DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 11. července 2017

Interview - AZARATH - The main theme of this album is Death.


Interview with Polish legendary death metal band - AZARATH.

 Answered Bart.

 Translated by Markéta, thank you!

 Recenze/review - AZARATH - In Extremis (2017)

Ave AZARATH! I have been listening your novelty named „In Extremis“ for some time and I am still discovering new and new pieces of darkness. To be honest I did expect a really good job from you, but I haven't expected that you will kick my ass as much as you did. I think that the album is really great. What feedback do you have from the fans, what about the reviews?

BART: Ave! Thanks a lot! We have really great feedback from the fans, and we got plenty of emails, messages or comments from them. The reviews are mostly good and very good. So we could be satisfied if someone else besides us likes our creations. 

Have you already played some songs from the novelty in concerts? What are the fans' reactions? Do you have any potential hit? My personal guess woult be the second piece, "Let My Blood Become His Flesh".

BART: Yes, your guess is good:) On Inferno Festival we’ve played “Let My Blood Become His Flesh” together with “At The Gates of Understanding”. For upcoming shows and tour we will also play “Annihilation” and “Slain God”. So those are the songs we’ve chosen to play live in the nearest future. 

Lyrics are sometimes being forgotten in death metal. You are singing about darkness, death, satanism. What are the lyrics on the new album about and who wrote them? Are you trying to communicate something by them, to convey some message?

BART: The main theme of this album is Death. The best way to understand the point is to spend some time with music and lyrics. All lyrics were written fifty-fifty by Necrosodom and Malahida (our friend). 


The new album has a really dark and sharp sound but still slightly different from previous albums. The album is signed by Haldor Grunberg, why this change? Your previous recordings was at famouse Wieslawskich. Personally, I have no comments on the sound, but I have heard the opinions that the drums are too forward and the vocal is not heard.

BART: We have recorded this album in several recording studios with several sound engineers, I mean each instrument in different studio. And finally with all recordings done we moved to Maq Studio to mix and master album with Haldor Grunberg/Satanic Audio. We’ve wanted to achieve dark and sharp sound with really powerful and live sounding drums. I won’t agree that drums are too forward. They just sound so powerful and live, not as plastic computer machine samples like in many present recordings. Talking about vocals I also heard that they are too loud, so you can see how different opinions, based on personal feelings, we can face :) 

The album has a great cover. The author is Marta Promińska. Why she? I have to say that the cover exactly expresses what's happening on the novelty. It is cool, raw, rough, as well as music on "In Extremis". How did you chose the theme? Was it from already prepared work or Marta Promińska heard your music and it inspired her? The last record cover made Zbigniew Bielak. Why this change?

BART: Great to hear that! Marta is Inferno’s wife so she was present at the whole creation process. Since we started guitars’ work, that me and Inferno always do at the beginning, playing riffs both together many times at their home, until recorded rehearsals and ready lyrics as well the whole album concept. So Marta was being inspired during all that time and I final work express exactly the main theme of the album. And I could say that seeing how the painting evolve was also inspiring for us. We are very proud and satisfied with this cover artwork. 

After the release of the album I read that the singer and guitarist Necrosodem is leaving. Nowhere did I find out why? There is also a question of what will happen next? Are you looking for someone else? And how will it be with live performances?

BART: Decision was made mutually. The reason is simple, if something is not working as it should, we cannot continue and getting tired of each other. So the best solution was to split-up. To make it clear, he did great job for this album and he is great musician. But our cooperation hasn’t worked well in personal issues.

So since about mid May we’ve started cooperation with Martin “Skullripper” from Embrional, who handle vocals/guitar from now. He will play all upcoming shows and tour with us and then we will made final decision. 

There has been a long six years between this album and the past "Blasphemers' Maledictions. Why, so long? Was not there time, money, ideas?

BART: We are an independent band, working under any pressure from any label and it’s very comfortable. We record when all music is ready to go and we are 100% satisfied with that. We started recording in March 2016,and mixed and mastered the album in November 2016, so there is 5 years between recordings process. When we had album ready we started talks with record labels and finally set up the deal with AGONIA Records. 

You're not a band that has performed too often. I do not know how in Poland, but I have not seen you on a tour for a long time. What about you and concerts? Will you also visit us in the Czech Republic in the near future?

BART: Yes, it was December 2011 when we toured Europe with Marduk and Triptykon. We don’t play often but we try as many as we can. Instead of Inferno we have ordinary jobs, we live in different areas of Poland, and we have to keep in mind our live session drummers schedule, so it is not easy logistically to play often. We will tour Europe in September, but I don’t know yet if Czech Republic is also planned. 

You are already witnesses today. When you compare your beginnings and the present, has the time changed a lot? I mean the approach of fans, labels, promoters. I often hear that "it's not the way it used to be." What do you think?

BART: At present you have big fans approach via social media, emails. At the beginnings (early 90’s as I started) there were personal traditional letters and they have a charm if you know what I mean. Shows were much more crazy, you could never expect what would happen. Nowadays everything is professional, or almost professional. Venues, equipment, promoters and all that stuff. Contact with labels, magazines, promoters is much easier, from the band point of view, and with the band as well from the others. The point is that if you have the metal in your heart and soul then elapsing time and present modernity really don’t matter. 

The phenomenon of the present era is the internet. Sometimes seems to me that some people do not live elsewhere. What is AZARATH's relationship to music downloads? Lots of "fans" just download music, watch the show on the youtube and the physical medium is just a matter for "old dudes". I wonder how do you perceive this "phenomenon" ?

BART: I still buy CDs. Of course I use the internet and listen to albums on youtube or online anywhere, but if I like the album I buy it. And we can notice nowadays the reborn of LPs, the selling of them is growing now. Maybe the physical medium is something like “old school”, for old dudies as you said, but we cannot fight with modern progress. If someone prefers to have the album digitally (downloading, spotify, itunes or so) it’s up to them. And it is noticeable that digital selling is big part of market nowadays. But as I said, I prefer to have the album and the booklet, lyrics, cover, graphics in physical form and I love the smell of just unpacked album. 

What about the plans of AZARATH in the upcoming months?

Bart: On 10th August we will play at Party San Open Air. Then for September European tour is planned as well Polish tour on Sept/October. All dates should be revealed soon. 

Thank you very much for the interview. I wish your new album good sales and gigs full of crazy fans and I'll look forward to meeting you again somewhere!

BART: Thanks! September is coming!


Azarath on-line:
Facebook: http://facebook.com/AzarathBand
Webstore: http://www.azarath.pl
Band contact: azarathofficial@gmail.com
Press contact: promotion@agoniarecords.com

Agonia Records:
Website: http://agoniarecords.com
Webshop: http://tinyurl.com/agoniashop
Facebook: https://facebook.com/agoniarecords
Twitter: https://twitter.com/agoniarecords
SoundCloud: https://soundcloud.com/agoniarecords
Bandcamp: https://agoniarecords.bandcamp.com
Instagram: https://instagram.com/agoniarecordsof...
YouTube: http://youtube.com/AgoniaRec

Recenze/review - HELSLAVE - Divination (2017)


HELSLAVE - Divination
EP 2017, vlastní vydání

 Tělo je lepší před zmrazením naporcovat. Nejprve ostrým nožem prořízneme kůži na prsou a maso oddělíme od kosti. Můžeme nakrájet na plátky. Pak odřízneme stehna a ruce. Maso rozdělíme do igelitových sáčků a pak je jen na vás, kdy jej vyndáte. Doporučuji podávat již trošku nahnilé a poslouchat k tomu novou desku italských HELSLAVE.

 Švédský death metal zdá se už dávno opustil Skandinávský poloostrov a žije si svým vlastním chladným životem různě po zemi. Tentokrát bych vás rád pozval do Říma, do jedné staré krypty, kde dali nemrtví pokyn, aby členové jejich řádu vydali letos album s názvem "Divination". Pojďme si spolu zachřestit pytlem plným prašivých kostí. 



EP "Divination" je plné odkazů za klasiky žánru jako BLOODBATH, DISMEMBER, EVOCATION, DESULTORY, HYPOCRISY, AT THE GATES. Musím napsat, že pánové jsou plně oddáni tomu, co hrají. Z jejich hudby je to cítit a všechny čtyři songy stojí rozhodně za pozornost. HELSLAVE jsou jasným důkazem, že švédský death metal se dá hrát i jinde, než v zemi původu a že se dá hrát velmi dobře. Ohlodal jsem již všechny kosti, vysál morek a zbývá mi už jen dutina lebeční. Bývaly v ní ukryty nečisté myšlenky a i dnes, po mnoha letech, obsahuje velké množství chladu, energie a smrt. Stejně jako letošní album "Divination". Skvělá morbidní práce!


sumarizace:

HELSLAVE nám na své novince jasně ukazují, že dobrý švédský death metal se dá hrát i v Itálii. Albem jsem od začátku až do konce absolutně stržen a pohlcen. Je jako přitažlivý magnet, plný utrpení, chladu a smrti. Italové umí krásně balancovat mezi rychlými a pomalými pasážemi. Líbí se mi jak zvuk, tak jednotlivé nápady. Nahrávka působí zvláštním smutným dojmem. Evokuje ve mně vzpomínky na poslední věci člověka. Jsme prach a v prach se obrátíme! Jako celek je CD krásnou ukázkou velmi dobrého řemesla, zběsilosti a šílenství. Pokud máte rádi devadesátá léta v jejich nejlepší formě, tak budete určitě spokojeni. "Divination" působí jako seknutí sekyrou přímo do hlavy. Rozpůlí vás na dvě části. Jedna bude pařit jako o závod a druhá spočine v nekonečném utrpení. Švédský death metal z Itálie, který vás spálí mrazem! Vynikající záležitost.

Asphyx says:

 HELSLAVE shows us on their new album how good is Swedish death metal played in Italy. This album broke me down and I was absolutely absorbed since the begging. It is like a magnet, full of misery, cold and death. Italian maniacs knows how to balance between fast and slow passages. I like the sound and the ideas. This record feels interestingly sad. It evokes memories of last possessions of man. We are just an ash and we will be ash again! As a whole this CD is a nice example of good work, furiousness and craziness. If you like the 90th in its best from you will be satisfied with this album. "Divination" feels like a cut of axe right into a head. It will cut you in half. One half will go crazy for parties and the other half will be dead in the infinite misery. Swedish death metal from Italy which will burn you with coldness! Amazing!

band:
Diego (vocals)
Jari (guitar)
Lorenzo (guitar)
Luca (bass)
Francesco (drums)

http://www.revalverecords.com/Helslave.html
https://www.instagram.com/helslaveband/
https://www.youtube.com/HelslaveBand
https://www.facebook.com/helslave/

Few questions – interview with death metal band from Italy - HELSLAVE.


Few questions – interview with death metal band from Italy - HELSLAVE. 

answer guitarist Jari

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play , etc.?

Ave, we are Helslave from Rome, Italy and we play death metal since 2009.

I would define our style like a mixture of the Stockholm death and Gothenburg melodeath sounds, with some slight black metal contaminations here and there. Following an ep and a full lenght, we just released a new ep entitled „Divination“, out via Black Market Metal label. 

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

The recordings took place in Rome, at Stefano Morabito's 16th Cellar Studio, with whom we have already worked back in 2013 for our first ep. Besides being a friend and a great producer, he is also a great connoisseur of the genre we play, it's always very stimulating to work with him.

For the mixing and mastering process we sent everything to Sverker Widgren's Wing Studios in Stockholm, we love his works, especially with Demonical. For this release we were looking for a 100% swedish death metal sound and both did a fantastic job to achieve it, we are really satisfied with the result!

How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

Divination has been released both in digital e Cd format...666 copies to be precise!

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with? 

The themes of the lyrics refer to the world of the necromancy and divinations, as the title suggests. The inspiration came from the ancient oracles of death, like the greek Nekromanteion, places where people tried to estabilish contacts with the world of the dead through rituals and sacrificies . We wrote the lyrics in collaboration with our new singer Diego, trying to evoke that imaginary at the best.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important? 

The logo has been realized by Patrik from Chainsaw Design, already guitarist of swedish death metal band Gravebomb. We manage our social pages by ourselves, with the help of our manager Tito. We can't really define ourselves a „social“ band, however nowdays social networks (as the other channels like youtube,bandcamp) are indispensable to promote the music and give the fans all the news about releases, live gigs etc. and receive their feedback as well.

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

We sent the ep around, and the feedbacks have been very positive, but it was a little hard to find a good proposal for the release. We simply chose the label that proposed us the best offer and met our needs, which happened to be Black Market Metal label, we are very satisfied with them.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

Each one of us has his own musical background and favourite bands, but I can say that we are all fans of death and melodeath swedish scene, we listen to a lot of 90's bands, from the mainstream to the more underground ones. That's where the main inspiration for our music comes from, we always wanted to play this genre.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

See answer above

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best? 

I couldn’t remember the exact number, but it has surely been more than fifty gigs, we played a lot in the roman underground scene in the early days. Then, step by step, we managed to bring our music also outside the borders of the country. 

Personally I like both club and festival gigs, each one have his pros. The best live was at Metaldays '14 in Slovenia, we shared the stage with a lot of great bands of which we are fan, and even though nobody knew us, the response of the audience has been great, really good times!

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

Our plan in the near future is to play as much as possbile to promote Divination. Besides ETEF we already have some festival booked in Italy and Netherlands, with great bands such as Grave and Master. Meanwhile we are writing our second full lenght that will probably be ready during 2018, we want to share our music and passion with more and more metalheads from all over the world.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?


Thanx for the interview.

Thank you for the support, see you at Etef '17!

pondělí 10. července 2017

Recenze/review - ORIGIN - Unparalleled Universe (2017)


ORIGIN - Unparalleled Universe
CD 2017, Agonia Records

 for english scroll down please

 Představte si, že vás někdo přiváže k mřížím a blíží se k vám s rozbrušovačkou v ruce. Cítíte zvířený vzduch, do těla se vám začíná vkrádat strach a nakonec jste rádi, když se vám kotouč poprvé zakousne do tváře. Ano, nová deska ORIGIN vás rozemele na malé kousky.

 Samozřejmě, musíte mít mysl nasměřovanou na extrémní technický death metal. Jinak půjde celé tohle nekonečné preludování zcela mimo vás. Osobně mě album baví jak kdy a jak co. Obdivuji hráčské umění, ale zvuk mi přijde sterilní, nápady již dříve slyšené a připadám si, že desku nahráli stroje a ne lidé. Dovedu ale pochopit uznalé výkřiky fanoušků, i blahořečení tlaku a energie, které jsou z "Unparalleled Universe" cítit.



"Unparalleled Universe" je albem, které se pohybuje někde mezi mantinely, které nastavili HATE ETERNAL, WORMED, DECAPITATED, CRYPTOPSY. Potud je vše v nejlepším pořádku. Mě ale chybí živočišnost, takhle mám pocit, že někdo na počítači upravil pár stop, přidal ultra zběsilé kmitání po strunách a nezbytný kousek chaosu. Možná jsem na podobné nahrávky už starý, ale já obdivuji na hudbě trošku jiné hodnoty, než jen poměřování, kdo hraje rychleji a zběsileji. Každopádně, pokud tento styl vyznáváte, budete navýsost spokojeni a nadšeni. Zkrátka a jednoduše, pro mě se jedná o takové "obyčejné dobré technické death metalové album", nad kterým se budou všichni rozplývat. Budiž vám přáno. Já se raději vrátím do pekla.


Asphyx says:

Imagine that someone gets you to the bars and approaches to you with a cutter in his hands. You feel animal air, fear is getting into your body and in the end you are glad that the disk bites your face. Yes, new album by ORIGIN will smash you into small pieces.


Of course, your mind has to be focused on extreme technical death metal or this whole infinite prelude will just go pass you. Personally I really enjoy this album from time to time. I admire the players´ craft but the sound feels too sterile, ideas are not original and were heard before and it seems that this album was recorded by machines not people. But I can understand the yelling of fans who beatify the pressure and energy which you can feel on the album “Unparalleled Universe”.

“Unparalleled Universe” is an album which moves somewhere between barriers which were set by HATE TERNAL, WORMED, DECAPITATED, CRYPTOPSY. So far so good. But I miss some animality, because I feel that someone just added some tracks on the computer, added ultra-violent vibrations on strings and a necessary piece of chaos. Maybe, I am just too old for these songs but what I admire on music are different values. Not just metering who plays faster and more furious. Anyway, if you like this style, you will love it. In short, for me this is “an ordinary good technical death metal album” which will everyone like. Why not, but I rather go to the hell again.


Tracklist:
1. Infinitesimal to the Infinite
2. Accident and Error
3. Cascading Failures, Diminishing Returns
4. Mithridatic
5. Truthslayer
6. Invariance Under Transformation
7. Dajjal
8. A Burden of Prescience
9. Unequivocal
10. Revolución (Brujeria cover)

band:
Jason Keyser - Vocals
Paul Ryan - Guitars/Vocals
Mike Flores - Bass/Vocals
John Longstreth - drums

Recenze/review - ROGGA JOHANSSON - Garpedans (2017)


ROGGA JOHANSSON - Garpedans
CD 2017, Chaos Records

 Další sbírka sebraných death metalových spisů se opět zaobírá severským chladem. Co taky jiného od nezničitelného Roggy Johanssona čekat? Patřím k dlouhodobým fanouškům jeho tvorby a tak jsem si nemohl jeho novinku "Garpedans" nechat ujít. Jedná se o typický, mrazem prolezlý smrtící kov, který se nijak nevymyká jeho dalším kapelám. Možná je vzdušnější, odlehčenější a atmosféričtější. Pro někoho se bude jednat jen o další zásek v řadě, pro moji maličkost je ale nová deska dalším velmi příjemným setkáním na švédském hřbitově.

"Garpedans" je opět plné typických Roggových melodií, ostrého dunivého vokálu a samozřejmě nezbytné "rebelie", která k severským kapelám patří, jako stigmata. Někdy si říkám, jak by mohlo být příjemné žít v zemi, kde koncertují podobné skupiny. Zatímco u nás brázdí pódia stále stejné vyšeptalé rádoby ikony, v tamních klubech zní old school death metal. Místní na něj možná nadávají úplně stejně jako my na ty naše primadony, ale stejně jim to závidím, jako nic jiného. Rogga je zkrátka klasik a jiný nebude. Jednou vynikající, jindy horší, ale pořád si drží laťku pořádně vysoko. Mladé tahle deska asi moc bavit nebude, techničtěji zaměření posluchači dokonce ohrnou nos, ale já budu dál tančit na hrobech našich death metalových předků. Stejně jako Rogga. Dobrá práce!


sumarizace:

Další album ROGGY JOHANSSONA je velmi dobrou poctou švédskému death metalu. Songy byly složeny s nadšením a hnilobou v srdci. Staré hroby jsou opět otevřeny, kříže obráceny směrem dolů a exhumovány staré death metalové postupy. Novinka byla zahrána ve stínu rozpadlých náhrobků s maniakálním nadšením. Kosti zase praskají, lebky se smějí do tmy a já si užívám old school death metal toho nejryzejšího provedení. Líbí se vám na hudbě poctivost, opravdovost a reálný základ? Milujete zvuk a pořádky devadesátých let? Potom jste zde správně. Album má velký drive i feeling. Víka od rakví opět praskají! Tohle CD je nutností pro každého poctivého fanouška. Švédský death metal, který připomíná seknutí sekerou přímo do vaší hlavy! Skvělá severská záležitost!

Asphyx says:

The next album ROGGA JOHANSSON is a very good  tribute to the Swedish death metal. The songs were composed with ardour and rot in the heart. Old graves are opened again, the Cross is turned downwards and the old death metal methods are exhumed. The news was played in the shadow of broken tombstones with manic enthusiasm. Bones are cracking again, skulls are laughing in the darkness, and I'm enjoying the old school death metal of purest version. Do you like the music of honesty, sincerity and a real basis? Do you like the sound and the orders of the nineties? Then you are right. The album has great drive and feeling. Lids from the coffins are bursting again! This CD is a must for every honest fan. Swedish death metal, that resembles a chop with an axe directly into your head! Great Nordic thing!

Tracklist:
01. At Mountain Garpe
02. A Seal Has Been Broken
03. The Thrower of Boulders
04. Under Unknown Skies
05. Turned into Stone (But Not Forgotten)
06. Garpedans
07. Where It Feasts
08. A Tool of Great Pain
09. Mordbrand

band:
Rogga Johansson - everything

Recenze/review - SUFFERING HOUR - In Passing Ascension (2017)


SUFFERING HOUR - In Passing Ascension
CD 2017, Blood Harvest

 Sedávala u řeky a pořád si přikládala pistoli k hlavě. Vídával jsem jí se zastřeným pohledem, zahleděnou do sebe. Nikdo ji neposlouchal, nikdo ji neměl rád. Alespoň si to myslela. Ten večer se na mě podívala pohledem plným krve a její tělo i mysl se rozplynula ve studeném proudu řeky. 

 Blackem načichlý death metal od amerických tmářů SUFFERING HOUR doslova vybízí k šíleným činům. Slyším z něj bědování nemrtvých, ozvěny ze záhrobí a pořád před sebou vidím očí dívky, na kterou byl tenhle svět až příliš zlý. Hudba je zde opravdu mimořádně depresivní, nechutná, špatně stravitelná. Jakoby byl člověk najednou zabalený do deky utkané ze samých malých háďat. Stojím na hraně vysokého domu a přemýšlím, kdy bude nejlepší skočit. Mám na uších sluchátka s "In Passing Ascension" a doslova cítím, jak se dole rozbiji na tisíc částí o tvrdou studenou zem.



"In Passing Ascension" je mimořádně silným albem, na kterém je možné zaslechnout vlivy IMMOLATION, INCANTATION, VIRUS, MAYHEM, MGLA a samozřejmě MORBID ANGEL. Netřeba ale hledat podobnosti, hudba se má poslouchat pro radost. Tentokrát je ale veškeré mé vnímání černé, zlověstné, rituálně nepříjemné. Jsem zavřený v kleci, na věky věků a na dřevěném stole přede mnou je nůž. Je jen na mě, kdy své trápení ukončím a nebo se dál nechám touhle deskou nahlodávat, abych pak poznal samotné šílenství. Atmosféricky laděné riffy, šumnost opuštěných hrobů, smutek, který ve vašem nitru vyvěrá, když vás někdo zradí. Tohle všechno zde slyším a ještě mnohem víc. Vynikající black death metal, u kterého si ustřelíte hlavu brokovnicí. 


sumarizace:

SUFFERING HOUR na své první dlouhohrající desce působí jako vyslanci temnot! Album připomíná ozvěny ze samotného podsvětí. Nihilisticky znějící motivy, chorobný vokál, smrt ve vašich očích. Všechno tohle na novince naleznete. Doslova mě fascinuje zlá a ošklivá nálada celé nahrávky. Takhle nějak si představuji, že zní samotné peklo. SUFFERING HOUR se pohybují na hranici mezi naším a oním světem s morbidní elegancí. Hudba zde připomíná zápach zahnívajícího masa, zákeřnou nemoc, po které začnete hnisat zaživa. Je jako prasklý vřed, plný špíny a zkažené krve. Death/black metal, který vás přenese do záhrobí! Absolutní inferno!

Asphyx says:

SUFFERING HOUR are on their first full-length album like envois of darkness! The album recalls the echoes from the underworld itself. Nihilistic sounding themes, morbid vocals, death in your eyes. All these can you find on the new album. I'm fascinated by bad and ugly mood of the record. This is how I imagine sounds of hell. SUFFERING HOUR move on the border between our and other world with morbid elegance. The music here reminds the smell of rotting meat, insidious disease, because of you start to fester alive. It's like a ruptured ulcer, full of dirt and rotten blood. Death/black metal, which takes you to Hades! Absolute inferno!

Tracklist:
01. Insufferable Scorn
02. For the Putridity of Man
03. Devouring Shapeless Void
04. The Abrasive Black Dust
05. Withering Microcosmos
06. Through Vessels of Arcane Power
07. Procession to Obscure Infinity
08. Empty Avowls

band:
DgS - Verbal Anguish & Wormhole Summoning
YhA - Diabolical Phosphene Sorcery
IsN - Astronomical War Detonations

https://www.facebook.com/SufferingHourMetal/
https://bloodharvestrecords.bandcamp.com/album/in-passing-ascension-cd-12lp
http://www.bloodharvest.se/

neděle 9. července 2017

Recenze/review - SAMSARA - When The Soul Leaves The Body (2017)


SAMSARA - When The Soul Leaves The Body
CD 2017, Slovak Metal Army

 Občas na člověka přijdou velké chmury. Jakoby tělo potřebovalo vypnout, schovat se do stínu a tam načerpat sílu z nicoty. Přetaženi dnešním zběsilým světem hledáme alespoň malé kousky klidu a spočinutí. Zastavte prosím čas! Chci jen sedět, přemýšlet schoulený do sebe a poslouchat muziku!

 V momentech mezi bděním a sny jsem ocenil prvotinu slovenských funeral doomařů SAMSARA asi nejvíce. Stali se mým průvodcem přes roztouženou řeku Styx. Seděl jsem uprostřed chaosu, na lavičce velkého města. Koukal jsem do dálky a všechno to lidské hemžení mi připadalo tak pomíjivé. Hudba má být o emocích, o pocitech a ty mé z desky "When The Soul Leaves The Body" jsou neskutečně "smutně nadšené". Jak byste definovali plačtivý úsměv? Slova nejsou důležitá, hlavní je ledová duše. A mrazu je na této nahrávce více než dost. 


SAMSARA jsou pohřebně rozvážní, jako řečníci na panychidě za člověka, kterého měli ostatní rádi. Slyším zde ozvěny MY DYING BRIDE, lehkost SCEPTICISM, odvážnost AHAB, jiskrnost SHAPE OF DESPAIR. Jsou to ale jen náznaky, ozvěny potichu našlapujících umrlců. Skvělý je zvuk, obal i hlas, zádumčivě mručivý a perfektně dotváří celkovou atmosféru. Melodie jsou dlouhé, jakoby zatěžkané svědomím. Čichám v nich obrovskou dávku smutku a oddanosti stínům. SAMSARA mě rozložila na atomy a stala se mým soukromým objevem. Chodím šerou ulicí, lampy poblikávají do rytmu a já marně hledám včerejší den. Pokládám květiny na hroby svých předků a uvědomuji si, že čas je nám zde přesně vyměřený. Dnes už vím, že poslechem alba "When The Soul Leaves The Body" z něj vždy rád ukrojím velký díl. Funeral doomové album, které dovede zmrazit myšlenky! Dovolte mi, abych kapele vysekl poklonu až k zemi! Prach jsme a v prach se obrátíme. Vynikající!



Asphyx says:

Occasionally, there are big clouds. As if the body needed to turn off, hide in the shadows and draw power from nothing. Drawn by today´s frantic world we look for at least small pieces of peace and rest. Please, stop the time! I just want to sit down and think, be hunkered down and listen to music!

In the moments between waking up and dreaming I appreciated the most the very first album by Slovak funeral doom band SAMSARA. The have become my guide through the stretched Styx River. I sat in the middle of chaos, on a bench in a big town. I looked to the distance and all the human tingling seemed so transient. Music should be about emotions, feelings. My feelings and emotions are unbelievably “sadly excited” thanks to the album “When The Soul Leaves The Body”. How would you define a crying smile? No words are needed, the main thing is the ice soul. And there is a lot of frost on this album. 

SAMSARA are funereally prudent, like speakers on a memorial service for a man who was loved by other people. I hear echoes of MY DYING BRIDE, lightness of SCEPTICISM, temerity of AHAB, spark of SHAPE OF DESPAIR. But these are just hints, echoes of silently walking corpses. The sound is great, also the cover and vocal, gloomy gruesome all of this perfectly sets the overall atmosphere. The melodies are long, like they were burdened with conscience. I smell a huge dose of sadness and devotion to the shadows. SAMSARA spread me into atoms and it became my private discovery. I walk through a dark street, lamps are flickering in the rhythm and I cannot find the previous day. I lay flowers on the graves of my ancestors and I realize that time for each of us is accurately allocated. Today, I know that I am happy to cut a little bit of my time with listening to the album “When The Soul Leaves The Body”. Funeral doom album which can freeze your thoughts! Let me bow down in front of this band! We are dust and we will be dust. Excellent! 


Tracklist:
01. When The Soul Leaves The Body 09:00
02. The Letter About Knowledge 08:51
03. The Calling 11:58
04. It´s Close 01:44
05. Between Two Worlds 13:43
06. In Anxiety 10:10

band:
Brigita Lorincová - basgitara
Nickolas Vereš - bicie
Peter Mareš - gitary
Tiberius Diabolos - vokály, gitary  

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh stý - Tak a máš to, seš dospělej...


Příběh stý - Tak a máš to, seš dospělej...

Podmínky pro moji zkoušku dospělosti nebyly zrovna ideální. Máma se jako na potvoru s otcem zhádala takovým způsobem, že si zase vyhrožovali rozvodem. Odešla k tetě, i s bratrem a já zůstal celý maturitní týden sám s opilým tátou. Ten pil vodku z lahve, nadával na celej svět a já nevěděl, jak pořádně vyžehlit košili a vyčistit kvádro, abych mohl předstoupit ve škole před komisi.

Nemít Káču, asi bych šel v džínách. Byl jsem nevyspalý, protože ke mě pořád chodil otec a buď klel jak dlaždič a nebo plakal. Kdo jste někdy žil s alkoholikem, asi víte o čem píšu. Byl na něj, na kdysi silného chlapa a rovného a hrozně hodného tátu, šílený pohled. Bylo mi do breku, nevěděl jsem co říct a pořád se nemohl rozhodnout. Půjdu za mámou? Nebo tady zůstanu.

Paní Kačenková mi vyžehlila košili, Káča i celá parta mě na panelech poplivali pro štěstí, ale nakonec jsem v tom byl sám. Jen já, s nadrceným učivem v hlavě a kupou starostí s rodinou. Líp to fakt dopadnou nemohlo (uff), říkal jsem si, když jsem si pro povzbuzení pustil kazetu koncertu AC/DC. Postupně jsem se dostával do nálady, přestalo se mi chtít spát a začal jsem trošku blbnout. Pak jsem si natrhl kalhoty v rozkroku. "Do prdele..":zařval jsem tak nahlas, že mě soused, který přišel ráno z noční směny, ihned okřikl.

Musel jsem za Janou, která dělala kousek vedle v potravinách. Zatáhla mě do kumbálu pro prodavačky, svlékla z kalhot a smála se mým trenýrkám. Jo, dva chlapi v bytě, z toho jeden sedmnáctiletej a druhej kořala, to pak některý věci rychle dochází (třeba prádlo). Zašila mi díru, co to jen šlo, dostal jsem obrovskýho hubana na pusu a přání, abych to zvládl. Byla ve mě malá dušička.

První den jsme ráno nastoupili do dvojřadu jako na vojně a byli rozděleni do skupin podle předmětů. Jako jeden z mála jsem si místo jazyka vybral matematiku. Několik rovnic, ani geometrie mě nemohly rozhodit. Měl jsem štěstí na otázky. Jen jsem se asi dvakrát zasnil, protože když jsem se o svatém týdnu tuhle látku učil, měla na sobě zrovna Kačenka na chalupě jen kalhotky. "Nezapomeň si po sobě pořádně zkontrolovat postup a dvakrát podtrhnout výsledek, máš to dobře": pošeptal mi učitel do ucha a já doslova upustil páru. Ten rok jsme měli výsledek dobře jen tři z celého ročníku. Zbytek z matematiky musel opakovat na podzim.

Odpolední grilování z odborných předmětů patřilo k tomu nejhoršímu, co jsem zatím na škole zažil. Komise složená z učitelů, kterým vadily mé dlouhé vlasy, neustálé vtipné připomínky a nezájem o učivo, mi to dala všechno pořádně sežrat. Byl jsem ale dobře připravený. Hrozně utahaný, ale uměl jsem. Párkrát jsem sice zaváhal a ke konci málem usnul, ale dal jsem to. Za dva. Byl jsem rád, když jsem odešel na češtinu, kde seděla paní učitelka, která mě měla ráda. A já si vytáhl jako téma Francoise Villona, kterého jsem tenkrát uměl citovat z paměti, oblboval jsem s ním holky. Nechci být neskromný, ale exceloval jsem. Jednička jak vyšitá.

Oznámili nám výsledky prvního dne a já měl obavy z dne druhého. Čekaly mě praktické zkoušky a nebudeme si nic nalhávat, přátelé, ale zrovna k nejšikovnějším jsem tenkrát rozhodně nepatřil. Vylezl jsem ze školy, bílý jako stěna. Káča se na mě vrhla, obejmula mě a zahrnula polibky. Nevím, jak si byla jistá s tím, že jsem prošel, ale ona to věděla! Šli jsme do parku, já usnul na lavičce, s hlavou v jejím klíně. Nechtěl jsem se vrátit domů. Čekaly mě tam jen nadávky, zmatek, chaos a opilý otec. Jenže jít za mámou zase znamenalo vidět její plačtivý obličej a tetu, která byla vždy příjemná jako osina v zadku.

A tak jsme se toulali městem, já se bál jít na pivo a povídali jsme si. Čekal jsem, až se doma zhasne, abych se vkradl do bytu a potají se zachumlal do deky. Nic moc jsem nejedl, jen kousek svačiny, co Káča nestihla sníst. Do pokoje jsem se dostal až za tmy. Otec chrápal na zemi u televize, kde zrovna Bohdalová pronášela nějaké vtipy. Uklidil jsem lahve, zvedl tátu ze země a uložil ho do postele. V lednici byl jen tavený sýr, který nemám rád (hnusný houby!), ale sežvýkal jsem ho málem i s obalem.

Ráno jsem si sbalil do batohu pití a vyrazil jsem. Nástup, pak rozdělení, rozlosování úkolů. Dostal jsem vyrobit řemenici na soustruhu. To by šlo, ulevilo se mi. Ale jen do té doby, než ke mě přišel bývalý komunistický pohlavár, zkrachovalá existence, opilec a teplouš v jedné osobě - dnes učitel v dílnách. Kyselým pachem z huby mě odstrčil od soustruhu, nezapomněl pronést něco o tom, že mi koukají z čepice (baretu) vlasy a že vypadám jako děvka na šukání. Začal obrábět místo mě a já pak dostal trojku. Moc se mu to nepovedlo. Asi bych tu řemenici vyrobil lépe.

Na chodbě, v šerém koutě na mě čekala moje milá Kačenka. Usmívala se a byla taky jedinou holkou, která se přišla podívat na svého kluka. Ostatní měli venku na dvoře matky, otce zemědělce, babičky. Já měl svoji modrou vílu. Už mě zase volali. Za chvíli nám oznámí výsledky.

Z matematiky a češtiny za jedna, z odborných předmětů za dva, z praktických cvičení za tři. Prošel. Všechno to ze mě spadlo. Vystoupil jsem z řady dopředu, poklekl a jako metalový kytarista jsem jemně zapařil. Všichni se smáli. Tedy všichni. Tak třetina, zbytek neudělal. Když o tom dnes přemýšlím a co jsem se doslechl po maturitě, tak se jednalo o takovou malou pomstu všech starých učitelů, kteří novému mladému vedení natruc dělali problémy. Poslední křeč starých komoušů.

Každopádně jsem byl za svůj projev radosti ihned seřvaný. Bylo mi to jedno. Pakárna skončila, začínal život. Tak jsem si to alespoň myslel. Beru Káču do náručí, zvedám ji nad hlavou a roztáčím jí dokola. Mezi vraty do školy stojí máma, ubrečená a s otazníkem ve tváři. "Tak jak?": šeptne a je na ní vidět, že se stydí, že měla být u mě. Obejmu jí, odpustím, protože dávno vím, že žít s naším otcem už dál asi nepůjde. Pohladí mě po tváři, poděkuje Káče, že se o mě starala a odejde zhroucená sama do sebe směrem do města.

Vykračuji si pyšně. Právě jsem udělal maturitu, mám nejkrásnější holku na světě a celý život před sebou. Spustí se déšť, já si roztrhnu košili a zahodím kravatu. Běžíme mezi kapkami vody až k nám domů. Táta je v hospodě, tak se rychle převléknu do džínů, do trička Vader a do čínských kecek. Někdo dole zatroubí. Stojí tam Sabath, starou felicii po okraj narvanou lahváči. 

"Tak a máš to, seš dospělej, vole": zahlásí, když se dozví, že jsem prošel. Naloží nás jak dva šlechtice, stáhne střechu, protože už dávno neprší a jedem městem, troubíme a řveme jak na lesy. Potkáváme babičku, je ze mě nadšená a chvilku jede s námi. Dokonce si dá jedno celé pivo.

Kluci mi pronajali/zamluvili sál v hospodě Na Rychtě dole na Štěpánce. Pivo teče proudem, do toho vodka, rum, holky tančí na stolech. Jen Mirka sedí v koutku, usmívá se a na Kytkovi je vidět, jak mu je líto, že on bude maturovat až na podzim. Liji do něj panáky, abych ho povzbudil, ale stejně za chvilku odejdou, protože Mirce se chce pořád zvracet. Je ve třetím měsíci a hrozně se těší, až bude mámou.

Kalí se až do rána, dokud se všechno nevypije. Mám několik proslovů o tom, co všechno budu v životě dělat. Plán je jasný. Nejdřív práce, byt a až Káča dostuduje, tak svatba. Nějak zapomenu na vojnu, ale omluvou budiž velké množství alkoholu v krvi. Pak už si nepamatuji nic.

Probudím se v obýváku u Kačenky v bytě, její máma se usmívá, táta taky a mě bolí celej člověk. "Včera si mě požádal o ruku mojí dcery, když jsem tě nesl do schodů a ukládal na gauč": směje se pan otec a ptá se mě, jestli jsem to myslel vážně. Všichni na mě koukají, Kačenka v očekávání a já nevím, která bije. Nějak se z toho vykecám a po skvělé česnečce se vydám domů. Tam je plno. Máma běhá po bytě, uklízí a prozpěvuje si. Prý to ještě s tátou zkusí. Po kolikáté už? Zalezu si do postele a spím snad osmnáct hodin v kuse. Cítím se hrozně dospělý.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine