro mě radost se ráno probudit a chodit ulicemi se sluchátky na uších. Jsem potom celý den doslova nabitý energií a dívám se na svět o hodně přívětivějšíma očima. Ano, zde je ještě všechno v pořádku. Pokud budou stále hrát podobné kapely, bude pro mě radost hudbu poslouchat. Zkrátka a jednoduše, věřím opět Holanďanům každý tón, každou notu, každý úder do bicích. Stáli jste někdy na mostě a dívali se dolů? Napadlo vás skočit? Rozhodně to nedělejte, ať jste na tom jakkoliv špatně. Radši si pusťte tuhle desku pořádně nahlas a uvidíte, že se začnete usmívat. Jsem zase mladej kluk, co chodil v džínové bundě, co nosil kazeťák na ramenou a trávil dlouhé hodiny s partou na periferii našeho města. Všude jenom beton a šeď. Ale také thrash metal, který formoval nejen můj hudební vkus, ale také pohled na svět jako celek. Občas je zkrátka dobré poslat všechny do prdele a zbourat nejbližší zeď. "Shadow Soul" je nahrávkou, která vám k tomu může klidně hrát. Má skvělý zvuk, obal, vlastně všechno, co potřebuji, abych neskočil do hlubiny. Dávám všechny palce nahoru a skáču po hlavě do mosh-pitu. Totálně zničující thrash death metal, který vás rozemele na prach! Budete ohlodáni až na kost!


Asphyx says:

He stands on the bridge and looks out at the river of cars moving slowly forward. He wonders if the time has come. He doesn't understand today's strange world. It's too fast and superficial for him. He leans over the deep and people film him. Some people encourage him to jump so they can get a good shot. Not yet, he won't make them happy today. Instead, he shoves the new EP from Dutch veterans DEAD HEAD into his head under pressure. One day, when you're feeling really heavy on your soul, do the same.

The gentlemen are back after two years and they're stronger than ever. Their unbrushed, unhinged, wild and crazy thrash metal, combined with ancient death, is once again doing my wicked soul a lot of good. This is a whirlwind, an avalanche that takes you with it. You will be burnt to ashes by the incredible energy. 


The work of this pack is often compared to German classic thrash metal, as well as to bands like SLAYER, DARK ANGEL, SADUS, DEMOLITION HAMMER. I would also add MALEVOLENT CREATION, PESTILENCE. But I don't like these comparisons and simple descriptions. DEAD HEAD are an old enough band to have their own expression and face. They don't need to prove anything to anyone. They know very well what and how they want to play. And they've been doing that since 1989. They have the same blood in their veins as mine. It's a joy to wake up in the morning and walk down the street with headphones on. I'm literally energized all day long and I look at the world with much friendlier eyes. Yes, all is still well here. As long as bands like this keep playing, it will be a joy for me to listen to music. In short, I trust the Dutch again with every note, every note, every drumbeat. Have you ever stood on a bridge and looked down? Have you thought of jumping? Definitely don't, no matter how bad you are. You better play this record real loud and you'll see yourself smiling. I'm a young kid again, wearing a denim jacket, carrying a tape recorder on my shoulder and spending long hours with the gang on the outskirts of our town. All concrete and grey everywhere. But also thrash metal, which shaped not only my taste in music, but also my view of the world as a whole. Sometimes it's just good to tell everyone to fuck off and knock down the nearest wall. "Shadow Soul" is a record that you can easily play along with. It's got a great sound, cover art, pretty much everything I need to keep me from jumping into the deep end. I'm giving it all thumbs up and jumping headfirst into the mosh pit. Totally devastating thrash death metal that will grind you to dust! You'll be gnawed to the bone!


Recenze/review - DEAD HEAD - Slave Driver (2022):

úterý 9. dubna 2024

Recenze/review - COFFIN STORM - Arcana Rising (2024)


COFFIN STORM - Arcana Rising
CD 2024, Peaceville Records

for english please scroll down

Byl jsem celý den v lese. Potkal jsem jenom pár lidí. Vzduch byl studený a cesty ještě zmrzlé. Potřeboval jsem něco dobrého k pití, teplý oheň a nějakou hudbu, kterou bych mohl poslouchat, až si budu číst staré spisy. Otevírám lahev hořkého piva, dívám se na plameny a zapínám play. Chtělo by to kazetu, říkám si jako první, protože na tenhle nosič nové album norských COFFIN STORM patří. Najednou není rok 2024, ale přesunuli jsme se spolu s kapelou někam na konec osmdesátých let minulého století. 

To jsem byl mladý chlapec, který se s muzikou teprve seznamoval. Nebyl dnes všemocný internet a světu vládly skupiny jako CANDLEMASS, MERCYFUL FATE, CATHEDRAL, TROUBLE. A rohy samozřejmě začaly vystrkovat i extrémnější styly jako black a thrash metal. Nezbývá mi nic jiného, než vám ihned na začátku nové album "Arcana Rising" doporučit. Pokud jste staří, tradiční a klasičtí metalisté, budete určitě spokojeni jako já. 


Na rovinu vám říkám, že to nejsou jenom známá jména v bookletu (Apollyon (Aura Noir), Bestial Tormentor (Infernö), Fenriz (Darkthrone)), která pro mě udělala tuhle desku doslova návykovou. Nebo možná ano, protože se zde sešli muzikanti, kteří přesně vědí, co a jak chtějí hrát. Představuji si hospodu někde v Norsku, kde si pánové sedli u stolu a najednou jeden z nich říká, co kdybychom napsali hudbu, která nám koluje v žilách. Slovo dalo slovo a vy si můžete vychutnat velmi tradiční, skvěle zahranou muziku. Navíc, nelze jinak, než přirovnat k archivnímu vínu. Vše je ohlodané až na kost, kapela jde k samotným počátkům, krvavým kořenům metalu. A tihle gentlemani to dělají velmi dobře. Staroškolskému pocitu je podřízeno vše. Zvuk, obal, provedení. Bez toho by to ale nešlo. Navíc je přidána víra a srdce, věci, které nejde ničím jiným nahradit. Vždycky jsem na muzice nejvíc oceňoval uvěřitelnost, opravdovost, před dokonalostí. Jasně, že mi Fenrizův vokál v některých momentech trošku vadí, jenže to je právě ono, to je ta patina, ten přírodní úkaz. Hudba pro mě byla vždy o emocích, o tom, že s kapelou rozmlouvám. A nejen dnes, když jsem se vrátil z lesa, jsem si nové album opravdu vychutnal. Fanoušci sami poznají, pro koho je určeno. Pro staré psy, kteří už dávno nerozumí dnešnímu pokřivenému světu. Pro lidi, co sbírali svoje hudební zkušenosti v osmdesátých a devadesátých letech. Žádné pózy, žádné zbytečnosti, jenom metal, ukovaný z té nejkvalitnější oceli. Ano, přátelé, je v tom i obrovský kus nostalgie. Koneckonců, proč ne, máme na ní nárok. Když si to vezmu kolem a kolem, tak jsem od téhle desky příliš nečekal a nakonec se stala jednou z mých nejposlouchanějších za poslední dobu. Je totiž opravdová, reálná. Heavy doom metalové ozvěny ze starých časů! Muzika, ohlodaná až na kost!


Asphyx says:

I've been in the woods all day. I only met a few people. The air was cold and the roads were still frozen. I needed something good to drink, a warm fire and some music to listen to while I read old writings. I opened a bottle of bitter beer, looked at the flames and put it on play. I wish it was a cassette, I think to myself first, because the new album by Norway's COFFIN STORM belongs on this carrier. Suddenly it's not 2024, but we've moved with the band to somewhere in the late 1980s. 

I was a young boy then, just getting to grips with music. The internet wasn't omnipotent and bands like CANDLEMASS, MERCYFUL FATE, CATHEDRAL, TROUBLE ruled the world. And of course, more extreme styles like black and thrash metal started to make their mark. I have no other choice but to recommend the new album "Arcana Rising" right from the start. If you are old, traditional and classic metalheads, you will be satisfied like me. 


To tell you the truth, it's not just the familiar names in the booklet (Apollyon (Aura Noir), Bestial Tormentor (Infernö), Fenriz (Darkthrone)) that made this album literally addictive for me. Or maybe it is, because here are musicians who know exactly what and how they want to play. I imagine a pub somewhere in Norway, where the gentlemen sit down at a table and suddenly one of them says, what if we wrote music that runs through our veins. The word was given and you can enjoy very traditional, well played music. Plus, you can't help but compare it to vintage wine. Everything is gnawed to the bone, the band goes back to the very beginnings, the bloody roots of metal. And these gentlemen do it very well. The old-school feel is subordinate to everything. The sound, the cover, the execution. But it couldn't have been done without it. Plus there's faith and heart, things that can't be replaced by anything else. What I've always appreciated most about music is believability, realness, over perfection. Sure, Fenriz's vocals bother me a bit in some moments, but that's just it, that's the patina, the natural phenomenon. Music for me has always been about emotions, about talking to the band. And not only today, when I came back from the woods, I really enjoyed the new album. Fans will know for themselves who it's for. For the old dogs who don't understand today's warped world anymore. For people who gathered their musical experience in the eighties and nineties. No posing, no uselessness, just metal, forged from the finest steel. Yes, my friends, there's a great deal of nostalgia in there too. After all, why not, we're entitled to it. All things considered, I wasn't expecting much from this record and it ended up being one of my most listened to albums in a while. Because it's real, it's real. Heavy doom metal echoes from the old days! Music that's gnawed to the bone!


Tracklist:
01. Over Frozen Moors (06:08)
02. Arcana Rising (06:47)
03. Open the Gallows (10:25)
04. Eighty-Five And Seven Miles (07:17)
05. Ceaseless Abandon (06:57)
06. Clockwork Cult (07:20)

band:
FEATURING APOLLYON (AURA NOIR), BESTIAL TORMENTOR (INFERNÖ), & DARKTHRONE’S FENRIZ ON VOCALS

neděle 7. dubna 2024

Recenze/review - CRIPPLED FINGERS - Through the Pain (2024)


CRIPPLED FINGERS - Through the Pain
CD 2024, vlastní vydání

for english please scroll down

Včera jsem se vrátil z koncertu. Jel jsem na něj dlouhou cestu vlakem. Kolem mě byli samí naštvaní lidé a svět mi připadal zase jednou pěkně divný. Viděl jsem dívky s rukama rozedřenýma do krve, potkal jsem muže, kteří vypadali jako démoni, jako nemrtví. Potřeboval jsem něco, co mě rozseká na kusy, něco ostrého, divokého, šíleného. Hudbu, která žhne a pálí. Potřeboval jsem nahrubo nasekaný thrash metal s vysokým oktanovým číslem. Maniaci CRIPPLED FINGERS mi jej dodali. Měl jsem chvílemi strach, aby vlak neměl bouračku, směřoval totiž, jak jinak, rovnou do pekla.

Občas mám v hlavě něco temného, co potřebuji dostat ven. Vyřvat se, rozsekat kus syrového masa. Nebo poslouchat nahrávky, jako je ta letošní, od téhle smečky. Třetí dlouhohrající album je nářez od začátku do konce. Syrový, ostrý thrash metal s prvky hardcore. To vše zamíchané ve smrtícím koktejlu. Kapelu jsem viděl před lety naživo a ten posun je neskutečný. Před vámi stojí muzikanti, kteří přesně ví, co a jak chtějí hrát. Marně hledám nějaká slabá místa. 


Máte rádi HATEBREED, AS I LAY DAING, MALEVOLENCE, LAMB OF GOD? Potřebujete ze sebe dostat vztek a frustraci, které nám dnešní podivný svět přináší ve velké míře? Potom neváhejte a skočte rovnou do mosh-pitu. Ve vypjatých momentech připomíná v určitých polohách vokalista Toma Arayau ze SLAYER. Jasně, že najdeme spoustu styčných bodů i s dalšími skupinami. Dnes snad ani nelze nebýt někomu podobný. Ale o to zde ani nejde. Pánové si dali velký pozor na to, aby měli zabijácký zvuk (mixing and mastering Martin "Holly" Hollandr). Ten je moderní, úderný a živočišný zároveň. Žádná současná, mnohdy tak častá umělá produkce. Naopak, mám pocit, že z reproduktorů ke mě stéká zkažená krev. Když si to vezmu kolem a kolem, tak vlastně podobně zaměřenou muziku příliš neposlouchám. Přesto se mi dostala novinka pod kůži a rád jsem se k ní vracel. Kapela na sobě opravdu odvedla velký kus práce. Mám sice raději malé osobnější kluby, kde lidé létají vzduchem, ale CRIPPLED FINGERS se dle mého novinkou posunuli do vyšší ligy, na velká pódia. Zkrátka a dobře, seděl jsem v tom pekelném vlaku, podupával si nohou do rytmu, mlátil pěstí do stolu, až na mě lidé divně koukali. Jenže já si nemůžu pomoc. Skladby v sobě totiž mají velkou sílu, tlak, energii. A to vše namíchané přesně v poměru, v jakém to mám nejraději. Chtělo by to také nějakou kritiku, nemyslíte? Rád bych, ale nic mě nenapadá. Až budete potřebovat něco, co vás rozseká na kusy, něco ostrého, divokého, šíleného. Hudbu, která žhne a spálí vás, tak vám nové album "Through the Pain" opravdu  doporučuji. Zažijete reálnou, poctivou trepanaci lebky. Nahrubo nasekaná thrash metalová smršť, po které vám zůstane v hlavě krvavá stopa! Masakr divokých myšlenek!


Asphyx says:

I just got back from a concert yesterday. I took a long train ride to it. I was surrounded by angry people and the world seemed pretty weird again. I saw girls with their hands ripped open, I met men who looked like demons, like the undead. I needed something to cut me to pieces, something sharp, wild, crazy. Music that glows and burns. I needed rough-hewn, high-octane thrash metal. Maniacs CRIPPLED FINGERS delivered. At times I was afraid that the train would crash, because it was heading straight to hell.

Sometimes I have something dark in my head that I need to get out. Shout it out, cut up a piece of raw meat. Or listen to records, like this one this year, from this pack. The third full-length is a blast from start to finish. Raw, edgy thrash metal with elements of hardcore. All mixed in a deadly cocktail. I saw the band live years ago and the shift is incredible. In front of you are musicians who know exactly what and how they want to play. I look in vain for any weak spots. 


Do you like HATEBREED, AS I LAY DAING, MALEVOLENCE, LAMB OF GOD? Do you need to get out of yourself the anger and frustration that today's strange world brings us in large measure? Then feel free to jump straight into the mosh pit. In tense moments, the vocalist is reminiscent of SLAYER's Tom Araya in certain positions. Of course, we can find plenty of points of contact with other bands as well. It's impossible not to be like someone nowadays. But that's not even the point here. The gentlemen took great care to have a killer sound (mixing and mastering by Martin "Holly" Hollander). It's modern, punchy and animalistic at the same time. No contemporary, often so common artificial production. On the contrary, I feel like bad blood is dripping out of the speakers towards me. All things considered, I don't really listen to much music of this kind. Still, the novelty got under my skin and I liked coming back to it. The band really did a great job on themselves. I prefer small, more personal clubs where people are flying through the air, but CRIPPLED FINGERS, in my opinion, have moved up to the big league, to the big stages. Long story short, I sat on that infernal train, stomping my foot to the beat, pounding my fist on the table until people looked at me strangely. I just can't help it. The songs have a lot of power, pressure, energy. And it's all mixed in the exact proportions I like it best. It would take some criticism too, don't you think? I'd like to, but I can't think of anything. When you need something that's gonna cut you to pieces, something sharp, wild, crazy. Music that burns and scorches you, I really recommend the new album "Through the Pain". You're going to get a real, honest skull bashing. A coarsely chopped thrash metal blast that will leave a bloody trail in your head! A massacre of wild thoughts!




Tracklist:
1. Torch
2. Soul Decay
3. One In a Million
4. Moshpit Killing Machine
5. Die Where You Stand (.feat Thiago of Worst)
6. Born In Failure
7. Stitches
8. Out Of Time
9. Bigger Than God

Music and lyrics written by Crippled Fingers
Recorded, mixed and mastered by Martin "Holly" Hollandr
Artwork by Judas Tattoo


Recenze/review - SPEEDKILLER - Inferno (2024)


SPEEDKILLER - Inferno
cassette 2024, Helldprod Records

for english please scroll down

V žilách mi již dlouhé roky koluje zkažená krev. Byl jsem prokletý někdy na konci osmdesátých let minulého století. Už dávno si nedovedu představit život bez prašivé, dnes již archivní hudby. Jsem rád, že stále vstávají z popela kapely jako jsou brazilští SPEEDKILLER. Poslouchat jejich debutové album je totiž jako otevřít starou prašivou rakev. Naleznete v ní pravý, ryzí thrash a black metal, který se hrával kdysi dávno na kazetách. Na těch také novinka vychází. Brazilci jsou zkrátka opravdoví a klasičtí v tom nejlepším slova smyslu.

A tak jsem si zase jednou udělal hezký víkend u přehrávače. Popíjel jsem pivo, neustále přidával hlasitost a užíval jsem si ozvěny ze starých časů. Pánové na to jdou ostře a divoce, jejich hudba nepostrádá potřebný a chtěný náboj a sílu. Démoni se usmívají. Není divu, hraje se zde i pro ně. V jejich středu sedí samotný Satan, který dal nové desce známku kvality. 


Máte rádi staré dobré VENOM, AURA NOIR, PROTECTOR, HELLHAMMER, SODOM, BULLDOZER? Potom byste mohli být spokojeni a nadšeni i z desky "Inferno". Je to tradiční smršť, která by se měla pořádat v dávno opuštěných katakombách. Pánové mají jasný cíl, rozdrtit vaše kosti na prach. Myslím si, že pro to udělali vše potřebné. Mají povedený, archivní zvuk, parádní stylový obal, po formální stránce si není rozhodně na co stěžovat. Už dlouhé roky trávím svůj čas převážně ve stínu a podobné kapely rád a s chutí nejen podporuji, ale hlavně poslouchám. Je v tom samozřejmě kus nostalgie, ale ta je mou součástí stejně, jako ocelové srdce, které stále tepe v mém hrudníku. Neznám nic lepšího, než si jen tak sednout, odhlučnit svět kolem mě a narvat si pod tlakem tohle album. Jako bych se vrátil po časové ose zpět, do doby, kdy jsem byl mladý a kazety se muchlaly v mém přehrávači každý den. Kapele se povedlo nahrát desku, která je pro mě, starého prašivého psa, zajímavá. Rád jsem se k ní vracel a poslouchal ji nejlépe v noci. Občas ke mě přišly přízraky, rozmlouvaly se mnou a postupně přidávaly hlasitost. Pokud jste na tom stejně jako já, tak neváhejte ani chvilku, dostanete poctivou porci ostrých riffů, zvrácených melodií i chorobného vokálu. Někdy se nové album dostalo i do mých snů. Tančil jsem v nich s těmi nejkrásnějšími zombie. A to vše samozřejmě v rytmu této nahrávky. Jestli jste srdcem i duší stará škola, tak na SPEEDKILLER rozhodně nezapomeňte. V žilách mi již dlouhé roky koluje zkažená krev. Byl jsem prokletý někdy na konci osmdesátých let minulého století. Už dávno si nedovedu představit život bez prašivé, dnes již archivní hudby. Těžká, pekelná black thrash metalová vichřice ve starých katakombách! 


Asphyx says:

I've had bad blood in my veins for years. I was cursed sometime in the late 1980s. I can't imagine a life without mangy, now-archival music anymore. I'm glad that bands like Brazil's SPEEDKILLER are still rising from the ashes. Listening to their debut album is like opening an old dusty coffin. Inside you will find true, pure thrash and black metal that used to be played on cassettes a long time ago. That's what the new album is released on. Brazilians are simply real and classic in the best sense of the word.

And so I once again had a nice weekend at the record player. I sipped beer, kept turning up the volume and enjoyed the echoes of the old days. The gentlemen are going at it sharp and fierce, their music doesn't lack the necessary and desired drive and power. The demons are smiling. No wonder, it's played for them too. In their midst sits Satan himself, who has given the new record a stamp of quality. 


Do you like the good old VENOM, AURA NOIR, PROTECTOR, HELLHAMMER, SODOM, BULLDOZER? Then you might be satisfied and excited about the album "Inferno". It's a traditional whirlwind that should be held in long abandoned catacombs. The gentlemen have a clear goal, to crush your bones to dust. I think they've done everything they need to do. They've got a hilarious, archival sound, a cool stylish cover, and formally there's definitely nothing to complain about. I've been spending my time mostly in the shadows for many years now, and I love to not only support bands like this, but listen to them with gusto. There's a bit of nostalgia in it, of course, but it's as much a part of me as the heart of steel that still beats in my chest. I don't know anything better than to just sit down, tune out the world around me and cram this album in under pressure. It's like I've gone back in time, back to when I was young and cassettes were making out in my player every day. The band has managed to make a record that is interesting to me, an old mangy dog. I liked to go back to it and listen to it best at night. Occasionally, ghosts would come up to me, talk to me, and gradually turn up the volume. If you're like me, don't hesitate a moment, you'll get a fair portion of sharp riffs, twisted melodies and sick vocals. Sometimes a new album gets into my dreams. I danced in them with the most beautiful zombies. All to the beat of this record, of course. If you're old school at heart and soul, then definitely don't forget SPEEDKILLER. I've had bad blood running through my veins for years. I was cursed sometime in the late 1980s. I have long since been unable to imagine a life without scabrous, now archival music. Heavy, hellish black thrash metal whirlwind in the old catacombs!




Speedkiller’s Inferno Tracklist:

Side A:
01. The Birth of the Immortal Evil [05:59]
02. Blair [02:53]
03. Serpent Doom [03:03]
04. Apocalypse [03:07]
05. Evil [02:19]

Side B:
06. Inferno [04:38]
07. Blood Worship [05:43]
08. Invoke the Lord [04:04]
09. Black Blitzkrieg [05:28]

pátek 5. dubna 2024

Recenze/review - IRÖNWITCH - Irönwitch (2024)


IRÖNWITCH - Irönwitch
CD 2024, Gutter Prince Cabal

for english please scroll down

Už dávno nemám strach. Jsem připraven. Viděl jsem už tolik umírání, tolik bolesti, že se na smrt těším. Ležíme v zákopech a čekáme na nový útok. Zničeni ohněm, pod neustálou palbou, odoláváme dalším a dalším střelám. Jsme vojáci temnoty, jsme posluchači nahrávek, jako je ta od australských IRÖNWITCH. Kapely, která vás vezme pomocí své divoké a neurvalé hudby přímo na bojiště. Všichni dávno víme, že jednou shoříme v pekle. Než se tak ale stane, přidáme hlasitost.

Tohle je black/death thrash metalové bombardování. Jedná se sice o debutové album, ale není to vůbec znát. Nahrávka má skvělý masivní a ostrý výraz, je napsána s jediným účelem. Totálně vás zničit, smést z povrchu zemského. Je to klasický, tradiční masakr, který bude dělat dobře všem, kteří stejně jako já vyrůstali na hudbě z devadesátých let minulého století. 


Na novince zazní odkazy jak na německou thrash metalovou školu (SODOM), tak i na severský black metal. Vše je potom kombinováno se základním, primitivním smrtícím kovem. Výsledkem je jedovatý koktejl, který když pozřete, tak se ocitnete buď v zákopech pod plnou palbou a nebo ve staré márnici, ve které čekají na pohřeb vojáci. Budete s nimi pomocí téhle desky rozmlouvat, budou vám šeptat své děsivé příběhy o utrpení, o šílenství, zvaném válka. IRÖNWITCH nahráli svým způsobem "primitivní", barbarskou desku. Zároveň jsou jednotlivé songy propracované, mají v sobě takovou tu pradávnou temnou energii, tlak, posbíraný na bojištích světových válek. Jako bych sledoval starý černobílý dokument. Tanky, které pod sebou drtí nebohá těla znásilněných. Praskající kosti, hořící domy, další nálet, po kterém zůstává jenom spálená země. Stejně jako po téhle nahrávce. Přiznávám, k prvním deskám bývám vždy trošku skeptický, přistupuji k nim opatrně. Tentokrát jsem ale nemusel. Byl jsou zasažen přímo na solar plexus. Tohle je nekompromisní, šílená jízda přímo do pekla. Bez slitování. Jenom na dřeň ohlodaný metal, ukovaný z té nejkvalitnější oceli. Vypadá to, že se v australském podzemí probudila další z krvelačných bestií. To vám můžu podepsat vlastní krví. Pokud máte rádi podobný, syrový metal, odkazující na počátky samotných extrémních stylů, neváhejte ani chvilku. Budete pohřbeni zaživa! Pochválit musím i parádní obal (Jenglot Hitam) a totálně masakrující zvuk (Recorded and Mixed by Brendan Auld at Black Blood Audio, Mastered by Arthur Rizk). Takhle nějak by to mělo vypadat! Už dávno nemám strach. Jsem připraven. Viděl jsem už tolik umírání, tolik bolesti, že se na smrt těším. Ležíme v zákopech a čekáme na nový útok. Zničeni ohněm, pod neustálou palbou, odoláváme dalším a dalším střelám. Totálně zničující atak black thrash death metalových vojáků temnoty! Kobercové bombardování!


Asphyx says:

I'm not scared anymore. I'm ready. I've seen so much dying, so much pain, that I look forward to death. We're lying in the trenches, waiting for a new attack. Destroyed by fire, under constant fire, we resist more and more bullets. We are soldiers of darkness, we are listeners of recordings like the one by the Australian IRÖNWITCH. A band that takes you right into the battlefield with their wild and untamed music. We all know that one day we will burn in hell. But before that happens, let's turn up the volume.

This is a black/death thrash metal bombardment. It may be their debut album, but it doesn't show at all. The record has a great massive and edgy expression, it's written with one purpose. To totally destroy you, to wipe you off the face of the earth. It's a classic, traditional massacre that will do well for anyone who, like me, grew up on 90s music. 


The new album features references to both the German thrash metal school (SODOM) and Nordic black metal. Everything is then combined with basic, primitive death metal. The result is a poisonous cocktail that, when you devour it, you find yourself either in the trenches under full fire or in an old morgue with soldiers waiting to be buried. You'll talk to them through this record, they'll whisper to you their horrific tales of suffering, of the madness called war. IRÖNWITCH have recorded a kind of "primitive", barbaric record. At the same time the individual songs are sophisticated, they have that ancient dark energy, a pressure gathered on the battlefields of the world wars. It's like watching an old black and white documentary. Tanks crushing the poor bodies of the raped beneath them. Bones cracking, houses burning, another air raid leaving nothing but scorched earth. Just like this footage. I admit, I'm always a bit sceptical about first records, I approach them with caution. But this time I didn't have to. It was hit right on the solar plexus. This is an uncompromising, insane ride straight to hell. No mercy. Just gnawed-to-the-bone metal forged from the finest steel. Looks like another bloodthirsty beast has awakened in the Australian underground. I can sign that in my own blood. If you like similar, raw metal, harking back to the origins of extreme styles themselves, don't hesitate a moment. You will be buried alive! I must also praise the awesome cover art (Jenglot Hitam) and the totally butchering sound (Recorded and Mixed by Brendan Auld at Black Blood Audio, Mastered by Arthur Rizk). This is how it should look like! I'm not scared anymore. I'm ready. I've seen so much dying, so much pain, that I look forward to death. We're lying in the trenches, waiting for a new attack. Destroyed by fire, under constant fire, we resist more and more shots. A totally devastating attack by the black thrash death metal soldiers of darkness! Carpet bombing!



Tracklist:
01. Releasing The Butcherous 
02. Crushing Faith 
03. Dethroner 
04. Irönwitch 
05. Spitfire 
06. Never Began 
07. Beater Of Gods 
08. Torn Beyond Belief 
09. Street Lethal (Racer X Cover)

band:
Muz - Aversive Cantations
Dalton - Axemancer
Pete - Battery
Sam - Chaotic Rhythmic Clanking

Recorded and Mixed by Brendan Auld at Black Blood Audio
Mastered by Arthur Rizk
Album Art by Jenglot Hitam

sobota 30. března 2024

Recenze/review - ATROPHY - Asylum (2024)


ATROPHY - Asylum
CD 2024, Massacre Records

for english please scroll down

Když mi bylo šestnáct let, tak jsme se neustále s kamarády hádali, která kapela má nejlepší logo. Překreslovali jsme si je do školních sešitů. Když jsem jednom na burze objevil kazetu "Socialized Hate" s logem ATROPHY, byl jsem nadšený. Pamatuji si, že jsem přišel domů, sundal igelitový obal a potom jsem seděl několik hodin u přehrávače a obracel stranu A a B. Moc jsem nerozuměl anglicky, ale machroval jsem se songem Beer Bong. Když před nějakým časem proběhla éterem informace, že se tahle smečka vrací na scénu, těšil jsem se a měl strach zároveň.

Z původní sestavy totiž zbyl jenom zpěvák Brian Zimmerman, jinak nikdo. Nesl jsem si domů nové album "Asylum" a byl hodně zvědavý. Už dávno mi není šestnáct, ale napětí cítím stále. Thrash metal, ten starý, ostrý a plesnivý, je totiž i mým životem. Zapínám play a musím si sednout, protože je to až neuvěřitelné. Kapela, i když ve zcela jiné sestavě, zní úplně stejně jako kdysi. Tohle je tsunami, tohle je smršť. Zdravá naštvanost, síla a energie. A samozřejmě stále skvělý vokál mistra Briana Zimmermana.

Novou desku tak lze zařadit mezi další, velmi povedené návraty starých legend (zmiňme třeba RAZOR z Kanady, VIO-LENCE, EVIL DEAD, DARKNESS, nebo mé oblíbence MORBID SAINT a vždy skvělé OVERKILL). Je v tom samozřejmě velký kus nostalgie, ale ATROPHY se opravdu povedlo nejen vrátit moje myšlenky do osmdesátých a devadesátých let, ale zároveň mi nakopat prdel. V nové desce je stále takový ten nakumulovaný vztek, rebelství, frustrace. Mám neodbytné nutkání mlátit hlavou o zeď, rozdrtit nějaké kosti. Je v tom i kus šílenství, já vím, ale když mě baví novou desku poslouchat. Vše ostatní jde stranou, ATROPHY vydali nové album! Jsem rád, že se pánové nevydali jinou cestou, že svůj styl zakonzervovali, opatřili parádním staroškolským zvukem. Všemu potom vévodí jedovatý hlas a samozřejmě riffy ostré jako čepele skalpelů. Myslím si ale, že novinka není jenom záležitostí pro pamětníky. Mohla by oslovit i všechny současné mladé posluchače, kteří mají tenhle styl rádi. Jedná se pro mě nejen o srdcovou záležitost, ale také o hudbu, kterou o hodně raději poslouchám, než abych o ní psal. Mám totiž velký respekt k legendám, které nejen že mají velký talent, ale zároveň působí svěže a uvěřitelně. Mám hroznou chuť na pivo a tak si dělám hezké večery. Zavřu se ve svém pokoji, pouštím si staré desky a je mi jedno, že kolem nás je divný, šílený svět. "Asylum" je albem, které má už teď čestné místo v mé soukromé diskografii. Je to otisk dávných časů, ale také ryzí a opravdový metal. Je mi skoro padesát a většina mých kamarádů už dávno nežije. Často na ně vzpomínám. Myslím si, že by se jim tahle deska hodně líbila. Koneckonců, to logo pořád patří mezi nejlepší. Alespoň pro mě. Dokonalá esence starodávného thrash metalu, návrat ve velkém stylu! Tahle smečka vás roztrhá na kusy! Pokloňte se!


Asphyx says:

When I was sixteen years old, my friends and I used to argue all the time about which band had the best logo. We'd redraw them in our school notebooks. When I found a tape of "Socialized Hate" with the ATROPHY logo on it at a stock exchange, I was thrilled. I remember coming home, taking off the plastic wrapper, and then sitting at the record player for hours, flipping sides A and B. I didn't understand much English, but I waved the song Beer Bong. When the information that this pack was coming back to the scene came through the ether some time ago, I was excited and scared at the same time.

Only singer Brian Zimmerman was left from the original line-up, otherwise nobody. I brought home the new album "Asylum" and was very curious. I'm not 16 anymore, but I still feel the excitement. Thrash metal, the old, edgy, moldy kind, is my life. I put it on and I have to sit down because it's unbelievable. The band, although with a completely different line-up, sounds exactly the same as it used to. This is a tsunami, this is a whirlwind. Healthy anger, power and energy. And, of course, the still great vocals of the master Brian Zimmerman.


The new album can thus be classified among other, very successful returns of old legends (let's mention RAZOR from Canada, VIO-LENCE, EVIL DEAD, DARKNESS, or my favourites MORBID SAINT and the always great OVERKILL). There's a big piece of nostalgia in it, of course, but ATROPHY really managed to not only bring my thoughts back to the 80s and 90s, but kick my ass at the same time. There's still that accumulated anger, rebelliousness, frustration in the new record. I have an insistent urge to bang my head against the wall, to crush some bones. There's a bit of madness in it, I know, but when I enjoy listening to a new record. Everything else aside, ATROPHY have released a new album! I'm glad that the gentlemen didn't take a different path, that they preserved their style, provided with a cool old school sound. Everything is then dominated by a venomous voice and of course riffs as sharp as scalpel blades. But I think that the novelty is not just a matter for memoirists. It could also appeal to all the young listeners of today who like this style. It is not only a matter of the heart for me, but also music that I much prefer to listen to rather than write about. In fact, I have a lot of respect for legends who not only have great talent but also come across as fresh and believable. I have a terrible appetite for beer, so I make for a nice evening. I'll lock myself in my room, put on old records and I don't care that there's a weird, crazy world around us. "Asylum" is an album that already has pride of place in my private discography. It's an imprint of the old days, but it's also pure and true metal. I'm almost 50 and most of my friends are dead. I think of them often. I think they'd like this record a lot. After all, the logo is still one of the best. At least for me. The perfect essence of old-time thrash metal, back in style! This pack will tear you apart! Take a bow!


Tracklist:
01. Punishment For All
02. High Anxiety
03. Seeds Of Sorrow
04. Distortion
05. Bleeding Out
06. American Dream
07. Close My Eyes
08. The Apostle
09. Five Minutes 'Til Suicide

čtvrtek 28. března 2024

Recenze/review - EXHORDER - Defectum Omnium (2024)


EXHORDER - Defectum Omnium
CD 2024, Nuclear Blast

for english please scroll down

Scházíme se po starých hospodách, diskutujeme o muzice. Bylo mi nedávno vytčeno, že jsem nezmínil novou desku amerických thrash groove metalistů EXHORDER. Nechal jsem to být. Takových přání dostávám velkou spoustu. Jenže píšu sám, už takhle nemám moc času. Pak mi to ale nedalo. Byl víkend a měl jsem najednou volno. Sedím si takhle v pokoji a z ničeho nic mě to zase popadne. Zajdu do sklepa, kde mám uložené staré desky. Otřu z nich prach a hele, mám tu i nějaká alba EXHORDER. 

Vrátím se do pokoje, zavřu dveře, aby mě nikdo nerušil. Několik hodin o mě nikdo neví. EXHORDER nikdy nepatřili mezi kapely, které bych vyloženě žral. Ale takhle po letech mě najednou totálně rozsekali. Sehnal jsem si tedy i novinku a narval si ji pod tlakem do hlavy. Málem mi vyletěl mozek z hlavy. 


Netrpím v jejich případě zase tak velkou nostalgií, jak by se mohlo dle mé šedivé hlavy zdát. Novinka mě ale baví. A to natolik, že jsem se rozhodl o ní napsat. Cítím zde samozřejmě klasické thrash metalové melodie made in EXHORDER, okořeněné podobnými postupy, jaké mají ve své tvorbě PANTERA a DOWN. Je sice pravda, že novinka "Defectum Omnium" nedosahuje "velikosti" starých nahrávek, ale myslím si, že se kapela nemá rozhodně za co stydět. Nové album  je pestré, ostré i melodické. Možná na něm není příliš hitových skladeb, ale zase mi na něm líbí, že i po delší době je stále co objevovat. Je všeobecně známo, že členy kapel jsou zkušení a známí muzikanti. Každý z nich má svůj vlastní rukopis a spoustu skvěle odvedené práce. V EXHORDER svůj talent zúročili a výsledkem je nahrávka, která má rozhodně něco do sebe. Dle mého nemá tahle smečka ve své historii vyloženě slabou desku. Jejich hudba má konstantní kvalitu a je na ni spolehnutí. Navíc, naživo to bývá vždy totální smršť. Osobně se mi potom nejvíc líbí jejich rukopis, jasná poznávací znamení. Mezi ostatními si je rozhodně nespletete. To se samozřejmě hodně počítá. V dnešní době, ve které aby člověk originalitu pohledal. Je to vlastně jednoduché. Pokud jste měli rádi tyhle maniaky v dobách jejich počátků i po návratu v roce 2019, měl byste být spokojeni i letos. U mě tomu tak třeba je. Jestli chcete, klidně vám to podepíšu vlastní krví. Až půjdu s kamarády zase do hospody, tak už budu vědět, o čem se tak nadšeně baví. Doporučuji poslouchat pořádně nahlas! Ostrý, syrový thrash groove metal, po kterém vám v hlavě zůstane krvavá stopa! 


Asphyx says:

We meet in old pubs, discuss music. I was recently reproached for not mentioning the new album by American thrash groove metallers EXHORDER. I let it go. I get a lot of such requests. But I write alone, I don't have much time anymore. But then I couldn't. It was the weekend and I suddenly had some free time. I'm sitting in my room, and all of a sudden it hits me again. I go down to the basement where I keep my old records. I dust them off and look, I've got some EXHORDER albums.

I go back to my room, close the door so no one disturbs me. No one knows I'm here for a few hours. EXHORDER was never a band I really liked. But this way, years later, they've totally blown me away. So I got a new one and shoved it into my head under pressure. My brains almost blew out.


In their case, I don't suffer from nostalgia as much as my grey head might suggest. But I do enjoy the novelty. So much so that I decided to write about it. Of course, I feel here the classic thrash metal melodies made in EXHORDER, spiced up with similar techniques as PANTERA and DOWN. It's true that the new release "Defectum Omnium" doesn't reach the "greatness" of the old records, but I think the band has definitely nothing to be ashamed of. The new album is colorful, sharp and melodic. Maybe there are not too many hit songs on it, but again I like the fact that even after a long time there is still something to discover. It's common knowledge that the members of the bands are experienced and well-known musicians. Each of them has their own signature and a lot of well done work. In EXHORDER they have put their talent to good use and the result is a record that definitely has something to it. In my opinion, this pack has never had a weak record in its history. Their music has a constant quality and can be relied upon. Plus, live it's always a total blast. Personally, I like their handwriting the best, clear hallmarks. You definitely won't mistake them for others. That counts for a lot, of course. In this day and age, when you need originality. It's simple, actually. If you liked these maniacs in their early days and after their return in 2019, you should be satisfied this year too. For me, that may be the case. I'll sign my own blood if you want me to. When I go to the pub with my mates again, I'll know what they're so enthusiastic about. I recommend listening really loud! Sharp, raw thrash groove metal that will leave a bloody trail in your head!



Tracklist:
01. Wrath of Prophecies
02. Under the Gaslight
03. Forever and Beyond Despair
04. The Tale of Unsound Minds
05. Divide and Conquer (02:38)
06. Year of the Goat
07. Taken by Flames
08. Defectum Omnium/Stolen Hope
09. Three Stages of Truth/Lacing the Well
10. Sedition
11. Desensitized
12. Your Six

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine