DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemthrash metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemthrash metal. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 16. listopadu 2025

Report, photos, video - S.D.I., FLESHLESS - klub Parlament, Plzeň - 15. 11. 2025

 

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:

Jen tak si zajít na pivo, vyčistit si mozek od myšlenek běžného dne. To bylo mým cílem v sobotu odpoledne a večer. Byl jsem doma sám. Děti měly své aktivity a manželka jela za příbuznými. A jestli pak víte, co udělá chlápek v mém věku? Půjde za děvkama? Ožere se do němoty? Ale kdeže, čte si. To jsem dopadl, co? Jenže všichni stárneme a spousta mých kamarádů zlenivěla. Mladí chodí hromadně na něco úplně jiného než na metal a tak jsem byl zvědavý na návštěvnost. Pokaždé, když jdu do tohoto klubu, tak se pomalu vracím ve vzpomínkách do dob svých vysokoškolských studií, kdy jsem býval na koleji jedním z mála, kdo poslouchal metal. Bože, Satane, to je ale let. Nezbytností jsou menší rozplavby, tentokrát U Švejka u náměstí v Plzni. Těším se, už když jedu tramvají a pokec se jako vždy vydaří. 



Chodíval jsem tenkrát, na konci devadesátých let, také do klubu Parlament. Hrával se zde tvrdý rock a metal a mám s tímto místem spojeno spoustu akcí a zážitků. Je moc dobře, že se pokračuje alespoň ve sklepě. Pěkné to tu je, říkám si, když sestupuji po schodech dolů. Na boku mám stále nový foťák, se kterým se ještě učím. Minule jsem třeba na HYPNOS vyfotil málo fotek, protože jsem si blbec opilej nesundal krytku. Ale co, dneska stejně fotí každej druhej, minimálně na mobil. Ono vůbec došlo k devalvaci jak obrázků, tak psaného textu. Většině lidí stačí (a jiné to už nebude) status na jedné z mnoha sociálních sítí. Nicméně, já už to nějak doklepu postaru. Jdou na mě z té víkendové samoty, na kterou nejsem moc zvyklý, trošku chmury, ale to trvá jen chvilku. Je podzim, počasí jest sychravé, neveselé. Mě ale pořád hřeje srdce ukované ze surového železa. Když dneska někde pronesu metal, pyčo, tak se na mě všichni dívají úkosem. Pán v letech a takové řeči, řekla mi tuhle jedna paní v práci na obědě. 

Zde jsem ale mezi svými. Staré i nové tváře, uvidíme, jestli tu dnes bude někdo známý a když ne, tak metal a pivo vždycky spojovalo lidi. Pořád tomu, i když už asi trošku naivně, věřím. Klub jsem již chválil, ale musím znovu. Je vidět, že zde pracují srdcaři. Dám hodně na atmosféru, na pohodu, přišel jsem si odpočinout, poslechnout staré veterány a pročistit si hlavu. Znáte to, to je samá práce, rodina, stereotyp. Připíjím do tmy všem, kteří už nejsou mezi námi a čekám na první kapelu. 


FLESHLESS - nikdy mě nepřestane fascinovat ta proměna, kterou pánové vždycky projdou, když vylezou na pódium. V civilu byste je obejmuli a jsou samé úsměvy, ale jakmile hrábnou do strun, tak je to parta zabijáků. Hrálo se divoce, surově, brutálně. Kombinace death metalu a grindcore, jistota, za roky vybroušená prezentace, která ale zároveň působila přirozeně. Přiznávám, souhlasím se všemi body obhajoby, mám pro tuhle smečku slabost. Opět to bylo nahrubo nasekané, pitevně zvrácené, morbidně poetické a hlavně, totálně zničující. Dámy a pánové, byl jsem navýsost spokojen. Mozek mi sice málem vyskočil z hlavy a vnitřnosti  málem vytekly na podlahu, ale bylo to jako vždy totálně zabijácké! Amen!





I never cease to be fascinated by the transformation that these gentlemen always undergo when they climb onto the stage. In civilian life, you would hug them and they are all smiles, but as soon as they strum their strings, they become a bunch of killers. They played wildly, rawly, brutally. A combination of death metal and grindcore, confidence, a presentation honed over the years, but at the same time natural. I admit, I agree with all the points of defense, I have a soft spot for this pack. Once again, it was roughly chopped, autopsy-like, morbidly poetic, and above all, totally devastating. Ladies and gentlemen, I was extremely satisfied. My brain almost jumped out of my head and my insides almost spilled out onto the floor, but as always, it was totally killer! Amen!


S.D.I. - Reinhard Kruse by s klidem mohl i dnes vyhrát cenu jednoho z nejsympatičtějších a nejvysmátějších aktérů metalové scény. Kapela se před lety vrátila a bývá u nás v Čechách poměrně častým hostem. Nedivím se, pamatuji dobu, kdy jsme řvávali jejich skladby cestou z hospody. A nebývalo nás rozhodně málo. V Plzni pánové odvedli skvělou práci. Chtěná nostalgie po starých dobrých časech, kterých jsem byl součástí, samozřejmě zafungovala ve velké míře. Ale i tak, vystoupení mělo drive, potřebnou energii, takový ten fuck off efekt, který jsem měl na těchto šílencích vždycky tolik rád. Možná bych dokonce řekl, že na mě hudba fungovala v malém klubu více, než na velkém pódiu. Ostré riffy a notoricky známé melodie zněly jako božský (ďábelský) chór. Na téhle smečce jsem vyrostl a navždy bude patřit ke zlatému fondu mé diskografie. Připadal jsem si zase jednou jako by mi bylo šestnáct. Kurva brácho, bylo to opět skvělý, díky moc za to! 







Reinhard Kruse could easily win the award for one of the most likable and cheerful figures on the metal scene today. The band returned years ago and is a relatively frequent guest here in the Czech Republic. I'm not surprised, as I remember the days when we used to sing their songs on the way home from the pub. And there were definitely a lot of us. The guys did a great job in Pilsen. The desired nostalgia for the good old days, which I was a part of, obviously worked to a large extent. But even so, the performance had drive, the necessary energy, that fuck-off effect that I always loved so much about these madmen. I would even say that the music worked better for me in a small club than on a big stage. The sharp riffs and notorious melodies sounded like a divine (devilish) choir. I grew up on this pack and it will forever belong to the golden fund of my discography. Once again, I felt like I was sixteen. Fuck, bro, it was great again, thanks a lot for that! 

Organizace v pořádku, zvuk a pivo také. Klub byl zcela zaplněn. 

Původně jsem si chtěl jen tak vyrazit, popít si, odpočinout, vyčistit hlavu. Všechno se mi povedlo a ještě jsem si odnášel, jako bonus navíc, krásný hudební zážitek. Parádní a osvěžující bylo, že jsem nemusel nikam cestovat, táhnout se jak smrad před půl republiky. Tohle je pro mě underground, zde jsem cítil takovou tu pradávnou sílu a sounáležitost. Přemýšlím o tom, když jdu domů. Osprchuji se, natáhnu na záda a chvíli si přehrávám v hlavě všechno, co jsem zažil. Kdo nebyl, může jen litovat a kdo ano, tak určitě má slova potvrdí. Bylo to moc fajn, do svého imaginárního archívu jsem si uložil další sérii vzpomínek, které budu vytahovat opravdu rád. Moc vám děkuji za pozornost, za těch pár milých slov, co jste se mnou prohodili a budu se těšit příště. Megamosh!

about S.D.I. on DEADLY STORM ZINE:









Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)


---------------------------------------------------------------------------------------------------

sobota 15. listopadu 2025

Interview - PANDEMIC OUTBREAK - Morbid, raw, and dark death thrash metal that will make coffin lids crack open!

Interview with death thrash metal band from Poland - PANDEMIC OUTBREAK.

Recenze/review - PANDEMIC OUTBREAK - Torment Beyond Comprehension (2025):

Ave PANDEMIC OUTBREAK! Greetings to Hades' realm! I've had your new album "Torment Beyond Comprehension" at home for review for some time now, and I must say that for me it's a great trip back to when I was young and just getting into death and thrash metal. Excellent work! How did the album come about and where did you want to go with it compared to your previous recordings?

Hi, we’re really happy with your reaction. The album was created in a completely different way than its predecessor. We didn’t write it during joint rehearsals — instead, we recorded demos, listened to them, discussed the arrangements, and talked about the kind of effect we wanted to achieve. Thanks to that, the creative process was very focused, leaving no room for coincidences. When recording the final tracks, we had full control over everything.

This approach came from the physical distance between the band members. The band was formed in Gdańsk, but I moved about 100 km away. Our bassist, Kotwa, lives in the south of Poland, so in his case, the distance is quite significant. Regular rehearsals would require a lot of money, so that’s how we came up with this way of creating music.


The cover art by Dan Goldsworthy already drew me into the morbid game. Great work! How did you choose the theme and how does it relate to the music and lyrics? How did you get together with Dan and why him in particular?

The guy with a coat made of souls, pointing at his victim, can definitely give you chills (haha). The graphic concept and the ideas for the lyrics were all Kotwa’s work. I decided not to get involved in that part — I focused on the music and guitar riffs. When Kotwa showed me his ideas, I just really liked them and understood them right away.

We spent quite a while figuring out who should create the cover art for us. There were many suggestions, but I strongly pushed for Dan Goldsworthy because of the old-school character of his work. You know, I really enjoy discovering an artwork — exploring its details. That’s exactly the kind of cover I wanted us to have. I reached out to him on Instagram, and from there everything went smoothly. We prepared sketches and descriptions, he took it from there and brought his own vision to life. He perfectly captured the atmosphere we wanted to achieve — it’s simply a visual representation of our music.

Sound is what matters most in death/thrash metal. You've managed to achieve a sound that's straight out of the late 80s and early 90s. It sounds analog to me. Am I right? Where did you record the album, and who is credited with mixing and mastering?

We wanted the album to sound clear but still old-school. We didn’t record it using analog equipment — all the tracks were recorded at home. Later, they were sent to Satanic Audio, where, under the supervision of Haldor Grunberg, they were re-amped, then mixed and mastered. Haldor asked us what kind of sound we wanted to achieve on the record, and we pointed to specific works by our idols as references.

We didn’t have a precise vision of the final outcome — we left that part to Haldor. When it came to final decisions, we relied on intuition. The album just had to sound badass — and in our opinion, it absolutely does. Everything forms a cohesive whole, with each element properly highlighted.


Death metal lyrics are often about ugly and evil things. What are they about on "Torment Beyond Comprehension"? Who wrote them and where did you get your inspiration? What influenced you?

Death itself isn’t exactly a pleasant experience — at least from my perspective (haha).
I didn’t want to repeat the typical formula of writing death metal lyrics. Each song was meant to focus on a specific kind of suffering. I took that idea and expressed it through different stories or rituals.

For example, Skinned While Breathing deals with the act of being flayed alive. I portrayed it through the mythological duel between the satyr Marsyas and the god Apollo, where the loser was flayed. I won’t spoil the details — I encourage you to read both the myth and the lyrics. That’s the approach I took with all the songs. I didn’t want each lyric to be just a literal depiction of a particular torture — that would’ve been rather uninteresting.

What connects all the lyrics is that these experiences can only truly be understood by someone who has, in some way, gone through a similar kind of torment. Of course, we’re not talking about something like being burned at the stake — since the victim dies — but someone who has suffered severe burns might understand what that person went through. And that’s where the album title “Torment Beyond Comprehension” comes from.

How is death metal perceived in Poland (Gdańsk)? I go there quite often on vacation. They are resorts, but I don't think I've seen many fans in metal T-shirts. Are you more underground? How does it work there, what about fans, bands?

I think you’re more likely to find fans of extreme music in larger urban areas than outside of them. From my perspective, metal music in my country isn’t really appreciated in the mainstream — it simply doesn’t reach a wide audience. Of course, there are bands that fill up clubs, are well-known in the West, and have a strong fanbase.

We, on the other hand, remain deeply rooted in the underground. We organize our own tours and shows through connections we’ve built over the years. But we still invest a lot into it ourselves. There’s a solid interest in our merch, so those investments pay off. It’s a very comfortable situation, considering that death metal is quite a niche genre.


I think you'll agree that concerts are still the best. Today, you can listen to a band from the other side of the world, but when you go to a club and see them live, party under the stage, buy a CD or a T-shirt, you gain a completely different relationship with them. Do you play often and enjoy it? What about tours and festivals? How do you perceive live performances as a musician?

Of course, I totally agree with that. Listening to your favorite band’s songs live gives you an incredible surge of new energy for music. Those moments create memories that stay with you and get recalled for the rest of your life.

Performing on stage, however, is something completely different — in my case, it’s addictive. We had a period when the band wasn’t playing many shows, and I really missed it. I actually felt quite down because of that. You know, when I see people reacting to the music I’m playing, I feel a deep sense of fulfillment. I can see they’re enjoying it, and it makes me want to play even more. There’s something truly unique about that — something genuine and one of a kind.

Here in the Czech Republic, we are all rather atheists, the church does not have much influence here. At least it is not visible in any way. How is it in your country? I have noticed that there are quite a lot of active believers in Poland. I know that the Catholic Church causes a lot of problems for bands in your country, banning concerts, album covers, etc. Have you encountered anything similar in your country?

In Poland, the institution of the Church has a huge influence on people. Priests often take advantage of their position and power to extract extra money from people and to shape the way they think. In many cases, they’re heavily involved in politics and don’t hesitate to dictate what’s “good” and what’s “evil.”

As for the impact on the music scene — it’s not that significant. Over the years, there have been maybe a few cases of concerts being banned, but that’s a very small number compared to the amount of shows that actually take place and the albums that get released. Everything generally runs without major obstacles.

You know, in my home there was never any issue with listening to metal music. Someone who grew up in a conservative environment and wanted to break out of that mold could probably tell you more about the difficulties they faced — but personally, I don’t know anyone like that.


Death is a frequently cited theme in death/thrash metal. Personally, I am influenced by various philosophies. How do you perceive death? Do you think there is something beyond? Another dimension, hell? At one time, I was very interested in many philosophers, and their ideas are amazing. Who influenced you?

No particular philosophy has influenced me. I believe that I simply want to be happy, pursue my passions, and experience life. I take other people’s opinions into account and listen to them. I try to find compromise when solving problems. I don’t feel the need to prove my worth to anyone, nor do I intend to fight battles over it.

If someone in my surroundings holds me back, ignores my opinion, or tries to manipulate me for their own benefit in a given situation, I simply come to the conclusion that such a relationship doesn’t make sense.

Personally, I see PANDEMIC OUTBREAK as a great old school death/thrash metal band. I'd be interested to know what your goal, direction, or target is, where you want to get to. Is it a big label? A festival? Or maybe a tour with POSSESSED?

At the moment, I don’t have any specific goal. We’ll see what fate brings. In the past, I used to set goals for myself, but it only led to frustration. Because of that, playing music stopped being enjoyable and I lost motivation.

Now, I just want our music to be appreciated by our listeners — that’s all. If we ever get an offer to go on tour with Possessed, I’ll definitely be thrilled and do everything I can to make it happen. It might sound like a simple approach, but it allows me to truly enjoy what I have right now.

 

How did you get into death/thrash metal? When did you first pick up an instrument and start playing? Who was your role model? And what was it like growing up in metal-loving Poland? What about your first concert?

It was a process that took years. When I was a teenager, I was heavily inspired by mainstream thrash metal bands — that was the kind of music I wanted to play. Before Pandemic Outbreak, I played in other bands with a strong focus on thrash metal. Unfortunately, they didn’t stand the test of time, so I decided to start my own band and take on vocal duties myself. The result of that period was the EP “Rise of the Damned.”

Around 2016–2017, I began to broaden my musical horizons and started exploring death metal as a heavier and more extreme genre. During rehearsals, we began experimenting more with our music and lowering our guitar tuning. As a result, the EP “Collecting the Trophies” was born — a blend of thrash and death metal. Since then, we’ve been consistently pursuing that direction in our musical evolution.

 

What does PANDEMIC OUTBREAK have planned for the coming months? What can fans look forward to? If you have something on your mind and would like to say it to your fans, promoters, or labels, here's your chance...

In the near future, we’ll be doing a weekend mini-tour to promote our new release. We’ll play three shows in Wrocław, Elbląg, and our hometown, Gdańsk.

Starting next year, the “Przeklęty Trybularz Tour” kicks off — seven shows alongside Buddah and Egzul. In preparation for these events, we’re restocking our merch and ordering some new items. After these concerts, we’ll take a short break from touring and then hit the road again after the summer.

Thank you very much for the interview. I appreciate it. I'm going to listen to "Torment Beyond Comprehension" again. It's excellent! Thank you very much for your new album. I wish you the best sales and all the best in your personal life!

Thank you very much for the questions, and we wish you all the best. Check out our Facebook and Instagram, where you’ll find the latest updates about the band. Greetings!

Recenze/review - PANDEMIC OUTBREAK - Torment Beyond Comprehension (2025):





---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - PANDEMIC OUTBREAK - Morbidní, surový a temný death thrash metal, u kterého praskají víka od rakví!

Rozhovor s death thrash metalovou skupinou z Polska - PANDEMIC OUTBREAK.

Recenze/review - PANDEMIC OUTBREAK - Torment Beyond Comprehension (2025):

Ave PANDEMIC OUTBREAK! Zdravím do Hádovy říše! Mám doma na recenzi již nějaký čas vaše nové album „Torment Beyond Comprehension“ a musím říct, že je pro mě parádním výletem do doby, kdy jsem byl mladý a s death a thrash metalem jsem začínal. Vynikající zásek! Jak deska vznikala a kam jste se chtěli oproti minulým nahrávkám posunout?

Ahoj, jsme opravdu rádi za vaši reakci. Album vznikalo úplně jiným způsobem než jeho předchůdce. Nenapsali jsme ho během společných zkoušek – místo toho jsme nahráli dema, poslechli si je, prodiskutovali aranžmá a promluvili si o tom, jakého efektu chceme dosáhnout. Díky tomu byl tvůrčí proces velmi soustředěný a nenechával prostor pro náhody. Při nahrávání finálních skladeb jsme měli vše plně pod kontrolou.

Tento přístup vycházel z fyzické vzdálenosti mezi členy kapely. Kapela vznikla v Gdaňsku, ale já jsem se přestěhoval asi 100 km daleko. Náš basák Kotwa žije na jihu Polska, takže v jeho případě je vzdálenost docela značná. Pravidelné zkoušky by vyžadovaly spoustu peněz, a tak jsme přešli na tento způsob tvorby hudby.


Do morbidní hry mě uvedl už obal od Dan Goldsworthy. Parádní práce! Jak jste motiv vybírali a jaký má vztah k hudbě a textům? Jak jste se dali s Danem dohromady a proč právě on?

Ten chlapík v kabátě z duší, který ukazuje na svou oběť, vám rozhodně nahání husí kůži (haha). Grafický koncept a nápady pro texty byly výhradně dílem Kotwy. Rozhodl jsem se do této části nezasahovat – soustředil jsem se na hudbu a kytarové riffy. Když mi Kotwa ukázal své nápady, hned se mi zalíbily a okamžitě jsem jim porozuměl.

Dlouho jsme přemýšleli, kdo by pro nás měl vytvořit obal alba. Bylo mnoho návrhů, ale já jsem silně prosazoval Dana Goldsworthyho kvůli oldschoolovému charakteru jeho práce. Víš, opravdu mě baví objevovat umělecká díla – zkoumat jejich detaily. Přesně takový obal jsem pro nás chtěl. Kontaktoval jsem ho na Instagramu a od té chvíle šlo všechno hladce. Připravili jsme náčrtky a popisy, on se toho ujal a zrealizoval svou vlastní vizi. Dokonale vystihl atmosféru, kterou jsme chtěli dosáhnout – je to prostě vizuální ztvárnění naší hudby.

Zvuk, o ten jde v death/thrash metalu především. Vám se podařilo docílit soundu, který je jak vystřižený z přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století? Působí na mě jako analog. Mám pravdu? Kde jste album nahrávali, kdo je podepsán pod mixem a masteringem?

Chtěli jsme, aby album znělo čistě, ale zároveň oldschoolově. Nenahrávali jsme ho na analogové vybavení – všechny skladby jsme nahráli doma. Později jsme je poslali do Satanic Audio, kde je pod dohledem Haldora Grunberga znovu zesílili, namixovali a zmasterovali. Haldor se nás zeptal, jaký zvuk chceme na desce dosáhnout, a my jsme mu jako reference ukázali konkrétní alba našich idolů.

Neměli jsme přesnou představu o konečném výsledku – tu část jsme nechali na Haldorovi. Pokud šlo o konečná rozhodnutí, spoléhali jsme se na intuici. Album prostě muselo znít drsně – a podle nás to naprosto splňuje. Vše tvoří soudržný celek, kde je každý prvek správně zdůrazněn.


Death metalové texty bývají často o ošklivých a zlých věcech. O čem jsou na „Torment Beyond Comprehension“? Kdo je jejich autorem a kde jste pro ně brali inspiraci? Co vás ovlivnilo?

Smrt sama o sobě není zrovna příjemný zážitek – alespoň z mého pohledu (haha).
Nechtěl jsem opakovat typický vzorec psaní death metalových textů. Každá skladba se měla zaměřit na konkrétní druh utrpení. Vzal jsem tento nápad a vyjádřil ho prostřednictvím různých příběhů nebo rituálů.

Například skladba Skinned While Breathing pojednává o tom, jak být zaživa stažen z kůže. Ztvárnil jsem to prostřednictvím mytologického souboje mezi satyrem Marsyasem a bohem Apollónem, kde poražený byl stažen z kůže. Nebudu prozrazovat podrobnosti – doporučuji vám přečíst si jak mýtus, tak texty. Takový přístup jsem zvolil u všech písní. Nechtěl jsem, aby každý text byl jen doslovným popisem konkrétního mučení – to by bylo spíše nezajímavé.

Všechny texty spojuje to, že tyto zážitky může skutečně pochopit jen někdo, kdo nějakým způsobem prošel podobným utrpením. Samozřejmě nemluvíme o něčem jako upálení na hranici – protože oběť zemře –, ale někdo, kdo utrpěl těžké popáleniny, může pochopit, čím ta osoba prošla. A odtud pochází název alba „Torment Beyond Comprehension“ (Utrpení nad chápání).

Jak je vnímán death metal u vás v Polsku (Gdaňsku)? Já k vám jezdím poměrně často na dovolenou. Jsou to sice letoviska, ale nepřijde mi, že bych potkával příliš fanoušků v metalových tričkách. Jste spíše underground? Jak to u vás funguje, co fanoušci, kapely?

Myslím, že fanoušky extrémní hudby najdete spíše ve větších městských oblastech než mimo ně. Z mého pohledu není metalová hudba v mé zemi v mainstreamu příliš oceňována – prostě nedosahuje širokého publika. Samozřejmě existují kapely, které vyprodávají kluby, jsou známé na západě a mají silnou fanouškovskou základnu.

My naopak zůstáváme hluboce zakořeněni v undergroundu. Organizujeme vlastní turné a koncerty díky kontaktům, které jsme si za ta léta vybudovali. Ale stále do toho hodně investujeme. O náš merch je velký zájem, takže se ty investice vyplatí. Je to velmi příjemná situace, vzhledem k tomu, že death metal je poměrně okrajový žánr.


Asi mi dáš za pravdu, že nejlepší jsou stejně koncerty. Dnes si může člověk poslechnout kapelu z druhého konce světa, ale když jde do klubu a vidí ji naživo, zapaří pod pódiem, koupí si CD, triko, tak si získá úplně jiný vztah. Hrajete často a rádi? Co nějaké turné, festivaly? Jak vnímáš živé hraní ty, jako muzikant?

Samozřejmě, že s tím naprosto souhlasím. Poslouchat živě písničky své oblíbené kapely vám dodá neuvěřitelnou dávku nové energie pro hudbu. Tyto okamžiky vytvářejí vzpomínky, které vám zůstanou a budete si je připomínat po zbytek života.

Vystupování na pódiu je však něco úplně jiného – v mém případě je to návykové. Měli jsme období, kdy kapela nehrála moc koncertů, a mně to opravdu chybělo. Vlastně jsem se kvůli tomu cítil docela sklesle. Víte, když vidím, jak lidé reagují na hudbu, kterou hraju, cítím hluboké uspokojení. Vidím, že si to užívají, a to mě motivuje hrát ještě víc. Je na tom něco opravdu jedinečného – něco opravdového.

U nás v Čechách jsme všichni spíše ateisté, církev u nás nemá příliš velký vliv. Alespoň to není nijak vidět. Jak je tomu u vás? Všiml jsem si, že v Polsku je poměrně hodně aktivních věřících. Vím, že u vás dělá kapelám katolická církev dost problémů, zakazují se koncerty, obaly apod. Setkali jste se s něčím takovým podobným i u vás?

V Polsku má církev obrovský vliv na lidi. Kněží často zneužívají své postavení a moc, aby z lidí vytáhli peníze navíc a ovlivňovali jejich myšlení. V mnoha případech se intenzivně angažují v politice a neváhají diktovat, co je „dobré“ a co „zlé“.

Pokud jde o dopad na hudební scénu, ten není tak významný. V průběhu let došlo možná k několika případům zákazu koncertů, ale v porovnání s počtem koncertů, které se skutečně konají, a alb, která vycházejí, je to velmi malé číslo. Vše obecně probíhá bez větších překážek.

Víte, u nás doma nikdy nebyl žádný problém s poslechem metalové hudby. Někdo, kdo vyrostl v konzervativním prostředí a chtěl se z něj vymanit, by vám pravděpodobně mohl povědět více o obtížích, kterým čelil – ale osobně nikoho takového neznám.


Smrt je v death/thrash metalu často citované téma. Osobně jsem ovlivněn různými filozofiemi. Jak vnímáš smrt ty? Myslíš, že existuje něco dál? Jiná dimenze, peklo? Jednu dobu jsem se hodně zajímal o mnohé filozofy a jsou to úžasné myšlenky. Kdo ovlivnil tebe?

Žádná konkrétní filozofie mě neovlivnila. Věřím, že prostě chci být šťastný, věnovat se svým vášním a prožívat život. Beru v úvahu názory ostatních lidí a naslouchám jim. Při řešení problémů se snažím najít kompromis. Necítím potřebu nikomu dokazovat svou hodnotu, ani nemám v úmyslu o ni bojovat.

Pokud mě někdo z mého okolí brzdí, ignoruje můj názor nebo se mě snaží v dané situaci manipulovat ve svůj prospěch, jednoduše dojdu k závěru, že takový vztah nemá smysl.

Osobně vnímám PANDEMIC OUTBREAK jako skvělou old school death/thrash metalovou kapelu. Zajímalo by mě, jaký máte cíl, směr, metu, kam se chcete dostat. Je to nějaký velký label? Festival? Nebo třeba turné s POSSESSED?

V tuto chvíli nemáme žádný konkrétní cíl. Uvidíme, co nám přinese osud. V minulosti jsem si stanovoval cíle, ale vedlo to jen k frustraci. Kvůli tomu mě hraní hudby přestalo bavit a ztratil jsem motivaci.

Teď chci jen, aby posluchači ocenili naši hudbu – to je vše. Pokud někdy dostaneme nabídku jet na turné s Possessed, budu rozhodně nadšený a udělám vše pro to, aby se to podařilo. Může to znít jako jednoduchý přístup, ale díky němu si mohu opravdu užít to, co mám právě teď.

 

Jak si se vlastně k death/thrash metalu dostal? Kdy si vzal poprvé do rukou nástroj a začal hrát? Kdo byl tvým vzorem? A jaké to bylo vyrůstat v metalovém Polsku? Co první koncert?

Byl to proces, který trval roky. Když jsem byl teenager, silně mě inspirovaly mainstreamové thrash metalové kapely – to byl druh hudby, který jsem chtěl hrát. Před vznikem Pandemic Outbreak jsem hrál v jiných kapelách, které se silně zaměřovaly na thrash metal. Bohužel nevydržely zkoušku času, tak jsem se rozhodl založit vlastní kapelu a sám se ujmout vokálů. Výsledkem tohoto období bylo EP „Rise of the Damned“.

Kolem let 2016–2017 jsem začal rozšiřovat své hudební obzory a začal jsem objevovat death metal jako těžší a extrémnější žánr. Během zkoušek jsme začali více experimentovat s naší hudbou a snižovat ladění kytar. Výsledkem bylo EP „Collecting the Trophies“ – směs thrash a death metalu. Od té doby se v naší hudební evoluci důsledně držíme tohoto směru.

 

Co chystají PANDEMIC OUTBREAK v nejbližších měsících? Na co se mohou fanoušci těšit? Pokud máš něco na srdci a chtěl bys to vzkázat fanouškům, promotérům, labelům, tak zde je prostor…

V blízké budoucnosti se chystáme na víkendové mini turné, abychom propagovali naše nové album. Odehrajeme tři koncerty ve Vratislavi, Elblągu a v našem rodném městě Gdaňsku.

Od příštího roku startuje turné „Przeklęty Trybularz Tour“ – sedm koncertů po boku Buddah a Egzul. V rámci příprav na tyto akce doplňujeme zásoby našeho merchandisingu a objednáváme nové položky. Po těchto koncertech si dáme krátkou pauzu od turné a po létě se znovu vydáme na cestu.

Děkuji moc za rozhovor. Vážím si toho. Jdu si „Torment Beyond Comprehension“ znovu pustit. Je totiž vynikající! Děkuji moc i za vaši novou desku. Přeji vám co nejlepší prodeje a ať se vám daří i v soukromí!

Moc děkujeme za otázky a přejeme vám vše nejlepší. Podívejte se na náš Facebook a Instagram, kde najdete nejnovější informace o kapele. Zdravíme vás!

Recenze/review - PANDEMIC OUTBREAK - Torment Beyond Comprehension (2025):





---------------------------------------------------------------------------------------------------

úterý 28. října 2025

Recenze/review - CRUENTUS - End Without End (2025)


CRUENTUS - End Without End
CD 2025, Kvlt Und Kaos Productions

for englsih please scroll down

Byly to pro tebe velmi těžké chvíle. Prozření. Věřil jsi celý svůj život v dávno mrtvé modly. Klečel si před knězem, který se sice příjemně usmíval, ale ve sklepě pod kostelem dělal věci, o kterých si raději neměl vědět. Ztratil si víru v dobro, stal si se postupně prokletým. Pokaždé, když si vstoupil dovnitř a spatřil si dřevěný kříž, začalo tě pálit ve vnitřnostech. Tolik bolesti, tolik utrpení.

Raději si zapálil znovu oheň a pustil si nové album švédských black death thrash metalistů CRUENTUS. Stačilo jen několik poslechů, abys zjistil, že peklo opravdu existuje. Tohle je syrový, temný útok z toho nejhlubšího podzemí. Jakoby mě obejmula krvavá mlha. Znovu zapínám play a moje kroky nesměřují do sklepa, ale do země nekonečných stínů. 

Nové album muselo vznikat mezi starodávnými ruinami dávno zapomenutých pohřebišť. Čerstvě exhumované hroby vydaly další děsivá svědectví. Pánové jsou naplno oddáni naprosté tmě a chladu. Jejich hudební rukopis je pro mě osobně velmi návykový. Na novince mě vlastně baví všechno. Zvuk, motiv na obalu, jednotlivé nápady, ale hlavně podmanivě tajemná a mrazivá nálada, jakýsi neklid, které se vznáší nad celou nahrávkou jako krvavá mlha. CRUENTUS zvolili staroškolský, tradiční a ortodoxní přístup. Nutno rovnou dodat, že se jedná o nejen perfektně odvedené řemeslo, ale také o záležitost, která je pro mě velmi uvěřitelná, opravdová, reálná, autentická. Brával jsem si nové album "End Without End"  na své nekonečné toulky podzimní usínající přírodou a musím říct, že jeho síla na opuštěných lesních pěšinách, na kopcích nad propastí, opravdu vynikla. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají v sobě potřebný drive, takovou tu hnilobnou sílu, tlak a řežou tou správnou stranou nože. Jedná se teprve o třetí dlouhohrající počin kapely, která působí na scéně od roku 1998. To není rozhodně mnoho, ale zase na druhou stranu, vždycky jsme dostali kvalitně odvedenou záhrobní práci. Představte si rozbořený kostel, pohlcený okolní přírodou. Přestože se zde pořádala poslední mše dávno před tím, než jste se narodili, dodnes je ve zbylých zdech otištěna bolest věřících. Podepisuji vám vlastní krví, že tohle album se vám dostane do žil i do podvědomí. Je v něm totiž něco magického, divokého, nespoutaného, krutého, drásavého. Byly to pro tebe velmi těžké chvíle. Prozření. Věřil jsi celý svůj život v dávno mrtvé modly. Klečel si před knězem, který se sice příjemně usmíval, ale ve sklepě pod kostelem dělal věci, o kterých si raději neměl vědět. Ztratil si víru v dobro, stal si se postupně prokletým. Bezbožný, divoký, temný a chladný black thrash death metal ze starých pohřebišť! Pradávné ruiny vydaly další děsivé svědectví!


Asphyx says:

Those were very difficult moments for you. An epiphany. You had believed in long-dead idols your whole life. You knelt before a priest who smiled pleasantly, but in the basement under the church, he did things you would rather not know about. You lost your faith in goodness and gradually became cursed. Every time you walked in and saw the wooden cross, your insides began to burn. So much pain, so much suffering.

You preferred to light a fire again and play the new album by Swedish black death thrash metal band CRUENTUS. It only took a few listens to realize that hell really exists. This is a raw, dark attack from the deepest underground. It was as if a bloody fog had enveloped me. I press play again, and my steps lead not to the basement, but to the land of endless shadows. 


The new album must have been created among ancient ruins of long-forgotten burial grounds. Freshly exhumed graves yielded further terrifying evidence. These gentlemen are fully devoted to utter darkness and coldness. Personally, I find their musical style very addictive. I actually enjoy everything about this new release. The sound, the cover art, the individual ideas, but above all the captivatingly mysterious and chilling mood, a kind of unease that hangs over the entire recording like a bloody fog. CRUENTUS have chosen an old-school, traditional, and orthodox approach. It must be said right away that this is not only a perfectly executed craft, but also something that is very believable, real, and authentic to me. I used to take the new album "End Without End" with me on my endless wanderings through the autumn nature falling asleep, and I must say that its power really stood out on deserted forest paths, on hills above the abyss. The songs are very well written, they have the necessary drive, that decaying power, pressure, and they cut with the right side of the knife. This is only the third full-length album by the band, which has been on the scene since 1998. That's not much, but on the other hand, we've always gotten high-quality work from beyond the grave. Imagine a ruined church, engulfed by the surrounding nature. Although the last mass was held here long before you were born, the pain of the faithful is still imprinted on the remaining walls. I swear with my own blood that this album will get into your veins and your subconscious. There is something magical, wild, unrestrained, cruel, and harrowing about it. These were very difficult times for you. An awakening. You believed in long-dead idols your entire life. You knelt before a priest who smiled pleasantly, but in the basement under the church, he did things you'd rather not know about. You lost your faith in goodness and gradually became cursed. Godless, wild, dark, and cold black thrash death metal from ancient burial grounds! Ancient ruins have yielded another terrifying testimony!


tracklist:
Shades of Theia
Evenflow
Enslaved
Förtärande Ilska
Limitless Conjuring
Dignity and Despair
Womb Eternal
M.I.A.
Fountain of Doom
As My Senses Collide

pátek 24. října 2025

Recenze/review - PANDEMIC OUTBREAK - Torment Beyond Comprehension (2025)


PANDEMIC OUTBREAK - Torment Beyond Comprehension
CD 2025, Godz ov War Productions

for english please scroll down

Až jednou exhumují tvoje zohavené tělo, tak budou přemýšlet, jak si zemřel. Budou pátrat a postupně zjistí, že si byl před svojí smrtí mučen, že si nedostával najíst a že si byl nakonec pohřben zaživa. Tvoje ostatky jim budou vyprávět jeden z děsivých příběhů prokletých. Rouhal ses padlému bohu, aby tě nakonec zabili pro tvoje svobodné myšlenky. Když poslouchám druhé dlouhohrající album polských maniaků PANDEMIC OUTBREAK, tak si na tvůj nebohý život a smrt také vzpomenu.

Pokud máte rádi staroškolský death a thrash metal, který je perfektně zahraný, složený a přesně zacílený, potom vítejte v záhrobí. Poláci hrají uvěřitelně, opravdově, reálně, autenticky. Umí napsat velmi dobře poslouchatelné skladby, které se mi ihned doslova zadřely pod kůži. Chladné melodie se zde potkávají s ostrostí a surovostí. To vše zabalené v pevných pavučinách smrti. 


Je to agresivita, chlad, temnota, i takový zvláštní neklid, který se vznáší celou nahrávkou jako děsivá noční můra, které mě pokaždé k albu přikovou. Stačí se podívat na excelentní motiv na obalu (Dan Goldsworthy), potom si vychutnat masivní, hutný a dobře čitelný zvuk (Haldor Grunberg - mixing, mastering), abyste začali souhlasně kývat hlavou. Pokud jste jako já, staří metaloví psi, tak zde možná vystopujete lehkou inspiraci třeba takovými VADER, MORBID ANGEL, MASSACRE, MERCILESS a samozřejmě plesnivými thrash metalovými klasiky. Kapela potom přidala pořádnou porci vlastních, velmi zajímavých nápadů. Mě tak opět nezbývá zase jednou nic jiného, než se dívat do tmy, spokojeně se kývat do rytmu a užívat si mrtvolně prašivé melodie. Pánové na to jdou ostře, nekompromisně, nikde nic nepřebývá, ani nechybí a útočí rovnou na solar plexus, ale nezapomínají ani na podmanivě morbidní atmosféru. Tohle je album pro všechny pravověrně, pro fanoušky, kteří ještě neztratili jedinou pravou, ortodoxní víru v čerstvě exhumované hroby. Někdy, když jdu velmi brzo do práce a poslouchám "Torment Beyond Comprehension", tak mám neodbytný pocit, že mě někdo sleduje. Jsou to nemrví, kteří vylezli z prokletých hrobů, aby následovali hudbu, která mi hraje do uší. Líbí se mi způsob, jakým jsou skladby napsány, užívám si mlhavě těkavé, do krvavých odstínů zabarvené nálady. Na téhle desce naleznete všechno, co mám na extrémní hudbě rád. Budete prosévat mezi prsty prach svých předků. Až jednou exhumují moje zohavené tělo, tak budou přemýšlet, jak jsem zemřel. Budou pátrat a postupně zjistí, že jsem byl před svojí smrtí mučen, že jsem nedostával najíst a že jsem byl nakonec pohřben zaživa. Tvoje ostatky jim budou vyprávět jeden z děsivých příběhů prokletých. Morbidní, surový a temný death thrash metal, u kterého praskají víka od rakví! Démoni tančí na vlastních hrobech! 

Asphyx says:

When they exhume your mutilated body, they will wonder how you died. They will investigate and gradually discover that you were tortured before your death, that you were starved, and that you were ultimately buried alive. Your remains will tell them one of the terrifying stories of the damned. You blasphemed against a fallen god, only to be killed for your free thoughts. When I listen to the second full-length album by Polish maniacs PANDEMIC OUTBREAK, I also remember your poor life and death.

If you like old-school death and thrash metal that is perfectly played, composed, and precisely targeted, then welcome to the afterlife. The Poles play believably, genuinely, realistically, authentically. They know how to write very listenable songs that immediately got under my skin. Cold melodies meet sharpness and rawness here. All wrapped up in solid cobwebs of death. 


It is the aggression, coldness, darkness, and even a strange restlessness that hovers over the entire recording like a terrifying nightmare that keeps me coming back to this album. Just look at the excellent cover art (Dan Goldsworthy), then enjoy the massive, dense, and clear sound (Haldor Grunberg - mixing, mastering), and you'll start nodding your head in agreement. If you're like me, an old metalhead, you might detect a slight inspiration from bands such as VADER, MORBID ANGEL, MASSACRE, MERCILESS, and, of course, moldy thrash metal classics. The band then added a good dose of their own very interesting ideas. Once again, I have no choice but to stare into the darkness, nod contentedly to the rhythm, and enjoy the deathly rancid melodies. The gentlemen go at it hard, uncompromisingly, nothing is superfluous or missing, and they attack straight at the solar plexus, but they don't forget the captivatingly morbid atmosphere. This is an album for all true believers, for fans who have not yet lost their true, orthodox faith in freshly exhumed graves. Sometimes, when I go to work very early and listen to "Torment Beyond Comprehension", I have the nagging feeling that someone is watching me. It's the undead who have crawled out of their cursed graves to follow the music playing in my ears. I like the way the songs are written, I enjoy the hazy, volatile moods tinged with bloody hues. This album has everything I love about extreme music. You will sift through the dust of your ancestors between your fingers. When they exhume my mutilated body one day, they will wonder how I died. They will investigate and gradually discover that I was tortured before my death, that I was not fed, and that I was eventually buried alive. Your remains will tell them one of the terrifying stories of the damned. Morbid, raw, and dark death thrash metal that will make coffin lids crack open! Demons dance on their own graves!


tracklist:
01. Beyond My Comprehension 
02. Primitive Instincts 
03. Tales Of The Slaughter 
04. Confess Your Sins 
05. Consumed By Flames 
06. Skinned While Breathing 
07. Left For Vultures 
08. Impaled 
09. Ripped Into Pieces

čtvrtek 16. října 2025

Recenze/review - CORONER - Dissonance Theory (2025)


CORONER - Dissonance Theory
CD 2025, Century Media Records

for english please scroll down

Když se dívám kolem sebe a roky ubíhají, tak zjišťuji, že se lidé příliš nemění. Možná máme nové technologie, možná jsme dál, co se týká nepodstatných věcí, ale v základu jsme stále stejní. Pořád ničíme planetu, stále válčíme, krmíme se jedy a věříme falešným prorokům. Tupý zástup lidí stále pochoduje na smrt. Thrash metal jsem kdysi začal poslouchat kvůli tomu, že jsem se chtěl vymanit, vystoupit z davu. Byla to rebelie, pochopitelná mladistvá touha po změně. Oblíbil jsem si tenkrát i kapelu CORONER ze Švýcarska. Dodnes si jednou za čas vytáhnu jejich alba a přehrávám je při mých soukromých seancích.

Svět se mezi tím spojil ve všemocnou síť a umíme se lépe zabíjet na dálku. Umělá inteligence je mnohdy chytřejší než někteří z nás. Poctivá muzika ale stále zůstává. Zrovna tahle smečka, na rozdíl od mnohých jiných, si stále zachovává status legendy, která nejen že má na svém kontě zásadní stylové nahrávky, ale i jejich nová tvorba má v sobě stále oheň a vášeň. Pánové jsou zpět a působí stejně jako kdysi. Jejich nezaměnitelný a originální rukopis je pořád patrný, posouvají se ale dál, dopředu, do dosud neprobádaných dimenzí. Novinka mě baví úplně stejně jako jejich dávné nahrávky. Návrat po 32 letech se vydařil na výbornou. 


Napíšu to rovnou, z některých pasáží mě doslova mrazí v kostech. CORONER nejen, že i letos objevují nová temná zákoutí, ale stále umí napsat skladby, ve kterých se potkává technika se syrovostí ve vzájemně (nebál bych se napsat) magickém poměru. Jednotlivé motivy na mě fungují, zadírají se mi postupně do podvědomí. Zůstávají tam, nutí mě přemýšlet nad jako vždy promyšlenými a propracovanými texty, nad pasážemi, které v sobě mají velké množství tlaku a energie. Líbí se mi, že pánové lehce experimentují, jsou progresivní, ale dělají to zajímavým a dobře poslouchatelným způsobem. Jejich přístup, talent a celkový dojem na mě působí velmi podobným způsobem, jako práce, kterou odvádějí mí oblíbení VOIVOD. Jen je zde ještě více patrná temnota a chlad. Toulám se tímhle podivným světem a roky, které mi příroda, bůh a nebo osud nadělili, ubývají. Jsem tak rád za podobná skvělá alba, jako je "Dissonance Theory". Už jenom ten zvuk (Jens Bogren - mixing, mastering), motiv na obalu (Stefan Thanneur) dávají jasně na vědomí, že alespoň pro mě, je novinka jasným kandidátem na jedno z nejlepších alb letošního roku. Tohle je, dámy a pánové, návrat ve velkém stylu. Vše sedí perfektně na svých místech, skladby mají drive, takový ten heavy efekt, jsou tajemné a je v nich obsažena veškerá temnota vesmíru. Jakoby kapela vzala veškeré své zkušenosti, smíchala je dohromady a přidala do nich nové, neotřelé ingredience. Jestliže mě jejich první nahrávky provázely mým mládím a vlastně i celým životem, jejich letošní pokračování je velmi důstojným nástupcem. Když se dívám kolem sebe a roky ubíhají, tak zjišťuji, že se lidé příliš nemění. Možná máme nové technologie, možná jsme dál, co se týká nepodstatných věcí, ale v základu jsme stále stejní. Pořád ničíme planetu, stále válčíme, krmíme se jedy a věříme falešným prorokům. Pokaždé, když budu chtít vystoupit bokem, narvu si nové album do hlavy. Vám to doporučuji také. Novinka má v sobě totiž všechno, co mám na hudbě rád. Propracovaný, temný a chladný thrash metal, který vás vezme na výlet do jiných dimenzí! Skvělé návratové album, zahrané s elegancí a vášní starých mistrů! 

Asphyx says:

When I look around me and see the years passing by, I realize that people don't change much. Maybe we have new technologies, maybe we've progressed in terms of trivial things, but fundamentally we're still the same. We're still destroying the planet, still waging war, feeding ourselves poison, and believing false prophets. A mindless crowd of people is still marching toward death. I started listening to thrash metal because I wanted to break free, to stand out from the crowd. It was rebellion, an understandable youthful desire for change. At that time, I also became fond of the band CORONER from Switzerland. To this day, I still pull out their albums from time to time and play them during my private sessions.

In the meantime, the world has connected into an all-powerful network, and we have become better at killing each other from a distance. Artificial intelligence is often smarter than some of us. But honest music still remains. Unlike many others, this band still retains its legendary status, not only because of its seminal recordings, but also because its new work still has fire and passion. The gentlemen are back and sound just like they used to. Their unmistakable and original style is still evident, but they are moving forward, into unexplored dimensions. I enjoy the new album just as much as their old recordings. Their comeback after 32 years has been a great success.


I'll say it straight out: some passages literally send shivers down my spine. Not only does CORONER continue to explore new dark corners this year, but they still know how to write songs in which technique meets rawness in a (I wouldn't be afraid to say) magical ratio. The individual motifs work for me, gradually burrowing into my subconscious. They remain there, forcing me to think about the lyrics, which are as always well thought out and elaborate, and about passages that contain a great deal of pressure and energy. I like that the guys experiment a little, that they are progressive, but they do it in an interesting and listenable way. Their approach, talent, and overall impression on me are very similar to the work of my favorite band, VOIVOD. Only here, the darkness and coldness are even more apparent. I wander through this strange world, and the years that nature, God, or fate have given me are dwindling. I am so glad for great albums like "Dissonance Theory". The sound alone (Jens Bogren - mixing, mastering) and the cover art (Stefan Thanneur) make it clear that, at least for me, this new release is a clear candidate for one of the best albums of the year. This, ladies and gentlemen, is a comeback in grand style. Everything fits perfectly into place, the songs have drive, that heavy effect, they are mysterious and contain all the darkness of the universe. It's as if the band took all their experience, mixed it together and added new, fresh ingredients. If their first recordings accompanied me through my youth and, in fact, my entire life, this year's follow-up is a very worthy successor. When I look around me and see the years passing, I realize that people don't change much. Maybe we have new technologies, maybe we've progressed in terms of trivial things, but at our core, we're still the same. We are still destroying the planet, still waging war, feeding ourselves poisons, and believing false prophets. Every time I want to step aside, I'll put the new album in my head. I recommend you do the same. The new album has everything I love about music. Sophisticated, dark, and cold thrash metal that takes you on a trip to other dimensions! A great comeback album, played with the elegance and passion of the old masters!



Tracklist:
1. Oxymoron (00:58)
2. Consequence (06:15)
3. Sacrificial Lamb (06:02)
4. Cirsium Bound (05:29)
5. Symmetry (03:58)
6. The Law (05:00)
7. Transparent Eye (05:16)
8. Trinity (05:41)
9. Renewal (05:21)
10. Prolonging (03:13)

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine