DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 16. května 2022

Rozhovor - WARFIST - Blasfemický black thrash metalový útok z pekla!

Rozhovor s black thrash metalovou skupinou z Polska - WARFIST.

Odpovídal zpěvák a kytarista Mihu, děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Recenze/review - WARFIST - Teufels (2022):

Ave WARFIST! 11. dubna 2022 vám vyšlo u Godz ov War Productions vaše nové album „Teufels“. Jak už sám název napovídá, opět se jedná o smršť poctivého blacku, thrashe metalu. Když jste šli ze studia, jaké jste měli pocity? Představ prosím fanouškům trošku nové album. Jací jsou WARFIST v roce 2022?

Ahoj Jakube! S výsledkem "Teufels" jsme byli zatraceně spokojeni. Chci říct, že jsme byli opravdu nadšení, že jsme to mohli nahrát v době, kdy jsme už jen ladili poslední detaily skladeb. Podle mého názoru je tahle deska nejbrutálnější a zároveň nejchytlavější věc, kterou jsme kdy udělali. Někteří lidé, kteří si ho poslechli ještě před premiérou říkali, že by to pro nás mohl být průlom. Ale to já nevím. Vím jen, že je to album, které bude těžké překonat. Nicméně si myslím, že jsme se tak trochu zbavili všech "pout", která nás svazovala a náš přístup k tvorbě hudby na této desce byl nejodvážnější, jaký jsme kdy měli.


Zrovna si přehrávám váš nový klip ke skladbě „Meadow of Bizarre“ a říkám si, že jste odvedli opravdu dobrou práci. Kdo klip natáčel? Přibliž nám trošku, o čem skladba pojednává?

Cílem bylo vytvořit animovaný klip. Chlapík, který ho pro nás dělal je Temira de Temirin, velmi talentovaný chlápek, který si myslel, že nejlepší bude koláž ze starých obrazů. Vybrali jsme s ním několik uměleckých děl, která by se k textu hodila a konečný výsledek daleko předčil moje očekávání. Opravdu úžasná věc. Co se týče skladby, je o jedné, říkejme tomu “městské legendě”, která kdysi kolovala kolem Zielone Góry. V sedmnáctém století šla Zielona Góra často z jedněch rukou do druhých, a to také určovalo, které náboženství bylo v určitém období dominantní. Období, které je ve skladbě popisováno, je období vlády katolíků. Ti se zbavovali jakýchkoli stop po jiném náboženství, než bylo to jejich, pálili knihy, zakazovali náboženské obřady atd. Jednou v noci chtěla skupina protestantských dětí provést vlastní náboženský obřad, ale protože se bály, že by se při tom mohly dostat do problémů uvnitř města, rozhodly se jít za hradby a provést obřad na louce. Někdo si jich však všiml a vše oznámil strážím. Ti šli děti zastavit, ale když se ke skupince přiblížili, vše se zahalilo do kouře a mlhy. Když se vše uklidnilo a kouř se rozplynul, děti zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. V textu jsem změnil protestantský rituál na pohanský, aby to bylo pikantnější.

Mám doma od vašeho labelu nové album na recenzi. Zatím jej nemám pořádně naposlouchané, ale co jsem dosud slyšel, tak mě posadilo na zadek. Mně se na vás vždycky hrozně líbilo, že jste nejen ortodoxní a opravdoví, ale nezapomínáte ani na studené a temné melodie. Kdo je autorem hudby a jak skládají a tvoří nové skladby WARFIST?

Připravím návrhy skladeb, zahraji riffy zbytku kapely a pak to celé společně zaranžujeme. Dá se tedy říct, že celá kapela se podílí na tvorbě hudby. Co se týče mě, melodie a chytlavost jsou velmi důležité. Mám rád kapely jako Blasphemy, které melodie do své hudby vůbec nezapojují, ale vždycky jsem chtěl, aby vám skladby Warfist zůstaly v hlavě dlouho. O tom přece hudba je, ne? Melodie také budují celkovou atmosféru skladby a usnadňují pochopení jejich sdělení.


Na novince mě zaujal opravdu hodně syrový a „prašivý“ zvuk. Kde jste desku nahrávali, mixovali, kdo je podepsán pod produkcí?

Nahrávali jsme ho v domácím studiu našeho kamaráda ve Szprotawě, stejně jako naše předchozí album. Tentokrát jsme se však rozhodli, že ho bude míchat někdo jiný. Minule jsme si najali Manieka z Hellspawn, aby se postaral o mix a mastering. S jeho prací jsme byli velmi spokojeni, ale řekli jsme si, že je čas zkusit něco jiného. Společně s Gregem jsme přemýšleli, kdo by se tohoto úkolu mohl zhostit, a rozhodli jsme se oslovit Miotlu. Je to kytarista kapely Feto In Fetus a skvělý zvukař, který s námi spolupracoval na několika živých vystoupeních. Odvedl skvělou práci při mixování a masteringu "Teufels". Dal tomu syrový, ale zároveň čistý a brutální zvuk. Nikdy jsme mu nic nenavrhovali. Prostě vybral zvuk, který podle něj k naší hudbě nejlépe seděl a udělal to perfektně.

Zaujal mě i obal desky. Jestli to dobře chápu, tak je na něm lebka z nějakého náhrobku. Cover je jednoduchý, trošku tajemný. Co má tento námět vyjadřovat? A kdo jej vytvořil?

Ve skutečnosti je to fotografie sochy na zdi nejstaršího kostela v Zielone Gore. Před časem mě napadlo, že by to byl skvělý obal alba a konečně jsem měl příležitost ho použít. Vyfotil jsem ji a Miotła ji upravil tak, aby dobře vypadala na obalu alba. Slyšel jsem, že to trochu neodpovídá názvu, ale troufám si s tím nesouhlasit. Víte, ďábel (Teufel) je spojován se zlem a zlo je velmi často spojováno se smrtí. Ostatně spousta textů na albu se smrtí zabývá. Socha představuje lebku ve zlaté koruně seslanou z nebe. Myslím, že je to dost symbolický a sugestivní obraz, který se k našemu poslednímu albu velmi hodí.


Jako kapela se ve svých textech zaobíráte blasfemií, sexem, okultismem, smrtí, násilím. O čem jsou na nové nahrávce? Jaké je hlavní téma a myšlenka „Teufels“?

Hlavně o zlu v lidech. V poslední době píšu o satanismu nebo okultismu jen velmi zřídka, protože věci, které se dějí právě teď nebo v naší historii, jsou dostatečně brutální na to, aby byly dobrým námětem pro metalové texty. Není třeba psát o satanovi, protože všichni ďáblové jsou tady. Takže tam můžete najít texty jako v "Meadow of Bizarre", kterou jsem popsal dříve. Ale také texty inspirované starými legendami, jako je ten o krysaři z Hameln v úvodní skladbě. Je tam skladba o kambodžském táboře smrti Tuol Sleng, o sériovém vrahovi dětí z viktoriánské éry a také o vraždě jeptišky, která odhalila aféru sexuálního zneužívání v katolické škole. To jsou některá z témat. Hlavně se snažím psát o skutečných událostech.

Nedá mi to a musím se zeptat. Hrajete metalový styl, který se silně vyhrazuje proti křesťanství. Žijete v Polsku, které je považováno za silně katolickou zemi. Nemáte s tím nějaké problémy? Dostanete prostor třeba v televizi, v novinách? Jak je vůbec život ve vaší zemi ovlivněn křesťanstvím?

Asi myslíš Polsko, protože v Itálii jsem nikdy nežil 😊 A vlastně bych ani nechtěl. Italové jsou podle mě moc otevření a moc mluví, hahaha! No, Polsko je v posledních letech čím dál víc katolické. Jak to ovlivňuje nás? Máme víc sraček, které můžeme kritizovat, a o kterých můžeme psát. Ale vážně, jestli to takhle půjde dál, nebudeme se moc lišit od ortodoxních muslimských zemí, kde náboženství určuje zákony. Doufám, že k tomu nedojde, protože se mi nelíbí představa, že bychom žili ve středověku. Problém křesťanství v Polsku spočívá v tom, že křesťané si myslí, že každý by měl sdílet jejich názor, a pokud ne, měl by k tomu být donucen. Taky chtějí všechno, co se neslučuje s jejich ideologií, postavit mimo zákon a to je asi největší problém. Zvlášť, když naše současná vláda leze kněžím do prdele a dělá všechno, co chtějí oni. Takže, jak asi tušíte, v mainstreamových médiích metal a vše, co církev kritizuje, musí zůstat v ilegalitě. To mi nevadí, ale vadí mi, že mi někdo říká, co mám dělat. Doufám, že tato situace nebude trvat déle, protože jak vidím, spoustě mladých lidí je náboženství jedno a chtějí jen žít svobodný život. Doufám, že jejich i náš hlas bude nakonec vyslyšen.


WARFIST jsou na scéně 18 let. Když se ohlédneš a zavzpomínáš na vaše začátky, co bylo vlastně prvním popudem, že jste se rozhodli hrát zrovna metal? Které kapely vás ovlivnily ve vašich začátcích?

Zpočátku jsme byli hodně pod vlivem australských kapel, jako jsou Destroyer 666, Gospel of the Horns nebo Bestial Warlust, ale také takzvané první vlny black metalu. Co se týče hlavního popudu? Těžko říct. Asi to byla potřeba vytvořit nějaké násilné, agresivní a extrémní melodie. Před Warfist jsme s Witchfuckerem, se kterým jsem kapelu založil, hráli v deathmetalové kapele Ebola, ale chtěli jsme hrát něco víc old schoolového a ve stylu osmdesátých let. To bylo v době, kdy dělení na subžánry jako heavy, black, thrash, death nebo doom nebylo tak jasné, jako dnes.


Když ještě zůstaneme v historii...jak vnímáte rozdíly mezi současností a vašimi začátky? Změnilo se všechno – technologie, zvuk, nahrávací studia, máme internet, stahování hudby. Jak se tyto změny promítly do fungování kapely? Museli jste se hodně přizpůsobit?

Jistě! Od našich začátků se situace výrazně změnila. Naše první materiály jsme nahrávali ve zkušebně na magnetofon. Ale to tehdy ještě nebylo. Prostě jsme chtěli být co nejvíc “old school”, navíc jsme si tehdy nemohli dovolit studio. Taky ještě existoval tape-trading a navazování kontaktů s ostatními kapelami a vyměňování si materiálů. Internet už byl běžný, ale vzpomínám si na jednu věc, která vlastně hodně pomohla propagovat kapelu online a to byl MySpace. Nevím, jestli si na to dneska někdo vzpomene, ale byla to skvělá databáze nových kapel, která velmi usnadňovala kontakt a propagaci. Kromě toho se to technologicky zase tak moc neliší. Možná co se týče studiového softwaru, my prostě jen hrajeme a tahle změna je patrná spíš pro zvukaře.


Sleduji váš facebook a jsem informován o vašich koncertech, ale abych pravdu řekl, mimo Polsko zase tolik často nehrajete. Co je toho příčinou? Nechcete nebo jsou důvodem finance? Co takhle nějaké turné na propagaci nové desky po Evropě se zastávkou v České republice?

Upřímně řečeno, nevím. Warfist asi nemá moc potřebu hrát živě mimo Polsko. V poslední době moc nabídek na koncerty ze zahraničí nedostáváme. Zatím si pravděpodobně zahrajeme na festivalu Odysey to Blasphemy v německém Oberhausenu, kde vystoupí kapely jako Bethlehem, Possession a Denial of God. To bude v říjnu a v současné době je to jediný koncert mimo Polsko, který máme momentálně domluvený. Asi je to i kvůli penězům. Víš, nejsme moc známá kapela, která by naplnila klub a navíc potřebujeme nějaké peníze, abychom se na koncert dostali, takže asi hodně promotérů nechce riskovat ztráty. Každopádně bychom rádi hráli víc v zahraničí, ale taky se nám do toho nechce nutit. Pokud nás někdo bude chtít, uděláme vše pro to, abychom si zahráli. Pokud ne, nebudeme se doprošovat. Pokud jde o Českou republiku, odehráli jsme tam jeden koncert před téměř deseti lety. Bylo to v Mladé Boleslavi a ta show byla kurevsky divoká. Rád bych si to někdy zopakoval.


Mám poslední dobou pocit, že co se týká extrémních stylů, tak to u vás v Polsku opravdu žije. Obzvlášť death a black metalové kapely jsou skvělé! Chodí mi na recenzi nové desky, dělám rozhovory a mám pocit, že je vaše scéna velmi silná. To je ale můj pohled člověka, který žije mimo Polsko. Jaký je váš názor? Co třeba koncerty, promotéři, kluby, obchody s extrémní metalovou hudbou?

Je to tak - polská metalová scéna je skutečně velmi silná. A to už mnoho let, zejména pokud jde o death a black metal. Škoda, že takové žánry jako thrash nebo heavy tu nejsou tak populární. Situace se však začíná měnit a stále více mladých kapel začíná hrát tuto hudbu. Bohužel spousta z nich jen kopíruje a vkládá nápady kapel z osmdesátých let a z dlouhodobého hlediska nic moc zajímavého. Pevně doufám, že se to v tomto případě zlepší a dočkáme se další kapely jako KAT, TSA nebo WOLF SPIDER. Ale i tak je tu dost skvělých kapel na to, aby se dalo říct, že Polsko se nemá za co stydět, co se metalu týče a některé kapely hrají stejně dobře, jako spousta populárnějších kapel ze Švédska, Německa, Norska nebo USA.

Děkuji moc za rozhovor a přeji nejen novému albu skvělou prodejnost. Ať jsou vaše koncerty vyprodané. Budu se na některém z nich moc těšit. Přeji vám vše dobré i v osobních životech. Ať vás provází síla! WARFIST FOREVER!

Děkujeme, Jakube! Taky se měj. Děkujeme za tvou vynikající podporu. Pevně doufám, že budeme mít někdy příležitost zahrát si v České republice a dát si nějakou whisky. Na zdraví!


neděle 15. května 2022

Recenze/review - DEMONICAL - Mass Destroyer (2022)


DEMONICAL - Mass Destroyer
CD 2022, Agonia Records

for english please scroll down

Shnilé maso, pomalu odpadávající od kostí. Lebka jen se zbytky kdysi krásné tváře. Smrt je nakonec jediná spravedlnost. Staneme jednou před posledním soudem a naše hříchy nám budou sečteny. Za každý nám do hlavy zatlučou jeden hřeb. Budeme dávno na druhé straně a svět už bude navždy jen černý. Přesto budeme vzpomínat na krásná rána na hřbitovech. Nejlepší pro mě bývala vždy daleko na severu. Ve Švédsku, kde se hraje death metal.

DEMONICAL patří k mým nejoblíbenějším. Vyhovuje mi i jejich větší příklon k melodičnosti na posledních albech. "Mass Destroyer" jsem poprvé poslouchal u nás ve sklepě. Hluboko pod zemí. Od stěn se odrážely mrazivé melodie a já znovu přísahal na Smrt. Během našich setkání s kapelou bývala velmi blízko. Seděla vedle mě a kývala spokojeně do rytmu svojí hlavou bez tváře. 


Na DEMONICAL bývalo vždy spolehnutí a novinka není žádnou výjimkou. Baví mě ji poslouchat. Užívám si ledový surový zvuk, vokál bestie i melodie, které musely být posbírány na starých pohřebištích. Ve stylu DISMEMBER, ENTOMBED, GRAVE, ale i třeba takových AMORPHIS, či AMONT AMARTH, s nadšením a odhodláním v srdci. Hudba ukovaná z toho nejkvalitnějšího surového železa, zajímavá, surová a plná vzteku a zloby. Ne, nehraje se zde nic nového a jsem tomu velmi rád. Potřebuji asi jako každý fanoušek pohřbů do země svoji jistotu, záchytný bod ve vesmíru. A pánové mi dodali přesně to, co jsem chtěl a očekával. Pořádný náklad z kostí, shnilého masa a rezavých postupů. Je to právě schopnost napsat dobrý song, který si zapamatuji, vryje se mi do paměti, usadí někde hluboko v hlavě. Tohle umí Seveřané na výbornou. Ze skladeb odkapává zkažená krev a spousta skvělých nápadů. A hlavně - desku si pouštím nenasytně stále znovu a znovu. O zvuku, obalu a podobných samozřejmostech, netřeba diskutovat. Vše je na vysoké úrovni, profesionálně odvedené. Dívám se do tmy a čekám na přízraky. Přicházejí kolem půlnoci, za zvuků "Mass Destroyer". Jsme spokojeni všichni. Já, démoni i Smrt. Krev, oheň a kvalitní švédská death metalová ocel! 


Asphyx says:

Rotten meat, slowly falling off the bone. A skull with only the remnants of a once beautiful face. Death is the only justice in the end. We will one day face the final judgment and our sins will be counted. For each one, they'll hammer a nail into our heads. We'll be on the other side and the world will always be black. Yet we will remember the beautiful mornings in the cemeteries. The best ones for me were always far to the north. In Sweden, where death metal is played.

DEMONICAL is one of my favorites. I also like their greater inclination towards melody on their latest albums. I first listened to "Mass Destroyer" in my basement. Deep underground. Chilling melodies bounced off the walls and I swore again by Death. She used to be very close during our sessions with the band. She would sit next to me and nod her faceless head happily to the beat.


DEMONICAL has always been reliable and the news is no exception. I enjoy listening to it. I enjoy the icy raw sound, the beast vocals, and the melodies that must have been picked up in old burial grounds. In the style of DISMEMBER, ENTOMBED, GRAVE, but also of the likes of AMORPHIS or AMONT AMARTH, with passion and determination in their hearts. Music forged from the finest raw iron, interesting, raw, and full of rage and anger. No, there is nothing new being played here and I am very glad of it. I guess like any fan of burial in the ground I need my security, a clue in the universe. And the gentlemen have delivered exactly what I wanted and expected. A good load of bones, rotten meat, and rusty procedures. It's the ability to write a good song that I remember, that sticks in my mind, that settles somewhere deep in my head. That's what the Northerners are good at. The songs drip with bad blood and lots of great ideas. And most importantly - I play the album greedily over and over again. About the sound, the cover, and similar commonplaces, there is no need to discuss. Everything is of a high standard and professionally done. I look into the darkness and wait for the ghosts. They come around midnight, to the sound of "Mass Destroyer". We're all satisfied. Me, the demons, and Death. Blood, fire, and quality Swedish death metal steel!





Tracklist:
01. We Conquer The Throne
02. Sun Blackened
03. Fallen Mountain
04. Wrathspawn
05. Dödsmarsch
06. Lifeslave
07. Cemented In Ire
08. By Hatred Bound

band:
Martin Schulman - baskytara
Ronnie Bergerstål - bicí
Johan Haglund – doprovodná kytara
Eki Kumpulainen – sólová kytara
Christofer Säterdal – zpěv



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý padesátý první - Ajťáci


Příběh tří stý padesátý první - Ajťáci

Mám udělat na zápočet program na výpočet elipsy. Moc už si ani nepamatuju zadání. Jdu s tím za ajťákama, co se mnou bydlí na koleji na patře. Jednoho potkám už na chodbě. Na nohou Prestige, vlněný svetr, i když je vedro jako blázen. Má v rukou fixu a píše s ní na obkladačky na zeď. Co děláš ty vole. Koukne na mě šíleně tlustými brýlemi, s obroučkami jako nosíval můj děda a začne něco o maticích. Přeruším ho s tím, ať si to po sobě hlavně umeje. Tenhle mi asi fakt nepomůže, je totálně mimo, ve svým světě. Zaťukám na jedny dveře a nic. Že by kluci měli na pokoji nějaký holky. Usměju se nad tou představou, protože jak známo, ajťáci jsou jinej druh, čeleď, divná a zvláštní. Oni raději hrají dlouho noci v kuse na počítači imaginární hry, než aby šli za svým pudem. Uff, tohle bude těžký. V pokoji je tma a smrad jak v kobce. U počítačů sedí dva studenti fakulty aplikovaných studií. 

Přednesu do ticha, které je přerušované jen ťukáním do klávesnic, svůj požadavek a prosbu. A nic. Zopakuji a zase nic. Mlčíme asi pět minut, což je pro mě šíleně dlouho, ale na obrazovkách zastřelí oba několik příšer. Pak se jeden člen klubu ošahaných myší zvedne a pokyne mi. Mám si sednout a zatímco on se podívá na zadání mé práce, mám hrát místo něj. Od doby, co jsem dělal účetnictví a skladové hospodářství v jedné firmě v Boleslavi a chodil s holkou na vozíku, už uplynula dlouhá doba. O hrách jsem neměl ani ponětí, ani mě nenapadlo, že by mě to mohlo někdy bavit. Nejsem navíc moc hravej v tomhle smyslu. Taky mě zastřelili po několika krocích. Ty vole, máš ještě pět životů, utíkej. Kryju ti záda, slintal za mnou druhý ajťák. Vůbec jsem nevěděl, co mám dělat. Vypadni, kvůli tobě jsem mrtvej, zařval na mě hystericky kluk, za jehož postavu jsem bojoval v podsvětí. Měl slzy na krajíčku. Sbalil jsem si papíry a šel o pokoj dál.

Jenže celé patro na tom bylo stejně. Byl jsem zoufalý, vůbec jsem nerozuměl, co po mě vlastně na škole chtějí. Programování jsem totiž s chutí vynechával a svůj čas jsem trávil četbou sci-fi knížek v hospodě U Darebáka. On totiž pan učitel tak nějak splňoval taky představy o ajťácích. Mluvil nesrozumitelně a i když mu bylo notně přes čtyřicet, tak když se na něco zeptala nějaká studentka (opět připomínám, že na strojárně moc hezkých žen nebylo), tak koktal, červenal se jak prvnička. Podle mě byl panic, což mi ale bylo tak nějak jedno, já potřeboval pár kreditů, abych prolezl do dalšího semestru. Potkám na chodbě Elišku, která toho na sobě moc nemá. Jde po mě. Jenže já mám úplně jiný problémy. Napadne mě, že by mohla kluky ajťácký poprosit ona za mě, ale rovnou mi řekne, že jen přes její mrtvolu. Minule prý po setkání u jednoho stolu s členy IT klubu měla pocit, že měl jeden samovolnou poluci. Jako je to vtipný, ale neřeší to můj problém. 

Hele, a co to zkusit obráceně? Usmívá se podezřele. A to jako jak? Prý existuje, ano opravdu je to fakt a ne jen legenda, jedna dívka, která je také studentkou FAV. Nejdřív si myslím, že si ze mě opravdu dělá Eliška srandu, ale prý s nima chodí s učitelkama na nějaký předmět. Ono totiž tenkrát byl nově kreditní systém a měli jste možnost studovat kvůli kreditům i předměty na jiných fakultách. Znal jsem kluka, co si jako strojař napsal hru na hoboj. A prošlo to, prý může hrát v továrně dělníkům k práci. Uff. Děly se to tenkrát věci. A ona bydlí na koleji? Ne, někde na Slovanech s maminkou, říkala. Domluvíš mi schůzku? Pro tebe všechno, jen jsem si říkala, jestli nemáš volno na pokoji. Připadám si jako prodejná děvka, ale zase na druhou stranu, peníze nedostanu, tak co. Uplyne několik dní a jsem pěkně nervózní. Čas běží a nemám nic.

Párkrát sice zkusím znovu ajťáky, ale výsledek nic moc. Dokonce jim nabízím peníze, nebo že seženu holky, co s nima půjdou na rande (to si trošku vymýšlím, ale jen málo). Nepomáhá nic. Vyšel nový DOOM a oni pijou hektolitry kafe, živě diskutují o nových zbraních a chodbách. Vše ostatní jde stranou. Je to fakt jiný druh, odrůda, se kterou zkrátka neumím moc jednat. Nastane ale den D a mám domluvenou schůzku se slečnou. Eliška vše pojala jako rande, že jsem ji prý někde viděl, že se mi líbí a tak. Nevím, co ji nakecala, ale tváří se děsně tajemně a usmívá se. Jako jezinka. Prej vem si pro jistotu kondom. Znovu si připadám jako děvka a teď už fakt doopravdy. Jdu do kavárny, rozhlížím se a poznám ji na první pohled. Každému není dána krása, něco málo o tom vím, ale tady šlo o něco jiného. Na první pohled bylo vidět, že je chytrá, někteří lidé tak opravdu působí. Říkejme jí třeba Jana. Představím se a snažím se být vtipný. Rovnou řeknu pravdu a ona chce odejít. Myslím si, že ale nakonec u ní převáží zvědavost.

Každý zná příběh o ošklivém káčátku a já se musím v duchu omluvit za své blbé vtipy. Ona je Jana hrozně milá holka, jen kdyby si nechala udělat hlavu, vzala si na sebe něco hezkého. Stydí se, je znát, že si z ní dělali kluci i holky dlouhé roky srandu. Je mi ji až líto. Ale kvůli tomu tady nejsem. Normálně ji poprosím a ona hned, že o víkendu bych to mohl mít. Zaplatím a loučíme se. Za oknem zahlédnu Elišku a ještě jednou její kamarádku, jak se smějí. Rozloučíme se a jdu za slečnama a pěkně jim vynadám. Nesnáším posměšky a podobné kecy. Sám jsem nosil celou základku brýle a tenkrát to bylo jako cejch. Kolik já dostal facek, kolikrát jsem se pral. Nakonec se s Eliškou pohádáme. Přijde dokonce až za pár dní, sice se omluví, ale stejně mě naštvala. No nic, to je podružné. Koupím si cigára i větrové bonbony. Jdu vyzvednout Janu. Máme rande. Jako fakt, že jo. Připadá mi to divné, ale jdu na to.

Zazvoním u starého domu a leknu se. Máma Jany vypadá jako vysloužilá učitelka přísného typu. Taky jí je. Sjede mě pohledem, ale neřekne nic. To až u stolu, kdy rovnou vypálí od boku, že si tedy myslela, že si dcerka najde někoho hezčího, slušně oblečeného a vůbec. Trošku zapůsobí moje studium na vysoké škole a ihned pochopím, kde je zakopaný pes. Hergot matky, co blbnete, dívčí duše jsou křehký jako poupátka, mají se hýčkat, milovat, jít příkladem, pohladit. Ne kritizovat a být jedovatý báby. Navíc proti mě seděl i táta, kterej byl totálně pod pantoflem. Ani se nedivím, že je chudák holka na tom takhle se sebevědomím. Připadám si jako hajzl, který ji využívá. Omluvím se a jdu pryč. Cejtím se fakt prašivě. Ohlédnu se, Jana stojí v okně a pláče. Uff. 

Vrtá mi to hlavou a taky jsem zapomněl svoji práci u nich doma. Hergot chlape, chovej se jako muž a šlechtic. Něco mě napadne. Řeknu Blance a Elišce, říkám holky, něco od vás potřebuju. Máte na to týden. Chci jít s Janou ven, do hospody, pak tančit, nebo já nevím co, záleží na ní. Koukají na mě, Eliška trošku žárlí, ale nakonec je moje slova přesvědčí. Po víkendu mi přinese Eliška moji práci, za kterou dostanu jedničku. Pan učitel mě chválí, říká něco, že když se chce, tak to jde a já se chlubím cizím peřím. Sorry za ty lži, ale nešlo to jinak. V hospodě se mě holky ptají, jestli tedy dobrý a prdíme na to, ale já se nedám. Zítra zajdete za Janou a uděláte z ní kočku, hergot, ona je hezká, no dobře není úplně, ale mohla by být rozhodně o hodně hezčí. Kroutí nad mými nápady hlavou, ale nakonec souhlasí.

Za týden odmítnu kafe i moučník. Maminku bych už asi nechtěl nikdy vidět. Ale ze schodů sestoupí hezká holka, mám otevřenou pusu a paní rodu jí řekne, že vypadá jako děvka. Ohradím se a neberu si servítky, normálně na rovinu. Koutkem oka vidím, jak pan otec přikyvuje. Křičí na nás, ať si jdeme. Tak jo, vezmu Janu za ruku a pochválím ji. Sklopí oči a zeptám se, kam by chtěla jít. Prý do parku. Inu romantika, chápu to, i její matematický mozek je v určité části ženou, princeznou. Normálně tokám. Ne, myslím to fakt vážně. Nech se unést, budu tvým Oldřichem Novým, ty mojí Adinou Mandlovou. Naslouchám, učím se. Jana je opravdu chytrá. Chápu, že to bude mít v životě těžký. Chlapi mají často pocit, že musí mít jako navrch. Hele, děvče, nejsme všichni stejní. Obleč si šaty a uvidíš, že časem potkáš někoho normálního. Jen se narovinu vyser na řeči tvý mámy. Jsi ženská a máš svoji osobnost, jsi hodná a když si sundáš tyhle hnusný brýle a koupíš si nějaký pěkný, tak se po tobě budou kluci jen ohlížet.

Nějak to vyplyne ze situace, po parku se jde do hospody. Prý pila vždy málo. Nevadí, dej si co chceš. Ochutná víno a najednou vidím, jak se v ní probouzí život. Je mladá, opravdové mládě, které se právě změnilo v samičku. Povídáme si a mluví se s ní moc hezky. Nejsem žádný tanečník, ale pozvu ji na parket. Vedle hospody je totiž klub. Paříme a je mi s ní moc dobře. Jen pro ten dnešní den. Vypráví o svém životě, o matematických olympiádách, o tom, jak se jí kluci smáli, jak na ní byly holky hnusný. Protože je jiná, odlišná, chytrá. Kdybys jen děvče věděla, jak s tebou soucítím, jsem metal celý život, spousta lidí hodnotí jen podle oblečení, podle dlouhých vlasů. Seru na ně. Křičím to a přidá se. Následuje ploužák, jediný to tanec, který mi jde. Chytnu ji za zadek a ona tam moje ruce nechá. Má lesklé oči a já se musím znovu v duchu omluvit. Koupím jí panáka rumu. Je vláčná. Musíme jít. Venku je zima a cesty je kus.

Zahlédnu za oknem její matku, čumí jak vrána, u oběda říkala přede mnou, že prý je Jana pana, že je ošklivá a nikdy si asi nikoho nenajde. Nevím, proč mi to říkala, ale teď udělám něco, co jsem původně vůbec nechtěl. Opřu Janu o kandelábr před domem a líbám ji jako vetřelec. Šeptám jí slova o tom, jak ji děsně chci. Uteče domů a já si musím dát v jednom non stopu panáka, abych to rozchodil. Spát jdu až k ránu a přemýšlím o tom, jak je svět občas divný místo k žití. Vedle v pokoji střílejí kluci na počítačích monstra, místo toho, aby žili, milovali sem, tokali, ožírali si držky. Nebo jen tak sledovali, jak padá sníh. Jo sníh, ten zase padá. Ráno neslyším budík, probudí mě až odpoledne Eliška, která je celá zvědavá, jak vše probíhalo. Víš, bylo to super, Janu bych klidně sbalil, kdyby mě chtěla. Kouká na mě, kroutí hlavou. Vždyť není moc hezká. Ale je má milá, opravdu je. Jen jinak, než si myslíš. Mávne rukou a zbytek bych si nechal s dovolením pro sebe.

Tenkrát jsem ještě nevěděl, že budu s ajťáky spolupracovat celý svůj profesní život. Připadali mi zvláštním druhem, jak z jiné planety. Počítače byly v plenkách a oni byli už pohlceni budoucností. A Jana? Hele, párkrát jsem si s ní ještě vyšel. Hrozně mě s ní bavilo chodit. Pak potkala nějakýho klučinu, co ji měl rád. Ale vzpomínám na ní fakt rád. Má dva krásný kluky, teď už vlastně muže a pokaždé, když ji potkám, tak si říkám, že je přesně v tom věku, kdy je fakt hezká. Dělám si možná iluze o své důležitosti v jejím životě, ale první ajťačka, kterou jsem v životě potkal byla fakt super holka. Vlastně pořád je. Buďte dobří a děkuji za pozornost.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 14. května 2022

Interview - DAWOHL - Bestial death metal that reeks of sulfur and tainted blood!

 

Interview with death metal band from France - DAWOHL.

Answered vocalist Maxime, thank you!

Translated Duzl, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Recenze/review - DAWOHL - Leviathan (2022):

Ave DAWOHL! I am currently listening your new album “Leviathan” and I can´t help but think that this is the kind of music which will be played during the end of the world. I think it is a great masterpiece. How do you feel about your new album? Have you received any feedbacks? From fans for example? Have you played new songs live already? Do they work?

Ave !

I sincerely thank you for your enthusiasm! The feedback is excellent whether from the public or the press! We put our soul and our blood into this album.

We had the opportunity to play some songs from the album before the crisis. The energy in the audience was perfect ! We have created the tracks in order to release a maximum of power before any other aspect. I think that's why the songs work as much on CD as on stage, it wouldn't have been the case if we had bet on the technicality or the atmospheres only.


How do DAWOHL compose? Are you a traditional band who go to the rehearsal room and compose or you prefer going online and send your ideas via email? I am really interested in your composing process.

Unfortunately our method of composition is not very organic and traditional... First of all, I give a fairly precise musical direction in order to ensure the consistency of the compositions.

We have always worked remotely, with exchanges of tablatures and recordings, then the different members can intervene and enrich the compositions. . When we arrive in the rehearsal room we have generally settled 90% of the details.

In my point of view, the advantage is to have a greater perspective on our compositions and to be more demanding on the writing work.

Lyrics are a separated topic of DAWOHL. Who is the author of your lyrics? And what are your lyrics about? Where do you find inspiration for your songs? The lyrics on “ Leviathan” just fit so perfectly to the music. What was first – music or lyrics?

It's an important part of Dawohl's identity (just like our artworks). I am the author in full but my influences are very present. The main one is "Brave New World" by Aldous Huxley, the dystopia is more pernicious there than in other novels dealing with totalitarianism. The theories of information and propaganda are described there marvelously well. But more important to me is how science and rationality is used in this context.

To this first great influence we can add less fictional books... "Discourse on Voluntary Servitude" by Étienne de La Boétie "The Prince" by Niccolò Machiavelli etc. etc but especially "Leviathan" by Thomas Hobbes which gives its name to the album.

In this book and in my lyrics The Leviathan is not mythological but the incarnation of the State, superior to the sum of individuals, and who becomes in my writings a quasi-divinity... a prospect I find dizzying.

Usually it's the music that comes first, but more and more we're going to try to change that.


Also your cover is amazing and it fits with the music! I am frightened with the cover. How and why did you choose Business for Satan? Did you hear any of your songs to create the cover?

Thanks you ! “Business for Satan” is a tattoo artist and illustrator friend I knew long before our collaboration. When I started to imagine the concept of the cover, it was quickly clear that a collaboration with him could lead to a work which would fit perfectly with the concept ! Moreover, I wanted to get away from the cliché graphic style that you usually find in death metal.

At the time of the creation of the cover he could only listen to our first EP.

The sound of the album is great. It is dark, cold and sharp at the same time. Which studio did you chose for recording? Did you have any opinions about the final sound and mastering, were you able to change anything?

The sound of the album was the result of a lot of work and reflection. I had a very precise idea of the sound I wanted. Neither too old school nor too modern, the reference album being "I Monarch" by Hate Eternal, particularly in its treatment of the drums. Despite a lot of power, the retouching was minimal, which allowed us to keep a lot of detail in the playing of the different musicians. With a little hindsight I would not change much in the work of Frédéric Gervais (Studio henosis) he was able to capture precisely what we expected.


The new album was published by French Dolorem Records. Why this label? Were you satisfied with their work?

Alex from Dolorem Records has been supporting us for many years and has always been very interested to work with us. He managed to bring together very coherent bands within his label. Dawohl was a perfect fit in this roster...it was a pretty logical decision. Since our signature, his work has been excellent! It was the right decision

You have been playing since 2009. How was the beginning of your band? How did you create the band and what was the first impulse to build something death metal? Did you have any idols? How was it to play death metal in France?

Quickly after some disappointing experiences in local bands it was clear to me that I wanted to create something more artistically ambitious. The specifications were clear from the start: no artistic or technical compromise. Dawohl had to be brutal, swift and martial. Such a drastic approach wasn't very common in my region. It was both a weakness and a strength : it was quite complicated to find the musicians with the necessary level or motivation but we stood out directly ! Clearly my passion exceeds rationality. Dawohl is not a choice, it’s a necessity for me.

I don't think I have any more idols, but I greatly respect the work of artists like Eric Rutan.

Unfortunately, death metal is not the most popular kind of metal in France, despite many quality bands! It's always quite funny to see the people who listen to us come from all over the world rather than our national audience.


You can see how much you enjoy your music in your band. Do you have any target which you want to hit? Someone wants a famous label, the other one might want to play on big festival.

The first goal was to release an album we're proud of: and I'm already happy about that !

The 2 objectives you mention are highly desirable but honestly and purely personally, I especially wish to be able to continue to develop our universe (on future releases, other media etc.) the rest are only tools to continue to do this, not a finality.

Maxime, unlikely from the other death metal singers I can actually understand what you are singing. Singing death metal music must be very difficult for your vocal folds. Do you take a special care for your vocal folds? Like prepare singing before a concert?

Death metal vocals are extremely dependent on the physical condition. If you want to have enough intensity, this is extremely energy-intensive. I am therefore more and more vigilant about this. Otherwise I always warm up my voice with guttural songs that can resemble “Tibetan overtone” chants (it's super effective in addition to being quite pleasant).


How is it to play death metal in France? Do you have a lot of fans on concerts? Do fans support bands? Do they buy CDs, merchandise, etc.? When you organize an event how many people will come?

The death metal audience in France isn’t huge. Playing in front of 200 people as the first part of a recognized band is already a performance. Fortunately the public is very active and supports the band by buying a lot of merch, vinyls and CDs.

Death metal is a demanding hobby and an even harder lifestyle. What does it mean for you? What do you enjoy most about it and how do you perceive it? How did you actually get to him?

It's a completely irrational hobby, the investment is monstrous. But like I said, it's not a choice, it's an obsession.

I deliberately ask this question to all bands to do some promotion for the future. Please tell us what DAWOHL is planning soon? What can we look forward to?

We are currently working on a rather ambitious video clip, completely in line with the aesthetics of what we are developing. And at the same time we are preparing concerts to defend this new album !

Thank you so much for the interview and I wish DAWOHL a lot of sold CDs and only sold out halls. Be happy in your personal life. I am looking forward for your next death metal apocalypse!

Rozhovor - DAWOHL - Bestiální death metal, který smrdí sírou a zkaženou krví!

  

Rozhovor s death metalovou skupinou z Francie - DAWOHL.

Odpovídal zpěvák Maxime, děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Recenze/review - DAWOHL - Leviathan (2022):

Ave DAWOHL! Právě poslouchám vaši novinku „Leviathan“ a říkám si, že takhle nějak bude znít hudba, kterou budou hrát při konci světa. Myslím, že se vám povedl opravdu mistrovský kousek. Jaké jsou tvoje pocity z novinky? Máš už nějaké zpětné vazby od fanoušků? Hráli jste už nové skladby naživo? A jak fungují?

Ave! Upřímně ti děkuji za tvé nadšení! Ohlasy jsou vynikající, ať už od veřejnosti nebo od médií! Do tohoto alba jsme vložili duši a krev. Měli jsme možnost zahrát několik skladeb z alba ještě před krizí. Energie v publiku byla perfektní! Vytvořili jsme skladby tak, abychom uvolnili maximum energie před jakýmkoli jiným aspektem. Myslím, že právě proto skladby fungují stejně na CD jako na pódiu, to by se nestalo, kdybychom vsadili jen na techniku nebo atmosféru.


Jak vlastně vznikají nové skladby pro DAWOHL? Jste tradiční kapelou, která se zavře do zkušebny a tam skládá nebo využíváte v dnešní době tolik oblíbený internet a posíláte si nápady emailem? Zajímá mě samotný tvůrčí proces.

Bohužel náš způsob skládání není příliš organický a tradiční... Především udávám poměrně přesný hudební směr, abych zajistil konzistenci skladeb. Vždy jsme pracovali na dálku, s výměnou tabulatur a nahrávek, pak mohou jednotliví členové zasahovat a skladby obohacovat. Když přijdeme do zkušebny, máme zpravidla vyřešeno 90% detailů. Z mého pohledu je výhodou větší nadhled nad našimi skladbami a větší náročnost na autorskou práci.

Samostatnou kapitolou jsou u DAWOHL texty. O čem pojednávají na novém albu a kde jsi pro ně bral inspiraci? Na „Leviathan“ perfektně sedí k muzice. Co bylo dřív, muzika nebo texty?

Je to důležitá součást identity Dawohl (stejně jako náš obal). Jsem autor, ale mé vlivy jsou velmi přítomné. Tím hlavním je "Brave New World" od Aldouse Huxleyho, dystopie je tam zhoubnější než v jiných románech zabývajících se totalitou. Teorie informací a propagandy jsou tam popsány úžasně dobře. Pro mě je ale důležitější, jak je v tomto kontextu využívána věda a racionalita. K tomuto prvnímu velkému vlivu můžeme přidat i méně beletristické knihy... "Discourse on Voluntary Servitude" od Étienna de La Boétie "The Prince" od Niccolò Machiavelliho atd., ale především "Leviathan" od Thomase Hobbese, který dal albu název. V této knize i v mých textech není Leviatan mytologický, ale je ztělesněním státu, který je nadřazen souhrnu jednotlivců, a který se v mých textech stává kvazi-božstvem... perspektiva, která mi připadá závratná. Obvykle je na prvním místě hudba, ale čím dál víc se to budeme snažit změnit.


Musím se přiznat, že cover pro „Leviathan“ je vynikající – sedne perfektně k hudbě! Jde z něj doslova strach. Jak jste obal vybírali a proč jste zvolili zrovna Business for Satan? Slyšel třeba dopředu nové skladby pro inspiraci?

Děkujeme! "Business for Satan" je můj přítel, tatér a ilustrátor, kterého jsem znal dlouho před naší spoluprací. Když jsem si začal představovat koncept obalu, bylo mi rychle jasné, že spolupráce s ním může vést k dílu, které bude do konceptu dokonale zapadat! Navíc jsem se chtěl oprostit od klišovitého grafického stylu, který obvykle v death metalu najdete. V době tvorby obalu si mohl poslechnout pouze naše první EP.

Skvělý je zvuk celé nahrávky. Je temný, studený a ostrý zároveň. V jakém studiu jste album nahrávali? Mluvili jste jako kapela do výsledného zvuku, masteringu?

Zvuk alba je výsledkem dlouhé práce a přemýšlení. Měl jsem velmi přesnou představu o zvuku, který jsem chtěl. Ani příliš old schoolový, ani příliš moderní, přičemž referenčním albem bylo "I Monarch" od Hate Eternal, zejména, co se týče bicích. I přes velkou sílu byla retuš minimální, což nám umožnilo zachovat spoustu detailů ve hře jednotlivých muzikantů. S odstupem času bych na práci Frédérica Gervaise (Studio Henosis) mnoho neměnil, dokázal zachytit přesně to, co jsme očekávali.


Nové album vyšlo u francouzských Dolorem Records. Proč jste si vybrali právě tento label a jak jste s jeho prací spokojeni?

Alex z Dolorem Records nás podporuje již mnoho let a vždy měl velký zájem s námi spolupracovat. Podařilo se mu v rámci jeho labelu dát dohromady velmi soudržné kapely. DAWOHL se do této sestavy perfektně hodil... bylo to celkem logické rozhodnutí. Od našeho podpisu je jeho práce vynikající! Bylo to správné rozhodnutí.

Historie kapely se datuje do roku 2009. Jak vůbec vznikl nápad, hrát death metal? Kdo byl vaším vzorem? Zavzpomínej pro nás prosím! Jaké to je hrát v death metal ve Francii?

Po několika zklamáních z působení v místních kapelách mi bylo jasné, že chci vytvořit něco umělecky ambicióznějšího. Zadání bylo od začátku jasné - žádné umělecké ani technické kompromisy. DAWOHL musel být brutální, rychlý a bojovný. Takto drastický přístup nebyl v mém regionu příliš běžný. Byla to slabina i síla zároveň. Bylo poměrně složité najít hudebníky s potřebnou úrovní nebo motivací, ale my jsme obstáli! Moje vášeň zjevně převyšuje racionalitu. DAWOHL není volba, je to pro mě nutnost. Myslím, že už nemám žádné vzory, ale velmi si vážím práce umělců, jako je Eric Rutan. Bohužel death metal není ve Francii nejoblíbenějším metalovým žánrem, přestože existuje mnoho kvalitních kapel! Je vždycky docela legrační, když vidím, že nás poslouchají spíš lidé z celého světa než naše domácí publikum.


Na vaší kapele je hrozně vidět, jak vás vaše muzika baví. Máte nějaký cíl, kterého byste chtěli dosáhnout? Pro někoho to je slavné vydavatelství, jiný si chce třeba zahrát na velkém festivalu.

Prvním cílem bylo vydat album, na které budeme hrdí a z toho už mám radost! Dva cíle, které zmiňuješ, jsou velmi žádoucí, ale upřímně a čistě osobně si přeji hlavně to, abychom mohli dál rozvíjet náš vesmír (na dalších nahrávkách, jiných nosičích atd.), vše ostatní jsou jen nástroje, jak v tom pokračovat, ne konečná.

Maxime, na rozdíl od jiných death metalových zpěváků je ti při zpívání poměrně hezky rozumět. Death metalový zpěv všeobecně musí být hrozný nápor na hlasivky. Udržuješ je nějak, pečuješ o ně? Rozezpíváš se třeba před koncertem?

Deathmetalový vokál je extrémně závislý na fyzické kondici. Pokud chcete mít dostatečnou intenzitu, je to extrémně energeticky náročné. Proto jsem v tomto ohledu stále ostražitější. Jinak se vždycky rozehřívám hrdelními zpěvy, které mohou připomínat "tibetské předzpěvy" (je to super účinné a navíc docela příjemné).


Jaké to vlastně je, hrát death metal ve Francii? Chodí u vás lidi na koncerty? Podporují vás, kupují CD? Když třeba uspořádáte nějakou akci, kolik přijde lidí?

Death metalové publikum ve Francii není velké. Hrát před 200 lidmi jako první, před uznávanou kapelou už je výkon. Naštěstí je publikum velmi aktivní a podporuje kapelu tím, že si kupuje spoustu merche, vinylů a CD.

Death metal je náročný koníček a ještě těžší životní styl. Co znamená pro tebe? Co tě na něm nejvíc baví a jak jej vnímáš? Jak si se k němu vlastně dostal?

Je to naprosto iracionální koníček, investice jsou obrovské. Ale jak jsem řekl, není to volba, je to posedlost.

Tuhle otázku dávám záměrně všem kapelám, aby si udělali trošku propagaci do budoucna. Prozraď nám prosím, co chystají DAWOHL v nejbližší době? Na co se můžeme těšit?

V současné době pracujeme na poměrně ambiciózním videoklipu, který je zcela v souladu s koncepcí našeho vývoje. A zároveň připravujeme koncerty na obhajobu tohoto nového alba!

Děkuji moc za rozhovor a přeji DAWOHL spoustu prodaných nosičů a samé vyprodané sály. Ať se vám daří i v osobním životě. Budu se těšit na další death metalovou apokalypsu!

pátek 13. května 2022

Recenze/review - DEATHCRUSH - Under Serpents Reign (2022)


DEATHCRUSH - Under Serpents Reign
CD 2022, Time to Kill Records

for english please scroll down

Tichá bolest, na kterou si skoro zapomněl. Ale jen skoro. Je usazená hluboko v tvé mysli. Hlodá tam, vrací se v nočních můrách. Když se díváš do tmy. Když znovu usedáš do dřevěné lavice. Je to jako nějaké zlé tajemství, stará rána, která začala po letech mokvat a pálit. Musíš něco udělat, spravedlnost přeci nemůže být slepá. Klečí před tebou, v čistém bílém hábitu. Ruce sepnuté v modlitbě. Prozradí ho jeho jedovatý úsměv. Podáš mu nůž a řekneš mu, aby to udělal sám. Pokývá hlavou a odejde navždy do pekla. Zbyde po něm jenom krvavá šmouha a tisíce hnusných vzpomínek.

Italští death metalisté DEATHCRUSH jsou jako démoni ze starých časů, kteří se vrátili pomstít staré křivdy. Jejich hudba vzešla ze starých katakomb. Jsou antikřesťanští, temní, chladní a suroví jako lidé bez svědomí. Peklo!


Mocné nástupy, chorobný vokál, zvuk z Hertz Studia ostrý jako břitva. Obal od skvělého Paolo Girardiho. Nejde být nespokojen, s formální stránkou věci je vše v absolutním pořádku. Jedná se opravdu o poctivé, klasické řemeslo. Nejvíc mě ale zaujaly nápady, kterých je opravdu velká spousta a potom samozřejmě atmosféra. Jsem při poslechu duchem ve starém kostele, do jehož zdí jsou otisknuty stovky hnisavých příběhů. O bolesti, utrpení, ponížení. Měl si dostat rozhřešení a místo toho si našel jenom čiré zlo. Bohužel, podobné případy se stále stávají a je třeba na ně upozorňovat. Satan má mnoho podob, jedna je zcela jasná a zřetelná - "Under Serpents Reign" je jeho jasnou definicí. Inspiraci si Italové brali od kapel jako MORBID ANGEL, SINISTER, DEICIDE, IMMOLATION, INCANTATION. Na nahrávce tak nalezneme nejen špinavou spalující síru, ale i chladné, do černa zbarvené stíny. DEATHCRUSH jsou brutální, ale není to jen obyčejné mlácení a sázení na surovost. Skladby jsou propracované, mají black metalové nálady a velmi dobře se poslouchají. Je hodně znát, že jsou pod nimi podepsáni zkušení muzikanti (ZORA, INFERNAL GOAT, CINERARIUM, MALIGNANT DEFECATION, SPELL OF DECAY). Italové nejsou sice nijak progresivní a neobjevují nic nového, ale garantuji vám, že mozek budete mít vystřelený z hlavy určitě. A ještě za to budete rádi. Brutální, antihumánní black death metalové inferno!


Asphyx says:

Somewhere between our and that world there must be another dimension full of absolute evil and dirt. From time to time I hear the wailing of the demons, the weeping of the sufferers. They walk through the walls of my room, whisper in shadows, ugly and their voice sounds like death. We are afraid of their own weakness, dying alone in the cobwebs of fear. Somewhere from this space must also come the Italian band DEATHCRUSH. Death metal monster, which was awakened again.


I'm listening to this year's album "Under Serpents Reign", and I think I have not heard so much stuttering nihilism on one album for a long time. Complicated riffs, totally devastating drums and rotten vocals. This is the echo of that world. Imagine a closed area full of strange things, faces without a face, and Death. DEATHCRUSH is id here to give us testimony of infinite pain and darkness.

"Under Serpents Reign" is the third long play album of the band and also a clear and distinctive message in the style of MORBID ANGEL, SINISTER, DEICIDE, IMMOLATION, INCANTATION, of course with a clear Italian manuscript, with the imprint of demons. I am fascinated by the dense and devastating sound, the beautifully morbid cover. I let myself drift on monstrous foreplay, I fall into the depths with the band. For me personally, this is one of the best death metal albums this year. The album contains everything needed for a mad bloody ceremony. The Italians created an angry monster that emerged from the darkness. Imagine a monster that cannot be killed. Bloody, heartless. It will cut you down, pull you out of the skin. You will be cursed, condemned and totally destroyed when listening. I kneel before the altar and pray to the shadows. This is the essence of the death metal evil. An excellent bestial record ing that you'll always die for. Manic atmosphere! Evil, dirt, death! Brutal, anti-human black death metal inferno!

Tracklist:
01. Apocalypse Of The Fallen Empire
02. Beheading Jehovah Prophet
03. Under Serpents Reign
04. No Heaven Awaits
05. Deamonology
06. Thy Sovereign
07. Deathmarch To Obscurity
08. Black Thelema
09. Wolfskull
10. From Servant To Warfare



KNIŽNÍ TIPY - Lov - Bernard Minier (2022)


Lov - Bernard Minier
2022, XYZ (ČR)

Dost často přemýšlím, co se vlastně stalo s dnešním světem. Připadá mi, že se společnost postupně rozpadá. Tam kde kdysi vládlo nadšení a odhodlání něco tvořit a vymýšlet, se dnes jen ničí. Jakýkoliv názor je spálen již v zárodku a dobré úmysly často shoří jen tak, protože si to lůza žádá. Možná jsme v jádru opravdu jen trošku chytřejší zvířata. Tedy někteří z nás. Chci hrozně moc věřit v lepší budoucnost svých dětí, ale je to čím dál tím těžší. Takový mám i pocit z nového thrilleru mistra Miniera. Kniha Lov je takovým průřezem toho nejlepšího, co mám na tomhle stylu literatury tolik rád. Je napínavá, nedá mi vydechnout. Autor je opět velmi kritický k současné situaci ve Francii a je až děsivé, kolikrát jsem kýval souhlasně hlavou. Témata jsou opravdu velmi aktuální i u nás v Čechách.

Hlavní postava Servaz, která řeší svůj již sedmý případ, je padesátník ohlodaný životem. Má zkušenosti, ví dávno své a nemusí nikomu nic dokazovat. Kolem se mění svět (hej, jak já autorovi rozumím) a on v mnohém již nestíhá. Všechny ty sociální sítě, porušování základních pravidel, youtubeři, internetoví diskutéři. Zmar a neštěstí. Apokalypsa možná už dávno začala. Nebo ne? A co uděláš proto, aby nebyla? Budeš se cpát hamburgery a koukat na nekonečné seriály? Nebo vychováš svoje děti tak, aby se za pár let samy nezničily? I o tomhle knížka je, alespoň já to tak vnímám. Hlavní děj občas ustupuje trošku do pozadí, vím, že mnohým čtenářům to bude vadit, ale mě se to právě líbí. Je v tom poselství a je trošku smutné, že jej dává autor krimi a ne hlavní kulturní scéna. Inu, ta se chce asi jen dobře nažrat. 

Lovení lidí, i když zlých, není samozřejmě v pořádku. Všechno to falešné hrdinství, že vezmeme zákon do svých rukou, je možná hezké za obrazovkou, ale realita bývá o hodně krutější. Kam jsme to dopracovali, když už ani o hajzlovi nemůžete říct, že je to hajzl? Mívá v mnohých případech víc ochrany než oběti. Hej, ale má to vůbec cenu psát a nadávat na to? Nevím. Jistý jsem si jen s tím, že mě Lov neskutečně bavil. Vím o lidech, kteří jej nedočetli, ale já jsem byl chycený hned od začátku. Najednou mi nevadilo, že je kolem hluk, že je puštěná televize nebo že se mé děti hádají o nějakou hloupost. Byl jsem zabořený do knížky, byl jsem ve Francii a pátral jsem po lidech, kteří loví lidi. 

Kdy se to stalo, že začala mít takové slovo lůza? Kdy jim to chytří dovolili? Kdy se k moci dostali pozéři a lháři? Psát o úpadku společnosti je dnes možná moderní, ale to dívat se na svět jen s růžovými brýlemi také. Přitom by stačilo na pár dní vypnout elektrický proud. Ve městech, kde se to stalo, začalo během několika hodin rabování. Děsí mě to, bojím se. Ani ne tak o sebe, ale o budoucnost. Nakonec je to zvláštní, protože hlavního padoucha v mnohém chápete a připadáte si jako špatný člověk, protože přece takhle to nejde, takhle se to nedělá. Jenže svět opravdu není v pořádku. Pro nás nebyl hlavním problémem covid (který je v knize v plném proudu), ale my samotní. Naše slabosti a lenost. Velebíme umělé ksichty a zapomínáme na normální syrový život. 

Každá kniha, hudba, obraz i jakékoliv jiné umění by mělo vyvolávat nějaké emoce. Jinak za nic nestojí. Je to vlastně jednoduché. Začtete se, zaposloucháte nebo zastavíte před obrazem a necháte na sebe působit. A buď k propojení mezi vámi a autorem dojde a nebo nikoliv. Já jsem Lov četl způsobem, že jsem doslova spolykal pár odstavců a pak se zamyslel. Viděl jsem celý děj před sebou, jako film. Schválně, jak si představujete Samiru? Nevypadá čistě náhodou jako holka, co s vámi chodí na koncerty? A Servaz? Tohle je na knížkách právě to krásné. A to přesto, že dnešní zmiňovaný příběh je hodně temný. Je o lidské bolesti, o nenávisti, o slabostech a temných místech v naší mysli. Když jsem vše dočetl, tak jsem chodil ulicemi a díval se. Ptal jsem se, jestli je to s námi opravdu tak hrozné? 

Možná jsme ztratili víru. A teď nemyslím v Boha nebo velkého Dýňáka. Proč je tolik lidí v ulicích naštvaných, podrážděných a neomalených? Lov je spíše negativní knihou, ale myslím si, že rozhodně stojí za přečtení. Je to taková detektivka s přesahem. Pro fajnšmekry.

Poslední dobou hrozně často vzpomínám na svého dědu, který mě učil skautským zásadám. Jako klukovi mě připadaly děsně trapný a samozřejmý. Jenže jsem zestárl a najednou si říkám, jak by bylo na světě krásně, kdybychom se jimi všichni řídili. Co je špatného na poctivosti? Na úsměvu? Buďte dobří a snad vám dnešní tip udělal radost. Děkuji za velkou přízeň. Fakt jsem ji nečekal a opravdu si jí vážím. Jste prostě super! Fakt děkuji.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------

Existuje temnota, kterou nerozjasní ani slunce. Sedmý případ kriminalisty Servaze. Jasná záře úplňku osvětluje hranici lesa, ze kterého se vynoří vyděšený jelen. Není to ale obyčejné zvíře… jeho oči jsou lidské. Kriminalistu Martina Servaze přivolají na místo nehody, kde auto srazilo nahého muže s jelení hlavou. Muže, který má na hrudi vypálené slovo „spravedlnost“. Ať už to znamená cokoli, jedno je jasné – v lesích francouzského Ariege se stal lovnou zvěří člověk. A to je pouze začátek děsivých událostí, které se daly do pohybu. Minierův nový thriller směřuje tentokrát ke složitým otázkám o úpadku společnosti. Martin Servaz se během vyšetřování zaplétá do velmi citlivé situace, kdy pomalu odkrývá důsledky morální, sociální, politické a zdravotní krize, kterou prochází francouzská společnost.


------------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER