Recenze/review - CAULDRON BLACK RAM - Slaver (2020)

CAULDRON BLACK RAM - Slaver 

CD 2020, 20 Buck Spin

for english please scroll down

Chvíli jsem měl pocit, že se nad oltářem vznáší krvavá mlha. Hrdlo bylo podříznuto, modlitby gradují v černém gardu. Okultisté se sešli, aby zase jednou vyvolali duše zemřelých. Šílení, zběsilí, pod omamnými látkami tančí a neustále dokola opakují temnou mantru. Proklaté kosti se válí všude kolem a i když podobným věcem tisíckrát nevěříte, tak vás mrazí v zádech. Stará márnice uprostřed australské pustiny. Smrt, temnota, strach, bolest, tohle všechno se přetaví v jeden monolit. Hlava se vám rozskočí na tisíc kousků a nakonec jej spatříte. Sedí na svém trůnu a kyne vám rukou. Jeho smích je děsivý.

Okultně laděný death metal protknutý blackem mám velmi rád. Fascinují mě pochmurné, záhadné nálady. Australští CAULDRON BLACK RAM jsou řádnými členy podzemí již od roku 1996. Letos přicházejí s novinkou "Slaver", u které opět pochopíte temnotu.



Pokud máte rádi starý prašivý death metal se shnilým zvukem, tak neváhejte ani chvilku. CAULDRON BLACK RAM cílí přímo do živého a dělají to s grácií starých mistrů. Máte rádi HELLHAMMER, CELTIC FROST, AUTOPSY, SABBATH, ale i třeba AURA NOIR, COFFINS, NECROPHAGIA? Australané na to jdou podobným způsobem. Skladby v sobě mají chlad, určité tajemno, které mívaly kapely v devadesátých letech. Není to hudba pro slabé povahy, není to album, které si stáhnete z internetu a párkrát projedete. Je to komplexní černo černé dílo, záhadný stín, odlesk nabroušeného nože ve zbytcích světla. Pro mě osobně je radost desku nejen poslouchat, ale i o ní psát, protože hororový nádech songů ve mě probouzí fantazii. Jestli vás vždycky jako mě zajímalo, co se stane s těly obětí okultních obřadů, tak bedlivě poslouchejte. "Slaver" je velmi povedeným, uvěřitelným návratem do starých časů. Do dob, kdy byl svět ještě v pořádku. Fascinuje vás temnota, spiritismus, co bude po smrti? CAULDRON BLACK RAM vám na vaše otázky pravděpodobně nedají odpovědi, ale rozhodně vám napoví. 

sumarizace:

Přeměna lidských těl v rozkládající se maso. Hnijeme ve zdejších katakombách již dlouhá léta. Uzavřeni před světem. Posloucháme starý death/black metal, tančíme na svých vlastních hrobech. Rozpadáme se, přesto stále věrní a opravdoví. Prokleli nás a zavrhli. Existuje jen tma a smrt. A také hudba, která nás udržuje ve stavu nebytí. Jsme jen prach a prachem zůstaneme. Jsem moc rád, že dnes mezi námi můžeme přivítat austalské démony CAULDRON BLACK RAM a jejich zbrusu novou desku "Slaver"

Je totiž plná přesně těch ošklivých ingrediencí, které máme v death/black metalu tolik rádi. Mrtvolného zápachu, mrazivých melodií, vypjatého vokálu a totálně nihilistické atmosféry. CAULDRON BLACK RAM na to jdou po svém, hezky na rovinu. Stylově je lze přirovnat k HELLHAMMER, CELTIC FROST, AUTOPSY, SABBATH, ale i třeba AURA NOIR, COFFINS, NECROPHAGIA.

"Slaver" je deskou, která si mě získala postupně. Pořádný poprask v márnici způsobila až časem, když dozrála jako dobře uleželá mrtvola. Líbí se mi zvuk, obdivuji obal. Užívám si vokály, které jsou náležitě "nepříjemné". CAULDRON BLACK RAM nahráli desku pro všechny death/black metalové archeology. Odkrýváme spolu s kapelou jednotlivé vrstvy, oprašujeme staré ztrouchnivělé kosti. Lebky se smějí a rozprávějí dlouhé příběhy plné utrpení. Přiznám se na rovinu, novinka si mě naklonila na svoji stranu hlavně svojí opravdovostí a energií. U nás v záhrobí to jsou věci, na které si hodně potrpíme. Jsme zakonzervováni pradávným strachem, užíváme si prašivinu, tajné rituály i okultní atmosféru. CAULDRON BLACK RAM rozdrtí i vaše kosti! Stačí jen naslouchat. Zahnívající death/black metal plný skvělých a zajímavých melodií utkaných z mrazu a temnoty!

Asphyx says:

Transforming human bodies into decomposing flesh. We have been rotten in the local catacombs for years. Closed to the world. We listen to old death/black metal, we dance on our own graves. We fall apart, yet still faithful. They cursed us and rejected us. There is only darkness and death. And music that keeps us alive. We are just dust and we will stay dust. I am glad that today we can welcome the Australian demons CAULDRON BLACK RAM and their brand new album "Slaver".

It is full of exactly the ugly ingredients we love so much in death/black metal. Deadly smell, frosty melodies, tense vocals, and a totally nihilist atmosphere. CAULDRON BLACK RAM goes about it, pretty smoothly. Stylishly, they can be compared to HELLHAMMER, CELTIC FROST, AUTOPSY, SABBATH, AURA NOIR, COFFINS, NECROPHAGIA.

"Slaver" is an album that has earned me gradually. A great crack in the mortuary caused only time when she matured like a well-dead corpse. I like the sound, I admire the cover. I enjoy the vocals that are properly "unpleasant". CAULDRON BLACK RAM recorded a record for all death/black metal archaeologists. We uncover individual layers together with the band, dusting the old, rotting bones. The skulls are laughing and talking long stories full of misery. I admit, the news has leaned me on its side mainly by its trueness and energy. In the graves, these are things we feel very much about. We are preserved with ancient fear, we use the carcass, the secret rituals and the occult atmosphere. CAULDRON BLACK RAM crushes your bones! Just listen. Incorporating death/black metal full of great and exciting melodies frozen from frost and darkness!

TRACKLIST
1. Flame (5:34)
2. Smoke Pours From The Orifices Of The Crematory Idol (3:44)
3. Stones Break Bones (4:20)
4. Graves Awaiting Corpses (4:44)
5. His Appearance (1:47)
6. Whore To War (3:39)
7. Temples To Death (3:20)
8. Slaver (3:34)
9. The Pit (4:01)
10. His Exultance (1:28)

LINE-UP
Alim: Rusted Rending Axes. Caller Of Wild.
Gruesome: Gutted Wolf Bait Bass
Esh: Unmerciful Pig Skin Battery. Unhinged Ululation

https://www.facebook.com/cauldronblackramofficial
https://www.20buckspin.com
https://www.facebook.com/20buckspin

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý padesátý - Já a ona, teplouš a punkáč, co už nebere drogy

Příběh dvoustý padesátý - Já a ona, teplouš a punkáč, co už nebere drogy

Následujících několik měsíců mám zahalených v lehkém oparu. Pamatuji si hlavně spoustu sexu, chlastu a rock´n´rollu. Jo, Andrea na tohle byla jak z jiný doby. Poslouchala muziku našich rodičů a metal vnímala spíš okrajově. Doteď žila spíš sama, sem tam s nějakým klukem, ale každý od ní brzy utekl. Všem nám totiž vyšukala mozek z hlavy. Mě taky. Vzal jsem ji v pátek odpoledne na panely. Šel s náma Tomáš, co chodil s Buddhou ze sídliště. Oba teplí jak zákon káže. Andrea se ke mě pořád tulí, ale všichni na mě koukají jak na vraha. Měli Kristýnku rádi, byla pokornější, ne tak ostrá, jako moje nové děvče. Jak tohle dopadne? Raději jsem nad tím nepřemýšlel. 

Občas jsem koukal z okna a kouřil u toho Sparty. Přemýšlel jsem, jestli se nemám ke Kristě vrátit. Jenže pak se z postele ozvalo vrnění a já do toho zase spadl. Panáky a tráva. Bydleli jsme v paneláku, dva bloky od mojí mámy. Nad námi pod střechou měli byt Tomáš a Buddha. Oba teď sjíždějí heavík. Judas Priest. Nemám u sebe nikoho, kdo by byl thrashovej, o deathu ani nemluvím. O týhle hudbě si každej myslí, že to je jen blití a bordel. Kurva drát. K Hymrům už nechodím, dostal jsem tam do držky. Protože jsem se opil, dělal bordel a nadával klukovi, se kterým přišla Kristýnka. Jako bych na ní měl ještě nějakej nárok. Hovno, můj milý, vybral sis sám. Řekla mi Jana a odplivla si přede mnou. Bolelo mě to víc, než ty rány, co přišly potom. Od nějakejch cápků, co jsem v životě neviděl.

Návrat na panely byl ale super. Cejtil jsem se s klukama a holkama o pár let mladšími jako nějakej guru. Vyprávěl jsem donekonečna příběhy o tom, jaký to bylo za nás a dělal se samozřejmě o hodně lepším. Myslel jsem si, že mám novou partu, že Tomáš s Buddhou nahradili Kytku a Prcalíka, že Andrea je moje nová Kačenka. Nebyla to samozřejmě pravda. Ale byla sranda, to zase jo. Vždycky jsem se mezi umaštěný džísky hrozně těšil. Odpoledne jsem hodil žebradlo do kouta, zalehl na matračku k Andree, která mě zuřivě ošukala a já si kolikrát pamatoval jen její zrzavý vlasy, který nade mnou lítaly jak hejno světlušek a po sprše jsem ji vytáhl ven. Slunce svítilo, stmívalo se pozdě večer. Bylo to moc fajn. Aspoň jsem si to tak chtěl myslet. 

Máme naváto, je něco kolem půlnoci a měsíc svítí jako prase. Andrea mi šeptá nějaký prasárny, hergot, kde se to v ní bere. Tohle je sen každýho chlapa. Na pár dní. Porno naživo. Někdy z ní šel strach. Vidím v dálce známý siluety. Ty vole, to je Jana a Prcalinka! Hele a ne, to není možný. Venca! Odstrčím Andreu a běžím. Doslova letím a skočím na toho starýho punkáče a málem ho rozmačkám. Co tady vole děláš? Je hubenej jak lunt, ale konečně má jasný oči. Prý je léčba dokončena. Ty, Smrťáku, cos to tady beze mě vyváděl? Musíš mi všechno vyprávět. No, to se budeš divit, dodá Jana a vezme si mě stranou. Dodnes nechápu, jak mi mohly holky odpustit (prej jim to teda bude chvilku trvat). Já bych si neodpustil. Ale ony byly svatý. Prej jsem debil, ale je se mnou sranda. A k Hymrům choděj už jen samý dělňasové, co je pořád obtěžujou. Tak jsou tady.

Byl to skvělej večer. Návrat Vency a holek mi rozzářil i následující den. Spal u nás vedle v pokoji. Stejně neměl kam jít. Včera jsme pařili. Můj starý kamarád jen s pár pivky. Opravdu se držel. Držel se i ráno, když se před ním promenádovala Andrea pouze v kalhotkách. Bylo to poprvé v mým životě, co jsem neměl hodnou holku. Nebyla zlá, ale šla si za svým. Tak trošku děvka, tak trošku bohyně. Znáte to. Vlastně jsme si za těch pár měsíců, co jsme byli spolu, ani nikdy moc nepovídali. Ale zrovna tohle jsem teď potřeboval. Kdybyste nás viděli pohromadě, když jsme šli na oběd do Startu, sídlištní to hospody a naší nové základny, museli byste se smát. Dva hubený vlasáči, jeden brejlatej a druhej kudrnatej a s punkovou koženou bundou. Dva teplouši a zrzavá holka, která pořád kroutí zadkem a všichni chlapi na ní čumí. Pak přijde Jana s těma svejma koziskama a Prcalinka, která je temná jak nejčernější noc. Jeden číšník nám řekl, že vypadáme jak apokalyptickej gang.

Jakoby se nic nestalo. Jako bych ještě nedávno před sebou pořád netlačil vozík a nebyl smutnej. Stačilo několik dní a sedím tu s občerstvenou partou. Já a ona, teplouši a punkáč, co už nebere drogy. A dvě panenky, který mě nikdy neopustily. Žereme smažáky, protože jsou levný, pijeme pivo a pak někdo konečně přehodí list. Hele, co se vysrat na ty naše neustálý vztahy a radši řešit metal? Oddychnu si, nerad bývám středem kritiky a začnu o Benediction. Chytne se jen Jana, ostatní probírají nějakej heavík, Venca se nám tlemí, že jsme úplně blbí, poslouchat takový pozéry. Andrea mi pořád sahá mezi nohy a v hospodě zůstaneme vlastně úplně celý den. Odvádí nás Venca, který musí krotit Andreu, aby se pořád nechtěla svlékat. Jsem našrot. Otevírám doma nějaký víno, který nepiju. Chci být dobrým hostitelem, ale moc mi to nejde. Tohle vždycky obstarávaly holky. Já byl spíš na ty kecy.

Nojo, ale Andrea na tohle taky moc není. Ona spíš vykouřit, vymyslet nějakou novou nesmyslnou polohu. Teď je zaplať satan tuhá jak zákon káže. Teploušci se nám tulej a Venca mi pořád dokola říká, že na tohle si asi nikdy nezvykne. Ale zvykneš kámo. Taky mi to vadilo a dneska? Beru je takový jaký jsou. Jsou to rovný kluci, upřímný, pohodový. Odejdou a zůstaneme u stolu jen s Janou a Prcalinkou. Všichni mi říkají, jak jsem si zase posral život, že Andrea není holka pro mě, že se chovám jako debil a tak dále. Usmívám se, ale kamarádi, vždyť já tohle všechno vím. Ale nemůžu si pomoct. Pak usneme a to už je skoro ráno. Už venku chrchlají chlapi, co musí na směnu, báby nadávají svým přežraným jezevčíkům. 

Když jsem chodil s Kristýnkou, tak jsme pořád dokola něco řešili. Byl jsem vnímavý, milý, hodný. Připadal jsem si jak svatej. Asi jsem potřeboval vypnout. Vyřadit kvalt. Já ještě nechtěl děti, rodinu, spoření, auto, papuče. Toužil jsem blbnout, užívat si. Vymýšlet kraviny. Děsilo mě, že bych měl dopadnout jako generace našich rodičů, kteří se brali v sedmnácti a od 40 měli pocit, že jim život protekl mezi prsty. Když si to vezmu kolem a kolem, asi bylo dobře, že jsem se tenkrát vyřádil. K tomuhle věku to patří a má to tak být. Hlavní pro mě bylo, aby byla sranda, abych se opil, pořádně si zašukal. Jasně že to bylo povrchní, jasně, že jsem byl nedozrálej. Ale komu to tenkrát kurva vadilo? Andrea se probudí a je jí úplně jedno, že celá parta sedí v kuchyni. Nakloní se ke mě, začne mi olizovat ucho a naschvál nahlas sténá, aby to všichni slyšeli. A já si pak připadám jako děsnej king. Jana se na mě podívá, podá mi z lednice pivo a řekne, ať radši držím hubu. Loknu si, mám vážnou tvář a pak se oba rozesmějeme na celé kolo. Je mi konečně odpuštěno.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html

Recenze/review - FOR THE CROWN - Forging the New Era (2020)

FOR THE CROWN - Forging the New Era
CD 2020, vlastní vydání

for english please scroll down

Chtěl bych se nadechnout, ale nejde to. Pálí mě na prsou. Zástava srdce, bolest a strach. Smrt z vyděšení, má mrtvola se šklebí i na vlastním pohřbu. Spouštějí mě do země, zástupy pozůstalých vzlykají. Mám rád death metal, který mě dokáže přenést na staré hřbitovy, vyvolat ve mě emoce, roztrhat mě na kusy. Prvotina finských FOR THE CROWN mě baví po všech stránkách. 

Spousta melodií, chlad a tlak. Potkal jsem znovu svoji vlastní smrt a teď si užívám ostrý, průrazný zvuk. "Forging the New Era" mě provázelo na mých toulkách podzemím a já dávno věděl, že jsme si navzájem souzeni. Peklo si totiž nevybírá, peklo ví.

FOR THE CROWN rozhodně nejsou progresivní kapelou, neobjevují nic nového. Drží se zavedených pořádků a dělají to dobře. Mají svůj ksicht, výraz. Hodně k tomu přispívají melodie, které jsou zajímavé a neotřelé. Osobně bych ocenil více špíny a surovosti, ale to pravděpodobně není na pořadu dne. Finy jsem si zařadil mezi kapely, které poslouchám spíše ve chvílích odpočinku. Líbí se mi, že dokáží zatlačit na pilu, ale nedělají to za každou cenu. Hlavní je zde skladba jako taková. "Forging the New Era" má temně nakažlivou atmosféru. Připomíná mi první setkání s Bestií, pohled do její rozšklebené tváře. FOR THE CROWN zvládají velmi dobře death metalové řemeslo a ještě navíc přidávají kus sebe samého. Jedná se o prvotinu a k některým věcem by měl být člověk shovívavý (většinou to tak dělám), ale zde to není vůbec potřeba. Tahle smečka obstojí. Jde si svoji vlastní cestou a to se dnes počítá. Mám rád, když mě probodnou chladné melodie. Schválně, zkuste si "Forging the New Era" sami a uvidíte. Jen si dejte pozor, abyste neshořeli. 

Asphyx says:

I´d like to breathe but I can´t. It burns my chest. Cardiac arrest, pain and fear. Death from fright, my corpse grins at its own funeral. They let me down to the ground, the ques of people are sobbing. I like death metal which can take me to old cemeteries, evoke emotions in me, tear me to pieces. I enjoy the first Finnish FOR THE CROWN in all aspects. 

Lots of melodies, cold and pressure. I have met my own death again, and now I am enjoying a sharp, piercing sound. “Forging the New Era” accompanied me on my wanderings underground, and I knew long ago that we were doomed. The hell does not choose, the hell knows.

FOR THE CROWN are definitely not a progressive band, they are not discovering anything new. THey stick to established order and do it well. THey have their face, their expression. Melodies that are interesting and original contribute a lot to this. Personally, I would appreciate more dirt and cruelty, but that's probably not on the agenda. I have ranked Finns among the bands that I listen to when I relax. I like that they can push the saw but they don´t do it at all costs. The main thing here is the song itself. “Forging the New Era” has a darkly infectious atmosphere. It reminds me of the first encounter with the Beast, the look in its grimacing face. FOR THE CROWN do a very good death metal craft and add a piece of themselves. It is a first time thing and for some things we should be forgiving (usually I am) but here it is not necessary. This pack will survive. They go in their own way and that counts today. I like when cold melodies pierce me. Deliberately, try “Forging the New Era” yourself and you´ll see. Just be careful not to burn yourself.

Tracklist:
1. March to (01:50)
2. Victory (03:21)
3. Plague (03:31)
4. Burning Rain (02:32)
5. Eye of the Raging Storm (02:35)
6. Blackening Skies (03:49)
7. Forging the New Era (03:31)
8. Eden in Ruins (03:57)
9. Epilogue (02:47)

Band is:
Vocals, bass: Atte Pylväs
Guitar: Matias Tapio
Drums: Juho Yrjölä
Lead Guitar: Sami Sarlin

https://forthecrownband.bandcamp.com/album/forging-the-new-era
https://www.facebook.com/forthecrownband/

News! - SOMNIATE Signs To Lavadome, Reveals First Video Single, Album Details

SOMNIATE Signs To Lavadome, Reveals First Video Single, Album Details

Czech black metal revelation Somniate inks a deal with Lavadome Productions for the release of its debut album "The Meyrinkian Slumber". You can now stream the new track "Of Fragrance and Light" below.

https://youtu.be/SlYzpiQcj3U

https://lavadome.bandcamp.com/track/of-fragrance-and-light

"The Meyrinkian Slumber" is scheduled for June 30th release through Lavadome Productions on CD/LP/digital and can be pre-ordered through Lavadome store or Lavadome Bandcamp. The tape edition will be handled by Cloven Hoof.

The inspiration and the concept for the album comes from the novel "The Golem" written by Gustav Meyrink between 1907 and 1914. The album's five tracks represent a sophisticated black metal flight above the esoteric plot of the writer´s masterpiece. A tale of searching for the ascension through identity shifts, alchemical concepts and suffering, all set in a distorted vision of Prague.

Mixed and mastered at the infamous BST Studio (Aosoth, The Order of Apollyon, Totalitarian etc.).

The iconography of the album's coverart was crafted by VIEW FROM THE COFFIN:

Tracklisting:
1. The Sleepless Stone
2. Rephaim
3. In Bone Incorruptible
4. A Penitentiary Triptych
5. Of Fragrance and Light
Total time: 32:02

SOMNIATE are:
Zdeněk Klekner • Vocals
Marek Štembera • Guitars, Vocals
Aleš Vilingr • Guitars
Adam Kulich • Bass
Tomáš Mařík • Drums

LAVADOME productions:
store.lavadome.org
facebook.com/lavadome
https://lavadome.bandcamp.com

SOMNIATE:
www.somniate.net
facebook.com/somniateofficial
instagram.com/somniateofficial

CLOVEN HOOF:
www.clovenhoof.org

Recenze/review - BITTERNESS - Dead World Order (2020)

BITTERNESS - Dead World Order
CD 2020, G.U.C.

for english please scroll down

Většinou, když mi přijde na recenzi nová deska, tak se v klidu usadím, vložím nosič do přehrávače a čekám, jak na mě bude působit. Novinka německých BITTERNESS mě velmi mile překvapila. V době, kdy se každý druhá kapela snaží kopírovat staré smečky, přicházejí Němci s poměrně svěžím materiálem. Ne, není to nic pro hudební intelektuály a objevitele nových zákoutí, ale rozhodně tvorba těchto šílenců mezi ostatními vyniká. Oprostím - li se od jakéhokoliv přirovnávání, tak se jedná o dílo, které vám pěkně nakope zadek.

Lavina z kostí a kamení. Tak na mě nové album "Dead World Order" působí asi nejčastěji. Ostré thrashové riffy, ale také spousta melo - death metalových prvků. K tomu pořádně "nepříjemný vokál" a hlavně schopnost kapely složit smysluplné songy. 

"Dead World Order" vás vezme na výlet do thrash metalových vod, zastavíte se na chvilku v Gothenburgu, abyste nakonec skočili do právě spuštěné laviny. Produkce alba je čitelná, ostrá, deska se opravdu dobře poslouchá. Pár hlušších míst se zde sice najde, ale ono dost záleží na úhlu pohledu (jako ostatně vždy). Mám rád skupiny, které jsou trošku jiné, vyčnívají nad ostatními. U BITTERNESS sice můžete mít asi tisíc připomínek, ale rozhodně jim nelze upřít, že při nahrávání přemýšleli a snažili se vytvořit něco alespoň trošku neotřelého. Vložit do hudby něco ze sebe. Pánové to dělají inteligentně. Není to žádná nesmyslná rubanice, ani dnes tolik běžné nepřehledné nesmysly, ale čistý, průzračný a velmi zručně obrobený kus drahého kovu. Líbí se mi, jak si hrají s melodiemi, jak mění tempo, jak jsou na sto procent oddáni své hudbě. Je to jako usednout do auta s pořádným spalovacím motorem, které táhne pořádně odspodu. Palivem je vysokooktanové palivo a nakonec vás vůbec nemrzí, že skončíte jako kus zbytečného masa v lavině. "Dead World Order" je zkrátka albem, které řeže tou správnou stranou nože. Víc myslím dodávat netřeba. Takhle to má vypadat, když se potká starý poctivý teutonic thrash se severskými melodiemi. Doporučuji!

Asphyx says:

I don’t know what it is your relationship to music, but I must feel some emotions. I like the bands, whose songs possess some inner tension, true vibrations. When I notice that the group gave its music everything. I must directly write that the new record of thrash maniacs BITTERNESS kicked my ass.

The main supporting topics at the album are well written, very good played and especially possess sharp, aggressive sound, which is killing my ears. Melodic and dynamic. This year Germans mixed for us a purely high explosive cocktail full of the fuel with high octane number. During the listening to this album, I travelled to the past, to the old times and I must say, I trust everything on the BITTERNESS album.

If you need some additional dose of the pure, perfectly played thrash metal to your veins I recommend "Dead World Order". Can you feel that pressure and immemorial metal power? I appreciate that group is veritable, one time rough and crazy, another time with melodies, which cool down your body into the freezing point. BITTERNESS is one of the best group in the actual massive amount of 'retro groups'. An ability to push into the head all that songs, which I remember even after a long time, to tear my heart, to attract my attention again and again into the CD-player, have only a few thrash metal bands. This record just burns, devastates! That is precisely how I imagine pure, authentic Teutonic thrash (and Gothenburg melodic death) metal! I am jumping into the mosh-pit! 

TRACKLIST
1. The Last Sunrise (Intro) (0:44)
2. A Bullet A Day (3:59)
3. Dead World Order (6:07)
4. Idiocracy (6:00)
5. Let God Sort 'Em Out (4:26)
6. Forward Into The Past (3:57)
7. Blood Feud (7:31)
8. None More Black (4:03)
9. Darkest Times (Instrumental) (5:41)

LINE-UP
Frank Urschler - Guitars & Vocals
Thomas Kneer - Bass
Andreas Kiechle - Drums

https://www.facebook.com/bitternessthrash
https://bitterness-thrash.bandcamp.com
https://www.facebook.com/guclabelmailorder
http://www.metal-store24.de
https://guc-area.de.tl

Recenze/review - ABSENTATION - Antimatter Rites (2020)

ABSENTATION - Antimatter Rites
CD 2020, vlastní vydání

for english please scroll down

Jakoby mi někdo dal hlavu do svěráku a postupně ji utahoval. Lebka praská, oči lezou z důlků. Obrovský tlak, mám co dělat, abych se nezbláznil. Stejný pocit mám i z nové desky syrského šílence Salaha Alghalayeeniho, který je sám a jediným členem kapely ABSENTATION. Založena v roce 2003, se třemi dalšími dlouhohrajícími alby na kontě, vás rozdrtí bez slitování. 

Hovořme chvilku o totálním vyhlazení mozku, o devastujících rychlých riffech, o neklidné atmosféře. Tohle všechno na novince "Antimatter Rites" naleznete. Deska na mě působí jako srážka s náklaďákem plným kostí. Zničí vás, zatlačí do země a utrhne hlavu. Občas je sice lehce monotónní, ale vše vyváží nadšení a odhodlání, které jsou ze skladeb cítit. 

"Antimatter Rites" je jako odér, vznášející se nad mrtvým tělem. Svět při poslechu potemněl, album mě vtáhlo do děje, někdo zatáhl krvavou oponu. Není to dokonalé dílo, třeba zvuk by mu slušel průraznější, temnější, ale to nic nemění na tom, že se skladby opravdu dobře poslouchají. Nahrávka se mi usadila ve vnitřnostech, hlodá tam, tepe a pálí. Je opravdová, bez zbytečností. Rozhodně stojí za pozornost. Cítím ze songů neurvalost, nenávist, živočišnost. Je to masakr, který jde rovnou k jádru věci. Ne, nejedná se o nejlepší death metalové album roku, ani neaspiruje do síně slávy, ale je poctivým řemeslem, vyjádřením smrti. Odvrácená strana světa vydala další ze svých nechutných svědectví. Nože jsou nabroušeny, skalpely očištěny od předchozí pitvy. Temná energie vstoupila mezi nás. Brodím se v kalužích krve. Přidávám volume, oceňuji náladu celé desky, riffy zůstávají otisknuty v mé hlavě. Už jste si někdy nechávali vypálit cejch do kůže? Myslím, že je na čase, abyste to zkusili. Ještě předtím si ale poslechněte "Antimatter Rites", abyste byli připraveni. Velmi dobře!

sumarizace:

ABSENTATION působí na scéně dlouhých 17 let a myslím, že si letošní rok nadělili velmi pěkný dárek. Osm skladeb ostrých jako břitva, temných a chladných. Se spoustou zajímavých momentů, s jasně slyšitelným nadšením a odhodláním z hudby samotné. Kapela do toho šla po hlavě, s jasným cílem - všechny nás zabít. Myslím, že se jim to povedlo na výbornou. Nejedná se sice o nic převratného, ani načichlého současným moderním pojetím stylu, ale buďme za to rádi. ABSENTATION hrají tak jak umějí nejlépe. Prašivě, shnile, citují z pradávných učebnic takovým způsobem, že nejde nepodlehnout. Tohle není jen velmi slušné řemeslo, ale spíš tsunami, tlaková vlna, která vás smete z povrchu zemského. Přiznám se, a teď to berte jen čistě jako můj soukromý názor, že já si desku neskutečně užívám, CD pořád dokola protáčím ve svém přehrávači a stále objevuji nové momenty. Podle mě totiž přesně takhle má znít smrt, seknutí gilotinou, veřejná poprava před nadšeným davem. Vynikající death metal, s temně krvavým otiskem!

Asphyx says:

ABSENTATION has been on the scene for 17 years and I think they gave a very nice present to themselves this year. Eight razor-sharp, dark and cold songs. With lots of interesting moments, with clearly audible enthusiasm and commitment to the music itself. The band went straightly into the recording with a clear goal - to kill us all. I think they did it great. Although this is nothing revolutionary, nor influenced by the contemporary modern concept of style, but let's be happy for it. ABSENTATIONs play as best they can. 

They cite ancient textbooks in such a way that one cannot succumb. This is not just a very decent skill, but rather a tsunami, a shock wave that will sweep you away from the earth's surface. I admit it, and now you take it purely as my private opinion but I enjoy the album incredibly, I keep spinning the CD over and over in my player and constantly discovering new moments. For me, that's exactly how death metal should sound, slashing of the guillotine, public execution in front of an enthusiastic crowd. Excellent death metal, with a dark blood print!

Tracklist:

01. Quantum Nothingness

02. Echoes Of Distant Atronomical Giants

03. Cosmological Self Initiation

04. Dark Matter Requiem

05. The Velocity Of Relativity Talisman

06. Antimatter Rites

07. A Cosmological Curse Of A Dying Verse

08. Gravitational Singularity

band:

Salah Alghalayeeni: All instruments and vocals

https://absentation.bandcamp.com/album/antimatter-rites

https://www.facebook.com/pages/Absentation/40938295966

https://www.youtube.com/channel/UCddZn7syy5-oTmnYTHQUdrg

https://www.reverbnation.com/absentation

Recenze/review - SEPULCHRAL CURSE - Only Ashes Remain (2020)

SEPULCHRAL CURSE - Only Ashes Remain
CD 2020, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Jsem za ty roky otrlý, viděl jsem už ledacos, ale tělo stáhnuté z kůže mě dokáže vždycky rozhodit. Představte si starý dům, opuštěný v lesích. Daleko na severu a vás přivolají, abyste ohledali mrtvolu. Přivítá vás neskutečný puch a smějící se červi. Postava je doslova zarostlá do židle, ke které je přivázána. Otevřené oči žalují. Musel tu sedět několik měsíců. Nikomu nechyběl, objevili jej vlastně náhodou. Procházím domem a hledám stopy smrti. 

Zajímavé je, že každý takový dům má svůj sklep, která ukrývá dávná tajemství. Nejednou vím, že oběť nežila zrovna obyčejný život a že se jedná o pomstu. Nálada je zde podobná nové desce finských SEPULCHRAL CURSE. Démonická, shnilá, prašivá. Stejně jako death metal, který hrají. Temný, zákeřný, krvavý. 

Mám rád starý death metal ve stylu DEMILICH, ADRAMELECH, CONVULSE, LURK, DEMIGOD. Líbí se mi, když mám při poslechu pocit, že se toulám mlhavými močály. SEPULCHRAL CURSE všechny mé požadavky splňují na výbornou. Je sice pravda, že tentokrát mi to chvilku trvalo, ale nakonec jsem stejně prokletý, jako při poslechu minulých dvou EP. Jako bych se dávil zkaženou krví. Už dávno mi pukla lebka a najednou potkávám ve svých snech jen samé oběti násilných činů. Kolem sebe vidím mrtvá těla zohavená nenávistí. Atmosféra alba je vynikající, zvuk je náležitě shnilý a nápadů je také dostatek. V dnešní době hraje spousta kapel old school death metal, ale SEPULCHRAL CURSE jej uchopili po svém. Fanoušci starých časů by mohli být spokojeni jako já. Je to zkrátka nahrávka pro všechny prokleté, hrobníky, ohledávače mrtvol. "Only Ashes Remain" je jako rezavý nůž, který vám zajede do břicha a zanechá tam kromě zánětu i spoustu vzpomínek. Musela být nahrána na starých hřbitovech, několik metrů pod zemí. Smrtící kov, který vás pohřbí zaživa!

Asphyx says:

Over the years I´ve become tough, I´ve seen a lot already but a skinless body always gets me. Just image an old house abandoned in the woods. Far to the north and they will call you to look for the corpse. You will be greeted b an incredible stench and laughing worms. The body is literally grown into the chair to which it is tied. The open eyes are suing you. He must have been sitting here for several months. Nobody misses him, they actually discovered him by accident. I´m walking through the house looking for signs of death. 

The interesting part is that each house has its own cellar which hides ancient secrets. More than once I know that the victim did not live an ordinary life and that this is a revenge. The mood here is similar to the new album of Finnish SEPULCHRAL CURSE. Demonic, rotten and dusty. Like the death metal played by them. Dark, cruel and bloody.

I like old death metal in the style of DEMILICH, ADRAMELECH, CONVULSE, LURK, DEMIGOD. I like when I feel like I´m wandering through misty swamps. SEPULCHRAL CURSE meets all my requirements very well. It´s true that it took me a while this time, but in the end I'm just as cursed as I was when I was listening to the last two EPs. It's like I'm choking on rotten blood. My skull has broken a long time ago and suddenly I meet only the victims of violent acts in my dreams. I see dead bodies mutilated with hatred around me. The atmosphere of the album is excellent, the sound is properly rotten and there are plenty of ideas. Nowadays, old school death metal is played by many bands but SEPULCHRAL CURSE took it on their own. Fans of old times should be happy as I am. It is basically a record for all the cursed, gravediggers and corpse searchers. “Only Ashes Remain” is like a rusty knife that hits your stomach and leaves a lot of memories in addition to inflammation. It must have been recorded in old cemeteries, a few meters underground. Deadly metal that will bury you alive!

Line up -
Tommi Ilmanen (Yawning Void) - Drums & Vocals
Kari Kankaanpää (Solothus, Yawning Void) - Vocals
Jaakko Riihimäki - Guitars
Aleksi Luukka (Solothus, Yawning Void) - Guitars
Niilas Nissilä - Bass

Artwork by Alex Tartsus (Depravity, De Profundis)
Layout by TG Rantanen (Paganizer, Henry Kane)

Mastered by Dan Lowndes (Blood Incantation)
Logo by David Mikkelsen (Undergang)

Track listing -
1. From Within the Bowels of the Earth
2. Swarming Blackness
3. Into the Depths Unknown
4. Eyes Inside
5. Church of Loss
6. Dead Stars Drawing Spirals
7. Maan Tuhkien Uneen

Official Song Stream
Official Bandcamp
Transcending Obscurity Site
Transcending Obscurity Bandcamp
Transcending Obscurity US Store
Transcending Obscurity Europe Store

Recenze/review - KURNUGIA - Forlorn and Forsaken (2020)

KURNUGIA - Forlorn and Forsaken
CD 2020, Memento Mori

for english please scroll down

Vždycky jsem záviděl archeologům, když otevřely starodávné hrobky. Musí to být krásný zážitek. Objevovat, cestovat do historie. Podat ruku dosud neznámým mrtvolám. Vyzvednout těla z hrobu a přemýšlet jak kdysi žila, milovala, bojovala. Nejsem archeolog, ale poslouchám ryzí, prašivý death metal. S tímto stylem je to hodně podobné. Také mě dokáže přenést do starých časů, kdy se na nějakou tu prašivinu v hudbě nehledělo a smrt byla chladná a syrová. Záleží na kapele. Třeba KURNUGIA v sobě má to pravé, tajemné a magické kouzlo, u kterého se lámou kosti.

KURNUGIA je parta vzteklých psů, složená z hudebníků, kteří působili/působí ve skupinách jako EMBALMER, NUNSLAUGHTER, DECREPIT a spoustě dalších. Pánové se sešli, aby vyzvedli z hrobu rozpadající se rakev s nápisem old school death metal na boku. Myslím, že exhumace se povedla na výbornou.

"Forlorn and Forsaken" doporučuji poslouchat zásadně večer, když se na hřbitově začne stmívat a pozůstalí odejdou pryč. Mezi náhrobky budete potom jen vy a hudba, zahraná ve stylu starých dobrých GRAVE, ENTOMBED, EDGE OF SANITY, doplněná o prvky BOLT THROWER, BENEDICTION, OBITUARY, PESTILENCE. Zkrátka a dobře, perfektně zahraná stará škola se vším, co k tomu patří. Živelné rezavé riffy, chorobný vokál, zvuk jak z kamenné hrobky. KURNUGIA rozhodně nejsou kapelou, která by bourala mantinely a posouvala death metal dosud netušeným směrem. Drží se zavedených pořádků a dělají to na výbornou. Cítím ze skladeb pach rozkládajících se mrtvol, slyším, jak červi nahlodávají tkáně. Vidím před sebou duchy dávno zemřelých, kteří tančí na svých vlastních hrobech. "Forlorn and Forsaken"  je albem pro všechny fanoušky plesnivého smrtícího kovu. Berte a nebo nechte být! Tady se na nějaké zbytečnosti nehraje, vše je ohlodáno až do morku kostí. Mokvající death metal, který smrdí starobou! Prach jsme a v prach se obrátíme! Až navěky, amen! Zabijácké album!

Asphyx says:

I have always envied archaeologists hen they opened ancient tombs. It must be a beautiful experience. Discover, travel into history. Shake hands with hitherto unknown corpses. Pick up bodies from the grave and think about how she once lived, loved, fought. I am not an archaeologist, but I listen to pure, dusty death metal. It's very similar with this style. He can also take me back to the old days, when some of the dust was not looked at in the music and death was cold and raw. It depends on the band. For example, KURNUGIA has the real, mysterious and magical magic in it, which makes bones break. 

KURNUGIA is a group of angry dogs, composed of musicians who have worked in groups such as EMBALMER, NUNSLAUGHTER, DECREPIT and many others. The gentlemen gathered to pick up a crumbling coffin with the inscription old school death metal on the side from the grave. I think the exhumation was excellent. 

I recommend listening to “Forlorn and Forsaken” in the evening, when it gets dark in the cemetery and the survivors leave. Among the tombstones will be only you and music, played in the style of the good old GRAVE, ENTOMBED, EDGE OF SANITY, completed by elements of BOLT THROWER, BENEDICTION, OBITUARY, PESTILENCE. To sum up, a perfectly played old school with everything that goes with it. Elemetal rusty riffs, sick vocals, the sound of a stone tomb. KURNUGIA are definitely not a band that would break down the barriers and move death metal in a hitherto unsuspected direction. They stick to established order and make it great. I can smell decaying corpses from songs, I can hear worms gnawing on tissues. I see the ghosts of the long dead, dancing on their own graves in front of me. “Forlorn and Forsaken” is an album for all fans of moldy deadly metal.Take it or leave it! Some useless things are not played here, everything is gnawed to the bone. Soaking death metal that stinks of old age! We are dust and we will turn to dust! Forever, amen! Killer album!

tracklist:
01. Intro (00:46)
02. To the Cursed Depths (02:44)
03. Crown of Suffer (03:19)
04. Shroud of Damnation (04:06)
05. Pervert the Pious (04:21)
06. Eroded Faith (03:35)
07. Thy Sanguine Altar (03:42)
08. All Consuming Grief (03:59)
09. Decaying Serenades (05:22)
10. When the Moment of Death Arrives (05:24)

band:
Paul Gorefiend-Vocals
Dylan Gordon-Guitar
Larry Kozumplik - Guitar
Brian Bergeron - Bass
Chris Dora - Drums

https://www.facebook.com/Kurnugia
www.kurnugia.bigcartel.com/
http://www.memento-mori.es/

Recenze/review - BALMOG - Pillars Of Salt (2020)

BALMOG - Pillars Of Salt
CD 2020, War Anthem Records

for english please scroll down

Zvláštní záležitost, tahle kapela. Taková těkavá, neuchopitelná. Jakoby jste se dívali do ostrého slunce bez brýlí a viděli jen tmu. Kdysi dávno jsem se procházel starým kostelem a cítil se divně. V kostech mě hryzal chlad a chtěl jsem být sám. Místo toho na mě jako nějaké šelmy začaly útočit tváře zemřelých. Tolik bolesti, tolik mrazu jsem ještě nikdy nezažil. Mohla za to i hudba, nejenom atmosféra místa. Poslouchal jsem jednu starší desku španělských BALMOG. 

Já a black metal, to je diskuze na dlouhou dobu. Spousta jinak slavných jmen mě vůbec nebaví a většinou se jim po sepsání recenze vyhýbám. S BALMOG je to jiné. Dle mého skromného názoru totiž mají trošku jiný, odlišný přístup k muzice, jsou záhadnější, tajemnější. A hlavně dokáží vytvořit potřebnou pochmurnou atmosféru. Navíc k tomu nepotřebují typické black metalové propriety, jako různé malůvky na obličeji. "Pillars Of Salt" je jednou 18,5 minut dlouhou skladbou. Od posluchače se vyžaduje absolutní pozornost a trpělivost. Vyplatí se, song rozhodně nenudí a nenašel jsem ani jedno slabé místo. 

Hrozně se mi líbí zvuk (Jaime Gomez Arellano - mastering, Javi Felez - recording, mixing), který je čistý i špinavý zároveň, průrazný a chladný, přesně jak to mám rád. Obal od Beatrize Castilla také zaujme. Ono to vypadá jako samozřejmost, ale tak tomu rozhodně není. Je vidět i slyšet, že si pánové dali opravdu záležet. To ale umí spousta kapel a často to bývá otázkou peněz. Hlavní jsou ale nakonec stejně nápady a těch mají BALMOG na rozdávání. Dokáží být zemití a suroví, ale také vznešení, nadýchaní. Nálad na EP naleznete opravdu velké množství, hlavou vám proletí tisíce obrazů, temné fantazii se meze nekladou. Kapela, která kdysi byla ovlivněna hlavně švédským black metalem ve stylu ONDSKAPT, VALKYRJA či WATAIN se vydala trnitou cestou objevování černých zákoutí, dotýkají se v některých momentech rocku ze 70 let i psychedelie, post punku. "Pillars Of Salt" je jako vroucí řeka, ve které je umně smícháno spousta špíny, temnoty a talentu. Navíc se skvělými vokály. Buďte temní a chladní!

Pro fanoušky: ASCENSION, BLAZE OF PERDITION, ACHERONTAS, MYSTAGOS.

Asphyx says:

A strange thing, this band. Such a volatile, elusive band. It's as if you're looking into the bright sun without glasses and seeing only darkness. Once upon a time, I was walking through an old church and I felt weird. My bones were cold and I wanted to be alone. Instead, the faces of the dead began to attack me like some beasts. I´ve never experienced so much pain, so much frost. THe music was also to blame, not only the atmosphere of the place. I listened to an older record of Spanish BALMOG.

Me and black metal - that is a long time discussion. I don't like a lot of big famous names and I normally try not to write a review about those. But it is different with BALMOG. In my humble opinion, they have a slightly different approach to music. They are more mysterious and darker. And most importantly they can create the necessary gloomy atmosphere. In addition, they do not need the typical black metal properties, such as various paintings on the faces. “Pillars of Salt” is 18.5 minutes long. As a listener you need to be absolutely focused and required. It pays off, the song is definitely not boring and I didn´t find a single weak spot. 

I really like the sound (Jaime Gomez Arellano - mastering, Javi Felez - recording, mixing) which is clear and dirty at the same time. But it also hits you, it's freezing and that is how I like it. The cover by Beatriz Castilla is also great. It might seem as not a big deal but it certainly is. You can see and hear that those guys really did a good job. But a lot of band can do that and most of the time it's a question of money. However, the really important things are the ideas and BALMOG have a lot of those. They can be earthy and raw, but also noble and fluffy.There are many moods on the album, thousands of images will fly through your head. There are no limits to dark imagination. The band which was once influenced mainly by Swedish black metal in the style of ONDSKAPT, VALKYRJA or WATAIN, has embarked on a thorny journey of discovering black nooks, in some moments of 70´s rock they also touch psychedelia, post punk. “Pilars of Salt” is like a boiling river in which a lot of dirt, darkness and talent is cleverly mixed. Plus with great vocals. Be dark and cold!

For fans: ASCENSION, BLAZE OF PERDITION, ACHERONTAS, MYSTAGOS.

TRACKLIST
1. Pillars Of Salt (18:23)

LINE-UP
Balc - Guitar / Voice
Virus - Drums
Morg - Bass

https://www.facebook.com/Balmog-365630056846060
http://www.war-anthem.de
https://www.facebook.com/WarAnthemRecords

https://www.cudgel.de

Recenze/review - DECAYING - Shells Will Fall (2020)

DECAYING - Shells Will Fall

CD 2020, F.D.A. Records

for english please scroll down

Vracím se z fronty a svět mi připadá divnej. Nikdo po mě nestřílí, nikdo kolem neumírá. Stále ale slyším nářek raněných. Připadám si sám uprostřed davu. Rozumím si jen s vojáky. Ostatní mi připadají příliš veselí. Smutek a strach, potáhnu si je jako káru plnou kostí na zádech celý život. Zkažená generace, stále cítím střelný prach. Pro mě válka nikdy neskončí. Jsem voják apokalypsy, ztracený, opuštěný, zničený. Vrací se mi noční můry, vystřelené mozky z hlavy. Přemýšlím, kolik kapel umí vlastně vůbec svoji hudbou znázornit válku?

Příliš jich není a pokud zůstaneme v death metalu, tak bychom ty dobré napočítali na prstech ruky. Finští DECAYING patří mezi vyvolené. Jejich novinka "Shells Will Fall" je krvavým otiskem v knize mrtvých. Album vás již během prvních tónů přenese přímo na bojiště.

Další zástupy pochodují do zákopů. Jistota smrti, ruleta náhody je opět roztočena. Kdo bude další na řadě? Tady se vede podobná válka, jako to uměly a umí kapely typu ASPHYX, HAIL OF BULLETS, BOLT THROWER, nověji potom MEMORIAM, JUST BEFORE DAWN, SCALPTURE. Základem je starý prašivý death metal, který je okořeněn studenými melodiemi, občas kolem létají i doom metalové nábojnice. Celkový výraz je podpořen velmi dobrým zvukem. DECAYING již od prvního dlouhohrajícího alba v roce 2012 (Encirclement) patří do mé sbírky, která teď bude kompletní s novinkou. Když totiž nahlédnu do historie svých předků, tak jich spousta zemřela na bojištích různě v Evropě. Válka je svinstvo a dokáže lidem zničit život a nahrávky jako "Shells Will Fall" jsou vzpomínkou i upozorněním do budoucna. Poslouchám novou desku a jsem znovu v zákopech. Poslední povel k útoku, smrt si vybírá svoji daň. Příkaz zněl jasně a nic na tom nezmění ani děs ve tvářích. Ustřelené nohy, střeva na zemi. Pach smrti, kdo vlastně nakonec vyhrál? Možná to byl ďábel, který se směje, když stojí se sirkou u zápalné šňůry. Perfektní válečný old school death metal pro všechny veterány, kteří ještě nezapomněli, jak zní ryzí, opravdová smrt. Tank s nápisem DECAYING na boku nelze zastavit. Vynikající záležitost!

Asphyx says:

I come back from the front and the world seems strange to me. Nobody shoots at me, nobody dies around. But I still hear the cries of the wounded. I feel alone in the middle of a crowd. I only understand soldiers. The others seem to cheerful. Sadness and fear, I will pull them like a cart full of bones on my back all my life. Corrupt generation, I still smell gunpowder. For me, the war will never end. I am a soldier of the apocalypse, lost, abandoned, destroyed. My nightmares are coming back, brains fired from my head. I wonder how many bands can actually depict war with their music?

There aren't too many of them, and if we stay in death metal, there is only a handful of those. Finnish DECAYING is one of the chosen ones. THeir novel “Shells Will Fall” is a bloody print in the book of the dead. THe album will take you directly to the battlefield during the first tones.

Other crowds march into the trenches. The certainty of death, the roulette wheel of chance is spinning again. Who will be next? There is a similar war here, as bands like ASPHYX, HAIL OF BULLETS, BOLT THROWER and more recently MEMORIAM, JUST BEFORE DAWN, SCALPTURE. The basis is old dusty death metal, which is spiced with cold melodies sometimes doom metal cartridges fly around. The overall expression is supported by a very good sound. DECAYING has been part of my collection since the first full-length album in 2012 (Encirclement), which will now be compete with the new album. When I look at the history of my ancestors, many of the died on the battlefields in various ways in Europe. War is crap and can ruin people's lives and recordings like “Shells Will Fall” are a memory and reminder of the future. I'm listening to a new record and I´m in the trenches again. The last command to attack, death takes its toll. The command was clear and not even the terror on faces would change anything. Shot feet, intestines on the ground. The smell of death, who actually won in the end? Maybe it was the devil laughing as he stood with a match by the fire line. Perfect was old school death metal for all veterans who have not yet forgotten what a real death sounds like. A tank with the word DECAYING on the side cannot be stopped. Excellent!

Tracklist:
01. Shells Will Fall (04:46)
02. Into the Straits (05:06)
03. Break the Stalemate (04:31)
04. Frontier (04:51)
05. Scattered Remains (04:15)
06. Carnage (03:20)
07. Submerged (04:39)
08. No Return (06:20)

band:
Matias Nastolin - Guitars, Vocals
Henri Hirvonen - Guitars
Sebastian Bergman - Bass
Olli Törrönen - Drums

https://decayingofficial.bandcamp.com/
https://fda-records.bandcamp.com/album/shells-will-fall
https://www.facebook.com/Decayingofficial
https://www.youtube.com/user/Decayingofficial
https://fda-records.com/gx2/