DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemthrash metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemthrash metal. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 25. srpna 2025

Recenze/review - MOUTH OF MADNESS - Event Horizon (2025)


MOUTH OF MADNESS - Event Horizon
CD 2025, Darkness Shall Rise

for english please scroll down

Víko mi připadá doslova zarostlé. Prší a do kostí se mi vkrádá chlad. Už dávno se setmělo a zvenčí musím vypadat jako sprostý vykradač hrobů. Jenže tomu tak není. Dostal jsem tip na další prokletou, dobře uleželou mrtvolu. Již první příznaky ukazovaly na to, že se bude jednat o zahnívající metal z konce osmdesátých a počátku devadesátých let. Tedy doby, kdy jsem i já vyrůstal a nasával muziku jako houba. Konečně víko povolí. V něm leží práchnivějící tělo. Kousky látky, zbytky vlasů a ruce sepnuté v tiché modlitbě. Je tu ale ještě něco. Kazeta (vychází i na vinylu a CD) německých tmářů MOUTH OF MADNESS.

Domů jdu za zvuků divoké bouře. Ani se neosuším a zapínám ihned play. Z reproduktorů vylézají nemrtví a na stěnách tančí děsivé stíny. Ano, tohle je pradávný death metal, black i thrash, zahraný s noblesou a nadšením starých mistrů. Mrtvolnosti je podřízeno vše. Grafika, zvuk, produkce, ale hlavně postupy, které jsou jak vystřižené z pradávných demonahrávek. Troufám si tvrdit, že jsem zde správně. Přidávám hlasitost a znovu se ocitám v říši nekonečné bolesti a utrpení. 


Pokud tenhle jedovatý koktejl vypijete, ocitnete se pravděpodobně ve stejném podivném stavu jako já. Mezi sněním a bděním, mezi smrtí a tím, co se bude dít jednou po ní. Líbí se mi, jakým způsobem jsou skladby napsány, kolik v sobě mají energie, tlaku a špíny. Užívám si jednotlivé motivy a cítím, že i když jsou na povrchu chladné jako ruka mrtvoly, tak uvnitř hoří a drásají. Jasně, na první pohled se nejedná o nic nového, ani převratného, staré pravidlo metalu stále platí - všechno tu už bylo, ale o to tu nejde. Osobně vnímám hlavně energii, tlak, takovou tu pradávnou touhu ničit, rozsekat vás, exhumovat hroby. Tak k nahrávce "Event Horizon" přistupuji a ihned jsem si ji zařadil po bok dalších alb, která poslouchám převážně o víkendech, když mám chuť na něco "starého" a plesnivého. Troufám si tvrdit, že tahle hudba patří opravdu hlavně na kazetu a na vinyl. Je stará ze své podstaty, dobře zahraná. Odkazuje se zde jak na MORBID ANGEL, tak na starý black metal, ale třeba i na švédskou školu, zazní i ambientní pasáže, či epické vsuvky. Kapela bývá přirovnávána k tomu, co hrají třeba takoví VENENUM, TRIBULATION, SKELETONWITCH, BÖLZER, CHAPEL OF DISEASE. Ano, tento názor mohu s jasným svědomím potvrdit. Nenechte se ale mýlit, dejte nahrávce čas a potom zjistíte, že oba pánové mají svůj vlastní rukopis a jsou svým způsobem originální. Víko mi připadá doslova zarostlé. Prší a do kostí se mi vkrádá chlad. Už dávno se setmělo a zvenčí musím vypadat jako sprostý vykradač hrobů. Jenže tomu tak není. Dostal jsem tip na další prokletou, dobře uleželou mrtvolu. Exhumace starého prašivého, pavučinami opředeného black, death, thrash metalového hrobu! Album v sobě obsahuje patinu starých pohřebišť! 

Asphyx says:

The lid seems literally overgrown. It's raining, and the cold is creeping into my bones. It's been dark for a long time, and from the outside I must look like a common grave robber. But that's not the case. I got a tip about another cursed, well-aged corpse. The first signs indicated that it would be rotting metal from the late eighties and early nineties. That was the time when I was growing up and soaking up music like a sponge. Finally, the lid gives way. Inside lies a decaying body. Pieces of fabric, remnants of hair, and hands clasped in silent prayer. But there is something else. A cassette (also available on vinyl and CD) by the German obscurantists MOUTH OF MADNESS.

I walk home to the sounds of a wild storm. I don't even dry myself off and immediately press play. The undead crawl out of the speakers and terrifying shadows dance on the walls. Yes, this is ancient death metal, black and thrash, played with the nobility and enthusiasm of the old masters. Everything is subordinate to death. The graphics, sound, production, but above all the techniques, which are like something out of ancient demo recordings. I dare say I'm in the right place. I turn up the volume and find myself once again in a realm of endless pain and suffering.


If you drink this poisonous cocktail, you will probably find yourself in the same strange state as me. Between dreaming and waking, between death and what will happen after it. I like the way the songs are written, how much energy, pressure, and dirt they contain. I enjoy the individual motifs and feel that even though they are cold as a corpse's hand on the surface, they burn and tear inside. Sure, at first glance, it's nothing new or groundbreaking, the old rule of metal still applies—everything has been done before, but that's not the point. Personally, I mainly perceive the energy, the pressure, that ancient desire to destroy, to chop you up, to exhume graves. That's how I approach the recording "Event Horizon", and I immediately placed it alongside other albums that I listen to mainly on weekends when I feel like something "old" and moldy. I dare say that this music really belongs on cassette and vinyl. It is old in essence, well played. It references both MORBID ANGEL and old black metal, but also the Swedish school, with ambient passages and epic interludes. The band is often compared to the likes of VENENUM, TRIBULATION, SKELETONWITCH, BÖLZER, and CHAPEL OF DISEASE. Yes, I can confirm this opinion with a clear conscience. But don't be mistaken, give the recording time and you will find that both gentlemen have their own style and are original in their own way. The lid seems literally overgrown to me. It's raining and the cold is creeping into my bones. It's been dark for a long time, and from the outside I must look like a vulgar grave robber. But that's not the case. I got a tip about another cursed, well-aged corpse. The exhumation of an old, mangy, cobweb-covered black, death, thrash metal grave! The album contains the patina of old burial grounds!


tracklist:
1. Transhimalaja Part I
2. Sex And Thanatos
3. Year Of The Dog
4. At The Heart Of The Unknown
5. Worms
6. Transhimalaja Part Ii
7. Foreborn
8. Masaan
9. Transhimalaja Part Iii

MEMBERS:
Florian Exner – vocals, guitar, bass
Marko Bieniek – drums



sobota 9. srpna 2025

Interview - HAXPROCESS - A devastating, progressive death thrash metal album that will burn you from the inside out!


Interview with progressive thrash death metal band from United States - HAXPROCESS.

Answered Lothar Mallea (guitars, vocals), thank you!

Recenze/review - HAXPROCESS - Beyond What Eyes Can See (2025):

Ave HAXPROCESS! Greetings to the Florida underground. Before we take a look at your album, I have to thank you. I heard your new album, Beyond What Eyes Can See, for the first time on Friday when I was coming home from work totally pissed off. You know how it is, everything was getting on my nerves. The people around me seemed dull and stupid. I felt like setting up my speakers in front of them and blasting your music. You've made a killer album! How and where did you want to move forward from your previous album, "The Caverns of Duat"? The new album seems rawer, wilder to me.

Our debut was essentially a „proof of concept“ album. Haxprocess used to sound very different, which I will get into a little later, but after having the desire to change the sound of the band, I wrote a group of songs to demonstrate the new direction, and thus „The Caverns of Duat“ was born. Naturally, the next step was to create a follow-up album, and I wanted „Beyond What Eyes Can See“ to not only be heavier and more aggressive, but also performed and produced better, and I think we accomplished all of these goals with the album.


Before I forget, could you please introduce your band? Die-hard fans of progressive death metal and thrash probably know you, but for everyone else, please walk us through the history of HAXPROCESS. How did you get together in 2020 and why this particular style of music? Please reminisce for us.

Haxprocess began once myself (Lothar) and drummer Adam began jamming in my garage. In those days, the band was very different from what it is today. We sounded like an Opeth tribute band, with heavy influence from 80’s metal, such as Mercyful Fate and Megadeth. We went through some lineup changes which are typical of bands early on, before we soldified our current lineup of Adam on drums, Davis on Bass, Shane on lead guitar, and myself on guitar and vocals. This was also the period of time in which I slowly but surely began changing the sound of the band, by committing to extreme metal, making the songs more ambitous, things like that.

Let's move on to the new release. Probably everyone who discovers new music, myself included, pays a lot of attention to the cover. They say that the cover sells. Who is the author of this year's successful motif? How did you get together? And how does the cover theme relate to the music?

The artwork for „Beyond What Eyes Can See“ was done by Juanjo Castellano. We originally contracted someone else for the artwork, but his results were unuasable, so fortunately, Juanjo was able to step in last minute and provide us with that excellent piece, and I think it complements the songs well, particularly the first track.


As I mentioned, the songs literally crush my bones. The sound contributes a lot to that. It's dirty, raw, reminiscent of a bulldozer working in a cemetery. Tell us where you recorded, who is responsible for the mastering and mixing?

We record all Haxprocess songs in my home studio. I handle all of the „engineering;“ microphone placement and stuff like that. We then send the tracks over to Pete DeBoer for mixing and mastering. So far, Pete has mixed and mastered all of our albums, including our third full length, which is already completed, and Pete really is like the 5th member of the band.

What are the lyrics on "Beyond What Eyes Can See" about? Is it classic death thrash metal - graves, bones, skulls, cemeteries? Or are you trying to convey a message? Who is the author?

The songs are all about death and dying, which is the kind of thing I think death metal is supposed to be about. However, they explore suffering through multiple different routes of administration. „Where Even Stars Die“ deals with being torn apart in space, a level of suffering none of us are likely to every experience, while „The Confines of the Flesh“ explores the pain caused by christianity’s influence on the world. „Thy Inner Demon Seed“ is sort of the inverse of the previous track in terms of it’s lyrical content: it explores how a demon takes control of an individual and destroys their flesh in order to „free the spirit.“ The final track has a strong black metal influence, so I wrote lyrics more appropriate to that style, with themes of misery and introspection.


My favorite question, and I think the readers' too. How does HAXPROCESS create new songs? Please give us a glimpse into your kitchen. Who is the author of the basic motifs? Does everything originate in the rehearsal room? I'm interested in the process of composing new songs.

I write all of the music by myself. I spend a lot of time listening to music, and when a section or a melody catches my attention, this is often the initial spark for inspirtation to start writing a new song. Coming up with the first riff or sequence is always the hardest part. Once that has been accomplished, the rest of the song usually writes itself. Then I will record guitar tracks, send it out to the other members, and we begin rehearsing every weekend until we become confident with performing the song.

One thing is bothering me a little. You're from Florida, and I follow your scene quite closely. Most underground death metal bands from your area play very dark, cold music, but at the same time, their music has a certain wildness, animalistic quality to it. For me, that's the hallmark of your bands (at least that's how I see it). But you are "different," you have your own identity! Raw, uncompromising, yet technical, unrestrained. Do you feel music differently? Did you have different role models?

I certainly think Haxprocess is „different.“ I love a lot of Florida death metal, especially Morbid Angel, Atheist, Cynic, Nocturnus, and this very underrated band called Burning Inside, and while Haxprocess is clearly a death metal band, I always want our music to be very exploratory and ambitous, and I think we do this succesfully.


Everyone started out somehow, learned, discovered. HAXPROCESS is a band of very talented musicians. But what were your beginnings like? What was the first impulse that made you pick up an instrument, what bands did you listen to as a young man?

I started playing music on the saxophone when I was in the 6th grade. Shortly after this, I began taking lessons under a well-respected jazz musician by the name of Cornelius Johnson, and his teachings were crucial for my understanding of music. Around this time, I went to a friend’s house, and he happened to have an accoustic guitar. I was very much into stuff like Led Zeppelin and Jimi Hendrix, so without knowing how to actually play the guitar, I tried to play Stairway to Heaven and Voodoo Child. Since then, I have played guitar almost every single day. Led Zeppelin I was a cricial album for me as a beginner guitarist, as well as Lightning to the Nations by Diamond Head and Rust in Peace by Megadeth, once I got a little more skilled on the instrument.

You released the album on the excellent Transcending Obscurity Records. Great choice! The new release came out on cassette, CD, and digitally. The album will even be released on vinyl. What is your relationship to music media? Are you a collector? Do you support bands?

I like CD’s a lot. Never been much of a fan of other physical formats, but I try my best to collect CD’s of bands and albums that I like. Although digital gets a lot of negativity, espeically as time goes on, it’s unquestionable that the internet is the best tool for discovering new music. So while I always encourage people to support the bands they like by buying their albums and merchandise, I do have to give a lot of credit to the internet for allowing me to have the music taste that I currently have.

I'm always interested in the underground scene in the country where a band comes from. How is Florida doing in terms of death thrash metal? Do people go to concerts a lot? Do they buy media and merchandise? How does a concert that you consider very successful go?

Honestly the metal scene in Florida is barely alive anymore. In the five or six years I’ve been acitve in the metal scene here, I’ve watched almost every band here either breakup, dissolve, or simply stay dormant for long periods of time, making apperances occasioanlly before vanishing again. It;s pretty depressing honestly, but I’m determined to make Haxprocess continue for as long as I am physically able to.


What about concerts in general? How important are they to you? Do you prefer large festivals or small clubs? What about a tour? Obscene Extreme or Brutal Assault would be ideal festivals for you!

I‘ve come to realize I’m not very fond of tours and constant gigging. I’m much more interested in playing festivals, and I would love to get to a point where Haxprocess can appear on Obscene Extreme or Brutal Assualt, with the occasional local show and club date here and there

Finally, allow me to ask a slightly philosophical question. What does music mean to you? How would you define death thrash metal? Is it relaxation, recreation, or a lifestyle for you?

Music is by far my greatest passion in life, and quite frankly it’s one of the few things I care about. I see a lot of people that claim to be „interested in“ or „dedicated to“ a wide variety of different things, arts, crafts, medias, etc. I am always very skeptical of this, because I think it means they aren’t truly and perosnally invested in any of them. Myself, I adore music, I have a good appreciation for certian genres of film as well, and that’s about it. I have zero interest in sports, or video games, or dancing, etc. Music fulfills me, and I don’t really need much else in life to satisfy me.

Please tell us what HAXPROCESS has planned for the coming months. Give us a little preview. If you have anything you'd like to say to your fans, labels, or promoters, now is your chance...

I imagine by the time this interview is published we will have performed „Beyond What Eyes Can See“ in it’s entirety live, and hopefully the footage of this show will be available on YouTube for your readers to check out. As mentioned earlier, our Third album is completely ready to go, we just need to get artwork made for it and then we can begin the process of scheduling a release date. So stay tuned for developments with that as they unfold, and thank you to everyone reading this and to everyone who has listened to or supported us in some way!

Thank you very much for the interview. When I get annoyed at work again or when I watch the news and need to clear my head, I know what I'll be listening to—of course, "Beyond What Eyes Can See"! It's a great album, thank you very much for that! All the best!

Thank You!

Recenze/review - HAXPROCESS - Beyond What Eyes Can See (2025):

Recenze/review - HAXPROCESS - The Caverns of Duat (2023):

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - HAXPROCESS - Zničující, progresivní death thrash metalové album, které vás spálí zevnitř!


Rozhovor s progresivní thrash death metalovou skupinou z USA - HAXPROCESS.

Odpovídal Lothar Mallea (kytara, zpěv), děkujeme!

Recenze/review - HAXPROCESS - Beyond What Eyes Can See (2025):

Ave HAXPROCESS! Zdravím do floridského podzemí. Ještě, než se podíváme na vaše album, tak vám musím poděkovat. Novinku „Beyond What Eyes Can See“ jsem slyšel poprvé jednou v pátek, když jsem šel totálně naštvanej z práce. Znáš to, všechno na mě padalo. Lidi kolem mi připadali tupí a hloupí. Měl jsem sto chutí postavit repráky proti nim a dát pořádně vaši hudbu nahlas. Povedla se vám deska, která láme kosti! Jak a kam jste se chtěli posunout oproti předchozímu albu „The Caverns of Duat“? Mě připadá novinka surovější, divočejší.

Náš debut byl v podstatě „proof of concept“ album. Haxprocess dříve zněli úplně jinak, k čemuž se dostanu o něco později, ale poté, co jsem dostal chuť změnit zvuk kapely, jsem napsal skupinu písní, které měly demonstrovat nový směr, a tak se zrodila „The Caverns of Duat“. Dalším krokem bylo samozřejmě vytvoření následného alba a já jsem chtěl, aby „Beyond What Eyes Can See“ bylo nejen těžší a agresivnější, ale také lépe zahrané a vyprodukované, a myslím, že všech těchto cílů jsme albem dosáhli.


Abych nezapomněl, mohl bys nám prosím vaši kapelu představit? Poctiví fanoušci progresivního death metalu a thrashe vás asi znají, ale pro ostatní. Proveď nás prosím historií HAXPROCESS? Jak jste se dali v roce 2020 dohromady a proč právě tenhle styl hudby? Zavzpomínej pro nás prosím.

Haxprocess vznikl, když jsme já (Lothar) a bubeník Adam začali jamovat v mé garáži. Tehdy byla kapela úplně jiná než dnes. Zněli jsme jako tributní kapela Opeth se silným vlivem metalu 80. let, jako jsou Mercyful Fate a Megadeth. Prošli jsme si několika změnami v sestavě, které jsou pro kapely na začátku typické, než jsme dali dohromady naši současnou sestavu: Adam na bicí, Davis na basu, Shane na sólovou kytaru a já na kytaru a zpěv. To bylo také období, kdy jsem pomalu, ale jistě začal měnit zvuk kapely tím, že jsem se začal věnovat extrémnímu metalu, písně byly ambicióznější a podobně.

Pojďme k novince. Asi každý, kdo objeví nějakou novou muziku, i já dám hodně na cover, Říká se, že obal prodává. Kdo je autorem letošního povedeného motivu? Jak jste se dali dohromady? A jak souvisí námět obalu s hudbou?

Obrázek pro „Beyond What Eyes Can See“ vytvořil Juanjo Castellano. Původně jsme na grafiku objednali někoho jiného, ale jeho výsledky byly nevalné, takže Juanjo naštěstí na poslední chvíli zasáhl a poskytl nám tuto vynikající práci a myslím, že dobře doplňuje písně, zejména první skladbu.


Jak už jsem zmiňoval, songy mi doslova drtí kosti. Hodně k tomu přispívá zvuk. Je špinavý, surový, připomíná buldozer, který úřaduje na hřbitově. Prozraď nám, kde jste nahrávali, kdo je podepsán pod masteringem a mixem?

Všechny skladby Haxprocess nahráváme v mém domácím studiu. Já se starám o veškerou techniku, umístění mikrofonů a podobně. Pak je posíláme Petu DeBoerovi, aby je smíchal a zmasteroval. Pete zatím smíchal a zmasteroval všechna naše alba, včetně třetího, které už je hotové, a Pete je opravdu jako pátý člen kapely.

O čem jsou texty na „Beyond What Eyes Can See“? Je to death thrash metalová klasika - hroby, kosti, lebky, hřbitovy? Nebo se jimi snažíte i něco sdělit, předat nějaké poselství? Kdo je autorem?

Všechny písně jsou o smrti a umírání, což je přesně to, o čem by podle mě death metal měl být. Nicméně zkoumají utrpení prostřednictvím více různých cest podání. „Where Even Stars Die“ pojednává o roztrhání ve vesmíru, což je úroveň utrpení, kterou pravděpodobně nikdo z nás nikdy nezažije, zatímco „The Confines of the Flesh“ zkoumá bolest způsobenou vlivem křesťanství na svět. „Thy Inner Demon Seed“ je z hlediska textového obsahu jakousi inverzí předchozí skladby: zkoumá, jak démon ovládne jedince a zničí jeho tělo, aby „osvobodil ducha“. Závěrečná skladba má silný vliv black metalu, takže jsem napsal text, který se více hodí k tomuto stylu, s tématy utrpení a introspekce.


Má oblíbená otázka a myslím, že čtenářů taky. Jak tvoří HAXPROCESS nové skladby? Nech prosím nahlédnout do vaší kuchyně. Kdo je autorem základních motivů? Vzniká vše ve zkušebně? Zajímal by mě samotný proces skládání nových songů.

Veškerou hudbu si píšu sám. Hodně času trávím poslechem hudby, a když mě nějaký úsek nebo melodie zaujme, často je to prvotní inspirace k tomu, abych začal psát novou píseň. Vymyslet první riff nebo sekvenci je vždycky to nejtěžší. Jakmile se to podaří, zbytek písně se obvykle napíše sám. Pak nahraji kytarové stopy, rozešlu je ostatním členům a každý víkend začneme zkoušet, dokud si nebudeme jisti provedením písně.

Trošku mi vrtá hlavou jedna věc. Jste z Floridy a já vaši scénu docela podrobně sleduji. Většina undergroundových death metalových skupin od vás hraje hodně temně, studeně a zároveň má jejich hudba v sobě určitou divokost, živočišnost. Pro mě je to poznávací znak vašich kapel (alespoň tak to vnímám). Vy jste ale přeci jen „jiní“, máte svůj ksicht! Suroví, nekompromisní, přesto techničtí, nespoutaní. Cítíte hudbu jinak? Měli jste jiné vzory?

Rozhodně si myslím, že Haxprocess je „jiný“. Mám rád hodně floridského death metalu, zejména Morbid Angel, Atheist, Cynic, Nocturnus a jednu velmi nedoceněnou kapelu jménem Burning Inside, a přestože Haxprocess je jednoznačně death metalová kapela, vždycky jsem chtěl, aby naše hudba byla velmi objevná a ambiciózní, a myslím, že se nám to daří.


Každý nějak začínal, učil se, objevoval. HAXPROCESS jsou kapelou velmi talentovaných muzikantů. Jaké ale byly tvoje začátky? Co bylo prvním impulsem, že si vzal do ruky nástroj, jaké smečky si jako mladý poslouchal?

Na saxofon jsem začal hrát v šesté třídě. Krátce poté jsem začal chodit na hodiny k uznávanému jazzovému hudebníkovi jménem Cornelius Johnson a jeho výuka byla pro mé chápání hudby zásadní. Zhruba v té době jsem šel ke kamarádovi domů a on měl náhodou akustickou kytaru. Hodně mě bavily věci jako Led Zeppelin a Jimi Hendrix, takže aniž bych věděl, jak se na kytaru vlastně hraje, zkoušel jsem hrát Stairway to Heaven a Voodoo Child. Od té doby hraji na kytaru téměř každý den. Led Zeppelin byli i pro mě jako pro začínajícího kytaristu bylo zásadní album, stejně jako Lightning to the Nations od Diamond Head a Rust in Peace od Megadeth, jakmile jsem se v hraní na nástroj trochu zdokonalil.

Album jste vydali u vynikajících Transcending Obscurity Records. Skvělá volba! Novinka vyšla jako kazeta, CD a digitálně. Album vyjde dokonce i na vinylu. Jaký je vlastně tvůj vztah k hudebním nosičům? Jsi sběratel? Podporuješ kapely?

Mám CD hodně rád. Nikdy jsem nebyl příznivcem jiných fyzických formátů, ale snažím se sbírat CD kapel a alb, která mám rád. I když se na digitální média snáší spousta negativních reakcí, zejména s postupem času, je nezpochybnitelné, že internet je nejlepším nástrojem pro objevování nové hudby. Takže i když vždycky lidem doporučuji, aby podporovali kapely, které se jim líbí, nákupem jejich alb a merchandise, musím hodně děkovat internetu za to, že mi umožnil mít takový hudební vkus, jaký v současné době mám.

Vždycky mě zajímá, jaký je underground v zemi, ze které kapela pochází. Jak je na tom Florida a death thrash metal? Chodí lidé hodně na koncerty? Kupují nosiče, merchandise? Jak u vás probíhá třeba koncert, který považujete za hodně povedený?

Upřímně řečeno, metalová scéna na Floridě už skoro nežije. Za těch pět nebo šest let, co se tu pohybuji, jsem viděl, jak se tu téměř každá kapela buď rozpadla, rozpustila, nebo prostě zůstala dlouho nečinná, občas se objevila a pak zase zmizela. Upřímně řečeno, je to docela deprimující, ale jsem odhodlaný zajistit, aby Haxprocess pokračovali tak dlouho, jak budu fyzicky schopen.


Co vy a koncerty celkově? Jak jsou pro vás důležité? Baví vás spíš velké festivaly nebo malé kluby? Co nějaké turné, bude? Třeba Obscene Extreme nebo Brutal Assault by pro vás byly ideální festivaly!

Uvědomil jsem si, že nemám moc rád turné a neustálé koncertování. Mnohem víc mě zajímá hraní na festivalech a rád bych se dostal do bodu, kdy se Haxprocess objeví na Obscene Extreme nebo Brutal Assualt, s občasným místním vystoupením a klubovou akcí tu a tam.

Na závěr si dovolím jednu trošku filozofickou otázku. Co pro tebe znamená hudba? Jak bys definoval death thrash metal. Je to pro tebe odpočinek, relax nebo životní styl?

Hudba je zdaleka mou největší životní vášní a upřímně řečeno je to jedna z mála věcí, na kterých mi záleží. Vidím spoustu lidí, kteří tvrdí, že se „zajímají“ nebo „věnují“ nejrůznějším věcem, umění, řemeslům, médiím atd. Vždycky jsem k tomu velmi skeptický, protože si myslím, že to znamená, že do žádné z nich nejsou skutečně a personálně zainteresováni. Já osobně zbožňuji hudbu, mám pochopení i pro určité filmové žánry, a to je asi tak všechno. Nemám žádný zájem o sport, videohry, tanec atd. Hudba mě naplňuje a v životě vlastně nepotřebuju moc dalších věcí, které by mě uspokojovaly.

Ještě nám prosím prozraď, co chystají HAXPROCESS v nejbližších měsících? Navnaď nás trošku. Pokud máš něco na srdci, co bys chtěl sdělit fanouškům, labelům, promotérům, tak zde je prostor…

Předpokládám, že v době, kdy bude tento rozhovor zveřejněn, budeme mít za sebou živé provedení celé skladby „Beyond What Eyes Can See“ a doufám, že záznam z tohoto vystoupení bude k dispozici na YouTube, aby se na něj mohli podívat i vaši čtenáři. Jak už bylo zmíněno, naše třetí album je kompletně připravené, jen pro něj musíme nechat udělat obal a pak můžeme začít plánovat datum vydání. Zůstaňte tedy naladěni na vývoj v této oblasti, jak se bude vyvíjet, a děkujeme všem, kteří si to přečtou, a všem, kteří nás poslouchají nebo nějakým způsobem podporují!

Děkuji moc za rozhovor. Až mě zase naštvou v práci nebo až se podívám na zprávy a budu potřebovat vyčistit hlavu, tak vím, co budu poslouchat – jasně, že „Beyond What Eyes Can See“! Je to skvělé album, díky moc i za něj! Ať se vám daří!

Děkujeme!

Recenze/review - HAXPROCESS - Beyond What Eyes Can See (2025):

Recenze/review - HAXPROCESS - The Caverns of Duat (2023):

---------------------------------------------------------------------------------------------------

středa 6. srpna 2025

Recenze/review - MORTAL SCEPTER - Ethereal Dominance (2025)


MORTAL SCEPTER - Ethereal Dominance
CD 2025, Xtreem Music

for english please scroll down

Bylo na čase za sebou zavřít dveře. Odebrat se do jiného světa, do další dimenze. Ten současný mi přijde příliš divný, je v něm moc zla. Raději odlétám na planetu, kde se hraje jenom death metal a thrash té nejlepší kvality. Žádné pózy, zbytečnosti, žádné fotky v lesklých metalových časopisech. Jenom pivo, krásný holky a na kost ohlodaná muzika, která má v sobě pradávnou sílu. MORTAL SCEPTER vydali nové album a opět mě zasáhli přímo na solar plexus.

Tady zkrátka nic nikde nepřebývá ani nechybí. Vracíme se spolu s kapelou po časové ose zpět, do doby, kdy jsme chodívali po městě v džínových bundách s kazetovými přehrávači na ramenou. Zdar, jak se máš, dáš si pivo? Sedávali jsme na periferii jako nějací vyděděnci a užívali si sílu mládí. A také muziku, která tenkrát hýbala celým světem. Francouzi nás na jeden takový výlet do minulosti vzali. A udělali to s grácií a elegancí starých mistrů. Také cítíte z novinky drive a sílu jako já? 


Jasně že to není nic nového, ani převratného. Hraje se tu zkrátka postaru, s krvavou jiskrou v oku. MORTAL SCEPTER ale nejsou jenom jen dnes tolik častou kopií věcí minulých. Kapela se snaží přidávat i kus sebe samých, vlastní invence. Nutno rovnou dodat, že se jim to daří na výbornou. Pokud máte rádi kapely jako MASSACRA, SODOM, POSSESSED, DARK ANGEL, KREATOR, SEPULTURA, LOUDBLAST, MERCYLESS, AGRESSOR, jste na správné adrese. Novince nechybí potřebná agrese, rychlost. Jednotlivé skladby jsou propracované, mají perfektní řezající zvuk (recorded and mixed by Raph Henry, mastered by Benoît Roux) i velmi povedený motiv na obalu, který mě samozřejmě volně inspiroval k úvodu dnešní recenze (autorem je Jon Whiplash). "Ethereal Dominance" je přesně tím druhem nahrávky, která postupně zraje, neustále jsem objevoval nové a nové motivy, temné a chladné pasáže. Jakoby do mě někdo zabodl ostrý nůž. Přímo do břicha. Jsem moc rád, že jsem za sebou zase jednou zavřel dveře a odešel do jiné dimenze. Jsem s novinku spokojený, aplikuji ji na sebe cestou do práce, po divokých nocích, užívám si ji v pátek večer, když usedám s pivem ke svému přehrávači. Jsou zkrátka alba, o kterých jenom napíšu a potom ta, ke kterých se rád a často vracím. Je něco neklidného, opravdového, reálného, uvěřitelného, co mě na téhle desce stále přitahuje. Francouzi jsou letos opět ve skvělé formě. Nezbývá než poslat všechny debily do horoucích pekel a přidat volume pořádně doprava. Pokud máte tenhle styl rádi, neváhejte ani chvilku. Myslím si, že budete spokojeni stejně jako já. Ostrý, divoký, drtivý thrash death metalový koktejl s temně podmanivou atmosférou! Vaše tělo i mysl budou rozsekány! 


Asphyx says:

It was time to close the door behind him. To go to another world, another dimension. The current one seems too strange, too much evil. I'd rather go to a planet where only death metal and thrash of the best quality is played. No posing, no uselessness, no pictures in glossy metal magazines. Just beer, beautiful girls and bone-chewing music that has ancient power. MORTAL SCEPTER released a new album and hit me right on the solar plexus again.

There is simply nothing missing or lacking here. Together with the band we go back in time, back to the days when we used to walk around town in denim jackets with cassette players on our shoulders. Hey, how you doing, you want a beer? We used to sit on the periphery like outcasts, enjoying the power of youth. And the music that moved the world back then. The French took us on one such trip back in time. And they did it with the grace and elegance of the old masters. Do you also feel the drive and power of the news as I do?


Of course it's nothing new or groundbreaking. It's just old-fashioned, with a bloody twinkle in its eye. But MORTAL SCEPTER isn't just a copy of things past that are so common nowadays. The band also tries to add a piece of themselves, their own inventiveness. It must be added that they succeed in this to a great extent. If you like bands like MASSACRA, SODOM, POSSESSED, DARK ANGEL, KREATOR, SEPULTURA, LOUDBLAST, MERCYLESS, AGRESSOR, you've come to the right place. The newcomer doesn't lack the necessary aggression, speed. The individual tracks are polished, have a perfect cutting sound (recorded and mixed by Raph Henry, mastered by Benoît Roux) and a very hilarious cover motif, which of course freely inspired me to start today's review (by Jon Whiplash). "Ethereal Dominance" is exactly the kind of record that gradually matures, I kept discovering new and new motifs, dark and cold passages. It's like someone stuck a sharp knife in me. Right in my stomach. I'm so glad I closed the door behind me once again and went to another dimension. I'm happy with the novelty, I apply it to myself on the way to work, after wild nights, I enjoy it on Friday nights when I sit down with a beer to my player. In short, there are albums that I just write about and then those that I like to come back to often. There's something restless, real, believable, that still draws me to this record. The French are in great form again this year. Nothing to do but send all the assholes to burning hell and add volume properly to the right. If you like this style, don't hesitate a moment. I think you'll be as happy as I am. A sharp, fierce, crushing thrash death metal cocktail with a darkly captivating atmosphere! Your body and mind will be shredded!


Recenze/review - MORTAL SCEPTER - Where Light Suffocates (2019):

tracklist:
01. Ethereal Dominance
02. Redshifting to Death
03. Blindsight
04. Omegacide Deadrays
05. Submit to the Crave
06. Reverse Paradigm
07. Sense Ablation
08. Into the Wolves Den

Line-up:
Valentin – Vocals/Bass
Maxime – Guitars
Guillaume – Drums
Lukk – Guitars/Vocals




úterý 5. srpna 2025

Recenze/review - VERDALACK - Force From the Grave (2025)


VERDALACK - Force From the Grave
CD, LP, TAPE 2025, Hells Headbangers

for english please scroll down

Pokládám plechovku piva na svoji oblíbenou rakev. Už dlouho jsem neviděl světlo. Nechci ho vidět. Jsem prokletý skoro již 35 let. Jsem naplno oddaný stínům. Jsem jako pradávný nomád, který se toulá podsvětím a objevuje si pro sebe kapely a hudbu, která je zahrána od srdce, opravdově, reálně, autenticky. Když mi přišly na recenzi promo materiály od japonských VERDALACK, byl zrovna víkend. To mívám hodně nostalgickou náladu. Sedávám s dobrými knihami ve svém starém křesle a poslouchám nahrávky, které v sobě mají drive a sílu.

Kurva, to je dobrý, takhle se hrálo v době, když jsem k metalu teprve čuchal, říkám si pod své šedivé vousy a najednou si nemůžu číst. Kývám hlavou do rytmu, bouchám pěstí do stolu, skáču po pokoji, jako po úrazu elektrickým proudem. Hergot, tohle album má v sobě pořádnou porci energie, řvu do tmy. Pokud máte chuť, vydejte se s námi po časové ose zpět, do doby, kdy světu vládly kapely jako SATAN´S HOST, VENOM, HELSTAR a další maniaci, kteří moc dobře věděli, že rychlost vítězí. 


Nejdříve trošku té historie...Kořeny VERDALACK, pocházející z Tokia, sahají k předchozí kapele Assault Attack, v níž byli kytaristé Vortex a Vandal a zpěvák Villain. Jako Assault Attack hrálo trio thrash metal až do svého rozpadu v roce 2018. Pod vedením Vortexe se kapela v roce 2022 znovu rozpadla, změnila si název na VERDALACK a stylisticky se přeorientovala na speed metal. Od té doby pánové vydali jednu demonahrávku v roce 2022 a potom právě dnes zmiňované dlouhohrající album. Japonci jsou true a ortodoxní, hrají s velkým nasazením, s nadšením a elegancí starých mistrů. Opravdu si připadám, jako bych navštívil podzemí v Tokiu, pod špinavými ulicemi. Kousek od nás teče nechutná stoka plná hnisu a špatných vzpomínek. Kapela stojí rozkročena na betonovém podstavci a útočí na nás jako smečka rozzuřených prašivých psů. Věřím jim každý tón, každou notu, užívám si jednotlivé melodie, jedovatý vokál i divoké bicí. Stylově je zde vše jasně definováno a je to tak jenom dobře. Tohle je muzika, která patří samozřejmě na vinyl, na kazetu, na fyzický nosič. Musíte si v klidu všechno rozbalit, vložit do přehrávače. Jde tu o samotný proces, o až nábožnou úctu, kterou v sobě mají jak staré kapely, tak i jejich fanoušci. Jsem moc rád, že jsem na svých toulkách podsvětím tuhle smečku objevil. Poslouchám dnes již dávno něco jiného, ale kapela mě přesvědčila na svoji stranu. Vytáhla na povrch i moje krvavé kořeny. Pokud máte tenhle styl rádi, jsou pro vás VERDALACK jistou volbou. Pokládám plechovku piva na svoji oblíbenou rakev. Už dlouho jsem neviděl světlo. Nechci ho vidět. Jsem prokletý skoro již 35 let. Jsem naplno oddaný stínům. Jsem jako pradávný nomád, který se toulá podsvětím a objevuje si pro sebe kapely a hudbu, která je zahrána od srdce, opravdově, reálně, autenticky. Speed metalový útok z toho nejtemnějšího japonského podzemí! Album, které řeže přímo do živého tou správnou stranou nože! 

Asphyx says:

I'm putting a can of beer on my favorite coffin. I haven't seen the light in a long time. I don't want to see it. I've been cursed for almost 35 years. I'm fully committed to the shadows. I'm like an ancient nomad, wandering the underworld and discovering for myself bands and music that is played from the heart, real, authentic. When I received the promo materials from Japan's VERDALACK for review, it was just the weekend. I'm in a very nostalgic mood. I sit with good books in my old armchair and listen to recordings that have drive and power in them.

Fuck, that's good, that's how it was played when I was just smelling metal, I tell myself under my grey beard, and suddenly I can't read. I'm nodding my head to the beat, pounding my fist on the table, bouncing around the room like I've been electrocuted. Damn, this album has a hell of a lot of energy in it, I scream into the darkness. If you feel like it, take a trip back in time with us, to the days when the world was ruled by bands like SATAN'S HOST, VENOM, HELSTAR and other maniacs who knew very well that speed wins.


First a bit of history...VERDALACK's roots, hailing from Tokyo, go back to their previous band Assault Attack, which included guitarists Vortex and Vandal and vocalist Villain. As Assault Attack, the trio played thrash metal until their breakup in 2018. Under Vortex's leadership, the band broke up again in 2022, changed their name to VERDALACK, and stylistically shifted to speed metal. Since then, the gentlemen have released one demo in 2022 and then the aforementioned full-length album just released today. The Japanese are true and orthodox, playing with great commitment, with the passion and elegance of the old masters. I really feel like I'm visiting the underground in Tokyo, under the dirty streets. There's a disgusting sewer of pus and bad memories flowing not far from us. The band stands straddling a concrete pedestal, attacking us like a pack of angry mangy dogs. I believe every note, every note, I enjoy the individual melodies, the venomous vocals and the ferocious drums. Stylistically, everything here is clearly defined and that's just as well. This is music that obviously belongs on vinyl, on cassette, on physical media. You have to unpack everything, put it in the player. It's all about the process, the almost religious reverence that both the old bands and their fans have. I'm so glad I discovered this pack on my wanderings through the underworld. I've been listening to something else for a long time now, but the band has won me over to their side. It brought out my bloody roots. If you like this style, VERDALACK is a sure choice for you. I put a can of beer on my favorite coffin. I haven't seen the light in a long time. I don't want to see it. I've been cursed for almost 35 years. I'm fully committed to the shadows. I'm like an ancient nomad, wandering the underworld and discovering for myself bands and music that is played from the heart, real, authentic. A speed metal assault from the darkest Japanese underground! An album that cuts straight to the live with the right side of the knife!



tracklist:
1. Axehead
2. Heretic Flights
3. Desecrater
4. Blood Eagle
5. Final Assault
6. Force From The Grave
7. Into The Flames
8. Rites Of Hell



středa 30. července 2025

Recenze/review - TERRORDOME - Plagued With Violence (2025)


TERRORDOME - Plagued With Violence
CD 2025, Selfmadegod Records

for english please scroll down

Potřebuješ další dávku. Víc krve, víc násilí, víc sexu. Bez dopaminu jsi jen tělo bez duše, bloudící temnými ulicemi vlastních myšlenek. Měli by obnovit veřejné popravy, přemýšlíš nahlas a ztrácíš se v naprosté tmě. Spojeni sítěmi ztrácíme vlastní identitu. Pohodujeme v davu. Nakupuj a nebo zemři! Žijeme v podivném falešném světě a nemůže za to nikdo jiný, než my sami. Nudí nás reálné záběry z války, pitvy i znásilnění. Je něco zkaženého v nás samých a je potřeba to vyříznout. Jsou kapely, které tohle umí. Polské TERRORDOME sleduji již delší dobu.

Pokaždé dostanu poctivou porci nahrubo nasekaného thrash metalu, s lehkými prvky crossoveru. Letos v temnější, propracovanější podobě. Novinku jsem slyšel poprvé, když zrovna ve zprávách bombardovali nevinné obyvatelstvo. Žádné slitování, hořící domy i lidé. Utrhané paže, zohavené obličeje. Kurva, tenhle svět se fakt řítí do záhuby. Nové album pro mě tak bylo vyloženě nutností, abych si zachoval poslední zbytky zdravého rozumu. Tahle smečka rozzuřených thrash metalových psů útočí napřímo, bez kompromisů, přesto s chladnými melodiemi. Shoříte zevnitř a nebo skočíte do mosh-pitu!


Pokud se ti líbí ukázky jejich tvorby, určitě si přečti i rozhovor a recenzi na minulé album "Straight Outta Smogtown". Obojí je odkazováno dole pod dnešním článkem. Osobně mi chybí do sbírky už jenom koncert a doufám, že to brzy napravím. Musí to být nářez. Někde v malém klubu, s pivem v ruce, bych si rád zařval spolu s kapelou. Vždycky se mi líbil jejich zvuk (letos se o něj postaral Tomasz Zalewski), který je ostrý, divoký, živočišný a dobře čitelný. Vyniknou tak perfektně všechny nástroje a album získalo na ještě větší uvěřitelnosti a opravdovosti. Povedl se ale i motiv na obalu (Marcin “Biauy” Białkowski), který mě samozřejmě volně inspiroval k úvodním slovům dnešního článku. Člověk má mnohokrát pocit, že apokalypsa již dávno začala. Nejvíc se mi osvědčil poslech ve sluchátkách, když jsem se toulal po periferii našeho města. Šedivý beton, jedovaté továrny, lidé s úsměvy z reklam, umělý plast ve rtech, faleš a lež. Politici nám zase slibují lepší život a následně zvednou daně. A tak jen přežíváš a snažíš se být dobrým člověkem. Někde uvnitř v tobě ale dřímá a doutná frustrace. Občas se potřebuješ vykřičet, bouchnout do stolu, zbourat zeď nebo dát pěstí nějakému hajzlovi. Já rozhodně nepotřebuji terapii, ani drahé léky. Mám nové album "Plagued With Violence", které mě vždy nabije temnou energií a velkou silou. TERRORDOME tentokrát více sází na syrovost, absolutní tmu. Musím říct, že se jim sázka vydařila. Novinka řeže tou správnou stranou nože a nastavuje zrcadlo našim vlastním zvráceným myšlenkám. V tomhle stylu si již velmi vybírám a téhle smečce věřím každý tón, každou notu, každý úder bicích i výkřik do tmy. Potřebuješ další dávku. Víc krve, víc násilí, víc sexu. Bez dopaminu jsi jen tělo bez duše, bloudící temnými ulicemi vlastních myšlenek. Temný, syrový thrash metalový útok, který vás strhne do hlubiny! Muzika, u které odpadává maso od kostí a která se vám zadře hluboko do podvědomí!


Asphyx says:

You need another fix. More blood, more violence, more sex. Without dopamine, you are just a body without a soul, wandering the dark streets of your own thoughts. They should bring back public executions, you think aloud, losing yourself in complete darkness. Connected by networks, we lose our own identity. We blend into the crowd. Shop or die! We live in a strange, fake world, and no one else is to blame but ourselves. We are bored by real footage of war, autopsies, and rape. There is something rotten inside us, and it needs to be cut out. There are bands that can do this. I have been following the Polish band TERRORDOME for a long time.

Every time, I get a solid dose of roughly chopped thrash metal with light elements of crossover. This year, it's darker and more sophisticated. I heard the new album for the first time when the news was bombarding innocent civilians. No mercy, burning houses and people. Torn arms, mutilated faces. Fuck, this world is really going to hell. The new album was a necessity for me to preserve the last remnants of my sanity. This pack of angry thrash metal dogs attacks directly, without compromise, yet with cold melodies. You'll burn from the inside or jump into the mosh pit!


If you like the samples of their work, be sure to read the interview and review of their previous album, Straight Outta Smogtown. Both are linked below today's article. Personally, the only thing missing from my collection is a concert, and I hope to remedy that soon. It must be awesome. Somewhere in a small club, with a beer in my hand, I'd love to shout along with the band. I've always liked their sound (this year provided by Tomasz Zalewski), which is sharp, wild, animalistic, and easy to understand. It allows all the instruments to stand out perfectly and gives the album even more credibility and authenticity. The cover art (Marcin "Biauy" Białkowski) is also great, which of course loosely inspired the opening words of today's article. One often has the feeling that the apocalypse began long ago. I found it best to listen to it on headphones while wandering around the outskirts of our city. Gray concrete, toxic factories, people with smiles from advertisements, artificial plastic in their lips, falsehood and lies. Politicians promise us a better life and then raise taxes. And so you just survive and try to be a good person. But somewhere inside you, frustration lies dormant and smolders. Sometimes you need to scream, bang on the table, tear down a wall, or punch some asshole. I definitely don't need therapy or expensive medication. I have a new album, "Plagued With Violence", which always charges me with dark energy and great strength. This time, TERRORDOME is betting more on rawness, absolute darkness. I have to say that their gamble paid off. The new album cuts with the right side of the knife and holds up a mirror to our own twisted thoughts. I'm very selective in this style, and I believe every tone, every note, every drum beat, and every scream into the darkness from this pack. You need another dose. More blood, more violence, more sex. Without dopamine, you are just a body without a soul, wandering the dark streets of your own thoughts. A dark, raw thrash metal attack that will drag you into the depths! Music that strips the flesh from your bones and burrows deep into your subconscious!


about TERRORDOME on DEADLY STORM ZINE:





--TRACKLISTING--
1. Chasing the Dragon
2. Beast Sharp Razor Cut
3. Goat Killers
4. The Torture Continues
5. Bow Down to the Antichrist
6. Rzeka krwi
7. Na glinianych nogach
8. Massive Perjury
9. Sorry for Being Late
10. Plagued with Violence
11. Satanic Decree

--LINE-UP--
Uappa Terror – vocals & guitars
J. Sparrow – guitars
Virious Max – bass
Rob Sixkiller – drums

čtvrtek 24. července 2025

Recenze/review - HAXPROCESS - Beyond What Eyes Can See (2025)


HAXPROCESS - Beyond What Eyes Can See
CD 2025, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Pokud jste staří metaloví psi, kteří stejně jako já hlídají vstup do podsvětí již dlouhé roky, tak asi moc dobře znáte takový ten neklidný a zároveň velmi příjemný pocit ve vnitřnostech, když objevíte nějakou kapelu, která se vám líbí, která vás dokáže rozdrásat zevnitř. Osobně se mi to s touhle smečkou stalo poprvé v roce 2023, když vydala album "The Caverns of Duat" (odkaz na recenzi najdete dole pod dnešním článkem).

Byl jsem tedy na letošní novinku velmi zvědavý. HAXPROCESS totiž mají svůj jasný a zřetelný rukopis, který je postaven na klasických death metalových základech, na které jsou potom naroubovány jak progresivní prvky, tak třeba i thrash a heavy metal. Jedná se zkrátka o skupinu s výrazným a vlastním stylem, což v dnešní záplavě generických nahrávek, více než oceňuji. Základem pro mě vždycky je, abych hudbě věřil. Přiznám to hned na začátku a bez mučení, jsem opět proklet, nové CD je opravdu úžasné. 


Jasně, pro to, abyste si nahrávku užili, musíte mít alespoň nějakou dávku fantazie, musíte být otevření tomu, že kapela nezní jako ostatní. Některé pasáž jsou velmi komplikované, pro mnohého fanouška, včetně mě, těžké na pochopení. Zase na druhou stranu, album má velkou trvanlivost. I po několika měsících, co jej mám doma na recenzi, tak stále objevuji nová zákoutí a momenty. Navíc, na rozdíl od jiných, progresivně laděných nahrávek, mě baví "Beyond What Eyes Can See" poslouchat. Jako bych ochutnával z velmi pestré palety morbidních nálad nebo se díval do kaleidoskopu, ve kterém bych viděl tisíc odstínů krve. HAXPROCESS umí být suroví a agresivní, ale nebojí se ani chladných a temných, klidnějších výletů. Nemám moc rád přirovnávání tvorby kapel k jiným, ale pro představu - máte rádi třeba takové OPETH, DEATH, NILE, MORBID ANGEL, ATHEIST, BLOOD INCANTATION? Potom jste zde správně. Novinka má navíc takovou zvláštní náladu, která se vine celou deskou jako jedovatý had. Je to jakýsi neklid, taková ta zvláštní krvavá aura, kterou mám u dobrých nahrávek tolik rád. Netřeba hodnotit formální věci jako je zvuk a obal, obojí považuji za velmi povedené. Parádní řemeslo a vy se tak můžete soustředit na hudbu samotnou. Ta má v sobě vše potřebné pro to, abyste se nechali unášet na krvavých vlnách řeky smrti. Sedím tak zase jednou u reproduktorů, mlátím pěstí do stolu a chce se mi řvát spolu s kapelou. V téhle hudbě je velká porce síly, nahrubo nasekané tmy a energie. Pokud jste staří metaloví psi, kteří stejně jako já hlídají vstup do podsvětí již dlouhé roky nebo prostě máte rádi dobrou muziku, tak neváhejte ani chvilku. Hraje se tu hlavně pro vás. Zničující, progresivní death thrash metalové album, které vás spálí zevnitř! Zásah přímo na solar plexus!


Asphyx says:

If you are old metalheads who, like me, have been guarding the entrance to the underworld for many years, then you probably know very well that restless yet very pleasant feeling in your gut when you discover a band that you like, one that can tear you apart from the inside. Personally, this happened to me for the first time in 2023, when this pack released their album "The Caverns of Duat" (you can find a link to the review below today's article).

So I was very curious about this year's new release. HAXPROCESS has a clear and distinct style, built on classic death metal foundations, onto which progressive elements, as well as thrash and heavy metal, are grafted. In short, this is a band with a distinctive and unique style, which I greatly appreciate in today's flood of generic recordings. The basis for me is always that I have to believe in the music. I'll admit it right from the start, without torture, I'm cursed again, the new CD is really amazing.


Sure, to enjoy the recording, you need to have at least some imagination, you need to be open to the fact that the band doesn't sound like others. Some passages are very complicated, difficult to understand for many fans, including me. On the other hand, the album has great durability. Even after several months of having it at home for review, I'm still discovering new corners and moments. Moreover, unlike other progressive-sounding recordings, I enjoy listening to "Beyond What Eyes Can See". It's as if I were sampling a very colorful palette of morbid moods or looking into a kaleidoscope in which I could see a thousand shades of blood. HAXPROCESS can be raw and aggressive, but they are not afraid of cold and dark, quieter trips either. I don't really like comparing bands to others, but to give you an idea - do you like OPETH, DEATH, NILE, MORBID ANGEL, ATHEIST, BLOOD INCANTATION? Then you've come to the right place. The new album also has a special mood that winds its way through the entire record like a poisonous snake. It's a kind of restlessness, that special bloody aura that I love so much in good recordings. There's no need to evaluate formal things like sound and cover art, as I consider both to be very well done. It's superb craftsmanship, allowing you to focus on the music itself. It has everything you need to let yourself be carried away on the bloody waves of the river of death. Once again, I'm sitting in front of the speakers, pounding my fist on the table, wanting to scream along with the band. There is a great deal of power, roughly chopped darkness, and energy in this music. If you are old metalheads who, like me, have been guarding the entrance to the underworld for many years, or if you simply enjoy good music, do not hesitate for a moment. This is mainly for you. A devastating, progressive death thrash metal album that will burn you from the inside out! A direct hit to the solar plexus!



Recenze/review - HAXPROCESS - The Caverns of Duat (2023):

Track Listing -
1. Where Even Stars Die
2. The Confines of the Flesh
3. Thy Inner Demon Seed
4. Sepulchral Void

Line up -
Lothar Mallea - Guitar and vocals
Shane Williamson - Guitar
Davis Leader - Bass
Adam Robinson - Drums

Artwork by Juanjo Castellano (Ritual Fog, Typhonian)


TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine