CD 2020, vlastní vydání for english please scroll down
Podle Dante Alighieriho má inferno devět kruhů, devět smrtelných hříchů. Na konci vás, uprostřed Země, čeká samotný Lucifer. Přiznávám se, že vize Denteho pekla mi dodnes připadá jako jedna z nejuvěřitelnějších. Negace všeho dobrého, šílenství, ztvárněné i malířem SandroBotticellim. Občas si říkám, jak by symfonie smrti a temnoty zněla jako hudba. Dnes už to vím, dostala se mi totiž do rukou nová deska amerických death metalistů HAUNTED.
Pokud se pustíte do hledání informací o téhle smečce, příliš toho nezjistíte. Metalová encyklopedie hovoří o jednom demu v roce 1992 a kompilaci "Sinister Spawnings" (2018). Nejedná se tedy rozhodně o žádné nováčky, ale o zkušené pekelníky, kteří hrají špinavý, rouhačský death metal floridského typu.
"The Legions of Maleficence" je album, které je po okraj narvané nihilistickým, nekompromisním smrtícím kovem. Stylově bych kapelu zařadil po bok třeba takových DEICIDE, PERDITION TEMPLE, CRUCIFIER, IMPRECATION, DIABOLIC. To ale není zase tolik důležité. Hlavní je, že z nahrávky cítím síru, nenávist. Máme co do činění se starodávným okultním obřadem, při kterém potkáte všechny démony. HAUNTED vyvrhli na světlo Boží nechutné album, které se vám jako rozžhavené železo otiskne přímo do mozku. Američané, a to je pro mě hlavní, dokáží napsat skvělé skladby, které postupně gradují, rostou jako nějaké monstrum, probuzená bestie. Nebyl podceněn zvuk (takhle zní pravé rouhání), ani obal (Sidjimbe Art). Jedná se samozřejmě o hluboký underground, ale nahrávka má neskutečně přitažlivou a zlou atmosféru. Stáhne vás zaživa z kůže, bude vás mučit, trápit a ničit. Přesně takhle si představuji pravé reálné peklo, pravý a reálný death metal. Rituál smrti vrcholí, Lucifer kývá spokojeně hlavou. "The Legions of Maleficence" vás spálí na popel. Absolutní negace dobra, totální inferno! Vynikající death metal!
Asphyx says:
According to Dante Alighieri, the Inferno has nine circles, nine deadly sins. At the end in the middle of the Earth, Lucifer himself is waiting for you. I admit that the vision of Dante's hell still seems to me as one of the most believable. The negation of all the good, the madness, portrayed by the painter Sandro Botticelli. Sometimes I wonder how a symphony of death and darkness would sound like. Today I found out this, because I received a new record of American death metalists HAUNTED.
If you start looking for information about this band, you won't find out much. The metal encyclopedia talks about one demo in 1992 and the compilation "Sinister Spawnings" (2018). So these guys are definitely not newcomers, but experienced musicians who play dirty, blasphemous death metal of the Florida type.
"The Legions of Maleficence" is an album full of the nihilistic, uncompromising death metal. Stylistically, I would class this band with such groups as DEICIDE, PERDITION TEMPLE, CRUCIFIER, IMPRECATION, DIABOLIC. But that is not so important. The main thing is that I feel sulfur and hatred from the record. We are dealing with an ancient occult ceremony in which you will meet all the demons. HAUNTED threw out to God's light the one disgusting album, which will be imprinted right in your brain like hot iron. And what is most important for me, Americans are able to write great songs that gradually graduate, grow like a monster or an awakened beast. Moreover, the sound (this is the real blasphemy) and the cover art (Sidjimbe Art) were not underestimated. Of course, this is deep underground, but the record has an incredibly attractive and bad atmosphere. It will skin you alive, torture, torment and destroy you. This is exactly how I imagine real hell, true and honest death metal. The death ritual culminates, Lucifer is nodding contentedly. "The Legions of Maleficence" will burn you to ashes. Absolute negation of good, total inferno! Excellent death metal!
ABYSMAL DAWN - Phylogenesis CD 2020, Season of Mist for english please scroll down
Vždycky jsme to tak nějak tušili všichni. Zákony evoluce neplatí vždy a všude. Pouštěli jsme se na tenký led vědy a technologie a zatím nás sledují z vesmíru naši otcové. Kdysi si mysleli, že náš druh se jim povedl a měli radost z našeho vývoje. Podstrčili nám spoustu vynálezů, aby nám ulehčili život. Přetvořili jsme je ve zbraně. Je v nás cosi zlého, těžce identifikovatelného. Stačí špatná zpráva a v zdánlivě soudržné společnosti ihned zavládne panika a chaos.
Mám rád, když je death metal zahraný inteligentně, když se mi riffy zadřou pod kůži, když mě zvuk uzemní. Toulám se převážně ve starých katakombách, ale když se mi do ruky dostane dobrý technický smrtící kov, tak jej s chutí také ocením. Nové album "Phylogenesis" na mě působí jako blesk z čistého nebe. Je ostré, nekompromisní, ale zároveň přehledné a velmi dobře se poslouchá.
"Phylogenesis",to je útok mimozemské civilizace, která se po letech vrátila, aby se podívala, co a jak jsme zde vybudovali. Chvíli nás pozoruje a zjišťuje, že experiment zvaný lidstvo se příliš nepovedl. Jenže jak oddělit dobré od zlého? Jednou z možností je poslech kvalitního death metalu. Troufám si tvrdit, a alespoň tak to slyším, že ABYSMAL DAWN nahráli letos své nejlepší album. Je pestré, rozmanité, je jako košatý strom zla. Je chladné a temné zároveň. Je jako řeka plná lávy, rozžhaveného železa a spálených lidských tváří. Nalezneme zde nepřeberné množství perfektně napsaných riffů ve stylu americké školy (DEEDS OF FLESH, SUFFOCATION, MORBID ANGEL, CANNIBAL CORPSE, HATE ETERNAL, DEICIDE, IMMOLATION, KATAKLYSM) s vlivy evropských smrtonošů (kupříkladu SINISTER, BLOODBATH). ABYSMAL DAWN jsoujasně definovatelní, stačí pár melodií a hned poznáte, že to jsou oni. Vetřelci z vesmíru, kteří nám přinášejí jen zkázu a beznaděj. Apokalypsa dávno začala, jen si toho někteří ještě nevšimli. My jsme svojí vlastní záhubou! "Phylogenesis" bude znít všude po světě, až zavládne totální chaos. Vynikající, zničující a mocný death metal, který vás totálně zničí!
Asphyx says:
We all somehow knew it. The laws of evolution are not always and everywhere applied. We were going on a thin border of science and technology, and our fathers are still watching us from space. They though that they make our species well and enjoy our development. They gave us a lot of inventions to make our lives easier. We turned them into weapons. There is something evil in us that is difficult to identify. Just bad news and in a seemingly cohesive society, panic and chaos will prevail immediately.
I like when death metal is played in intelligent way, when riffs get under my skin, when the sound grounds me. I wander mostly in the old catacombs, but when I get to my hands a good technical death metal, I also appreciate it. New album "Phylogenesis" is like a bolt from the sky. It is sharp, uncompromising, but at the same time clear and it is a pleasure to listen to it.
"Phylogenesis" is an attack by an alien civilization that has returned years later to see what and how we have built here. They watch us for a while and find out that the experiment called humanity has failed. But how to separate the good from the bad? One option is to listen to quality death metal. I dare say, and at least that's how I hear ABYSMAL DAWN recorded their best album this year. It is colourful, diverse, it is like a bushy tree of evil. It's cold and dark at the same time. It is like a river full of lava, red-hot iron and burnt human faces. Here you will find an inexhaustible number of perfectly written riffs in the style of the American school (DEEDS OF FLESH, SUFFOCATION, MORBID ANGEL, CANNIBAL CORPSE, HATE ETERNAL, DEICIDE, IMMOLATION, KATAKLYSM) with the influences of European mortals (for example SINISTER, BLOODBATH). ABYSMAL DAWN are clearly definable, just a few melodies and you will immediately recognize them. Invaders from space who bring us only destruction and despair. The apocalypse began a long time ago, only some had not yet noticed. We are our own doom! "Phylogenesis" will sound all over the world when total chaos reigns. Excellent, destructive and powerful death metal that will totally destroy you!
Tracklist: 1. Mundane Existence 2. The Path of The Totalitarian 3. Hedonistic 4. A Speck in The Fabric of Eternity 5. Coerced Evolution 6. True to The Blind 7. Soul-Sick Nation 8. The Lament Configuration 9. Flattening of Emotions (Death Cover)
band: Charles Elliott: guitars, vocals James Coppolino: drums Eliseo Garcia: bass Vito Petroni: guitars
FUNERALOPOLIS - ...of Deceit and Utter Madness CD 2020, Memento Mori for english please scroll down
Jedna rána střídá druhou. Mezi kamennými zdmi se rozléhají nekonečné údery bez konce. Práce je hodně, likvidace starého hřbitova započala před několika lety. Každý den vstáváme brzy a drtíme zpuchřelé kosti. Odpočíváme venku, mezi otevřenými hroby. Nálada je většinou pochmurná a obstojí u nás jen ryzí reálný death metal. Někdo nedávno přinesl švýcarské FUNERALOPOLIS. Stačilo jen pár poslechů a připadalo nám, že k nám patří odnepaměti.
Mám rád smrtící kov nasáklý zkaženou krví a doom metalem, líbí se mi, když se songy převalují jako mlha nad náhrobky. Jsem starou odrůdou fanouška, který oceňuje hlavně atmosféru. Hudba mi musí proniknout do krve, musím mít chuť se k ní vracet. Švýcaři nahráli album, které si mě získalo svojí opravdovostí a upřímností. A potom také tím, že se u něj dobře drtí staré kosti.
A tak je najednou u nás v katakombách divně veselo. Všichni se usmívají, užívají si povedený zvuk i zajímavý obal. Máme sice, díky naší hrobnické práci, smutek v očích, ale všichni dokážeme ocenit dobré řemeslo. "...of Deceit and Utter Madness" je albem, které muselo vzniknout ve starých kobkách, několik metrů pod zemí. Pohřbeno zaživa tlelo a hnilo, aby bylo jako vzácný artefakt vyzvednuto. FUNERALOPOLIS na to jdou stejným způsobem jako INCANTATION, AUTOPSY a GRAVE. Samozřejmě s notnou dávnou temnoty a chladu v melodiích. Není to deska pro fanoušky něčeho nového, progresivního, ale spíše pro všechny ty, kteří začínali s death metalem v devadesátých letech a chtějí si osvěžit paměť. Na staré modly se nesahá, ale je dobré si pořídit do sbírky i podobná alba jako je "...of Deceit and Utter Madness". Už jenom kvůli drcení kostí, kvůli černým náladám, zkažené krvi, mlhám na hřbitově. Jsem moc rád, že byla hrobka s nápisem FUNERALOPOLIS otevřena. Dává mi totiž naději, že pravá smrt ještě nezemřela! Hniloba!
Asphyx says:
One shot replaces another. There are endless blows without end between the stone walls. There is a lot of work, the liquidation of the old cemetery began a few years ago. We get up early every day and crush crumbling bones. We rest outside, among the open graves. The mood is mostly gloomy and only pure real death metal can have an effect here. Someone recently brought the Swiss band FUNERALOPOLIS. Just a few listening and it seemed to us that that album had belonged to us since time immemorial.
I like death metal soaked in rotten blood and doom metal; I like it when songs roll like the fog over tombstones. I am an old kind of fan who especially appreciates the atmosphere. Music must penetrate my blood, I must have a taste for returning to it. The guys from Switzerland recorded an album that caught me with its authenticity and sincerity. And then also by the ability to crush the old bones well.
And so it is suddenly weirdly fun in our catacombs. Everyone is smiling, enjoying a good sound and also interesting cover art. We have sadness in our eyes, thanks to our grave work, but we can appreciate good craftsmanship. "... of Deceit and Utter Madness" is an album that must have been written in old dungeons, a few meters under the ground. Buried alive, it rotted to be once dug out like a rare artifact. FUNERALOPOLIS does it the same way as INCANTATION, AUTOPSY and GRAVE. Of course, with a considerable portion of darkness and coldness in melodies. It's not a record for fans of something new, progressive, but rather for all those who started with death metal in the nineties and want to refresh their memory. You can't touch on the old idols, but it's good to buy the albums like "... of Deceit and Utter Madness" into your collection. Just because of the crushing of bones, because of the black mood, the spoiled blood, and the fog in the cemetery. I am very glad that the tomb with the inscription FUNERALOPOLIS was opened. It gives me hope that real death has not yet died! Putridity!
Tracklist: 01. Intro (00:45) 02. Crawling Caskets (03:59) 03. House of West (03:40) 04. Witchcraft Horror (05:33) 05. Devouring Crypts of Darkness (04:37) 06. Downfall (02:19) 07. ...of Deceit and Utter Madness (00:40) 08. The Envenomed King (06:40) 09. Into Unknown Kadath (05:19) 10. Endzeit Burial (04:45)
CENTINEX - Death In Pieces CD 2020, Agonia Records for english please scroll down
Není to tak dlouho, co jsem CENTINEX pohřbil. Novodobé desky, i když jsem velký příznivec jejich dávných počinů, mě příliš neoslovily. Nicméně, na novinku Martin Schulman zcela překopal sestavu. Byl jsem zvědavý, co z kapely vyleze, přeci jen, změny na postu vokálu a bicích bývají hodně zásadní. Myslím, že se povedlo na výbornou. Novinka je přesně tím typem death metalu, který vám ihned přehází všechny kosti v těle. Navíc se velmi dobře poslouchá i po delší době.
"Death In Pieces" je starým smrtícím kovem té nejvyšší kvality. Najdete zde pravé, ryzí nářezy, ale i temné a chladné chvilky. Ze skladeb je cítit, že kapelu opravdu baví hrát, že věří tomu, co mezi nás vyvrhli. Pokud jste tedy, stejně jako já, hudebně vyrůstali v devadesátých letech, neváhejte a narvěte si ji do hlavy pod tlakem.
První, co vás doslova praští do obličeje, je zvuk (Ronnie Björnström - mastering, mixing, Johan Hjelm - produducer, recording), který je organický, živelný, živočišný. Zkrátka cítíte, že album nahráli lidé a ne stroje, jak je to dnes často zvykem. Nevím, jaký kdo měl podíl na skládání samotných riffů, ale jsou parádní - mají v sobě heavy efekt, řežou a koušou. Pamatuji si je, zadírají se mi pod kůži a dělají mi dobře při poslechu na všech zařízeních. Parádní smrtka na obalu od Bahrulla Marta je už jen pověstným bonusem navíc pro všechny sběratele fyzických nosičů. CENTINEX letos ukázali, že rozhodně nepatří do starého železa. Naopak, nakopali zadky všem široko daleko. Patřím mezi fanoušky death metalu, který je hodně zatížen na vokály a Henrik Andersson na mě křičí jako by ráno vstával ze staré hrobky. "Death In Pieces" je deskou, na které se neobjevuje dříve objevené, ani se nebourají hranice, ale znamená pro mě návrat ke krvavým kořenům. Hrobky jsou znesvěceny, rakve rozsekány a v márnici se prohání studený vítr. Sešli se zde staří zkušení psi, kteří dávno ví o, čem je opravdová smrt. A předložili nám songy ostré jako břitva. Novinka vás vykostí, odtrhá vám šlachy od kloubů, zničí vás. A tak je to správně. Démoni se probudili!
Asphyx says:
It hasn't been that long since I buried CENTINEX. Although I am a big fan and supporter of their old records, these last albums did not appeal to me so much. However, on the new record, Martin Schulman completely changed the lineup. I was curious about what would come out of the band. Surely, the changes in the position of vocals and drums are very fundamental. However, I think it works out great. The new record represents exactly the type of death metal that immediately re-arranges all the bones in your body. In addition, the listening is great even after a long time.
"Death In Pieces" is old death metal of the highest quality. You can find here real, pure cuts, but also dark and cold moments. From the songs you can feel that the band really enjoys playing, that they believe to what they threw before us. So if you grew up similarly like me in the 1990s, don't hesitate and put it into your head under pressure.
The first thing that literally hits you in the face is the sound (Ronnie Björnström - mastering, mixing, Johan Hjelm - producer, recording), which is organic, vital and bestial. In short, you feel that the album was recorded by humans and not by machines, as is often case today. I don't know who was involved in composing the riffs, but they are great - they have a heavy effect, they cut and bite. I can remember them, they get under my skin. The great skeleton on the cover made by Bahrull Marta is just an extra bonus for all collectors of physical media. CENTINEX have shown this year that they definitely don’t belong to scrap metal. On the contrary, they kicked everyone's asses. I'm one of the fans of death metal, who bases on vocals and Henrik Andersson yells at me as if he was getting up from an old tomb in the morning. "Death In Pieces" is a record that doesn’t discover any new things that do not appear previously. Nor they don’t break the boundaries, but for me it means a return to bloody roots. The tombs are desecrated, the coffins are hacked, and a cold wind blows in the morgue. Old experienced dogs gathered here. They know what real death is. And they presented us the songs as sharp as the razor. The new album will unbone you, tear your tendons from your joints, destroy you. And that is right. The demons have awakened!
tracklist: 1. Only Death Remains 2. Derelict Souls 3. God Ends Here 4. Tomb of the Dead 5. Human Torch 6. Pieces 7. Cautarized 8. Beyond the Dark 9. Sacrifice 10. Skin Turning Grey 11. Break Your Debris
DIABOLIC - Mausoleum of the Unholy Ghost CD 2020, Witchhunter Records/ Tentacles Industries for english please scroll down
Death metal ušpiněný pekelným ohněm. Pamatuji si, že pro mě byly kdysi v devadesátých letech kapely DEICIDE, VITAL REMAINS, POSSESSED, MORBID ANGEL, ANGELCORPSE něco jako modlami. Fascinovala mě na jejich hudbě temnota, tajemno a bestiální šílenství, které dokázali do svých desek promítnout. Nebyla to pro mě jen obyčejná muzika, ale spíš prokletí, nejvíc připomínající asi pradávný rituál pro vyvolání Satana.
Ze stejných katakomb vzešla v roce 1996 i kapela DIABOLIC, která fanouškům vrazila nejvíce hřebů do hlavy kolem roku 2000. Některá alba jsou dodnes zapsána krví do knihy mrtvých a nedáme na ně dopustit. Mezi lety 2004 - 2006 si dali tihle bezvěrci pauzu, aby se vrátili a opět znovu zažehli oheň. Předhodili nám dvě EP, jednu kompilaci a v roce 2010 konečně i dlouhohrající album s názvem "Excisions of Exorcisms", ze kterého jsem ale příliš nadšený nebyl. V celé diskografii patří k velmi solidnímu nadprůměru, ale do krve mi neproniklo. Letos, po dlouhých deseti letech, se DIABOLIC opět hlásí s dalším death metalovým rituálem. Musím říct, že album "Mausoleum of the Unholy Ghost" mě ihned proklelo a strhlo do hlubin černého undergroundu.
Má v sobě totiž vše podstatné, co se mi na DIABOLICAL vždy tolik líbilo. Temnotu, černou magii, klasické floridské vyhlazovací pasáže i atmosférické momenty, který mě ihned přenesly na morbidní seanci podle tradičních postupů. Opravdu nadšený jsem ze zvuku (Juan "Punchy" Gonzalez), tady kapela se studiem odvedla vynikající práci, nahrávka je živočišná, pekelná, šílená, syrová a drsná. Nikde nic nepřebývá a úplně před sebou vidím vinyl a CD, jak mi z reproduktorů drtí všechny kosti v těle. Obal od polského malíře Zbigniewa Bielaka je také vynikající (koneckonců jeho motiv pro poslední desku DEICIDE považuji za jeden z nejlepších, co jsem za poslední roky u death metalu viděl). Kapela mě na svojí novince "Mausoleum of the Unholy Ghost" přenesla do nekonečných smradlavých močálů, kde se na zapomenutém pohřebišti pořádají starodávné krvavé orgie smrti. Z kostí se vyřezávají ty nejkrásnější amulety a z lebek se pije jen ten nejlepší alkohol. Cítím z hudby síru, pekelný oheň, opravdovost a ryzost. DIABOLICAL dali letos peklu nové jméno! Devastující, ďábelský death metal s absolutně temnou atmosférou, který vás pohřbí zaživa!
Asphyx says:
Death metal soiled by hellfire. I remember that for me, in the 1990s, the bands DEICIDE, VITAL REMAINS, POSSESSED, MORBID ANGEL, ANGELCORPSE were something like idols. I was fascinated by the darkness, mystery and bestial madness of their music, which they were able to project into their records. It was not just ordinary music for me, but rather a curse, most reminiscent of an ancient ritual for invoking Satan.
From the same catacombs, the band DIABOLIC was formed in 1996, which drove the most nails in the fans' heads around the year 2000. Some albums are still written by blood in the book of the dead and we will not forget them. Between 2004 and 2006, these infidels took a break to return and re-ignite the fire. They gave us two EP’s, one compilation and in 2010 finally a long-length album called "Excisions of Exorcisms", which I wasn't too excited about. It belongs to a very solid above average in the whole discography, but it did not penetrate into my blood. This year, after ten long years, DIABOLIC is once again announcing another death metal ritual. I have to say that the album "Mausoleum of the Unholy Ghost" immediately cursed me and dragged me into the depths of the black underground.
It has everything essential that I have always liked so much at DIABOLICAL. Darkness, black magic, classic Florida extermination passages and atmospheric moments, which immediately transferred me to a morbid session according to traditional methods. I'm really excited about the sound (Juan "Punchy" Gonzalez), here the band and the studio did an excellent job, the record is animal, hellish, crazy, raw and rough. There is nothing left anywhere and I can see vinyl and a CD in front of me how crushing all the bones in my body from the speakers. The cover made by the Polish painter Zbigniew Bielak is also excellent (after all, I consider his motif for the last album DEICIDE to be one of the best I've seen in death metal in recent years). The band took me via their novelty "Mausoleum of the Unholy Ghost" to the endless stinking swamps, where ancient bloody orgies of death are held in a forgotten burial ground. The most beautiful amulets are carved from the bones and only the best alcohol is drunk from the skulls. I feel sulphur, hellfire, authenticity and purity from the music. DIABOLICAL gave hell a new name this year! Devastating, devilish death metal with an absolutely dark atmosphere that will bury you alive!
Ave NECROPSY! Ahoj Janne, zdravím do Finska. Dnes ráno cestou do práce jsem si dal do sluchátek vaše nové EP „Exitus“ a najednou jsem měl pocit, jako bych se toulal někde u vás na severu v lesích. Myslím si, že se album opravdu povedlo. Hrozně rád se k němu stále vracím. A je taky pravda, že jeho síla nejvíc vynikne za tmy, v zimě. Jakým způsobem vlastně vznikalo? A co říkají na nové skladby fanoušci?
JANNE: Zdravím ťa, Jakub! Som veľmi rád a som aj poctený, že sa ti náš album páči. Už v dobe, keď sme len začali skladať prvé skladby na novú dosku, bolo nám nad slnko jasné, že by mali znieť temne a pochmúrne. A takisto sme chceli robiť veci čo najjednoduchšie. Nič zbytočné navyše. A v priebehu skladania sme si rovnako uvedomili, že skladby fungujú lepšie, keď ich hráme v pomalšom tempe. Povedal by som, že prvé reakcie boli dobré, aj keď poslucháči boli trochu zaskočení novým doomovým smerovaním.
EP „Exitus“ je dlouhé něco lehce přes 22 minut. Jsou na něm 4 skladby a abych pravdu řekl, tak mě osobně se nejvíc líbí „206 Motives“. Je nejdelší na desce a pokaždé mě úplně pohltí. Je tajemná, chladná a temná. Prozradíš nám, jaké je její poselství, kdy a jak vás napadl motiv? Já tu skladbu nemůžu vyhnat z hlavy!:)).
JANNE: Aby som bol úprimný, prvý riff ma napadol hneď potom, ako som sa ukladal do postele a predtým som počúval OBITUARY. Potom na ďalšej skúške sme pridali k tomu riffu ďalšie a takto sme nejako skomponovali túto skladbu.
TERO: Keď začínam písať texty ku skladbám, mám na to určitú metódu. Nasadím si slúchadlá, zaujmem pohodlnú pozíciu, potom zavriem oči a počúvam danú skladbu niekoľkokrát za sebou. Snažím sa nejako vizualizovať príbeh ukrytý v muzike, že čo by sa asi tak mohlo stať v jednotlivých častiach skladby. Ako keby ste sledovali nejaké „mentálne útržky z filmov“. Atmosféra tejto piesne ma nejako viedla k myšlienke, že v ľudskom tele je približne 206 kostí a niekto ich z nejakého dôvodu chce odstrániť, a tak sa začal vyvíjať príbeh tejto skladby...
22 minut temného death metalu mi ale přijde málo. Proč jste vlastně nenahráli dlouhohrající album? Má být „Exitus“ jen ochutnávkou a příslibem do budoucna? Myslím, že my fanoušci, bychom si pokračovatele vynikající desky „Buried in the Woods“ z roku 2015 zasloužili!
JANNE: Od vydania poslednej dosky už ubehlo toľko času, že sme proste len chceli čo najrýchlejšie vydať materiál, ktorý sme už mali k dispozícií. Najskôr sme plánovali vydať len dve skladby, ale keďže sme mali hotové štyri skladby, tak sme ich vydali rovno všetky spolu. Mali sme vo vnútri kapely menšie personálne problémy a roztržky, čo taktiež ovplyvnilo oneskorené vydanie. Hannu opustil kapelu atď. bola to naozaj nanič situácia. Našťastie sa Hannu vrátil do kapely. A áno, je jasné, že fanúšikovia by si zaslúžili dlhohrajúci album a som si istý, že nepochybne vydáme aspoň ešte jedno plnohodnotné dielo.
Osobně mě zaujal motiv na obalu „Exitus“ natolik, že jsem si u vás musel objednat tričko. Je na něm postava, duch, možná ozářený jedinec. Má takovou zvláštní atmosféru, působí na mě. Kdo je autorem obalu a jak jste motiv vybírali? Dáváte si hodně záležet na grafice? Mně se tohle na vás vždycky hrozně líbilo, jako fanoušek jsem dostal pokaždé do ruky výrobek, který je parádní i po vizuální stránce.
JANNE: Všetky obaly albumov pre nás doteraz urobila žienka nášho bubeníka, Tiina Vaahtera. Poskytli sme jej len názov albumu „Exitus“ a opis, čo by sme ním chceli povedať. Samozrejme, kladieme obalom veľký význam a tentoraz šlo všetko veľmi hladko tak ako aj v minulosti. Tiina nám vždy pošle najskôr náčrt, my ho zhodnotíme a pošleme jej spätnú väzbu. Nepýtal som sa, kde berie inšpiráciu pre daný motív. Ale s výsledkom sme naozaj veľmi spokojní.
Když už jsme u té grafiky. Podle mého máte jedno z nejlepších metalových log. Je jasně čitelné, ostré, každý si jej ihned všimne. Máte jej úplně od začátku? Vím, že na demu „Curse“ z roku 1990 už je, akorát netuším, jestli i na prvním „Mental Disturbance“ (1989)? Po vašem návratu získalo logo jen červenou barvu? Chápu to dobře? A kdo je vlastně autorem loga?
JANNE: Diky chlape! Ak si dobre spomínal, nakreslil som ho niekedy v roku 1989 alebo 1990. Bolo vtedy trochu iné, také viac thrash metalové, veľmi nepatrne som ho zmenil, aby vyzeralo viac death metalovo. Haha! Pre logo používame väčšinou bielu alebo červenú farbu, niekedy býva v čiernej.
Když si to vezmu celkově, tak vy rozhodně nejste kapela, která by trpěla nadprodukcí. Naopak, připadá mi, že máte na dobu svoji existence alb příliš málo. Já vím, nahrávat jenom proto, aby něco vyšlo, není příliš dobré, ale přeci jen, od data svého vzniku v roce 1987 jste vydali jen dvě dlouhohrající alba. A to do roku 2011 jen samé demonahrávky, splitko a EP. Proč vlastně? Nebyl čas, peníze, chuť?
JANNE: V roku 1994 sme mali dohodu s holandským vydavateľstvom Cyber Music a v tom čase sme už mali aj hotové skladby na plnohodnotný album. Mali sme dokonca vyhradené peniaze na nahrávanie a aj hotový cover albumu, ale stalo sa čo sa stalo. Rozhodli sme sa ako kapela dať si pauzu. V podstate to bolo moje rozhodnutie. Bol som tak unudený a zdeprimovaný z vtedajšej situácie. Veľa zmien v zostave a problémy s novými členmi. Napokon sa musím priznať, že toto rozhodnutie aj trochu ľutujem. Veci sa mohli vyvíjať inak. To, že sme vtedy nevydali tú dosku, má veľký vplyv aj na súčasnosť. Každopádne, je to už minulosťou. Po roku 2011 sme vydali dve plnohodnotné dosky, dva mini albumy a jednu kompiláciu. Viem, že to nie je veľa a myslím si že dôvodom je nedostatok času a samozrejme je to aj vec peňazí.
Vy jste vlastně do roku 1993 trávili čas jen v undergroundu. Pokud člověk nebyl vyloženě nadšenec jako já, tak o vaší existenci asi příliš nevěděl. Osobně mám hrozně rád z Finska i vaše kolegy PURTENANCE. Ti si prošli podobnou historií jako vy. Proč jste vlastně přerušili činnost? I u vás zůstali v kapele z původní sestavy dva muzikanti, kteří byli po návratu na scénu doplněni nováčky. Proveď nás prosím trošku historií kapely.
JANNE: Hovoríme vlastne o roku 1994, odkedy sme zostali skrytí v undergrounde. Ako som už povedal predtým, mali sme obrovské problémy s členmi v kapele. V radoch kapely prebehlo vtedy veľa personálnych zmien a noví členovia nechodili na skúšky s príliš veľkým zanietením a záujmom. Ja som takisto vyrástol a mal som aj iné záujmy ako napríklad alkohol a dievčatá. Väčšinou teda to pitie. Haha! Taktiež nám pred nosom ušlo zopár dobrých zmlúv na nahrávanie. Bol som už unavený z toho tlačenia veľkého kamenného balvanu pred sebou. Dlhé roky som strávil veškerý svoj voľný čas s kapelou a cítil som, že proste potrebujem prestávku. Ale nikdy sme neprestali hrať. Mali sme iné kapely a projekty počas tých rokov nečinnosti NECROSY, hoci išlo o rozdielne hudobné štýly.
Jeden deň sme spolu s Terom, Villem a Hannu len tak jammovali u mňa v garáži. Hrali sme cover od MISFITS zaranžovaný do jazzového štýlu. V ten deň som sa spýtal Villeho a Hannu, či by nechceli opäť hrať ako NECROPSY, keby sme získali späť aj Aatua ako druhého gitaristu a oni odpovedali kladne. Nebolo možné získať späť všetkých starých členov, pretože niektorí prestali hrať úplne.
Osobně jsem vaši existenci poprvé zaznamenal někdy v roce 1992, kdy se mi do rukou dostala zkopírovaná kazeta „Never to Be Forgotten“. Pamatuju si, že na druhé straně mi někdo nahrál CANDELMASS. Vy jste tenkrát měli jen dvě skladby, jestli se nepletu. Do hlavy se mi vypálil hlavně song „Dark Fantasies“. Dnes už je to rarita a říkám si, jestli by nestálo za to vydat vaše demonahrávky třeba na nějaké kompilaci. Neuvažujete o tom?
JANNE: Áno, spomínam si, demo bolo určené na propagáciu a tie dve skladby skončili na EP nahrávke „Never to be Forgotten“, ktorá vyšla u Seraphic Decay Records. V roku 2013 Century Media vydala všetky naše demá na kompilácií „Tomb of the Forgotten“.
Lidé, kteří zažili devadesátá léta a underground si dnes občas stěžují, že „už to není, co bývalo“. Jak vnímáš změny na scéně ty, jako muzikant? Myslím tím teď, co se týká nových technologií, tak i třeba labelů, koncertů, fanoušků. Uvedu příklad - nedávno mi němečtí ASSASSIN napsali, že jejich video na youtube vidělo několik stovek tisíc lidí, ale měli z toho jen 45 EURO. Desky se zkrátka už tolik neprodávají, fanoušci hlavně streamují, pro hudebníky asi není současnost příliš přívětivá, nemám pravdu? Nebo sis zvykl a přizpůsobil se?
JANNE: Áno, už to nie je tak vzrušujúce ako kedysi, teraz máš všetky informácie dostupné priamo pred očami. Tá mystika sa z toho vytratila. A takisto v deväťdesiatych rokoch tu nebolo ani také kvantum kapiel. Teraz je oveľa náročnejšie dostať svoju kapelu do povedomia verejnosti, čo je na jednej strane veľmi zvláštne, lebo v dobách, keď sme začínali na to stačila korešpondencia, mali sme len listy, faxy a telefón. Vývoj hudobného priemyslu a nových technológií vytvoril mnoho dobrých vecí ale osobne si myslím, že je to všetko nanič, lebo hudobníci nedostávajú to, čo im patrí. Samozrejme, pre mňa je muzika spôsobom života, ale napriek tomu by bolo fajn, keby sme si mohli svojou hudbou zarobiť aspoň zopár eur namiesto toho, aby sme len vrážali peniaze do nahrávania nových albumov, organizovania koncertov pre fanúšikov. Myslím, že to má logiku, alebo nie, do pekla? Je to celé nepríjemná a ťažká situácia. Ale nechcem sa tomu prispôsobiť, či si na to zvyknúť.
Před několika lety jsem se zařekl, že chci ještě některé kapely vidět naživo, než odejdu do metalového důchodu:)). NECROPSY patří mezi ně. Vy ale hrajete hlavně jen u vás ve Finsku nebo se pletu? Co nějaké turné po Evropě, vezměte s sebou PURTENANCE a vyrazte!
JANNE: To je presne to, o čom som hovoril. Ak chcete ísť hrať mimo Fínska, musíte zaplatiť všetko, čo sa týka zorganizovania turné sami. Samozrejme chceli by sme hrať mimo Fínska, ale nie sme tak slávna kapela. Potrebujete peniaze a my ich nemáme. Ale som si istý, že jedného dňa zahráme nejaké koncerty v Európe ešte predtým, než budeme dobrý akurát tak do starého železa. „Aj keď nás to bude stáť jahody“. Haha! Fínske príslovie!
Na závěr se pokaždé ptám (a od vás by mě to opravdu hodně zajímalo) – co pro tebe znamená death metal? Jak bys jej definoval? Nemyslím teď techniku hraní, ale spíš jeho filozofii, jak jej vnímáš a jak ovlivnil tvůj život?
JANNE: Je to môj spôsob života a premýšľania. Je tu vždy so mnou. Vyrastal som s tou hudbou. Bol som veľmi mladý, keď som narazil na death metalovú muziku. Dokonca aj teraz, keď som otec dvoch synov, a kvôli tejto ošemetnej covid pandémií príliš s NECROPSY neskúšame a dokonca aj počas rokov, keď sme ako kapela neboli aktívni, death metal bol stále v mojej hlave. Hudba. Texty. Atmosféra. Blízkosť smrti...
Děkuji moc za rozhovor. Jako pro věrného a dlouhodobého fanouška pro mě hodně znamená. Přeji vám spoustu dobrých koncertů, nadšených fans a ať se vám daří i v osobních životech. Budu se těšit na další hudbu od NECROPSY!
JANNE: Aj ja ďakujem za tento rozhovor, veľmi si to cením. Už pracujeme na novom materiáli a nabudúce už určite vydáme plnohodnotný album. Maj sa dobre, Jakub!
about NECROPSY on DEADLY STORM ZINE / o NECROPSY na DEADLY STORM ZINE:
Ave NECROPSY! Hi Janne, greetings to Finland. This morning on the way to work, I put your new EP “Exitus” to my headphones and suddenly I felt like I was wandering somewhere in the north in the woods. I think you made that album really good. I still love to return to it. And it's also true that power of that album will excel most in the dark, in the winter. How did it actually originate? And what do the fans say about the new songs?
-Janne: Tervehdys Jakub! Well, I’m very glad and honoured you like the album. It was very clear to all of us when we started to write the tracks that they should sound dark and gloomy. Also we wanted to do things simple. Nothing unnecessary and we noticed in the course of the process that the songs worked better when we played them with slower tempo. Response has been mainly good though people have been amazed at the new doomier style.
The EP “Exitus” is just over 22 minutes long. There are 4 songs on it and, to tell the truth, I like "206 Motives" the most. It is the longest on the record and always engulfs me completely. It is mysterious, cold and dark. Will you tell us what is a message of that song? When and how have you got the motive? I can't get the song out of my head! :)).
-Janne: To be honest, first riff came to my mind just after I went to bed and I was listened to Obituary earlier that day and then on next rehearsals we started to compose and write more riffs.
-Tero: I have this certain method when I’m starting to write the lyrics. I put on my headphones and take a comfortable position. Then I close my eyes and listen the song several times. I try to kind of visualize the story inside of music. What could happen in different parts. As though watching a ” mental movie clips”. Somehow the atmosphere of the song led to idea that there are 206 bones approximately in human and someone desires to remove them all for a reason or another and that’s how it started to evolve..
22 minutes of dark death metal is not enough. Why didn't you record a full-length album? Is “Exitus” just a tasting and a promise for the future? I think we – fans - would deserve the follower album of the excellent “Buried in the Woods” album from 2015!
-Janne: We just wanted something out fast because it had been so long since the last release. First we were supposed to release only two songs but we had four songs ready, so we recorded them all. We had some personal problems and disagreements inside the band. Those reasons also affected on delayed releasing. Hannu left the band etc. We had pretty shitty situation back then. Luckily Hannu is back now. Yes, fans certainly deserve full length album and I’m sure we will make at least one album still.
Personally, I was so impressed with the motif on the "Exitus" cover that I had to order a T-shirt from you. It has a figure, a ghost, maybe an irradiated individual. It has such a special atmosphere, it affects me. Who is the author of the cover and how did you choose the theme? Do you really care about graphics? I have always liked this a lot, as a fan I have always got a product that is even visually appealing.
-Janne: Our drummers wifelet Tiina Vaahtera has done all the covers for us. We just gave her the name “Exitus” and a description of what we want to say. Of course we put focus on cover art a lot and this time it went pretty much like before. Tiina sent sketch for us. We checked it and gave feedback and so on. I haven’t asked where she got the inspiration for the picture. We are really satisfied with the result.
Speaking of the graphics. I think you have one of the best metal logos. It is clearly legible, sharp, everyone notices it immediately. Do you have it from the beginning? I know that it is already on the 1990 “Curse” demo, but I have no idea if even on the first “Mental Disturbance” (1989)? After your return, the logo only got red? I understand it well? And who is the author of the logo?
-Janne: Thanx man! If I remember right I draw it in ‘89 or ‘90. It was different back then. It was more trashy. I changed it simple and more Death Metal. Haha! We use mainly two colors. White and red. Sometimes black.
Taking this overall, you're definitely not a band that suffers from overproduction. On the contrary, it seems to me that you have just few albums for the duration of your existence. I know, recording just to get something out is not very good, but after all, since you started in 1987, you have released only two long-length albums. And from 2011 only demos, split and EP. Why? Wasn't there time, money, taste?
-Janne: We had a deal with dutch label (Cyber Music) in 1994 and also songs ready for the full length. Also we had the moneys for the studio and even covers ready but then happened what happened. We decided to take a break with the band. Actually it was my decision. I was so bored and fucked up of the current situation. Line-up changes and too much problems with new members. Afterwards I must say that I regret a bit of that decision. Things could have gone differently. it has affected a lot to this day that we didn’t make that recording. Anyway that is past. After 2011 we have released two full-length, two mcd:s and one compilation. It isn’t much and I think it is the lack of time. It is also money thing.
You actually spent time in the underground until 1993. If someone is not enthusiast like me, so he didn't know much about your existence. I personally love Finland and your colleagues PURTENANCE. They went through a history similar to yours. Why did you actually hold on? You stayed in the band just two original musicians, who were back on stage accompanied by newcomers. Please tell us a little bit about history of the band.
-Janne: It was actually 1994 when we hid underground. Like I said in before we had huge problems with the members. Too much line-up changes and other members lack of interest in coming to rehearsals. I had grown up and got other interests like drinking and girls. Mostly drinking. Haha! Also a few good recording deals went over. I was tired of pulling a stone sled behind me. For years I had spent all my time on band and I felt it was time to take a break. We still didn’t stopped playing. We had other bands and projects during those underground years though different kind of music.
One day we were jamming at my carage with Tero, Ville and Hannu. We were arranging and playing Misfits covers in jazz style. We asked that day from Ville and Hannu do they want to play in Necropsy if we get Aatu back behind second guitar and they answered in the affirmative. It was impossible to get all the old members back because they had stopped playing entirely.
Personally, I first noticed your existence sometime in 1992, when I got a copied cassette "Never to Be Forgotten". I remember someone on the other side recording me CANDELMASS. You only had two songs back then, if I'm not mistaken. The song “Dark Fantasies” burned into my head. Today it is a rarity and I wonder if it would not be worth publishing your demos on a compilation. Are you thinking about it?
-Janne: Yeah, the demo was purposed on promotion and those two tracks ended on Seraphic Decay records release Never to be forgotten ep. Century Media released all our demos on compilation “Tomb of the Forgotten” in 2013.
People who have experienced the 1990s and the underground today sometimes complain that "it's not what it used to be". How do you perceive the changes in the scene as a musician? I mean now when we have new technologies, labels, concerts, fans. Let me give you an example - recently the German ASSASSIN wrote to me that their video on YouTube was seen by several hundreds of thousands of people, but they get from it only 45 euros. The albums are not so much sold anymore, the fans mainly stream, probably this is not the best time for musicians today, am I right? Or did you get used to and adapt?
-Janne: It isn’t so exciting anymore because you have all the information right front of your eyes right away. Mysticism is gone. Also in 1990’s there wasn’t so many bands as nowadays. It’s more complicated to get your band available to the public which is strange when we started there were only letters, fax and telephone. This music business evolution and new technology has created many good things but I personally think that it sucks because musicians don’t get what belongs to them in terms of money. For me this is a way of life but still if I could earn couple of euros with my music instead of paying all the costs of making records and doing gigs for the people, I would say why the hell not. This is an annoying and difficult matter. I don’t adapt that or want to get used to it.
A few years ago I said I wanted to see some bands live before I retired.) NECROPSY is one of them. But do you mainly play in Finland or am I wrong? What about a European tour, take PURTENANCE with you and let‘s go!
-Janne: This is the thing I spoked. If you want go outside of finland, you have to pay everything by yourself to get gigs. Of course I want to play outside of finland but we are not so famous band. You need money and we don’t have it. But I’m sure we will play some gigs in europe someday before we hit the whistles in the bag. Even if it cost strawberries for us. Haha! Finnish sayings!
Finally, I always ask (and I would be very interested in you) - what does death metal mean to you? How would you define it? I do not mean playing technique now, but rather its philosophy, how do you perceive it and how it influenced your life?
-Janne: It’s my way of life to think things over. It’s always with me. I grew up with that music. I was rather young when I found this music. Even now when I’m a father of two son and because of this covid thing we haven’t rehearse much with Necropsy and the years when there was no activity with the band. It was all the time in my head. The music. The lyrics. Atmosphere. The nearness of death...
Thank you very much for the interview. As a loyal and long-term fan, it means a lot to me. I wish you many good concerts, enthusiastic fans and good luck in your personal lives. I will look forward to more music from NECROPSY!
-Janne: Yeah, thanx a lot of this interview. I appreciate. We have new material under work and we will release next a full length album. Cheers Jakub!
about NECROPSY on DEADLY STORM ZINE / o NECROPSY na DEADLY STORM ZINE:
DEATHROT - At the Ruins of Society CD 2020, vlastní vydání for english please scroll down
Měl jsem ještě tu možnost vidět ji v celku. Jenže potom někdo otevřel dveře a dovnitř vnikl vzduch. Balzamovaná, vysušená mumie se začala postupně rozpadat. Její tvář se na mě dívala, ano, opravdu jsem měl pocit, že mě sleduje. Pak ke mě natáhla ruku a pozvala mě na nekonečný výlet do záhrobí. S chutí jsem přijal. První dveře, hlídané starým dobrým psem Kerberem, očistec a potom už jen nekonečná temnota. Myslím a mám takový pocit, že sem patřím odjakživa. Nikdy jsem se nenarodil. Dlouhé, plesnivé katakomby jsou mým domovem. Až na věky, amen.
Já a moje mumie nasloucháme ozvěnám. Máme rádi starý prašivý death metal nakažený doomem. Finští DEATHROT a jejich první deska se ihned stala naším průvodcem. Má v sobě totiž něco nakažlivého, smradlavého, zlého, co nás proklelo.
"At the Ruins of Society" je morbidní deskou, která má parádní obal, ledový zvuk a několik tun smutku a beznaděje ve skladbách. Poslední dobou hrozně nerad nové kapely k někomu přirovnávám, je to zkreslující. Každý moc dobře víme, že nic moc nového už asi nikdo nevymyslí. DEATHROT si mě získali hlavně tím, že dokázali u mé maličkosti navodit stav rozjímání, připoutali mě k přehrávači. Album je syrovou a drsnou výpovědí o nekonečných výletech záhrobím, o umírání, o chladu a strachu. O kobkách, kde sedí odsouzení na smrt. Vidím před sebou černo černý les. Nepropustný, větve vás rozdírají do krve, ale nakonec jste odměněni nejen dobrou hudbou, ale i objevem starého pohřebiště. Uprostřed mýtiny, tahle nějak si představuji vchod do podzemí. Opuštěná hrobka s nečitelným nápisem Peklo. Doom metal musíte cítit srdcem, jinak to na vás každý pozná. Otázky života a smrti, donekonečna pokládané a zatím stále nezodpovězené. DEATHROT vám napoví, o čem je konec a přechod na druhou stranu. A dělají to velmi dobře. Zničující death doom metalový obřad!
sumarizace:
"At the Ruins of Society" je krásně morbidní vzpomínkou na staré death/doom metalové časy. Jednotlivé songy mají obrovskou sílu a musely být nahrávány v tom nejhlubším podzemí. Svět se sice dneska točí už úplně jinak, ale pro nás pamětníky, se jedná o velmi příjemný zážitek. Riffy jsou ostré jako katova sekyra, hlas vytažený odněkud z močálu a atmosféra připomíná poslední odsouzencovy minuty před popravou. Tenhle znovu nahraný výlet do historie se vydařil velmi dobře. Takhle nějak má znít reálný, poctivý death/doom metal. Plesnivě, krutě, morbidně. A teď už mě prosím nechte, musím se zavřít do své kobky, obětovat temným silám a rouhat se bohům. Budou mi k tomu hrát DEATHROT! Totální old school death/doom metalový masakr. Obraťte všechny kříže a vítejte v zemi nemrtvých!
Asphyx says:
"At the Ruins of Society" is a pretty nice morbid memory of old death/doom metal times. Every song is very powerfull and was recorded in the deepest underground. The world is other today, but for us survivols this is a very pleasant experience. The riffs are shark like axe, the voice coming from the marsh and the atmosphere reminds the last convict´s minutes before execution. This trip to the history succeeds very well. This is the real, honest death/doom metal. Rotten, cruel, morbid. And now, let me be, I close myself to my cell, I will sacrifice to the dark forces and blaspheme against Gods. And I will listen to DEATHROT! Total old school death/doom metal massacre! Turn all crosses and welcome in the land of Undeath!
Tracklist: 01. The Sheeps (to the Slaughter) 02. Mass Confusion 03. Grave of Society 04. The Last One 05. Berlin 06. Eternal Frost 07. Parody Universum
band: Vocals, Bass: Atte Pylväs Guitars: Sami Sarlin Drums: Juho Yrjölä
