DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 10. srpna 2025

Recenze/review - MALTHUSIAN - The Summoning Bell (2025)


MALTHUSIAN - The Summoning Bell
CD 2025, Relapse Records

for english please scroll down

Existuje už jenom bolest a temnota. Uvnitř našich rozervaných duší. Z nebe prší krvavý déšť a ty se marně snažíš bojovat s vlastními démony. Objímá tě nihilismus, utíkáš na stará pohřebiště, exhumuješ hroby prokletých. Už dávno si přešel na druhou stranu, za prašivou oponu všedních dní současného divného světa. Tvými průvodci jsou irští tmáři MALTHUSIAN, kteří moc dobře vědí, jak navodit atmosféru totálního zmaru a beznaděje.

Druhé dlouhohrající album (na nahrávku "Across Deaths" - 2018 najdete odkaz na recenzi dole pod dnešním článkem), je volným pokračováním věcí minulých. Pánové jsou letos ve skvělé formě. Co se týká zvuku, celkové produkce, motivu na obalu, vše je v nejlepším pořádku. Vy se tak můžete soustředit na hudbu samotnou, která je i tentokrát spíše pochmurným obřadem, krvavým rituálem, než jen obyčejným setkáním. Nové album hoří uvnitř. Bolí a drásá. Jako nějaká starodávná choroba. 


Základem skladeb je zde hrubozrnný, surový death metal, přidávána je potom black metalová nálada a chlad. To vše je zabalené ve zvláštních, špinavých dooomových pavučinách, které mě při každém poslechu pevně obejmou. Skladby jsou mlhavě ostré, mokvající, bažinaté, neklidné, zahrané s elegancí starých pohřebních mistrů. Pokud se vám líbí kapely jako INCANTATION, IMMOLATION, LVCIFYRE, GRAVE MIASMA, DISMA, PORTAL, MITOCHONDRION, GRAVE UPHEAVAL, UMPETIOUS RITUAL, DEATH SPELL OMEGA, potom určitě oceníte i "The Summoning Bell". Na MALTHUSIAN se mi vždy líbilo (a je tomu tak i letos), že mají svůj vlastní rukopis, výraz. Jakoby se do jejich muziky promítly sychravé dny nehostinné, přesto svým způsobem krásné irské přírody. Tyhle mlhavé, studené a temně krvavé nálady se prolínají celým albem, jako jedovatý had. Mraky jsou zase velmi nízko, skoro se dotýkají země, vítr duní v korunách stoletých stromů a do kamenů je otištěna veškerá bolest našich předků. Na těchto místech vynikne síla této nahrávky nejvíce. Za mě osobně se jedná o album, ke kterému se budu ještě hodně dlouho vracet. Je v něm totiž obsaženo vše, co mám na hudbě rád. Temnota i mráz, tajemno, perfektní hráčské výkony, skvělý celkový koncept, spousta zajímavých a neotřelých nápadů. Zkrátka a dobře, novinka se mi dostala hluboko do žil, začala v nich kolovat jako nějaký dosud neznámý jed. Rozkládá mě zevnitř, stala se i mojí součástí. Vždycky jsem poslouchal muziku spíše srdcem, než jen ušima a MALTHUSIAN mě doslova prokleli. Existuje už jenom bolest a temnota. Uvnitř našich rozervaných duší. Z nebe prší krvavý déšť a ty se marně snažíš bojovat s vlastními démony. Objímá mě nihilismus, utíkám na stará pohřebiště, exhumuji hroby prokletých. Už dávno jsem přešel na druhou stranu, za prašivou oponu všedních dní současného divného světa. Nihilistický, temný a chladný black death metal, zahalený to špinavé mlhy, který vás strhne do hlubiny! Budete rozdrásáni do krve! 


Asphyx says:

There is only pain and darkness left. Inside our torn souls. Bloody rain is falling from the sky and you are trying in vain to fight your own demons. Nihilism embraces you, you flee to old graveyards, you exhume the graves of the damned. You crossed over to the other side long ago, behind the mangy curtain of everyday life in today's strange world. Your guides are the Irish darklings MALTHUSIAN, who know very well how to evoke an atmosphere of total desolation and hopelessness.

The second full-length album (you can find a link to the review of the recording "Across Deaths" - 2018 below today's article) is a loose continuation of things past. The gentlemen are in great shape this year. In terms of sound, overall production, and cover art, everything is in perfect order. This allows you to focus on the music itself, which is once again more of a gloomy ceremony, a bloody ritual, than just an ordinary encounter. The new album burns inside. It hurts and tears at you. Like some ancient disease.


The basis of the compositions is coarse, raw death metal, to which black metal mood and coldness are added. All of this is wrapped in strange, dirty doom cobwebs that envelop me tightly every time I listen to it. The songs are hazily sharp, oozing, swampy, restless, played with the elegance of old funeral masters. If you like bands such as INCANTATION, IMMOLATION, LVCIFYRE, GRAVE MIASMA, DISMA, PORTAL, MITOCHONDRION, GRAVE UPHEAVAL, UMPETIOUS RITUAL, DEATH SPELL OMEGA, then you will definitely appreciate "The Summoning Bell". What I've always liked about MALTHUSIAN (and this year is no exception) is that they have their own style, their own expression. It's as if their music reflects the bleak days of the inhospitable, yet in its own way beautiful, Irish countryside. These foggy, cold, and darkly bloody moods permeate the entire album like a poisonous snake. The clouds are very low again, almost touching the ground, the wind roars in the crowns of century-old trees, and all the pain of our ancestors is imprinted in the stones. It is in these places that the power of this recording stands out the most. For me personally, this is an album that I will return to for a long time to come. It contains everything I love about music. Darkness and frost, mystery, perfect performances, a great overall concept, lots of interesting and original ideas. In short, this new release has gotten deep into my veins, circulating through them like some unknown poison. It's breaking me down from the inside, becoming a part of me. I've always listened to music with my heart rather than just my ears, and MALTHUSIAN has literally cursed me. All that exists now is pain and darkness. Inside our torn souls. Bloody rain is falling from the sky and you are trying in vain to fight your own demons. Nihilism embraces me, I run to old graveyards, I exhume the graves of the damned. I crossed over to the other side long ago, behind the mangy curtain of everyday life in this strange world. Nihilistic, dark, and cold black death metal, shrouded in dirty fog, which will drag you into the depths! You will be torn to pieces!




Recenze/review - MALTHUSIAN - Across Deaths (2018):

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý třicátý první - Souznění


Příběh pětistý třicátý první - Souznění

Vždycky mě uměla jemně upozornit, že už moc létám v oblacích. Někdy jsem asi opravdu až příliš snil. Nechával jsem svoji fantazii, aby tančila v jiných dimenzích. Naučil jsem se to v dobách, kdy stával za dveřmi velký zlý duch a byl ošklivý na mámu. Byl jsem v pubertě, to bývají děti hodně citlivé a šedé stíny se mi dostávaly často i do snů. Moje mysl si vybudovala svoji vlastní obranu. Útěchu jsem hledal v knihách, ve vzteklé a rychlé muzice, u dívek, co s námi byly v partě odžínovaných metalistů. A taky v přírodě. Miluju od malička lesy a hory a rád se v nich ztrácím. Uklidňují mě. S blondýnkou bylo všechno najednou tak jiné. Moje předchozí vztahy, snad mimo toho s Kačenkou, byly spíše divočejší, napínavé. Moje milá byla a stále je klidnou silou. Byli jsme už spolu nějaký čas, vlastně teprve něco přes rok a já jsem tak nějak podvědomě věděl, že už spolu zůstaneme. 

Nejlepší na tom bylo, že nám to fungovalo vzájemně. U spousty vztahů je to tak, že jsou jednostranné. Schválně, až potkáte nějakou dvojici, zkuste se na to soustředit. Nebojte, poznáte to. O některých lidech si dokonce myslím, že by spolu ani snad být neměli. Když jsme byli mladí, tak k tomu samozřejmě patřila pořádná divočina. Chodili jsme po hospodách, na koncerty, ale i na výlety. Hodně jsme cestovali a poznávali se v různých situacích. Párkrát mě ještě našla, když mě v opilosti dostihla smrt Kačenky nebo další démoni, který nás každého provázejí. Pomohla mi, stejně tak já jí, když jí umřel děda. Dost ale smutných věcí, náš vztah byl od začátku o vtipech, o vzájemném špičkování. Možná jí trošku dodnes štvu s tím, že jsem plánovač, rád řeším věci dopředu a mám vše srovnané. Ona je spíš punkáč, na nedůležité věci.

Když si odmyslím svého otce, který stejně nedávno konečně odešel, tak jsme si sedli i s příbuznými. Nikdy jsem nemusel dělat vtipy na zlé tchýně a s tchánem jsme se spolu tolikrát vyndali a pokecali, že mě bere jako syna. Koneckonců, fungoval a stále to platí, více než můj vlastní táta. Každý si s sebou neseme spoustu návyků z rodiny. My jsme spolu vlastně nikdy nechodili takovým tím způsobem, že bychom si párkrát vyšli a pak se potkávali jen o víkendech. Nene, já se ihned druhý den, co jsme se spolu vyspali, nastěhoval a od té doby spolu bydlíme. A to víte, každý vymačkáváme pastu stále jinak, každý to máme odlišně nastavené s prkýnkem na záchodě. Občas se samozřejmě poškorpíme, naštveme se na sebe, ale při důležitých věcech nebo situacích, stojíme vedle sebe pevně jako skály. A že to bylo někdy hodně těžké. 

Vím, že nebylo už příliš hezky, přesto jsem ji přemluvil, abychom šli z chalupy přes hřebeny na jabloneckou přehradu. Mrholilo, ale nijak nám to nevadilo. Poskakovala kolem mě, dělala si legraci, škádlila mě a tak jsem měl co dělat, abych ji nezatáhl do křoví. Na přehradě machruju, že si dojdu zaplavat. Zalezeme bokem do jedné zátočiny a svléknu se. Drkotám zuby, ale jsem mladej a narvanej testosteronem, známe to. Vlezu do vody a srdce mi buší jako o závod. Ale plavu. Jsem na druhém konci, otáčím to, střídám kraula a prsa. Chodím dvakrát týdně do bazénu a je to znát. Zvyknu si na vodu a dělám kravinky. Lachtana a žraloka, skáču jako delfín. No paráda, ozve se za námi. Tady býval klid, dodá hlas ještě a pak následuje smích. Nějaká dvojice, také kluk a holka. U nich jde ale plavat jen ona. Je hubeňounká, nemá na sobě žádný maso, napadne mě, když zapluje do vody. Dáme závody? Zeptá se a mě nenapadne nic jiného, než souhlasně kývnout. Tři dva jedna start. Křičí na nás ze břehu. Poprvé vyhraju, podruhé ne. Plavala jsem za Jablonec, a ty? Já jen sám za sebe. Nejsem nikde organizovanej, z toho jsem už vyrostl. Půjčí mi ručník a slovo dá slovo, jdeme na pár pivek do hospody.

Je hodně malá pravděpodobnost, aby se potkali na světě dva lidé, kteří k sobě opravdu patří. My jsme ještě nevěděli, že patříme mezi ně, ale o téhle dvojici jsem si to ihned myslel. Měli se k sobě takovým tím laskavým způsobem. Dělali si ze sebe srandu, byli stejné krevní skupiny jako my. Nadsázka, mnohdy i černý humor, ale také jemné pohyby, takové ty drobnosti, které šlo z jejich chování vypozorovat. Byla to radost, dodnes pár takových kamarádů máme. Moc jich není, ale existují a dávají nám naději, že svět dokáže být i v pořádku. Usmívají se, pořád se tlemí, v tom je základ. Paradoxně si vůbec nepamatuji jména. Jenom, že jsou oba učitelé někde na základní škole. Plánovali zrovna bydlení, děti, obyčejný život. Nebyli to žádní krasavci, ale přesto byli moc hezcí, když seděli vedle sebe, pošťuchovali se mezi sebou a když mluvili jeden o druhém, tak to bylo vždycky v dobrém. Působili trošku jako zjevení.

Hodně a často jsme si o nich vyprávěli. Pak šel čas, na chalupu jsme jednu dobu tolik nejezdili, nemohli jsme. Přišly děti, práce, spousta jiných starostí. Přesto jsme si na ně sem tam vzpomněli. Co asi dělají, jak se mají. Kolem se měnil svět, spousta kamarádů si našlo divné holky nebo naopak, hodně se jich odstěhovalo daleko a už jsme je nikdy neviděli. Bylo to hodně podobné, jako v dobách, kdy jsem utíkal z domova na ulici a toulal se s kamarády. Pro mě to bylo tenkrát navěky, slibovali jsme si věrnost a stejně se to nakonec vždycky tak nějak přirozeně rozpadlo. Já byl vždycky takový ten blbec, co jsem psal dopisy, pak emaily, chtěl se setkávat, pokecat, ale mnohdy vyzněla moje snaha do prázdna. Občas to bolelo, mrzelo, měl jsem z toho divný pocit, ale život už asi takový je. Někdy bohužel, jindy bohudík. Uteklo opravdu hodně vody a pomalu se dostáváme do věku, kdy nás sem tam popadne i nějaká ta bilance.

Blondýnka, dnes již dlouhé roky právoplatná manželka a žena mého života, měla mezi dvěma těžkými operacemi. Povedlo se nám vyrazit aspoň na pár dní na chalupu. Nemohli jsme na žádné náročné výstupy, tak jsme se šli jen tak projít. Po hřebenech na jabloneckou přehradu. Vzpomínáme, smějeme se, jsme rádi, že zase na chvilku vyšlo slunce. Dodnes nevíme, jak se ta dvojice jmenuje, ale věřte tomu nebo ne, ale v "naší" zátočině, plaval on. Ano, kdysi kluk, dnes boubelatý fotřík. Nejdřív jsem jej nepoznal. Teprve až když zahulákal na dvě malá vnoučata, co čekala na břehu, mi secvaklo, že je to on. Opatrně se zeptáme. Jasně, ahoj. Jde se na pivko. Bufáče na břehu vystřídaly různé beer pointy a další moderní záležitosti. Prohlížíme si jeho tvář. Má vrásky kolem očí, jako to mívají lidé, co se často smějí. Děti kolem pobíhají a řeší si svoje věci. Co paní? Zůstali jste spolu? Rozbrečí se. Před několika lety zemřela. Tohle je moje druhá rodina. Achjo, nevíme co říct a necháme ho v klidu, aby vše vstřebal. Když se uklidní, tak nám řekne celý příběh. O obyčejném životě, o souznění. Nikdy už takovou jinou nenajdu. Moje nová žena je hodná, ale když ona si ze mě třeba vůbec nedělá srandu. 

Když se vracíme, tak to jde pomalu. Už se pomalu smráká a na chalupu dojdeme skoro v tichu. Oba přemýšlíme nad tím, proč je někdy život tak nespravedlivý? Neuteče nám někdy jen tam mezi prsty? Neřešíme zbytečnosti? Nehádáme se o kraviny? Loni jsem se už do zátočiny nestihl vrátit, nebyl čas, ale letos tam určitě zajdu. Blondýnka půjde se mnou. Zaplavu si, dáme si pak pivo někde na terásce a budeme se dívat, jak vítr v korunách stromů dělá vlny. Jablonecká přehrada bude možná plná matek s dětmi, plavců i uřvaných dětí, budou tu pejskaři a chci tu být jednou i já a moje žena. Klidně ať máme svraštělou kůži a ať už tolik nevidíme, pevně věřím, že se budeme usmívat stále dál. Je to totiž o souznění, něco málo o tom už vím, to si piště. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 9. srpna 2025

Interview - HAXPROCESS - A devastating, progressive death thrash metal album that will burn you from the inside out!


Interview with progressive thrash death metal band from United States - HAXPROCESS.

Answered Lothar Mallea (guitars, vocals), thank you!

Recenze/review - HAXPROCESS - Beyond What Eyes Can See (2025):

Ave HAXPROCESS! Greetings to the Florida underground. Before we take a look at your album, I have to thank you. I heard your new album, Beyond What Eyes Can See, for the first time on Friday when I was coming home from work totally pissed off. You know how it is, everything was getting on my nerves. The people around me seemed dull and stupid. I felt like setting up my speakers in front of them and blasting your music. You've made a killer album! How and where did you want to move forward from your previous album, "The Caverns of Duat"? The new album seems rawer, wilder to me.

Our debut was essentially a „proof of concept“ album. Haxprocess used to sound very different, which I will get into a little later, but after having the desire to change the sound of the band, I wrote a group of songs to demonstrate the new direction, and thus „The Caverns of Duat“ was born. Naturally, the next step was to create a follow-up album, and I wanted „Beyond What Eyes Can See“ to not only be heavier and more aggressive, but also performed and produced better, and I think we accomplished all of these goals with the album.


Before I forget, could you please introduce your band? Die-hard fans of progressive death metal and thrash probably know you, but for everyone else, please walk us through the history of HAXPROCESS. How did you get together in 2020 and why this particular style of music? Please reminisce for us.

Haxprocess began once myself (Lothar) and drummer Adam began jamming in my garage. In those days, the band was very different from what it is today. We sounded like an Opeth tribute band, with heavy influence from 80’s metal, such as Mercyful Fate and Megadeth. We went through some lineup changes which are typical of bands early on, before we soldified our current lineup of Adam on drums, Davis on Bass, Shane on lead guitar, and myself on guitar and vocals. This was also the period of time in which I slowly but surely began changing the sound of the band, by committing to extreme metal, making the songs more ambitous, things like that.

Let's move on to the new release. Probably everyone who discovers new music, myself included, pays a lot of attention to the cover. They say that the cover sells. Who is the author of this year's successful motif? How did you get together? And how does the cover theme relate to the music?

The artwork for „Beyond What Eyes Can See“ was done by Juanjo Castellano. We originally contracted someone else for the artwork, but his results were unuasable, so fortunately, Juanjo was able to step in last minute and provide us with that excellent piece, and I think it complements the songs well, particularly the first track.


As I mentioned, the songs literally crush my bones. The sound contributes a lot to that. It's dirty, raw, reminiscent of a bulldozer working in a cemetery. Tell us where you recorded, who is responsible for the mastering and mixing?

We record all Haxprocess songs in my home studio. I handle all of the „engineering;“ microphone placement and stuff like that. We then send the tracks over to Pete DeBoer for mixing and mastering. So far, Pete has mixed and mastered all of our albums, including our third full length, which is already completed, and Pete really is like the 5th member of the band.

What are the lyrics on "Beyond What Eyes Can See" about? Is it classic death thrash metal - graves, bones, skulls, cemeteries? Or are you trying to convey a message? Who is the author?

The songs are all about death and dying, which is the kind of thing I think death metal is supposed to be about. However, they explore suffering through multiple different routes of administration. „Where Even Stars Die“ deals with being torn apart in space, a level of suffering none of us are likely to every experience, while „The Confines of the Flesh“ explores the pain caused by christianity’s influence on the world. „Thy Inner Demon Seed“ is sort of the inverse of the previous track in terms of it’s lyrical content: it explores how a demon takes control of an individual and destroys their flesh in order to „free the spirit.“ The final track has a strong black metal influence, so I wrote lyrics more appropriate to that style, with themes of misery and introspection.


My favorite question, and I think the readers' too. How does HAXPROCESS create new songs? Please give us a glimpse into your kitchen. Who is the author of the basic motifs? Does everything originate in the rehearsal room? I'm interested in the process of composing new songs.

I write all of the music by myself. I spend a lot of time listening to music, and when a section or a melody catches my attention, this is often the initial spark for inspirtation to start writing a new song. Coming up with the first riff or sequence is always the hardest part. Once that has been accomplished, the rest of the song usually writes itself. Then I will record guitar tracks, send it out to the other members, and we begin rehearsing every weekend until we become confident with performing the song.

One thing is bothering me a little. You're from Florida, and I follow your scene quite closely. Most underground death metal bands from your area play very dark, cold music, but at the same time, their music has a certain wildness, animalistic quality to it. For me, that's the hallmark of your bands (at least that's how I see it). But you are "different," you have your own identity! Raw, uncompromising, yet technical, unrestrained. Do you feel music differently? Did you have different role models?

I certainly think Haxprocess is „different.“ I love a lot of Florida death metal, especially Morbid Angel, Atheist, Cynic, Nocturnus, and this very underrated band called Burning Inside, and while Haxprocess is clearly a death metal band, I always want our music to be very exploratory and ambitous, and I think we do this succesfully.


Everyone started out somehow, learned, discovered. HAXPROCESS is a band of very talented musicians. But what were your beginnings like? What was the first impulse that made you pick up an instrument, what bands did you listen to as a young man?

I started playing music on the saxophone when I was in the 6th grade. Shortly after this, I began taking lessons under a well-respected jazz musician by the name of Cornelius Johnson, and his teachings were crucial for my understanding of music. Around this time, I went to a friend’s house, and he happened to have an accoustic guitar. I was very much into stuff like Led Zeppelin and Jimi Hendrix, so without knowing how to actually play the guitar, I tried to play Stairway to Heaven and Voodoo Child. Since then, I have played guitar almost every single day. Led Zeppelin I was a cricial album for me as a beginner guitarist, as well as Lightning to the Nations by Diamond Head and Rust in Peace by Megadeth, once I got a little more skilled on the instrument.

You released the album on the excellent Transcending Obscurity Records. Great choice! The new release came out on cassette, CD, and digitally. The album will even be released on vinyl. What is your relationship to music media? Are you a collector? Do you support bands?

I like CD’s a lot. Never been much of a fan of other physical formats, but I try my best to collect CD’s of bands and albums that I like. Although digital gets a lot of negativity, espeically as time goes on, it’s unquestionable that the internet is the best tool for discovering new music. So while I always encourage people to support the bands they like by buying their albums and merchandise, I do have to give a lot of credit to the internet for allowing me to have the music taste that I currently have.

I'm always interested in the underground scene in the country where a band comes from. How is Florida doing in terms of death thrash metal? Do people go to concerts a lot? Do they buy media and merchandise? How does a concert that you consider very successful go?

Honestly the metal scene in Florida is barely alive anymore. In the five or six years I’ve been acitve in the metal scene here, I’ve watched almost every band here either breakup, dissolve, or simply stay dormant for long periods of time, making apperances occasioanlly before vanishing again. It;s pretty depressing honestly, but I’m determined to make Haxprocess continue for as long as I am physically able to.


What about concerts in general? How important are they to you? Do you prefer large festivals or small clubs? What about a tour? Obscene Extreme or Brutal Assault would be ideal festivals for you!

I‘ve come to realize I’m not very fond of tours and constant gigging. I’m much more interested in playing festivals, and I would love to get to a point where Haxprocess can appear on Obscene Extreme or Brutal Assualt, with the occasional local show and club date here and there

Finally, allow me to ask a slightly philosophical question. What does music mean to you? How would you define death thrash metal? Is it relaxation, recreation, or a lifestyle for you?

Music is by far my greatest passion in life, and quite frankly it’s one of the few things I care about. I see a lot of people that claim to be „interested in“ or „dedicated to“ a wide variety of different things, arts, crafts, medias, etc. I am always very skeptical of this, because I think it means they aren’t truly and perosnally invested in any of them. Myself, I adore music, I have a good appreciation for certian genres of film as well, and that’s about it. I have zero interest in sports, or video games, or dancing, etc. Music fulfills me, and I don’t really need much else in life to satisfy me.

Please tell us what HAXPROCESS has planned for the coming months. Give us a little preview. If you have anything you'd like to say to your fans, labels, or promoters, now is your chance...

I imagine by the time this interview is published we will have performed „Beyond What Eyes Can See“ in it’s entirety live, and hopefully the footage of this show will be available on YouTube for your readers to check out. As mentioned earlier, our Third album is completely ready to go, we just need to get artwork made for it and then we can begin the process of scheduling a release date. So stay tuned for developments with that as they unfold, and thank you to everyone reading this and to everyone who has listened to or supported us in some way!

Thank you very much for the interview. When I get annoyed at work again or when I watch the news and need to clear my head, I know what I'll be listening to—of course, "Beyond What Eyes Can See"! It's a great album, thank you very much for that! All the best!

Thank You!

Recenze/review - HAXPROCESS - Beyond What Eyes Can See (2025):

Recenze/review - HAXPROCESS - The Caverns of Duat (2023):

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - HAXPROCESS - Zničující, progresivní death thrash metalové album, které vás spálí zevnitř!


Rozhovor s progresivní thrash death metalovou skupinou z USA - HAXPROCESS.

Odpovídal Lothar Mallea (kytara, zpěv), děkujeme!

Recenze/review - HAXPROCESS - Beyond What Eyes Can See (2025):

Ave HAXPROCESS! Zdravím do floridského podzemí. Ještě, než se podíváme na vaše album, tak vám musím poděkovat. Novinku „Beyond What Eyes Can See“ jsem slyšel poprvé jednou v pátek, když jsem šel totálně naštvanej z práce. Znáš to, všechno na mě padalo. Lidi kolem mi připadali tupí a hloupí. Měl jsem sto chutí postavit repráky proti nim a dát pořádně vaši hudbu nahlas. Povedla se vám deska, která láme kosti! Jak a kam jste se chtěli posunout oproti předchozímu albu „The Caverns of Duat“? Mě připadá novinka surovější, divočejší.

Náš debut byl v podstatě „proof of concept“ album. Haxprocess dříve zněli úplně jinak, k čemuž se dostanu o něco později, ale poté, co jsem dostal chuť změnit zvuk kapely, jsem napsal skupinu písní, které měly demonstrovat nový směr, a tak se zrodila „The Caverns of Duat“. Dalším krokem bylo samozřejmě vytvoření následného alba a já jsem chtěl, aby „Beyond What Eyes Can See“ bylo nejen těžší a agresivnější, ale také lépe zahrané a vyprodukované, a myslím, že všech těchto cílů jsme albem dosáhli.


Abych nezapomněl, mohl bys nám prosím vaši kapelu představit? Poctiví fanoušci progresivního death metalu a thrashe vás asi znají, ale pro ostatní. Proveď nás prosím historií HAXPROCESS? Jak jste se dali v roce 2020 dohromady a proč právě tenhle styl hudby? Zavzpomínej pro nás prosím.

Haxprocess vznikl, když jsme já (Lothar) a bubeník Adam začali jamovat v mé garáži. Tehdy byla kapela úplně jiná než dnes. Zněli jsme jako tributní kapela Opeth se silným vlivem metalu 80. let, jako jsou Mercyful Fate a Megadeth. Prošli jsme si několika změnami v sestavě, které jsou pro kapely na začátku typické, než jsme dali dohromady naši současnou sestavu: Adam na bicí, Davis na basu, Shane na sólovou kytaru a já na kytaru a zpěv. To bylo také období, kdy jsem pomalu, ale jistě začal měnit zvuk kapely tím, že jsem se začal věnovat extrémnímu metalu, písně byly ambicióznější a podobně.

Pojďme k novince. Asi každý, kdo objeví nějakou novou muziku, i já dám hodně na cover, Říká se, že obal prodává. Kdo je autorem letošního povedeného motivu? Jak jste se dali dohromady? A jak souvisí námět obalu s hudbou?

Obrázek pro „Beyond What Eyes Can See“ vytvořil Juanjo Castellano. Původně jsme na grafiku objednali někoho jiného, ale jeho výsledky byly nevalné, takže Juanjo naštěstí na poslední chvíli zasáhl a poskytl nám tuto vynikající práci a myslím, že dobře doplňuje písně, zejména první skladbu.


Jak už jsem zmiňoval, songy mi doslova drtí kosti. Hodně k tomu přispívá zvuk. Je špinavý, surový, připomíná buldozer, který úřaduje na hřbitově. Prozraď nám, kde jste nahrávali, kdo je podepsán pod masteringem a mixem?

Všechny skladby Haxprocess nahráváme v mém domácím studiu. Já se starám o veškerou techniku, umístění mikrofonů a podobně. Pak je posíláme Petu DeBoerovi, aby je smíchal a zmasteroval. Pete zatím smíchal a zmasteroval všechna naše alba, včetně třetího, které už je hotové, a Pete je opravdu jako pátý člen kapely.

O čem jsou texty na „Beyond What Eyes Can See“? Je to death thrash metalová klasika - hroby, kosti, lebky, hřbitovy? Nebo se jimi snažíte i něco sdělit, předat nějaké poselství? Kdo je autorem?

Všechny písně jsou o smrti a umírání, což je přesně to, o čem by podle mě death metal měl být. Nicméně zkoumají utrpení prostřednictvím více různých cest podání. „Where Even Stars Die“ pojednává o roztrhání ve vesmíru, což je úroveň utrpení, kterou pravděpodobně nikdo z nás nikdy nezažije, zatímco „The Confines of the Flesh“ zkoumá bolest způsobenou vlivem křesťanství na svět. „Thy Inner Demon Seed“ je z hlediska textového obsahu jakousi inverzí předchozí skladby: zkoumá, jak démon ovládne jedince a zničí jeho tělo, aby „osvobodil ducha“. Závěrečná skladba má silný vliv black metalu, takže jsem napsal text, který se více hodí k tomuto stylu, s tématy utrpení a introspekce.


Má oblíbená otázka a myslím, že čtenářů taky. Jak tvoří HAXPROCESS nové skladby? Nech prosím nahlédnout do vaší kuchyně. Kdo je autorem základních motivů? Vzniká vše ve zkušebně? Zajímal by mě samotný proces skládání nových songů.

Veškerou hudbu si píšu sám. Hodně času trávím poslechem hudby, a když mě nějaký úsek nebo melodie zaujme, často je to prvotní inspirace k tomu, abych začal psát novou píseň. Vymyslet první riff nebo sekvenci je vždycky to nejtěžší. Jakmile se to podaří, zbytek písně se obvykle napíše sám. Pak nahraji kytarové stopy, rozešlu je ostatním členům a každý víkend začneme zkoušet, dokud si nebudeme jisti provedením písně.

Trošku mi vrtá hlavou jedna věc. Jste z Floridy a já vaši scénu docela podrobně sleduji. Většina undergroundových death metalových skupin od vás hraje hodně temně, studeně a zároveň má jejich hudba v sobě určitou divokost, živočišnost. Pro mě je to poznávací znak vašich kapel (alespoň tak to vnímám). Vy jste ale přeci jen „jiní“, máte svůj ksicht! Suroví, nekompromisní, přesto techničtí, nespoutaní. Cítíte hudbu jinak? Měli jste jiné vzory?

Rozhodně si myslím, že Haxprocess je „jiný“. Mám rád hodně floridského death metalu, zejména Morbid Angel, Atheist, Cynic, Nocturnus a jednu velmi nedoceněnou kapelu jménem Burning Inside, a přestože Haxprocess je jednoznačně death metalová kapela, vždycky jsem chtěl, aby naše hudba byla velmi objevná a ambiciózní, a myslím, že se nám to daří.


Každý nějak začínal, učil se, objevoval. HAXPROCESS jsou kapelou velmi talentovaných muzikantů. Jaké ale byly tvoje začátky? Co bylo prvním impulsem, že si vzal do ruky nástroj, jaké smečky si jako mladý poslouchal?

Na saxofon jsem začal hrát v šesté třídě. Krátce poté jsem začal chodit na hodiny k uznávanému jazzovému hudebníkovi jménem Cornelius Johnson a jeho výuka byla pro mé chápání hudby zásadní. Zhruba v té době jsem šel ke kamarádovi domů a on měl náhodou akustickou kytaru. Hodně mě bavily věci jako Led Zeppelin a Jimi Hendrix, takže aniž bych věděl, jak se na kytaru vlastně hraje, zkoušel jsem hrát Stairway to Heaven a Voodoo Child. Od té doby hraji na kytaru téměř každý den. Led Zeppelin byli i pro mě jako pro začínajícího kytaristu bylo zásadní album, stejně jako Lightning to the Nations od Diamond Head a Rust in Peace od Megadeth, jakmile jsem se v hraní na nástroj trochu zdokonalil.

Album jste vydali u vynikajících Transcending Obscurity Records. Skvělá volba! Novinka vyšla jako kazeta, CD a digitálně. Album vyjde dokonce i na vinylu. Jaký je vlastně tvůj vztah k hudebním nosičům? Jsi sběratel? Podporuješ kapely?

Mám CD hodně rád. Nikdy jsem nebyl příznivcem jiných fyzických formátů, ale snažím se sbírat CD kapel a alb, která mám rád. I když se na digitální média snáší spousta negativních reakcí, zejména s postupem času, je nezpochybnitelné, že internet je nejlepším nástrojem pro objevování nové hudby. Takže i když vždycky lidem doporučuji, aby podporovali kapely, které se jim líbí, nákupem jejich alb a merchandise, musím hodně děkovat internetu za to, že mi umožnil mít takový hudební vkus, jaký v současné době mám.

Vždycky mě zajímá, jaký je underground v zemi, ze které kapela pochází. Jak je na tom Florida a death thrash metal? Chodí lidé hodně na koncerty? Kupují nosiče, merchandise? Jak u vás probíhá třeba koncert, který považujete za hodně povedený?

Upřímně řečeno, metalová scéna na Floridě už skoro nežije. Za těch pět nebo šest let, co se tu pohybuji, jsem viděl, jak se tu téměř každá kapela buď rozpadla, rozpustila, nebo prostě zůstala dlouho nečinná, občas se objevila a pak zase zmizela. Upřímně řečeno, je to docela deprimující, ale jsem odhodlaný zajistit, aby Haxprocess pokračovali tak dlouho, jak budu fyzicky schopen.


Co vy a koncerty celkově? Jak jsou pro vás důležité? Baví vás spíš velké festivaly nebo malé kluby? Co nějaké turné, bude? Třeba Obscene Extreme nebo Brutal Assault by pro vás byly ideální festivaly!

Uvědomil jsem si, že nemám moc rád turné a neustálé koncertování. Mnohem víc mě zajímá hraní na festivalech a rád bych se dostal do bodu, kdy se Haxprocess objeví na Obscene Extreme nebo Brutal Assualt, s občasným místním vystoupením a klubovou akcí tu a tam.

Na závěr si dovolím jednu trošku filozofickou otázku. Co pro tebe znamená hudba? Jak bys definoval death thrash metal. Je to pro tebe odpočinek, relax nebo životní styl?

Hudba je zdaleka mou největší životní vášní a upřímně řečeno je to jedna z mála věcí, na kterých mi záleží. Vidím spoustu lidí, kteří tvrdí, že se „zajímají“ nebo „věnují“ nejrůznějším věcem, umění, řemeslům, médiím atd. Vždycky jsem k tomu velmi skeptický, protože si myslím, že to znamená, že do žádné z nich nejsou skutečně a personálně zainteresováni. Já osobně zbožňuji hudbu, mám pochopení i pro určité filmové žánry, a to je asi tak všechno. Nemám žádný zájem o sport, videohry, tanec atd. Hudba mě naplňuje a v životě vlastně nepotřebuju moc dalších věcí, které by mě uspokojovaly.

Ještě nám prosím prozraď, co chystají HAXPROCESS v nejbližších měsících? Navnaď nás trošku. Pokud máš něco na srdci, co bys chtěl sdělit fanouškům, labelům, promotérům, tak zde je prostor…

Předpokládám, že v době, kdy bude tento rozhovor zveřejněn, budeme mít za sebou živé provedení celé skladby „Beyond What Eyes Can See“ a doufám, že záznam z tohoto vystoupení bude k dispozici na YouTube, aby se na něj mohli podívat i vaši čtenáři. Jak už bylo zmíněno, naše třetí album je kompletně připravené, jen pro něj musíme nechat udělat obal a pak můžeme začít plánovat datum vydání. Zůstaňte tedy naladěni na vývoj v této oblasti, jak se bude vyvíjet, a děkujeme všem, kteří si to přečtou, a všem, kteří nás poslouchají nebo nějakým způsobem podporují!

Děkuji moc za rozhovor. Až mě zase naštvou v práci nebo až se podívám na zprávy a budu potřebovat vyčistit hlavu, tak vím, co budu poslouchat – jasně, že „Beyond What Eyes Can See“! Je to skvělé album, díky moc i za něj! Ať se vám daří!

Děkujeme!

Recenze/review - HAXPROCESS - Beyond What Eyes Can See (2025):

Recenze/review - HAXPROCESS - The Caverns of Duat (2023):

---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 8. srpna 2025

Recenze/review - FOR THE PYRES - At the Pyres of Sin (2025)


FOR THE PYRES - At the Pyres of Sin
CD 2025, Gruesome Records

for english please scroll down

Stojím nad propastí a dívám se do hlubiny. Mám skočit, vznášet se a nechat se rozbít na tisíc kousků? Vážně o tom přemýšlím. Zažil a viděl jsem už všechno a každodenní stereotyp mě neskutečně ubíjí. Život a nebo smrt? Co bude, až zemřeme? Opravdu potkám duše svých kamarádů? Nebo se jenom rozplynu v nicotě. Ještě ne, tentokrát se vracím zpátky do města a přemýšlím o tom, co mě pořád láká na tom, překračovat hranice. Poslouchám debutové album švédských maniaků FOR THE PYRES.

Ti jsou naprosto oddáni tradičnímu death metalu z jejich země. Surové a ostré pasáže se střídají s chladnými melodiemi. Chrastí se tu s pytlem plným shnilých kostí a činěno je to velmi oddaně, opravdově, uvěřitelně a s jasnou a  zřetelnou jiskrou v oku. Když novinku "At the Pyres of Sin" poslouchám, tak mám pocit, že padám do hlubiny. 


Zvuk považuji za velmi povedený. Je masivní, mrazivý a všechny nástroje i vokál jsou opravdu dobře čitelné. FOR THE PYRES na to jdou ostře, nekompromisně, nahrávka nepostrádá potřebný tlak i energii, ale nezapomínají ani na tmu a mráz. Tématem textů jsou válka, chaos i všeobjímající smrt. Nejvíc jsem si užíval tuhle desku v momentech, když se venku setmělo a mě popadlo neodbytné nutkání vyrazit ven. Ve starých špinavých ulicích, na hřbitově, na kterém jsou pochováni vojáci všech světových válek, v márnicích, v plesnivých sklepeních a nebo nad propastí, zde vyniklo tohle album nejvíce. Pánové nepřinášejí nic nového, ani převratného, nijak tento styl neposouvají, ale osobně mi to nevadí. Nejedná se totiž jenom o dobře odvedené řemeslo, ve skladbách je něco navíc, krvavé kořeny, pradávný děs, který máme všichni u tohoto stylu všichni tolik rádi. A tak se zase jednou kývám spokojeně do rytmu, jako starý hrobník, který viděl a slyšel už skoro všechno. Jen tak něco mě nepřekvapí a užívám si dnešní dobu, kdy si můžete ochutnávat z pestré palety různých kapel. FOR THE PYRES letos debutují a nutno rovnou dodat, že to vůbec není znát. Pokud by nové album vydala nějaká o hodně slavnější smečka, možná byste to ani nepoznali. Plamen byl znovu zažehnut, hoří jasně a spálí vás na popel. Troufám si tvrdit, že novinka je velmi povedenou záležitostí pro všechny pravověrné. Stačí jen ochutnat. Stojím nad propastí a dívám se do hlubiny. Mám skočit, vznášet se a nechat se rozbít na tisíc kousků? Vážně o tom přemýšlím. Zažil a viděl jsem už všechno a každodenní stereotyp mě neskutečně ubíjí. Život a nebo smrt? Co bude, až zemřeme? Nahrubo nasekaný, pravověrný švédský death metal s krvavě temnou atmosférou! Popraskají vám všechny kosti v těle! 


Asphyx says:

I stand above the abyss and look into the depths. Should I jump, float, and let myself be smashed into a thousand pieces? I'm seriously considering it. I've experienced and seen everything, and the daily routine is killing me. Life or death? What will happen when we die? Will I really meet the souls of my friends? Or will I just dissolve into nothingness? Not yet, this time I'm going back to the city and thinking about what still attracts me to crossing boundaries. I'm listening to the debut album by Swedish maniacs FOR THE PYRES.

They are completely devoted to traditional death metal from their country. Raw and sharp passages alternate with cold melodies. They rattle around with a bag full of rotten bones, and they do it with great devotion, sincerity, believability, and a clear and distinct sparkle in their eyes. When I listen to the new album "At the Pyres of Sin", I feel like I'm falling into the depths.


I consider the sound to be very well done. It is massive, chilling, and all the instruments and vocals are really easy to hear. FOR THE PYRES go at it sharply, uncompromisingly, and the recording does not lack the necessary pressure and energy, but they do not forget about darkness and frost either. The lyrics deal with war, chaos, and all-encompassing death. I enjoyed this album the most when it got dark outside and I was seized by an irresistible urge to go out. In old, dirty streets, in a cemetery where soldiers from all the world wars are buried, in morgues, in moldy cellars, or above an abyss, this album stood out the most. The guys don't bring anything new or revolutionary, they don't push the style forward in any way, but personally, I don't mind. It's not just a job well done, there's something extra in the songs, bloody roots, ancient horror, which we all love so much about this style. And so, once again, I nod contentedly to the rhythm, like an old gravedigger who has seen and heard almost everything. Nothing surprises me anymore, and I enjoy the present day, when you can sample from a diverse range of bands. FOR THE PYRES are making their debut this year, and it must be said that you wouldn't know it. If a much more famous band had released this new album, you might not even recognize it. The flame has been rekindled, it burns brightly and will burn you to ashes. I dare say that the new album is a very successful affair for all true believers. Just give it a try. I stand above the abyss and look into the depths. Should I jump, float, and let myself be smashed into a thousand pieces? I'm seriously thinking about it. I have experienced and seen everything, and the daily routine is killing me. Life or death? What will happen when we die? Roughly chopped, orthodox Swedish death metal with a bloody dark atmosphere! It will crack every bone in your body!



tracklist:
01. All Becomes None 
02. Let Their Blood Colour Our Swords 
03. Downfall 
04. Overture Of Demise 
05. For The Dawn 
06. Enslave And Dominate 
07. Void 
08. Until Obedience 
09. Where Icons Turn To Dust 
10. At The Pyres Of Sin

band:
Martin Latvala - Drums, Vocals (backing)
Toni Siira - Guitars (lead), Vocals (backing)
Jesper Karvola - Guitars (rhythm)
Oannes Hagby - Vocals

KNIŽNÍ TIPY - Děti noci - Dan Simmons (2011)


Děti noci - Dan Simmons
2011, Laser (Laser-books)

Někdy v roce 1988  jsem jel s rodinou na dovolenou do Rumunska. Autem, přes Karpaty, kde po nás házely děti kamení, chtěly nás okrást a jako malý jsem se několikrát opravdu bál. Spadl jsem potom z hotelového pokoje na betonový sokl a moře si vůbec neužil, protože jsem byl v místní nemocnici. Pokud bylo za komunistů v Čechách všechno šedivé, tak tam to bylo ještě horší. Jenom ta nemocnice, s pacienty na chodbách, jejich nářek. Ordinace připomínající spíše nějakou chudou veterinu. Nesmíte se mi tedy divit, že jsem byl při čtení téhle knížky doslova fascinovaný. Vracela se mi opravdu velká spousta vzpomínek. Navíc jsem sedával na chalupě v křesle a to do pozdních nočních hodin. Na horách s větrem pod střechou a kývajícími se stromy, bylo velmi lehké uvěřit na věci jako je vampýrismus.

Kdysi, když jsem četl první knížku od tohoto autora, tak jsem se rozhodl, že si doplním celou sadu. I stalo se. Pokaždé, když v Knihách Dobrovský mají slevu, automaticky hledám Dana Simmonse. Nutno rovnou dodat, že mám pro jeho styl velkou slabost. Knížka je to velká, těžká, ale moje krosna byla stejně jen z poloviny naplněna oblečením. Manželka mě tedy také moc nešetřila a nesl jsem jí pěkně velkou bichli. Dělám to ale rád, pro mě je totiž takováto představa, když mám vše hotovo a konečně si můžu zasednout a otevřít pár dalších stránek, v současné době asi největším relaxem. Mám moc rád sport, stále plavu, chodím, jezdím na kole, posiluji, ale kniha, to je čirá osobní radost. Píšu to stále dokola, určitě se v tomhle opakuji, ale považuji to za nutné, neustále to připomínat. To abyste věděli, že nejsem žádným kritikem, ale pouhým fanouškem, stejně jako vy. Na tom je koneckonců postaven celý koncept mých stránek.

Těch zážitků, které jsem v Rumunsku kdysi jako puberťák prožil, je velké množství. Mnohé jsou až neuvěřitelné, ale opravdu se mi staly. Je to na dlouhé vyprávění, vydáno bylo v Příbězích mrtvého muže, před mnoha lety. Málem jsem nepřežil, to se vám potom spousta věcí doslova zaryje do hlavy. Hlavně byli v Rumunsku divní lidé. Připadalo mi, že jsou snad socialismem zasaženi ještě víc než my. Asi se u nich děly větší zvěrstva a charaktery byly hodně pochroumány. To je ale na jinou studii. Děti noci jsou trošku odlišný příběh, i když je fakt, že atmosféra knihy a moje osobní zážitky jsou v mnohém velmi podobné. To jen abyste věděli, že se autor držel reálií opravdu poctivě. Jinak je vyprávění o Joshuovi, o dítěti, které by mělo být dávno mrtvé. Jenže dostane transfuzi krve a přežije. Dokonce velmi "dobře" prospívá.

Epidemioložka Kate začne bádat a objeví starobylou zhoubu, vampýrismus. Zde se již dostáváme do oblasti fikce a samozřejmě hororu. Visel jsem na stránkách a když se něco šustlo chalupou, tak jsem ihned zpozorněl. Na záchod musíme chodit přes studenou chodbu. V noci tu bývá opravdu velká, černo černá tma. Vzduch byl najednou těžký a celý příběh se mi promítnul i do snů. Občas jsem za oknem zahlédl stín. Nebo ne? Já mám tohle téma hrozně rád a příběh Dráculy mě fascinuje od dětství. Ono je to totiž hrozně zajímavé téma a představa. Když potom vidím někoho hodně bělostného, bez barvy, tak si vždycky říkám, jestli fakt netouží po krvi. Dan Simmons vše krásně sepsal a zasadil to do prostředí, které je pro nás, co jsme éru socialismu zažili, notoricky známé. Staré domy a mlha v ulicích. Je sychravo. Na chalupě nám, jak jinak o dovolené, zase pršelo. Všechno se mi krásně spojilo v jedno. Kniha, atmosféra i vzpomínky. 

Teď už by se dalo napsat, že je Dan Simmons mým velmi oblíbeným autorem. Já vím, že je přirovnávaný ke Kingovi, ale to mě osobně vůbec nevadí. Spíš mi přijde, že si vybírá podobná témata, co se týká samotného stylu, tak příliš společných bodů nevidím. Dan píše dle mého velmi dobře. Zajímavě a neotřele. Dovede pokaždé vystavět příběh, který se mi zadře pod kůži. Vidím před sebou jednotlivé postavy, prožívám s nimi všechna příkoří, radost i smutek, děs i naději. Rány, které jsem kdysi v Rumunsku utržil, jsou již fyzicky i psychicky dávno zahojeny. Pravdou ale je, že když jsem Děti noci četl, tak byly notně rozjitřeny. Pamatujte na to, až si knihu budete kupovat. Je opravdu dobrá. Doporučuje deset z deseti upírů. Teď už je ale čas na další výtisk. Co já si to jenom vyberu? Nechte se překvapit. Tak příští pátek, jo? Děkuji moc za přízeň a přeji vám, ať se máte co nejlépe. Jdu si číst. 

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Další mrazivé dílo Dana Simmonse, prince hororového žánru. Rumunský komunistický diktátor je mrtvý, postavili ho ke zdi a zastřelili. Zanechal po sobě zemi, v níž se sta tisíce bezprizorných dětí posílají do zrůdných, neosobních sirotčinců, kde dostávají injekce s HIV pozitivní krví. Také Joshua, jedno z umírajících dětí dostane špatnou krevní transfuzi, ale překvapivě po ní prospívá...

Pro americkou epidemioložku Kate Neumanovou je Joshua lékařským objevem století - v jeho imunitním systému se možná skrývá tajemství léčby rakoviny a AIDS - a zároveň darem lásky, po které tak dlouho prahla. Joshuovo drobné tělo však ukrývá i lékařské vysvětlení starobylé zhouby - vampyrismu - a je spojnicí s bájným vládcem upírů, který chce dítě získat nazpět...


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 7. srpna 2025

Recenze/review - DAGON - Aeonthology 1990-1992 (2025)


DAGON - Aeonthology 1990-1992
CD compilation 2025, Great Dane Records

for english please scroll down

Nevím, jak to máte nastavené s hudbou vy, ale já jako starý metalový veterán dostávám někdy chuť na staré nahrávky z doby, kdy jsem s muzikou začínal. Sedávám dlouhé večery u přehrávače a stírám prach ze starých kazet, CD i vinylů. Každý kousek hudby s sebou nese nějaký příběh. Tuhle nahrávku mi půjčil jeden kamarád. Už není mezi námi, další CD jsem si koupil po dvou měsících na brigádě. Na tenhle vinyl jsem čekal celou noc před obchodem. Těch vzpomínek a zážitků je mnoho. Má je asi každý pravověrný metalista. 

Když mi přišlo na recenzi kompilační CD francouzských DAGON, byl jsem nejdřív trošku zmatený. Mrzí mě to, ale o téhle smečce jsem netušil vůbec nic. Tenkrát se k nám za končícího socialismu dostávala nová alba velmi těžko. Nutno také rovnou dodat, že pánové mají na svém kontě pouze dvě demonahrávky a dvě splitka. Letošní počin je pro mě, i když je to hudba stará jako metal samotný, vlastně novým objevem. Dodat musím, že hodně povedeným. 


"Aeonthology 1990-1992" je, jak název sám napovídá, souborem skladeb, které byly sesbírány a znovu vydány. Líbí se mi grafická podoba CD, dýchají na mě staré dobré časy. Co se týká zvuku, tak ten je náležitě plesnivý, temný a chladný. A co se týká stylu, tak jsou DAGON věrni klasickému, tradičnímu death metalu. Jednotlivé skladby v sobě mají potřebný tlak i energii, řežou tou správnou stranou nože. Přiznám se, že nejsem příliš velký fanoušek různých kompilací, ale tady tak nějak všechno sedí pevně a uvěřitelně na svých místech. Jednotlivé nápady mají v sobě sílu, což je po těch všech letech obdivuhodné. Pokud jste, stejně jako já, staří archiváři a baví vás se přehrabovat v hudbě, která kdysi utvářela i můj pohled na svět, neváhejte ani chvilku. Album je určeno pro vás. Docela by mě zajímala živá prezentace, jestli songy obstojí i naživo. Soukromě si myslím, že určitě. Všechna ta špína, tlak a energie, posbírané ve starých sklepeních, katakombách a pohřebištích, se otiskla do nahrávky jako krvavý šrám. Jedná se o poctivý, reálný, plesnivý smrtící kov z doby, kdy se ještě hledělo hlavně na to, aby vám muzika vystřelila mozek z hlavy. Má v sobě potřebnou sílu, tlak a album se stalo jedním z nejposlouchanějších v mé sbírce. Doplnil jsem si hudební vzdělání o francouzské death metalové scéně, kterou mám tolik rád (jsem třeba velký fanoušek MERCYLESS, kteří jsou stylově hodně podobní jako DAGON). Už teď se těším, až mi skončí pracovní týden a zavřu se v pátek večer do své metalové kobky. "Aeonthology 1990-1992" pro mě bude jasnou volbou. Pravý, reálný, syrový a prašivý výlet do death metalové historie! Velmi povedená záležitost pro všechny pravověrné i nemrtvé! 

Asphyx says:

I don't know how you feel about music, but as an old metal veteran, I sometimes feel like listening to old recordings from when I first started listening to music. I sit for long evenings by the player, dusting off old cassettes, CDs, and vinyl records. Every piece of music carries a story with it. A friend lent me this recording. He's no longer with us, and I bought the next CD after two months of working part-time. I waited all night in front of the store for this vinyl. There are many memories and experiences. Probably every true metalhead has them. 

When I received a compilation CD by the French band DAGON for review, I was a little confused at first. I'm sorry to say that I knew nothing about this band. At that time, during the end of socialism, it was very difficult to get new albums. It should also be noted that the band has only two demo recordings and two split albums to their credit. This year's release is actually a new discovery for me, even though the music is as old as metal itself. I must add that it is a very successful one.


"Aeonthology 1990-1992" is, as the name suggests, a collection of songs that have been collected and re-released. I like the graphic design of the CD, it reminds me of the good old days. As for the sound, it is appropriately moldy, dark, and cold. And in terms of style, DAGON remain faithful to classic, traditional death metal. The individual tracks have the necessary pressure and energy, cutting with the right side of the knife. I admit that I'm not a big fan of various compilations, but here everything somehow fits firmly and believably in its place. The individual ideas have power, which is admirable after all these years. If, like me, you are an old archivist and enjoy digging through music that once shaped my view of the world, don't hesitate for a moment. This album is for you. I would be quite interested in seeing a live performance to see if the songs hold up live. Personally, I think they definitely will. All the dirt, pressure, and energy collected in old cellars, catacombs, and burial grounds has left its mark on the recording like a bloody scar. It's honest, real, moldy death metal from a time when the main focus was on music that would blow your brains out. It has the necessary power and pressure, and the album has become one of the most listened to in my collection. I supplemented my musical education with the French death metal scene, which I love so much (I'm a big fan of MERCYLESS, for example, who are very similar in style to DAGON). I'm already looking forward to the end of the work week so I can lock myself in my metal dungeon on Friday night. "Aeonthology 1990-1992" will be my obvious choice. A true, real, raw, and dirty trip into death metal history! A very successful affair for all true believers and the undead!


Tracklist:
1. Dwellers of the Styx (01:03)
2. Emotional Drought (04:30)
3. Apart (04:44)
4. It (03:37)
5. Dagon (04:17)
6. Shadows over the Field (04:28)
7. Edge of Demise (04:47)
8. Relieve My Pain (06:27)
9. Self-Burial (03:25)
10. Fear and Hatred (04:58)
11. Rotten Soul (04:53)



středa 6. srpna 2025

Recenze/review - MORTAL SCEPTER - Ethereal Dominance (2025)


MORTAL SCEPTER - Ethereal Dominance
CD 2025, Xtreem Music

for english please scroll down

Bylo na čase za sebou zavřít dveře. Odebrat se do jiného světa, do další dimenze. Ten současný mi přijde příliš divný, je v něm moc zla. Raději odlétám na planetu, kde se hraje jenom death metal a thrash té nejlepší kvality. Žádné pózy, zbytečnosti, žádné fotky v lesklých metalových časopisech. Jenom pivo, krásný holky a na kost ohlodaná muzika, která má v sobě pradávnou sílu. MORTAL SCEPTER vydali nové album a opět mě zasáhli přímo na solar plexus.

Tady zkrátka nic nikde nepřebývá ani nechybí. Vracíme se spolu s kapelou po časové ose zpět, do doby, kdy jsme chodívali po městě v džínových bundách s kazetovými přehrávači na ramenou. Zdar, jak se máš, dáš si pivo? Sedávali jsme na periferii jako nějací vyděděnci a užívali si sílu mládí. A také muziku, která tenkrát hýbala celým světem. Francouzi nás na jeden takový výlet do minulosti vzali. A udělali to s grácií a elegancí starých mistrů. Také cítíte z novinky drive a sílu jako já? 


Jasně že to není nic nového, ani převratného. Hraje se tu zkrátka postaru, s krvavou jiskrou v oku. MORTAL SCEPTER ale nejsou jenom jen dnes tolik častou kopií věcí minulých. Kapela se snaží přidávat i kus sebe samých, vlastní invence. Nutno rovnou dodat, že se jim to daří na výbornou. Pokud máte rádi kapely jako MASSACRA, SODOM, POSSESSED, DARK ANGEL, KREATOR, SEPULTURA, LOUDBLAST, MERCYLESS, AGRESSOR, jste na správné adrese. Novince nechybí potřebná agrese, rychlost. Jednotlivé skladby jsou propracované, mají perfektní řezající zvuk (recorded and mixed by Raph Henry, mastered by Benoît Roux) i velmi povedený motiv na obalu, který mě samozřejmě volně inspiroval k úvodu dnešní recenze (autorem je Jon Whiplash). "Ethereal Dominance" je přesně tím druhem nahrávky, která postupně zraje, neustále jsem objevoval nové a nové motivy, temné a chladné pasáže. Jakoby do mě někdo zabodl ostrý nůž. Přímo do břicha. Jsem moc rád, že jsem za sebou zase jednou zavřel dveře a odešel do jiné dimenze. Jsem s novinku spokojený, aplikuji ji na sebe cestou do práce, po divokých nocích, užívám si ji v pátek večer, když usedám s pivem ke svému přehrávači. Jsou zkrátka alba, o kterých jenom napíšu a potom ta, ke kterých se rád a často vracím. Je něco neklidného, opravdového, reálného, uvěřitelného, co mě na téhle desce stále přitahuje. Francouzi jsou letos opět ve skvělé formě. Nezbývá než poslat všechny debily do horoucích pekel a přidat volume pořádně doprava. Pokud máte tenhle styl rádi, neváhejte ani chvilku. Myslím si, že budete spokojeni stejně jako já. Ostrý, divoký, drtivý thrash death metalový koktejl s temně podmanivou atmosférou! Vaše tělo i mysl budou rozsekány! 


Asphyx says:

It was time to close the door behind him. To go to another world, another dimension. The current one seems too strange, too much evil. I'd rather go to a planet where only death metal and thrash of the best quality is played. No posing, no uselessness, no pictures in glossy metal magazines. Just beer, beautiful girls and bone-chewing music that has ancient power. MORTAL SCEPTER released a new album and hit me right on the solar plexus again.

There is simply nothing missing or lacking here. Together with the band we go back in time, back to the days when we used to walk around town in denim jackets with cassette players on our shoulders. Hey, how you doing, you want a beer? We used to sit on the periphery like outcasts, enjoying the power of youth. And the music that moved the world back then. The French took us on one such trip back in time. And they did it with the grace and elegance of the old masters. Do you also feel the drive and power of the news as I do?


Of course it's nothing new or groundbreaking. It's just old-fashioned, with a bloody twinkle in its eye. But MORTAL SCEPTER isn't just a copy of things past that are so common nowadays. The band also tries to add a piece of themselves, their own inventiveness. It must be added that they succeed in this to a great extent. If you like bands like MASSACRA, SODOM, POSSESSED, DARK ANGEL, KREATOR, SEPULTURA, LOUDBLAST, MERCYLESS, AGRESSOR, you've come to the right place. The newcomer doesn't lack the necessary aggression, speed. The individual tracks are polished, have a perfect cutting sound (recorded and mixed by Raph Henry, mastered by Benoît Roux) and a very hilarious cover motif, which of course freely inspired me to start today's review (by Jon Whiplash). "Ethereal Dominance" is exactly the kind of record that gradually matures, I kept discovering new and new motifs, dark and cold passages. It's like someone stuck a sharp knife in me. Right in my stomach. I'm so glad I closed the door behind me once again and went to another dimension. I'm happy with the novelty, I apply it to myself on the way to work, after wild nights, I enjoy it on Friday nights when I sit down with a beer to my player. In short, there are albums that I just write about and then those that I like to come back to often. There's something restless, real, believable, that still draws me to this record. The French are in great form again this year. Nothing to do but send all the assholes to burning hell and add volume properly to the right. If you like this style, don't hesitate a moment. I think you'll be as happy as I am. A sharp, fierce, crushing thrash death metal cocktail with a darkly captivating atmosphere! Your body and mind will be shredded!


Recenze/review - MORTAL SCEPTER - Where Light Suffocates (2019):

tracklist:
01. Ethereal Dominance
02. Redshifting to Death
03. Blindsight
04. Omegacide Deadrays
05. Submit to the Crave
06. Reverse Paradigm
07. Sense Ablation
08. Into the Wolves Den

Line-up:
Valentin – Vocals/Bass
Maxime – Guitars
Guillaume – Drums
Lukk – Guitars/Vocals




TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine