CD 2018, AFM Records Dnešní doba se zdá v mnohém hodně povrchní. Úspěchy slaví pozlátko, dokonalá vyhlazená krása bez jakékoliv přidané hodnoty. Přetvářka a klam, málokdo jde hlouběji. Kecy, kecy, kecy. Vytratila se radost z muziky, úsměv a rebelie. Pózy nahradily upřímnost. Jenže já jsem ze starý doby. Já ještě poslouchám metal hlavně srdcem. Jsem hrozně moc rád, že ještě existují kapely jako ta, kolem heavy nestora Udo Dirkschneidera.
Džínová bunda, kožený kalhoty, ocvočkovaný pás z nábojnic. Ano, tohle je pro mě heavy metal. Syrový, řezající, kopající jako splašený kůň. Jdoucí do morku kostí, mrazivý, halekající, s rytmy evokující tep vzrušeného srdce. Novinka "Steelfactory" je jak vystřižená z dob největší slávy ACCEPT. Tohle je metal v podobě, v jaké by měl zní a v jaké jej obdivuji.
Udo Dirkschneider se obklopil stejnou krví, zručnými muzikanty (Andrey Smirnov diktuje!), kteří dokáží napsat skladby ostré jako břitva. Žádné kompromisy, žádné zbytečnosti. Tohle je přímý útok, vlak rozjetý a odbrzděný. Mám rád dobré řemeslníky, oceňuji opravdovost a obrovské nadšení, které z novinky cítím. Na desce je doslova definováno vše, co mám na heavy metalu a rocku tolik rád. Energie, síla, kovové chvění. "Steelfactory" je nebývale dobře složenou (i produkovanou) deskou, připomíná chutné uzrálé archivní víno. Žhavá láva na obalu, vylitá přímo do vašeho obličeje, tohle všechno charakterizuje nahrávku asi nejlépe. Je až s podivem, jak se album dobře poslouchá. Je možná vzpomínkou, ale vzpomínkou poctivou a neskutečně jiskřivou. Tohle je heavy metal jako řemen! Pozéři si můžou dál kecat nesmysly, sdílet třeba modré z nebe, ale pořád nebudou UDOvi a jeho novince "Steelfactory"sahat ani po kotníky. Heavy metal? Ano, takhle přesně má znít! Vynikající zásek!
sumarizace:
"Steelfactory" je albem, které je klasikou U.D.O.. Vynikající riffy, hlas ostrý jako břitva a energie tryskající z každého tónu. Mám pro tyhle maniaky obrovskou slabost a letos mě rozhodně nezklamali. Přijdu si jako na setkání heavy metalových fajnšmekrů. Užívám si dosytosti jednotlivé skladby a kývám hlavou do rytmu. Pokud bych měl nějak definovat dobrý heavy metal, určitě bych novinku s klidem doporučil. Nemám sebemenších připomínek. CD neskutečně řeže a nepostrádá tolik potřebnou jiskru. Nahrát tak dobré album po tolika letech na scéně je obdivuhodné. Slyšte slova plná kovu! Heavy metalová šlechta v tom nejlepším světle. Chcete být heavy? Poslouchejte nové U.D.O.. Skvěle!
Asphyx says:
"Steelfactory" is a classical album of U.D.O.. Excellent riffs, voicesharp as a razor and energy gushing from each tone. I have a weakness for these maniacs and this year I wasn't definitely disappointed. I'm feeling like on a meeting of heavy metal connoisseurs. I enjoy all their songs andnod my head in the beat. If I should define a good heavy metal, I would definitely recommend this news. I have no objections. The album cuts and doesn't miss necessary spark. to record a good album after so many years on the scene is admirable. Hear the words of metal! Heavy metalaristocracy in the best light. Do you want to be heavy? Listen to the new U.D.O.. Great!
Příběh sto šedesátý šestý - Zbylo jen prázdné místo ve vesmíru
"Musíš si dát panáka, prostě musíš": přiběhne ke mě v práci totálně vysmátej Kytka. Právě volal s Mirkou a budou mít taky sviště. Objímáme se u rumu, chlastáme v umývárkách a továrnu máme totálně v prdeli. Je mi normálně do breku, protože po všech těch peripetiích, kterýma si museli projít, tím malým peklem, neznám nikoho jinýho, kdo by si dítě zasloužil víc. Tak super, budeme vozit spolu. Zajdeme na terásku, dáme pivko, probereme metal a u toho budeme houpat ratolesti.
Musíme vypadnout dřív. Všichni to chápou. Slunce září, svět je nádhernej. Můj kamarád, pokrevní brácha, platí celý hospodě. Vyrážíme na panely. S lahváčem na cestu v rukou. Objímáme koho potkáme. Radost, radost, radost. Dva budoucí fotři v nejlepších letech. Máme všechno. Úplně všechno, co si můžeme přát. Jo, nejsme bohatí, ale žijeme, máme krásný skvělý holky, co víc chtít? Dorazíme na místo a všechny vyděsíme svojí brzkou přítomností. Osolíme kazeťák naplno a řveme jak prokoplý thrashový texty. "Co tady křičíte, co se stalo?": ozve se a my skáčeme oba na Prcalíka. Poplácáváme se, záříme, jsme vyválení v trávě.
Kecá se, plánuje se. Pohoda, klídek. Pak přijdou holky. Mirka musí ležet doma, ale ostatní jsou zde všechny. Novina nadchne snad každého. A Kytka leje jak o život. Brzdi kamaráde, noc je mladá. Nedá si říct. Nad Radoučí se už chmuří mraky, asi bude pršet. Trošku mě zamrazí v zádech, takový ten lehký závan studeného větru a loučíme se. Je mojí povinností odvézt Kytku domů. Beru ho na záda, občas padáme, ale nakonec ho dostanu k Mirce. Ta se usmívá, má takovej ten blaženej úsměv budoucí matky, která se těší, až už bude kojit, vozit, přebalovat, opečovávat další život.
"Dáte si něco?": zeptá se a já se trošku cukám. Jenže Káča si chce pokecat. Tak si dám lahváče u televize, koukám na nějakej noční metalovej pořad a kroutím hlavou nad neznalostí pana redaktora. Pak usnu. Z dálky slyším cvrdlikání a ševelení holek. Kytka šel asi spát. "Jakubeeeee...Smrťákůůůů, pomoooc!": probudí mě Mirka. Nevím co se děje, tak běžím za hlukem. Bolí mě šíleně hlava. Ve dveřích koupelny stojí a šíleně křičí moje kamarádka. Zhroutí se mi do náruče a drásá mi nehty prsa. Hrozně to bolí, ale ještě horší je obraz, který spatřím.
Napuštěná vana a v ní Kytka. Všude krev a jeho bledé tělo se vznáší ve vodě. Má hrozně bílou tvář. Míval debilní zvyk, že se pořád koupal. I ožralej. A holky, jak se zakecaly, tak ho nikdo nešel zkontrolovat. Pořád tomu nevěřím. Tak se ho pokouším vytáhnout. Je šíleně těžkej, kluzkej a bezvládnej. Zkusím zkontrolovat tep. Nic. Bože, ale co ta krev a zvratky? Vytéká mu z úst a konečníku. Najednou mi to všechno dochází. Můj nejlepší kamarád, s kterým jsem vyrůstal od malička, kluk, s kterým jsme si říkali všechno, důvěrník a asi nejlepší člověk, co jsem za celý svůj život potkal, je mrtvej. Je po něm. Kolem je děsnej řev a pláč, ale já nic nevnímám. Zkouším masáž srdce, dýchání z úst do úst (dodnes občas cítím tu hnusnou pachuť krve, zvratků a chladu na puse). Nic. Je konec.
Nevím, kdo přivolal záchranku, asi Káča, která kupodivu tentokrát jako jediná zachovala trošku chladnější hlavu (v rámci možností). Nechtěl jsem ho pustit. Museli mě odtrhnout. Mirka mě mlátila v amoku pěstmi, ale já nevěřil. Ne, to přece nejde. Ještě odpoledne jsme zažívali tolik hezkých okamžiků, tolik radosti. Vždyť jsme přece ty budoucí fotrové, kteří spolu budou za pár měsíců vozit. Cos mi to udělal, kamaráde? Proč? Otázka, kterou si kladu celý život. Hodili přese mě nějakou deku a Kačenka mě pořád líbá. Nevnímám, jen si pamatuju, že Mirku museli odvézt do nemocnice. Dítě se nakonec zachránilo a po několika měsících i narodilo. Krásnej kluk, skvělej člověk, kterej vypadá jako Kytka. Jo, tvůj syn je borec, byl bys hodně hrdej!
Jsem mimo, nespím několik dní. Jen sedím, řvu jak želva a nevnímám. Nechci vycházet z bytu. Poslouchám neustále dokola pár Kytkových oblíbených desek. Kde jsi, volám pořád do tmy, až přijdu o hlas. Zbylo po tobě obrovské prázdné místo ve vesmíru. Bůh je svině a nebo vůbec není. Kolik zmrdů okolo by si zasloužilo smrt a místo toho odejdeš ty, největší dobrák od kosti, jakýho jsem kdy potkal. Proč, kurva proč? Nejím, nepiju. Nechci tu být. Umřelo i kus mě, víš? Všichni jsou na mě hrozně hodný, mluví na mě tiše a prý mě chápou. Ne, tohle nemůžete pochopit. Byl to můj nejlepší kamarád, rozumíš! Tohle nepřebolí. Nejde to.
Pak mě chytne rapl. Vyrazím z ničeho nic do hospody s úmyslem se uchlastat. Vůbec nejednám racionálně, chovám se jako blázen, někdo, koho bolí duše. Mám mít dítě, mám se starat, těšit se a místo toho piju rum a zelenou. Najdou mě u Káči před domem. Pořád mumlám, že za to můžu já, že jsem ho měl jít zkontrolovat. Jenže pak se dozvídám, že Kytka zemřel na prasklý vředy. Kolikrát já mu říkal, že si má dojít k doktorovi, když ho bolí břicho? Smál se a dělal si prdelky, že je nesmrtelnej. Proč, pořád dokola proč? Obviňuju se. Mám pocit, jakoby někdo odřízl kus mé mysli a zahodil ji do temnoty.
Jsem stín a Káča mi musí slíbit, že dítě pojmenujeme po Kytkovi. Na pohřbu to nevydržím a když zajíždí rakev za plentu a hrají k tomu Metallicu, tak se zhroutím. Už ani nepláču, vyschly mi slzy. Stojíme u hrobu, ruce spojené a Mirka mi pláče do vlasů. Otázka proč zazní snad ještě tisíckrát. Bylo to jako blesk z čistého nebe. Nespravedlnost lidského života. Z party výrostků a metalových bláznů jsou najednou pozůstalí. Mám řeč, u který šíleně řvu a vůbec se za to nestydím. Sereme na pohřební hostinu, jen se rozloučíme s rodinou. Jdeme na panely a držíme za Kytku minutu ticha. Navštívíme všechna místa, kde s náma byl. Zbylo tady po tobě kamaráde ve vesmíru prázdný místo, ty vole, zažil jsem s tebou tolik krásných chvil, že na ně vzpomínám celý život.
Tu bolest mám asi pořád někde v sobě. Už vlastně nikdy pořádně nezmizí. Je mi ještě dlouho smutno. Nebo jinak, za několik týdnů se stane další hrozná věc, která mě dostane na úplné dno - ještě hlouběji. Asi jsem prokletý. Kdo má v necelých osmnácti unést tolik bolesti nejednou? Jsme najednou s Káčou jako dvě ztracený duše. Ještě, že máme jeden druhého. Topíme se v slzách a v naději, že bude jednou lépe. Bohužel, na dlouho nebude.
Tato povídka je věnována Mirce. Není asi nutné nic dodávat. Vždyť víš...děkuju. Jsi úžasná! Jo, je to pravda. Nemusíš být pořád tolik skromná. Mám tě moc rád.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
Po dlouhých 11 letech od posledního vašeho počinu jste minulý týden u Metal Blade vydali album s názvem „The Passage of Existence“. Co bylo důvodem, že to trvalo tak dlouho? Byli jste zaneprázdněni působením v ostatních kapelách, nechtěli jste nic uspěchat nebo jen nebyl materiál či inspirace?
Nezačali jsme skládat až do roku 2011. „Eyes On The Abyss“ byla první skladba, kterou jsem pro nové album napsal. Vytvořil jsem demo a poslal to Mattovi Barnesovi a on to vzal a osázel ho riffy. Má stále stejnou melodii, ale riffy jsou o něco víc propracovanější. Druhá skladba byla „Kingdom of Fire“ a to je skladba, kterou jsme ve zkušebně hodně hráli, abychom dali dohromady všechny její části. Pak jsme ji odložili a několikrát jsme ji znovu přepracovali. To je něco, co rádi děláme a tohle je jedna z těch skladeb. Dostali jsme se do bodu, kdy jsme měli všechen materiál a bylo to jen o tom vše připravit a domluvit studio, Takže to bylo kolem roku 2015, kdy jsme začali nahrávat bicí. Ostatní kapely opravdu neměly vliv na Monstrosity, bylo to jen na nás, než jsme připravili vše, co se týkalo nahrávání. Pokaždé to chvílí trvá, než se dá všechno dohromady, ale tentokrát to rozhodně trvalo déle.
Kdy jste se rozhodli, že uzrál čas napsat novou desku Monstrosity a jak dlouho potom materiál vznikal? Jak probíhal celý proces tvorby nového materiálu? Někde jsem četla, že jste nahrávali a mixovali ve třech různých studiích, co je na tom pravdy?
Bicí jsme nahráli v Audiohammeru v Sanfordu. Je to severně od Orlanda (FL), asi 20 minut. Místnost byla dřevěná kajuta, která měla skvělý zvuk a strávili jsme tam asi tak týden nahráváním bicích. Měl jsem kytarové stopy, podle kterých jsem hrál, takže to byl spíš Jason Suecof a jeho asistent se mnou hrajícím na bicí. Zabralo nám to hodně času, než jsme zjistili, které tóny znějí nejlépe a měli jsme asi 20 Zildjianů, které jsme postupně měnili sem a tam, kousek jsme nahráli a porovnali s tím, co jsme měli nahráno předtím, abychom slyšeli, které činely zněly nejlépe. Bylo to únavné, ale udělali jsme si na to čas a dokončili to. Jakmile jsme měli dobré stopy pro bicí, vzal jsem to zpátky do Tampy a Mark použil stopy, které jsme doposud měli s mými bicími. Nakonec to nahradil všechno, ale začali jsme s tím, jako základ. Všechny strunné nástroje jsme nahráli v Markově studiu Ascension Sound a pak jsme nahráli vokály ve studiu Obituary dole v Gibsontonu. Je to asi půl hodiny ode mě (Tampa), oni byli vybaveni k nahrávání vokálů, což my jsme nebyli, takže jakmile nám to nabídli, tak jsme to vzali. Fungovalo to velmi dobře. Vím, že Mike Hrubovcak byl ve stresu, protože jsme měli jen omezené množství času na jeho vokály, ale zvládli jsme to.
Musím říct, že za mě rozhodně povedená záležitost! Album je svým způsobem přímočaré, ale zároveň dynamické. Má poměrně dost organický zvuk a texty jdou ve šlépějích starých Monstrosity… jste spokojeni s výsledkem a jaké máte zatím ohlasy na tohle album ze strany fanoušků a metalových médií?
Jak už jsem zmínil, strávili jsme spoustu času hledáním správných tónů a basa to podtrhla skvěle. Na předchozích albech byly vždy stížnosti ohledně basy, takže jsem se chtěl na tomto albu na basu opravdu zaměřit. Myslím, že nakonec všechno má v mixu své místo, takže to můžete "ohulit" naplno a stále to zní dobře. Není to zvuková koule. Pokud jde o reakce, myslím, že jsme vyhladověli všechny čekáním na nové Monstrosity, takže fanoušci byli docela zběsilí, když jsme zveřejnili první video upoutávku. Myslím, že nám to pomohlo, že jsme na chvíli odešli a pak měli dá se říct „comeback“, přestože to není takové, jako kdybychom skončili úplně. Jsme jen perfekcionisté a někdy najít dokonalost zabere trochu času. Všechny záležitosti s obalem a vydavatelstvím k tomu přidali potřebný čas k tomu, abychom to dokončili, ale všem se album líbí. Rozhodně si u tohoto alba všimnu rozdílů, v porovnáním s předchozími, což je dobré! Vždycky jsme měli dobré recenze, ale myslím, že všichni jsou naladěni, takže bychom mohli oslovit větší publikum i díky všude přítomným sociálním médiím a dostupnosti streamovacích služeb. Vím, že oslovíme více lidí také díky webovými stránkám, jako je YouTube a podobně.
Co považuješ jak hudebně, tak i textově za nejsilnější „gro“ Monstrosity?
V tomto okamžiku si myslím, že naše „gro“ je náš rukopis. Chceme mít album, které má vrcholy a hloubky. Nejen to pustit a mít každou skladbu stejnou. Takže když jsem dával poslední album dohromady, snažil jsem se mít variace a věci, které jdou a pohybují se na místech, které je potřeba navštívit. Dívám se na to jako na celek a je skvělé, že jsem schopen držet v ruce vinyl, kde jsou všechny ty nápady pohromadě a vidět to jako komplexní balíček. Nebylo to snadné, ale ujistili jsme se, že hudba a skladby jsou tak jak mají být a jen doufáme v to nejlepší. Mark Lewis, který s námi spolupracoval na mixu zvuku basy odvedl dobrou práci. Pravděpodobně jsme ho dohnali k šílenství, ale výsledky mluví samy za sebe.
Můžeš zhodnotit, jak se změnil váš rukopis od začátku devadesátých let, vůči vaší současné tvorbě?
Dobrá tedy,…myslím si, že na „Imperial Doom“ jsme měli vybalancováno mezi brutálním stylem a trochou vlivu techniky v dobrém poměru. Na „Millennium“ jsem měl nového kytaristu Jasona Morgana, kde neexistovaly limity. Ten chlap byl monstrum a chtěl jsem toho plně využít tím, že jsem napsal skladby jako Fatal Millennium, Dream Messiah, Devious Instinct, atd. Ty skladby jsou skvělé tak, jak jsou, ale na živo už tak dobře nefungují. Byly příliš složité ve všech směrech. Bylo to dobré z mnoha důvodů, ale my jsme chtěli zpátky ubrat technické části a namixovat to zase na hraně brutalu. Snažíme se najít dokonalou rovnováhu, protože stále rádi hrajeme šílené věci starých časů, snažíme se však udržet pár záchytných bodů a zapamatovatelných částí. Takže po „Millennium“ jsme chtěli víc kombinací dvou stylů a samozřejmě máme sem a tam nějaké doomové části. Jay Fernandez přinesl melodičtější styl na „In Dark Purity with Suffering To The Conquered““ a „ Angels Venom“. Takže po tom se jednalo o psaní skladeb, které mají balanc brutalu, ale jsou vražedně zahrané a chytlavé. Z nového alba je to jako skladba „Haiv“ ta obsahuje všechno tohle šílenství nebo jako skladba „Cosmic Pandemia“, ta je prostě přímočará a nasypaná.
A co zkušenost, kterou jsi za poslední roky vstřebal při nahrávání, psaní a produkci vlastní hudby. Můžeš nám říct nějaké pozitiva i negativa spojené s touto prací?
Je to stále proces učení. Při nahrávání přicházím s malými experimenty a věcmi, kterých se snažím dosáhnout. Při každé show se něco dozvím a aplikuji to do své rutiny. Technologie se stále mění, takže s tím musím držet krok, ale není to vždy snadné. Pořád je to něco. Je to trochu lepší s mixováním nahrávek. Necháme zvukového inženýra dostat se do bodu blížícího se dokončení a poslat nám to, abychom si to poslechli a pak to připomínkujeme, místo toho, abychom tam seděli, zatímco oni kalibrují každý tón a my se nudili. Na našich starších nahrávkách jsme byli mladší a měli jsme pocit, že musíme dohlížet na každý krok procesu, ale nyní máme lepší představu o tom, kam směřujeme, takže můžeme jen počkat na konečný mix a pak se podle toho přizpůsobit. Na tomto albu to bylo hlavně o úrovni basy. Původně to bylo hlasité, nicméně jsme cítili, že to až příliš šlape na kytary, takže jsme to několikrát vraceli a předělávali a zafungovalo to. Konečný výsledek je skvělý. Vím, že Mike Poggione z toho má radost, což je dobře. Nechci, aby se lidé cítili, jako by byli pohřbeni, ale v minulosti se basy většinou řídily kytarami, takže jsme je nemohli vytáhnout, protože by to bylo stejné, jen víc bahna. Což není nic dobrého, takže tentokrát jsme napsali basové party, které se hodí k bicím a klíčovým riffům, ale mají svou vlastní linii, namísto, aby to bylo „jednohlasné“. Nakoplo to skladby a přidalo to novou dimenzi. Chtěli jsme, aby to všechno bylo samostatné a nepokoušeli jsme se hrát odpad, který nezní dobře. Ujistili jsme se, že každý má své vlastní části, aniž by od nich cokoli odvracelo pozornost.
Jaké jsou vaše nejbližší plány? Můžeme se s novou deskou těšit i příchodu nějakého evropského turné? Máte již nějaké nabídky? …Navíc za necelé dva roky Monstrosity oslaví 30ti leté výročí na metalové scéně, plánujete s tím spojené nějaké aktivity, oslavy, přemýšleli jste o tom už?
Na výročí jsme opravdu nepomýšleli, ale je to skvělé. Doufali jsme v turné s vydáním nového alba, ale náš zpěvák Mike měl nějaký konflikt s termíny, takže jsme to odložili až po Novém roce. Diskutovali jsme s našim agentem - co, kdy a kde, tak snad už to brzo budeme mít potvrzené. Bylo to připravené, tak doufejme, že to klapne. Pokud jde o nahrávky, nedávno jsme provedli remaster katalogu s Alanem Douchesem, který remastroval „Death“. Jako bonus jsme nedávno udělali singl „Millennium“, „In Dark Purity“ a demo“ Slaves“ a "Masters“. Přehrával jsem si nějaké stopy v mém studiu a doufám, že se mi podaří získat Suecofa, aby je v určitém okamžiku remixoval a případně jsme vydali luxusní edici s originálním mixem, novým mixem a demem. Máme materiál a stopy těchto nahrávek. Samozřejmě, že to nebude reálně brzy, protože se chceme soustředit na nové album a Metal Blade jako první vydá reedici „Spiritual Apocalypse“ a „Rise to Power“, takže máme trochu času na to, abychom to všechno vymysleli. Ale já na tom všem v zákulisí pracuju a mám v plánu znovu nahrát album „Imperial Doom“ a konečně z toho mít dobrou nahrávku. Něco, na co bychom mohli být hrdí, místo verze, která vyšla. Vím, že tu desku lidé milují, ale zní strašně a my jsme první, kdo to přiznal. Takže to chceme napravit a hodit to na YouTube pro lidi, kteří mají rádi originál. Snažím se o to, abych náš katalog obnovil co nejvíce.
Každý z vás hraje minimálně v dalších dvou až pěti kapelách, myslíte si, že je možné se věnovat několika projektům naplno, nebo se projekty vzájemně „okrádají“ o čas? Jak se vám daří synchronizovat společný čas, jsou jasně stanovená pravidla, které kapely mají absolutní přednost?
Všechno to úžasně klape. Některé z projektů úplně nefungují nebo stále dávají věci dohromady, takže nezaberou žádný čas. V případě Mika Hrubovčáka, ten žije v New Yorku a má tam v New Yorku kapelu, s níž pracuje. Věř tomu či ne, ve skutečnosti je spousta času na všechny tyto projekty. Snažím se spolupracovat s kluky, kteří jsou profesionální hudebníci, rádi dělají hudbu a mají to v krvi. S takovými, kteří mohou přijet, odehrát skladby tak, jak by měly být, a pak se vrátit k čemukoliv jinému, co dělají. Projekt, jako je Lavoizen, který je mým sólovým rockovým projektem, je jen experiment na moje vokály a soustředění se na tu část svých vlivů, na kterých jsem vyrostl. Více na rockové scéně, ale je to dobrý heavy rock. Je pro mne velká zkušenost s učením a vidím, kam až můžu jít na hranici mého muzikantství. To, co dělám je pro mě zábava. Nechodím denně do práce. Hudba je mé živobytí, takže se snažím využívat volný čas a pokouším se do hlavy dostat rozdílné nahrávací techniky nebo triky Photoshopu nebo dělat něco, co mě v hudbě nějakým směrem posunuje. Někteří kluci jsou jen bubeníci a nedělají nic jiného. Doporučuji naučit se hrát na co nejvíce nástrojů jen můžeš, které ti pak pomohou na tvém hlavním nástroji. Je to prostě tak ... Každopádně, zpět na "okrádaní"? Zatím ne, a my máme ve skutečnosti náhradu za Marka Englishe, kdyby byl časový rozvrh Deicide v rozporu s tím naším. Abych byl upřímný, mám k dispozici krátký seznam všech pozic. Kapela přežila s úplně jinými sestavami a používáme různé hráče v závislosti na tom, co se zrovna děje a myslím, že fanoušci chápou, že to je prostě život, a to je to co v tuhle chvíli očekávám. Někdo nemůže, nebo mají něco jiného, takže mám několik hráčů, které točíme, záleží to pouze na tom, co se děje. Náš basák žije na Ukrajině, takže už teď je jasné, že použijeme jiného basáka pro americkou show. Momentálně to bereme tak, jak to prostě přijde. Chceme hrát jen dobré akce, a ne po utopených barech v každé zapadlé vesnici. Dělali jsme to, ale nikam nás to neposunulo. Konec konců chceme také zvýšit kvalitu živých vystoupení. S osvětlením a zvukovým zařízením, pěkné PAčko a ne nějaké praskající repráky na vyhození. Snažíme se být jen trochu strategičtější v akcích, kterých se zúčastníme, nejen skočit hned po první nabídce, kterou dostaneme. Prostě nestojí za to, aby kapela vypadala špatně, protože stage není dostatečná, nebo je tam nějaký jiný problém. Chceme, aby fanoušci byli smeteni a ne aby vychladli. Je to jako kdybys do své práce díky diletantství nic nevložil a my se snažíme držet krok s nejnovějšími technologiemi tím, co se děje se zvukem. Chceme prostě znít jako na albu.
Jsi v podstatě veterán death metalové scény, když se ohlédneš za tvými začátky a porovnáš to s dnešní dobou, myslíš si, že scéna se stala již uzavřenou záležitostí a klade si své limity, nebo vidíš stále prostor pro její vývoj a posun?
LEE: Vždycky se objeví nový talent, takže je tu stále něco, k čemu směřovat. Myslím, že death metalová laťka byla nastavena a žádná nová kapela nebude považována za retro nebo nějaký mix death a black metalu. Může to být matoucí. Myslím, že je tu spousta nových talentů, a zdá se, že vycházejí z mnoha různých stylů. To je to, co vidím. Je to záplava hudby, takže je opravdu těžké držet krok se všemi. Je tu tolik sub žánrů, a jak už to tak bývá, něco je dobré, něco špatné, prostě musíte zjistit, co je co. Monstrosity tady byli od začátku a hráli jsme ve všech klubech: CBGBs, Whisky A GoGos, Z7s, Trocaderos, Riviera Theaters, Masquerades, ... Odehráli jsme skvělá tour a teď je našim cílem udělat krok a posunout to dál a prostě přivést tyto skladby k životu vražedným způsobem.
Díky moc za tenhle zajímavý rozhovor Lee! A poslední slova pro všechny staré i nové fanoušky Monstrosity po celém světě jsou tvoje….
LEE: Díky za rozhovor. Doufám, že všechny uvidím na turné. Nezapomeňte si poslechnout album a pokud vás to nechytí na poprvé, nechte to ještě několikrát protočit. Věřte mi! Koukněte se na nové album „The Passage of Existence“, na reedici „Spiritual Apocalypse“ a „Rise to Power“ a podívejte se na náš nový exkluzivní design triček na www.conquestmusic.com. Najdete nás na tour po Novém roce!
01. DEADLY STORM: After long 11 years from your last album, you've released last week an album called "The Passage of Existence" at Metal Blade records. What was the reason it took so long? Have you been so busy acting in other bands, you just don’t want to be hurry up or just you don‘t have material or inspiration?
LEE: Well we didn't start writing until 2011. Eyes Upon The Abyss was the first song I wrote for the new album. I did a demo for it and sent it to Matt Barnes and he took it and stepped up the riffs. It still has the same melody but the riffs are a little more involved. The second song was Kingdom of Fire and that is a song that we played a lot in the band room together to work out the parts. We took it apart and rewrote it a few times as well. That's something we like to do and this is one of those songs. We got to a point where we had the songs it was just a matter of getting things set up with the studio so it was around 2015 when we started tracking the drums. The other bands really didn't effect Monstrosity it was just us sorting out everything involved with getting it recorded. It always takes awhile to get things together but this time was definitely longer.
02. DEADLY STORM: When did you decide that it was right time to write a new Monstrosity album and how long did the material take to originate? How was the whole process of creating new material? Somewhere I read that you recorded and mixed in three different studios, what is the truth about it?
LEE: We did the drums at Audiohammer in Sanford Florida. Its just North of Orlando, FL about 20 minutes. The room was a log cabin that had a great sound and we spent a week or so on doing the drum tracks. I had guitar tracks that I played along with so it was pretty much Jason Suecof and his assistant with me playing the drums. We spent a lot of time figuring out which toms sounded the best and we had like 20 Zildjians that we traded back and forth and we would record a little bit and then compare it to what we had before so we could see which cymbals sounded the best. It was tedious but we took our time and made it happen. Once we had good drum tracks I took that back to Tampa and Mark started applying the tracks we already had on top of the drums. In the end he ended up replacing it all but we started with that as a basis. We did all of the strings at Marks studio Ascension Sound and then from there we did the vocals down at Obituary's studio down in Gibsonton Florida. Its about a half an hour from me (Tampa) and they were set up for doing vocals which we weren't so since they had offered I took them up on it. It worked out pretty good. I know Mike Hrubovcak was stressed because we only had a certain amount of time for his vocals but we got it done.
03. DEADLY STORM: I have to say that definitely a great job! The album is straightforward but dynamic at the same time. It has quite a lot of organic sound and the lyrics go in the footsteps of the old Monstrosity ... are you satisfied with the result and what is the feedback about this album from fans and metal media?
LEE: Like I said we spent a lot of time on the tones and the bass turned out great. That was always a complaint with previous albums regarding the bass so I wanted to really address the bass with this album. I think over all everything has its place in the mix so you can really turn it up and it still sounds good. It doesn't bog out. As far as the reaction I think we had just about starved everyone for new Monstrosity so the fans were actually pretty rabid when we posted the first teaser video. I guess it did help us to go away for awhile and kind of have a "comeback" even though its not like we stopped. We're just perfectionists and sometimes perfection takes awhile to find. All the artwork issues and the label business added to the time it took for us to get it finished but everyone loves the album so that is nice. I can definitely notice a difference with this album compared to previous ones so that is good. We've always had good reviews, but I just think everyone is tuned in now so we can reach a bigger audience with social media everywhere and all the streaming access people have these days. I know we are exposed to more people with sites like YouTube and all that.
04. DEADLY STORM: What do you consider as a strongest point of MONSTROSITY, both musical and lyrically speaking?
LEE: At this point I think our songwriting is our focus. We want to have an album that has peaks and valleys. Not just a switch you turn on and every song is the same. So when I put the final album together I try to have variation and things going and moving on places to visit. I look at it as a whole and it is so cool being able to hold the vinyl after all of the ideas are compiled and see it as a complete package. It wasn't easy but we made sure the music and songs were there and just hope for the best after that. Mark Lewis did a good job on the mix working with us on dialing in the bass. we probably drove him nuts but the results speak for themselves.
05. DEADLY STORM: Can you evaluate how your writing style has changed since the beginning of the nineties to your current creation?
LEE: Well I think on Imperial doom we had a balance of the brutal style and a little bit of technical thrown in for good measure. With Millennium, I had a new guitarist in Jason Morgan where the sky was the limit. The guy was a monster and I wanted to take full advantage of that by writing songs like Fatal Millennium, Dream Messiah, Devious Instinct,
Manipulation Strain etc. Those songs, as great as they are, just don't go over well in a live context. They were too busy and off in too many directions. Its cool for the sake of that but we wanted to back off of the technical and mix back in the brutal edge. We try to find the perfect balance because we still love playing the crazy odd time stuff, however, we try to keep some hooks and memorable parts and just keep it punishing. So after Millennium we wanted more of a mix of the two styles and of course we have some doom parts here and there. Jay Fernandez brought in the more melodic style on In Dark Purity with Suffering To The Conquered and Angels Venom. So after that it has been about writing songs that have that balance of brutal, but with killer playing and hooks. From the new album a song like the Hive has all of the craziness. Its got all that, where as a song like Cosmic Pandemia is just straightforward and pounding.
06. DEADLY STORM: What about the experience you had absorbed in the last years, while recording, writing and producing your own music. What type of good and bad experiences can you tell us about this type of work?
LEE: Its all still a learning process. When recording I come up with little experiments and things that I am attempting to accomplish. Every show there is something I learn and apply to my routine. The technology is always changing so you have to keep up with that, it's not always easy. It's always something. It is a little better now with the mixing of the record. We let the engineer get it to a point of near completion and then send it to us to hear and we make suggestions from there. Instead of sitting there while they EQ every tom and we deal with the tedium. We were younger on our older records and felt we had to oversee every step of the process but now we have a better idea of where we are heading with things so we can just wait for a completed mix and then adjust from there and pretty much it was the level of the bass on this album. It was loud originally, however, we felt it stepped on the guitars too much so we went back and forth several times dialing it in and it works. The end result is great. I know Mike Poggione is happy about it so that's good. I don't want people to feel like they're being buried, but in the past the bass was mostly following the guitars so we couldn't turn it up or it would just be the same thing just with more mud. That isn't any good, so this time we wrote bass parts that fit the drums and the keys of the riffs, but had their own thing going instead of just everything one big "unison". It made the songs pop more and add new dimension. We didn't try to over play it either. We wanted to keep it all solid and not trying to play a bunch of garbage that is impossible to play and doesn't come out right. We made sure every part had its own things going on while not distracting from anything.
07. DEADLY STORM: What are your closest plans? Can we also look forward to a European tour with the new album? Do you have already any offers? ... In addition, in less than two years Monstrosity will celebrate the 30th anniversary on the metal scene, do you plan some activities or celebrations? Have you already thought about it?
LEE: No really haven't thought about the anniversary but that's cool. Our hope was to tour with the albums release but our singer Mike had some scheduling conflicts so we've pushed it all back to after the New Year. Were discussing with our agent what, when, and where so hopefully something will solidify soon. I've been ready so hopefully it works out. As far as releases we recently had the catalog remastered by Alan Douches who did the Death remasters. On top of that and separately, we recently transferred the 2 inch reels from Millennium, In Dark Purity, and the Slaves and Masters demo. So I've just been playing around with the tracks here in my studio and hopefully I can get Suecof to remix them at some point and eventually do a deluxe package with the original mix, the new mix and a disc of demos. We have the material and the tracks are there with those records. Of course it won't be anytime real soon since we want to focus on the new album and Metal Blade is doing the Spiritual Apocalypse and Rise To Power reissues first so we have a little time to figure it all out. ..But I am working on it all behind the scenes plus my plan to re record the Imperial Doom album and finally get a good recording of that. Something we can be proud of instead of the version that came out. I know people love it but it sounds horrible and we're the first to admit it. So we want to rectify that and its out there on YouTube for people that like the original. So I'm just trying to get the catalog upgraded as much as I can.
08. DEADLY STORM: Each of you is active in at least two or five other bands, do you think it is possible to be devote absolutely to a few projects or do the projects rob a time of each other? How do you manage to synchronize your time together, are there clear rules which bands have absolute priority when you are planning something?
LEE: You know amazingly it all works. Some of the projects aren't fully functioning or are still getting things together so it doesn't really take any time. In the case of Mike Hrubovcak he lives in New York so he has a band there in New York to work with. There's actually plenty of time for all of these projects believe it or not. I try to deal with guys who are professional musicians who like to do music and that's in their blood. They can walk in and play the songs the way they should be and then go back to whatever else they're doing. A project like Lavoizen which is my solo rock project is just an experiment for my vocals and focusing on that part of my influences of where I grew up. More on the rock side of things but the cool rock that is heavy. And that is a big learning experience for me and seeing where I can go on that end of my musicianship. Its fun for me so its what I do. I don't work a day job. I play music for a living so I try to take advantage of the extra time and try to fill my head with different recording techniques or a Photoshop trick or do something that enhances my music one way or another. Some guys are just drummers and they don't do anything else. I recommend learning as many instruments as you can which helps you on your main instrument. It just does... Anyway, back to the "does it interfere"?. So far, no ...and we actually have a replacement for Mark English for when and if the Deicide schedule conflicts with ours. I kind have a short list for all the positions to be honest. The band has survived with completely different line ups and we use different guys depending on what is happening and I think the fans understand that this is life and I just expect it at this point. Someone can't make it or they have something else so I have several players we rotate through it just depends on what is happening. Our bass player lives in the Ukraine now so I already can see us using a different bass player for a US show. We're just taking it as it comes for now. We only want to play good shows and not every dive bar in every back woods town. We did that and it didn't get us anywhere. We want to step up the quality of the live shows on our end too. With lights and sound gear, nice PAs and not some crackling speaker garbage. We're just trying to be a little more strategic in the shows we do and not just take the first thing that is offered. Its just not worth making the band look bad when the stage isn't sufficient or some other issue. We want the fans to be blown away not underwhelmed. Its like anything you've got to put in the work and the due diligence so we try to keep up with the latest gear and whats happening with the sound. We want to sound like the album and then some.
09. DEADLY STORM: You are basically veteran of the death metal scene when you look back at your beginnings and compare it with today, do you think the scene has become a closed matter and is setting limits or is there still place for development and progress?
LEE: There's always new talent coming up so there's always something to look towards. I think the death metal stamp has been set and now any new band doing it will be seen as retro or some mix of death and black metal. It can get confusing. I think there is a lot of new talent out there snd they seem to take from a lot of different styles. That's what I'm seeing. There's just a flood of music out there so it really is hard to keep up with everything. There's so many sub genres and as with everything there is good and bad you just have to figure out which is which. Monstrosity were there from early days and we've played all the clubs: the CBGBs, the Whisky A GoGos, the Z7s, theTrocaderos, The Riviera Theaters, The Masquerades,... We've played some good tours and our thing now is to step it up and take it further and just bring these songs to life in a killer way.
10. DEADLY STORM: Thanks a lot for this interesting interview Lee! And the last words for all old and new fans of Monstrosity all over the world are yours ....
LEE: Thanks for the interview. Hope to see everyone on tour. Remember to check out the album and if it doesn't grab you the first time give it a few more spins it will grow. Trust me!! Check out the new album The Passage of Existence, check out the reissues of Spiritual Apocalypse and Rise To Power, check out our new exclusive t shirt design at
CD 2018, Redefining Darkness Records for english please scroll down Byl jsem překvapený, podobnou scenérii jsem neviděl již dlouho. Ze země vedle jednoho dávno opuštěného hrobu trčela jako nějaké znamení kostnatá ruka. Vítr naříkal a bědoval nad lidským osudem. Mezi náhrobky se vznášelo listí a z hřebů ukřižovaného Ježíše začala téct krev. Temné síly se ten večer probudily s nebývalou silou. Zombie povstaly, aby šířily na našem světě zmar, nemoci a old school death metal. DESCENT mě se svoji dlouhohrající prvotinou velmi mile překvapili. Výbušná směs švédského smrtícího kovu, chladu, thrashe, zkažené krve a lehkých odkazů na hard core, mi dělá opravdu dobře. Při práci v márnici člověk potřebuje také občas trošku relaxovat od porcování starých kostí. "Towers of Grandiosity" mě pálí v rukou jako kus rozžhaveného železa.
"Towers of Grandiosity" je hodně neurvalým, špinavým albem, doslova nasáklým chorobami. Vše utíká v rychlých rytmech, bubeník, ani zpěvák se s tím rozhodně nepářou. Výsledný pocit lze srovnat snad jen k dlouhým hodinám stráveným v nočních márnicích. Rozmlouvání s mrtvými, těla naskládaná na dřevěných stolech. Také cítíte ten chlad? DESCENT se nesnaží vymýšlet nové postupy, ale ty které předkládají, tak zvládají na výbornou. Ze skladeb doslova odkapává energie a nenávist. Riffy bolí, pálí, sálají. Smrt je zase tolik blízko. Už jste někdy viděli rozžhavenou ocel vylitou do ledu? Tak podobně na mě album působí asi nejvíce. Mám rád, když se zavřu do své staré kobky, zatemním okna a pustím si desku na plnou hlasitost. Tohle je zkrátka starý prašivý death metal se vším, co k tomu patří. Plesnivá nahrávka, u které budete zasaženi snětí. Skvěle!
Asphyx says:
I was surprised, I have not seen such a scenery for a long time. There was a bony hand on the ground beside a long abandoned grave. The wind wailing and lamenting over human fate. Between the graves the leaves fluttered and blood began to flow from the nail of Jesus crucified. The dark forces awoke that night with unprecedented strength. Zombies have risen to spread death, disease and old school death metal in our world.
DESCENT surprised me with their long length album. An explosive mixture of Swedish death metal, cold, thrash, corrupted blood and light links to the hard core makes me feeling really good. When you are working in a mortuary, you also needs a bit of relaxation for the old bones. "Towers of Grandiosity" are burning my hands like a piece of hot iron.
"Towers of Grandiosity" is a very dirty album, literally soaked with diseases. Everything runs in fast rhythms, the drummer and the singer are primordial. The resulting feeling can only be compared to the long hours spent in nightmares. Interview with the dead, bodies stacked on wooden tables. Do you also feel the cold? DECENT is not trying to figure out new procedures, but those that they show us, they play it really well. The songs literally drain energy and hate. Riffs hurt, burn, radiate. Death is so close. Have you ever seen glowing steel poured into ice? This album seems to me similar. I love when I am close in my old cell, the dark windows, and volume to maximum. This is just an old, gruesome death metal with everything that belongs to it. Moldy recording in which you are attacked by putrid. Great!
CD 2018, Mystic Production for english version please scroll down Žila byla v daleké polské zemi kapela, která si říkala BEHEMOTH. Vypracovala se od základů, postupně. Vlastní pílí a šikovností. Měla velký talent a potenciál. Vydala alba, která se navždy zapsala do kronik extrémní hudby. Vládl ji rukou pevnou a spravedlivou král Nergal. Pominu-li black metalové období, ze kterého tato smečka vzešla, osobně považuji za vrchol jejich tvorby album "Evangelion", na kterém se přiklonili k death metalu. Bylo to syrové, neurvalé dílo se spoustou nápadů. Hořelo a bolelo. Vše sedělo na svém místě, včetně vizáže, na které si začal král Nergal tolik zakládat. Kapela se stala slavnou a konečně dosáhla zasloužených poct. Bohužel, pak začala "hrát pro masy", soustředila se hlavně na image a pro moji maličkost začala ztrácet na zajímavosti.
Aby nedošlo k omylu, BEHEMOTH jsou stále velmi dobrou kapelou. Jen už skládají a hrají hudbu, které mě vůbec nebaví. Na mě jsou moc bombastičtí, patetičtí, forma u nich zvítězila nad obsahem. Sice se otevřeli většinovým metalovým posluchačům, dostali se do každých sluchátek, stali se pojmem, ale už to zkrátka není peklo jako dřív. Letos navíc s image připomínající nejvíc asi Piráty z Karibiku. Novinka se poslouchá tak moc "dobře" a příjemně, že mě to až irituje, vadí mi to. "I Loved You at Your Darkest" je pro mě (a to opět zdůrazňuji), spíše prázdným pojmem. Nezlobte se na mě, ale peklo zní úplně jinak. Nejvíc mi vadí asi takové ty chorály ve stylu DIMMU BORGIR, případně sóla, která vůbec neřežou (o "country" vsuvkách ani nemluvím). BEHEMOTH se vydali cestou (a nemůžeme jim to vyčítat), kdy budou hrát už jen hudbu pro peníze, budou chtít prodat co nejvíc CD. Stali se z nich rockové hvězdy se vším, co k tomu patří. Já už u toho ale nebudu. Na nové nahrávce jsem pro sebe nenalezl skoro nic. Temnota se nedostavila, strach také ne, o dalších emocích ani nemluvě. Jen nuda a šeď. Bohužel. Konec pohádky.
Asphyx says:
Once upon a time, somewhere in Poland, a group named BEHEMOTH was founded. This band rose up gradually from the basics. By its own persistence and skill. It had a huge talent and potential. It recorded the albums, which are written in the big chronicle of extreme music forever. The king Nergal ruled above this band by the hard hand and by justice.
Except for the black metal period, from whose this band was born, personally, I consider the album “Evangelion” as the top of their music production, because here they started to incorporate the death metal into their music. It was raw, the powerful album including a huge amount of ideas. It burned and hurt. Everything was at the right place, also the visual image, which began to be significant to the King Nergal. BEHEMOTH became famous, and finally, they received the deserved honors. Unfortunately, they started to play for the masses and focused primarily on their image, and that was a reason, why I lost the interest about them.
Not to be confused, BEHEMOTH is still a very good band. However, they write and play music, which I can’t enjoy. According to me, they are overly bombastic and pathetic, and the form wins over the content in their case. On the other side, they became open to more metal listeners, they reached almost every headphone and became the term, but they are not as diabolic as before. Moreover, this year they look like the pirates of the Caribbean due to their image. Honestly, the new record irritates me, I mind it. "I Loved You at Your Darkest" is for me (and I would underline this) like an empty notion. Don’t be angry at me, but the hell sounds completely different. Additionally, I don’t like that choirs in the style of DIMMU BORGIR or solos, which are very poor (and the "country"-like parts rather don’t talk about). BEHEMOTH started the journey (and we cannot blame them), on which they will play music only for money. They became the rock stars with all things, which belong to it. But I am out of there now. I didn’t find almost anything for me at the new record. The darkness didn’t come, nor scare, nor other emotions. Only boredom and grey. Unfortunately. End of story.
Tracklist:
01. Solve
02. Wolves ov Siberia
03. God = Dog
04. Ecclesia Diabolica Catholica
05. Bartzabel
06. If Crucifixion Was Not Enough…
07. Angelvs XIII
08. Sabbath Mater
09. Havohej Pantocrator
10. Rom 5:8
11. We Are the Next 1000 Years
12. Coagvla
band:
NERGAL - Rhythm, Lead and Acoustic Guitars, Throat, New Aeon Propaganda and War Strategy
