DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 25. dubna 2020

Rozhovor - CIANIDE - Žijte svůj vlastní život, buďte upřímní sami k sobě a život bude jednodušší, věřte mi…


Rozhovor s legendární death doomovou kapelou z USA - CIANIDE.

Odpovídal Mike Perun, děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx. 

Recenze/review - CIANIDE - Unhumanized (2019):

Ave CIANIDE! Zdravím do chicagských katakomb! Když jsem se připravoval na tenhle rozhovor, tak jsem si o víkendu našel všechna alba, která od vás mám. Zjistil jsem (a kamarád mi to potvrdil), že první deskou, která se k nám dostala, tak byla nahrávka „A Descent Into Hell“ z roku 1994. Víš co je zajímavý? Já jsem v celé vaší diskografii nenašel jedinou slabou desku. Jak je to možný? Máte na to nějaký recept? Tolik let si držet tak vysoko laťku kvality. 

Je to trochu divné, protože naše debutové album “The Dying Truth” je to, s kterým jsou lidé až dodnes nejvíce spjati. Díky za poklonu - „bez slabých desek“. Odpověď je jednoduchá i komplikovaná. Jednoduchá v tom, že píšeme skladby, které chceme slyšet především a hlavně MY. Musí to být skladba/album, které bych si rád poslechl, stejně tak, jako zahrál naživo. Samozřejmě znám docela dost lidí v kapelách a díky rozhovorům s nimi zjišťuji, že se nejedná o skutečné „fanoušky“ své vlastní hudby. Což je podle mě praštěné. Jak nemůžeš být fanouškem vlastní tvorby? Složitá stránka toho je, že díky tomu, že jsme fanoušky svých vlastních věcí, jsme také našimi nejtvrdšími kritiky, a proto je pro nás vždy kurevsky nekonečné napsat a dokončit novou skladbu. Možná to někteří lidé považují jen za jednoduché „jeskynní“ skladby nebo tak něco, ale každá nota, každá pauza, každý úder bubeníka pro nás něco znamená - a nakonec i samotná skladba. Nevím, jestli dělat to jakýmkoliv jiným způsobem je v pořádku, ale ne pro CIANIDE... 


Na poslední EP „Unhumanized“ jsme museli čekat dlouhých osm let. Vydali jste sice mezitím splitko s NEKROFILHT, které mimochodem vyšlo na vinylu u českých DOOMENTIA RECORDS, ale musím přiznat, že už jsem byl hodně nedočkavý. Proč vám to trvalo tak dlouho? Byly důvodem peníze? Čas? 

Rozhodně ne peníze. Byly to jen skladby, které jsme do té doby měli napsané a dokončené. Jak jsem řekl výše, nejenže to trvá věčnost, abychom skladby dokončili, nejsme také „seriózní“ kapelou v tom smyslu, že nemáme důvod ke komodifikaci naší hudby. To není naše živobytí. Nemusíme hrát, abychom měli na jídlo. Stále si rádi jednou týdně zajammujeme, ale jinak žijeme „reálný život“, který nám v tom brání. O to víc, když pomyslíme na naše ročníky, a navíc,.. 8 měsíců uteklo jak voda a my jsme se nedotkli našich nástrojů. Pak přijde nabídka koncertu, který prostě musíš hrát a to tě připraví o další 2-3 měsíce, kdy zkoušíš. Poté se měsíční pauza změní v tři měsíce a pak se cyklus znovu opakuje ... 

Každopádně, EP „Unhumanized“ je venku a ihned se zařadilo mezi má nejpřehrávanější alba. Člověk má při poslechu pocit, že se vrátil na časové ose do devadesátých let. Je vynikající! Jakým způsobem vznikalo? A jak vlastně tvoří CIANIDE nový materiál? 

Ve skutečnosti neexistuje žádný nastavený vzor kromě toho, že to všechno začíná u “všemohoucího riffu”. Pak tu skladbu prostě dáme dohromady. Selektujeme to různým způsobem, pomaleji, rychleji, přehazujeme části, obvykle jen proto, abychom se cyklicky vrátili zpět, odkud jsme původně začínali. Nahráváme si různé verze a po detailním poslechu je pak dále rozebíráme. Protože přinejmenším pro nás je přehrávání „naposlouchaného“ úplně jiný zážitek než jen hraní a "hashování" živě. Pak si vezmu ty nahrávky a za vzor postupy „Johna Tardyho“ a makám na tom, dokud nedostanu výsledek, který zní nejlépe, pak k tomu dodám texty … 


Mě se na vašich albech vždycky hrozně líbil zvuk. „Unhumanized“ není výjimkou. Jestli se nepletu, tak jste nahrávali u Jacka Controla v jeho Enormous Door Studios. Jak jste docílili tak prašivého a hutného zvuku? Na mě to působí, jakoby se nahrávalo ještě analogově nebo se pletu? Zajímavé je, že mi zvuk nahrávky přijde hodně podobný jako u předchozí desky „Gods of Death“. Mluvíte hodně do toho, jak by měla deska znít nebo to necháváte na zvukových mistrech? 

Vlastně to nahrál Sanford Parker v Decade Studios v Chicagu v březnu 2019. Vždy jsme chtěli spolupracovat se Sanfordem a právě teď pracuje zrovna tam. Bylo to poprvé, co jsme šli do „skutečného“ studia od “Divide and Conquer”, což byla naše poslední „pro“ studiová nahrávka . V (Slaughter Sound studiu) jsme nahráli Hells Rebirth a Gods of Death, takže jsme cítili, že bychom možná potřebovali jiný pohled na naši muziku. Víme, čeho jsme schopni, když nahráváme sami, ale díky našimi současnými možnostem a vybavení jsme pravděpodobně dosáhli absolutně toho nejlepšího, co bylo možné. Byl čas pozvednout to na jinou úroveň a to se povedlo, protože si myslím, že zníme nejlíp, jak jsme kdy zněli. Dalším důvodem je to, že kdybychom se nahrávali sami, tak by to trvalo mnohem déle. Se Sanfordem jsme věděli, že to dokážeme nahrát za dobu kratší než týden. O mix se postaral sám, bez našich připomínek. Trochu vyladění sem a tam, ale to je vše. Bylo to stylem: „Tady máš vole, dobře se u toho mixu pobav a pošli nám pak nějaké soubory, až to budeš mít“. A je to kurva dobrý! Nemyslím si, že bychom se mohli ještě někdy vrátit k domácímu nahrávání. Tohle nás zkazilo... 


Jsem fanoušek ze staré školy a hodně si potrpím na obaly desek. Pod „Unhumanized“ je podepsán člověk pod přezdívkou Nev. Dohledal jsem si, že by mělo jít o umělce se jménem Michael Nevler. Ten motiv je pro mě tak skvělý, že jsem si jej dal na plochu na počítači. Moc dalších informací jsem ale o Michaelovi nenašel. Jak jste se dali dohromady a jak cover pro album vznikal? 


Nev Michael @ Gruesome Graphx  je náš metalový mutant a blázen (nemluvě o tom že je to Godzillový Nerd) opravdu neznám jeho skutečné jméno a ani na tom vlastně nezáleží. Když jsem viděl tento motiv, který vytvořil, okamžitě jsem věděl, že to bylo pro nás. Tak mu říkám něco jako – "Dobrá, tak máme další obal alba... Kámo, musíš nás to nechat použít." Nev byl nadšený a zbytek už je historie. Udělal také všechny návrhy bookletů a texty. Udržujeme to jednotné. Nev je top!!! 


Na to, že jako kapela hrajete již od roku 1988, máte poměrně stabilní sestavu. Respektive ty (Mike) a Scott jste v CIANIDE od začátku. To nebývá příliš časté. To jste neměli nikdy ponorkovou nemoc? Nikdy se třeba nezměnil váš názor, jak by měla vaše hudba znít? Znáš to, někdo má radši blondýny, jiný černovlásky. Pak stačí pár ostřejších slov. Někdo někde kdysi napsal, že kapela je jako rodina. Jak jsou na tom CIANIDE? 

Správně. Po celou tu dobu jsme v tomto bodě všichni spíše jako rodina, než pouzí přátelé. Všichni máme navzájem klíče od našich baráků a považujeme rodinu každého za vlastní rodinu, Ale občas se obejdeme klidně i pár měsíců bez jakékoli vzájemné komunikace. Jakmile začneme znovu zkoušet, okamžitě navážeme tam, kde jsme skončili. „Rodinu“ rozšiřují naši bývalí členi Jeff Kabell (bicí na TDT a DIH) a Jim Bresnahan (kytary na DD&D a D&C nyní hlavně KOMMANDANT). Nezahrávej si s nikým z nás, nebo našich ... 

Dnešní doba je dobrá v tom, že máme internet. Tedy jak v čem, ale aspoň se můžu vzdáleně podívat na vaše koncerty. Sice to není ono, zvuk na youtube je pokaždé takový divný, ale podle všech dostupných informací - vy vystupujte hlavně jen v Chicagu? Napíšu to na rovinu, chtěl bych vás hrozně moc vidět naživo, ale není kde. Nechystáte se na turné? Dovedl bych si představit vás, MASTER a třeba můžete vzít ještě AUTOPSY. Splnil by se mi sen. Ne, teď vážně – co CIANIDE a koncerty? Co bys řekl na výlet do Evropy se zastávkou u nás v Čechách? 

Ani náhodou. Turné je pro nás vyloučeno. Nejsme pouliční psi a nikdy nebudeme. Andy a Scott jsou moji bratři, ale být s nimi nasáčkovaný měsíc či déle v dodávce, abychom hráli nějakou posranou show pro 50 dolarů, to zní jako verze pekla, kterou nikdy, nikdy, nikdy nechci zažít. Hodně sil všem kapelám, které to dělají. Jen si jeďte! Já budu na gauči ... 


Zrovna včera jsem se bavil s kamarádem v hospodě, jak se za poslední roky šíleně všechno změnilo. Každý má internet v kapse, mladí jsou již víc ovlivněni obrázky a videem, než hudbou a texty. Nikdo moc nečte, shodli jsme se na tom, že je spousta věcí víc povrchní. Možná je to v Americe jinak, ale u nás v Čechách se s tím setkávám každý den. V hudbě to není jiné. Jak vnímáš změny ve společnosti ty, jako muzikant? Máme spoustu nových technologií, nahrávací studia jsou lépe vybavená, nápady se dají posílat po internetu. 

Kriste, v USA je to ještě horší, tyhle sračky jsme si ale koneckonců vytvořili sami. Ale když jsi „podivín“ ignoruješ všechny ty kecy. Vím, že je to klišé, ale upřímně je mi u prdele to, co někdo říká, myslí si nebo dělá. Žijte svůj vlastní život, buďte upřímní sami k sobě a život bude jednodušší, věřte mi… 

Jiný je svět, i co se týká labelů, vydavatelství. CIANIDE jsou kapelou, která je pro mě synonymem undergroundového death metalu. Máme bandcamp, youtube, labely mohou vaši hudbu šířit rychleji a dostane se k více lidem. Ale znáš to, vinyl je vinyl, kazeta kazeta a CD má také svoje kouzlo. Museli jste změnit nějak přístup k vydávání vaší hudby? Nebo jedete pořád postaru a novinky vás nechávají chladnými? 

Pro naše první dvě alba jsme museli podepsat smlouvy a jít přes vydavatelství, ale jak jsi zmínil, byla to jiná doba. Dokonce i hlupáci z Displeased Records se s námi pokusili vyjebat, chtěli abychom jim přepsali práva pro naše demo. Koneckonců je to stále underground. Z toho nikdo nezbohatne. Seženeš si snad nějakého předraženého právníka, který by tě zastupoval, abys nás žaloval za to, že tratíš peníze na svém vydavatelství, které máš jen jako volnočasovou zábavu? Tak to hodně štěstí chlape. Uvidíme se u soudu…

Kapelu jste založili v roce 1988. Stáli jste vlastně u začátku něčeho nového. Chicagskou smrtící školu mám moc rád. Líbí se mi, že je taková špinavá, syrová. Jaká byla vlastně devadesátá léta v Chicagu? Zavzpomínej pro nás prosím. Na které kapely jsi třeba rád chodil? Kdo byl tvým vzorem? Klidně můžeš přidat i nějakou veselou historku, určitě jich máš spoustu. 

Zdá se mi, že tato otázka se objevuje v každém rozhovoru a pokaždé je obtížnější na ni odpovědět. Byly to skvělé časy, ale jsou pryč. Myslím, že mladší metalisté si možná tuto dobu “romantizují”, ale abych byl upřímný, šlo nám jen o to hledět si svého. Neexistovalo žádné kouzlo kromě toho, že se žilo přítomností. Byli jsme jen mladí metalisté, kteří následovali tu nejúžasnější undergroundovou hudbu. Hodně jsme pili a poslouchali kazety a nahrávky u mě v pokoji. Jsem z Chicaga, Paul Speckman je mým hrdinou. Uctívám každou kapelu, kterou založil. DEVASTATION, TERMINAL DEATH, SINDROME, TROUBLE, ZOETROPE byly také velkými hvězdami v mém světě. 

Tuhle otázku dávám každé kapele a tvůj názor mě zajímavá opravdu hodně. Co pro tebe vlastně znamená death metal? Jak bys jej definoval? Na deskách CIANIDE je hodně slyšet, že do své hudby dáváte všechno, že je zahraná srdcem. Jako fanoušek to tak vnímám. Death metal tedy pro tebe znamená…? 

Nemyslím si, že je to něco, co by bylo možné vyjádřit slovy a vysvětlit v tomto smyslu. Stejně jako všechno, co přichází přirozeně. Buď to máte, nebo nemáte. Mívám obecný metalový postoj pro celej svět - FUCK OFF A DIE. To mluví za vše... 


Na závěr jeden klasický, ale důležitý dotaz. Co chystají CIANIDE v nejbližší době? Můžeme se těšit na nějakou novou desku z vaší kuchyně? Případně, a pevně v to věřím, uvidíme vás konečně někde na klubovém turné v Evropě? 

Doufejme, že jakmile tyto sračky kolem koronaviru skončí, můžeme začít znovu zkoušet a od toho se odrazit. Mám nutkavou touhu napsat něco nového! Dokud nám někdo nenabídne šílené prachy, tak žádné turné našich starejch prdelí nebude... 

Děkuji moc za rozhovor. Moc si ho vážím. Jsem starý fanoušek CIANIDE a vlastně si mi splnil jeden z mých snů. Přeji vám spoustu vyprodaných koncertů, ať vám fanoušci utrhají ruce s merchandise a budu se těšit další vaši hudbu. Snad vás uvidím i naživo. Ať se vám daří i v osobních životech. CIANIDE RULES! 

Díky Jakube! METAL NEVER BENDS!!!!

about CIANIDE on DEADLY STORM ZINE / o CIANIDE na DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - CIANIDE - Unhumanized (2019):

Recenze/review - CIANIDE – Death, Doom and Destruction (2015):

Interview - CIANIDE - Live your own life, be honest with yourself and life-type shit really just gets easier. Trust me…


Interview with legendary death doom metal band from USA - CIANIDE.

Answered Mike Perun, thank you!

Translated Duzl, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx. 

Recenze/review - CIANIDE - Unhumanized (2019):
https://deadly-storm.blogspot.com/2019/12/recenzereview-cianide-unhumanized-2019.html


Ave CIANIDE! Greetings to the Chicago Catacombs! When I was preparing for this interview, I found all the albums I have from you over the weekend. I found out that the first record that came to us was record „A Descent Into Hell“ from 1994. Do you know what is interesting? I haven't found a weak record in your entire discography. How is it possible? Do you have a recipe for that? So many years to keep the bar of quality so high? 

That is a bit strange as our debut album The Dying Truth is the one people are still the most familiar with, even to this day. Thanks for the compliment on the “no weak records” thing though. The answer is both simple and complicated. Simple in the fact that we write songs that WE want to hear first and foremost. It’s gotta be a song/album that I/we would enjoy listening to as much as playing live. I obviously know quite a few people in bands and through talking to them, it comes across that they are NOT actual “fans” of their own music. Which is goofy to me. How can you not be a fan of your own shit? The complicated side of that, since we are fans of our own stuff, we’re our own harshest critics, which is why it takes us for-fucking-ever to complete writing a new song. Maybe to some people I guess they’re simple “caveman” songs or whatever, but every note, every bend, every pause, every drum hit MEANS SOMETHING to us – and ultimately to the song itself. All killer, no filler. I dunno, to do it any other ways is well, just not CIANIDE… 


We had to wait for the last EP “Unhumanized” for eight long years. In the meantime you released a split with NEKROFILTH, which by the way was released on vinyl by Czech DOOMENTIA RECORDS, but I have to admit that I was very eager. Why did it take you so long? Was money the reason? Or time? 

Definitely not the money. These are just the songs we had written and completed up until this point. As I said above not only does it take us forever to finish a song, we are also not a “serious” band in the sense that we don’t have any reason to commodify our music. This is not our bread and butter. We don’t need to play to eat. We still like to jam once a week or so, but “real life” does happen and get in the way. Even more so, when you get up into our vintage. Next thing you know, 8 months will fly by and we haven’t touched our gear. Then a “must play” show offer will come our way, so there’s another 2-3 months of prepping for that. Then a month break afterwards turns to 3, and then the cycle repeats all over again… 

Anyway, the EP "Unhumanized" is out and immediately become my most played albums. While listening, one feels that it has returned on the timeline back to the 1990s. It's excellent! How was it created? And how does CIANIDE create new material? 

There’s not really any set pattern except that it all starts with The Almighty Riff. Then we just build the song from there. We’ll dissect it every different way, slower, faster, switch parts around, usually just to come full circle back to where we originally started from in the first place. We’ll record the raw versions ourselves and further scrutinize from there after a good listen. Because at least to us, the playback “listen” is a completely different experience than just playing and hashing it out live. Then I’ll take those recordings and “John Tardy” vocal patterns over it until I get one that sounds the best, and then compose lyrics on top of that… 

I always liked the sound of your albums. “Unhumanized” is no exception. If I'm not mistaken, you recorded with Jack Controla at his Enormous Door Studios. How did you get such a dense sound? Seems to me as if it was recorded in analogue way or am I wrong? The sound of the record seems to me similar like the sound of previous album "Gods of Death. Do you talk a lot about how the record should sound or do you leave it to the sound masters? 

It actually was recorded by Sanford Parker at Decade Studios in Chicago March 2019. We always wanted to work with Sanford and that is where he is currently working out of right now. This has been the first time we went to a “real” studio since Divide and Conquer which was our last “pro” studio outing. We recorded Hells Rebirth and Gods of Death ourselves in the basement (Slaughtersound Studios) so we felt we perhaps needed a different take on our music. We know what we are capable of when we do the recording ourselves, but with our current resources/equipment we probably reached the absolute best we could ever sound studio wise. It was time to take it to another level, and it shows since this is the best we've ever fucking sounded I think. Another reason is we would've taken way much longer if we recorded ourselves. With Sanford we knew we could get this done is less than a week. He did the mix on his own without much input from us. Little tweaks here and there but that’s it. We were like, "Here you go dude, have fun with the mix and shoot us some files when you got it down". Fucking rules! I don't think we could ever go back to recording ourselves anymore now. This shit spoiled us.... 

I am an old school fan and I really like the covers of the albums. “Unhumanized” is signed by a person named „Nev“. I found out that it should be an artist named Michael Nevler. The theme is so great for me that I put it on my desktop as wallpaper. But I didn't find more information about Michael. How did you get together and how was the cover for the album created? 

Nev Michael @ Gruesome Graphx  is mutual metal mutant freak pal of ours (not to mention fellow Godzilla nerd) I don’t really know his real name and it doesn’t really matter. When I saw this piece that he did, I knew instantly that was for us. I was like – “Well there’s our next album cover… Dude you gotta let us use that.” Nev was stoked and the rest is history. He did all the inner sleeve artwork and the lyrics too. Keep it all uniform. Nev rules!!! 

You have played since 1988 and you have a relatively stable line-up. Respectively you (Mike) and Scott have been in CIANIDE from the beginning. This is not very common. Have you never had a submarine disease? Did you had different opinions, how should your music sound? You know, someone prefers blondes, another brunette. Then a few sharper words are enough. Someone once wrote that the band is like a family. What about CIANIDE? 

Correct. After all this time, at this point we are all more like family than mere friends. We all have keys to each other’s houses and considered family to each other’s families and shit, but we can also go a couple of months without any communication with each other at all. We pick up right where we all left off once we start jamming again. The “family” extends to our former members Jeff Kabella (drums on TDT and DIH) and Jim Bresnahan (guitars on DD&D and D&C now the main KOMMANDANT). Do not fuck with any of us or our own… 

Today is good in having the Internet. At least I can remotely look at your concerts. Although it is not perfect, because the sound on you-tube is always weird, but according to all available information - you perform mainly in Chicago? I'll write it straight, I'd really like to see you live, but there's no opportunity. Aren't you going on tour? I could imagine you, MASTER and maybe you can take AUTOPSY then my dream would come true. Well, seriously - what about CIANIDE and concerts? What would you say on a trip to Europe with a stop in our country? 

Nope. Touring is out of the question for us. We’re not road dogs and never will be. Andy and Scott are my brothers but being cooped up in a van with those assholes for a month or more just to play some toilet show for 50 dollars a night sounds like a version of hell I don’t ever, ever, ever, want to inhabit. More power to all bands that do that shit though. Go get em! I’ll be on my couch… 

Just yesterday, I had a conversation with a friend in the pub about how everything has gone crazy over the past years. Everyone has the internet in the pocket, young people are more influenced by pictures and videos than by music and lyrics. Nobody reads much, we agreed that a lot of things are more superficial. Maybe it is different in America, but in the Czech Republic I see it every day. Music is not different. How do you perceive changes in society as a musician? We have a lot of new technologies, recording studios are better equipped, ideas can be sent over the Internet. 

Christ, it’s worse in USA, we created this shit after all. But also being a “weirdo” makes you oblivious to all the bullshit. I know it’s a cliché but honestly I don’t give a fuck what anyone says, thinks or does anymore. Live your own life, be honest with yourself and life-type shit really just gets easier. Trust me… 

Another is the world, also in terms of labels, publishing. CIANIDE is a band which for me is synonymous for underground death metal. We have band-camp, you-tube, labels can spread your music faster and reach more people. But you know, vinyl is vinyl, cassette tape and CD also has its magic. Did you had to change your approach to publishing your music? Or do you still drive old school way and the no novelties don‘ t bother you? 

We had to go through publishing and signing agreements for our first two albums, but like you said it was a different time. Even stupid Displeased records tried pulling some shit with us to sign over our demo rights to them. Hilarious. At the end of the day, this is still underground metal. Nobody’s getting rich off this shit. Are you gonna get some high priced lawyer to represent your case to sue us for you losing money on your hobby label? Good luck Champ. See you in court… 

You founded the band in 1988. You were actually at the beginning of something new. I love Chicago's deadly school. I like it because it sounds dirty, raw. What was actually the 1990s in Chicago? Please remember for us. Which bands do you like to go to see? Who were your idols? Feel free to add some cheerful story, surely you have a lot of them. 

This question seems to come up in every single interview and each time it gets more difficult to answer. Those days were great but they’re gone. I guess maybe younger metal heads sort of “romanticize” that era, but to be honest during that time, we were interested in doing our own thing. There was no magic except for living in the moment. We were just young metalheads who happened upon the coolest underground music going. Just a lot of drinking and listening to tapes and records in my bedroom. Being from Chicago, Paul Speckman is personal hero. Worship every band he does. DEVASTATION, TERMINAL DEATH, SINDROME, TROUBLE, ZOETROPE were also big stars in my world as well. 

I ask this question to every band and your opinion really interesting me a lot. What does death metal really mean to you? How would you define it? You can hear a lot on the CIANIDE records that you put everything in your music that it is played by the heart. I see it as a fan. So what death metal means to you…? 

I don’t think it is anything that could be put into words and explained in that sort of sense. Just like with everything that comes naturally. You either have it or you don’t. Having an overall metal attitude of FUCK OFF AND DIE to the rest of the world. Says it all really… 

Finally, a classic but important question. What are CIANIDE preparing in the near future? Can we look forward to a new album? Alternatively, and I firmly believe in this, will we finally see you somewhere on a club tour in Europe? 

Well once this Coronavirus shit ends hopefully we can start jamming again and take it from there. Feeling the urge to write some new shit! Unless we get offered crazy money, no tours for our old asses… 

Thank you very much for the interview. I really appreciate it. I'm an old CIANIDE fan and actually one of my dream come true. I wish you a lot of sold out concerts, so that the fans will tear your hands off with merchandise and I will enjoy more of your music. Hopefully I'll see you live. Good luck in your personal lives. CIANIDE RULES! 

Thanks Jakub! METAL NEVER BENDS!!!!

about CIANIDE on DEADLY STORM ZINE / o CIANIDE na DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - CIANIDE - Unhumanized (2019):

Recenze/review - CIANIDE – Death, Doom and Destruction (2015):

pátek 24. dubna 2020

Recenze/review - BENIGHTED - Obscene Repressed (2020)


BENIGHTED - Obscene Repressed
CD 2020, Season of Mist

 for english please scroll down
Vyprávěl poutavě a byl okouzlující. S hezkou tváří, dokonalým úsměvem, od mládí ho každý obdivoval. Vždy dosáhl svého a lidé byli rádi v jeho společnosti. Chodím za ním již několik měsíců a poslední dobou mi připadá, že mě začíná ovládat. Sériový vrah, který trápil a mučil desítky lidí. Bezohledná a chladná bestie, sadista, který sbíral kousky masa z těl. Šílenec, šelma, ano, zběsilá šelma, která útočila zásadně v noci. I když je zavřený v bezpečné cele, stejně se mi vkradl do hlavy. Podmanil si mě.

Podobný příběh zažívám i s novou deskou francouzských BENIGHTED. Stejně jako zpěvák Julien vzpomíná v textech na svého pacienta Michaela, tak i já zažívám s novou deskou "Obscene Repressed" spoustu děsivých představ. Věřím jim každý tón, každý úder do bicích. Jakoby mě někdo mlátil kladivem přímo do obličeje. 



"Obscene Repressed" je opět neskutečně devastujícím albem, na kterém mě fascinuje rychlost, zběsilost, temnota a chlad. Jakoby šla kapela do studia s úmyslem překročit hranice šílenství. Perfektně umíchaná směsice death metalu, brutality, grindu a tlaku. Troufám si tvrdit, že BENIGHTED patří v současnosti ke špičce extrémního metalu. Novým albem svoji pozici nadále potvrzují. V pořádku je vše i po formální stránce (obal, shnilý zvuk, produkce). Album mi opravdu připomíná výlet do mysli jedinců, kteří nejsou vůbec v pořádku. Mezi krvelačné šelmy, do zakázaných zákoutí mozku, kterou drží většina normálních lidí na uzdě. Deska je pro mě jako film, který sleduji s napětím a strachem. Nechci, aby někdy skončil a zároveň vím, že mi pronikne hluboko do podvědomí. "Obscene Repressed" má v sobě obrovské množství černé energie i bolesti. Je nahrávkou, která potřebuje čas, musíte ji prozkoumat, protože je stále co objevovat. Zavírám dveře do cely, bojím se stínů. Do sluchátek si dám novinku těchto francouzských maniaků a potom jsem ztracen. Temná, death grindová smršť, která vás rozdrtí na prach!

Asphyx says:

He was able to talk very captivatingly and he was very charming. With a pretty face, a perfect smile, everyone admired him from a young age. He always reached his point and people were happy in his company. I've been following him for months, but lately, he seems to start controlling me. A serial killer who tormented and tortured dozens of people. A ruthless and cold beast, a sadist who collected pieces of flesh from their bodies. A madman, a beast, yes, a furious beast that is attacking at the night. Even though he is locked in a secure cell, he still crawls into my head. He conquered me.

I have a similar story with the new album of French band BENIGHTED. Just as the singer Julien remembers his patient Michael in the lyrics, so I experience a lot of scary ideas with the new album "Obscene Repressed". I trust them every tone, every beat of the drums. It is as if someone had hit me in the face with a hammer.



"Obscene Repressed" is again an incredibly devastating album, on which I am fascinated by speed, fury, darkness and coldness. It was as if the band went to the studio with the intention of crossing the boundaries of madness. A perfectly mixed mixture of death metal, brutality, grind and pressure. I dare say that BENIGHTED currently belongs to the top of the extreme metal scene. The new album confirms their position. Everything is OK also in formal terms (cover art, rotten sound, production). The album really reminds me of a trip to the mind of individuals who are not okay at all. Among the bloodthirsty beasts, into the forbidden corners of the brain, which most normal people keep under control. This record is for me like a movie that I watch with tension and fear. I don't want it to ever end, and at the same time, I know it will penetrate deep into my subconscious. "Obscene Repressed" has a huge amount of black energy and pain. It's a record that takes time, you have to explore it, because there's still something to discover. I'll put the new record of these French maniacs in my headphones and then I will be lost. A dark, death grind whirlwind that will crush you to dust!


Tracklist:
01. Obscene Repressed (2:26)
02. Nails (3:21)
03. Brutus (2:48)
04. The Starving Beast (3:07)
05. Smoke Through the Skull (2:59)
06. Implore the Negative (4:05)
07. Muzzle (2:42)
08. Casual Piece of Meat (4:04)
09. Scarecrow (2:57)
10. Mom, I Love You the Wrong Way (3:56)
11. Undivided Dismemberment (2:27)
12. Bound to Facial Plague (3:29)
13. The Rope (Bonus) (3:04)
14. Get This (Bonus) (1:57)

band:
Vocals : Julien Truchan,
Drums : Kevin Paradis,
Guitar : Emmanuel Dalle,
Guitar : Fabien Desgardins,
Bass/Backing Vocals : Pierre Arnoux

https://benighted.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/brutalbenighted
https://www.instagram.com/benighted_band/
https://www.reverbnation.com/benighted
https://soundcloud.com/brutalbenighted
https://open.spotify.com/artist/0dUwIwaPc6UukkCZTaaf7J
https://twitter.com/_BENIGHTED
http://www.season-of-mist.com/

Recenze/review - GRINDPAD - Violence (2020)


GRINDPAD - Violence
CD 2020, Iron Shield Records

 for english please scroll down
Už když ráno vstaneš, tak máš pocit, že se celej svět zbláznil. Z obrazovek se na tebe šklebí stovky nenávistných tváří, v reklamách ti pořád dokola říkají, jak máš vypadat, jak se máš chovat, jak máš žít. Na sociálních sítích potkáš víc hlupáků za jeden den než v dávných dobách za celý život. Do mozku se ti zakousne obrovské množství informací, které nechceš a ani nepotřebuješ. Jo, svět by někdy zasloužil spálit a začít znovu. Bez debilů, bez politiky, bez stresu. Občas mám pocit, že bychom potřebovali tlačítko, kterým všechno vypneme. To se bohužel jen tak nestane a do té doby nám nezbývá nic jiného, než se z toho nezbláznit.

Nemám pro vás recept na to, jak přežít dnešní svět, ale mohu vám doporučit muziku, která vám s tím pomůže. Co zkusit třeba thrash metal v podání holandských maniaků GRINDPAD? Mám je ozkoušené na své osobě a musím rovnou napsat, že se jedná přesně o ten druh muziky, která zde bude znít, až začnou z nebe padat žraloci (jako v legendárním filmu Sharktornado (2013)). Skladby jsou opravdu ostré, jako zuby tohoto predátora a zakousnou se do vás se stejnou krvelačnou chutí.

Na prvním dlouhohrajícím album s názvem "Violence" si každý fanoušek thrash metalu najde to své. Nekompromisní riffy vhodné pro pořádný mosh-pit, zajímavé a mocné melodie i tolik pověstnou jiskru, bez které nemůže tento styl existovat. GRINDPAD se inspirovali v německé škole (KREATOR, SODOM, DESTRUCTION), ale cítím zde i smradlavý odér amerických válečníků (TESTAMENT, EXODUS, MUNICIPAL WASTE). Není to ale vlastně vůbec důležité. Hlavní je, že songy odsýpají, jakoby člověk opravdu padl do velkého víru (jak jinak než s kamarády žraloky). Píšu to pořád a tentokrát to platí stonásobně, pro starý prašivý thrash metal musíte mít cit a talent a novinka "Violence" je jedním slovem excelentní. Najednou mi nevadí nekonečné lži z obrazovek, lidé chodící jak zombie s telefony u tváří, najednou je mi jedno, že se tenhle svět řítí do záhuby. Mám totiž co poslouchat, kam se schovat, kde zapařit. Pořád se budu raději dívat do rozšklebených tlam žraloků, než sledovat politiku a jedovaté sliny na sociálních sítích. GRINDPAD se nové album povedlo po všech stránkách. Má vtipný obal, řezající zvuk i spoustu skvělých nápadů (a vokál ostrý jako břitva!). V tohle žraločím tornádu budu ještě hodně dlouho. Rychlý agresivní thrash metal, který bourá zdi!



Asphyx says:


Even when you get up in the morning, you feel like the whole world is going crazy. Hundreds of hateful faces are grinning at you from TV, they tell you over and over again how to look, how to behave, how to live. On social networks, you meet more fools in one day than you would meet in your old life. A huge amount of information you don't want or need bites into your brain. Yeah, the world would ever deserve to burn and start over. Without assholes, no politics, no stress. Sometimes I feel that we would need a button to turn everything off. Unfortunately, this is not going to happen and until then we have no choice, only don't crazy from this all.

I don't have a recipe for you to survive in today's world, but I can recommend music that could help you. How about to try thrash metal played by Dutch maniacs GRINDPAD? I have tested their material on my own and I have to write that this is exactly that kind of music that will sound here when sharks will be falling from the sky (as in the legendary film Sharknado (2013)). The songs are really sharp, like the teeth of this predator, and bite into you with the same bloodthirsty taste.





At their first full length album called "Violence", every fan of thrash metal will find something attractive. Uncompromising riffs suitable for proper mosh-pit, interesting and powerful melodies and so much famous spark without which this style cannot exist. GRINDPAD was inspired by the German school (KREATOR, SODOM, DESTRUCTION), but I can feel the smelly odor of American warriors (TESTAMENT, EXODUS, MUNICIPAL WASTE). But it's not really important at all. The main thing is that the songs are progressing as if you really fell into a big whirlwind (of course with your friends, sharks). I write it all the time, and this time it is a hundred times more relevant, for the playing of old thrash metal you have to possess the proper feeling and talent and the new record "Violence" is said by one word, excellent. Suddenly I do not mind endless lies from the screens, people walking like zombies with their phones at faces, suddenly I don't care that this world is rushing to destruction. I have great music to listen to, a great place where to hide and where to mosh. I would still rather look into the frightening jaws of sharks than watch politics and poisonous saliva on social networks. GRINDPAD succeeded at a new album in all respects. It has a funny cover, cutting sound and lots of great ideas (and a razor-sharp vocal!). I'll be in this shark tornado for a long time. Fast aggressive thrash metal that crushes the walls!



Tracklist:
01. My Name Is Violence (1:44)
02. Burn the Rapist (3:09)
03. Toxic Terror (4:35)
04. The Knife Is Sharper Than Ever (5:05)
05. Justice Part 1: Crime (0:54)
06. Justice Part 2: Punishment (5:21)
07. Revuelta (3:38)
08. Blood, Sweat and Pride (4:12)
09. Mature Love (4:36)
10. MK Ultra (5:26)
11. To Those About to Die (2:59)

band:
Jan Gerard Dekker
Axel Bonacic
Rik van Gageldonk
Olivier van der Kruijf
Paul Beltman

https://grindpad.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/Grindpad
http://www.grindpad.com/
https://open.spotify.com/artist/7ws15SQDejPWDHPvH74DWD#_=_
https://www.youtube.com/channel/UCLlwJCCCcoD6Ih8w8ReagLw
https://soundcloud.com/grindpad
http://www.ironshieldrecords.de/

čtvrtek 23. dubna 2020

Recenze/review - ULCERATE - Stare Into Death And Be Still (2020)


ULCERATE - Stare Into Death And Be Still
CD 2020, Debemur Morti

 for english please scroll down

Vidím nad sebou odcházející světlo. Pomalu se ztrácím v temnotách. Obestírá mě chlad a na prsou cítím obrovskou tíseň. Tlak kolem stoupá a z nosu mi teče krev. Topím se ve vlastním strachu, vznáším se ve vlnách. Je to konec? Ještě ne, najednou mě vyloví a vynesou na světlo. Jsem chycen v ocelových sítích a postupně ztrácím poslední zbytky naděje. Kolem poletují melodie z nového alba novozélandských ULCERATE a já už vím, že přechod do země stínů bude tentokrát hodně náročný.

Náročný je i poslech novinky s názvem "Stare Into Death And Be Still". Pánové letos svůj technický death metal zase o kousek posunuli. Do větší temnoty. Skladby se táhnou jako zkažená krev. Smrdí sírou a působí ještě víc odlidštěně, než na minulé desce. Mám neodbytný pocit, že mi někdo šlápl kovovou botou na hrudník a nemůžu popadnout dech. 


ULCERATE se opět pohybují ve stejných katakombách, jako to dělají jejich kolegové GORGUTS, DEATHSPELL OMEGA, PORTAL, IMMOLATION, MITOCHONDRION, AD NAUSEAM, ABYSSAL, CIGAN, PHOBOSCOSM, ARTIFICIAL BRAIN. Kapela má jasně rozpoznatelný rukopis, vyznívá originálně a i novinku poznáte během několika okamžiků. Nevím, jestli jste se někdy řízli do mokvajícího zaníceného vředu, ale to co vytéká z reproduktorů, je hodně podobné. "Stare Into Death And Be Still" je opět dokonalým černým dílem po všech stránkách. Album má skvělý zvuk, obal, všechno sedí v jednom bolestivém celku. Výtku bych měl snad jen někdy k přílišné délce skladeb, ale to je jen drobnost, která je smetena skvělými nápady. Znovu a stále se dusím, zamotán v ocelových sítích. Hozený do víru riffů, stále umírám a znovu se rodím.  Technika, smrt a tma. Ve vzájemné symbióze, jako znovu vykvetlé květy zla. Jděte a prořízněte si vlastní žíly, uvidíte černou krev. Pomalu se ztrácím v temnotách. Absolutní nihilismus!


Asphyx says:

I see the light over me going away. I slowly get lost in the dark. The cold surrounds me and I feel huge distress on my chest. The pressure around rises and blood flows from my nose. I am drowning in my own fear, floating in the waves. Is it the end? Not yet! They suddenly capture me and bring me to the light. I am caught in steel nets and gradually lose the last remnants of hope. The melodies of the new album of New Zealand’s band ULCERATE are flying around me and I know that the transition to the land of shadows will be very difficult this time.

The listening of the new album "Stare Into Death And Be Still" is demanding as well. Gentlemen this year their technical death metal again moved a bit further. Into the bigger darkness. The tracks stretch like spoiled blood. The songs smell of sulfur and look even more dehumanized than on the previous record. I have the uncomfortable feeling that someone has stepped on my chest with a steel shoe and I can't catch my breath.

ULCERATE are moving again in the same catacombs as their colleagues from GORGUTS, DEATHSPELL OMEGA, PORTAL, IMMOLATION, MITOCHONDRION, AD NAUSEAM, ABYSSAL, CIGAN, PHOBOSCOSM, ARTIFICIAL BRAIN. The band has clearly recognizable handwriting, it sounds original and you can recognize the new record in just a few moments. I don't know if you've ever cut into a moist inflamed ulcer, but what comes out of the speakers is very similar. "Stare Into Death And Be Still" is again the perfect black work in all respects. The album has great sound, cover art, everything sits in one painful whole. I would only complain about the length of songs sometimes, but that's just a little thing that is swept away by great ideas. Smothering again and again, entangled in steel nets. Thrown into the whirl of riffs, I'm still dying and reborn again. Technique, death and darkness are here in mutual symbioses as if the blooming flower of evil. Go and cut your veins, you will see black blood. I slowly get lost in the dark. Absolute nihilism!


tracklist:
1. The Lifeless Advance
2. Exhale the Ash
3. Stare into Death and Be Still
4. There Is No Horizon
5. Inversion
6. Visceral Ends
7. Drawn into the Next Void
8. Dissolved Orders

:: Line up ::
Jamie Saint Merat: Drums
Michael Hoggard: Guitars
Paul Kelland: Vocals, Bass

::Links::
|| Ulcerate ||
Facebook | Website

|| Debemur Morti Productions ||
Website | EU shop | US shop
Facebook | Bandcamp | Youtube | Instagram

středa 22. dubna 2020

Recenze/review - MOLDER - Vanished Cadavers (2020)


MOLDER - Vanished Cadavers
CD 2020, Headsplit Records / Rotted Life / GoatThrone Records

 for english please scroll down
Mělo by být jasné, že zlí lidé po smrti bloudí mezi naším a oním světem a nemohou najít klid. Jenže tomu tak není. Zlo nelze jen tak zničit. Pohřbít a myslet si, že už je po všem. Většinou zůstává dlouhou dobu ve starých prašivých rakvích, aby pak v ten nejnevhodnější okamžik znovu ožilo. Nevěříte? Tak se rozhlédněte kolem sebe. Tolik zbytečné bolesti, tolik strachu, tolik beznaděje. Nelze utéct, ani použít modlitby. Stejně vás nakonec dostanou. Zlí nemrtví. Smrt je najednou jenom jménem a vy máte strach.

Kombinace death metalu a thrashe mi dělala vždycky dobře. Mám rád staré plesnivé desky, nakažené pradávnými chorobami. MOLDER jsou parta šílenců, která se zhlédla v devadesátých letech. Jejich novinka "Vanished Cadavers" je hodně morbidní záležitostí. Energická, temná, shnilá. Mám pocit, že sedím na starém opuštěném hřbitově, kde se právě probouzí zlo. Čisté neposkvrněné zlo!


MOLDER hrají neskutečně ostře a nekompromisně a zároveň si zachovávají ve skladbách pradávnou temnotu. Hroby jsou otevírány podobným způsobem, jako to dělávají kapely typu CIANIDE, MASTER, CARDIAC ARREST, AUTOPSY, BENEDICTION, ABSCONDER, MORGUE SUPPLIER, IMPERIAL SAVAGERY. Z děr vylézají staré mrtvoly, které dlouhá léta nenalezly klid. Jdou vám po krku, touží po čerstvé krvi. Chtějí nakazit tenhle svět zlobou a nenávistí. Za zvuků "Vanished Cadavers" ničí vše živé v okruhu několika kilometrů. Není divu, zvuk je opravdu doslova zabijácký. Ostrý, nekompromisní a zároveň organický a prašivý. Jakoby přede mnou znovu ožívala devadesátá léta minulého století. Líbí se mi, že jsou skladby neurvalé, špinavé, žhnoucí. Zkoušeli jste někdy vypálit cejch do kůže? Tak přesně takový pach cítím i při poslechu této desky. Jedná se pro mě o velké překvapení, o kapelu, která hnije v nejhlubším undergroundu. Z mé strany jde potom o tip pro vás, o podporu smečky, které rozhodně ví, o čem je reálná smrt. Death/thrash metal, u kterého se probouzí zlé síly!



 Asphyx says:


It should be clear that bad people are wandering between this world and the other world, and they cannot find peace. But not every time. Evil cannot be destroyed so simply. We cannot bury it and think it's over. Most of the time the evil stays in old, moldy coffins for a long time to come back to life at the most awkward moment. Don't you believe me? So look around! So much unnecessary pain, so much fear, so much despair. We can't escape, nor use the prayers. They'll get you anyway. The Evil undead. Death is suddenly only a name, and you are starting to afraid.

The combination of death metal and thrash always made me feel good. I like old moldy records infected with ancient diseases. MOLDER is a bunch of maniacs that was established in the 1990s. Their new album "Vanished Cadavers" is a piece of morbid material. Energic, dark, rotten. I feel like I'm sitting in an old abandoned cemetery where evil is just awakening. Pure virgin evil!



MOLDER plays incredibly sharp and uncompromising, while retaining the ancient darkness in their songs. The graves are opened in a similar way as the bands like CIANIDE, MASTER, CARDIAC ARREST, AUTOPSY, BENEDICTION, ABSCONDER, MORGUE SUPPLIER, IMPERIAL SAVAGERY can do it. Old corpses that have not found peace for years come out of the holes. They're going after your throat, longing for fresh blood. They want to infect this world with malice and hatred. With the sounds of "Vanished Cadavers" they destroy everything alive within a few kilometers. No wonder the sound is literally killing. Sharp, uncompromising, yet organic and moldy. As if the 1990s had come to life straight in front of me. I like that the songs are rude, dirty, burning. Have you ever tried to burn a sign into your skin? That is exactly how the record smells when I am listening to it. This is a big surprise for me, a band that rots in the deepest underground. From my side it is a recommendation for you, to support this band, which definitely knows what real death is about. Death thrash metal, which invokes evil forces!


Tracklist:
1. Granulated Chunks 03:19
2. The Sweet Taste of Death 03:30
3. Vanished Cadavers 03:08
4. Feasting on Dirt 02:19
5. Ritual Killing 02:55
6. Act of Revenge 03:25
7. Necrobiome 03:19
8. Incipient Disease 03:24
9. God's Critters 03:25
10. Blood Chugger 02:14
11. Serenade in Lead (Asphyx cover) 03:40

band:
Aaren Pantke- Guitar/Vocals
Dominic Vaia- Bass
Kyle Pooley- Drums

https://molderil.bandcamp.com/releases
https://www.facebook.com/MolderIL/

Recenze/review - ENTITY - Hypostatization (2020)


ENTITY - Hypostatization
CD 2020, vlastní vydání

 for english please scroll down


Hra se smrtí pokračuje. Kdo bude další na řadě? O tom rozhodnou kostky a nebo ruleta. Roztočím kolo s čísly a zvolím tentokrát death metalovou skupinu z Kanady, která si říká ENTITY. Stačí pár tónů, několik úderů bicích a vím, že jsme si souzeni, stejně jako karty, jako smrt nikdy nelžou. Pánové se na své prvotině pohybují na tenké hranici mezi thrashem, deathem, blackem i lehkou progresí. Nejedná se tedy o dnes tolik časté "kopírování" starých desek, ale kapela se snaží i o něco odlišného.



Nutno rovnou napsat, že se jim to daří na výbornou. Skladby mají spád, drive a velkou sílu. Pohybujeme se převážně v rychlých tempech a troufám si říct, že ENTITY cílí přímo do živého. Rád a s chutí vždy ochutnávám novou hudbu, nechávám se překvapit. Prosévám mezi prsty různé demonahrávky, splitka, dema, abych z nich potom vybral to, co mě baví a se svým názorem se s vámi podělil. ENTITY se ihned probojovali do předních řad.

Zvuk, obal i produkci by těmto maniakům mohly závidět o hodně slavnější kapely. Určitě znáte ty okamžiky, když objevíte pro sebe dosud neznámou skupinu, sedíte s hubou dokořán u přehrávače a po desce saháte s čím dál tím větší chutí. Byla sobota a všude kolem klid. Do mého pokoje svítilo slunce a já si nejdříve pustil "Hypostatization" jako kulisu. Říkal jsem si, že se nechám překvapit. Jenže pak jsem se nemohl soustředit na vůbec nic jiného a postupně zjišťoval, že ke mě odněkud z reproduktorů proudí obrovské množství energie. Někdo mi do hlavy zasekl obrovský trychtýř a já chtěl čím dál tím víc. Komu jsou ENTITY podobní si doplňte sami, nechci vás ovlivňovat. Také by to ode mě tentokrát nebylo solidní. Já jsem si totiž  tyhle kanadské maniaky pro sebe objevil, staly se mým soukromým tajemství, o které se s vámi v dnešních řádkách právě dělím. Muzika je jen jedna a ta, kterou hrají ENTITY, je pro mě skvělá. Víc myslím dodávat nemusím. Pokud jste stejně naladění jako já, tak si nechte chutnat. Takhle podle mě vypadá temná síla!
sumarizace:
"Hypostatization" je pro mě definicí absolutní dokonalosti. ENTITY jsou kapelou, která dokázala přenést svůj velký talent na hudební nosič, otesat ho do perfektní zvukové podoby a předat mezi nás obyčejné smrtelníky. Pokud bych měl nahrávku definovat jedním slovem, napadá mě VZNEŠENOST. Ano, album je pestré, s ostrými i klidnějšími motivy. Připomíná mi nekonečnost vesmíru. Do krve mi pronikalo pomalu, s lehkostí a pořád objevuji nové a nové kousky. Tato deska musela být nahrána v zrcadlovém labyrintu. Fascinuje mě lehkost a samozřejmost, s jakou kolem mě skladby plynou. Jsem tulákem po hvězdách, pilotem letadla, odlétajícím do věčnosti. ENTITY na svém druhém dlouhohrajícím albu tančí po střepech holými chodidly. Úžasné death metalové album, které jde na samou podstatu bytí! Skvěle!




Asphyx says:


"Hypostatization" is my definition of absolute perfection. ENTITY is a band that can give their great talent on the music media, hew it in the perfect sound form and present amoung us ordinary mortals. If I should define this recording in one word, I can think of nobility. Yes, the album is colourful, with sharp and calmer themes. It reminds me of the infinity of the universe. He came into my blood slowly, with ease and I'm still discovering new and new pieces. This album had to be recorded in the mirror labyrinth. I am fascinated by the lightness and obviousness which the songs are flowing around me. I'm the star rover, the pilot of a plane, flying away to eternity. ENTITY are dancing on broken glass with bare feet on their second album. Awesome death metal album, which goes to the very essence of being! Great!


tracklist:
01. Hypnagogia 06:42
02. M.I.R.R.O.R.S. 04:35
03. Imaginary Imagery 03:37
04. Atrophic Anamnesis 07:17
05. Ineffable 04:51
06. Gloom 06:42
07. Null 06:26
08. Demon of Impermanence 06:24


band:
Guitar/Vocals - Adam Kozak
Drums - Kyle Braun
Bass - Ryan Strecker

https://entitywinnipeg.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/EntityMbOfficial/

úterý 21. dubna 2020

Recenze/review - AUROCH - Stolen Angelic Tongues (2020)


AUROCH - Stolen Angelic Tongues
MLP 2020, 20 Buck Spin

 for english please scroll down
Další z nekonečných příběhů, které vznikly v nejhlubší temnotě. Zaživa pohřbeni, několikrát exhumováni, zasypáni vlastním popelem. Znovu povstali, aby přinesli černočerná slova a tóny mezi nás, bezbožníky. Skladby plné hnisu, beznaděje, tlaku, šílenství. Takoví jsou kanadští AUROCH i letos. Zlí a nepředvídatelní, nečitelní, složití a nechutní.  Druhé EP v jeden rok, to první "All the Names of the Night" neméně dobré. Kapela, která původně hrávala thrash metal zcela zčernala a dala se na cestu jediné black death metalové víry.

Jak už tomu u kanadských skupin bývá, tak jsou jako smečka lehce odlišní od ostatních. Je to trošku zvukem, obalem, ale hlavně pronikavou a syrovou hudbou. Texty jsou tentokrát inspirovány magickými a duchovními tradicemi Jižní Ameriky a Karibiku. Tohle všechno je smícháno, zapečetěno a zakopáno několik metrů pod zem. 



Mám rád, když je hudba načichlá špinavým zlem. Libuji si v pochmurných atmosférách. Kapela musí umět předat emoce a AUROCH tohle všechno dokáží. Jsou jako neustále se měnící organismus, nechutné stvoření, které žilo celý život ve stínu. Nejednou se dostalo mezi živá těla a plnými doušky chlemtá jejich krev. Hudebně lze tvorbu Kanaďanů lehce přirovnat k MITOCHODRION, DIRE OMEN, ABYSSAL, ODEM, ale i třeba MORBID ANGEL, či IMMOLATION, GRAVE MIASMA. Jsou jako těžce plynoucí řeka, na jejíž hladině se objevují vyděšené tváře utopenců. Kolem se vznáší neskutečný smrad a když se konečně dostanete na druhou stranu, tak vás čeká jen další utrpení. "Stolen Angelic Tongues" je zpočátku hodně neuchopitelným albem, mnohému strávníkovi bude připadat jako totální chaos, zmatek. Jenže ono to tak má být. Jedná se o krví nasáklou death black metalovou odnož, která není pro každého. Doporučuji (jako ostatně pokaždé), poslechnout ukázky, dát tvorbě kapely čas a potom uvidíte sami. Osobně musím mít na desku chuť a náladu. Někdy je té bolesti až příliš. Vítejte na starém rituálním pohřebišti! Obřad může začít. 



 sumarizace:
"Stolen Angelic Tongues" je bažinatou esencí temnoty. Na albu najdete všechny potřebné ingredience pro vyvolání všech zlých stínů. Tajemná, ošklivě mokvající, smutně jedovatá, taková je novinka AUROCH. Kanadská pocta záhrobí se vydařila. Některé nápady jsou možná až moc dlouhé, ale jako celek mi nahrávka připomíná starý, černobílý hororový film. Vznešeně smutné melodie, stěny z kytar, pavučiny, utkané ze zbytků světla. Tohle všechno zde nalezneme. Pokud byste chtěli překapat a následně ukovat kousky tmy, AUROCH vám budou zdatnými průvodci. Rád se touto deskou nechávám unášet do nekonečných bažin zapomnění. Pokud se rádi bojíte a milujete napětí, vydejte se s námi na dlouhý výlet do tajemných močálů věčnosti. Potkáme bělostné tváře utopenců, nemrtvé a pokud se to podaří, tak i samotné zlo. AUROCH nahráli album, které je vstupenkou do záhrobí. Death black metalová ozvěna z toho nejhlubšího podzemí! Hodně prašivá nahrávka!



Asphyx says:
"Stolen Angelic Tongues" is a swampy essence of darkness. On this album you can find all necessary ingredients for invoking of all evil shadows. Mysterious, badly weeping, sadly poisonous, such is the news of AUROCH. Canadian tribute to the crypt is a success. Some ideas are perhaps too long, but as a whole reminds me the recording an old, black and white horror film. Noble sad melodies, guitars' walls, cobwebs woven from the rest of light. All of these can be found here. If you would like to filter and subsequently forged pieces of darkness, AUROCH will be good guides. I get carried away with this record into endless swamps of oblivion. If you like to be scared and you love suspense, come with us on a long trip to the mysterious swamps of eternity. You'll meet whitewashed faces of drowned, undead and maybe evil itself. AUROCH recorded an album, which is your ticket to Hades. Death black metal echo of the deepest underground! Very rotten record!



TRACKLIST
"Stolen Angelic Tongues" (MLP / Vinyl + Digital)
1. Shattering The Axis Mundi
2. Hideous New Gods
3. Carving The Axis Mundi
4. Coffin Nails
5. Erecting The Axis Mundi


"All The Names Of Night" (CD)

1. Seven Veils *
2. Coronation *
3. Leaden Words Sewn *
4. Shattering The Axis Mundi
5. Hideous New Gods
6. Carving The Axis Mundi
7. Coffin Nails
8. Erecting The Axis Mundi
(Tracks 1-3 are CD only)

LINE-UP
Sebastian Montesi - Vocals, six string, seven string, and acoustic guitars
Zack Chandler - Drums
Shawn Hache - Vocals and bass guitar
Philip Fiess - Six string guitar and vocals
Culain - Vocals and ritual percussion


https://www.20buckspin.com
https://www.facebook.com/20buckspin

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine