CD 2022, Satanath Records / Wild Noise Productions
for english please scroll down
Je to zvláštní, ale stává se mi to pokaždé. Chodím rád a často po horách a nakonec stejně skončím na nějakém místním hřbitově. Sednu si na lavičku a nasávám atmosféru. Poslouchám, jestli už nejsou mrtví v márnici neklidní. Cítím pach pomalu se rozkládajících těl a naplňuje mě klidem. Spočinutím. Jenže jak známo, zdání klame. Tady, blízko přírodě, se dějí pod povrchem i zlé věci. Nezapomíná se. Na vraždu, která se stala před několika lety.
Tentokrát jsem opět v Kolumbii a poslouchám nové album maniaků THE SCUM. Už jsem s nimi měl co do dočinění před dvěma lety, když vydali singl "Dead Eyes" (recenze a rozhovor je odkazován dole pod článkem). I letos je to neskutečná hniloba, masakr, prašivina. Na tomhle hřbitově se myslím, ještě nějaký čas zdržím.
Pokud jste fanoušci smeček BENEDICTION, GRAVE, UNLEASHED, DISMEMBER, ENTOMBED, PE¨STILENCE, SINISTER, NAPALM DEATH budete určitě navýsost spokojeni. Novinka "The Hunger" odsýpá v podobných rytmech. Opět se jedná o klasické, tradiční a jasné zlo. Mám to takhle moc rád a troufám si tvrdit, že Kolumbijci znovu nakopali zadek spoustě kolegů ve zbrani. Jsou totiž neskutečně uvěřitelní, mají talent na dobré skladby, s ničím se moc nepářou a zároveň umí předložit melodie, které se posluchači ihned zaryjí hluboko do mozku. THE SCUM si vás ocejchují, vypálí vám do kůže svoje logo. Jakoby najednou ožily všechny zombie a přišly se pomstít za příkoří, která jim byla způsobena za jejich nebohého života. Osobně si neskutečně užívám zvuk (Dan Swanö), který je chladný a temný jako ty nejopuštěnější hroby. O obalu, který měl na starosti Yan Sek netřeba diskutovat. Myslím, že jej jen tak mezi ostatními nepřehlédnete a o jeho originalitě není pochyb. Z některých hřbitovů odejdu jen tak, aniž bych něco napsal, ale ke hrobce s nápisem THE SCUM se budu vždy rád vracet. Slyším z ní totiž neskutečně silné hlasy, které jsou samozřejmě hudbou znásobené ozvěny ze záhrobí. Možná se brzy rozpadnu v prach, možná se proměním v nemrtvého. Ale než se tak stane, tak si ještě mnohokrát narvu do hlavy "The Hunger". Prašivý, shnilý, prokletý death metal ze starých pohřebišť!
Asphyx says:
I sift through the fingers like dust of an individual song and enjoy the smell of decaying bodies. This music once came from old cemeteries, mortuaries and autopsies. The undead could tell. Colombians honor all applicable and recommended laws of the underworld. They have a dusty sound, a cover with fallen priests and a lot of ideas, cut from old death metal textbooks. All this works together for me. Death gave me her bony hand again and invited me to dance.
"The Hunger" is an album that came from the same catacombs in which the major records of classic bands BENEDICTION, GRAVE, UNLEASHED, DISMEMBER, ENTOMBED, PE¨STILENCE, SINISTER, NAPALM DEATH. Coffin lids jump, corpses smile, zombies dance on your graves. Everything is in perfect order. Metal, which was once played in the 1990s, with its own expression and ideas. That's exactly how I like it, I enjoy the songs. I open another beer, look into the darkness and wait for my lady Death. It comes right from the start, it also has one bottle and together we enjoy this year's THE SCUM recording. We rot gradually alive, we do not understand the current corrupt and chaotic world. Music is sometimes the only lifeline for us. Razor-sharp riffs, disease-soaked vocals, all reminiscent of an ancient ritual, full of blasphemy, hatred, dirt and rot. Throughout the board, I feel like someone steps on your chest with a chained shoe. I wear "The Hunger" especially in the evening when shadows come. I project on the wall memories from the time when we swallowed similar music in full sips. Morgue massacre! Death metal tomb, filled to the brim with rotten blood! Maybe I'll fall to dust soon, maybe I'll turn undead. But before that happens, I'll hit "The Hunger" many more times. Dusty, rotten, cursed death metal from old cemeteries!
Příběh tří stý čtyřicátý osmý - Božkovský punkový nářez
Trošku nebo spíše víc mě mrzelo, že už nejsem v přímém metalovém dění. Kupoval jsem sice nějaké časopisy, navštěvoval Music Records, ale kamarády, kteří jsou na tom jako vy, nemůže nikdo nahradit. Nejde to. Okolo poslouchali všichni něco úplně jiného. Navíc byl metal považovaný za muziku pro dělňasy. Alespoň mezi lidmi, mezi kterými jsem se pohyboval. Kolikrát jsem se děsně pohádal, některé vzal do Šeříkovky na koncert a pak si to vyčítal, protože sice bývaly hlavní kapely skvělé, ale mnohé předkapely trpěly typickým českým zábavovým odérem. Marně jsem potom v hospodě vysvětloval, že ne všechny české smečky jsou takové.
Metal už nebyl vůbec v módě, připadal jsem si často jako starej dědek a vzpomínal, ano, já ač dvacetiletý, tak jsem vzpomínal na dobu, když ještě neskákali metalisti na pódiu jako rapeři a nebyli i tak oblečení. Navíc Nirvána a spol. Velmi často se mi stávalo, že jsem seděl někde v baru a dívčina s Kurtem Cobainem na triku si ke mě přisedla. Že když mám taky dlouhý vlasy a triko s lebkama, tak jí budu rozumět. Opak býval pravdou, já nebyl žádnej grunge nihilista, kterej čeká jen na příležitost pro demonstrativní sebevraždu. I přes všechny sračky světa, se kterými jsem se za svůj krátký život setkal, jsem se díval na život víceméně pozitivně. Ale staří kamarádi chyběli. Možná právě proto jsem byl absolutně nadšený, když přijel Venca s Petrou. Krásní to lidé. Vypadali už na nádraží, že k sobě patří odjakživa, že jsou si souzeni.
Velkým překvapením byla Esterka, která se snesla ze schůdků jako víla. Nojo, ale já měl s sebou Elišku. Tušil jsem nejdřív nějaké scény, ale asi jsem měl fakt celej život obrovský štěstí na ženský. Celé odpoledne se pak odehrávalo spíše ve stylu - děláme si ze mě srandu. Holky si sedly všechny tři. Klábosily a já zářil. Protože tu byl Venca a dlouho jsme se neviděli. Dodnes mi je záhadou, kde na božkovský punkový koncert vůbec přišel, ale v Jablonci prý měli docela slušnou základnu, tak asi tam. Mě jen zavolal a zeptal se, jestli jsem v Plzni. Nebylo co řešit. Sedíme na Slovanech v takovým děsným pajzlu. Je to tady samej cikán a pivo je nakyslý, ale jsme tak děsně rádi, že se vidíme, že je nám to jedno. Jediné, co mě trošku naštve je situace, když tam přijede nějakej kravaťák a zeptá se nás, za kolik jdeme. Navíc se neptá našich slečen, ale mě s Vencou. Tlemíme se tomu ještě cestou do hospody na Božkov.
Tam sedí nějaký Rusáci. Vůbec nevím, odkud se vzali. Někdo říká, že z Prahy. Každopádně, dělají docela bordel. Zalezeme si k výčepu úplně dozadu, ke kapelám. Budou hrát E!E, což je vtipný, protože když poskládáte Elišku a Ester za sebe, tak vám vyjdou stejný iniciály. Přijde mi to děsně vtipný a jak piju víc a víc, tak mě napadají všelijaký myšlenky. Mohlo by to být hezký, holky, co říkáte. Ony se jen smějí, uculují a něco si šeptají. Nebudu vás napínat, k ničemu nedošlo, všichni byli tak opilí, že ani ťuk. Ale představy to byly hezký a ne že ne. Ale nepředbíhejme. Teď je na řadě muzika. Paříme. O kapelách, kteří tam večer hrály, vám toho moc neřeknu. Vím o SPS, E!E, protože jsem je taky poslouchal, ale zbytek jediný co si vzpomínám, tak že měly děsně vtipný názvy. Což tedy mimochodem bylo to jediné. Taky jsem zjistil, jak mi je punkový náhled na svět příjemný. Žádný nasraný nihilisti, kteří chodili v Plzni na metal, ale veselý ksichty. Jasný, některý tváře byly upravený asi drogama, ale celkově neskutečná pohoda.
Házím řepou, točíme se jak vrtule, pogujeme. Paráda, mezi kapelama chodíme na dvůr, kde kecáme. Škoda, že tu není Michal a Blanka, ale ona jí nedávno umřela máma, tak řeší úplně něco jinýho. Punkáči nám koukaj na holky, protože snad jediný nemají kokrhele a fakt jim to sluší. Petra má sice nějaký cvočky a barevnou hlavu (tuším zelenou), ale pořád neztratila ženskost. Vše je v takovém veselém stylu, nikdo se nevtírá, neprudí. Sednu si schvácený do rohu a chvilku sleduji cvrkot. Zase přemýšlím o tom, proč je mi tak dobře. Zajímavé je, že se cítím takhle pokaždé mezi lidmi, kteří zrovna nesplňují všeobecné představy o tom, jak by měl mladý, úspěšný mladý muž/žena vypadat. Ještě jsem se nezařadil do davu a jak postupně stárnu, tak vím, že asi nikdy nebudu úplně příkladem tuctového prototypu. Možná jenom o věcech moc přemýšlím, nejsou mi jedno některé hnusárny, která tehdejší i současná společnost dělá. Ale dost filozofických úvah, jdeme dál pařit.
Po další kapele jsem byl tak hotovej, že jsem musel ven. Šla se mnou Eliška. Vrátím se, další smečka a jde se mnou Ester. U dveří sedí takovej starej punkáč a když se vracíme, tak mi říká, hergot chlape, ty to střídáš, nechceš se radši rozdělit? Usmívám se jak děsnej guru, ale je to trošku jinak. Asi jsme se chtěli všichni ujistit, že se má ten druhý dobře, že se mu daří. Obyčejná slušnost, řekl bych. Je sice fakt, že jak jsem byl opilej, tak jsem měl dvojsmyslný řeči, ale to já jen, aby se neřeklo, taky si myslím, že se to očekávalo, ehm. Venca září a dodnes si pamatuju, jak se líbali ve světlech z pódia. Mezi nimi se stejně jako mezi Michalem a Blankou zrodila taková ta obyčejná prachsprostá láska, o který se všude píše. Jo, záviděl jsem jim trošku. Možná i víc. Na jednu stranu pro mě nebyl problém jít a nějakou prostě ukecat, nebo sáhnout do záloh, ale pořád to nebylo ono. Od té doby, co jsem odešel z Boleslavi jsem si v tomhle nepřipadal moc šťastnej. Nejde o šukání vole, vysvětloval jsem smutnej nedávno Michalovi. Rozuměl mi. On už našel.
Další pogo, další Gambrinus, kterej byl tenkrát v Plzni skvělý pivo. Chlemtáme, nějaký kluci nám dávají do kola panáky. Na kolej musíme pěšky, taxíky nesnáším a v noci MHD nejezdí. Pokusím se navigovat a brzy se ztratíme. Jsme u nějaký řeky, dokonce dvakrát a pokaždé u jiné. Chci být za indiána, že se jako vyznám, Jitřenka a tak, ale stejně dlouho bloudíme. Nakonec konečně dojdeme do středu města, kde nám nějaká pomatená prostitutka nakonec poradí. Bylo to náročný, ale jsme tady. Hele, mám ještě rum, nechám kolovat a když dojde na mě, tak uprostřed loku padnu na zem jako žok. Konec, šlus, žádná trojka, ale studená, studená, je mi zima. Holky mě hodí hlavu pod sprchu. Pak zvracím, takže jsem děsně přitažlivej. Usneme na jedný posteli, moje bývalá přítelkyně a moje současná. Uff.
Ráno u snídaně v bufáči, kam musíme, protože na koleji mám akorát sádlo a tvrdej chleba, vyprávím všem děsný zkazky o tom, co jsme v noci s holkama dělali. A protože vedle u stolu sedí nějací studentíci od nás z koleje, tak se jakože zrodí legenda. Blbost, jsem spíš plachej, vždycky sem byl, ale bránit jim v tom nebudu. Smějeme se až na nádraží, ale dojde nám, že se musíme loučit. Možná za to může chlast, u nás kluků určitě, ale brečíme jako želvy. Božkovský punkový nářez budiž navěky zapsán do knihy skvělých akcí. Asi vám nemusím vysvětlovat, jak nám bylo. Vrátíme se s Eliškou na kolej, zalezeme si do postele a celá neděle je ve znamení smíchu a radosti. Když mi k večeru řekne, že jde dolů do baru, tak nejdu. Usnu jako nemluvně. A v polospánku se zařeknu, že si seženu některý další kapely na CD, co v Božkově hrály.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
Interview with avantgarde, progressive death grind band !T.O.O.H.!.
Answered Schizoid, thank you!
Questions prepared Jakub Asphyx.
Ave !T.O.O.H.!! Hey, I do experiments like this sometimes – I take some music, in this case your latest CD "Free Speech", and I play it to people who have no idea what it's about. They're pure as a lily, untainted by listening to thousands of metal albums. You know what's interesting? Everybody likes your record! The girl who listens to disco, the old dad who rides a fox tail to the potlucks. At most, somebody had said that it was creepy, but they always say it was great! Can you please explain how that's possible? How do people, listeners, reviewers perceive you anyway? And what kind of response do you get to the record?
Hi Jakub! That's interesting, those experiments of yours. If people who don't listen to metal tend to like our record, that may be because it's musical and it has vocals one can clearly understand. So that's probably the reason. Otherwise, it's nice of you to broaden people's musical horizons. And how do other people perceive us? I don't really know. We've read some reviews, but there haven't been many. The response has been mostly positive. The main thing is to make ourselves satisfied with our efforts. And so we are.
I'll admit it without torture. I have my rituals, like everyone else, I guess. Monday through Thursday at work, I listen to whatever I feel like to, but on Friday I'm so tired that I either put on something totally off metal or !T.O.O.H.!. I return home happy, with a clean head and feeling just fine somehow. I am not afraid to say, your music has literally a chilling effect on me like a way of meditation. What state of mind do you have to be in order to compose music? How did "Free Speech" come about? When do you say to yourself - okay, it's time, let's go, let's compose!?
The music on Free Speech (hereafter FS) was composed quite quickly. Of course, one has to be in a good state of mind, which Humanoid usually was. Composing FS was a continuous process. With Humanoid grabbing guitar and recording his ideas with his phone. Later on, he transcribed those into GuitarPro and I laid down the drum patterns which we programmed into the demo. Everyone of us practiced his parts separately, we didn't even have one rehearsal together. My brother practiced directly with GuitarPro and I practiced with the Wave file he emailed me. We then tweaked and improved the songs for the better here and there. At the end of the day, the drums I recorded on the album turned out to be completely different from the ones we demoed. I improvise a lot...
When I listen to contemporary progressive and technical death metal bads, it's some mad stuff. Seventeen-year-old boys playing like gods. Technically, they're actually perfect. It's just that quite often their music doesn't have any balls. You guys aren't really young anymore, but tell me, how do you actually play so fast and complicated? How much time do you spend practicing? I would see it that you have to sleep with the instruments or am I wrong? Correct me in case I am wrong but I can imagine you even sleeping with your instruments.
We don't overdo it with the practicing. I think the main thing is talent. When working on FS, my brother grabbed guitar and played two to three hours a day, sometimes more if needed. Once the album was done, he played it once or twice almost every day to stay in shape. I practiced as needed and as the mood took me. Sometimes I would sit behind the drums for two hours, sometimes just an hour. Sometimes I sit somewhere else... ie. behind the computer screen where I spend more time than behind my drums... :-) And yes, you're right. Today's youngsters play like gods. It's because there are expanded learning opportunities. That's something our generation could only dream of. Speaking on behalf of drummers, nowadays you can find everything on YouTube – from the way of how to hold drumsticks to learning what techniques to use when playing the snare, drum kicks... Everything. But I listen to these new bands just out of curiosity. The vast majority of them sound very similar. It's as if the music has been manufactured in one and the same manufactory...
All your songs sound different from one another. The mood, the energy differ. Does that mean the songs are composed in different moods or settings? Things coming more aggressive when you're angry, etc.? How does all that you feel, see around you, all the politics, human dullness, but also joy and humility, mirrors in the music you create?
I'm glad you noticed that. In our case, it's a very natural thing. It's not like we would compose only when we were angry or something. My brother sends me a song that's composed from A to Z. With a clearly defined tempo. Occasionally, we may speed up the song during the process but I am not involved in the composing process as such that's all my brother's thing. I'll just run with what he delivers but at the same time, in return, my brother has no say in whatever drum patterns I create for the song. It's a mutual respect and I think it works for us. And the world around us and the emotions it brings, that's rather imprinted in the lyrics...
You are both very talented. And I don't mean just technically, but also compositionally. Plus, you're brothers. Is music in your genes? Did you trace a great-grandfather who composed, let's say, some classical music? Did anyone sing in your family? Oh, and not to forget, I have a brother too, but we don't get along at all, he's completely different from me. Are you arguing with each other? Who does usually have the final say?
Thank you. Music is definitely a part of our genes. When it comes to immediate family, my mom used to sing when she was young. And very well. From the age of 10, she went to a singing teacher once or twice a week. At 16, she was preparing for the State Conservatory. But because it was 1969, the specialization in Musical Comedy she wanted to apply to got cancelled because a lot of people were fired and stuff... In the end, she was offered to enter an Opera Singing course. But my mother declined that opportunity since she always hated opera singing with all her heart. So she joined the Folk-art Conservatory and started singing various (also jazz) songs in Prague. Those songs were written straight to fit her mezzo-soprano. But then she met her dad and... the singing was over. Eventually, she finished medical school and worked in a nursing home. Her singing career was over. Her dad, our grandfather, played mandolin. And his whole family, his sisters, they all played musical instruments. So my mom liked to sing with them even when she was a little girl. On my dad's side, his grandfather, my namesake, played the clarinet. Maybe I'm his reincarnation... hahaha.
It's sad to hear about your brother. I mean, from my point of view. Having a sibling I don't get along with, I don't even want to imagine that... I always got along well with my brother.
You know we argue with each other. But only sometimes. When one of us is irritated which is mostly myself. We had a few fights. But that was a long time ago, and it was always caused by the demon alcohol. My brother's been abstinent and a non-smoker since 2008. So there's no danger of a fight anymore... -)))
I really liked the reaction to your board from an old gentleman at the workshop. He said, dude, that's passion in disguise. And he was smiling like me. I'm telling you straight up, you just have a gift for conveying emotion, for shocking or even more shocking, for captivating. Tell me, what were your beginnings, why and how did !T.O.O.H.! come about? Please dive deep into the history with us.
Thank you very much. My brother and I decided to start a band sometime in elementary school. We discovered a beautiful style of music. We discovered metal. I remember at the cottage, we were fooling around in front of the mirror with badminton bats that represented guitars, swaying to the beat of Kern's "Blízko nás. There was no internet then, it was before 1989 and we had a complete lack of information. When my friends and I were scavenging in salvage yards, I would cut out all the mentions of metal in the press at the time. We knew a lot of bands just by name. It was better just before the revolution. My brother used to go to the Havel market with his friends, so he experienced the police raids on metal record sellers. We didn't have a gramophone at home, so he just admired the covers. Then we found a contact in the Holešovice market. We used to buy recorded tapes from him. Overkill, Sodom, Coroner, Living Death, Laaz Rockit... And of course Polish original tapes... That was after the revolution. There used to be stock exchanges at Letná, at the Sparta stadium. That's where we discovered other bands. After that, it got easier and easier...
Our first project was called VVD. That is: Veselý, Veselý, Dvořák. It was actually pure noise. We made noise on everything and recorded it on a cassette recorder. It had funny names and we screamed, shouted and mutated into all this mess. That was fun. My brother and I still have the tapes. Then me and another friend started a band called Devastator. We had just discovered Napalm Death, so it was clear that we wanted to do the biggest shit of the time. Heavy metal was the style of a different generation, thrash metal was slowly peaking and death metal was coming on the scene. It was clear what direction we were going to go in. It took us quite a long time before we decided to come out with our own work. That was in 1995. Demo You guys are pieces of fucking meat. I think our fans know the story by then. From our online biography.
You went through the beginning in the 1990s, then the turbulent period in 2000-2005, and then suddenly it was gone. You've been coming back at greater intervals since then. Why is that? Have you been consumed by work, families? Or "not so many ideas", the desire? I'm asking because you know, nowadays if you don't see the band, it's like it doesn't exist.
We first came back in 2011. My brother decided to buy a guitar again and rebuild the band. Before that he was always creating, writing electronic music and painting pictures. I had no objections -) The work definitely didn't swallow us or our families. We are both childless. Neither of us has ever been married in our lives. Could you imagine us being bothered by the families with the lyrics we spawn? Maybe so, but it would be very strange... -))
We disbanded in 2013 for the second time. It was because of my brother being diagnosed with paranoid schizophrenia. He just decided to call it quits again. I had no objections whatsoever...
In 2017 we announced a comeback again. The impetus came again from my brother. I'm glad it happened. I think we still have a lot to offer. My brother is just a pioneering soul. Our music and lyrics are constantly evolving, so it makes sense. If I, or my brother felt we lost our drive and inspirations, I'm sure we would put the band to rest.
!T.O.O.H.! You two are Schizoid and Humanoid. But Android, Freedom, Wokis have played with you over the years. Always just for a little while. Why is that? Didn't anyone fit in with you guys?
No, no, we've had guys fit in and get along well with us, but it has usually been the circumstances that did not work to our favour. Pavel Slavíček (Android) started a family and his own band Misogynist. He started writing his own music and playing guitar, something that he enjoyed more doing than just playing bass guitar. And at the time of the release of "Order and Punishment", we were also a great bunch of friends. But again, circumstances didn't favor us. The only one guy who was able to keep up the pace with whatever my brother came up with was the bass player Freedom. Guitarist Wokis was in college at the time and had other hobbies... And then the problems with the label occured and some unpleasantness in personal life. So my brother decided to lay it down to rest.
If I'm not mistaken, you haven't performed in a long time. I think you still have a lot of fans. How about Prague, maybe my favourite Modrá Vopice, invite a few friends to make the possible embarrassment less (joke) and get it back on the boards? How do you feel about gigs? Smaller tours?
We are planning to start playing gigs again. It's going to be a very interesting experience. Since my brother is schizophrenic, he doesn't have as much energy as he used to have. Still, he made the decision to give it a try. We've already started practicing together a compilation of songs from the demo and old albums. We've upped the tempo of the songs by a bit and added synths here and there... We're still figuring out how exactly we're going to perform everything live. We will use playback for electronic bass and the synths. I will be drumming on the electronic drum-kit set. We're going to play to a click which we are used to... We're going to try out the performance at a private event first, to see how things will work out and if my brother can perform the songs live in front of people. After that we'll see. I'm confident he will pull it off. In fact, I can even tell you where our first show will be. It's going to be at our friends' place in Studanka, North Bohemia. The guys have a band called Evil Regiment. We made a promise that our first public performance will také place there and we will keep that promise. And I hope it won't be a shame, don't worry... -)) You can be there if you want. You're entitled to that just for making these great questions. It's going to be an exclusive event and I'm looking forward to it.
It's such a weird time these days, everyone's commenting on everything. The problem is that most of them are people who have not been given much by nature, God or Satan. You're musicians, you must be a little crazy, different, different. Still, do you have anyone whose opinion you'll give? Who's gonna tell you, like, this is over the line, this is too much. Or on the contrary, you can lean into it here?
We are setting that line, that boundary ourselves. But we actually have such a person. It's our publisher, Honza. I think that if he had any problem with our lyrics, which he hasn't had so far, we would definitely take his recommendation or opinion. I recently sent him the titles of our new texts and wrote to him what they are about. He wanted me to send the lyrics over, so he could read them. But then it wouldn't have been a surprise if he knew the content in advance. So we'll see what he'll say when he hears the new madness in the complete package (with music)... -))) We just like it when the lyrics are provocative. And since the boundary is constantly being pushed further (who is shocked by brutal scenes nowadays?), we decided to push it a bit...
!T.O.O.H.! cover arts and the band's sound. Those are the two things that take your band into a whole different realm. I love the cover art for Komouš, I love it, and if I had a gallery, it would take pride of place. Where do you go for those ideas? They're so fresh, fresh, funny. And the sound by the master Standa Valášek. Why him? Is he the one who understands your fuzzy souls the most?
I'm so happy to see how you perceive our band. As for the ideas, I guess we ate a lot of funny porridge... -))) Do you know what it really is? It's a program we have been already born with. I'm very interested in astrology. When I saw our horoscopes, it's all written there... My brother often laughs at me, saying that I'm like an old woman who believes everything... But I see it there. It's all there. My brother's imagination, his energy, his artistic inclinations and, after all, his illness... In my case, it includes artistic inclinations too, of course, and I also got to know that „sarcasm is my second language“, etc. etc. It's a very interesting subject.
Also, about the ideas which grace the cover-arts my brother paints. It has always been his imagination and his ideas. But on Free Speech we agreed to come up with the content together. So we sat down together in front of the computer screen and had that something going on, I think it's called brainstorming nowadays.
And why Standa Valášek? He's just a professional and a nice person. We've had a great experience with him since the album Order and Punishment. At that time my brother and I wanted to go back to the Hacienda Studio. But the guitarist Wokis was worried about analogue equipment, so he persuaded us to try a digital studio. So we went to the Šopa. In the end it was a very good idea. Dodo from Hacienda Studio was also able to manage the recording process digitally but but he just prefers analogue sound. When we relaunched the band in 2017, we decided to go with Standa again. Although he also does analogue, of course. We wanted to symbolically start where we left off with our most successful period...
My wife is a teacher and she told me that it's starting to scare her how kids today don't read books at all. It's like they're losing perspective, imagination. I don't know, I'm not an educator, but I always liked your lyrics. These are masterpieces! Where do you get the inspiration for them? What influences you?
It's a gift, as I mentioned before. We were born with that gift. When we first started, my brother wrote the majority of lyrics. But he always encouraged me to write something too. Nowadays, he doesn't have to do it anymore. Speaking for myself, it's like when you want to poop... Your stomach hurts, you know you're full of inspiration... -)) Then comes the first rhyme. If I laugh at it and don't forget it by the other day, it's almost certain that something will come out of it. It's stuck in my mind for a day, a week, it doesn't matter. Or things simply happen when the setting is really good, I'll get right at it and if it continues to evolve smoothly, I know it's going to be good. When I finish the lyrics, I am not revising it in any way. It has to be coming out of the same water, so to speak. Well, sometimes I'll fix some details. Or if my brother has a note, we adjust the lyrics.
And the kids are not reading books anymore, it is a plague. It's modern technology. The new people will soon be completely demented... Even monkeys can learn to operate devices at a user level. I've read about how there was an experiment to teach monkeys to use tokens to obtain food when they were hungry and things soon went downhill. Prostitution and shit like that occurred amonst them, just the way like in our society. Humans are still basically animals. Critical thinking is being suppressed. Just be obedient, follow the entertainment...
I'm quite conservative in my personal life, but I do like science fiction, for example, and in music I also sometimes choose things that move me from our stinking planet to higher realms. I love VOIVOD! Who influenced you? What music do you like, do you listen to, do you go to concerts? What about books, movies? Other hobbies?
I totally understand. My brother loves Alien and Terminator. He's still watching those flicks a lot and relaxing. He's seen the last Terminator about 20 times... -)) Or now he's obsessed with Underwater with Kristen Stewart (his other favorite actress)... He's seen that one about six times. I like sci-fi, especially movies. It attracts my attention. I barely read science fiction books.
VOIVOD. The first time I heard them, it didn't grab me at all. I think it was some of their early albums. Compared to what I was listening to back then, they were a flop. So it was a quick resolution and I didn't bother following them. But after some time, Petr Korál played some songs from Negatron on a radio station “Radio 1“ and I liked it a lot. So I am still not a real fan, but they have some great songs.
If I wrote down what music I like, it would be a very long list. I like mostly good music. The genre doesn't matter. I love Depeche Mode. I like all their albums, even the new ones. I also listen to a lot of remixes from different artists. I like classical music. I like rock. I like jazz, especially from the '50s. I appreciate a well-written pop song. I'm pretty picky.
I don't go to concerts. Music occupies most of my time already. And you can't talk much in the noisy environment that live events are about.
I love books. I've always loved to read. Nowadays, I more read the news about what's going on in the current world. Alternative media that brings serious topics. With links to sources of information (evidence based), of course. I'm interested in what's going on around us. I don't follow disinformation news of the mainstream, and when I do, it's just for fun... Corporate media tells you nothing. They just lie, cover up and obfuscate. Filthy stuff.
In your email you told me that we fans can look forward to a new EP from your stable. Can you tell us more? What's it about, where have you been trying to push it, where did you record it, where will you be releasing it? Tell me, exaggerate.
The EP is called Premiant. The recording process was the same as with FS. We recorded the guitars at Šopa Studio, the remaining instruments and vocals were recorded in our home studio. Mixing and general supervision by Standa Valášek.
This material is probably the peak of our work in my opinion. Seriously. I'd probably just be bragging if I had to describe it... -))) And the cover-art my brother painted is just perfect. It's got four songs on it. Compared to FS, the EP sounds different. Everyone would be able to hear the progress. I can't wait for it to be out.
Damn, I'm talking again, but you know, if I like a band, I don't know my brother. Anything you want to say to the fans? To the promoters? To the government? To the Facebook debaters? There's room.
Jakub, first of all, thank you so much for the opportunity to speak out. We could probably have conducted the interview with ourselves, but that wouldn't have been the right thing to do... -)) You did a great job. I like reading your site, you know that.
To the fans I want to say: By supporting Lavadome production, you are supporting us too, thanks. To the promoters: We don't play gigs for the travelling costs anymore -)) I won't say anything to the government. I didn't vote for this bunch. To the FB debaters: Wake up and just be factual. Everyone can just criticize.
Thanks for your time!
Thank you so much for the interview. I appreciate it. I look forward to more music from !T.O.O.H.! or just a beer concert somewhere. I wish you all the best in your personal lives and may strength follow your steps.
Rozhovor s avantgardní progresivní death grind kapelou !T.O.O.H.!.
Odpovídal Schizoid, děkujeme!
Otázky připravil Jakub Asphyx.
Ave !T.O.O.H.!! Hele, občas dělám takový pokusy. Vezmu nějakou muziku, v tomhle případě vaše poslední CD „Free Speech“, a pouštím ji lidem, kteří nemají vůbec žádné ponětí, o co jde. Jsou čistí jako lilie, nepoznamenaní poslechem tisícovky metalových alb. Víš co je zajímavý? Vaše deska se líbí každýmu! Holce, co poslouchá disko, starýmu fotrovi, co jezdí s liščím ohonem na potlachy. Maximálně někdo prohodil, že je to úchylárna, ale vždy dodal, že výborná! Můžeš mi prosím tě vysvětlit, jak je to možné? Jak vás vůbec vnímají lidé, posluchači, recenzenti? A jaké máte na desku ohlasy?
Ahoj Jakube! To je zajímavý, ty tvoje pokusy. Jestli se naše deska líbí i lidem, co neposlouchají metal, možná je to proto, že je muzikální a má čitelné vokály. Takže to je asi ten důvod. Jinak je to od tebe hezký, že rozšiřuješ lidem hudební obzory. A jak nás vnímají ti ostatní? Vlastně ani nevím. Přečetli jsme si nějaké recenze, ale nebylo jich mnoho. Ohlasy byly vesměs pozitivní. Hlavní je, abychom byli spokojení my sami. A to jsme.
Přiznám se bez mučení. Mám, asi jako každý, své rituály. Pondělí až čtvrtek poslouchám v práci na co mám chuť, ale v pátek jsem tak unavený, že si dávám buď něco absolutně mimo metal nebo !T.O.O.H.! Přicházím domů veselý, s hlavou čistou a je mi tak nějak fajn. Vaše hudba na mě má a já se toho nebojím, doslova očišťující účinek. Něco jako meditace. V jakém rozpoložení musíte být, abyste něco složili? Jak vznikalo „Free Speech“? Kdy si řeknete - tak a je čas, jdeme na to, skládáme!?
Hudba na Free Speech (dále jen FS) byla složená poměrně rychle. Samozřejmě, člověk musí být v dobrém rozpoložení, což Humanoid většinou byl. FS skládal průběžně s kytarou v ruce a nápady nahrával do mobilu. Poté je zapisoval do programu GuitarPro. Já pak vymyslel bicí, které jsme naprogramovali do dema. Každý cvičil sám, dohromady jsme neměli ani jednu společnou zkoušku. Brácha cvičil přímo s GuitarPro a já s Wave souborem, který mi poslal emailem. Songy jsme pak malinko upravovali a vylepšovali, jak se nám zdálo vhodné. Nakonec jsem ale na album stejně nahrál úplně jiné bicí, než byly na demu. Já totiž hodně improvizuji…
Když se podívám na současný progresivní a technický death metal, tak koukám jako blázen. Sedmnáctiletí kluci hrají jako bohové. Technicky jsou vlastně dokonalí. Akorát se dost často stává, že jejich hudba nemá koule. Vy už nejste vyloženě mladíci, ale prozraď mi, jak se vlastně dá hrát tak rychle a komplikovaně? Kolik času věnujete cvičení? Já bych to viděl, že musíte s nástroji i spát nebo se pletu?
S cvičením to moc nepřeháníme. Myslím, že hlavní je talent. Brácha měl při práci na FS kytaru v ruce tak dvě až tři hodiny denně, někdy i více, jak bylo potřeba. Když už bylo album kompletně složené, přehrával ho jednou až dvakrát skoro každý den, aby byl stále ve formě. Já jsem cvičil podle potřeby a nálady. Někdy sedím za bicími dvě hodiny, někdy jenom hodinu. Někdy sedím úplně někde jinde… Třeba u počítače. Tam určitě sedím více než za bicíma… -)) Jo a máš pravdu. Dnešní mladíci hrají jako bozi. Je to dané tím, že existují rozšířené možnosti výuky. O tom se mohlo naší generaci jenom zdát. Když budu mluvit za bubeníky, tak dneska najdeš na YouTube úplně všechno. Jak máš držet paličky, jaké používat techniky při hře na malý buben i na pedály. Všechno. Ale já ty nový kapely poslouchám už jenom ze zvědavosti. Drtivá většina jich zní hrozně podobně. Jako kdyby ta hudba pocházela z jediný fabriky…
Každá vaše skladba je jiná, má jiný náboj, náladu. Znamená to, že je složena v různém rozpoložení? Třeba když jste naštvaní, tak je agresivnější apod.? Jak se to, co cítíš, vidíš kolem sebe, všechna ta politika, lidská tupost, ale i radost a pokora, otiskují do hudby?
Jsem rád, že sis toho všiml. V našem případě se jedná o naprosto samozřejmou věc. Není to nějaký kalkul, že by jsi šel skládat naštvaný nebo tak. Brácha mi pošle skladbu složenou od A do Z. S jasně daným tempem. Občas se může stát, že skladbu v průběhu procesu ještě zrychlíme. Já do skládání bráchovi vůbec nemluvím. Přijmu to tak, jak mi to naservíruje pod nos… Na oplátku brácha vůbec nemluví do toho, jaké si udělám bicí linky. Vůbec. Je to oboustranný respekt a myslím, že nám to funguje. A svět kolem nás se otiskuje spíše do textů…
Jste v kapele oba velmi talentovaní. A to nemyslím jen technicky, ale i skladatelsky. Navíc jste bráchové. Máte muziku v genech? Vystopoval si pradědu, co tvořil třeba vážnou muziku? Zpíval někdo? Jo, a abych nezapomněl, já mám taky bráchu, ale nerozumíme si vůbec, je úplně jiný než já. Hádáte se? Kdo má poslední slovo?
Díky. Muziku v genech určitě máme. Když to vezmu z nejbližšího okruhu, tak máma za mlada zpívala. A velmi dobře. Od 10 let chodila jednou, dvakrát týdně zpívat k profesorce zpěvu. V 16 letech se připravovala na Státní konzervatoř. Protože byl ale rok 1969, tak obor Hudební komedie, na který chtěla nastoupit, zrušili, protože vyhazovali různé lidi a tak… a přijali ji na obor Operní zpěv. To ale máma odmítla, protože ho bytostně nesnáší. Takže nastoupila na Lidovou konzervatoř a zpívala po Praze různé (i jazzové) písničky, které jí psali přímo pro její mezzosoprán. Pak ale potkala tátu a… bylo po zpěvu. Nakonec si dodělala Zdravotní školu a pracovala v kojeneckém ústavu. Kariéra zpěvačky tak byla pryč. Její táta, náš děda, hrál na mandolínu. I celá jeho rodina, sestry, všichni hráli na hudební nástroje. Takže máma s nimi ráda zpívala už jako malá. Z tátovi strany, jeho dědeček, můj jmenovec, hrál na klarinet. Třeba jsem jeho reinkarnace… hahaha.
S tvým bráchou je to smutný. Teda, z mého pohledu. Mít sourozence, s kterým si nerozumím, to si ani nechci představovat… Já si s bráchou vždycky rozuměl.
To víš, že se hádáme. Ale jenom občas. Když je někdo z nás podrážděný. Většinou já… -)) Několikrát jsme se i pobili. Ale to už je dávno a vždycky v tom byl démon alkohol. Brácha je od roku 2008 abstinent a nekuřák. Takže bitka už nehrozí… -))
Hrozně se mi líbila reakce na vaši desku od jednoho starého pána na dílně. Říkal, ty vole, to je přetavená vášeň. A usmíval se u toho jako já. Říkám to na rovinu, máte prostě dar předávat emoce, lehce nebo i více šokovat, zaujmout. Prozraď mi, jaké byly vaše začátky, proč a jak vlastně !T.O.O.H.! vznikli? Ponoř se s námi prosím do hluboké historie.
Díky moc. S bráchou jsme se rozhodli založit kapelu někdy na základní škole. Objevili jsme krásný hudební styl. Objevili jsme metal. Pamatuju se, jak jsme na chalupě blbli u zrcadla s badmintonovými pálkami, které představovaly kytary a kývali se do rytmu skladby od Kern: Blízko nás. Tehdy nebyl internet, bylo to před rokem 1989 a měli jsme naprostý nedostatek informací. Když jsme s kamarády zevlovali po sběrných dvorech, tak jsem si pak vystřihoval všechny zmínky o metalu v tehdejším tisku. Hromadu kapel jsme znali jenom podle názvu. Těsně před revolucí už to bylo lepší. Brácha chodil s kamarády na burzu na Havelské tržiště, takže zažil i zátahy policajtů na prodejce metalových desek. My jsme jenom obdivoval obaly. Potom jsme objevili kontakt v holešovické tržnici. Od něj jsme nakupovali nahrané kazety z CD. Overkill, Sodom, Coroner, Living Death, Laaz Rockit… A samozřejmě polské originální kazety… To už bylo po revoluci. Na Letné, na stadionu Sparty bývaly burzy. Tam jsme objevili další kapely. Pak už to bylo čím dál jednodušší…
Náš první projekt se jmenoval VVD. Tedy: Veselý, Veselý, Dvořák. Byl to vlastně čistý noise. Dělali jsme rámus na všechno možný a nahrávali to na kazetový magnetofon. Mělo to vtipný názvy a do toho všeho bordelu jsme řvali, křičeli a hlavně: mutovali. To byla zábava. Ty kazety ještě s bráchou máme. Pak jsme ještě s dalším kamarádem založili kapelu Devastator. Zrovna jsme objevili Napalm Death, takže bylo jasný, že chceme dělat ten největší nářez tehdejší doby. Heavy metal byl styl jiné generace, thrash metal pomalu vrcholil a na scénu se začal drát death metal. Bylo jasný, jakým směrem se budeme ubírat. Dost dlouho nám trvalo, než jsme se odhodlali vylézt s vlastní tvorbou na světlo. To bylo v roce 1995. Demo Vy kusy mrdacího masa. Pak už to asi naši fanoušci znají. Z naší biografie na netu.
Prošli jste začátkem v devadesátých letech, pak turbulentním obdobím v roce 2000 - 2005 a najednou šlus. Od té doby se vracíte ve větších intervalech. Proč vlastně? Pohltila vás práce, rodiny? Nebo „není tolik nápadů“, chuť? Ptám se, protože znáš to, dneska když kapela není vidět, jakoby neexistovala.
Poprvé jsme se vrátili v roce 2011. Brácha se rozhodl, že si opět koupí kytaru a obnovíme kapelu. Předtím neustále tvořil, skládal elektronickou muziku a maloval obrazy. Neměl jsem žádný námitky -) Práce nás rozhodně nepohltila, ani rodiny. My jsem totiž oba bezdětní. Ani jeden z nás nebyl v životě ženatý. Dokážeš si představit, že bychom byli fotříci od rodin s texty, které plodíme? Možná jo, bylo by to ale dost divný… -))
To druhé ukončení činnosti v roce 2013 bylo způsobené tím, že brácha onemocněl paranoidní schizofrenií. Prostě se rozhodl to znovu zabalit. Neměl jsem námitek…
V roce 2017 jsme znova ohlásili obnovení činnosti. Impuls přišel opět od bráchy. Jsem za to rád. Myslím, že máme stále co nabídnout. Brácha je prostě pionýr. Naše hudba i texty se neustále vyvíjí, takže to má smysl. Kdybych měl pocit, nebo brácha, že to stojí na mrtvém bodě, určitě by jsme se na kapelu vykakali.
!T.O.O.H.! jste vy dva - Schizoid a Humanoid. Ale hrávali s vámi v průběhu let i Android, Freedom, Wokis. Vždy ale jen chvilku. Proč? To mezi vás nikdo nezapadl naplno?
To ne, kluci mezi nás zapadli, ale většinou nám nepřály okolnosti. Pavel Slavíček (Android) založil rodinu a vlastní kapelu Misogynist. Tam skládal vlastní hudbu a hrál na kytaru, která ho bavila více než baskytara. A v období vydání alba „Řád a trest“, jsme byli také super parta. Ale okolnosti nám opět nepřály. Jediný, kdo stíhal hrát vše, co brácha zrovna vymyslel, byl basák Freedom. Kytarista Wokis tehdy studoval vysokou školu a měl další koníčky… No a pak tu byly ty problémy s vydavatelem a do toho ještě nějaké nepříjemnosti v osobním životě. Tak se brácha rozhodl, že to uspí…
Jestli se nepletu, tak už jste hodně dlouho nevystupovali. Myslím, že fanoušků máte pořád dost. Co takhle Praha, třeba má oblíbená Modrá Vopice, pozvat pár kámošů, aby případná ostuda byla menší (vtip) a zase to rozjet na prknech? Jak se díváš na koncerty? Menší turné?
Koncerty máme opět v plánu. Bude to hodně zajímavá zkušenost. Jelikož je brácha schizofrenik, nemá tolik energie jako dříve. Přesto se rozhodl znova to zkusit. Začali jsme spolu cvičit výběr z demokazet a starých alb, něco jsme trochu zrychlili a někde jsme přidali syntezátory… Zatím ještě vymýšlíme, jak to budeme přesně dělat. Hrajeme totiž s doprovodným playbackem (elektronická basa a syntezátory) a já bubnuju na elektronické bicí. Každopádně budeme hrát s klikem. Jako dříve... Vystoupení si vyzkoušíme nejdříve na soukromé akci, abychom věděli, jak to bude fungovat a jestli to brácha před lidmi zvládne. Pak se uvidí. Já jsem přesvědčený, že to dá. Vlastně i můžu prozradit, kde se náš první koncert odehraje. Bude to u našich přátel ve Studánce v severních Čechách. Hrají v kapele Evil Regiment. Dali jsme slib, že naše první veřejné vystoupení proběhne právě tam a ten slib dodržíme. A ostuda to doufám nebude, nestraš… -)) Můžeš být u toho, jestli chceš. Za tyhle super otázky na to máš nárok. Bude to exkluzivní akce a už se na ní moc těším.
Dneska je taková divná doba, každej se vyjadřuje ke všemu. Problém je, že většinou jsou to lidé, kterým příroda, bůh ani Satan moc nenadělili. Vy jste muzikanti, musíte být trošku šílení, jiní, odlišní. Přesto, máte někoho, na jehož názor dáte? Kdo vám řekne třeba - tohle už je přes čáru, tohle je moc. Nebo naopak, tady se do toho klidně opřete?
Tu čáru, tu hranici, jsme si stanovili sami. Ale vlastně takového člověka máme. Je to náš vydavatel Honza. Myslím, že kdyby měl s našimi texty nějaký problém, což zatím neměl, tak bychom na jeho doporučení či názor určitě dali. Nedávno jsem mu posílal názvy našich nových textů a napsal mu, o čem pojednávají. No a Honza je chtěl poslat. Jenže, to by pak pro něj nebylo překvapení, kdyby znal obsah dopředu. Takže uvidíme, co nám řekne, až uslyší ty nové šílenosti nazpívané ze studia… -)) Nás prostě baví, když jsou ty texty provokativní. A jelikož se ta hranice neustále posouvá (koho dnes šokují brutální scény?), tak i my jsme se rozhodli pro určitý posun…
!T.O.O.H.! a obaly, !T.O.O.H.! a zvuk. To jsou dvě věci, které vaši kapelu posouvají do zcela jiných sfér. Obal ke Komoušovi žeru, miluju a kdybych měl galerii, tak bude na čestném místě. Kam na ty nápady chodíte? Jsou tak svěží, neotřelé, vtipné. A zvuk od mistra Standy Valáška také. Proč právě on? Rozumí nejvíc vašim rozevlátým duším?
To mám radost, jak nás vnímáš. Co se týče těch nápadů, asi jsme pojedli hodně vtipné kaše… -)) Víš čím to ale ve skutečnosti je? Je to program, s kterým jsme se už narodili. Hodně se zajímám o astrologii. Když jsem viděl naše horoskopy, tak tam to všechno je vepsané… Brácha se mi kolikrát směje, že jsem jak nějaká stará bába, co všemu věří… Já to tam ale vidím. Je tam všechno. Bratrova imaginace, energie, umělecké sklony a koneckonců i ta nemoc… V mém případě umělecké sklony samozřejmě také, a ještě jsem se tam dočetl, že sarkasmus je můj druhý jazyk, atd. atd. Je to hodně zajímavý téma.
A ještě k těm nápadům na obalech, které brácha maluje. Vždycky to byla jeho fantazie a jeho nápady. Na FS jsme se ale domluvili, že vymyslíme ten obsah společně. Takže jsme si spolu sedli k počítači a proběhlo něco, čemu se dnes říká Brainstorming.
A proč zrovna Standa Valášek? Je to prostě profesionál a příjemný člověk. Máme s ním výbornou zkušenost od alba Řád a trest. Tehdy jsme s bráchou chtěli jít opět do studia Hacienda. Kytarista Wokis měl ale obavy z analogu a tak nás přemluvil, abychom zkusili digitální studio. Takže jsme šli do Šopy. Nakonec to byl velmi dobrý nápad. Dodo samozřejmě také dělal digitální nahrávání, ale dává přednost analogovému zvuku. Když jsme s bráchou obnovili v roce 2017 činnost, tak jsme se rozhodli opět pro Standu. I když ten dělá samozřejmě i analog. Chtěli jsme symbolicky navázat na naše nejúspěšnější období…
Manželka je učitelka a říkala mi, že ji začíná děsit, jak dnešní děti vůbec nečtou. Jakoby ztrácely nadhled, fantazii. Nevím, nejsem pedagog, ale u vás se mi vždy líbily texty. To jsou majstrštyky! Kde pro ně berete inspiraci? Co vás ovlivňuje?
Je to dar, jak už jsem zmínil výše. S tím se rodíš. Když jsme začínali, tak brácha psal většinu textů. Vždycky mě ale pobízel, abych taky něco napsal. Dneska už nemusí. Když budu mluvit za sebe, tak je to jako když se ti chce kadit… Bolí tě břicho, víš, že jsi plný inspirace… -)) Pak přijde první rým. Když se mu zasměju a do druhého dne nezapomenu, tak je jasný, že z toho něco bude. Mám ho v hlavě třeba den, týden, na tom nezáleží. Nebo když je zrovna fakt dobrá konstelace, tak se do toho hned pustím. Jakmile to jde plynule, vím, že je to dobrý. Pokud text napíšu, už se k němu nevracím, nepřepisuju ho. Musí být takříkajíc z jedné vody. Občas něco poopravím, nějaký detail. Nebo má brácha nějakou dobrou připomínku a to opravíme spolu.
A že děti nečtou je fakt mor. To jsou ale ty moderní technologie. Z nových lidí budou brzy úplní dementi... Ovládat přístroje na uživatelský úrovni se naučí i opice. O tom jsem četl, jak byl pokus, že je naučili používat žetony na žrádlo a brzy se to zvrtlo. Prostituce a podobný sračky, jako v naší společnosti. Lidi jsou v podstatě stále zvířata. Kritický myšlení se potlačuje. Hlavně buď poslušný, tady máš zábavu…
Já jsem v osobním životě poměrně konzervativní, ale mám třeba rád sci-fi a v muzice si taky občas vybírám věci, co mě posunou z naší smradlavý planety do vyšších sfér. Miluju VOIVOD! Kdo ovlivnil tebe/vás? Jakou hudbu máš rád, posloucháš ji, zajdeš na koncert? A co knihy, filmy? Jiné koníčky?
Úplně ti rozumím. Brácha třeba miluje Vetřelce a Terminátora. Hodně si to pouští a relaxuje u toho. Poslední díl Terminátora viděl asi 20krát… -)) Nebo teď třeba ujíždí na filmu Underwater s Kristen Stewart (další jeho oblíbená herečka)… Ten už viděl asi šestkrát. Já mám sci-fi rád hlavně ve filmech. To udrží mojí pozornost. Knížky sci-fi skoro nečtu.
VOIVOD. Když jsem je poprvé slyšel, tak mě to vůbec nechytlo. Bylo to asi nějaké jejich rané album. Ve srovnání s tím, co jsem zrovna poslouchal, propadli. Takže tam to bylo rychle vyřešené. Už jsem je nesledoval. Pak ale pouštěl Petr Korál na Rádiu 1 nějaký songy z Negatron a ty se mi hodně líbili. Takže je nesleduju, ale skladby mají některý výborný.
Kdybych ti napsal, jakou mám rád hudbu, tak by to byl hodně dlouhý seznam. Mám rád hlavně dobrou hudbu. Takže nezáleží na žánru. Já třeba miluju Depeche Mode. Líbí se mi všechny jejich alba, i ty nový. Hodně poslouchám i jejich remixy od různých umělců. Mám rád vážnou hudbu. Mám rád rock. Líbí se mi jazz, hlavně z padesátých let. Ocením dobře napsanou popovou písničku. Jsem dost vybíravý.
Na koncerty nechodím. Hudby mám až nad hlavu. A v hluku si stejně moc nepopovídáš.
Knihy miluju. Vždycky jsem rád četl. Dneska už si čtu spíše aktuální informace ze světa. Alternativní média, která přinášejí vážná témata. S odkazy na zdroje informací, samozřejmě. Zajímá mě, co se kolem nás děje. Dezinformační zprávy hlavního proudu nesleduji, nebo jenom pro zábavu… Korporátní média ti neřeknou nic. Jenom lžou, zatajují a mlží. Hnus hnusů.
V emailu si mi prozradil, že se my fanoušci můžeme těšit na nové EP z vaší stáje. Prozradíš nám víc? O čem je, kam jste se snažili posunout, kde jste nahrávali, kde jej budete vydávat? Povídej, přeháněj.
EP se jmenuje Premiant. Nahrávací proces proběhl stejně jako u FS. Kytary jsme nahráli ve studiu Šopa, zbytek nástrojů a vokály v domácím studiu. Mix a celkový dozor: Standa Valášek.
Ten materiál je podle mě asi vrchol naší tvorby. Vážně. Asi bych se jenom chvástal, kdybych ho měl popisovat… -)) A obal, který namaloval brácha je prostě dokonalý. Jsou tam čtyři skladby. Oproti FS zní EP jinak. Každý ten progres uslyší. Nemůžu se dočkat, až to bude venku.
Hergot, to jsem se zase rozkecal, ale to víš, když mám nějakou kapelu rád, tak neznám bratra. Chtěl bys něco vzkázat fanouškům? Promotérům? Vládě? Facebookovým diskutérům? Zde je prostor.
Jakube, předně díky moc, za možnost se vyjádřit. Asi bychom mohli spáchat rozhovor sami se sebou, to by ale nebylo ono… -)) Dal jsi si s otázkami záležet. Dobrá práce. Rád si čtu tvoje stránky, to víš.
Fanouškům chci vzkázat: Podpořte Lavadome production, podpoříte i nás, díky. Promotérům vzkazuji: Za cesťák už nehrajeme -)) Vládě nic vzkazovat nebudu. Tuhle sebranku jsem nevolil. FB diskutérům: Proberte se a buďte jenom věcní. Jenom kritizovat umí každý.
Díky za váš čas!
Děkuji moc za rozhovor. Vážím si jej. Budu se těšit na další hudbu od !T.O.O.H.! a nebo jen tak někde na koncertě u piva. Přeji vám vše dobré i v osobních životech a ať vaše kroky provází síla.
CD 2022, Dark Descent Records / Me Saco Un Ojo Records
for english please scroll down
Chvíli si zmatený a nemůžeš nalézt svoje tělo. Opustil si jej včera v noci, za poměrně ošklivých podmínek. Prořízli ti hrdlo a nechali vykrvácet. Mrtvolu pohodili do nedalekého močálu. Ke dnu, pokud vůbec nějaké existuje, klesala pomalu. Hodně pomalu. V mlze zapomnění, v tichu a chladu, které přerušoval jen nářek nemrtvých. Nikdy nenalezneme klid, nikdy nespočineme. Jsme navěky odsouzení k poslechu death metalu.
Finské CORPSESSED sleduji již od začátků a jejich hudbu si opravdu užívám. Je v ní totiž obsaženo velké množství tmy, mrazu a šílenství. Jakoby se přede mnou opravdu rozkládala moje vlastní mrtvola. Stačí jen přidat hlasitost a nechat se démony pozvat na další z tajemných obřadů.
Ano, i nová deska "Succumb To Rot" je pro mě spíše magickou, záhadnou seancí, než jen obyčejnou deskou. Mám rád atmosféru, do černa zbarvené nálady, které umí Finové znázornit. Neexistuje kolem mě nic. Jenom stěna vystavěná z riffů, morbidního vokálu a zničujících bicích (ve stylu DISMA, CRUCIAMENTUM, KRYPTS, GRAVE MIASMA, INCANTATION, VORUM, FUNEBRARUM). Padá na mě a já se topím v krvavé stoce. Skladby jsou napsány zajímavě, mají v sobě vnitřní sílu i drive. Pokud máte tuhle odrůdu smrtícího kovu také rádi jako já, budete více než jen spokojeni. Kapele se opět povedlo pustit mi žilou, nakazit moji krev starodávnou chorobou. Představte si zdánlivě opuštěný hřbitov, zahalený do mlhy. Je večer a přízraky pomalu ožívají. Také cítíte chlad, který se vám jako nějaký jed usazuje postupně v kostech? Tak přesně takhle na mě působí i novinka CORPSESSED. Zřetelně vidím příšery z děl H.P. Lovercrafta. Nahrávka je majestátní, záhadná, nebál bych se napsat magická. Alespoň pro mě. Má perfektní zvuk (Dan Lowndes - Mastering, Matti Mäkelä - Producer, Recording, Mixing) a na obal je radost se dívat (W. Smerdulak). My, kteří se pohybujeme celý život v záhrobí víme, že se jedná o první smrtící ligu. Kapela opravdu zabíjí muzikou bez slitování. Tuhle seanci jen tak někdo nepřežije. Démoni přicházejí z absolutní, nihilistické a okultní death metalové tmy!
Asphyx says:
You're confused for a while and you can't find your body. You left it last night, under rather ugly conditions. They cut your throat and left you to bleed out. The corpse was dumped in a nearby swamp. It sank slowly to the bottom, if there is one. Very slowly. In the fog of oblivion, in the silence and the cold, punctuated only by the cries of the undead. We will never find peace, never rest. We are forever doomed to listen to death metal.
I have been following Finnish CORPSESSED since the beginning and I really enjoy their music. There is a lot of darkness, coldness and madness in it. It's like my own corpse is really decomposing in front of me. All I have to do is turn up the volume and let the demons invite me to another of their mysterious rituals.
Yes, even the new album "Succumb To Rot" is for me a magical, mysterious séance rather than just an ordinary record. I like the atmosphere, the black-coloured moods that the Finns can portray. There is nothing around me. Just a wall built of riffs, morbid vocals and devastating drums (in the style of DISMA, CRUCIAMENTUM, KRYPTS, GRAVE MIASMA, INCANTATION, VORUM, FUNEBRARUM). It falls on me and I drown in a bloody sewer. The songs are written in an interesting way, they have inner strength and drive. If you like this variety of death metal as much as I do, you will be more than satisfied. Once again the band has managed to let go of my veins, to infect my blood with an ancient disease. Imagine a seemingly abandoned graveyard, shrouded in fog. It's evening and the ghosts are slowly coming to life. Do you also feel the cold settling gradually in your bones like a poison? That's exactly how the new CORPSESSED affects me. I can clearly see the monsters from H.P. Lovercraft's works. The recording is majestic, mysterious, I wouldn't be afraid to write magical. At least for me. It has a perfect sound (Dan Lowndes - Mastering, Matti Mäkelä - Producer, Recording, Mixing) and the cover is a joy to look at (W. Smerdulak). Those of us who have been in the afterlife all our lives know that this is the first deadly league. The band really kills with music without mercy. There is no way anyone will survive this séance. Demons come from the absolute, nihilistic and occult death metal darkness!
.JPG)