CD 2018, F.D.A. Records for english please scroll down
První prasklina v mé lebce se objevila již před lety. Postupně se rozšiřovala, způsobovala mi bolesti a trápila mě. Stal jsem se vlastním stínem, právoplatným členem death metalového záhrobí. Letos se můj stav o mnoho zlepšil. Způsobila to nová deska německých tmářů WEAK ASIDE. Vzal jsem do temnoty další zombie a začali jsme na novinku "Forward into Darkness" tančit jako zběsilí.
Pokud máte rádi smečky jako BOLT THROWER, PESTILENCE, MORGOTH, MASSACRE, DEMONICAL, ASPHYX, PESTILENCE, GOREFEST, AUTOPSY, UNLEASHED, DISMEMBER, tak budete spokojeni i s recenzovanou nahrávkou. Má v sobě vše potřebné pro reálný hnilobný zážitek.
"Forward into Darkness" na mě působí skvělým dojmem. Chorobný vokál, ostré riffy a hlavně všeobjímající temná atmosféra, tohle vše dělá z novinky hodně přitažlivý kus shnilého masa. Toulám se záhrobím se sluchátky na uších, navštěvuji opuštěné katakomby, nasávám nálady blízké smrti. Kdo z vás bude další na řadě? Budeš to ty? Podáme ruku té dámě s kosou a užijeme si večírek ve staré hrobce. Nemrtví povstanou a ocení dobrý zvuk, parádní "psychedelický" obal i jednotlivé skladby. Líbí se mi, jakým způsobem WEAK ASIDE smrtící kov uchopili. Songy postupně gradují, mají v sobě sílu a energii. Jedná se přesně o ten poctivý kus ryzí prašivé hudby, která dělá tolik dobře mému srdci. Buďte old school death metal! Buďte nemrtví! Poslouchejte "Forward into Darkness"! Skvěle!
Asphyx says:
The first crack in my skull appeared many years ago. Subsequently, this crack extended, it caused me pain and bothered me. I became by my own shadow, the legal member of the death metal afterlife. This year, my state of mind is much better which has a connection with the new album of the Germany band WEAK ASIDE. I took another zombie into the darkness and we started to dance on the new record "Forward into Darkness" like maniacs.
If you like bands as BOLT THROWER, PESTILENCE, MORGOTH, MASSACRE, DEMONICAL, ASPHYX, PESTILENCE, GOREFEST, AUTOPSY, UNLEASHED, DISMEMBER, you will be satisfied with this record. It contains everything necessary for the real putrescent experience.
"Forward into Darkness" has a great impression on me. Morbid vocal, sharp riffs, and mainly the omnipresent dark atmosphere. All these things make the new album the really attractive piece of putrid meat. I ramble through the other side with the earphones on my ear and visit abandoned catacombs, and soak the atmosphere so close to death. Who will be the next? You? We will offer our hand to the lady with the scythe and enjoy the party in the old chamber. The undead people will arise and appreciate the good sound, great “psychedelic” cover art and also individual songs. I like the manner how WEAK ASIDE grabbed the death metal. The songs gradually grow, little by little, they contain a huge portion of power and energy. This is exactly such piece of honest and true rotten music, which cause so good feeling in my heart. Be old school death metal! Be undead! Listen to the "Forward into Darkness"! Excellent!
Cassette 2018, Old Skull Productions for english please scroll down Země je zmrzlá a tvrdá jako život sám. Další vykopaný hrob v řadě, několik kilo hlíny a starých ostatků, prolezlých červy. Smrti si nevybírá a musíme tam všichni. Skláním se nad dírou v zemi a přemýšlím nad svým osudem. Exhumuji starou rakev, otvírám hákem víko. Očistím od prachu ztrouchnivělé kosti a nasávám hnilobný puch. Vypadá to, že jsem zde správně. Umrlec drží v rukou kazetu finských SKULMAGOT. Tváří se, jakoby umřel v křečích. Smrt mu kouká z očních důlků a směje se jako samotný Satan. Tahle exhumace se mi opravdu povedla. "Skulled to Death" je pro mě morbidním objevem letošního podzimu. Tak zastaralý, špinavý, ošklivý a mokvající brutální americký death metal jsem již dlouho neslyšel. Perfektně ošetřený je zvuk, obal odpovídá vzniku v katakombách a o nápadech netřeba mluvit. Jsou jak vystřižené z počátku devadesátých let. Hnis cáká na všechny strany a já vzpomínám spolu s kapelou na počátek stylu, zvaného Smrt.
"Skulled to Death" jest deskou, která je nastaveným zrcadlem všech ošklivých činů, které jste za svůj život potkali. Je ozvěnou ze starých časů, inspirováno jak evropskou, tak především americkou smrtící školou. Táhne se jako hnis, mokvající vřed, jehož zkažená krev vám pomalu proniká do žil. Pánové mají velký cit pro studené a ostré melodie. Album je plesnivou rukou shnilé mrtvoly. Rovnám si kosti do úhledných hromad, trávím v kostnici se SKULMAGOT čím dál tím víc času. Jsem tu, mezi mrtvými, velmi rád. Nasávám atmosféru rozkládajících se těl, užívám si temnou a mlhavou atmosféru. Přidávám postupně volume, zdravím duchy ze starých časů. Mé srdce i uši jsou již dlouhé roky nasměřované na reálný, poctivý smrtící kov. "Skulled to Death" je pro mě potvrzením, že náš morbidní svět ještě neshořel, nelehl popelem. Finové nahráli skvělé album, které nejvíc asi připomíná prašivou rakev, po okraj narvanou starými vzpomínkami na death metal! Mám sto chutí si vyrýt logo kapely nožem do vlastní kůže! Vynikající nahrávka! Potkal jsem svoji vlastní Smrt!
Asphyx says:
The ground is frozen and hard like our life itself. Another dug grave in a row, some kilos of soil and the old relics full of the worms. The Death is not choosing, and we all are going to end there after all. I am bending down over the hole in the ground and thinking on my fate. I reveal the old coffin, open the cover with the hook. I get rid of the soil from the old mouldy remains and inhale the putrid stink. It seems I am here correctly. The corpse holds the cassette of Finnish SKULMAGOT in his hands. His face indicates he had to die in convulsions. The Death looks from the eye holes and laughs like Satan.
I am proud on this exhumation. "Skulled to Death" is a morbid discovery of this autumn for me. I didn’t hear so rusty, dirty, hideous and moist brutal American death metal for a long time. The sound is perfectly treated, the cover art reflects its formation in the catacombs and it is unnecessary to speak about the ideas. Ideas are like cut out from the beginning of the nineties. Purulence splatter everywhere around and I remember along with the band on the beginnings of the style called Death.
"Skulled to Death" is like a mirror for all bad things, events, which happened in your whole life. It is like an echo from the old times inspired by the European and also primarily American death metal school. Musicians have a big sense for cold and sharp melodies. The album is like a mouldy hand of the rotten corpse. I collect the bones into the sightly heaps. I spend a lot of time with the SKULMAGOT in the ossuary. I like to be here with the corpses. I like to inhale the atmosphere of the decomposing bodies; to enjoy the dark and foggy mood. I gradually add the volume and greet the ghosts from the old times. My ears and my heart are directed to the real and honest death metal for long years. "Skulled to Death" is a confirmation for me that our morbid world didn’t burn down yet. Finnish musicians released the great album, which reminds me of a mouldy coffin full of the old memories on the death metal. I have irresistible impulse to engrave the band's logo with the knife into my skin! Great record! I met my own Death!
Tracklist:
1. Cum Culprit
2. Skulled To Death
3. Furnace Tan
4. Skuzzle
5. Old Boy
6. Terror Barn
7. Body Varial Error
8. Gastrointestinal Armageddon
Line Up:
Jaakko Forsman - Guitars, Bass, Drums (ex-Buried Alive)
A few questions - interview with death metal band from Finland - SKULMAGOT.
Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play , etc.?
Hails from Helsinki, Finland and thanks for inviting Skulmagot for this killer interview! The idea for Skulmagot came in the year 2013 i think with me (Ulti-Make/Vocals) and Spider (All instruments) to start a project for playing brutal US style 90’s era death metal. We both share an very intensive interest towards early 90’s US death metal, the style, sounds etc. This is something we both grew up with and it still dominates!! We agreed that we need to do some demotracks at least, and 2015 our first EP “Fascinated By Disgust” was recorded completely DIY-style in our private urine infested recording facility. It was released only on tape 2015, instantly sold-out.
Like i said, yeah we play brutal US style OSDM. This has nothing to do with the much anticipated Finnish Death Metal sound itself although we are from Finland.
Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?
Our recording and producing habits are really simple, primitive even. Spider has some tracks ready, and we compose the vocals in another session. I write all the lyrics, and do some pre-composition also for the tracks. Our way of recording and producing is really laidback, we dont care about any timetables. F.e. our debut album was released one year late.. Although this is (only) a two-man project, our calendars and timetables are a fucking mess. We had several different sessions last year, and it came out good! We are both in charge of everything, we do everything related to this band by ourselves. For the debut album cover artwork we had to turn to our Malesian maniac brother Irwan and took the sick art from Ironworx Gravefix. Other than that all DIY..
We have a few different rehearsal rooms where we can record and produce everything.
How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?
First EP was 100 copies on cassette and so is the debut full-length also. We released only on C-Cassette and digitally. The first batch was released through the Hungarian tape-label Old Skull Productions and there will be also US edition through Headsplit Records on cassette. Also our first EP will be re-issued through Headsplit so things are really moving forward! These will be also 100 copies each.
Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?
Lyrics by me (Ulti-Make).. we make these song titles together ofcourse, but i make the final touch with the goriest detail. The themes are as brutal as the music, so no one gets out alive!! We have for example a track called Force Fed Testicles, so hold on to your testicles, or Skulmagot might serve them to you as salty snacks to go with your hangover beer!! Human Kebab for the dessert and Gastrointestinal Armageddon will commence!
Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?
Logo was created by Spider, but we did it in collaboration ofcourse. I threw in some ideas also.. Visuals are very important thing for any band i think, and our logo, coverart, photos etc. represents our art and expression perfectly. First EP’s coverart was done by Spider. For the debut album we purchased the art from our old friend from Malaysia.. Social media has made things alot of easier, but i miss the old simple times.. And we’re glad that f.e. the analog formats are strong, and people are turning away from the social media brainwash..
Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?
The first EP was self-released and for the debut we got introduced to Old Skull Productions operating in Hungary. They released the first batch of our debut in cassette. Tape trading are blooming again through small distros and labels and we have gained a really good exposure in other countries also other than Finland…
Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?
We are die hard 90,s era US death metal freaks.. for me influential and important bands still are early CC, Immolation, early Deicide, Brutality etc.. Our inspiration for this material seems to be endless, we are living strange times..
Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?
We are planning to send the debut to some labels for the future cd release. Tapes has been sent and handed over, Headsplit Records from the United States actually contacted us for the re-issue of our first EP and for the debut. We’ve contacted some really UG labels, let’s keep things abit under the radar here...threre are many great underground labels out there.
How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?
We’ve done alot of shows with our previous bands, Spider still has a few active bands he’s playing with. Skulmagot are a two man operation and we got some really good offers for shows after our first EP, but we didnt have enough time to gather a live setup. This is something we are working with in the future and hopefully Skulmagot will do some special shows also some day. We dont care where we play, i think the best venues are small intimate spaces where there are a house full of maniacs and and intensive show.
What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?
We started writing demo tracks for our 3rd release. The stuff sounds really brutal and heavy as shit, so there will be more facemelting Skulmagot ooze cummin’ out! We are also planning a split-release with some Finnish bands in the future..
We create this stuff mainly for the love for the 90’s are death metal sound and our urge to play such music. i think we will operate with future releases, splits etc. in the cummin’ years.
How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?
We have bandcamp, facebook and instagram. Contacting our email is the best way to cntc us.. Social media is a disease but a very good tool for promoting etc..
Thanx for the interview.
Thanks for inviting us!! Remember to buy records, go to shows and support the underground! Stay ugly! And remember to drink shitloads of them beeers!!!
Vážení a milí čtenáři, rád bych vám moc poděkoval za přízeň! Dnes jsou to čtyři roky, co byl založen tento skromný fanouškovský blog. Jsem moc rád, že mě/nás navštěvujete a hlavně že se vracíte. Hrozně moc si toho vážím a vaše kladné ohlasy mě nabíjí další energií. Nejsem/nejsme a nebudeme nikdy klasický webzine, nejsem a nebudu přísný hudební kritik. Stále jsem jen obyčejným fanouškem, který s vámi rád popije pivo, zařádí s chutí pod pódiem a pokecá o nové hudbě.
Máme za sebou skoro 3 tisíce! článků, denní návštěvnost vytaženou z prvotních 200 každodenních čtenářů, po čtyřech letech na cca 3500 denně (valná většina ze zahraničí), což je myslím, na jednoho malého českého blogera a čtyři roky psaní, snad slušné číslo. Neusínám ale na vavřínech, pořád věřím na poctivou mravenčí práci.
Nemůžu psát a podporovat všechny, dokonce ani nemůžu být na všech koncertech, není to v lidských silách. Ale snažím se, co síla, peníze a čas dají.
S dovolením bych rád poděkoval holkám překladatelkám (Duzl, Markéta a Petra), které mají tu sílu a překládají má mnohdy komplikovaná souvětí, rozhovory (které už i samy skvěle dělají). Díky Michalovi i Lence za parádní fotky (a za celkovou podporu!), protože bez nich bych měl na stránkách jen ty své, které se mnohdy nepovedou.
Hlavně ale díky vám všem, kteří se mnou máte trpělivost, přijdete a poděkujete. Vážím si toho.
Svůj třetí rok oslavily i Příběhy mrtvého muže, které jsou mojí soukromou výpovědí a soupisem zážitků z devadesátých let. Příběhy jsem původně začal psát jako takovou poctu, vzpomínku. Jsem rád, že se vám líbí. Slíbil jsem si, že budu nadále pokračovat. Pak uvidím, zda je nevydat knižně, případně navážu zážitky z Plzně, kam jsem se přesunul. Tam začalo být na vysokoškolských kolejích pěkně veselo. Ale to je všechno ještě ve hvězdách. A Asphyxovy zápisky? Jsem až udiven, jak některé zaujaly, byly různě citovány a sdíleny. Vypadá to, že mí čtenáři jsou na stejné vlně jako já. Koneckonců, to byl i můj původní záměr. Udělat si na světě místo, kde bude extrémní metal hlavním tématem a mezi všemi těmi lebkami, zombie, hroby a vyhřezlými střevy bude cítit pohoda a nadšení z muziky jako takové. Plníte mi sny, víte o tom? Musím vám za to vyseknout poklonu až k zemi!
Poděkovat musím ale hlavně svoji rodině za trpělivost, že jsou shovívaví u mých nevyspání z koncertů, za večery, kdy místo toho, abych se věnoval jim, tak smolím slova a věty.
Dělám tohle všechno zadarmo, ctím pravý underground, jsem srdcař. Někomu se to nemusí líbit, ale já už zkrátka jiný nebudu. Ano, zažil jsem už i kritiku - občas si někteří myslí, že musím být všude, musím psát o všech a že jsem hudební webzine - ne, není to tak! Jsem jen stará metla, která píše o svých pocitech z desek, dělá rozhovory s kapelami, které mám rád a chodí na koncerty, na které chce - nic jiného v tom nehledejte.
Díky vám všem přátelé, kteří ještě v dnešní době čtete! Podporujte muziku a poslouchejte ji srdcem! Jakub, zvaný Asphyx
--------------------------------------
Thank you very much to all my friends who visits our DEADLY STORM blog! We celebrate four birthday today! Cheers! Support underground and good extreme music!
CD 2018, Krucyator Productions for english please scroll down Má rakev je studená a prázdná. Stále mi nedají pokoj, ani po smrti. Démoni temnoty mě opět povolali, abych zničil svět. Za pomocí hudby šílených smrtonošů PULVERIZED zapálili mé ostatky a já shořel v nekonečných mukách. Znovuzrozený, děsivější než dřív. Jsem opět zde, abych šířil zlo! Inferno může začít. PULVERIZED mě již prvním poslechem doslova smetli z povrchu zemského. Jejich death metal je sice klasický a tradiční, ale má v sobě doslova devastující účinek. Morbidní, chorobami nasáklý vokál, riffy, řezající do těch nejcitlivějších míst a všeobjímající pochmurná nálada. Chilané stvořili hodně prašivé dílo.
V "Monuments of Misanthropy" lze vystopovat vlivy OBITUARY, MORBID ANGEL, DEICIDE, KRISIUN, případně starých SUFFOCATION. Všechny skladby řežou tou správnou stranou nože, jsou temné, zákeřné a opravu připomínají čerstvé exhumování rakví. PULVERIZED jsou nejen velmi zručnými řemeslníky, ale (a to je velmi důležité) hlavně dokáží songy doslova vymáchat ve zkažené krvi. Všude kolem se vznáší mrtvolný puch, smíchaný se sírou. Tahle parta ví moc dobře, o čem je peklo. Má rakev znovu hoří a já už se těším, až se stanu prokletým popelem. Kolem duní novinka chilských maniaků a celková atmosféra je podtržena setkáním se samotnou smrtí. Starý, prašivý smrtící kov, zdá se, neřekl ještě poslední slovo. Z katakomb se ozývá neurvalý řev. To se hlásí o slovo PULVERIZED. Death metalová kapela, která jako bájní jezdci apokalypsy, přišlasvojí hudbou spálit na popel i vás. Absolutní smrt! Velmi dobře!
Asphyx says:
My coffin is cold and empty. I still have no peace even after my death. The demons of darkness called me again to destroy the world. With the help of mad death bearer band PULVERIZED my remains were burned and I was burned in endless tortures. Reborn, terrifying than before. I am here again to spread the evil! Inferno can begin.
PULVERIZED smashed me from the world within the first listening. Their death metal is classical and traditional however, it has devastating effect. Morbid, vocals filled with diseases, riffs cutting right into the most venerable places and the omnipresent gloomy mood. Those Chileans made a really dusty work.
In “Monuments of Misanthropy” you can hear the influence by OBITUARY, MORBID ANGEL, DEICIDE, KRISIUN, or the old SUFFOCATION. All those songs cut with the right side of a knife, they are dark, insidious and they really remind me fresh exhumations of coffins. PULVERIZED are not only very skilled craftsmen, but (and this is very important) they also know how to rinse their songs in spoiled blood. All around us is a dead-body smell mixed with sulphur. This band know very well what the hell is about. My coffin is burning again and I am looking forward to be cursed with ash. Around sounds the new album by those Chilean maniacs and the overall atmosphere is underlined by the encounter with the death itself. Old, ashy death metal, as it seems, has not yet said its last word. There is the savage scream coming from the catacombs. That is PULVERIZED. Death metal band which came with its music to burn you to ash just like the riders of apocalypse. Absolute death! Very good!
Bydlím v sedmém patře nad městem, které si říká Plzeň. Na balkóně, v častém větru koukám do kraje mezi panely. Sleduji - opilé povaleče, bezdomovce, ti zaujmou na první pohled, protože jsou cítit i na dálku a křičí a obtěžují ostatní. Policii nevidět a tak se mladé maminky táhnoucí za sebou své minilidi vyhýbají poblitým chodníkům. Do toho ševelí listy vzrostlých břízek. V hokejbalové hale zazní další góóól. Slunce svítí a ukrajinský dělník budující další patro budoucí i minulé ubytovny pro otroky ze stepí opět pronesl asi nejspíše shluk sprostých slov. Závidím kuřákům, protože ti v podobné momenty vyfouknou kouř, zatváří se vážně a jejich oči mrkají do zbytku dýmu.
Jenže nekouřím a tak jsem jen obyčejný chlápek ze sídliště, kterého vyhnali po práci z bytu, protože se tam šúruje, uklízí, vysává, ometá prach a to bych překážel, případně nadával, kdybych vzal také hadr do ruky. Sousedům zase voní smažené řízky a divím se, jak se mohli dožít už skoro 158 let, vždyť přece vše přepalované je tak nezdravé a bio u nich nevedou. Svobodná matka z prvního patra, která má tak šíleně smutnej pohled, si koupila nové auto s objemem motoru snad 0,5 litru s nula emisemi, prý. Auto škytá, nahlas vrní a stane se pro mě na dlouhou dobu zcela novým zvukem, který si zařadím mezi ostatní až ve chvíli, kdy si přiveze svého dalšího (asi už padesátého v pořadí) nového tatínka pro synka.
Hele, někdo to přepískl! Partička páprdů, jdoucích po výplatě z nedalekého Sport baru. "Babiš je kurva, komunisti svině, uprchlíkům se nedáme": křičí mezi bloky domů. A samozřejmě: "Viktorka Plzeéééň!!!" Všechno jeúplně v pořádku, den plyne jako každý jiný. Jen ta slečna, vlnící se po asfaltu se sem nějak nehodí. Vypadá ztraceně, jako jedna z mála nekouká do telefonu a nehladí jej. Chtěl bych jak superman skočit dolů, zeptat se co a jak, jestli nemá čas a chuť na kalíšek něčeho dobrého. Neudělám to, protože jsem zadanej, ženatej a stejně by si mě nevšimla, leda bych spadl přímo na ní. Tak jen dál závidím kuřákům, protože teď bych si s chutí zapálil a vyfoukl rozkošně kouř do větru.
Pitbul je silnější než osm přežraných jezevčíků, tři čivavy i dva další smetáci. Vypadá to tak, všichni se diví, že se servou, i když jsou na to tihle kluci psí šlechtění od věku věků. Nikdo si aspoň přes vřavu nevšimne obrovského vytlačeného hovna z vlčáka obecného. Pán v maskáčích se tlumeně směje. Na hřišti z čerstvého písku to dělá můj miláček nejraději. Dvě malinké holčičky popadnou lopatky, kyblíky, zacpou si nosánky a křičí: "Mamííí, pomoooc, vlk". "To není vlk, milé děti, to se vám jen pes vysral na hřiště": chce se mi je opravit, ale nechám to být.
Raději svůj zrak nasměřuji na partu cyklistů, longboardistů a bruslařů, kteří v širokých kalhotách připomínajících japonské nindžy, vráží do starých babiček. Ty jim zahrozí holí, ale mladí si ještě myslí, že oni nikdy staří nebudou a největší vodvaz je jezdit jako prase, protože vole youtuber Jouda měl takovej skvělej trik, jak přejet bábu podél. Všechno je v nejlepším pořádku, máme se dobře, slunce svítí, vítr vane, dlouho nebyla válka a natlačit co do huby. V práci si to chvilku odsedíme, pak nahodíme internet a svět je krásný jako nikdy předtím. Řeknu vám, takhle ze sedmýho patra si připadám trošku jako bůh. Myslím toho vopravdickýho, ne jak si ten magor naproti myslel, že je taky božský a střílel po lidech ze vzduchovky. No a co, tak párkrát vynechal prášky, co má bejt? Schizofrenie přeci není úplně nebezpečná, říkal ošetřující lékař přímo do televize. Pán, bojím se napsat oběť, co přišel o oko, by asi mluvil jinak, ale na něj sere pes.
Ještě že už je po volbách, myslím ty, co někoho volíte, on vyhraje a nakonec je tam někdo jinej. To bylo všude spousta strhaných plakátů a letáků. Několik kilo slibů se vznášelo jak papíroví draci ulicemi. Na každým trávníku bylo vidět, jak se máme dobře, jak bude všechno zadarmo, jak budou čisté ulice, bez svoloče a psích hoven. Jak se budeme všichni k sobě pak chovat hezky, mile a přátelsky.
"Samueli, nešahej na to!":rozčiluje se stokilová matka oblečená do elastických kalhot s půlkou zadku venku. Nevadí ji podivné chlapcovo jméno, ale jeho úlovek - zbrusu použitá feťákova stříkačka. Zatrne mi, žloutenka není žádnej med, to vám povím, mladá paní. A tu prdel si prosím schovejte, abyste lidi okolo nějak netentononc. Trošku soudnosti, co, mámo Samuela? A hele, tenhle cápek patří k vám? Koukám, že fakt vrána k vráně sedá, táta vašeho syna je tenhle čurák od kosti? Ulicí jde, s řetězem kolem krku, v teplákách od Vietnamců, nejnovější přírůstek našeho biotopu. Člověk vymrdaný. V hlavě má nasráno, rozuměj nic. Tupé hovado, se kterým jsem měl už jednou výstup, na moji ženu nikdo blbý kecy mít nebude. Naši manželé si svorně vynadají do kurev a odcházejí směrem k domovu. Nad městem svítí slunce a v jeho záři se těší na další díl oblíbeného seriálu. Opět lituji, že nekouřím, ale to už by bylo na krabku. Opírám se o zábradlí, nasávám vůni podzimu a jsem tu vlastně moc rád. Není to tady tak hrozné jako dole ve městě nebo kolem autobusáku. Nějak mě minula touha po satelitu v nedalekých vsích. Sleduji rád cvrkot dole na chodníku. Jsem jak starej dědek, co je vnitřně spokojený a nad věcí, že vůbec ještě existuje. Mám ženu, děti, auto, kde bydlet. Jsem za to vděčný. Jen si někdy říkám, jestli si ti malí homo sapiens dole pode mnou nedělají trošku problémy sami. Jestli jsme to s tou svobodou nepřehnali. Jestli by aspoň občas neměla morálka, čest a hrdost fakt zvítězit. Proč je čím dál tím víc lidí tak naštvaných? Ale já nemám komu co do čeho kecat. Vždyť jsem jen pán ve středním nejlepším věku, co nekouří a bydlí v sedmém patře nad městem, které si říká Plzeň.
Všechny postavy mého pozorování jsou smyšlené, přesto opravdu existují možná i u vás na ulici.
Zdravím NECROPHOBIC! Ahoj Joakim, som rada, že si si našiel čas na tento rozhovor. Tento rok Vám vyšla doska s názvom "Mark of the Necrogram", ktorá je už ôsma v poradí a som si istá, že máš k tomu veľa čo povedať. Aké sú vaše pocity niekoľko mesiacov po vydaní? Ste s ňou úplne spokojní, alebo predsa existuje niečo, čo by ste s odstupom času urobili inak?
Pocity sú stále dobré. Vidím, že ľudia stále kupujú naše CD a často pridávajú fotky na sociálne siete, čo je dôkazom toho, že záujem stále neskončil. Myslím, že sme pre tento album mali naozaj silný materiál a keď sme vstupovali do štúdia, mal som veľmi dobrý pocit. Je to len niečo cez rok, čo som začal nahrávať bicie pre nový album, od toho momentu začal rásť a postupne sa z neho stávala beštia, ktorou aj naozaj je. Nechcel by som na ňom zmeniť absolútne nič.
Necrogram bol zatiaľ zobrazený na obaloch všetkých vašich dosiek ako nejaký váš osobný symbol, ale tentoraz ste ho použili aj v názve albumu. Mali ste preto nejaký dôvod?
Nastal čas vzdať hold symbolu, ktorý s nami putuje už od roku 1991 a prvý raz sa svetu ukázal na obale nášho druhého dema „Unholy Prophecies“, ktorý vyšiel neskôr v tom istom roku. Tým, že je súčasťou názvu albumu aj titulnou skladbou pri najmenšom podľa mňa ukazuje akú silu si myslíme, že má. Dostane sa tak do väčšej pozornosti fanúšikov.
Niektorí z nás by mohli predpokladať turné na podporu nového albumu, avšak nikde som si nevšimla nejaké vaše chystané koncerty. Plánujete v blízkej dobe nejaké väčšie turné? Veľmi ma teší vaša potvrdená účasť na budúcoročnom festivale GOTHOOM 2019 na Slovensku. Tešíte sa na nadchádzajúce letné festivaly?
Už viac nechceme vyrážať na turné, ktoré trvá niekoľko mesiacov. Radšej sme sa vybrali cestou robiť menšie turné a pomiešať ich aj s festivalovými, či víkendovými koncertmi, čo nám oveľa viac vyhovuje a lepšie zapadá do nášho každodenného života. Nehovorím, že už nikdy nevyrazíme na dlhšie turné, pretože sa môže objaviť nejaká lákavá ponuka na turné, ktorého súčasťou by sme chceli byť, ale znovu chcem zdôrazniť, viac sa stotožňujeme s kratšími tour a hraním na festivaloch.
Áno, na festival Gothoom sa veľmi tešíme a dúfame, že festivaly v roku 2019 nás dostatočne zamestnajú.
Povedzme, že staro-nová zostava je späť v kapele. Myslím, že návrat Sebastiana a Johana do kapely je to najlepšie, čo sa mohlo udiať. Čo sa stalo tých pár rokov dozadu medzi tebou a Sebastianom a ako ste opäť našli spoločnú reč?
Na otázku, čo v roku 2011 zapríčinilo zlom medzi nami nie je jednoduchá odpoveď. Hrali sme spolu mnoho a mnoho rokov, trávili všetok čas na turné spoločne a už sme boli proste príliš unavení a naštvaní jeden na druhého. Jednoducho povedané, tá energia a elektrina medzi nami vymizla. Sebastian si chcel spraviť dlhšiu prestávku a Johan jednoducho nasledoval jeho rozhodnutie.
Ako iste viete, ja, Tobias a Alex sme už boli unavení z čakania na ich návrat, tak sme pokračovali s Fredrikom Folkare a Robertom Sennebäckom. Šli sme na turné s Morbid Angel a v roku 2013 sme nahrali album “The Womb of Lilithu”. A potom nastali tie sračky s Tobiasom, ktoré ma donútili vyhodiť ho z kapely a neskôr jeho miesto zaplnil Anders ako staro-nový vokalista, ktorý bol mimo kapelu od roku 1994.
Kapela pokračovala úspešne ďalej, ale súčasne som začal mať pocit, že vo svojej vlastnej kapele sa necítim ako doma. Nevedel som, čo mám s tým zlým pocitom robiť, ale vedel som, že sa to skôr či neskôr bude musieť vyriešiť. Čas ubiehal a ja som začal byť opäť v kontakte so Sebastianom a Johanom. A vtedy som konečne zistil, čo je potrebné pre vyriešenie mojej situácie. Aj napriek tomu, že to bolo veľmi ťažké rozhodnutie, povedal som Fredrikovi, že ho musím nechať ísť aj napriek skvelým rokom a časom, ktoré sme spoločne v kapele strávili.
Sebastian a Johan to cítili nakoniec rovnako, takže keď som im navrhol, aby sa opäť pridali ku kapele, ani na sekundu nezaváhali. Teraz je všetko v starých koľajách tak, ako by to malo byť. Radosť hrať spolu sa vrátila na 100% a môžem povedať, že je to znovu elektrizujúce. Toľko vecí je znovu úžasných.
Predchádzajúci gitarista, Fredrik Folkare sa postaral o produkciu, mix a mastering na vašich posledných doskách a takisto aj na tej novej. Nemal problém uvoľniť miesto v kapele týmto dvom nerozlučiteľným gitaristom? To značí, že ste sa rozišli v dobrom, bez konfliktov.
Keď som povedal Fredrikovi, že musí opustiť kapelu, myslím, že to spočiatku nechápal. Nič zlé sa predtým v podstate nestalo a ako som už spomenul, prežili sme spolu s kapele skvelé časy, a ako všetci isto vedia, Fredrik je fantastický gitarista a skladateľ.
Potom sme spolu dlhšie nehovorili, ale nikto z nás nebol nahnevaní, žiadna zlá krv medzi nami nebola. Takže, keď sme ho oslovili, či by pre nás nechcel nahrať EP-ko „Pesta“, najskôr to bolo trochu čudné, ale vrátilo sa to do normálu. Takže je to teraz také, ako to bolo predtým, keď ešte Fredrik nebol súčasťou kapely.
Nechcem veľmi vyzvedať ohľadom nepríjemných situácií počas existencie kapely, ale dovoľ mi opýtať sa len jednu vec, ktorá sa týka Tobiasa. Mali ste nejaké podozrenie, že má nejaké „osobné problémy“? Jeden raz som videla váš koncert v Prahe a Tobias počas vystúpenia vypil celú fľašu whisky. Bolo to preňho normálne?
Mal som naozaj dobré dôvody nechať ho ísť. Nebolo to jednoduché rozhodnutie, ale bola to jediná možnosť, jediná cesta ako pokračovať. Nemám a nevidím žiadny dôvod o tom viac hovoriť. Mal dobrý život, so svojou rodinou aj v kapele. Spôsobil si to sám.
Keď nahliadneme späť do rokov osemdesiatych, ako si spomínaš na tvoje začiatky ako hudobníka? V ktorom momente si sa rozhodol založiť metalovú kapelu? Bolo ťažké nájsť správnych ľudí do kapely? Povedz nám niečo o vašich začiatkoch spolu s Davidom Parlandom.
Spolu s mojimi dvoma najlepšími priateľmi sme založili túto kapelu v roku 1989, ale ešte predtým sme sledovali ako sa táto nová undergroundová scéna vyvíja, rastie od svojich útlych začiatkov. Boli sme pri zrode kapiel ako Morbid, Nihilist, Dismember, Treblinka a mnoho iných, ktoré vystupovali v malých začínajúcich kluboch, nadšene sme si kupovali ich demá. Okrem toho sme kupovali obrovskú kopu rôznych UG fanzinov a hltali sme všetko, čo sa týkalo týchto nových hudobných žánrov a kapiel z celého sveta. To samozrejme podnietilo aj naše túžby založiť kapelu a vytvoriť niečo vlastné, niečo, čo nám na scéne chýbalo.
Ja a David sme sa poznali od začiatku roku 1980, keď sme spolu v škole skončili v rovnakej triede. Avšak rozprávať sme sa začali až o niekoľko rokov neskôr, keď sme zistili, že obaja milujeme Iron Maiden. Od tej chvíle sme sa začali viac spolu rozprávať a stali sa z nás nakoniec najlepší priatelia.
Vaše hudobné smerovanie je niekde na pomedzí black a death metalom. Vo vašich začiatkoch, napríklad na demo nahrávke “Unholy Prophecies”, vokalista používal ešte dosť “murmur” vokál, ale neskôr ste začali používať viac black metalovú polohu spevu, ktorá je pre vás špecifická v podstate až doteraz. Prečo je tomu tak?
Vývoj našej muziky od úplných počiatkov, prvých krokov až do dnešnej podoby, do ktorej sa vyformovala je najľahšie asi vysvetliť prostredníctvom skutočnosti, že v prvých rokoch pri zrode kapely sme to boli len my dvaja, ja a David, ktorí tvorili NECROPHOBIC, a aby sme boli schopní nahrať naše prvé skladby na demo, potrebovali sme pomoc ďalších hudobníkov, ktorý boli v podstate iba „nájomnými hráčmi“. Melódie tu boli už od úplných začiatkov, keďže sme sa snažili vytvoriť mohutný, atmosferický zvuk, ale vokálne sme žiaľ nenašli najlepšiu cestu ako sa trafiť do zvuku, ktorý sme sa pokúšali dosiahnuť. Samozrejme, boli sme vtedy spokojní s vokálom, ktorý nahral Stefan Harrvik, ale nebolo to presne to, čo sme hľadali.
V roku 1992, po tom čo sme nahrali naše vinylové EP-ko “The Call” (vydané začiatkom roku 1993), sme oslovili nášho priateľa Andersa Stokirka, ktorý bol vtedy gitaristom a vokalistom v death metalovej kapele Hetsheads, či by bol ochotný pripojiť sa ku kapele a stať sa naším permanentným spevákom. Jeho vokál bol presne taký, aký sme hľadali, skvelo zapadal do nášho mixu death a black metalu. Bol surový a Anders dokázal vylúdiť nízky aj vysoký tón, mal dve polohy vokálu a aj scream. Taktiež dokázal použiť „zrozumiteľný“ štýl spevu, ak viete, čo tým myslím. V podstate môžete v jednej chvíli počuť jednotlivé slová skladby a pritom si vokál stále zachováva svoju surovosť. Všetko do seba konečne zapadalo.
Videl si film “Málmhaus”? je to pekný obraz toho, ako nám metalová hudba (alebo akákoľvek hudba) môže pomôcť v ťažkých životných momentoch, preniesť sa cez bolestnú stratu alebo zlyhanie. Myslím, že by to mohlo reflektovať situáciu mnohých z nás, prečo sme niekedy v minulosti začali počúvať metal. Proste nájsť nejakú útechu. Samozrejme, hovorím len o začiatkoch. Pamätáš si na svoje skoré detstvo, ešte predtým ako si objavil metal, kto ťa priviedol k tejto hudbe?
Ten film som zatiaľ nevidel, ale ďakujem ta tip, niekedy si ho pozriem.
Naozaj neviem konkrétne povedať, čo ma viedlo k tejto muzike, ale moja mama v sedemdesiatych rokoch počúvala veľa hudby rôznych žánrov, takže hudba tvorila veľkú časť môjho detstva. Prvé spomienky, ktoré mám sú, že som mal rád najmä muziku, ktorá zvukovo obsahovala nejaký druh dramatických alebo teatrálnych vibrácií. Ak sa to ešte spojilo s nejakou ponurou, smutnou atmosférou, bola to pre mňa absolútna výhra.
V roku 1982 som začal počúvať niekoľko švédskych punk rockových kapiel, ku ktorým ma priviedli nejaký chalani v škole, ale o niečo neskôr, asi o rok v letnom tábore mi jeden kamoš pustil zopár skladieb od Iron Maiden a v tom momente som bol závislý. TOTO bola moja muzika. A od toho dňa som sa stal metalovým fanúšikom.
Aké druhy filmov máš najradšej a ktorý film je tvoj obľúbený?
Mám rád naozaj veľa filmov, je ťažké vybrať z nich jeden konkrétny. Mám rád filmy viac-menej zo všetkých žánrov, ale obzvlášť mám rád sci-fi. Je to veľmi široký žáner, a neobľubujem také tie filmy s monštrami, aj keď aj tie môžu mať niečo do seba, ale viac niečo na štýl filmu „Kontakt“.
Ktoré obdobie kapely považuješ osobne za najlepšie?
Toto, kurva, toto obdobie je najlepšie.
A čo tvoj vývoj ako bubeníka. Máš niečo špeciálne v tvojom bubeníckom sete? Rozmýšľal si niekedy nad tým, vymeniť bicie za gitaru alebo dokonca vokál?
Môj štýl hrania je dosť old schoolový a rád by som ho ponechal takým jednoduchým aké je. Ponechať bicie ako pevný základ k budovaniu agresivity z gitarových melódií. Skúšal som hrať na gitaru, ale naozaj to nebolo nič prevratné. Z času na čas sa mi podarí zložiť nejakú muziku na mojej gitare, potom to zahrám Sebastianovi aj so slovným výkladom a opisom, akoby som chcel, aby to znelo.
Niekoľko mojich známych a priateľov si myslí, že by som mohol byť dobrým frontmanom, pretože mám nejaké predpoklady, ale... spievanie mi absolútne nejde! Hahaha....
NECROPHOBIC je na scéne už takmer 30 rokov. Vieš si predstaviť, že o nejakých 15 rokov budeš ešte stále hrať? Hrať až do smrti, haha:)).
Ak nám naše telesné schránky dovolia pokračovať, tak áno, myslím, že aj o 15 rokov budeme ešte stále oddaní kapele.
Škandinávia je pre mnohých z nás veľkým lákadlom. Vlastníte neuveriteľne obrovské prírodné bohatstvo, lesy, nedotknutú prírodu. Musí to byť raj pre turistov milujúcich lozenie po horách. Ako si na tom ty, si viac mestský typ človeka alebo naopak radšej vybehneš niekde do lesa nasávať novú energiu, silu a možno aj inšpiráciu?
Ja som mestský človek. To je bez debát. Svoju silu, energiu a inšpiráciu čerpám odvšadiaľ.
Máš nejaký obľúbený podnik, kde zvyčajne chodievaš na pivo, alebo len tak tráviť čas s priateľmi?
Pre mňa osobne je to jedna spoločnosť, ktorá organizuje povedzme tomu večierky. Nie je to klasický klub. Prial by som si, aby v Štokholme bolo viac metalových podnikov.
Veľmi by ma ešte zaujímalo, či máš vo svojom voľnom čase nejaké nezvyčajné hobby? Som si istá, že nepresedíš celý čas za bicou súpravou.
Som športový maniak. Sledujem futbal a hokej, takže to je moje naj hobby. Sledovanie športových zápasov a turnajov v hokeji a vo futbale je pre mňa najväčším druhom zábavy. Tímom môjho srdca je Djurgårdens IF (futbalový aj hokejový) zo Štokholmu a takisto som fanúšikom londýnskeho futbalového klubu Tottenham.
Na koniec rozhovoru sa zvyčajne pýtam na jednu špecifickú vec. Skús si predstaviť, že hráš svoj úplne posledný koncert v živote. Kde by si chcel, aby sa tento koncert konal, kto by ho mal navštíviť a akú skladbu by si si vybral zahrať ako poslednú vo svojom živote?
Wow, moja myseľ práve explodovala s neobmedzenými možnosťami odpovedať na túto otázku, hahaha. OK, poďme sa pohrať s možnosťou mať koncert vonku, napríklad na štadióne Stockholm Olympic Stadium. Som na pódiu s ostatnými chalanmi z kapely a hráme cover verzie skladieb našich najväčších vzorov, a všetci tí hrdinovia sú taktiež s nami na pódiu. 100 kamier nás natáča a všetko to napokon skončí na DVD alebo akomkoľvek formáte, ktorý je možný.
Ďakujem ešte raz za tvoj čas a želám ti všetko dobré v kapele, ale aj v osobnom živote. Už sa neviem dočkať nejakého vášho koncertu v ČR alebo na Slovensku. Maj sa!
