Ave HELL-BORN! Zdravím do katakomb. Doufám, že se vám v téhle divné době daří dobře. Poslouchám pořád dokola vaši novinku „Natas Liah“ a mám pocit, že je každým dalším poslechem lepší a lepší. S jakými pocity jste šli do studia a jak probíhalo nahrávání?
Bylo to surové, organické. Nějak jsme se vrátili do doby, kdy jsme to celé začínali. Cítili jsme se svěží, silní a neměli žádná očekávání. Pokud jde o studio - vybrali jsme si na spolupráci velmi mladé a talentované začátečníky. Zatímco ty teď čteš, jejich studio se rozrůstá a zlepšuje. Mají cit pro věc. Proces nahrávání byl díky našim zkušenostem velmi přirozený a snadný. Opravdu jsme cítili tu teenagerovskou vášeň a nadšení.
Od roku 2019 máte nového bubeníka Diabolizera. Proč právě on? Hraje skvěle. Vaše kapela již několik bubeníků za svoji existenci vystřídala. Ten současný je tuším šestý. Máte nějak velkou spotřebu:). Jak jste se dali s Diabolizerem dohromady?
Viděl jsem ho bubnovat živě s THRONEUM a také jsem jej slyšel z nahrávky, okamžitě jsem se spojil s Lesem, abych mu řekl, že mám bubeníka pro HELL-BORN. Konec příběhu. Pokud jde o změny - dělo se to tak nějak samo o sobě. Neplánovali jsme měnit bubeníky s každou deskou jen tak pro zábavu, haha!
Mám rád přesně ten surový, temný black death thrash metal, který hrajete vy. Miluju zvuk vašeho nového alba! Ostrý, plesnivý, chladný, jako staré hroby. Kde jste nahrávali a jaké to bylo jít po 13 letech do studia? Sound je opravdu jak vystřižený z konce osmdesátých let!
Již jsem zmínil příběh s výběrem studia, že? Je to „Creme De La Creme Studio“ v polském Tczewu (aktuální domovské město Inferna z BEHEMOTH). Zhotovili nahrávky a smíchali skladby. O mastering se nepostaral nikdo jiný, než Haldor Grundberg, známý svou prací pro BEHEMOTH. Upřímně mohu říci, že jsem nečekal, že dostaneme tak úžasný zvuk. Je to přesně ten death metalový zvuk, který mám rád. „Stará škola“.
Přiznám se, že váš návrat na scénu je pro mě nejen skvělou zprávou, ale i potvrzením, že staří bardi pořád umí všem nakopat zadky! Zajímalo by mě, jak vznikal materiál na nové album? Skládali jste do šuplíku nebo jste vše připravovali až na poslední chvíli? Měli jste třeba už nějaké staré riffy?
Nemyslím si, že Les použil více než dva nebo tři starší riffy, které napsal pro jiný účel. Veškerý materiál byl napsán a zpracován na zkouškách v průběhu několika měsíců. Konečné basové linky, texty a vokální aranžmá jsem napsal za pár týdnů. Bylo to rychlé, intenzivní a velmi příjemné.
Proč nebylo o HELL-BORN tak dlouho slyšet? Bylo to tím, že se Baal přestěhoval do Prahy? Na Metal Encyklopedii se ale píše, že už je zase zpátky v Polsku? Nebo jak to vlastně s vámi je jako s kapelou? Co jste od posledního alba „Darkness“ (2008) dělali? Hráli jste v jiných smečkách?
Ježíši Kriste, cože??? Nikam jsem se nestěhoval, jen jsem se tam narodil a vyrůstal tam ani ne rok jako dítě ... ty vole! Každopádně ne, nehráli jsme v žádných kapelách. Hráli jsme nějakou hudbu, ale spíš jen tak jamovali, abychom si zahráli, žádné metalové věci. A opravdu nikdy jsme neočekávali, že se vrátíme s takovým popraskem...
Kdo vlastně dělal k novému albu obal? Motiv mi připomíná staré norské, ale i polské black metalové kapely z devadesátých let. Co má motiv znázorňovat?
Znázorňuje jen to, co vidíš - naše logo v elegantním rámu, haha. Příběh za názvem alba a způsob, jakým je napsán na obalu, je docela vtipný. Už jsem kdysi plánoval použít frázi „NATAS LIAH“. A později zjistil, že už existuje album s tímto názvem. Sakra, ale nemohl jsem ten nápad nechat jít. Takže jsem se rozhodl použít toto zrcadlení, které nyní vidíme. A ano, mělo to vypadat jak staře, tak elegantně. Postaral se o to lord K. z NEKKROFUKK.
Pojďme k textům. Ty vaše jsou o antikřesťanství, satanismu, peklu. Kdo je autorem na novém albu „Natas Liah“? Kde pro ně berete inspiraci?
Píšu texty pro HELL-BORN. Vždycky to tak bylo a vždy to tak bude. Neumím si představit, že jsem hlasem kapely, prezentující slova někoho jiného. Koneckonců je to tak nějak osobní. Veškerá inspirace pro mé texty pochází zevnitř. Tak to funguje. Je to externalizace mých myšlenek, přesvědčení, emocí ... a takových těch věcí.
Všichni víme o vaší působnosti v DAMNATION a BEHEMOTH. Co vás ale ovlivnilo ve vašich začátcích jako muzikanty? Co bylo hlavním spouštěčem, že si vzal do rukou poprvé kytaru? A co se tenkrát v Polsku poslouchalo? Zavzpomínej pro nás prosím.
S kapelami jako KAT, DRAGON, KREON, TURBO (jedna z oblíbených kapel Fenrize) jsme měli docela působivé příklady, které bychom mohli následovat. Vyrostli jsme na poslechu VENOM, METALLICY, SLAYER, BLACK SABBATH ... Byli jsme svědky vzestupu death metalu a fenoménu známého jako „druhá vlna black metalu“, který vytvořil neslavnou „pravou norskou scénu“. Byli jsme součástí tohoto gigantického trendu, který si každý z nás přál vidět jako kult ... Chtěli jsme být jako naše idoly. Chtěli jsme být jako zasraný Cronos!
Já vím, že momentálně situace koncertům nepřeje, ale až tahle šílenost s chřipkou pomine, chystáte s HELL-BORN nějaké akce nebo turné? Rád bych na vás zašel do klubu někde v Praze, pořádně se opít a zapařit. Můžeme se těšit?
To ukáže čas. Jsme docela zaneprázdněni svými pracemi a rodinami, na to, abychom vyrazili na turné, ale ve skutečnosti chceme hrát v klubech a na festivalech. Nikdo neví, co bude...
Co pro tebe znamená death thrash black metal? Myslím tím teď, jak jej vnímáš jako člověk i muzikant. Klidně se můžeš pustit i do filozofických úvah.
Je to hudba, do které jsem se jako dítě zamiloval. Tak to prostě je. Když jsme se všichni seznámili s protináboženskými myšlenkami prostřednictvím metalové hudby, naše zaměření z hlediska filozofie a osobní víry směřovalo na druhou stranu, stranu ďábla. A ochutnali jsme jablko z Edenu, stejně jako to udělali „První“. Byli jsme strašidelné, satanské metalové děti.
Jak vidíš vývoj HELL-BORN do budoucna? Doufám, že nebudeme na další album čekat zase tak dlouhou dobu! Máte už nějaké nápady, vizi, jak budete pokračovat?
Nevím, člověče. Čas ukáže. Už jsme začali pracovat na nových skladbách. Plány jsou koncipovány. Nemyslím si, že nám bude trvat dalších 10 let, než něco vydáme, haha.
Děkuji moc za rozhovor. Musím jít za chvilku ven. Je tam mráz, sníh a led. Myslím, že si dám zase do sluchátek vaši novou desku „Natas Liah“, je totiž vynikající! Ať se vám daří i v soukromých životech. HELL-BORN RULES!
Díky, opravdu si toho vážím. Doufali jsme, že oslovíme co nejvíce lidí s naší muzikou a Odium Records se to povedlo. Děkujeme za propagaci naší práce. 666
Daleko na severu v lesích je starý strom, který se sklání nad kamenným stolem. Ještě je na něm trošku zaschlé krve. Vítr žaluje, legendy se vyprávějí, ale nesporným faktem je, že zde byla spáchána rituální vražda. Je tomu již dávno, ohavný čin byl proveden v sedmnáctém století, ale jeho atmosféra stále koluje v nedaleké vesnici. Dětem se vyprávějí hrůzostrašné příběhy, aby nechodily do lesa. Čekají tam na ně démoni, které jsme kdysi probudili my sami.
Hororům ze 17. století se věnuje i Brandon "Corvus" Cundiff ve svém projektu/kapele CRYPT DWELLER. Jako prostředek si vzal starý prašivý death a doom metal. A čím že mě vlastně deska zaujala? Myslím, že hlavně svojí opravdovostí, uvěřitelností. Přitom není vůbec dokonalá. Motivy se dlouho a často opakují, zvuk by mohl být surovější a hutnější. Přesto má v sobě něco přitažlivého, něco, co mě donutilo navštívit obětní místo daleko na severu.
Každý si představujeme čarodějnice jako vystřižené z pohádek, ale tomu tak nikdy nebylo. Ony opravdu obcovaly s peklem, byly zlé a často lidem škodily. Nová, v pořadí druhá deska od CRYPT DWELLER, je doslova nasáklá zlou a temnou atmosférou. Je jako tajné zaříkávání, pomalá, zákeřná, syrová a i když nebude asi vyhovovat každému, nedalo mi to a musel jsem o ní napsat. Dám hodně na pocity, které z poslouchaného mám a zde si různé ošklivé, mokvající a zákeřné nálady opravdu užívám. Jsem na místě, kde se stalo něco ošklivého, uprostřed noci, jak jinak, bez tmy by to nebylo ono. Znáte ten okamžik, když si děláte z hororu legraci a pak zahlédnete za oknem obličej? Byl to přelud nebo démon? Byl to váš vrah nebo posel ze záhrobí, který vám byl sdělit, že existuje v USA kapela, která dokáže probudit staré stíny? Nakonec, i přes nějaké výhrady, se mi album "The Forbidden Black Arts" líbí. Vlastně ani nevím proč. Možná že mám rád záhady, okultní rituály, možná že cítím blízkost smrti a zla. Když si to vezmete kolem a kolem, tak většina kapel dnes jen opakuje dříve slyšené. Záleží hlavně na způsobu, jakým to podá. A CRYPT DWELLER mě přesvědčili na svoji stranu, vtáhli do děje. Death doom metal s hororovou atmosférou!
sumarizace:
"The Forbidden Black Arts" je doom/death metalové album, které připomíná odříkávání staré modlitby. Američtí CRYPT DWELLER se v něm modlí ke starým opuštěným hřbitovům, k peklu, k samotné smrti, hororům ze 17. století a čarodějnicím. Hudba je zde velmi naléhavá, temná, doslova černě smutná. Pokud máte rádi okultní záležitosti, myslím, že budete spokojeni stejně jako já. Při poslechu této nahrávky je smrt tak blízko! CD je jako rituál, uspořádaný k černé mši. Také cítíte tu beznadějnou atmosféru, tu náladu plnou tmy a záhrobí? CRYPT DWELLER jsou na posledním albu tajemní a magičtí, jako opuštěný kostel. Novinka se s klidem může přehrávat na pohřbech padlých mnichů. Magická doom/death metalová záležitost. Excelentní okultní obřad!
Asphyx says:
"The Forbidden Black Arts"is a doom/death metal album that recalls chanting of old prayers. American CRYPT DWELLER pray there to the old lonely cemeteries, to Hell, to Death, 17th century horror and witchcraft itself. The music here is very urgent, dark, literally black sad. If you like the occult, I think you will be happy as me. When listening to this recording is the death so close! CD is like a ritual, organized to the Black Mass. Do you also feel the hopeless atmosphere, the mood full of darkness and the beyond? CRYPT DWELLER are on their last album mysterious and magical, like a lonely church. The news can be calmly played at funerals of fallen monks. Magic doom metal thing. Excellent occult ceremony!
Tracklist: 01. The Forbidden Black Arts of Witchcraft (Intro) (02:07) 02. The Cauldron (07:48) 03. A Howl in the Night (07:18) 04. The Fiends from the Forest (06:06) 05. Fog Covered Path (05:47) 06. 1692 (12:14) 07. A Sorcerer's Pledge (Candlemass cover) (08:02) 08. Burned at the Stake (06:39)
Ave DEPRAVITY! Greetings to the Australian underground. Let's go straight to the most important thing. You have released a new record „Grand Malevolence“, which is literally packed with honest, dusty death metal. How did the album come about and how do you feel about it? What direction have DEPRAVITY evolved to?
Hi and thanks for the interview!
The new album GRAND MALEVOLENCE is a pretty linear progression from our previous album EVIL UPHEAVAL and the early REIGN OF THE DEPRAVED EP.
We didn't consciously look to change our style, I do think it's an improvement however, mainly because we've been consistently writing and playing shows together for a long time now, we are in a good rhythm and when you always work hard, things tend to improve naturally.
We had a few of these songs written when we recorded the Evil upheaval record, so they spilled over onto this album.
Guitarist Jarrod wrote 4 songs, Lynton wrote 4 songs and I wrote 3 songs, so there is some variation in style between the tracks you'll notice. Creates a pretty cool texture and variation I think.
The new album seems to be getting great reviews thus far and of course we're very happy about it, we busted our asses to make it afterall!
You released a new record in the strange times. No one could have known that Covid 19 would hit the world. Has the current situation affected releasing process in any way?
These songs were written through 2017-2018 so the covid situation wasn't a factor at all.
We tracked the album between February-July 2019 so Covid hadn't kicked off yet and we could record the album under normal circumstances.
It just took the label a while to release the album, I do believe covid made it difficult for our label Transcending Obscurity to do business for the first half of 2020 yes.
What is the current situation regarding Covid 19 in Australia? Clubs are already open, can you have a tour, for example? Many summer festivals have been canceled in our country, foreign groups will hardly reach us.
We've been very lucky here in Perth Western Australia.
We only had 3 months of lockdown.
There's been no community transmission in my state, so life is 90% back to normal in our city it seems.
Other states and cities have had more strict regulations and more covid cases than us, so travel between these states still requires quarantine in some cases.
Interstate travel has resumed but there is still uncertainty about planning trips, things can change on a daily basis.
I think there's a capacity limit on larger outdoor type festival events here in Perth, although sporting events are still busy so there's some contradiction over the rules. Some bickering as always.
Our pub scene here in Perth is still amazing.
Most bars are full of people on weekends and bands have resumed performing since September 2020. Gigs are happening every weekend as was normally the case. No masks in sight.
Perth is probably one of the most open cities in the world at the moment due to our sheer isolation. I'm very thankful to be living here.
But let's talk about new record. I'm listening to it right now, and I have to write that this time it took me a while to get this record into my blood. I put the album into the player, I am listening to it in the car. I really like the sound. It is lively, organic, old school and at the same time clear. It seems different to me from your previous records. Where did you record and who is signed under the sound?
We recorded the tracks ourselves at home, then sent the album to Hertz studios in Poland, a great death Metal studio that has produced albums for world class bands such as Behemoth, Decapitated, Vader, Nervecell and Hate.
There was no doubt we knew they could do a great job, so we used them for both albums in fact.
They were super easy and intuitive to work with the first time so we returned to them for Grand Malevolence.
We wanted a mix of clarity, sheer power, modernity yet 'organicness' for the album.
The music is on the more technical side, so we needed a sound that was controlled and clear, yet retained the element of musicianship and 'realness' that we perform with.
I would say it's a very balanced sounding album, not too extreme in any regard, yet the music shines through the best that it possibly could
Big shoutout to Hertz studio in Białystok, Poland!
You'll probably agree with me that the cover sells. Your cover is really brutal this year. The author is Alex Tartsus. Personally, I like this cover. I'm just wondering if it's not "too" brutal. You know, on social networks, artificial intelligence evaluates what is and what is not right. Many bands had problems due to similar covers. How did you get together with Alex and what exactly does the motive have to express in relation to music?
We weren't at all worried with the cover of the album being too extreme in anyway.
Personally I've seen many more extreme covers floating around and I'd say our cover is safe by comparison.
After all, it's more cartoonish in it's appearance, it 's not political in anyway, not sexist, not too anti religious, and as we know, these are the taboo subjects these days. The old days were different...
Alex Tartsus also constructed the cover for our previous album Evil Upheaval, which looked fantastic.
We loved his style so we returned to him for this album with a vague notion of a total carnage ridden post apocalyptic scenario, and that's exactly what we got.
Total decimation and mayhem on a massive scale. The end of mankind! Hellacious demons sent forth to eradicate the populace under radiated skies.
The idea is written in the lyrics of the track Grand Malevolence, check it out.
I put „Grand Malevolence“ in my head again and again and I say to myself that I like the most this old school death metal feeling that's hard to describe. Looks like we're of the same blood. Who were and are actually your idols? Every musician started somehow, there are patterns that shaped his signature. What about you?
Personally the bands that influenced me were Cannibal Corpse, Motley Crue, Slayer, Anthrax, Metallica, Mayhem, Darkthrone, Napalm Death, Bolt Thrower, Morbid Angel etc...a lot of early 90's extreme metal with some glam and rock thrown in.
A reflection of my age moreso than anything I guess.
The influences of the other band members is kind of the same, all styles of Thrash Metal (Destruction, Kreator, Pantera) Heavy Metal (Judas Preist, Iron Maiden, Dio) Brutal Death Metal (Lividity, Decrepit Birth, Suffocation) a bit of grind etc.
I think our general interest in all styles definitely helps the sound of Depravity evolve.
It gives us a wide musical vocabulary to draw from, which makes performing and writing more varied and spontaneous.
We have all played in other styles of metal bands before so we can mix things up quite comfortably.
What do you think about the current trends, widespread mainly among young bands, where they try to play as technically as possible, they often insert a saxophone, various keyboards into death metal and look for a way in a very complicated way. Do you enjoy such bands? For example, if I ever come to a concert and someone like this performs there, I'm confused. It seems like a rehearsal of a jazz school to me, but in the end I don't remember anything at all. What about you and current trends in death metal?
I have to say I agree with you on this one.
I may be the metal purist of the band, but such things don't really capture my attention in the metal context.
I like more traditional and raw style metal, and the constant 'adding' of new instruments or concepts does get a bit tiresome for me. I'm mainly an 'old school' guy.
I do prefer jazzy or progressive elements when they're not mixed with metal honestly.
The styles seem a bit contrived when they clash so abruptly, but I might just be an old bastard rambling....
There are infinite ideas to be carried out with standard rock/metal instruments, if you have the imagination and work at it.
Sometimes throwing a trombone in the mix for novelty isn't the answer!
When we look back at the beginning ... What was the first impulse to found the band? And why the death metal? It's not the typical style which can would give you great "glory".
Well we certainly didn't start playing extreme metal for the glory, although over the years we've certainly had some amazing moments, travelling many other countries performing with various bands, playing shows/tours in foreign places, which is the greatest reward you can recieve in my opinion, although yes finacially it can be very difficult.
We've all been playing Metal music since we were teenagers, and now 25 years later, we're still going strong, driven purely by the will to create, execute and impose our music onto those who wish to bear it.
All the best times of my life have revolved around metal shows/tours and we intend to continue the glorious tradition deep into the future, afterall, we didn't get into this style for trends.
Metal is a genre that demands ultimate respect and we're happy to be involved in the game.
It's a badge of honour that's we've been proud of for many years, and it's such a rush to deliver our wild music to fans anywhere. Pure expression of the unimaginable.
You come from Australia and you play extreme death metal. Our readers would certainly wonder how the death metal scene works in Australia. To tell you the truth, so lately I hear only the great bands from there. Does this mean that the scene there is so strong at the moment? What about concerts, how many people coming to them?
Australia has an amzing metal scene, dozens of high qaulity bands of all styles are abundant in each city.
Because of Coronavirus, Brisbane, Melbourne, Sydney and Adelaide all had restrictions on venues, meaning they're still doing 'seated' shows (as of now January 2021) but i'm confident when they reopen, shows will be packed and rockin.
Australia has a great history of Metal bands going back to the 80s and early 90's, legendary bands like Armoured Angel, Damaged, Destroyer 666, Astriaal, Sadistik Execution, Alchemist and Bloodduster we're ruling the scene in the 90's, and now we have a new generation of bands like The Amenta, Psycroptic, Desecrator, Mason, Hidden Intent, Truth Corroded, Disentomb, Denouncement Pyre, Whoretopsy carrying the flag of Australian metal into the future.
Sometimes it can be difficult for Australian bands to receive exposure they deserve because of our geography mainly, but when it comes to qaulity and performance, Australian bands are as good as any i've seen in the world.
We've always had a legendary 'pub rock' scene here and I think the newer metal bands feed off that historical Aussie legacy of drinking hard and rocking out!
From your music is possible to feel that you are influenced by American death metal school and as well by the old European bands. How do you feel about it as a fan? Do you prefer the original death metal of the 1990s or do you get inspiration as well from the new albums? If yes so I am wondering which bands had the greatest impact on DEPRAVITY.
My influences seem to be an equal blend of Thrash, Death and Black Metal, all from the mid to late ninety's, that's where my heart is.
I would say Depravity's sound would be more American sounding than anything, just as a result of the predominant intake of Death Metal hailing from that region.
The 90's Florida scene was utterly amazing, but also the German Thrash scene of the 80's has so much to offer too.
I also love the Norwegian Black Metal scene of the early 90's although we don't play that style with Depravity because our guitarists don't listen to such 'crusty' music as me.
I can't speak for the others in the band, but my biggest influences musically would be Morbid Angel, Slayer and Angelcorpse. These bands helped me define my Death/Thrash style which seems to carry forward into all the music I make.
I don't mind having strong influences in the band, but it's important NOT to copy or replicate them.
We always search deep inside ourselves when writing so we can STAMP the music with our own taste and technique. That's very important if you want to stay relevant.
In the end I always ask a slightly philosophical question. How would you define death metal and what does it mean to you? I don't mean the playing technique now, but rather what it brings to you, how you perceive it in relation to the fans. Did you grow up on it?
Yes I definitely grew up on Metal since high school days in 1994 so it's always been with me.
Metal to me is many things, it is a sport, a form of expression, it's a social group, it's an aesthetic that only few people can truly appreciate.
As a musician, I love the musicality involved.
I love the horror/occult themes because I was always a big horror movie fan since the 80's.
I love the anger and power of metal, I love the grace and intelligence also.
I think metal music can be many things at once and hence, is widely misunderstood by the mainstream.
I always found there was more 'truth' to metal than any other style, so the choice is very easy.
After seeing crazy European metalfests with thousands of people screaming, camping out and showing true family style commitment to the genre,, it's hard not to follow that passion.
I think metal may be the most longlasting and robust of all genres.
Thank you so much for the interview. I appreciate it. Now let's talk music. I'm going to play „Grand Malevolence“ really loud! I wish you good luck and all the best in your personal lives. Thank you!
Excellent! Thanks so much for the opportunity, and I hope you all go and check out the album.
Go to the bandcamp page, download the entire discography!
Hopefully see you on the road some day maniacs Hails!
Ave DEPRAVITY! Zdravím do australského undergroundu. Pojďme rovnou k tomu nejdůležitějšímu. Máte venku novou desku „Grand Malevolence“, která je doslova narvaná poctivým, prašivým death metalem. Jak album vznikalo a jaký z něj máš pocit? Jakým směrem se DEPRAVITY posunuli?
Ahoj a děkuji za rozhovor! Nové album “Grand Malevolence” je lineárním vývojem našeho předchozího alba “Evil Upheaval” a raného EP “Reign of the Depraved”. Vědomě jsme neplánovali změnit náš styl, myslím si, že je to přínosem, ale hlavně proto, že už delší dobu důsledně skládáme společně a hrajeme společně koncerty, máme dobrý rytmus, a když na něčem tvrdě pracujete, věci mají tendenci se přirozeně zlepšovat. Několik z těchto skladeb jsme měli napsaných, když jsme nahrávali desku “Evil Upheaval”, takže se přelévali na toto album. Kytarista Jarrod napsal 4 skladby, Lynton napsal 4 sklady a já 3 skladby, takže si můžete všimnout, že mezi skladbami existují určité rozdíly ve stylu. Vytváří docela chladnou texturu a variabilitu. Zdá se, že novému albu se zatím dostává skvělých recenzí a samozřejmě nás to velmi těší.
Vydali jste novou desku v nejméně vhodnou domu. Nikdo nemohl vědět, že svět zasáhne Covid 19. Ovlivnila současná situace nějak uvedení alba na trh?
Tyto skladby byly napsány v letech 2017-2018, takže situace s Covidem nebyla zásadním faktorem. Nahrávali jsme album od února do července 2019, takže Covid ještě nezačal a mohli jsme album nahrávat za normálních podmínek. Vydání alba jen chvíli trvalo našemu labelu, jsem si jist, že Covid zkomplikoval našemu labelu Transcending Obscurity Records možnost obchodování v první polovině roku 2020, to ano.
Jaká je vlastně současná situace ohledně Covid 19 v Austrálii? Jsou už otevřené kluby, můžete mít třeba turné? U nás byla zrušena spousta letních festivalů, zahraniční skupiny se k nám skoro nedostanou.
Měli jsme štěstí tady v západní Austrálii v Perthu. Měli jsme pouze 3 měsíce lockdown. V mém státě nedošlo k žádnému komunitnímu přenosu, takže se zdá, že život je v našem městě na 90% normální. Jiné státy a města mají přísnější předpisy a více případů než my, takže cestování mezi těmito státy v některých případech stále vyžaduje karanténu. Mezistátní cestování se obnovilo, ale stále existuje nejistota ohledně plánování výletů, věci se mohou denně měnit. Myslím si, že u větších festivalových akcí venku, tady v Perthu existuje kapacitní limit, ačkoli sportovní akce jsou plné, takže je tu určitý rozpor s pravidly. Nějaké hašteření jako vždy. Naše hospodská scéna tady v Perthu je stále úžasná. Většina barů je o víkendech plná lidí a kapely začaly znovu hrát od září 2020. Koncerty se konají každý víkend, tak, jak tomu obvykle bylo. Žádné masky nejsou vidět. Perth je v současné době pravděpodobně jedno z nejotevřenějších měst na světě, kvůli naší naprosté izolaci. Jsem velmi vděčný, že zde žiji.
Pojďme ale k nové desce. Právě ji poslouchám a musím napsat, že tentokrát mi chvilku trvalo, než mi pronikla do krve. Narval jsem si album do přehrávače, poslouchám ji v autě. Hodně se mi líbí zvuk. Je živý, organický, old schoolový a zároveň dobře čitelný. Připadá mi odlišný od vašich předchozích desek. Kde jste nahrávali a kdo je pod zvukem podepsán?
Nahrávali jsme si skladby sami doma, poté jsme album poslali do studia Hertz v Polsku, skvělé death metalové studio, které produkovalo alba pro světové kapely jako Behemoth, Decapitated, Vader, Nervecell a Hate. Nebylo pochyb o tom, že jsme věděli, že odvedou skvělou práci a tak jsme je vlastně využili pro obě alba. Poprvé se s nimi spolupracovalo velmi snadno a intuitivně, takže jsme se k nim vrátili i s “Grand Malevolence”. Chtěli jsme pro album kombinaci čistoty, síly, modernosti a zároveň „organičnosti“. Hudba je techničtější, takže jsme potřebovali zvuk, který byl kontrolovaný a čistý, přesto si zachoval prvek muzikantství a „reálnosti“, se kterým vystupujeme. Řekl bych, že album zní velmi vyváženě, není příliš extrémní v žádném aspektu, přesto hudba vyniká tím nejlepším možným způsobem. Velké “díky” do studia Hertz v polském Białystoku!
Asi se mnou budeš souhlasit, že obal prodává. Vy jej máte letos pořádně brutální. Autorem je Alex Tartsus. Osobně se mi obal líbí, jen si říkám, jestli není „příliš“ brutální. Znáš to, na sociálních sítích vyhodnocuje co je a co není správné umělá inteligence. Spousta kapel kvůli podobným obalům měla problémy. Jak jste se dali s Alexem dohromady a co přesně má motiv vyjadřovat ve vztahu k hudbě?
Vůbec jsme se nebáli toho, že by byl obal alba příliš extrémní. Osobně jsem viděl mnoho mnohem extrémnějších obalů a řekl bych, že náš obal je ve srovnání s nimi bezpečný. Koneckonců, je to více kreslené, není to ani tak politické, ani sexistické, ani příliš protináboženské, a jak víme, to jsou dnes tabuizovaná témata. Staré časy byly jiné ... Alex Tartsus také navrhl obal našeho předchozího alba “Evil Upheaval”, které vypadalo fantasticky. Líbil se nám jeho styl, takže jsme se k němu s tímto albem vrátili s nejasnou představou o post-apokalyptickém scénáři a masakru a to je přesně to, co jsme dostali. Totální decimace a chaos v masivním měřítku. Konec lidstva! Zrádní démoni vysláni vymýtit lidstvo pod ozářenou oblohou. Myšlenka je napsána v textu skladby “Grand Malevolence”, podívejte se na to.
Dávám si „Grand Malevolence“ znovu a znovu do hlavy a říkám si, že nejvíc se mi na albu líbí asi takový ten těžko popsatelný old school death metalový feeling. Vypadá to, že jsme stejné krve. Kdo byl a je vlastně vaším vzorem? Každý muzikant nějak začínal, existují vzory, které formovaly jeho rukopis. Jaké byly ty vaše?
Osobně mě ovlivnily kapely Cannibal Corpse, Motley Crue, Slayer, Anthrax, Metallica, Mayhem, Darkthrone, Napalm Death, Bolt Thrower, Morbid Angel atd ... spousta extrémního metalu z počátku 90. let s prvky glamu a rocku. Odráží to můj věk víc, než cokoli jiného. Vlivy ostatních členů kapely jsou stejné, všechny styly thrash metalu (Destruction, Kreator, Pantera), Heavy Metal (Judas Preist, Iron Maiden, Dio), Brutal Death Metal (Lividity, Decrepit Birth, Suffocation) a trochu grindu atd. Myslím, že náš obecný zájem o všechny styly rozhodně pomáhá rozvíjet zvuk DEPRAVITY. Dává nám širokou hudební slovní zásobu, ze které můžeme čerpat, díky čemuž je hraní a psaní rozmanitější a spontánnější. Všichni jsme předtím hráli v kapelách různých metalových stylů, takže můžeme v klidu všechny styly míchat.
Jak se díváš na současný trend, rozšířený převážně mezi mladými kapelami, kdy se snaží hrát co nejvíc technicky, často do death metalu vkládají třeba saxofon, různé klávesy a vůbec hledají cestu hodně komplikovaným způsobem. Baví tě takové kapely? Já třeba když někdy přijdu na koncert a někdo podobný tam vystupuje, tak jsem zmatený. Přijde mi to jako cvičení v jazzové škole, ale nakonec si vůbec nic nepamatuji. Co vy a současné trendy v death metalu?
Musím říct, že v tomto s tebou souhlasím. Možná jsem metalový purista, ale takové věci mě v metalovém kontextu opravdu nezaujmou. Mám rád tradičnější a surový styl metalu a neustálé „přidávání“ nových nástrojů nebo konceptů pro mě začíná být trochu únavné. Jsem hlavně člověk ze „staré školy“. Upřímně dávám přednost jazzovým nebo progresivním prvkům, když nejsou míchány s metalem. Styly se zdají být trochu nepřirozené, když se tak prudce střetávají, ale možná jsem jen starý brblající bastard...je nekonečné množství nápadů, které je potřeba provádět se standardními rockovými / metalovými nástroji, pokud máte představivost a makáte na tom. Někdy přihodit trombón do mixu pro novost není úplně to pravé!
Když se ještě podíváme do začátku…Co bylo vlastně tím prvním impulsem, že jste dali dohromady kapelu? A proč zrovna death metal? Není to zrovna styl, který by vám získal velkou „slávu“.
Určitě jsme nezačali hrát extrémní metal pro slávu, i když za ta léta jsme určitě zažili několik úžasných okamžiků, procestovali jsme mnoho zemí, vystupovali s různými kapelami, hráli show / turné v cizině, což je ta největší odměna, kterou můžeme dostat podle mého názoru, i když jistě, finančně to může být velmi náročné. Všichni hrajeme metalovou hudbu od dospívání a nyní, o 25 let později, jsme stále silní, poháněni vůlí vytvářet, vykonávat a vnucovat naši hudbu těm, kteří ji chtějí nést. Všechny nejlepší okamžiky mého života se točí kolem metalových koncertů / turné a máme v úmyslu pokračovat ve slavné tradici dál do budoucnosti, koneckonců tenhle styl nehrajeme kvůli trendům. Metal je žánr, který vyžaduje maximální respekt a jsme rádi, že jsme do toho zapojeni. Je to čestný odznak, na který jsme hrdí po mnoho let, a je skvělé, že můžeme naši divokou hudbu dopřávat fanouškům kdekoli. Čistý výraz nepředstavitelného.
Pocházíte z Austrálie a hrajete extrémní death metal. Naše čtenáře by určitě zajímalo, jak funguje v Austrálii death metalová scéna? Abych pravdu řekl, tak poslední dobou od vás slyším jen samé skvělé smečky. Znamená to, že je u vás v současnosti scéna hodně silná? Co třeba koncerty, kolik chodí lidí?
Austrálie má úžasnou metalovou scénu, v každém městě jsou desítky vysoce kvalitních kapel všech stylů. Kvůli koronaviru mají Brisbane, Melbourne, Sydney a Adelaide restrikce v klubech, což znamená, že se pořádají akce „na sezení“ (od ledna 2021), ale jsem si jistý, že jakmile se kluby znovu otevřou normálně, koncerty se obnoví. Austrálie má skvělou historii metalových kapel sahajících do 80. a počátku 90. let, legendární kapely jako Armored Angel, Damaged, Destroyer 666, Astriaal, Sadistik Execution, Alchemist a Bloodduster. Vládli jsme scéně v 90.letech a nyní máme novou generaci kapel jako The Amenta, Psycroptic, Desecrator, Mason, Hidden Intent, Truth Corroded, Disentomb, Denouncement Pyre, Whoretopsy nesoucí vlajku australského metalu do budoucnosti. Někdy může být pro australské kapely obtížné získat pozornost, kterou si zaslouží, hlavně kvůli naší geografii, ale pokud jde o kvalitu a výkon, australské kapely jsou stejně dobré, jako všechny ostatní, které jsem na světě viděl. Vždy jsme tu měli legendární scénu „hospodského rocku“ a myslím si, že novější metalové kapely udržují tento historický odkaz Australanů - „chlastat a pařit“!
Z vaší hudby je cítit, že jste ovlivněni jak americkou death metalovou školou, tak i starými evropskými kapelami. Jak jste na tom jako fanoušci? Máte radši původní death metal devadesátých let nebo čerpáte inspiraci i z nových desek? Pokud ano, zajímalo by mě, které smečky měly/mají na DEPRAVITY největší vliv.
Moje vlivy se zdají být vyváženou směsicí thrash, death a black metalu, to vše od poloviny do konce devadesátých let, to je doba, kam patří mé srdce. Řekl bych, že zvuk DEPRAVITY bude znít více americky než jakkoliv jinak, je to v důsledku převládajícího přísunu death metalu, který pochází z této oblasti. Scéna 90. let na Floridě byla naprosto úžasná, ale také německá thrash metalová scéna 80. let má co nabídnout. Také miluji norskou black metalovou scénu z počátku 90. let, i když s DEPRAVITY nehrajeme tento styl, protože naši kytaristé neposlouchají takovou „nevrlou“ hudbu jako já. Nemohu mluvit za ostatní v kapele, ale největší hudební vliv na mě měli Morbid Angel, Slayer a Angelcorpse. Tyto kapely mi pomohly definovat můj styl death/thrash, který, jak se zdá, se přenáší do veškeré hudby, kterou dělám. Nevadí mi mít v kapele silné vlivy, ale je důležité je nekopírovat či replikovat. Při psaní se vždy snažíme hledat hluboko v sobě, abychom mohli hudbu definovat vlastním vkusem a technikami. To je velmi důležité, pokud chcete zůstat relevantní.
Blížíme se k závěru a to vždycky dávám lehce filozofickou otázku. Jak bys definoval death metal a co pro tebe znamená? Nemyslím tím teď techniku hraní, ale spíše co ti přináší, bere, jak jej vnímáš ve vztahu k fanouškům. Vyrostl jsi na něm?
Ano, na Metalu jsem rozhodně vyrůstal již od střední školy, takže je to mou součástí. Metal je pro mě mnoho věcí, je to sport, forma projevu, je to sociální skupina, je to estetika, kterou dokáže ocenit jen málokdo. Jako hudebník miluji muzikálnost. Miluji hororová/okultní témata, protože jsem byl vždy velkým fanouškem hororových filmů už od osmdesátých let. Miluji hněv a sílu metalu, miluji také jeho půvab a inteligenci. Myslím si, že metalová hudba může být mnoho věcí najednou, a proto, je mainstreamem obecně nepochopena. Pokaždé jsem zjistil, že v metalu je více „pravdy“ než v jakémkoli jiném stylu, takže volba byla snadná. Poté, co jsem viděl šílené evropské metalové festivaly s tisíci řvoucími, kempujícími lidmi, kteří ukazují skutečnou oddanost žánru, je těžké tuto vášeň nenásledovat. Myslím, že metal může být nejtrvalejší a nejrobustnější ze všech žánrů.
Děkuji moc za rozhovor. Vážím si toho. Teď již nechme mluvit hudbu. Jdu si pustit „Grand Malevolence“ a to pořádně nahlas! Přeji vám, ať se novince daří a ať je vše fajn i ve vašich osobních životech. Děkuji!
Vynikající! Moc děkuji za příležitost a doufám, že si všichni album poslechnete. Koukněte se na bandcamp a stáhněte si celou diskografii! A snad někdy na viděnou maniaci!
Darren Cesca z DEEDS OF FLESH je démon. Maniak, který hraje jako ďábel. Možná jste to nevěděli, ale má i svůj projekt/kapelu PILLORY. Jedná se o technický, progresivní brutální death metal, který během prvním poslechů působí jako z jiného světě. Darren se snaží posouvat hranice možného. Je jako vrcholový sportovec, který přijímá každou výzvu k překonání rychlosti. Podává jako vždy špičkové výkony.
Novinka "Scourge on Humanity" je třetím počinem a také záležitostí spíše pro fajnšmekry nebo muzikanty, kteří si porovnávají, co a kdo jak zahraje. Pro nás, obyčejné smrtelníky album příliš není. Alespoň tak to slyším já. PILLORY jsou možná až moc dokonalým dílem. Někdo by napsal i umělým. Tohle je ale všechno jen první dojem. Pokud vydržíte a budete se desce věnovat poctivěji, trpělivěji a ustojíte prvotní šok, myslím, že pak si jako odměnu odnesete skvělý zážitek.
Darren Cesca se vydal podobnou cestou, jakou třeba takoví ORIGIN, KATALEPSY, NECROPHAGIST, NILE, ABORTED, HOUR OF PENANCE, SINISTER, ORIGIN, LOST SOUL. Přidává samozřejmě svoji vlastní invenci a spoustu zajímavých nápadů. Produkce je moderní, hodně nahlas, desku jsem poslouchal poté, co jsem vylezl z jednoho starého hrobu a málem mi to utrhlo uši. Ale takhle se dnes zkrátka hraje. To je prostě nepopiratelný fakt. Jedná se o brutální, vypilovaný, "dokonalý" technický death metal do sluchátek. Je to masakr, nálož, kterou ne každý ustojí, ale zase na druhou stranu oceňuji snahu a výkon, na kterém je vše postaveno. Chybí mi možná trošku té živočišnosti, ale na druhou stranu si užívám tlak, odlidštěnost, takovou tu temnotu z vesmíru, která nás všechny děsí i přitahuje zároveň. "Scourge on Humanity" je vlastně vynikajícím kouskem řemesla, důkazem, že lze hrát brutálněji, surověji, mohutněji. Jako k takové je potřeba se k novince stavět. Má totiž mnoho vrstev, zákoutí, léček a nástrah. Je jen na vás, zda podlehnete. Třeba já už dnes vím, že se k desce budu vracet pouze s čistou hlavou, v momentech, kdy budu chtít být rozdrcen, naporcován, zničen. Technický brutální death metal, který by určitě hráli vetřelci, kdyby chtěli obsadit naši Zem. Excelentní zásek pro všechny fajnšmekry!
sumarizace:
PILLORY jsou přesně tím druhem technické death metalové kapely, jejíž díla si mě pokaždé doslova podmaní. Skupina nejen že umí perfektně hrát a zvládá své řemeslo, ale ještě navíc dokáže složit skladby, které mě dokáží rozdrtit. Novinka "Scourge on Humanity" není výjimkou. Opět máme co do činění s mocnými nástupy, divokými přechody a hlubokým mrtvolným vokálem. Tady se melou kosti hudbou, o tom není žádných pochyb.
Kapela opět vychází ze stejných kořenů jako smečky typu ORIGIN, KATALEPSY, NECROPHAGIST, NILE, ABORTED, HOUR OF PENANCE, SINISTER, ORIGIN, LOST SOUL. Navíc přidává obrovskou porci zvláštní temnoty. Hraje se zde sice technický death metal, ale zároveň je obestřený nepropustnou pavučinou tajemna. PILLORY nám opět umíchali vynikající koktejl z různých morbidních nálad, krve, smrti a nenávisti. Jednotlivé songy vlastně ani nejsou obyčejnými skladbami, jako spíše symfoniemi, zahranými na klasické metalové nástroje. Připadám si, jako bych byl zavřený ve studené opuštěné kobce a postupně se ke mě ze stěn přibližovaly ostré hroty nožů. Jak to dopadne si asi dovedete představit sami. Album se do mě zakouslo jako rozzuřená šelma. Znovu mi odpadává maso od kostí, opět se měním v zrůdu. "Scourge on Humanity" je nahrávkou, která mě zasáhla někde hluboko uvnitř. Nevím, jak se to kapele povedlo, ale je to tak. Technická death metalová symfonie smrti! Brutální opus s temnou paletou nálad! Vynikající zásek!
Asphyx says:
PILLORY is exactly the kind of technical death metal band whose works literally conquer me every time. The band not only knows how to play , because they perfectly know their craft, but also can compose songs that can crush me. New "Scourge on Humanity" is no exception. Again, we are dealing with powerful adventures, wild transitions and a deep corpse vocal. Here the bones are grinding with music, there is no doubt about that.
The band is based on the same roots as ORIGIN, KATALEPSY, NECROPHAGIST, NILE, ABORTED, HOUR OF PENANCE, SINISTER, ORIGIN, LOST SOUL. They adds a huge part of the extra darkness. Although there is a technical death metal, it is also surrounded by an impermeable network of mysteries. PILLORY mixed again an excellent cocktail of different morbid moods, blood, death and hate. Individual songs are not ordinary songs, but rather symphonies playing on classical metal instruments. I feel like I'm locked in a cold, deserted dungeon, and the sharp blades of the knives gradually approached me from the walls. As it turns out, you can imagine yourself. The album bit me like an angry beast. Again, my flesh will fall apart from my bones and I will turn into a monster. "Scourge on Humanity" is a record that hit me somewhere deep inside. I don't know how the band did it, but they did. Technical death metal symphony! Brutal opus with a dark palette of moods! Excellent work!
TERRORPY - Stuffing Puke into the Sockets CD 2020, vlastní vydání
for english please scroll down
Přehrabuji se ve starých kostech a přemýšlím, jakým způsobem kdo zemřel. Mnohé už si nepamatuji. Napínavých příběhů noci a opuštěných ulic jsem zažil už příliš. Nikdy mě nechytli, vždy jsem dokázal splynout s davem. Milý pán ze sousedství. Lidé jsou tak naivní a hloupí. Dokonce ani moje rodina neví nic. Vůbec nic. O bolesti, strachu a utrpení. O mé krásné velké sbírce lebek. Jsem dravec, lovec, šelma. Mě nikdy nechytíte.
K dánským death metalistům jsem se dostal náhodou. Zrovna jsem se dodíval na jeden dokument o sériovém vrahovi. Potřeboval jsem se uklidnit. Proč je mezi námi tolik zla? TERRORPY na moji otázku sice neodpovídají, ale jejich prvotina rozhodně stojí za pozornost. Pokud tedy máte rádi natlakovaný smrtící kov, který je okořeněn grindovými pasážemi.
Novinka "Stuffing Puke into the Sockets" smrdí zkaženou krví, ale i třeba takovými NAPALM DEATH, COLDWORKER, ABORTED, MACHETAZO, XYSMA, ABHORRENCE, HAEMORRHAGE. Jedná se přesně o ten druh zkaženého masa, který si vychutná rád každý poctivý fanoušek smrti. Skladby jsou nakažlivé, mají dobrý zvuk, obal také není k zahození. Po formální stránce je vše v nejlepším pořádku. To ale dnes samozřejmě nestačí. Navíc je zde tlak a energie, špína, temnota a chlad. TERRORPY vás opravdu vezmou do sklepa pod vaším domem. Ani ve zlém snu vás nenapadlo, že tam na hácích visí stále ještě trošku živá těla. Až to zjistíte, tak se budete bát v noci vylézt z postele. Dánové umí podobné nálady znázornit svojí hudbou. Určitě jste někdy viděli na ulici ležet člověka, kterému se všichni vyhýbali. Na noze měl zanícenou ránu plnou červů. Tak přesně podobné pocity hnusu a beznaděje mám i z "Stuffing Puke into the Sockets". Deska je sice prvním dílem kapely, ale s klidem smete z povrchu zemského i o hodně známější smečky. Je totiž plná nadšení, mazlavé shnilé vody, která teče v kanále i pod vaším domem. Víte o tom, že v něm byly nedávno nalezeny lidské ostatky? To mluví myslím za vše. Stejně jako deska TERRORPY. Death grind, který vám vyrve střeva z těla!
sumarizace:
Představte si obrovský větrák s ostrými noži na lopatkách. Kolem vás víří roztočený horký vzduch. Máte za úkol jediné - proskočit na druhou stranu. Stačí se nadechnout, nasbírat síly a odvahu. Odrazit se a nechat se rozsekat na malé kousky z masa a kostí.
Úplně stejně se cítím i při poslechu debutu dánských death grinderů TERRORPY. Pánové letos přinášejí totální masakr lidské mysli, zabalené v krvavých obvazech. Kolem mě se vznáší atmosféra plná smrti, tmy a nekonečného utrpení. Album řeže jako čerstvě nabroušená mačeta.
Pokud budete poslouchat desku pečlivěji, určitě najdete spousty styčných bodů se smečkami jako NAPALM DEATH, COLDWORKER, ABORTED, MACHETAZO, XYSMA, ABHORRENCE, HAEMORRHAGE a mnoho dalšími maniaky, kteří ve své tvorbě kombinují hudební násilí, death metal, grind a krvavé chuchvalce špíny. Nahrávku jsem si pokaždé narval do hlavy s velkou chutí. Odpoutala mě od dnešního zkaženého světa a utvrdila v tom, že old schoolový zvuk je ta pravá morbidní vášeň. Nehledejte u TERRORPY nic dobrého, dostanete jen chorobou nakažené riffy, zničující vokál a ucítíte rozkládající se těla. Novinka je pro mě velkým překvapením. Utrhněte mi hlavu, zapalte mou rakev! Tuhle desku budu poslouchat dál a dál. Skvělý devastující zážitek!
Asphyx says:
Imagine a huge fan with sharp knives on the blades. There is a whirling hot air around you. You have one task - jump to the other side. Just breath, gather strength and courage. Bounce and let chop into small pieces of flesh and bones. I feel the same while listening to the debut of Danish death grinder TERRORPY. The gentlemen are bringing a total massacre of the human mind wrapped in bloody bandages this year. Around me floats an atmosphere full of death, darkness and endless suffering. The album cuts like a freshly sharpened machete.
If you listen to the album more carefully, you will definitely find a lot of the same points with bands like NAPALM DEATH, COLDWORKER, ABORTED, MACHETAZO, XYSMA, ABHORRENCE, HAEMORRHAGE and many other maniacs who combine musical violence, death metal, grind and bloody bits of dirt. I kept my record every time in my head with great taste. It has let me out of today's corrupt world and has confirmed that old school sound is the true morbid passion. Do not look for anything good at TERRORPY, you only get sick with a devastating vocal and you feel the decomposing body. The novelty is a great surprise for me. Break my head, light up my coffin! I will listen to this record again and again. Great devastating experience!
Příběh dvoustý osmdesátý třetí - Bajka o králíkovi a želvě
Oprášil jsem svý starý notesy. Už dlouho jsem nic nepsal a vlastně ani nečetl. S Andreou to moc nešlo. Ona radši postel, ale s Markétkou to bylo jiný. Asi bych byl odvážný, kdybych napsal, že mě inspirovala, ale vlastně ano. Četl jsem jí svoje básničky určený pro jiný holky a ona mě vždycky potom objala. Patřila mezi slečny s fantazií, s otevřenou duší i náručí. Tak trošku éterická, jemná, ale zároveň živočišná. Občas sice propadala chmurám, ale dokázal jsem ji pokaždé rozveselit. Měla sice strach, že mě v Plzni ztratí, plánovala pořád dokola, že se odstěhuje za mnou, že budeme spolu někde na pronájmu a prožijeme spolu spoustu dalších krásných dní. Nikdy k tomu bohužel nedošlo, ale to je zase jiný příběh.
Sedával jsem zase U Hymrů úplně v rohu a psal o metalu. O tom, co vidím okolo. Nikdy jsem neuměl vytvořit něco na povel, ale zjistil jsem, že mě psaní neskutečně naplňuje, uvolňuje. Na baskytaru dávno nebyl čas, možná jsem ani neměl talent a na rozdíl od jiných si to dovedl přiznat. Taky mě u muziky štvalo, že v kapele jste závislí na více lidech. Musí fungovat chemie. Sedět u papíru s tužkou pro mě bylo osobnější, niternější. Jsem samouk, tenkrát snad ani žádný kurzy nebyly, možná někde v Praze, ale já se stejně styděl. Vždycky jsem něco načmáral, slova ze mě padala sama, jako bych se chtěl zahltit. Mám to tak dodnes, vše ze mě vyjede jak krásnej bobek (to říkával Venca) a já se musím po čase vrátit a trošku všechno učesat.
Psal jsem básničky o holkách, povídky o metalových lidech okolo sebe. Hospoda i koncerty byly mojí skvělou inspirací. Pořád se něco dělo, měnilo, ladily se noty nově nabyté svobody. V žebradle jsem nosil nějaké sci-fi, které jsem chtěl psát a nikdy se k němu nedostal. Prvním čtenářem i kritikem byla Markéta. Vlezla si vždycky do postele, většinou v mém svetru a u teplého čaje louskala řádky. Někdy se smála, jindy brečela. Byl jsem hrdý, že dokážu přenést emoce, dát do svých slov duši a seřadit je do vět tak, aby dávaly smysl. Většinou, když prošlo sítem u Markéty, následovaly holky, protože ty vždycky četly a čtou víc než kluci. Oříškem byla Jana, která se se mnou často nepárala. Mile, ale jasně a přesně mi řekla, co si myslí.
Venca a Tomáš byli na konec. Vencovi se líbilo úplně všechno a Tomáš měl raději smutnější věci. Hele, bylo to všechno neumělé, surové, já když si po sobě starý sešity uložené ve sklepě přečtu, tak se někdy musím hodně smát, ale nebylo to úplně blbý. Nemluvím teď o talentu, to bych si netroufl, píšu jak mi zobák narostl, ale spíše o nápadech. Byl to vlastně paradox. Měl jsem technickou školu, celý život mě čekala práce v továrnách a přitom jsem vyloženě humanitně zaměřen. No jo, ale něčím se člověk musí živit. Taky jsem nikdy nechtěl, aby se pro mě psaní stalo povinností a ztratil jsem vášeň a koule.
Bajku o králíkovi a želvě jsem napsal během tří hodin v zakouřený hospodě. Byla o dokonalém mladém muži (králík), který se pořád za něčím honil, řešil jen peníze a úspěch a o želvě (staré dámě), která už všechno prožila a věděla své. Naschvál jsem to narouboval na podnikatele ve vínových kvádrech a s bílými ponožkami v sandálech. Opepřil zelináři, byl lehce provokativní. Potom už za nic nemůžu. Jana ani Prcalinka mi k tomu nic neřekli, Markéta jen smutně pokývala hlavou. Venca pronesl, že je to trefné a Tomáš byl totálně mimo. Moje první bajka způsobila rozruch. Nikdo nevěděl, že mám už dvě básnický sbírky v šuplíku o prdelkách, vlhkých snech a tý starý děvce lásce. To nikoho ani nezajímalo, nemělo proč.
Bajku si četli chlapi v montérkách (Tomáš jim ji rozdal), co přišli z továrny, zedníci i slečny studentky. Ne že bych byl slavnej, podepsal jsem se pseudonymem. Ale U Hymrů se vědělo. Pár poplácání po ramenou a několik panáků bylo mojí první odměnou. Nikam jsem se netlačil, ale Venca odnesl Bajku do Boleslavských listů. V nedělní příloze dávali prostor mladým autorům. Šli jsme za tetičkama (jedna byla učitelkou češtiny) a ony po čaji a koláči samy začaly, že četly moji otisknutou prvotinu. Nevěděly tedy, že jsem to psal já, ale chválily. Nepřiznal jsem se, já se fakt hrozně styděl. Ale byl jsem šíleně nadšenej. Doslova mě jejich slova nadnášely. Když se vám povede někoho oslovit vaší prací, řemeslem, názory, je to něco úžasného.
Na druhou stranu, a jsem tomu vlastně hrozně rád, jsem zaslechl i pár jedovatých vět. Někteří lidé vůbec nepochopili, o čem bajka je. Mluvili jen o králíkovi a želvě, unikla jim pointa. Já do tý doby netušil, že existují i jedinci bez fantazie nebo dutohlavci (a to je o hodně horší), kteří se snaží za každou cenu jen plivnout, ponížit, kteří nadávají na všechno a všechny. Aniž bych nějak chtěl, tak jsem prošel křtem. Křtem (a toho jsem si vážil nejvíc) od čtenářů, kteří se snaží něco tvořit, odvádějí mravenčí práci, často jsou nepochopení. Jít s kůží na trh v jakémkoliv oboru je hroznej risk. Najednou máte skvělý fanoušky, ale i sortu odpůrců, kteří hledají chyby a chtějí ubližovat.
Možná že si jen léčili komplexy, ale také jsem je zaregistroval. Neměl jsem zkušenosti. Bylo to jako založit kapelu, vymyslet jí padesáté jméno, scházet se ve zkušebně, hrát s bubeníkem, který neuměl na bicí, ale dobře chlastal. No a při prvním koncertě vám kámoši namažou med kolem huby, i když to stálo za vyliž prdel. To se děje a bude vždycky dít, je to absolutně v pořádku. Ono taky záleží na pokoře. Chvíle napětí, když vaše holka čte první odstavce, odezírání ze rtů i z obličeje. Jste zvědaví, napnutí, je to pro vás šílený. Seděli jste půlku noci u PARADISE LOST, s litrem kafe a opuchlými víčky. Psali na papír a pak jej trhali, zahazovali do koše, nakonec všechno vzdali, abyste se do rána budili a ještě než všichni vstanou konečně sepsali všechno na první dobrou.
Občas se do mých povídek obtiskly stíny démonů a nočních můr. Jindy jsem zase sepsal výlet na koncert, ve kterém se všichni poznali. Tuna vtipů a zážitků. Byl jsem jako kronikář naší party, zatím jenom do sešitů A4, linkovaných, s nakreslenými logy kapel, když jsem nevěděl jak dál a neměl slinu. Každá holka, se kterou jsem chodil, dostala pár básní šitých přímo na tělo. Mé kamarádky taktéž. Vždycky jsem si je představoval nahé a to teď nemluvím jen o postavě, ale i o duši. Měl jsem dokonce dvě povídky o teplouších, které jsem věnoval Tomášovi. Byly o tom, jak jsem byl zezačátku nespravedlivý, zaprděný debil, ale pak jsem prozřel. Když je můj kámoš četl, brečel a byl na mě hrozně hrdý. Tohle všechno bylo v pohodě, ale mě nejvíc dělalo dobře, že se moje psaní líbilo Sabathovi.
Podporoval mě, fakt četl písmenko po písmeni a povídali jsme si. Byl už zkušený, měl ledacos za sebou a fakt jsem si ho hrozně vážil. Vždyť to byl on, kdo mě přivedl ke spoustě dosud neznámých autorů. Stejně jako u hudby mě opravdu hodně ovlivnil, inspiroval. Naučil mě, že nemám nic lámat přes koleno, že když to přijde, tak to přijde, když ne, tak dělej něco jiného. Psaní, stejně jako muzika, musí jít ze srdce. Je to neskutečný klišé, ale je to pravda, kterou by si měl každý, kdo chce něco tvořit, vytesat nad pracovní stůl. Králík a želva byla bajkou, připodobněním, lehkou kritikou i mým tehdejším pohledem na svět. Je zvláštní nebo vlastně ani moc ne, že většina věcí pro mě platí dodnes.
A želva se usmála. Pomalu, jak to už příslušnice jejího druhu dělávají, vysunula hlavu z krunýře a povídá: "Králíku, ty kluku ušatej, za čím se to pořád honíš. Máš prachy, krásný auto i dům, ale řekni mi, kdy sis naposledy hrál se svými dětmi, kdy si zavolal svoji mámě, kdy si objal svoji ženu?". Králík zamrkal očkama, poskočil a začal křičet, že na podobný věci nemá čas. Nemůžu se zdržovat, čeká mě jednání. O bobkách. Želva už nic neříkala. Na rozdíl od ušáka totiž viděla v dálce pána se sekáčkem v ruce. "Tak to vidíš, nestihl si nakonec nic": zašeptala do pekáče a opakovala si dokola, že musí za svými dětmi. To víte, želvy chodí pomalinku, všechno jim hrozně dlouho trvá. Ale zase za ty roky, co se šourají po světě, znají, co je důležité a na své děti nikdy nezapomínají. To se rozumí samo sebou. Nejsou to totiž králici, ale želvy. Vědí dávno své.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
