DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 8. března 2021

Interview - THE GENERALS - To have an old school feel to it was absolutely on purpose.

Interview with Swedish death´n´roll band THE GENERALS.

Answered Hednar (Vocals & Bass), thank you!

Translated Duzl, thank you!

Recenze/review - THE GENERALS - To Hell (2021):

Ave THE GENERALS! Greetings to the Swedish catacombs and cheers to health! There is something to celebrate, you are releasing a new album "To Hell" in February. After eight long years. Why did it actually take you so long? How did you feel about going to the studio and what can the fans look forward to?

Hi! Yes, finally. Well, after “Blood For Blood” we toured a lot and then life sneaked up on us all. We all had kids at the same time. Actually, my wife was 8 months pregnant when we toured 5 weeks in Europe 2013 with Annihilator and Rickards (guitar) daughter was born 2 weeks prior to that tour. So we decided to focus on our families and at the same time start to work on another album. And so we did. We also decided not to do any live shows at that time and really take our time to make the best album we could. The plan was obviously not to take 8 years between the albums but that’s what happened. It would have been only 6 if it would have worked out more to the original plan. After all we released the first single “Faith in Fire” 2019. We think that we have made the best record so far. The fans can look forward to a more straight forward death metal album but still with our signature rock n roll-vibes. Just not as clear as before maybe.


I've had an album at home for a review and I have to say that it is really good. Old honest Swedish death metal, lots of cold melodies, but also dirty rock´n´roll. I really like the sound. It literally breaks bones! Where did you record it, who mixed it and who signed the production?

Thank you so much. I really appreciate it. We recorded the album in three different studios. Drums at Dead Dog Farm, Guitar and vocals at Sunlight and bass, guitar solos and additional back up vocals at Black Zombie studio. Tomas Skogsberg at Sunlight together with Martin Svensson (drums) produced it. The mix and master however was made by Lawrence Mackrory at Dugout/Obey mastering.

New album has a simple classic name "To Hell". It suggests that even in terms of lyrics, these will be topics that often appear in death metal. What are they about on the new album? Who is their author. I ask, how do you actually feel about hell? What does it mean to you?

Thanks for asking. The title is not about going to the hell, it’s more like “to hell with it”, everything is shit and are going to hell kind of. I have written all lyrics on this album and the topics can differ very much but a theme that comes back is technology and the dark side of it. However, there´s a lot of different topics. For example one track is about a political standoff in Sweden a few years back and one is about the four stages of a decomposing body.


The cover is also traditional. There is an old burial ground on it, everything is bloody red and a gate above it. To hell? Who is the author of the cover and how should I perceive it in relation to music? It reminds me of the cover of old death metal bands from the nineties. Was that a purpose?

There’s a lot of thought behind the cover art and it was a long process before we reached the finish line. It is an oil painting by William Persson Öberg at Obscenum art, also guitarist in Swedish death metal band Creeping Flesh. We wanted to mix the metaphorical with the factual concept of “To Hell”. So the foreground with the burial ground is the actual path to hell and the majestic building represents something bigger than us that we can’t really touch or prepossess. Also the technology is present everywhere if you look closely. To have an old school feel to it was absolutely on purpose.


For me, THE GENERALS were and are a band belonging to a „smoky club“, where only real fans will come. I know you went through the world with the band. Do you like to perform often? What about the concerts in your country in Sweden due to the ongoing pandemic COVID 19? In Czech press they write you don't have any restriction there.

Yes, we love playing live. That’s what we are all about really. Right now there’s no concerts and the restaurants close at 8pm. We have a lot of restrictions, so there’s no truth to that at all. We’ve had a lot of shows cancelled due to corona both in Sweden and Norway.


Swedish death metal is still a big concept. With the fact that you have over ten million inhabitants, it occurs to me that a lot of people play this style there. This of course includes labels, clubs, festivals. But will your music even appear in TV, newspapers, etc.? You are actually an „export item“ of your country, does they support you in any way? And how do you perceived by the whole society?

Big question. Yes and no. We do appear in physical papers and commercial radio now and again but not like pop music. I don’t consider us an export item. I don’t think we sell nearly enough for that. The main citizen is still probably a bit baffled by our appearance and especially of our music style, but generally it’s probably better now than 10 years ago I guess since CEO:s and bosses all around are now our age and often metal heads. I know a few with skulls and Iron Maiden tattoos under their suits.

And what about the current Swedish underground? You are already a veteran, so you can compare the old times with the present. Do you notice any changes due to new technologies, internet, etc.? Are the fans different than before?

It’s different in so many ways now but not necesarily in a bad way. It is of course much easier to get your music out there and the labels are not essential anymore. But with that comes more competition. I don’t know what is best option really. The fans are the same if you refer to the old school nerds like me that still goes to concerts and buys merch and pre order records. The new generation is a little different though. Especially when it comes to their music cunsumption. New metal kids can’t place their favourite Metallica song on the right album. But it’s what it is with the streaming era. We have to adjust to the market.


A video was made for the song "To Hell". I like this kind of style. Where did you shoot? There is a lot of motorcycling in it. Are you a fan? Do you drive a lot? If I understood the story well, it's about a bunch of maniacs (about you) who come down to the rehearsal room to play good metal, right? How was the video created and who is its author?

Thanks. It’s shot in our home town Karlstad in various places and the playing scenes are from our rehearsal space. Yes, I drive a motorcycle. I have a Harley Davidson, 1200 Bobber, which can be seen in that music video. Also Rickard (guitar) and Martin (drums) both drive Harley choppers. Yes, pretty much. It’s a straight forward video. We had a lot more planned where a fifth person would be the one texting us and stray thru out the video but it had to be cut unfortunately. But it came out great anyway. Erik Engstrand from ES Music, also vocals in Eyes wide open shot the video and I together with Mats Lindström and Fredrik Vidhamre from our label (Black zombie records) directed it.

As I mentioned, you are an experienced musician. Please tell us how you got into death metal, what were your beginnings. What was the Swedish scene like in your youth, whom did you worship and who was your role model?

Oh well, thank you very much. I started of with bands like Life of agony, Biohazard, Clawfinger. These are the sort of bands that got me in to heavier music. Then my head turned to Swedish hardcore like Refused, Raised fist, Breach and 59 times the pain and now we’re somewhere 1995 and I started my first band. A few years later I discovered Entombed and Dismember and also Slayer. The Stockholm scene has always been my main inspiration after that, but my heart is still hardcore.


When the flu pandemic situation calms down and the borders open, are you planning a tour to promote the new album? I'd quite like to see you live somewhere and have fun in moshpit. I really miss live concerts. Can we look forward to it?

Yes, definitely. We have a lot in the pipeline but nothing confirmed yet, sorry. But we’re talking mostly 2022 in the works for now. You gonna have to keep an eye out in our channels for confirmed dates. They should start to pop up this spring.

Who to ask other than the most professional… How would you define Swedish death metal and what does it mean to you? Is it a lifestyle, an opinion, a direction for you? You can look at it from all sides.

Wow, Swedish death metal is a well respected phenonoma world wide I would say. To me personally it means alot, wether you talk about the Stockholm sound or the Gothenburg sound or the modern one. I feel a part of it and I feel I want to and need to administer the herritage well. I hope we do. It’s more than a scene really. It’s a way of life.


Thank you so much for the interview. I'm going to have a beer, really add volume to the player and enjoy your new album "To Hell". Really good album. Let it sell well and I hope to see you live somewhere soon. I wish you all the best in your personal lives! Cheers!

Sounds like a plan! We would love to come back to Czech Republic. It’s been way to long! Same to you. Cheers!

/Hednar

https://www.facebook.com/thegeneralsSWE
https://www.facebook.com/Blackzombierecords
https://www.blackzombierecords.se

Recenze/review - THE GENERALS - To Hell (2021):


------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

instagram:

facebook:

twitter:

Rozhovor - THE GENERALS - Vyvolat pocit staré školy bylo našim záměrem.

Rozhovor se švédskou death´n´rollovou skupinou THE GENERALS.

Odpovídal Hednar (zpěv a basa), děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Recenze/review - THE GENERALS - To Hell (2021):

Ave THE GENERALS! Zdravím do švédských katakomb a připíjím na zdraví! Je co oslavovat, vydáváte v únoru novou desku „To Hell“. Po dlouhých osmi letech. Proč vám to vlastně trvalo tak dlouho? S jakými pocity jste šli do studia a na co se mohou fanoušci těšit?

Ahoj! Ano, konečně. Po „Blood For Blood“ jsme hodně cestovali a pak na nás všechny dolehl život. Všichni jsme současně měli děti. Moje žena byla v osmém měsíci těhotenství, když jsme cestovali pět týdnů po Evropě v roce 2013 s Annihilator a Rickardsova (kytarista) dcera se narodila dva týdny před tímto turné. Rozhodli jsme se tedy věnovat se našim rodinám a současně začít pracovat na dalším albu. A to jsme udělali. V té době jsme se také rozhodli nehrát žádné živé koncerty a opravdu jsme si udělali čas na to, abychom vytvořili to nejlepší album, jaké jsme mohli. Plán samozřejmě nebyl, že to bude trvat osm let, ale prostě to tak vyšlo. Bylo by to jen šest, pokud by to šlo podle původního plánu. Nakonec jsme vydali první singl „Faith in Fire“ v roce 2019. Myslíme si, že jsme udělali doposud nejlepší nahrávku. Fanoušci se mohou těšit na přímočařejší death metalové album, ale stále s našimi typickými rock´n´rollovými vibracemi, avšak možná ne tak čistými, jako dříve.


Mám doma už nějaký čas album na recenzi a musím říct, že se opravdu povedlo. Starý poctivý švédský death metal, spousta studených melodií, ale také špinavý rock´n´roll. Hodně se mi líbí zvuk. Doslova láme kosti! Kde jste desku nahrávali, kdo ji mixoval a kdo je podepsán pod produkcí?

Děkuji mnohokrát. Opravdu si toho vážím. Nahrávali jsme ve třech různých studiích. Bicí v Dead Dog Farm, kytara a zpěv v Sunlight studiu, basa, kytarová sóla a doprovodné vokály ve studiu Black Zombie. Produkoval ho Tomas Skogsberg ve Sunlight studiu společně s Martinem Svenssonem (bicí). Mix a mastering však vytvořil Lawrence Mackrory z Dugout / Obey Mastering.

Novinka má jednoduchý klasický název „To Hell“. Napovídá, že i textově se bude jednat o témata, která se v death metalu často objevují. O čem jsou na novém albu? Kdo je jejich autorem. Ještě se zeptám, jak ty vlastně vnímáš peklo? Co pro tebe znamená?

Díky za optání. V názvu nejde o to “jít do pekla”, je to spíš „k čertu s tím“, všechno je na hovno a jde to tak nějak k čertu. Napsal jsem všechny texty na toto album a témata se mohou velmi lišit, ale téma, které se vrací, je technologie a její temná stránka. Existuje však spousta různých témat. Například jedna skladba je o politickém patu ve Švédsku před několika lety a jedna je o čtyřech fázích rozkladu těla.


Obal také patří k tradičním. Je na něm staré pohřebiště, vše je krvavě rudé a nad ním brána. Do pekla? Kdo je autorem obalu a jak jej mám vnímat ve vztahu k hudbě? Připomíná mi obaly starých death metalových smeček z devadesátých let. Byl to účel?

Za obalem je spousta myšlenek a než jsme dorazili do cíle, byl to dlouhý proces. Jedná se o olejomalbu od Williama Perssona Öberga z Obscenum art, zároveň kytaristy švédské death metalové kapely Creeping Flesh. Chtěli jsme na „To Hell“ spojit metaforický s faktickým konceptem. Takže popředí s pohřebištěm je skutečná cesta do pekla a majestátní budova představuje něco většího než jsme my, něco, čeho se ve skutečnosti nemůžeme dotknout. Také technologie je přítomna všude, pokud se podíváte pozorně. Vyvolat pocit staré školy bylo našim záměrem.


Pro mě byli a jsou THE GENERALS kapela do zakouřenýho klubu, kam přijdou jenom praví fanoušci. Vím, že jste s kapelou projeli kus světa. Koncertujete rádi a často? Jak je to vůbec s koncerty u vás ve Švédsku vzhledem k probíhající pandemii covid 19? U nás se o vás píše, že nemáte skoro žádná omezení?

Ano, rádi hrajeme živě, o to nám jde hlavně. Momentálně tady nejsou žádné koncerty a restaurace se zavírají ve 20:00. Máme spoustu omezení, takže na tom není vůbec nic pravdy. Ve Švédsku a Norsku jsme kvůli covidu zrušili spoustu koncertů.


Švédský death metal je stále velký pojem. Na to, že máte přes deset miliónů obyvatel, přijde mi, že u vás hraje tento styl spousta lidí. K tomu samozřejmě patří labely, kluby, festivaly. Dostane se ale vaše hudba třeba i do televize, do novin apod.? Jste vlastně vývozní artikl vaší země, podporuje vás nějak? A jak jste vnímáni celou společností?

To je otázka. Ano i ne. Objevujeme se v tištěných novinách a sem tam v komerčních rádiích, ale ne tolik, jako populární hudba. Nepovažuji nás za vývozní artikl. Nemyslím si, že toho prodáme tolik. Běžný člověk je stále pravděpodobně trochu pobouřen naším vzhledem a zejména naším hudebním stylem, ale obecně je to pravděpodobně lepší, než před deseti lety. Generální ředitelé a šéfové všude kolem jsou nyní našeho věku a často jsou to metalisté. Znám pár takových, kteří mají lebky a tetování Iron Maiden pod jejich obleky.

A co současný švédský underground? Jste už veteráni, tak můžete srovnávat staré časy se současností. Pozoruješ nějaké změny vzhledem třeba k novým technologiím, internetu apod.? Jsou fanoušci jiní než dřív?

Nyní je to v mnoha ohledech jiné, ale ne nutně špatně. Je samozřejmě mnohem snazší dostat hudbu ven a labely už nejsou tak důležité. Ale s tím přichází větší konkurence. Opravdu nevím, co je lepší. Fanoušci jsou stejní, pokud se bavíme o starých oldschoolových pardálech, jako jsem já, kteří stále chodí na koncerty a nakupují merch a předobjednávají si nahrávky. Nová generace je však trochu jiná. Zvláště pokud jde o jejich vnímání hudby. Dnešní metalová mládež nedokáže přiřadit jejich oblíbenou skladbu od Metallicy ke správnému album. Ale s érou streamování je to prostě tak. Musíme se přizpůsobit trhu.


Ke skladbě „To Hell“ byl natočen i klip. Mám podobný styl rád. Kde jste natáčeli? Hodně se v něm jezdí na motorkách. Jste fanoušci? Jezdíte hodně? Jestli jsem příběh dobře pochopil, tak je o partě maníků (o vás), kteří se sjíždějí do zkušebny zahrát pořádný metal, je to tak? Jak klip vznikal a kdo je jeho autorem?

Díky. Točilo se na různých místech v našem rodném městě Karlstad a scény, kde hrajeme pocházejí z naší zkušebny. Ano, jezdím na motorce, mám Harley Davidson 1200 Bobber, kterou je vidět na videu. Rickard (kytara) a Martin (bicí) oba dva mají Harley Chooper. Je to tak, je to přímočaré video. Měli jsme toho naplánováno mnohem víc, pátou osobu, která by bloudila videem, ale bohužel to muselo být zkráceno. Ale i tak to vyšlo skvěle. Erik Engstrand z ES Music, taky zpěvy v “Eyes Wide Open”, natočil video a já s Matsem Lindströmem a Fredrikem Vidhamrem z našeho labelu (Black Zombie Records) jsme to režírovali.

Jak jsem již zmiňoval, patříte mezi zkušené muzikanty. Prozraď nám prosím, jak si se vlastně k death metalu dostal, jaké byly tvé začátky. Jaká byla švédská scéna za tvého mládí, koho si uctíval a kdo byl tvým vzorem?

Díky moc. Začínal jsem s kapelami jako Life of Agony, Biohazard, Clawfinger. Jedná se o druh kapel, které mě přivedly k tvrdší hudbě. Pak jsem směřoval k švédskému hardcoru jako Refused, Raised Fist, Breach a 59 Times the Pain a pak jsme někde v roce 1995 a já zakládám svoji první kapelu. O několik let později jsem objevil Entombed a Dismember a také Slayer. Stockholmská scéna byla poté vždy mojí hlavní inspirací, ale moje srdce stále patří hardcoru.


Až se situace s chřipkovou pandemií uklidní a otevřou se hranice, nechystáte turné na podporu nového alba? Docela rád bych vás někde viděl naživo, pořádně zapařil. Už mi živé koncerty hrozně chybí. Můžeme se těšit?

Rozhodně. Máme toho v plánu hodně, ale zatím nic potvrzeno, promiň. Ale hlavně mám na mysli teda rok 2022. Budete se muset kouknout na naše informační kanály, kde potvrdíme data. Měla by se začít objevovat letos na jaře.

Koho se zeptat jiného, než nejpovolanějších… Jak bys definoval švédský death metal a co pro tebe znamená? Je to pro tebe životní styl, názor, směr? Klidně se můžeš rozpovídat a podívat se na to i ze všech stránek.

Páni, řekl bych, že švédský death metal je po celém světě uznávaným fenoménem. Pro mě osobně to znamená hodně, ať už mluvíme o stockholmském zvuku, gothenburgském zvuku nebo o tom moderním. Cítím se být součástí a cítím, že se chci a potřebuji dobře starat o toto dědictví. A doufám, že nám to jde. Je to opravdu víc než scéna. Je to způsob života.


Děkuji moc za rozhovor. Jdu si dát pivo, pořádně přidat volume na přehrávači a užívat si vaši novou desku „To Hell“. Je opravdu skvělá. Ať se dobře prodává a doufám, že vás brzy uvidím někde naživo. Přeji vše dobré i v osobních životech! Na zdraví!

To zní jako plán! Rádi bychom se vrátili do České republiky. Tobě taky a hodně zdraví!

Hednar

Recenze/review - ABYTHIC - Dominion of the Wicked (2021)


ABYTHIC - Dominion of the Wicked
12" vinyl 2021, Iron Bonehead Productions

for english please scroll down

Do kostí se mi pomalu vkrádá chlad. Neumím muziku poslouchat jen tak v klidu, bez emocí. Musí mnou prostoupit, jako studená čepel. Sestupuji po starých kamenných schodech. Po zdech stéká hnis. Ne, smrti se již dávno nebojím, mě jde hlavně o dobré riffy, o atmosféru, o bolest, o předanou energii. Chci opět v klidu ulehnout do své rakve, navěky spočinout a užívat si mrtvolnou náladu. Vedle mě leží další těla. Opuštěná. Šeptají.

Německé death doomaře ABYTHIC sleduji bedlivě již od jejich začátků. Vždy mě dokázali přesvědčit na svoji stranu, rozdrásat mě do krve. I u nové desky "Dominion of the Wicked" slyším tiché rouhání. Skladby jsou jako řeka, plynoucí, převalující se, známá a přesto překvapivá. Její jméno je všem všeobecně známé - Styx.


ABYTHIC se stále drží dříve nastaveného směru. Jsou pohrobky takových kapel jako PENTACLE, GRAVE, BOLT THROWER, INCANTATION, ale i doomových smrtonošů NOVEMBER´S DOOM, OPHIS, MOURNING BELOVETH. Umírání v jejich společnosti je převážně pomalejší, jedovaté, shnilé a temné jako duše prokletého člověka. V některých pasážích jsou možná až moc dlouzí, rozevlátí, ale to je účelem. Jak jsem již zmínil, mě jde u desek hlavně o atmosféru, společný obřad. Němci sice nepřinášejí nic nového do záhrobí, ale to dnes asi nikdo. Osobně si nahrávku neskutečně užívám, obzvlášť při návštěvách starých chrámů, opuštěných hřbitovů a katakomb, o kterých se říká, že jsou vchodem do podsvětí. Tradiční zvuk, parádní obal, ale hlavně hudba, silná a podmanivá. Magická, zlá i ošklivá zároveň. Rád se vznáším na vlnách fantazie u podobných desek. Poslouchám je stále dokola, jsou mojí černou mantrou, tajnou formulí, stínem. Zahaleni v rudé mlze, touláme se světem. Bez cíle, bez naděje. Ještě, že je tu hudba, death doom metal, který mě uklidňuje a pálí zároveň. "Dominion of the Wicked" je jako spiritistická seance pro vyvolávání duší zemřelých! Rituál smrti!


Asphyx says:

Cold is slowly creeping into my bones. I can't listen to music just in peace, without emotion. It must pass through me, like a cold blade. I go down the old stone stairs. Pus flows down the walls. No, I have not been afraid of death for a long time, I am mainly interested in good riffs, the atmosphere, the pain, the energy transferred. I want to lie down in my coffin again in peace, rest forever and enjoy the corpse mood. Next to me are other bodies. Abandoned. They whisper.

I have been following the German death doom band ABYTHIC closely since their beginnings. They always managed to convince me on their side, to scratch me to blood. Even with the new album "Dominion of the Wicked" I hear a quiet blasphemy. The songs are like a river, flowing, rolling, familiar and yet surprising. The name is well known to everyone – Styx.


ABYTHIC still follow the previously set direction. There are burials of such bands as PENTACLE, GRAVE, BOLT THROWER, INCANTATION, but also NOVEMBER´S DOOM, OPHIS, MOURNING BELOVETH. Dying in their society is mostly slower, poisonous, rotten and dark as the soul of a cursed man. In some passages they may be too long, flapping, but that is the purpose. As I have already mentioned, the records mainly concern the atmosphere, a ceremony. The Germans are not bringing anything new to the grave, but probably no one today. Personally, I really enjoy the recording, especially when visiting old temples, abandoned cemeteries and catacombs, which are said to be the entrance to the underworld. Traditional sound, great cover, but mainly music, strong and captivating. Magical, evil and ugly at the same time. I like to float on the waves of fantasy with similar records. I listen to them over and over again, they are my black mantra, a secret formula, a shadow. Shrouded in a red mist, we roam the world. No goal, no hope. Also, there is music, death doom metal that calms and burns me at the same time. "Dominion of the Wicked" is like a séance to summon the souls of the dead! Ritual of death!


about ABYTHIC on DEADLY STORM ZINE:

tracklist:
1. At the Threshold of Obscurity
2. The Call
3. Endless Tides
4. Augury of the Doomed



neděle 7. března 2021

Recenze/review - SOOTHSAYER - Echoes Of The Earth (2021)


SOOTHSAYER - Echoes Of The Earth
CD 2021, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Mlhavé ráno, město jsem nechal za sebou. Unikl jsem šedi, cestou kolem hřbitova, kde leží mí předci. Z nebe pršela krev a mraky byly hodně nízko. Bývám na svých toulkách hodně pokorný, příroda mě nepřestane nikdy udivovat. A je úplně jedno, jestli jsem vysoko v horách nebo jen kousek od svého domu. Doom metal v podání irských SOOTHSAYER poslouchám již dlouho, přesněji od roku 2016, kdy jsem se setkal s tvorbou kapely poprvé. Pokaždé mě zavedou do hlubokých močálů lidské mysli.

Jako když potkáte u mýtiny mrtvolu zvířete. Smrt, ano smutek a smrt, koloběh života. Rodíme se a umíráme, často nepovšimnuti. Zůstává nakonec jen hudba, která povznáší, jitří fantazii, je magická, zákeřná, jiskřivá jako odlesk v očích šelmy. "Echoes Of The Earth" je volným pokračováním věcí minulých, je mým průvodcem podzemím, samotou duše i prozřením. Temná, chladná, bolestivá, taková je nová deska. 


"Echoes Of The Earth" je jako vyvřelá láva, která unikla přímo z pekla. Spálí vás ve stylu třeba takových EREMIT, CULT OF LUNA, JUPITERIAN. Atmosférický doom metal, spousta sludge prvků, ale hlavně naléhavost a žhavé magma. Jako bych se ocitl ve zcela jiném světě, v dimenzi, ve které jsou všechny drásavé lidské vlastnosti znásobeny a vypáleny na hudební nosič. Do kostí se mi vkrádá chlad, přesně taková alba potřebuji ve chvílích, kdy venku prší a je pošmourno. Brodím se bahnem vlastních myšlenek, škrábu si ruce do krve, nadávám Bohu, proč je kolem nás tolik zla? Odpovědí je mi skvělý zvuk, nářek umírajících a nová nahrávka SOOTHSAYER. Kapela mi opět dokázala předat obrovské množství emocí, věřím jim každý tón, každý riff. Nálada je pochmurná, je čas se vydat znovu na cestu. Možná bude poslední, kdo ví? Řeka plná špinavé vody, bahna. Nafouklé mokvající zasmrádlé mrtvoly, kdo mě převeze na druhou stranu? Myslím, že Irové to dokáží. Dovolili mi nahlédnout na druhou stranu, do země stínů, zjitřit moji mysl, být mými průvodci v temnotě. Ne, dávno už neposlouchám muziku ušima, ale spíše srdcem. Album muselo vznikat někde o samotě, v bažinách. Dokonalá esence smutku a temnoty! Z nebe zase prší krev.


Asphyx says:

A foggy morning, I left the city behind. I escaped in gray, on my way around the cemetery where my ancestors lie. Blood was raining from the sky and the clouds were very low. I tend to be very humble on my wanderings, nature never ceases to amaze me. And it doesn´t matter if I´m high in the mountains or just a short distance from my house. I have been listening to Doom metal performed by the Irish SOOTHSAYER for a long time, more precisely since 2016 when I first met the band. They always lead me into the deep swamps of the human mind.

Like meeting an animal's corpse by a clearing. Death, yes sadness and death, the cycle of life. We are born and die, often unnoticed. In the end, all that remains is music that elevates, brightens the imagination, is magical, insidious, sparkling as a reflection in the beast's eyes. “Echoes Of The Earth” is a free continuation of things of the past, it is my guide to the underground, the solitude of the soul and enlightenment. Dark, codl, painful - that is how the new album is.


“Echoes Of The Earth” is like erupting lava that escaped directly from hell. They will burn you in the style of bands like EREMIT, CULT OF LUNA, JUPITERIAN. Atmospheric doom metal, lots of sludge elements but mainly urgency and hot magma. It is as if I find myself in a completely different world, in a dimension in which all irritating human qualities are multiplied and burned onto a musical medium. The cold is creeping into my bons, I need just such albums when it's raining outside and it's gloomy. I wade through the mud of my own thoughts, I scratch my hands with blood, I curse Go, why is there so much evil around us? The answer is great sound, the lament of the dying and a new SOOTHSAYER recording. THe band was able to convey a huge amount of emotion to me again. I trust them every tone, every riff. THe mood is gloomy, it's time to hit the road again. Maybe it will be the last one. Who knows. River full of dirty water, mud. Puffy wet stinking corpses, who will take me to the other side? I think the Irish can do it. THey allowed me to look the other way into the land of shadows, to sharpen my mind, to be my guide in the dark. No, I haven't listened to music with my ears for a long time, but rather with my heart. The album had to be written somewhere alone in the swamps. The perfect essence of sadness and darkness! Blood is raining from the sky again.


about SOOTHSAYER on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
1. Fringe
2. Outer Fringe 
3. War Of The Doves
4. Cities Of Smoke
5. Six Of Nothing
6. True North

Line up -
Líam Hughes – Voices, Soundscapes
Con Doyle – Guitars, Voices
Marc O'Grady – Guitars
Pavol Rosa – Bass
Sean Breen – Drums

Official Video
Official Bandcamp
Official Transcending Obscurity Site
Transcending Obscurity Facebook
Soothsayer Facebook
Official Label YouTube Channel
Label US Store
Label Europe Store

Recenze/review - CAMBION - Conflagrate The Celestial Refugium (2021)


CAMBION - Conflagrate The Celestial Refugium
CD 2021, Lavadome Productions

for english please scroll down

Když jste se jí podívali do tváře, ihned vás zaujaly nezhojené jizvy. Byla krásná, přesto trpěla nenávistí sama k sobě. Prokletá, říkali o ní. Rozdrásala si obličej do krve, když zjistila, že jí celý život lhali. Modlila se k dávno padlé modle, věřila a rozhřešení nikdy nepřišlo. Viděla tolik zla a nenávisti, že by to vydalo na spoustu životů. Vzpomněl jsem si na ní, když jsem poslouchal nové album mezinárodní kapely CAMBION. Jejich syrový death metal načichlý tmou mi připomíná setkání s jejím stínem. Už je dávno po smrti. Pohřbená a přesto mezi námi.

Nikdy nenalezla klid. Ten nenaleznete ani vy, když budete poslouchat desku "Conflagrate The Celestial Refugium". Jakoby mi kapela také drásala tvář do krve. Rány jsou následně opláchnuty kyselinou, aby byla bolest ještě větší. Každý riff, každý motiv je jako ostrá žiletka. Navíc všechno smrdí sírou a opravdovým peklem. 

CAMBION ctí staré dobré death metalové kořeny (CENTURIAN, HATE ETERNAL, IMMOLATION, KRISIUN, ANGELCORPSE, DIABOLIC, DEICIDE), rozvíjejí je a přidávají i velkou spoustu svých nápadů. Zvuk je hutný, masivní, vykostí vás za živa. Celé album je potom nasáklé pradávnými chorobami, absolutní ztrátou víry v Boha a zároveň prokletím. Jako bych se díval na řeku z lávy, kamení a starých kostí. Nevím, jak si představujete peklo vy, ale já si osobně myslím, že se kapele povedlo hodně přiblížit realitě. Peklo je totiž v každém z nás, rozkládá nás zevnitř, sálá a žhne. Stejně jako hudba na "Conflagrate The Celestial Refugium". Nahrávka vás, pokud podobný styl death metalu uctíváte, doslova rozdrásá do krve. Není totiž jenom skvěle odvedeným řemeslem, ale k dokonalosti vybroušenou smrtí. Obsahuje v sobě všechny potřebné ingredience pro opravdový, ryzí nihilistický zážitek. Nezná slitování. Teď už vím, proč ta dívka z úvodu zemřela a zároveň nenajde nikdy klid. Potkala totiž Satana, říkal si zrovna CAMBION a hrál absolutně devastující death metal. Myslím, že do téhle hrobky se budu dlouho a rád vracet. Cítím v ní totiž opravdovou Smrt. Nihilistický, blasfemický smrtící kov, který vás navěky prokleje! Inferno!


Asphyx says:

When you looked into her face, you were immediately fascinated by the unhealed scars. She was beautiful, yet she suffered from self-hatred. “Cursed”, they said about her. She scratched her face in the blood when she found out that they had lied to her all her life. She prayed to a long-fallen idol, she believed, and absolution never came. She saw so much evil and hatred that it would have claimed many lives. I remembered her listening to the new album of the international band CAMBION. Their raw death metal smell of darkness reminds me of meeting her shadow. It's long since she died. Buried and yet between us.

She never found peace. You won't find it also if you will listen to the album "Conflagrate The Celestial Refugium". It was as if the band was also scratching my face to blood. The wounds are then rinsed with acid to make the pain even greater. Every riff, every motif is like a sharp razor. Plus, everything stinks of sulphur and real hell.

CAMBION honours good old death metal roots (CENTURIAN, HATE ETERNAL, IMMOLATION, KRISIUN, ANGELCORPSE, DIABOLIC, DEICIDE), develop them and add a lot of their ideas. The sound is dense, massive, bones you alive. The whole album is then soaked in ancient diseases, an absolute loss of faith in God and at the same time a curse. It's like looking at a river of lava, rocks and old bones. I don't know how you imagine hell, but I personally think that the band managed to get very close to reality. Hell is in each of us, it decomposes us from within, it radiates and glows. Like the music on "Conflagrate The Celestial Refugium". If you worship a similar style of death metal, the recording will literally scatter you in the blood. It is not just a well-executed craft, but a perfect death. It contains all the necessary ingredients for a true, genuine nihilistic experience. It has no mercy. Now I know why the girl died from the beginning and at the same time she will never find peace. She met Satan, he called himself CAMBION and played absolutely devastating death metal. I think I will return to this tomb for a long time. I feel the real Death there. A nihilistic, blasphemous death metal that will curse you forever! Hell!


TRACKLIST
1. Conflagrate the Celestial Refugium
2. Vae Victis
3. Cambion
4. Cities of Brass
5. Eiton Euclarion
6. Impact Steel
7. Fatalitism
8. Obscuratio

LINE-UP
Rich Osmond - Vocals, Bass
Thorben Rathje - Guitars, Backing Vocals
Chason Westmoreland - Battery


PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý osmdesátý devátý - A zase ty tiskoviny



Příběh dvoustý osmdesátý devátý - A zase ty tiskoviny

Venca mě, asi jako každý vyléčený feťák nebo alkoholik najednou spoustu času. Nějak neměl zrovna náladu na ženský, ono taky, po tom, co si prožil, jací jej občas pronásledovali démoni, nebylo divu. Tohle málokterá vydrží. Mohl mít jakou chtěl, kdyby se trošku snažil, on byl na tohle šikovnější než já, ale nějak neměl náladu. Nevím, co se mu motalo hlavou, ale pokaždé, když jsem na tohle téma zabrousil, tak převedl řeč jinam. Naučil jsem se za ty roky nenaléhat, neprudit. Ale je pravda, že naše pivní eskapády neměly chybu. Já tedy pil a prokládal to sem tam rumem a Véna dal pokaždé jen pár pivek. Měl záklopku, naučil se to. A tak vznikl zase jeden nápad, po několika sklenicích pěnivého moku.

Ještě jsem si pamatoval, jak jsme chtěli kdysi s Kytkou vydávat tištěný metalový časopis a věděl jsem, co je za tím práce. Nechtělo se mi do toho, ale Venca byl neoblomnej, Navíc ho podporoval Sabath, kterej znal nějaký lidi v tiskárnách a tak jsem se zase k něčemu přichomejtl. Nadšení bylo jako vždy obrovské. Jako když založíte kapelu, vymýšlíte jméno, styl, image a samozřejmě to nejdůležitější, jméno. Vy volové, já vám říkám, že je hrozně těžký něco takovýho vydávat. Kdo vám tam bude jako psát? Kdo umí napsat aspoň pár souvislých řádků? O čem to jako bude? O punku? Vždyť já znám jen pár skupin? To si jako Venco napíšeš sám? No, ale měl v očích jiskřičky, nebyl smutnej. Konečně. Dalším problémem byly prachy. Jako vždycky?

Všechno se psalo v hospodě. Na kousky papíru, který pak brala Jana k sobě domů, půlku vyházela, protože na nich bylo čistý porno, třeba básničky o onanii, pokusy o texty pro smečky, který nikdy neexistovaly. Taky spousta balastu. No, nemít ji, tak se skončí dřív, než se začalo, taky jsme zapomněli na jednu drobnost. Kdo to bude jako číst? Kolem už byla spousta časáků, pořád se něco rodilo, trafiky doslova přetékaly. Od popu až po metal. Stačilo si vybrat. Já toho ani moc nečetl, mě to nikdy moc nebavilo, radši poslouchám a pak si udělám názor sám, ale je fakt, že jsem stejně všechno kupoval, měl své oblíbené autory a podle nich objevil spoustu nových jmen. Stejně jako na koncertech.

Bylo hrozně příjemný držet v ruce první (a taky poslední číslo) Punkového hlasatele. Ještě loni, když na jaře Venca žil, tak jsme se u něj na zahradě v Jablonci šíleně opili a tlemili se tomu, co jsme tam tenkrát stvořili. Pravopisné chyby, šíleně extrémní názory, skoro žádná pokora. Malůvky od Prcalinky, který by každý druhý psycholog označil za děsivé a poslal nás do léčebny. Přesto měl černobílý časopis svoje nepopiratelné kouzlo. Já se tedy zařekl, že už nikdy v životě nebudu nikam psát, protože když jsme dali jedno číslo punkáčovi u vedlejšího stolu (a zaplatili mu pivo, protože jinak nás pořád posílal do prdele) a on si ho přečetl, tak nám řekl, že jsme fakt čuráci. Chyběla nám soudnost, stylistika, vlastně všechno. Ale Vencovi to tenkrát pomohlo postavit se na nohy. Nasměřovat ho, protože na něj občas padaly splíny a potřeboval fakt vyplnit čas, něco tvořit, vyjádřit se, mít pocit, že taky žije.

Tenkrát stejně naší partě vládl Spark. Měli tam skvělý rozhovory, taky tam nebyly jen komerční věci, ale i underground. Ono se to tedy tenkrát tolik neodlišovalo, ale do budoucna jsem jich měl doma stohy. Byla to paráda, sednout si prvního každý měsíc (nebo každý druhý, to už nevím) do křesla a nejdřív přečíst, co vyšlo za novinky. Přepsat si to na papírek, abych pak věděl, co si mám u Chorvata v prodejně poslechnout, Zajíce v pytli jsem nikdy nekupoval, teď už ne, nemusel jsem vybírat jen podle lebky na obalu, jako dřív. Pak se o tom diskutovalo v hospodě a tak bylo jasný, že náš chabý a neumělý pokus nikoho nezajímal. Je ale fakt, že jsem měl zrovna touhu něco psát. Samozřejmě hlavně pro Markétu, do šuplíku.

Pořád je pro mě příjemné, když nechám popustit uzdu fantazii. Ponořit se do vzpomínek, sepsat pár řádek, pak se po čase vrátit, škrtat, mazat, přepisovat. Než je všechno v pořádku a já jsem spokojený. Tenkrát jsem to ale takhle nedělal. Ovlivněni prokletými básníky, jsme si na ně hráli, psali na kusy papírků, na hajzláč, na účtenku, když na ní zbylo místo. Mými prvními čtenáři byly holky. Možná jen protože jsme byli kamarádi, ale je taky pravda, že uměly být ostré jako břitva. Časopis nám třeba zkritizovaly nakonec tak, že jsme se až červenali. On si totiž Venca nenechal do ničeho moc mluvit. Proto jsem ho taky měl rád a byl mým nejlepším kamarádem.

Vzal všechnu kritiku dobře. Mávnul nad časákem rukou a řekl, že to stejně asi byla blbost. Na to musíte mít trpělivost, pevný nervy, peníze a kolem sebe lidi, co fakt umí psát. Jinak to za nic nestojí. Punkáčů taky v Boleslavi zase tolik nebylo nebo spíš, dostávali jsme se postupně do doby, kdy se všechny styly mísily dohromady, metal začal trošku umírat na úbytě. Zestárli jsme. Měli už i jiné starosti. Třeba já jsem měl plnou hlavu Plzně, vůbec jsme nevěděl, co tam budu sám dělat. Všichni mě odrazovali, říkali mi, proč chci vytrhnout kořeny, ale mě to pořád vrtalo v hlavě. Vlastně ani nevím proč. Sklapl jsem naše první číslo časopisu Punkový hlasatel a přesto, že se nám spoustu lidí smála, byl jsem hrdý. Protože znáte to, kdo nic nedělá, nic nepokazí, pak se nemůže poučit do budoucna. Šel jsem domů, sepsal pár básniček, o tom, co jsem právě zažil a políbil Markétu. Ahoj, tak jsem zase doma, miluju tě. Podívala se na mě, počechrala mi vlasy a usmála se. Za chvilku jsem si na nějaký časopis ani nevzpomněl.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 6. března 2021

News! - „Paradeigma (Phosphenes of Aphotic Eternity“) je definující novou nahrávkou unikátní avant-blackové kapely INFERNO z České republiky.

„Paradeigma (Phosphenes of Aphotic Eternity“) je definující novou nahrávkou unikátní avant-blackové kapely INFERNO z České republiky.

INFERNO se hlouběji ponořili do hypnotických zvukových sfér alba „Gnosis Kardias“ z roku 2017 a zformulovali uhrančivý nový jazyk vycházející z izolacionistické syntaxe blackmetalového žánru. Hrůza a kontemplace posluchače uvedou na pouť tajemnými zákoutími mysli, jež vede vstříc nekonečnu.

Kapela částečně vycházela z nejobskurnějších, převratných nahrávek BLUT AUS NORD, THE CURE, či obecněji z post-punku 70. - 80. let a ohnivého fanatismu nejvynalézavějších blackmetalových děl. Užitím mnoha kytarových vrstev, neurčitých vokálních, zvukových textur a zuřivé, propracované rytmiky však dali INFERNO za vznik surrealisticky (s)novému světu.

„Paradeigma“ konceptuálně čerpá z hlubin psychologie, kosmologie a hororové prózy, zejména z děl jako „Červená kniha“ Carla Gustava Junga, „Kosmos jako sebeutváření“ od Michala Ajvaze a „Znovuzrozený čas“ Leeho Smolina. Cílem bylo zhudebnit „abstraktní vize polotekutých proudů pohybujících se v rámci rozsáhlé ontologické struktury, kde jednotlivé vrstvy navzájem interagují za rytmu neustálé kosmické dynamiky.“

Skličující, zasmušilé, delirické a zároveň podivně povznášející; „Paradeigma“ je opresivně pohlcující dílo Luciferiánského umění plné rozporů a bran vedoucích vně prostor.



Order from :

- the European shop at https://bit.ly/infernoEU​

- the North American shop at https://bit.ly/infernoUS​


Follow INFERNO :



Debemur Morti Productions

EU webshop​​ : http://www.debemur-morti.com​

Recenze/review - TYRANNO - March of Death (2020)


TYRANNO - March of Death
CD 2020, Helldprod Records

for english please scroll down

Obracíš kříž zase jednou směrem dolů. Svěcená voda se vaří strachem. V dřevěných lavicích sedí lidé, kteří již dávno nevěří v žádného Boha. Zlo je tu mezi námi, rozpíná se, je jedovaté a nakažlivé. Nikdo se už neřídí rozumem, ale jenom pradávnými pudy. Nemoci a smrt. Jdou v ruku v ruce a zavedou vás dolů pod kostel. Tam je staré sklepení, poznamenané rituály starými jako lidstvo samo. Satan zase jednou sedí na svém trůnu a usmívá se. Stačí se rozhlédnout kolem sebe, tolik utrpení, tolik neštěstí, tolik bolesti.

Rouhání je nosným motivem i brazilské kapely TYRANNO. Ti vás vezmou na podobná prokletá místa, přivážou vás ke zdi a zahrají vám uvěřitelný, starý death a thrash metal. Syrový, surový, s atmosférou, která vás navěky uvrhne v zapomnění. Mám rád hudbu v podobném stylu. Peklo totiž, jak známo, nezná hranic.


Když budete "March of Death" poslouchat pečlivě, určitě naleznete odkazy na kapely typu POSSESSED, CELTIC FROST, VENOM, SLAYER, HELLHAMMER, APOCALYPTIC RAIDS. Deska má jasné a zřetelné poselství. Zve na tajnou černou mši všechny vyvolené, všechny fanoušky temnoty, starých plesnivých časů. Zvuk je podřízen celkovému výrazu. Opravdu si připadám, jako bych přijal pozvání na okultní seanci. Vše je starosvětské, ryzí, opravdové. Syrové, surové, zahrané od srdce. TYRANNO si na nic nehrají, na spoustu lidí budou až příliš "primitivní" a jednodušší, ale zdání samozřejmě klame. Síla se tentokrát opět ukrývá v detailech, v dlouhých temných stínech, v motivech, které jsou jak vystřižené ze starých učebnic metalu. Určité nedokonalosti jsou záměrné a vyvážené absolutním nasazením a odhodláním kapely. Já zkrátka z podobných smeček slyším, že to myslí doopravdy a jejich metal je mi bližší, asi jako pověstná košile pro mrtvého. Nehledejte žádné složitosti, ani zbytečnosti. Vše jest náležitě ohlodáno na kost, až do morku. A já si tak v klidu můžu užít magicky přitažlivý death thrash metal, spoustu energie, nadšení pro hudbu jako takovou. Brazilci znovu potvrzují, že v jednoduchosti je vypálena opravdu velká síla. Rituál!


sumarizace:

"March of Death" je albem, které je inspirováno alby legend POSSESSED, CELTIC FROST, VENOM, SLAYER, HELLHAMMER, APOCALYPTIC RAIDS. Jedná se přesně o ten druh hniloby, který vás bude provázet vašimi nočními můrami. Budete se bát kouknout pod postel, jestli tam čistě náhodou není váš vlastní stín. Můžou mě pálit rozžhaveným železem, svěcené vody se budu dál bát. Jsem starý rouhavý padlý mnich, který se podobným nahrávkám bude vždycky klanět. Mají v sobě totiž obrovskou porci síly, hniloby, energie a opravdovosti. Obraťte všechny kříže směrem dolů, zapalte černé ohně a vyžeňte lidem z těl jejich slepou víru. Tohle je death metal, říznutý thrashem, který se bude jednou hrát na konci našeho světa. Inferno! Peklo! Smrt! Skvělá temná nahrávka!


Asphyx says:

"March of Death" is an album which is inspired by albums by the legends like POSSESSED, CELTIC FROST, VENOM, SLAYER, HELLHAMMER, APOCALYPTIC RAIDS. It is exactly the kind of rot which will go through your nightmares. You will be afraid to look under your bed because there might be your own shadow. They can burn me with a frosted iron, holy water will continue to fear. I am a blaspheming fallen monk who will always worship similar records. They have a great portion of strength in them, rot, energy and realness. Turn all crosses upside down, fire up black fires and burn out the black blind belief from people´s bodies. This is death metal combined with thrash and one day it will sound during the end of the world. Inferno! Hell! Death! Great dark album!


tracklist:
1. March of Death
2. Anger
3. Heading to the Coven
4. Dead Brain, Living Skull
5. Black Star
6. Harder
7. Among Damneds and Fools
8. Praise the Horns
9. Cold Embrace
10. Black Death
11. In the Dead Hour
12. Fool Dethroned


band:
Dyd Bastard - Vocals/Guitars
Diabolic - Bass
Bitch Hünter - Drums

Recenze/review - RAVENOIR - The Darkest Flame Of Eternal Blasphemy (2021)


RAVENOIR - The Darkest Flame Of Eternal Blasphemy
CD 2021, Gothoom Production

for english please scroll down

Občas ve svých snech utíkám. Před velkou slintající příšerou, která má na rukou dlouhé drápy a ostré zuby. Už cítím její dech. Omylem vběhnu do močálů a musím našlapovat opatrně. Jeden neopatrný krok, jedno hlasité zašeptání a je po mě. Tentokrát jsem se ze své noční můry neprobudil. Poslouchal jsem totiž již několik dní nové album RAVENOIR. Byl jsem ihned stažen do bažiny a teď se už jenom jako nějaká loutka vznáším na hladině.

Za touhle smečkou stojí parta zkušených muzikantů, kteří se rozhodli hrát metal spíše v jeho syrovější a surovější podobě. Vrátili se ke kořenům, do doby, kdy teprve styly jako black metal, death, thrash vnikaly. Zahalili mě do krvavého závoje a pozvali na dlouhý výlet do záhrobí. 

Rovnou na začátek napíšu, že jediné, co mi na desce vadí, tak je délka některých skladeb. Spousta motivů se dle mého až příliš často opakuje. Vynikne tím sice temnota, ale songy ztrácejí na razanci. To je ale asi tak vše, co lze albu vytknout. Jinak je "The Darkest Flame Of Eternal Blasphemy" takovým gurmánských zážitkem pro všechny obdivovatele nočních můr. Alesh AD (ROOT) má nejen svůj vlastní a originální kytarový rukopis (riffy jsou opravdu parádní), ale i hlas vhodný do močálů. Nahrávka není jen bokovkou protřelých a zkušených muzikantů, projektem, kterých má každý dnes spousty a většinou za nic moc nestojí, ale také kusem velmi dobře ukovaného metalu z kvalitní oceli. Zakaleni v dávných dobách mezi nás vyvrhli poctivý kus muziky, která se nejen dobře poslouchá, ale také ve mě dokáže rozdmýchat emoce. O zlých snech jsem již hovořil, ale při poslechu cítím zlo a tmu doopravdy, doslova hmatatelně. O zvuku, obalu a produkci netřeba diskutovat, vše je samozřejmě v nejlepším pořádku. Osobně se mi nejvíc asi líbí, že z desky slyším nadšení pro hudbu jako takovou, radost z hraní, feeling, drive, chvění. Není jen kusem poctivého řemesla, ale i záhadnou bytostí, která právě přišla z mokřadů. Myslím, že fanoušci třeba takových BATHORY, CELTIC FROST, IMMORTAL, ale i DEATH, POSSESSED, VENOM, by mohli být navýsost spokojeni. Nechte se zahalit do krvavé mlhy! 


Asphyx says:

Sometimes I run in my dreams. In front of a large drooling monster that has long claws and sharp teeth on its hands. I can already feel her breath. I accidentally run into the swamps and have to tread carefully. One careless step, one loud whisper and it's over. I didn't wake up from my nightmare this time. I have been listening to the new album RAVENOIR for several days now. I was immediately dragged into the swamp and now I am just floating on the surface like a puppet.

Behind this band is a bunch of experienced musicians who have decided to play metal in its rawer form. They went back to their roots, to a time when styles like black metal, death, thrash were just arise. They wrapped me in a bloody veil and invited me on a long trip to the grave.


I'll write right at the beginning that the only thing that bothers me on the record is the length of some songs. In my opinion, a lot of motifs are repeated too often. The darkness stands out, but the songs lose their intensity. But that's about all the album can be criticized for. Otherwise, "The Darkest Flame Of Eternal Blasphemy" is such a gourmet experience for all nightmare admirers. Alesh AD (ROOT) has not only his own and original guitar signature (riffs are really great), but also a voice suitable for swamps. The recording is not only a side project of seasoned and experienced musicians, a project that everyone has a lot of today and usually is not worth much, but also a piece of very well forged metal from quality steel. Cloudy in ancient times, they threw out an honest piece of music among us, which not only listens well, but can also stir up emotions in me. I've talked about bad dreams before, but when listening I feel evil and darkness really, literally tangibly. There is no need to discuss sound, cover and production, everything is of course in the best order. Personally, I probably like the most that I hear from the record a passion for music as such, joy of playing, feeling, drive, vibration. It is not only a piece of honest craftsmanship, but also a mysterious creature that has just come from the wetlands. I think that fans of such BATHORY, CELTIC FROST, IMMORTAL, but also DEATH, POSSESSED, VENOM, could be extremely satisfied. Let yourself be shrouded in bloody mist!


tracklist:
01 – Nocturnal Initiation (Proloque)
02 – Ravenoir
03 – The Darkest Flame Of Eternal Blasphemy
04 – In The Sign Of The Horns
05 – From The Dead Shadows Of The Void To Eternity (Intermezzo)
06 – Blood Pact
07 – Dark Vision
08 – Hellfire´s Icon
09 – Alter Ego

band:
Alesh AD - kytara, zpěv
Igor Hubík - basa
Patrik Sas - bicí
Jakub Maděryč - kytara


TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine