DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 11. září 2020

Report, photos, video - VADER, MASS WORSHIP a Kafest č.3 - Prague - 12. 9. 2020


Author of photos and videos - Jakub Asphyx.

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound

Začíná se nám tady rozmáhat takový nešvar. Spousta koncertů v jeden den. Už jsem si říkal, že scénu kapitalismus nebo viry vyčistí, ale není tomu tak. Připadá mi, že akcí je čím dál tím víc. Tedy v Praze. U nás v Plzni pořád jedeme jen agro. Když mi oznámili moji srdcovku VADER, tak jsem si rovnou koupil lístek. Pak jsem se bavil někde s Michalem Kafem a slíbil mu, že přijedu na jeho malý festival do Modré Vopice. Vůbec mi nedošlo, že je to ve stejný den. Jak z toho ven? No, my staří fanoušci si vždycky nějak poradíme. Normálně se rozkrájíme a zvládneme oboje. Jak taky jinak. Těšil jsem se moc. 



Začíná se nám tady rozmáhat takový nešvar. Kolem mě umírají čím dám tím častěji lidé z generace, která ještě mluvila jasnou řečí, za kterou zůstává odvedená poctivá práce a ne jen temná (nebo hnědá) šmouha v imaginárním časoprostoru. Většinou si jen povzdychnu, když čtu nekrology, ale umřel pan Menzel. Člověk, který mě neskutečně svými filmy ovlivnil. Jako dvorní režisér jednoho z mých nejoblíbenějších spisovatelů mistra Hrabala, mi mluvil často a hodně z duše. Budiž vám země lehká, zanechal jste ve mě opravdu velký otisk. 

A tak si v sobotu ráno představuji, že natáčím film. Ne, já nedokážu být tajnosnubný a pábitel, ale nějaký ten menší akční, klasiku z devadesátek, bych asi zvládl. Možná si fandím, přesto...

Režie: Rusakov, Scéna: Michal Kafe a Obscure promotion, Pomocná režie: Paní Asphyxová, kompars: ožralí fanoušci, střízliví fanoušci, kolemjdoucí, spolucestující, paní od vedle, co mi pořád nadává, že poslouchám muziku nahlas, kamera: Kotěnočkin, v hlavních rolích: Jakub zvaný Asphyx, pivo, metal a rum 

DEADLY STORM ZINE UVÁDÍ romantickou komedii s akčními prvky



Dvojitý koncertní průnik

Scéna číslo 1:
Děj začíná v Plzni, kde hlavní hrdina středního věku opakovaně odhání manželku i děti, aby jej nebudili. Včera totiž vypil spoustu piv a kombinoval je s burčákem. Je totiž doba mladého vína a i když tento mok nepije, neumí pít a nikdy pít nebude, tak se zmrskal jako kůň.

Po opulentní snídani, kdy tupě hledí na své spolustolovníky, zmíní, že dnes jede do Prahy. Cože? To je dneska? Vždyť si nám slíbil výlet! Až jindy, v Praze mi hrajou VADER, přes to vlak nejede. 

Scéna číslo 2:
Vlak jede. Náš milý hrdina je zpocený jako dveře od chlíva. Nemá totiž z jedné bitky v mládí průchodnou nosní dírku a v roušce se dusí. Ale protože je vychován ještě filmy, ve kterých jsou chlapi drsňáci, tak to vydrží. Koupí si trapně lístek na metro, kdysi jezdil načerno, ale už je tak trošku připosranej a taky mu zase zdražili elektriku. 

Scéna číslo 3:
Už ho nic nebolí. Sedí totiž v Kozlovně, jí jen to co mu chutná a popíjí pivo. Nejednou se náš ztepilý a fešný Mr. Asphyx cítí neskutečně tvrďácky, neustále si hází vlasy dozadu a když kolem projde někdo s tácem půllitrů, tak říká zastřeným hlasem - ještě jedno, prosím.  Přijde i Míra a tak nám to hezky začíná (díky za společnost, už jsem si ze zpráv myslel, že se v metru povalují hromady mrtvol). Jeho frajerský zevnějšek vezme trošku za své, když se mu ve vnitřnostech ozve včerejší burčák. V Praze pak poznají, jaké to je, když k nim přijedou surovci ze Západu a rozstřelí jim ty jejich navoněný záchodový mísy. 

Scéna číslo 4:
Pomalu, ale jistě, vzhledem k věku, nadváze i vypitým pivům, se přesune do Modré Vopice. Sice mu byla za propagaci nabídnuta akreditace, ale přátelé, tohle je starý metalista, který přijel hlavně proto, aby podpořil svého kamaráda a kapely, ten platí, protože ví, o co jde. Vy volové, já vás fakt všechny hrozně rád viděl! Nevím proč, ale ve Vopici jsem si vzpomněl i na Hrabala. Možná kvůli atmosféře, pohodě, radosti. Bylo vidět, že pan Kafe (já mu říkám Kakao nebo jdi do prdele), to dělá opravdu srdcem. 

KAFEST č.3

promoter:

club:


UNITED CORPSES - thrash s prvky crossoveru z Holoubkova mě na úvod příliš nezaujal. Sice to bylo slušně zahrané, ale cítil jsem ze skladeb takový ten zábavový odér. Někdo ale musel odstartovat a kluci se k tomu postavili čelem. No, na rovinu, moc mě to nebavilo.



GÖTTERRDÄMMERUNG - vidím znovu po čtrnácti dnech. Na Symbolicu mě rozsekali a v Praze ještě víc. Škoda jen, že nehráli za tmy. Byli jak tank typu Panther, řekl bych. Spadl jsem pod pásy a dusil se vynikajícím staroškolským thrashem. Ve skladbách bylo všechno. Síla, energie, tma i chlad. A hlavně válka, o které kluci tak zasvěceně zpívají. Brněnští veteráni mě postavili ke zdi a rozkaz zněl jasně. Zastřelit prvotřídním thrashem té nejvyšší kvality! Rozkaz byl, jak jinak, splněn beze zbytku a já odcházel na pivo s dírou v hlavě. Masakr!












GOATCULT - death metal starého střihu. Jestli jsem to správně pochopil, tak kluci teprve začínají. Sami určitě ví, že ještě musí strávit dlouhé hodiny ve zkušebně, aby jejich hudba držela víc pohromadě. Směr je nastaven správný, ale ještě tomu chybí energie a tlak. Osobně by mi vyhovovalo i něco málo temnoty. Tyhle věci k death metalu patří a u GOATCULT jsem je zatím postrádal. Některé songy byly až příliš dlouhé, s neměnným tempem. Chtělo by se do toho víc opřít. Ve škole bych dal zatím 3 -.
LAID TO WASTE - už jsem je opravdu hodně dlouho neviděl. Těšil jsem se moc a rozhodně jsem nebyl zklamaný. Kapela, která by dnes mohla vyučovat thrash metal své kolegy i za hranicemi, předvedla jedno ze svých tradičně velmi dobrých vystoupení. Víte, my staří psi, co jsme zažili tento styl v jeho nejlepších letech, si rádi zavzpomínáme. S LAID TO WASTE  to šlo tak nějak samo. Spadl jsem do laviny ostrých riffů a opravdu "cítil ducha starých časů". Ocel v sobě buď máte a nebo ne. A tihle maniaci jsou přesnou definicí toho, co mám na metalu rád. Skvělý to bylo!





EXORCIZPHOBIA - meterologové nás zapomněli informovat o thrashové vichřici EXORCIZPHOBIA. Bylo to nadupané, americky melodické, crossoverové, se spoustou zajímavých momentů. Kapela, která působila spíš jako smečka vlků na lovu, než hudební těleso. Líbila se mi neurvalost, rebelie, takový ten heavy efekt, který umí kluci vytvořit. Jako když dostanete na ulici přes tlamu. Atmosféra byla vynikající, plná testosteronu, rychlosti a zběsilosti. Trutnovští odvedli perfektní práci. Ostatně jako pokaždé, když je vidím. Thrash!





Zvuk byl uvnitř vynikající, venku velmi dobrý. Pivo taktéž. Co se týká organizace, tak to Michal a jeho věrní zvládli na výbornou. Takhle nějak si představuji underground. Pohoda. Lidí také přišlo snad dostatek.





Scéna číslo 5:
Pan Asphyx pobyl jen chvilku, ale byl moooc spokojený. Dobře to děláte! Mumlá si pod vousy a nikam se mu nechce. Ale abychom napsali také nějakou tu kritiku. Připadá mu, že na podobných akcích hrají pořád dokola ty samé kapely. Ono pak, i když je má člověk rád,  vidět je třeba po desáté, není to úplně ono. (ale to neplatí jen o Kafestu)


Scéna číslo 6:
Jeho kdysi vysoustružené tělo zadržuje určitě pivo v těle. Přesto ho do struny napne močový měchýř v prapodivné křeči a on musí během přesunu do klubu Nová Chmelnice močit jako bezdomovec u kandelábru. Oklepe, říhne si a koukne k nebi. Je na sebe hrdý, dvojitý koncertní průnik zvládají jen mistři. Ale nepředbíhejme, ještě nedošel.

Scéna číslo 7:
Konečně se dopajdal, dopotácel na místo. Před klubem už pokuřuje partička jemu podobných. Už nějaký čas závidí kuřákům, protože oni když hulí, tak nemusí mít roušku. Naposledy se nadechne, zmáčkne si podvědomě kdysi pochroumaný nos v marné představě dýchání a jde na to. Je jako Arnold, Stalonne, Seagal (tomu je nejvíc podobný) dohromady. Ukáže vstupenku, čeká na kapely a dýchá jako starý prase.

VADER, MASS WORSHIP

promoter: 

club: 

MASS WORSHIP - skandinávská temnota na úvod. Pánové kombinovali starý, švédský death metal se spoustou modernějších prvků. Kapela sice momentálně zažívá dobré časy a dostává se do povědomí mnohých nových fanoušků, ale já už teď vím, že mezi ně patřit nebudu. Vůbec mě to nebavilo, takhle dle mého názoru hraje spousta současných skupin a už je ani nedokážu rozeznat od sebe. Další stejné postupy podle mustru, který nemám rád. Šel jsem raději na pivo.








VADER - krev není voda, tu jen tak nevyměníte. Polské válečníky poslouchám od svých patnácti (přes 30 let) a nedám na ně dopustit. Oni mě přivedli spolu s KRABATHOR k death metalu. Jsem starý věrný fanoušek. Vidím je, řekl bych tak po padesáté. A víte co je nejlepší? Pokaždé, když přijde Peter na pódium a zazní první song, tak jsem zase v tom. Poslední roky mi připadají VADER ve skvělé formě. Nedávno v Plzni zabíjeli a zničující byli i tentokrát. Líbí se mi temnota i spousta thrashe. Devastující bicí, takovej ten nemocniční hnilobnej smrad, kterej tam pořád je. Staří pánové zase vyučovali, musel jsem do první brázdy. Bylo to přesné, divoké, polsky neurvalé. Bez zbytečností a póz. Té energie bylo tolik, že jsem měl co dělat, abych ji ustál. Věděl jsem do čeho jdu a stejně jsem byl nadšený. Těžko o tom mluvit, lépe je zažít. Death thrash metalový nálet, po kterém zůstala jen spálená země!































The riffs sharp like a razor, mildew and thrash feeling The legend spoke again! Powerfully, addictively, brutal and killer! Great death metal concert which is crowded with nihilism and darkness! VADER comply with their good name and they throw out dead piece of a meat. These songs are full of dirt and human filth. I am full of them from the beginning to the end. The legend had spoken again. Mightily and loudly. My old wounds are weeping and I am lost in the whirl of lost riffs. This gig feels like a tsunami wave. It will sweep you away, smash you, crush you and you will get through a lot of pain to get back together. VADER play the best they know. It is old school with a great feeling and drive. This performance will be probably more appreciated by old fans. However, it doesn´t matter and for me this concert has a great power. Death metal which will cut your head off! Great job!

setlist:

Zvuk byl vepředu vlevo u pódia i vpravo v pohodě. Jindy bývá na Chmelnici poměrně přeřvaný, ale tentokrát jsem žádný problém nezaznamenal. Jen lidí nebylo příliš, možná něco přes stovku, nevím, mé odhady nebývají dobré.

Scéna číslo 8:
Jako v nějakém komiksu mu vyskočí v hlavě vykřičník. Jede ti vlak, tak se necourej, nekecej a jeď! Čeká ho nejdřív tramvaj, do které naskočí opravdu jako v akčním filmu. Zpomaleně, ale přesto. Je na sebe hrdý, tolik piv, tolik kapel, tolik zážitků. Někteří v jeho věku čumí jen do různých obrazovek, válí se, případně už jen nadávají na všechno a na všechny. Shání si mladé milenky. On ne, nemůže a nechce, je jedním z posledních veteránů, z lidí, kteří na nic nehrají, nejsou členy žádné kapely a přesto chodí na koncerty - je jen vobyčejnej, opilej a ukecanej fanoušek, no. Hej mamute, uhni, řekla mu jedna nadraná slečna u hajzlíků, ale on je přesto hrdý. Už jen za ten fakt, že dnešek zvládl a přežil. 

Scéna číslo 9:
I náš bohatýr má nárok na trošku toho blábolení. Připadá si roztomilý, vtipný, zábavný. Na nádraží v Praze. V Plzni je tomu ale naopak. I takhle zkušený a zralý velmistr je najednou utahaný jak stará děvka. V nočním autobuse si sedne bokem, nechce se motat mezi ostatní opilce - ono taky, v Plzni se teď pořád tahají nože. Zajímavým zážitkem jak z hororu je totálně opilý slepec, který si sundá černé brýle, hrozí mu bílou holí a mluví o apokalypse. Sotva mžourá a posledních sto metrů domů už sotva jde. Usíná vlastně ihned a spí spánkem, který si opravdu zaslouží jen praví akční hrdinové.

Scéna číslo 10:
Poslední scéna se odehrává zase v Plzni. Kamera pomalu sjíždí na detail jeho zmuchlaného moudrého obličeje. Manželka ho přesto pohladí a zeptá se, jaké to bylo? Drsně, ale mile, jak to jenom on umí, odpoví, že super. Snídají a vypráví si. Celá rodina mu visí na rtech a vtipkuje na jeho účet. Ty starej blázne, máš to zapotřebí? Mám. Protože jsem zase na pár hodin zažil absolutní svobodu, dobrou hudbu, potkal skvělé lidi. Prostě metal jako řemen, mám to pořád takhle rád! Všichni se objímají a chybí snad už jen svatba, tolik radosti je všude kolem!


KONEC 
THE END 
ENDE 
конец

Poděkování: 


Michalovi Kafemu - jsi fakt borec. Akční hrdina ze starý školy. Vážím si lidí, za kterými zůstává poctivá práce.  Jsi jedním z nich.

 Českým drahám, že mě opravdu zase dovezly.

 Rodině, protože bez vás by tenhle ujetej film nevznikl. Pokaždé, když se vracím z koncertu a otevírám dveře do bytu, spíte. A já jsem v tý chvíli hrozně hrdej fotřík, manžel a vůbec.

 Mírovi za skvělej pokec u pivka.


Samozřejmě Obscure promotion, protože mi pořád zvou srdcovky a já mám kam jezdit.


A dnes i všem pábitelům, všem bojovníkům s větrnými mlýny, všem, kteří jsou ještě ryzí, opravdoví a mají srdce otevřená. Rád jsem vás zase po čase viděl. Děkuji za pozornost.



Author of photos and videos - Jakub Asphyx.
VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound

------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
twitter:
https://twitter.com/deadlystormzine
https://twitter.com/jakubasphyx

instagram
https://www.instagram.com/deadlystormzine/

facebook:
https://cs-cz.facebook.com/deadlystorzine
https://cs-cz.facebook.com/JakubAsphyx
https://www.facebook.com/groups/DEADLY.STORM.ZINE/

tumlbr:
https://www.tumblr.com/blog/deadlystormzine

čtvrtek 10. září 2020

Recenze/review - DEAD TWILIGHT - About the Prophecy (2020)



DEAD TWILIGHT - About the Prophecy

CD 2020, vlastní vydání

 for english please scroll down

 Když někomu vytrhnete vnitřnosti z těla, tak bude ještě chvíli žít. S údivem v obličeji začnou jeho oči pomalu vyhasínat. Ještě teplé maso postupně vychladne. Posmrtná křeč, porcování a pitva, která nikdy nekončí. Lidé se často odvracejí znechucením, ale i naše práce je potřeba. Mám rád klasický brutální death metal, mám rád atmosféru tradiční patologie. Italští DEAD TWILIGHT hrají přesně podle mého gusta. Ostře, nekompromisně, krvavě. 

 Pánové letos na jaře přišli se svým druhým dlouhohrajícím albem, které sice nijak zvlášť nevybočuje z mantinelů stylu, ale deska "About the Prophecy" rozhodně stojí za povšimnutí. Poctivé řeznické řemeslo s takovým tím smradlavým odérem navíc. Baví mě to. 



Jsem přesně tím typem posluchače, který nejvíc ocení u desek atmosféru. DEAD TWILIGHT umí předat emoce, dokáží mě přenést na stará jatka, kde je na zemi ještě zaschlá krev a ze zdí se ozývají hlasy plné bolesti. Italové jsou občas trošku monotónní, sem tam spadne řetěz, ale jinak je to nářez jak se patří. Nejsou v ničem novátorští, ani překvapiví, ale album drží pohromadě jako pytel plný kostí. Temnota, chlad, hromada mrtvých těl. Smrad zkaženého masa. Tohle všechno zde naleznete. Bicí jsou sice naprogramované, ale tentokrát mi to příliš nevadí, působí totiž poměrně organicky a uvěřitelně. Líbí se mi vokál, celková produkce. Rád a s chutí starého řezníka se k nahrávce vracím, i když moc dobře vím, že pánové vlastně nejsou v dnešní nekonečně stejně znějících kapel jiní ani odlišní. Nevadí mi to, nálady z desky mě totiž vždy pohltí a k pitvě neznám nic lepšího než dobrý brutální death metal. Pokud máte rádi ultimátní, surový a zahnívající sound, tak neváhejte ani chvilku. Italové DEAD TWILIGHT moc dobře vědí, jak na to. Zkažená krev!



Asphyx says:


Brutal death metal according to Italian maniacs DEAD TWILIGHT is metaphorically really like an awkward torturing. Grumbling rhythms, sharp riffs, guttural vocal. The overall impression is very good even despite the thing that gentlemen are not bringing something new. Important is that I am enjoying this record and I feel like the condemned to death during the listening. You can find here a lot of ideas, but I would appreciate better sound and production.



DEAD TWILIGHT play classical, traditional brutal death metal, which lashes you to the wall. Tracks from time to time lose the power, some parts could be shorter, but overall the album is impressive. It contains everything necessary for the honest bloody autopsy. It is like a horde of dead bodies, which were just brought for processing. I am sure; you have noticed the gradual and slow degeneration of the mankind. The new album "About the Prophecy" can be the solution of this problem. The crowds of people will be clean up from the sick people, only the Death will decide, who will live and who die. So, if you have a taste for classical brutal death metal in the high quality, don’t hesitate. DEAD TWILIGHT are here! Very good!


tracklist:
1) Pray For Nothing (Instrumental Intro)
2) Ἁρμαγεδών
3) Kali Yuga
4) Aharit Ha-Yamim)
5) Ὕπνος Kαὶ Θάνατος
6) Ragnarök
7) Totentanz
8) Hekátē
9) Dead Twilight (Part II)

Links:

středa 9. září 2020

Recenze/review - PANZERFAUST - The Suns of Perdition II: Render Unto Eden (2020)



PANZERFAUST - The Suns of Perdition II: Render Unto Eden
CD 2020, Eisenwald

for english please scroll down

Když smícháte špínu s tmou a krví, tak dostanete směs, která vás doslova udusí. Ležíte na zemi a na prsou vám stojí těžká okovaná bota. Dusíte se a nevíte, zda je to pravda nebo jen přelud, černý stín, který vás pohltil. V místnosti se ochladilo až někam k bodu mrazu. Na zdi se odehrává černobílý film plný bolesti. Některá hudba dokáže v člověku vyvolat roztodivné představy. Nové album kanadských blackerů PANZERFAUST je doslova uhrančivé. 

Novinka je zvláštní, divná, záhadná, smradlavá, studená i zlá. Nálad je ve skladbách opravdu mnoho a všechny se pohybují na špatné straně našeho světa. Nejdříve zní jako jakési vzdálené preludování, ale pomalu a jistě se dostanou do žil každému, kdo má rád tento styl hudby. Sedíte uprostřed lesa, před vámi hoří velký oheň a stejně cítíte neskutečnou zimu v zádech. 



PANZERFAUST vás znovu otráví black metalovým jedem. Ten působí pomalu, ale to neznamená, že byste přišli o tu nekonečnou radost, když vám hnijí vnitřnosti zevnitř. Kapela má svůj originální, zvláštně zastřený rukopis. Pohybujeme se vlastně po celou dobu desky v mlze. Ostrý a tlačící black metal, doom, beznaděj a nihilismus. Tohle všechno zde uslyšíte. Pokud bychom měli kapelu k někomu přirovnat, potom možná k polské škole s přihlédnutím k francouzským vlivům (MGLA, ARKONA, BEHEMOTH, FUNERAL MIST, DEATHSPELL OMEGA, chcete-li konkrétněji). Na černé řece se vznáší loď s mrtvým tělem. Vy stojíte na břehu a sledujete jeho pohyb. Jste k celé scéně doslova přikováni, stejně jako k hudbě, o které se dá s klidem napsat, že je magická a podmanivá. Chodím rád ve stínu a vyhledávám podobné kousky zla. Prosévám je mezi prsty, vnímám všemi póry celého těla. Těžko se o takových deskách píše, lepší je je poslouchat, jen tak, s hlavou čistou. "The Suns of Perdition II: Render Unto Eden" vás zahalí do studeného pláště nepropustné tmy. Jde na mě melancholie. Přidávám volume a odcházím...




sumarizace:

Okultní black metalisté PANZERFAUST na svém novém albu jasně pochopili základní myšlenku zla. Album je napěchované tmou, špínou, hnisem. Připomíná nekonečnou bažinu, plnou hnijících utopenců. Každým dalším poslechem vás stahuje do svého nitra a vy máte sto chutí podlehnout nihilismu. Líbí se mi smutné vrstvy kytar i syrová nálada celé nahrávky. "The Suns of Perdition II: Render Unto Eden" je jako četba ze starých spirituálních knih. Plazí se pomalu jako had, čekající na svoji oběť. Během společných setkání jsem jako uhranutý, prokletý, vyhoštěný z tohoto světa. Procházím se záhrobím, nasávám šedivou atmosféru a těším se na každý další song. Black metal v tomto provedení bude dělat dobře všem, kdo mají rádi onen svět. Smrt je opravdu hodně blízko! Podává vám ruku a vy přijímáte. Tahle okultní seance se určitě povedla! Temná, black metalová nahrávka, která vyvolává duše dávno zemřelých. Skvěle!

Asphyx says:

Occult black metallers PANZERFAUST clearly get the basic idea of ​​evil on their new album. The album is full of darkness, dirt and pus. it recalls the endless swamp full of rotting drowned bodies. It pull you down into its mind with each next listening and you want to go down the nihilism. I like sad sounds of guitars and raw mood of the record. "The Suns of Perdition II: Render Unto Eden" is like reading from the old spiritual books. It is crawling slowly like a snake waiting for its victim. During the common meetings I'm bewitched, cursed, expelled from this world. I'm walking in the beyond, I'm soaking up the grey atmosphere and I'm looking forward to the next song. Black metal in this way will do well to all who loves the other world. Death is really close! It gives you its hand and you take up. This occult seance was succeeded! Dark, black metal record, which invokes souls of long dead. Great!


TRACKLIST
1. Promethean Fire (10:22)
2. The Faustian Pact (8:10)
3. Areopagitica (7:34)
4. The Snare of the Fowler (9:54)
5. Pascal's Wager (8:00)

úterý 8. září 2020

Recenze/review - ATRAMENTUS - Stygian (2020)


ATRAMENTUS - Stygian
CD 2020, 20 Buck Spin

 for english please scroll down
Nekonečné zástupy mrtvých se vydaly na dlouhou cestu. Seřazeni do dvojstupu, pokaždé se svým protikladem, našlapovali tiše. Tváře bledé a mrtvolné, ozýval se jen šustot hábitů, do kterých museli být oblečeni. Chodí to tak po staletí. Žádný tunel se světlem na konci, ale jen průchod pustinou, až ke konci, do absolutní temnoty. Pouští i mrazem, do cíle musí všichni přijít očištěni. Oproštěni od pozemských myšlenek. Vznešenost a smutek, posledních pár kroků a potom už jen...SMRT.

Pokaždé, když se mi dostane do rukou doom metal, tak sepsání recenze poměrně odkládám. Většinou se musím dostat do rozpoložení, naladit na smutek, pokusit se spolu s kapelou nahlédnout do země stínů. ATRAMENTUS hrají úžasnou hudbu. Podmanivou, mrazivou, smutnou a jiskřivou. Ani tentokrát to není moc o slovech, jako spíš o pocitech.




Doom metal je zde dávkován samozřejmě pomalu. Polehounku. Jednou klasicky, pak zase funerálně, epicky, ale zazní i spousta ambientních ploch. Stačí si lehnout na záda a relaxovat. Najednou se ocitnete v temnějších částech své mysli, zasníte se, ale zároveň ucítíte bolest. Podobné chvíle můžete prožít třeba s takovými EVOKEN, MORNFUL CONGREGATION, DISEMBOWELMENT, ESOTERIC. Vše je takové provzdušněné, ale zároveň máte pocit, že se ve vší té kráse vznáší krev. Jako když navštívíte malý kostel, pokleknete vedle ostatních a po chvilce zjistíte, že jsou všichni kolem mrtví. Shrbení v dřevěných lavicích, bez tváří. Už také pochodují po poušti i ledu. Jsou stejně jako vy a kapela na poslední cestě. Cestě do neznáma, ze které není návratu. "Stygian" se tak stává spíše osobní meditací, než jen běžným poslechem. Doporučuji všem smutkařům, kteří mají pestrou a nesvázanou fantazii. Myslím, že vy se k našemu pochodu určitě připojíte!



sumarizace:

Křehké jsou pavučiny na starých sochách, křehká je i hudba ATRAMENTUS. Vznáší se vzduchem jako jarní déšť dopadající na mramorové náhrobky. Ano, toulal jsem se po nekonečných cestách a skončil nakonec zase na hřbitově. Hudba, lehce inspirovaná kapelami jako EVOKEN, MORNFUL CONGREGATION, DISEMBOWELMENT, ESOTERIC, zahraná s vlastním výrazem a otiskem, mě sem znovu zavedla. Usedám na opuštěnou lavici a děsím se toho, že mezi mrtvými je mi dnes lépe, než v ruchu všedního dne. "Stygian" je přesně tím druhem nahrávky, po které v podobných chvílích sahám bez přemýšlení. Má dobrý zvuk, zajímavý obal a nepřeberně pestrou paletu smutných melodií. Víc dnes nechci a ani nepotřebuji. Jsem chodec bez cíle, jsem prokletý posluchač, hrobník bez mrtvých těl, obdivovatel dlouhých stínů, jsem ten, který bude novinku ATRAMENTUS všude doporučovat. Zahleděn do vlastního nitra, mačkám znovu play. Skvělá funeral doom metalová deska plná pohřebních nálad! Skvěle!

Asphyx says:

The cobwebs on the old sculptures are fragile, the ATRAMENTUS music is fragile. It floats in the air like the spring rain falling on the marble tombstones. Yes, I wandered on endless roads and ended up on the cemetery. Music inspired by bands like EVOKEN, MORNFUL CONGREGATION, DISEMBOWELMENT, ESOTERIC, played with own expression and imprint, brought me back here. I sit on a deserted bench and I am afraid that among the dead I feel better today than in the everyday rush. "Stygian" is precisely the kind of recording that I choose in such moments without thinking. It has a good sound, an interesting cover and a variety of sad melodies. I don't want more today and I don't need it. I am a wanderer without a goal, I am a cursed listener, a gravedigger without dead bodies, an admirer of long shadows, I am the one who will recommend the ATRAMENTUS novelty everywhere. Looked into my core I am press button „play“ again. Great funeral doom metal album full of funeral moods! Great!


TRACKLIST
1. Stygian I: From Tumultuous Heavens... (Descended Forth The Ceaseless Darkness) [16:28]
2. Stygian II: In Ageless Slumber (As I Dream In The Doleful Embrace Of The Howling Black Winds) [4:55]
3. Stygian III: Perennial Voyage (Across The Perpetual Planes Of Crying Frost & Steel-Eroding Blizzards) [23:17]

LINE-UP
Francois Bilodeau - Synthesized Threnodies, Spectral Hamonics, Dismal Atmospheric Vibrations
Antoine Daigneault - Five-stringed Cerulean Chasm Convulsions
Claude Leduc - Six-Stringed Glacial Blood-Steel Intonations
Phil Tougas - Six-Stringed Howling Black Winds, Subterranean Throat, Funereal Chants, Frozen Screams
Xavier Berthiaume - Seismic Pulse & The Ceaseless Pounding In The Eastern Horizon

https://www.facebook.com/AtramentusDoom
https://listen.20buckspin.com/album/stygian

https://www.20buckspin.com
https://www.facebook.com/20buckspin

pondělí 7. září 2020

Recenze/review - HORDE CASKET - Melted Together (2020)


HORDE CASKET - Melted Together
CD 2020, Pathologically Explicit Recordings

 for english please scroll down
Stačil pohled do očí a hned sahal po noži. Kluk ze dna společnosti se učil krutosti už od malička. Věděl, myslel si, že násilí je jedinou dopovědí na všechno. Několikrát pobodán a dobit do bezvědomí si uvědomil, že už nesmí nikdy prohrát. Klasický příběh o nenávisti a bolesti, dalo by se napsat. Jenže on byl přeci jen jiný. Koupil si domek s hlubokým sklepem. A tam jednoho dne započal svoje dílo. Byl jako hrdina špatného hororu a pozůstalí by dodnes mohli vyprávět o jeho činech.

Vzpomněl jsem si na něj jednak při četbě o jeho životě, ale také při poslechu nové desky brutálních klasiků HORDE CASKET. Pokud máte podobné tradiční shnilé a mokvající záležitosti rádi, tak neváhejte ani chvilku. Tady se hraje a hudebně vraždí právě pro vás.


Když si to vezmu kolem a kolem, tak je "Melted Together" vlastně takovou obyčejnou deskou, kterých jsou všude desítky. Není na ní vlastně nic moc zajímavého a recenze by se dala odbýt několika slovy. Koneckonců, dnes si každý stejně udělá názor nejlépe sám z ukázek někde na internetu. Přesto mě kapela opět zaujala. Možná je to nadšením, takovou tou surovostí a syrovostí, která se v současnosti zase tolik nevidí, nevím. Každopádně, CANNIBAL CORPSE, DEEDS OF FLESH, FLESH CONSUMED, INHERIT DISEASE jsou zde cítit na každém kroku. Nevadí mi to, každý je teď někomu podobný a pořád si raději poslechnu dobře odvedené řemeslo, než tuny rádoby progresivních srandistů, kteří v závěru kopírují, aniž by o tom věděli. HORDE CASKET si aspoň na nic nehrají. Jsou možná chvílemi příliš stereotypní a monotónní, ale když přidáte pořádně volume a dáte si k tomu pár piv, není moc co řešit. A k takovému porcování masa jsou pánové vynikající. Nebo samozřejmě po dobrém hororu, studiu mysli sériových vrahů a jiné zvrácenosti. Fantazii se meze nekladou. Prostě solidní masakr. Nic víc, ale ani nic méně. Dobrá práce.




sumarizace:


"Melted Together" je klasickou odpovědí na styl, který se vyznačuje především brutalitou, rychlostí a šílenstvím. HORDE CASKET se svého úkolu zhostili velmi dobře. Drží se tradice, ničím sice nevybočují, ale určitě se jedná o desku, které u mě nezapadne. Pokud máte rádi třeba CANNIBAL CORPSE, DEEDS OF FLESH, FLESH CONSUMED, INHERIT DISEASE a podobné choré záležitosti, myslím, že byste mohli být spokojeni. Takže přátelé, do rukou všichni sekery, motorové pily, sekáčky na maso a jdeme na to! Tohle album řeže a pálí, jak to umí jen ti nejzkušenější patologové. Brutální death metalové album, u kterého z vás poteče krev! Zabijácká práce!




Asphyx says:



"Melted Together" is a classic response to the style which is characterized mostly by brutality, speed and madness. HORDE CASKET did their job very well. Although they follow traditions and they do not switch out from their path, it is still an album which will be noticeable in my collection. If you for example like the band CANNIBAL CORPSE, DEEDS OF FLESH, FLESH CONSUMED, INHERIT DISEASE and other similar bands, I think you will be satisfied. So friends, take your axes, chainsaws, meat cutters and let´s go! This album cuts and burns, just like the most experienced pathologists can. Brutal death metal album which will make you bleed! Killing job!


tracklist:
01. Melted Together (03:01)
02. Return to the Grave (03:12)
03. Nocturnal Transformation (03:13)
04. Molesting the Rotting (02:42)
05. Disease of the Deceased (03:31)
06. Grotesque Contents (03:47)
07. Oceans of Entrails (02:42)
08. Kidnapped and Dismembered (02:37)

band:
Steve Giddens - Guitars
Justin Perry - Bass
Krzysztof Klingbein - Drums
Kyle Clark - Vocals 






Info - KLADNO ZACHVÁTÍ ZLO A TEMNOTA - 17.10 2020



KLADNO ZACHVÁTÍ ZLO A TEMNOTA!

Večer plný temné atmosféry a zuřivých riffů již 2.5 na Poldofce!

Můžete se těšit na SECRET OF DARKNESS, Infernal Cult, Kat a rze, a také místní krvelačné Art of Blood

FB:

Těšíme se na Vás!

Line up:

19:30 - Start
20:00 - Art of blood
21:00 - Katarze
22:00 - Infernal Cult
23:00 - Secret of darkness
Vstup: 200 Kč

Kapely:

Art of blood:

Katarze:

Infernal Cult:

Secret of darkness:

neděle 6. září 2020

Recenze/review - VAMPIRE - Rex (2020)


VAMPIRE - Rex
CD 2020, Century Media Records

 for english please scroll down
Venku je neskutečné vedro a mě je přesto zima. Toulám se v lesích, naschvál navštěvuji místa bez lidí. Obklopen přírodou přemýšlím, co si pustím za muziku. Chtělo by to něco starého, poctivého, démonického. Skladby, u kterých se bude dobře lovit. Čekám na svoji kořist a vzduch by se dal krájet. Už aby byla noc, už aby vyšly na lov další šelmy. VAMPIRE, ty poslouchám již hodně dlouho. A pokaždé mě dokáží překvapit, strhnout do víru, stáhnout do hlubin, shodit ze skály, zničit a rozložit na tisíc kousků. 

Mám v srdci mráz a na uších novou desku "Rex". Je plná starých poctivých melodií. Kolem mě jsou samé stíny a já čekám, kdo mi půjde zase po krku. Prokousnutá tepna, krev na lesní cestě. Odešel jsem z tohoto světa, abych mohl poslouchat jen dobrou muziku. 


"Rex" je opět albem, které je ovlivněno starým dobrým deathem, thrashem i heavy metalem. Spolu s kapelou zavzpomínáme na kapely jako MERCYFUL FATE, POSSESSED, SLAYER a spousty dalších otců zakladatelů. VAMPIRE jdou až ke kořenům extrémního metalu a dělají to velmi dobře. Nejsou jen obyčejnou, dnes tolik typickou kopírkou, ale přinášejí i kus sebe samého. Je znát, že hrají a skládají s nadšením a odhodláním. Tohle všechno se přeneslo i do skladeb, které žhnou jako rozžhavené železo. Skvělý, čistý, průzračný a klasický je zvuk, tradičně dobrý je i obal. Po těchto stránkách si opravdu není na co stěžovat. Osobně nejvíc oceňuji takové to těžko popsatelné chvění, které jak známo, odděluje zajímavé kapely od nudných. VAMPIRE mají již dlouho svůj vlastní rukopis, ohlížejí se sice do minulosti, ale dělají to s elegancí a grácií. A to dnes umí opravdu málokdo. Jako bonus se novinka velmi dobře poslouchá. A to buď jako kulisa, tak třeba v autě nebo jen tak, když lovíte v lesích. Metal, chladný jako led a tvrdý jako švédská ocel!



Asphyx says:


It's really hot outside and I'm still cold. I wander in the woods, deliberately visiting places without people. Surrounded by nature, I wonder what kind of music I can play. I feel for something old, honest, demonic. Songs which are good for hunt. I'm waiting for my prey and the air could be cut. It's going to be night, it's going to be for other beasts to go hunting. VAMPIRE, I've been listening to for a long time. And they can always surprise me, pull me into a vortex, pull me into the depths, throw me off a rock, destroy me and break me down into a thousand pieces.

I have frost in my heart and a new record "Rex" in my ears. It is full of old honest melodies. There are shadows around me and I'm waiting who will go after my life again. Bitten artery, blood on a forest road. I left this world to listen to only good music.




"Rex" is again an album that is influenced by good old death, thrash and heavy metal. Together with the band we remember bands like MERCYFUL FATE, POSSESSED, SLAYER and many other founding fathers. VAMPIRE go to the roots of extreme metal and do it very well. They are not only an ordinary, so typical copier today, but they also bring a piece of themselves. It is known that they play and compose with enthusiasm and determination. All of this has been transferred to songs that glow like red-hot iron. Great, clean, transparent and classic sound, cover is also good. There really is nothing to complain about on this site. Personally, I most appreciate such a hard-to-describe shake, which is known to separate interesting bands from boring ones. VAMPIRE have long time their own style, looking back to the past, but they do it with elegance and grace. And very few people can do that today. As a bonus, the new album is very well listenable. And either as a backdrop, for example in a car or just when fishing in the woods. Metal, cold as ice and hard as Swedish steel!


Tracklist:
01. Prelusion (00:42)
02. Rex (03:08)
03. Inspiritus (03:54)
04. Wiru-Akka (04:19)
05. Pandemoni (03:15)
06. Moloch (05:49)
07. Rekviem (03:26)
08. Serafim (04:02)
09. Anima (06:21)
10. Melek-Taus (04:50)

band:
Hand of Doom - vocals
Black String - guitars
Sepulchral Condor - guitars
Command - bass
Abysmal Condor - drums

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý šedesátý druhý - Headbanging


Příběh dvoustý šedesátý druhý - Headbanging
Už jsem o tom několikrát psal, ale raději to zmíním znovu. Boleslav byla v devadesátých letech rozdělena na několik částí. Metalisti z města se s náma moc nebavili. To už s náma víc kamarádili punkáči, kteří se stejně jako my, rádi poflakovali sídlištěm a nejvíc pro ně bylo, když za dlouhých letních nocí pochlastávali na skále nad Jizerou. Jo, Radouč, to byl náš revír. Ono totiž, když odešli sportovci, pejskaři i těch pár úchylů, kteří jsou v každém parku, tak tam byl klid. Nějak jsem zrovna utratil všechny peníze a tak jsme dnes nezapadli rovnou do Startu. Jak píšou básníci, byl vlahý večer, holky byly mladý, my nadržený. Nebylo moc co řešit.


Trošku jsme se prdli už odpoledne u nás doma. Já vím, většina mých příběhů se odehrává o víkendu, ale co bych vám měl psát o svý práci? O rekonstrukci bytu, o každodenním stereotypu? To by asi nikoho nezajímalo. Přes týden jsme byli většinou poklidní a vcelku spořádaní a měli toho plný kecky. Ale víkendy, ty byly naše. Už takhle v pátek odpoledne jsme měli všichni obrovský usměvavý rohlíky na tváři. Já na tu dobu vzpomínám hrozně rád, protože jak byl člověk mladej, tak nic moc neřešil, starosti s Kristýnkou a jejím vozíkem taky byly dávno minulostí a i když jsem si občas v jakémsi mlhavém smutku vzpomněl na zesnulou Kačenku a naši bouračku i na mý kamarády, co to měli už za sebou, tak jinak to byla celkově pohoda.

Hodně k tomu přispěla Andrea, postupem času z ní byla holka jak má být. Už nešlo jen o to jedno, ale stali se z nás i dobří kamarádi. Říkali jsme si úplně všechno. Třeba dneska jsem ji odpoledne učil, jak se hází hlavou na metal. Hele, hezky se rozkročíš. Sáhl jsem ji jemně a lechtavě na zadek a snažil se ji roztáhnout od sebe půlky, aby měla na vlasotoč větší stabilitu, jenže ona to pochopila zase jinak. Stihli jsme vše přesně ve chvíli, když zazvonily holky. A že ať jdeme ven, že mají chuť čertit, je přeci pátek, volno, léto, pohoda, metal. Skočil jsem rychle do sprchy, zatímco si děvčátka v kuchyni sdělila pár novinek z celého týdne. Nic pro moje uši. Vyběhnu nahoru pro buzničky, taky asi měli/y hezkou chvilku, protože se divně usmívají, jako když mladýho kluka přistihne matka při honitbě. Raději jsem si nic nepředstavoval.

Jsem trošku šáhlej, v práci to bylo na bednu, nějak nám Němci zatápí pod kotlem, tak lumpačím. Jakmile potkáme nějakou holku metalové odrůdy, snažím se jí vědecky vysvětlit, jak se dělá headbanging. Jsme jak nějaký blázni, co jdou městem. Sídliště má výhodu v tom, že na něm je spousta zelenýho, trávníky byly najednou naše. Už něco kolem dvaceti maníků se rozestoupilo, hlavy dolů a začalo točit vrtuli. Babičky na lavičkách koukaly, co se to děje a my jim říkali, že nacvičujeme na metalovou spartakiádu. Maminky si zase volaly děti k sobě, protože ta naše muzika z kazeťáku byla hlasitá. No, sranda největší, alespoň pro nás a poklidní občané také měli nějaké to povyražení.

Pokračujeme směr Radouč. Měl jsem už rum, vodku a nějaký ty pivka. Takže masakr. Na panely už skoro nikdo nechodí, jen nějaký písklata, metalový děvenky, který se samozřejmě stanou našimi obětmi. Holky tak kolem patnácti, na jednu stranu děsně drsný, ale vyplašený, co to ty "starý" metly dělají. A proč je učí pařit, když ony to přece umí? Viděly to v televizi. No, ale my jsme jako znechucený, že by neměli házet hlavou podle MTV, že takhle se to nedělá. Každej si vezmeme jednu kalupinku, stoupneme si k ní zády a říkáme jim, jak mají roztáhnout nohy, jak pokrčit, jakej úhel hlavy vůči zemi je nejlepší a podobný ptákoviny. Nechte je bejt, zastává se jich Jana, ale já mám svoji náladu, tak jde všechno stranou. A co holky, grupáč, už máte zkušenosti? Už jsem asi moc přidrzlej a nechutnej, protože křepelky mi řeknou, že jsem blbej a normálně utečou. A navíc dojde rum.

Vyšleme teplou (doslova!) spojku do non-stopu. Máme sucho v hubách a když jej vidíme v dáli, tak jej nutíme běžet. Zdechnu žízní. Je vedro a všechen ten alkohol leze hrozně do hlavy. Můj nápad pařit na různých místech se stane tak zajímavým, že uspořádáme ihned výpravu do města. Předháníme se, kdo vyleze výš, kdo zaujme zajímavější pozici a v ní bude točit hlavou. Hřbitovní zeď, pád do křoví, památník hrdinům ze všech válek, co prošly Boleslaví, nic nám není svatý. Dokonce ani fontánka, do který skočí notně podroušená Prcalinka, rozmaže si veškerý svý šminky a tak vypadá jako nějaká sexy upírka po znásilnění. Má z toho srandu a kolemjdoucí na ní koukají jako na zjevení, protože jí prosvítá přes oblečení úplně všechno. Lidi, co jdou zrovna z divadla, odvracejí hlavy, dívají se na nás úkosem a vůbec jim nepřijdeme vtipní. 

Některý ty kožený ksichty nás tak rozveselí, že začneme kolem dámiček v šatech běhat dokola, dělat neplechu: Ne, naše parta nebyla nikdy na nikoho zlá, ale uznávám, že občas to bylo přes čáru. Jak se blížíme hlouběji na Staré město, tak jsme divočejší a divočejší. Potkáme nějaký zevly z tý skupiny namachrovaných metalistů, co se s náma lůzrama nechtěj bavit, ale oni dělají, že nás neznají. Takovýhle blbnutí je pod jejich úroveň. Možná právě proto mě pak po pár letech přestal metal v Boleslavi úplně bavit. My ještě nebyli tak vážní, tolik jsme se nežrali. Ono se to pak taky začalo všechno prolínat. Už nebyl každej tak ortodoxní a poslouchal vlastně všechno, ale to už jsem byl dávno pryč. V Plzni.

Zatím se ale točím v kruhu, běžíme městem, skáčeme, přes co se dá, jen z čirý radosti, že jsme spolu, že se máme, že jsme mladý, že to holkám sluší. Jasně, že jsme se předváděli, měli drsný řeči, ale každej věděl, že v jádru jsme dobráci od kosti, prožili jsme si toho spolu už tolik, že kolikrát stačilo povytažený obočí, náznak, gesto. Něco jako rodina, akorát s tím rozdílem, že mámě raději vše neřeknete. Kolem bylo šedivý město, sídliště, kde sis musel vybojovat svoje místo. Někdy to bylo hodně drsný, jako malej jsem dostával často kvůli brejlím do držky, ale teď jsem silnej jako bejk. Moc energie, která musela ven. Bývalý Leninovo náměstí, kam jsme chodili na Prvního máje v průvodu. Dostal jsem tam třídní důtku, protože jsem se poblil při ruský hymně. Nevydržím dlouho stát na jednom místě a udělalo se mi šoufl. Kousek ode mě stál Kytka a hrozně se mi smál. Blbec.


A tak uděláme ze srandy metalovej průvod. Pochodujem jak Rusáci, co tu měli posádku, jako Kubánci, na který jsme se jako děti hrozně těšili, protože šli vždycky na konci, měli bubny a veselý fáborky a tančili do rytmu samby. Lítáme s metlama v kruhu a způsobujeme asi moc velkej bordel, protože na nás nakonec někdo zavolá policii. Tak aby bylo jasno, pane strážníku, to není žádná provokace, ale když my nemáme kde nacvičovat. A cože to nacvičujete? No, to je takovej náš metalovej tanec. Pán v uniformě se diví, ale je v dobré náladě, tak se vše vyřeší jen domluvou. Jdeme raději na Štěpánku, kde jsme už tak opilí, že uléháme různě po trávě a čumíme na hvězdy. Nejednou jsme duše citlivý, připomíná nám to dětský pohádky a mazlení s holkama. Ale nikomu to neříkáme, protože jsme přece děsně tvrdý. Oči nás ale jako vždy prozradí. První asi usnu já, pak všichni ostatní. Nevím kdo, možná se mi to jen zdá, ale nějaký jedinec blije do Klenice. Co blbneš, vždyť otrávíš ryby, chci mu říct, ale zase se propadnu do říše snů. 


Stejně je divný, jaká je ráno zima, když je přes den něco přes třicet stupňů. Možná z nás taky vyprchává alkohol, nevím. Je mi ale blbě, mám v hubě jak v polepšovně. Posbírám drobný a jdu do krámu koupit pivo. Vyprošťovák nám udělá moc dobře. Pomalu se rozcházíme, ještě doprovodím holky domů. Pořád přemýšlím, jestli fakt není nějakej předpis, jak správně máchat hlavou. Bolí mě hrozně za krkem, z krčních obratlů mě vystřelují ostré hroty až někam do mozku. Musím se otáčet celý. Postupně přicházím k sobě. Kdybys nebyl hlupákem, znáte to. Jenže když ona to byla taková sranda. Vždycky, když jsme se pak s partou i po letech sešli, tak byl včerejší den častokrát zmiňován. Dokonce pak někdo přinesl i nějaký klip, kde něco podobného předváděla jedná americká  kapela. Je to jedno, pro nás jsou důležité vzpomínky, ty prchavé okamžiky, které když se mi dodnes objeví v mysli, tak se usmívám. Bývali jsme to ale stejně paka. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 5. září 2020

Rozhovor - THANATOS - U alba Violent Death Rituals jsem chtěl vrátit temnou, zlou atmosféru.


Rozhovor s legendární death/thrash metalovou kapelou z Holandska - THANATOS.

Odpovídal Stephan Gebédi, děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Recenze/review - THANATOS - Violent Death Rituals (2020):

Ave THANATOS! Zdravím do Holandska a doufám, že se vám daří dobře. Víš co je zajímavé? Poslouchám spoustu kapel, přes třicet let sleduji nejen death metalovou scénu a pořád jsem takovým tím nadšeným fanouškem. Vy vydáváte alba vlastně jen občas, když dozraje čas a pokaždé mě úplně rozsekáte! Nevím, jak to děláte, ale novinka „Violent Death Rituals“ je opět vynikající! Jaké z ní máš pocity ty s odstupem, co na ní říkají fanoušci a jakou máte odezvu? 

Nazdar Jakube, děkuji za vřelá slova. Je jasné, že mi dělá dobře, že tolika lidem, fanouškům a médiím se líbí naše nové album a dokonce říkají, že je to naše nejlepší album. Jsou to v současné době jediné reakce, kterých se nám dostává, protože bohužel nemůžeme vyjet ven a hrát skladby naživo pro naše fanoušky ... stejně tak, jako kdokoli jiný. Asi od roku 2004 se snažím přistupovat ke každému albu, jako by mohlo být naším posledním, je lepší to tedy udělat skvěle, aby si nás lidé podle posledního alba pamatovali, haha. 


Nejde se nezeptat, proč vlastně THANATOS trvalo tak dlouho (šest let), než vydali nové album? Bylo to kvůli personálním změnám? Stephane, ty jsi vlastně jediným původním členem kapely. Znamená to, že jsi hlavním tvůrcem, tahounem? A jak se na skládání podílí Paul? Liší se nějak od dalších projektů souvisejících s Asphyx?

Jedinou další kapelou, kterou jsem měl kromě Thanatos, byli samozřejmě Hail of Bullets. Ale pojďme k tvojí otázce. První dva roky po vydání našeho předchozího alba Global Purification (2014) jsme byli s Paulem velmi zaneprázdněni Hail of Bullets. Nahradili jsme původního zpěváka Martina van Drunena Daveem Ingramem, takže hodně času zabralo nazkoušet staré věci s Davem a dokonce jsme začali pracovat na nových skladbách. V roce 2017 se Hail of Bullets kvůli nějakým osobním problémům rozpadli. Chtěli jsme se znovu soustředit na Thanatos, ale našemu bubeníkovi se opět ozvalo jeho zranění nohy a musel s bubnováním skončit. Našli jsme nového bubeníka Martina Oomse a začali jsme s ním zkoušet v září 2017. Začátkem roku 2018 jsme začali hrát živě. V roce 2018 jsme také začali pracovat na nových skladbách a o rok později jsme byli připraveni nahrát nové album. Napsání alba tedy trvalo vlastně jen jeden rok. Mezitím jsme také vyměnili nahrávací společnost. Obvykle píšu většinu skladeb. Pro toto album jsem jich napsal pět. Paul napsal tři a Martin napsal dvě. Normálně doma dáme dohromady hrubou verzi skladby individuálně a pak se sejdeme a přidáváme vlastní nápady a ladíme detaily. 


Musím říct, že doslova mě uzemnil zvuk. Opět jste zavítali k Danovi Swanö. Mě doslova fascinuje, jak tenhle maniak dokáže pokaždé odvést jinou práci. Těch kapel, které u něj nahrávají, je obrovské množství a každá má jiný, odlišný, originální zvuk. THANATOS jsou na novince old schooloví, ale zároveň perfektně čitelní, chladní a temní. S jakými pocity a nápady jste šli do studia a jaké jste měli požadavky? A jak probíhala spolupráce? 

Jako kapela jsme měli opravdu jasnou vizi, jak chceme znít. Jak jsi řekl, jsme old school kapela, ale nechceme retro zvuk z 80. let ani nic podobného. Chceme hutný, moderní zvuk, který zní organicky a upřímně, ale který může konkurovat moderní produkci. Album jsme víceméně produkovali sami a poté do mixu vstoupil Dan. Pracuji s ním od prvního EP Hail of Bullets v roce 2007 a je s ním vždy skvělá a snadná spolupráce. U „Violent Death Rituals“ jsem chtěl vrátit temnou, „zlou“ atmosféru, kterou jsme měli na našem druhém albu „Realm Of Ecstasy“ a která na našem pozdějším albu chyběla. Myslím, že jsme uspěli a že Dan odvedl na albu Thanatos skvělou práci. Album zní přesně tak, jak jsme doufali, takže si vůbec nemůžeme stěžovat. 


Mně se na starých kapelách hrozně líbí, že nepodceňují základní věci, jako třeba dobrý obal. Roberto Toderico odvedl na novince skvělou práci. Patřím mezi šílence, co nejen že sbírá hudební nosiče, ale i trička. Tenhle motiv jsem musel prostě mít! Připomíná mi bránu do podsvětí! Perfektně sedne k hudbě! Jak jste se dali s Robertem dohromady a jak jste motiv vybírali? Připomíná staré obaly k death metalovým deskám. Krásná klasika. 

Přesně, #MeToo, haha. Líbí se mi obaly alb, na které se můžete kdykoli podívat a objevit nové detaily. S Robertem Todericem jsme spolupracovali už dříve na tričkách. Minulý rok jsme na Party San Open Air vypili pár piv a já jsem ho požádal, aby nakreslil obal našeho nového alba. V září 2019 jsem jel na několik dní do Prahy a navštívil několik starých kostelů a katedrál. Když jsem se díval na umění v těchto kostelech, všiml jsem si dřevěných panelů s několika detailními sochami a vyobrazeními. Řekl jsem Robertovi, že něco takového potřebuji - 3 panely zobrazující scény z textů. Vybrali jsme 3 různé rituály smrti, které jsou zmíněny v titulní skladbě. Myslím, že se to kurva povedlo, je to úžasné! A vypadá to skvěle i na tričkách. 


Stephane, ty jsi psal všechny texty na novou desku? Když si je pročítám, tak si říkám, že by mě opravdu zajímalo, kde pro ně bereš inspiraci? Připadají mi opravdu temné. Chladné a kruté, přesně jako mají u death metalu a thrashe být. Jak vznikaly? 

Napsal jsem je všechny. Vznikají zcela přirozeně, protože opravdu nenávidím svět, ve kterém právě teď žijeme. Lidé jsou manipulováni a indoktrinováni médii, vládou a samozřejmě organizovaným náboženstvím. Lidé se bojí promluvit, lidé se navzájem špehují na sociálních sítích i v reálném životě a se vší politickou korektností se to zhoršuje a zhoršuje. Opravdu mě to sere a i když se snažíte od toho oprostit a vyhnout se zprávám, každý den jste neustále těmito sračkami konfrontováni. Někdy se mi zdá, že je to nějaká podivná hra - stavět lidi proti sobě - černý vs. bílý, levý vs. pravý ... Jak jednou řekl moudrý muž Peter Steele; ,,nikdo nevyhrává, všichni prohráváme ...“. 


Asi se mnou budeš souhlasit, že byli v počátcích THANATOS (a vlastně i dnes) ovlivněni kapelami jako SLAYER, DEATH, POSSESSED, MERCYFUL FATE. Patříte k nejstarším smečkám, které začali tento styl vůbec v Evropě hrát. Pamatuji ještě časy, kdy vyšlo album „Emerging from the Netherworlds“ (1990). Ke mně se sice dostalo až po několika letech, ale bylo to něco jako zjevení. Jak dnes vzpomínáš na staré časy? Máš pro nás nějakou zajímavost, kterou si o počátcích THANATOS ještě nikomu neprozradil? 

Staré časy byly opravdu vzrušující; všichni jsme byli velmi mladí a věci jako death a thrash metal se stále vyvíjely a byly v rané fázi, takže všechny mladé kapely v letech 1984, 1985 vytvářely něco nového a 80. léta a začátek 90. let byly skutečně vrcholné období thrash a death metalu. Povím ti jeden příběh z počátku 90. let, který podle všeho ví jen málokdo. Je o tom, že jsem se téměř připojil ke Gorefest a dokonce jsem s nimi hrál jednu show ... Po vydání „Emerging from the Netherworlds“ došlo v Thanatos k určitým osobním a hudebním problémům. V té době jsme byli dobrými přáteli s Frankem a Janem-Chrisem z Gorefest, a když odešel jejich druhý kytarista, požádali mě, abych se přidal k jejich kapele. Tehdy nebylo normální být ve dvou kapelách současně, takže jsem si musel vybrat mezi Thanatos a Gorefest. Přemýšlel jsem o tom asi šest měsíců a dokonce jsem s nimi hrál tři skladby na koncertě v Německu v roce 1991. Nakonec jsem se rozhodl pokračovat se svou vlastní kapelou a začít nahrávat naše druhé album “Realm of Ecstasy”. O něco později odešel jejich bubeník a představil jsem je tedy svému příteli Edu Warbymu ... zbytek už je historie Gorefest. Ale vůbec nelituji; protože se mnou jako kytaristou by se nikdy nestali tak velkou kapelou, protože by neexistovala alba jako Erase, Chapter13 nebo Soul Survivor. Pravděpodobně by zůstali normální death metalovou kapelou. 

Rozhodně nejste kapela, která by trpěla nadprodukcí desek. Ale když něco vydáte, tak to stojí za to. Znamená to, že si píšeš nápady do šuplíku a když pořádně dozrají, tak s nimi jdeš teprve ven? THANATOS také prošla spousta muzikantů, je pro tebe důležité, abyste si rozuměli i po lidské stránce? Jsou THANATOS kapelou, která chodí na pivo? Mě to tak, jako fanouškovi připadá. Cítím z vás vzájemnou chemii. A jak vlastně do kapely zapadli nováčci Martin Ooms a Mous Mirer? 

Někdy použijeme riffy, které už nějakou dobu ležely v šuplíku, ale většinou nezačínáme psát, či skládat, pokud se nehodláme či nemusíme soustředit na novou desku. Nejsem ten typ, který neustále píše riffy nebo každý den chodí po domě s kytarou kolem krku. Musí existovat plán nebo důvod, který by mě dostal do tvůrčí nálady. Osobně nevidím smysl kapel vydávat nové album každý rok nebo každé dva roky. Zvláště ne, když ta alba víceméně znějí stejně jako ta předchozí. Většina lidí přehraje nové album kapely ”X“ jednou nebo dvakrát, odloží ho na poličku a vrátí se k prvním dvou klasikám této kapely. Raději bych chtěl lidi, kterým se naše poslední album líbí stejně, jako první dvě a kteří také poslední album přehrají častěji než jen jednou. Myslím, že je tu v dnešní době masová spotřeba a lidé věnují všemu jen krátkou pozornost. 


Když pro nás zavzpomínáš, kdo byl vlastně tvým vzorem, když si začínal v osmdesátých letech hrát? Byl si rovnou kytarista? Prošel sis třeba i klasické hudební vzdělání? A ještě, prosím tě, prohledal jsem snad 50 časopisů, pročetl spoustu rozhovorů na internetu a nikde jsem nenašel, jak vlastně byli THANATOS založeni? Vím jen, že nejdřív jste se jmenovali WHIPLASH. Třeba u nás vniklo nejvíc kapel v hospodě. Měl bys pro nás prosím zkrácený příběh kapely? Jaké byly nejdůležitější momenty ve vaší historii? 

Myslím, že ten příběh byl vyprávěn už milionkrát a je také v poznámkách na našem kompilačním / výročním albu z roku 2019 “Thanatology-Terror from the Vault”, ale dobrá tedy... Heavy rock jsem začal poslouchat v roce 1978 a KISS byla moje první kapela a mí idolové. Tehdy jsem byl opravdu velkým fanouškem a stále miluji KISS. Po KISS jsem objevil mnoho mladých britských kapel jako Iron Maiden, Raven, Jaguar, Satan atd., ale kapela, která mě donutila vzít do ruky kytaru a založit kapelu, byli Venom! Po poslechu „Welcome To Hell“ jsem byl odhodlaný založit také kapelu. O dva roky později, v roce 1983, jsem potkal ve škole týpka, který měl rád stejnou hudbu a rozhodli jsme se začít zkoušet. Začátkem roku 1984 jsme napsali prvních pár skladeb a našli jsme bubeníka. Myslím, že jsme si v roce 1983 říkali Whiplash, ale když jsme našli bubeníka, změnili jsme si jméno na Thanatos a v roce 1984 jsme nahráli naši první demo kazetu. Druhý kytarista Remco měl klasické kytarové vzdělání a já jsem bral hodiny hry na klávesy, když mi bylo 10 let nebo tak nějak. V letech 1985-1989 došlo k mnoha změnám v sestavě, takže jsme začínali znovu a znovu. No a v roce 1989 jsme dostali naši první nahrávací smlouvu, což byla samozřejmě velká věc. 

Jste už dnes vlastně veteráni, kteří nemusí nikomu nic dokazovat. Přesto vydáváte skvělé desky. Změnil se za tu dlouhou dobu nějak váš přístup k muzice? Myslím tím teď třeba ve způsobu skládání, máme tu nové technologie, internet, spoustu programů, které muzikantům usnadňují práci. Sledujete nové trendy nebo jste spíš staromilci? 

Vždy si myslím, že poslední album by mělo být to nejlepší. Chápu, že ne vždy se dá uspět, ale měli bychom to zkoušet. Naše druhé album „Realm Of Ecstasy“ bylo pro mě vždy to nejlepší… teda až do „Violent Death Rituals“. To je totiž album, kde do sebe všechno zapadá lépe, než kdy jindy - skladby, produkce, atmosféra. Myslím, že VDR je jednoznačná definice Thanatos. Pokud jde o skládání, jsme stále stará škola, ale pro přípravu demo nahrávek a nahrávek používáme nahrávací programy jako Cubase nebo ProTools. Raději bych šel do studia na 2 týdny a nahrál album postaru, ale to by v dnešní době bylo příliš drahé. Takže nahráváme bicí a vokály ve studiu a kytary a basy v našich domácích studiích. Ne proto, že bychom sledovali trendy, ale je to nezbytný ďábelský hřích, protože nemáme 50000€, které bychom mohli utratit za produkci. 


Holandská metalová scéna mi připadá hodně silná. Chodí mi na recenze spousta skvělých mladých kapel. Máš mezi nimi někoho, koho bys nám doporučil? Sleduješ aktuální dění na scéně a užíváš si koncerty třeba i jako fanoušek? Podporuješ své kolegy třeba i tím, že jdeš a koupíš si jejich novou desku? Kdo tě poslední dobou oslovil? 

Ano, holandská scéna byla vždy silná. V 80. a 90. letech v čele s kapelami jako Thanatos, Asphyx, Dead Head, Sinister, Sempiternal Deathreign a God Dethroned, abych zmínil alespoň některé. Dnes máme skvělé kapely jako Bodyfarm a Graceless. Všichni jsme přátelé a navzájem se podporujeme a potkáváme se na koncertech ... alespoň jsme to dělali před zasraným virem a všemi těmi nesmyslnými restrikcemi ... 

Teď tu máme koronavirus a tak je koncertování těžké. V každé zemi jsou jiná pravidla, velké festivaly jsou zrušeny, ale přesto, nechystáte na propagaci nového alba turné? Koukal jsem, že ASPHYX jsou ve studiu, SIEGE OF POWER vydali také nedávno excelentní desku, to by byla panečku sestava! Vezměte nějaké mladíky a přijeďte! Co chystají THANATOS v nejbližších měsících? 

Takže ještě jednou, já nemám nic společného se SIEGE OF POWER, to je Paul a netuším, jestli pracují na nových věcech. Ale nemyslím si. Většina koncertů THANATOS byla odložena na příští rok, takže doufáme, že se opravdu uskuteční. Neplánujeme nic dalšího, protože všechno je teď tak nejisté. Samozřejmě vyjedeme ven a budeme propagovat nové album, jakmile budou opět povoleny reálné živé koncerty. Nemyslím si, že budeme hrát show pro 30 sedících lidí nebo živé přenosy bez fanoušků. Na tyhle sračky jsem až moc old school a navíc starej... Všiml jsem si, že živé koncerty jsou v České republice opět víceméně povoleny!? Pak bychom tam možná mohli hrát častěji. 


Děkuji moc za rozhovor, moc si toho vážím. Zrovna mi tu znovu hraje pro inspiraci vaše nová deska „Violent Death Rituals“. Je opravdu skvělá. Ať se jí daří! A vám samozřejmě také. Přeji jen vše dobré a budu se těšit, až vás uvidím na koncertě! 

Díky moc za rozhovor, doufejme, že se všechno brzy vrátí do normálu a my budeme moci opět koncertovat!

Recenze/review - THANATOS - Violent Death Rituals (2020):



------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media: 

twitter: 

instagram 

facebook: 

tumlbr: 

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine