DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 9. října 2022

Recenze/review - AUTOPSY - Morbidity Triumphant (2022)


AUTOPSY - Morbidity Triumphant
CD 2022, Peaceville Records

for english please scroll down

Zvrácená sestřička chodí temnými chodbami prokleté nemocnice. Drží v rukou skalpel a injekci. Usmívá se. Má důvod. Jednak má dnes na svědomí již několik obětí, ale hlavně poslouchala celý den nové album "Morbidity Triumphant". Injekce, kterou drží v rukou, je plná jedu a špíny. Namíchal jej samotný ďábel, spolu s legendárními AUTOPSY. Morbidní gentlemani jsou zpět, aby vás vzali na další ze svých šílených výletů do starých piteven.

Kapela má, jak je všeobecně známo, svůj jasný a zřetelný rukopis. Jsou otci zakladateli, ale zároveň stále působí jako smečka, která má co říct. Atmosféra, ano, je to právě atmosféra, která mě na jejich nahrávkách vždy fascinovala. Divoké pasáže, s morbidním účinkem, spolu s chladnými doomovými vyhrávkami, tvoří dohromady koktejl, kterému musí podlehnout každý, kdo to kdy myslel se stylem zvaným death metal vážně. AUTOPSY jsou zpět ve skvělé formě. Ostří a nekompromisní, nechutní a temní, jako mysl sériových vrahů. 


Album "Morbidity Triumphant" má takový ten špinavý, hnisající zvuk, který máme všichni u kapely tolik rádi (Ken Lee - Mastering, Adam Munoz - Recording, Engineering). Připadá mi, že se kapela chtěla trošku vrátit v čase, což samozřejmě jenom oceňuji a dávám nahoru všechny uříznuté palce. Obal od Wese Benscotera bych zase měl hrozně rád jako plakát na zdi. Je totiž vynikající. Co se týká hudby samotné a jednotlivých nápadů, tak na nahrávce nalezneme esenci toho nejlepšího, co AUTOPSY umí. Album opravdu působí jako skalpel, kterým vám někdo pomalu a s velkou chutí vyřízne z hlavy obě oči. Originální rukopis, vokál jako z jiného světa, každý z muzikantů je velká osobnost a zároveň působí dohromady neskutečně kompaktně, pevně. Jako pečlivě svázaná oběť. Líbí se mi, že se kapela nijak ve své tvorbě nemění, je na ně spoleh. Svět se kolem možná točí už dávno jiným směrem, ale existují ještě záchytné body, kterých se můžeme chytit. Letos je mi v opuštěné nemocnici se všemi těmi zvrácenými sestřičkami, sadisty, sériovými vrahy, velmi dobře. Patřím ke staré gardě fanoušků, kteří sledují kapelu od jejich začátků a jako takový mohu novinku jenom doporučit. Budete sice mít ruce od krve a ucítíte pach rozkládajících se těl, ale věřte tomu, že zde naleznete vše potřebné pro skvělý hororový zážitek. Deska "Morbidity Triumphant" se do mě otiskla jako nějaká dávná choroba. A poslouchám ji hrozně rád. Morbidní, krvavý a shnilý death metal ze starých piteven! 

Asphyx says:

A perverted nurse walks the dark corridors of a cursed hospital. She's holding a scalpel and an injection. She smiles. There's a reason. For one thing, she's already had several victims on her conscience today, but more importantly, she's been listening to the new Morbidity Triumphant album all day. The injection she's holding is full of poison and filth. Mixed by the devil himself, along with the legendary AUTOPSY. The Morbid Gentlemen are back to take you on another one of their insane trips to the old slaughterhouses.

The band, as is well known, has a clear and distinct signature. They are the founding fathers, but at the same time they still come across as a band with something to say. Atmosphere, yes, it's the atmosphere that has always fascinated me about their recordings. The wild passages, with morbid effect, along with the cool doom flourishes, make together a cocktail that anyone who has ever been serious about the style called death metal must succumb to. AUTOPSY are back in great form. Sharp and uncompromising, disgusting and dark, like the minds of serial killers.


The album "Morbidity Triumphant" has that dirty, festering sound that we all love so much about the band (Ken Lee - Mastering, Adam Munoz - Recording, Engineering). I feel like the band wanted to go back in time a bit, which of course I just appreciate and give all thumbs up. I would have loved the Wes Benscoter cover again as a wall poster. It is excellent. As for the music itself and the individual ideas, the recording contains the essence of the best that AUTOPSY can do. The album really feels like a scalpel that someone will slowly and with great gusto cut both eyes out of your head. Original handwriting, vocals like from another world, each of the musicians is a great personality and at the same time they act together incredibly compact, solid. Like a carefully bound victim. I like that the band doesn't change in any way in their work, they are reliable. The world may have been spinning around in a different direction for a long time, but there are still clues to grab onto. This year I'm very comfortable in an abandoned hospital with all the twisted nurses, sadists, serial killers. I'm one of the old guard of fans who have been following the band since their early days and as such can only recommend the news. You may get your hands covered in blood and smell the stench of decomposing bodies, but trust that you will find everything you need for a great horror experience. The album "Morbidity Triumphant" imprinted itself on me like some ancient disease. And I love listening to it. Morbid, bloody and rotten death metal from the old morgues!



about AUTOPSY on DEADLY STORM ZINE:


Eric Cutler - Vocals, Guitars 
Danny Coralles - Guitars 
Greg Wilkinson - Bass

Tracklist:
01. Stab The Brain
02. Final Frost
03. The Voracious One
04. Born In Blood
05. Flesh Strewn Temple
06. Tapestry Of Scars
07. Knife Slice, Axe Chop
08. Skin By Skin
09. Maggots In The Mirror
10. Slaughterer Of Souls
11. Your Eyes Will Turn To Dust



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý sedmdesátý druhý - Zimní vinylová mise


Příběh tří stý sedmdesátý druhý - Zimní vinylová mise

Je těsně před vánoci a píše se rok 1996. Hlavní hrdina našeho příběhu je mladý, stále trošku rozervaný muž. Už má pocit, že se našel. Chybí jediné, jeho žena, jeho bohyně. Když odjížděl z Plzně a zavřel za sebou dveře na koleji, měl příjemný pocit. Rozloučili se spolu v dobrém. Jen nevěděl, jak se rozhodne. Zvítězí on a nebo jeho sok. Ten měl mnoho výhod. Znal blondýnku dlouhé roky, mnohé spolu prožili, měl už práci, hrál hokej, byl zajištěný a u jejich rodičů to měl velmi dobré. Byl to navíc hodný kluk. Ona se přesto začala přiklánět více na stranu dlouhovlasého metalisty z Boleslavi, který pořád mluvil jen o hudbě, o knihách a o tom, jak věří v nekonečné dobro. Měl to doma zase nanic. Rodiče se samozřejmě pohádali. Po několika dnech klidu opět nastalo peklo na zemi. Nekonečné křičení. Měl se učit, za chvilku je tu zkouškové, ale zase se mu nedostalo klidu. Bolelo ho břicho od stresu a nenapadlo jej nic jiného, než že se sebere a odjede na několik dní na chalupu. Přemýšlet, číst si a poslouchat staré desky.

Jo, takhle nějak jsem to viděl. Připadalo mi, že mě má každý rád, mí staří kamarádi z Boleslavi, mí noví z Plzně, moje snad nová holka s blonďatými vlasy. Jen ty rodiče mi dávali co proto. Pokecal, zažil jsem pár akcí, ale už stačilo. Svět byl zase v plamenech. Když jsem slyšel od rána do večera křik za dveřmi, výčitky, naschvály, opilecké výstupy, musel jsem ven. Nejdřív jsem chodil na dlouhé procházky se psem. Hodně mrzlo a často mi byla zima, ale pořád lepší, než sedět doma. Obešel jsem i příbuzné a ujistil se, že je u nich vše v pořádku. Bylo. Nikdo netušil, že je to u nás doma tak nanic. Raději jsem vzal krosnu, omluvil se za svoji nepřítomnost a slíbil jsem, že na Štědrý den se vrátím. Bral jsem na brigádě slušnou výplatu a docela jsem se na samotu těšil. V báglu jsem měl rum a když jsem platil jízdenku, záviděl jsem dvojicím, které jely na dovolené. Smích, obyčejný smích, co bych za něj dal. Člověk si dětství s sebou táhne celý život. Ještě, že to moje bylo tak krásné. Zato konec puberty stál doma...ale vy víte za co.

Jsem na tohle hodně citlivej, potřebuji jistotu, mít se kam vracet. Chalupa v Jizerkách ve mě vždycky vzbuzovala jen hezké vzpomínky. Lítali jsme tady s klukama po lesích, zažívali různý dobrodružství. Otevřu zasněžené dveře a dýchne na mě zatuchlina. Nikdo tu není, což považuji momentálně za velkou výhodu. Ještě ráno mi bylo krásně teplo. V jedný hospodě v Jablonci. Dal jsem si pořádnej nášup a pak se šel jen tak projít. Koneckonců, měl jsem prázdniny. Kousek nad schody u autobusáku byl starý bazar. Normálně tam prodávali hlavně knížky, ale tentokrát mě zaujal nápis na ceduli před obchodem. Výprodej gramodesek. U nás a co vím, tomu nikdo vinyl neříkal. Každý mluvil jen o deskách. Byl to pro mě starej nosič, kterej mě vyloženě točil kvůli tomu, že mě nutil vstávat a obracet strany. Já byl zpočátku kazetovej, ale to hlavně z toho důvodu, že se dalo kopírovat a z Polska k nám proudily plné igelitky levných záznamů. Osobně jsem měl vždycky nejraději CD. Je skladný, zvuk (pokud se povede), tak je taky nejlepší. Starý věci, jako tenkrát desky, jsem měl rád, ale že bych byl nějaký velký sběratel, to zase ne.

To se ale tenkrát před vánoci změnilo. Dneska se každý vytahuje, kolik za co kde utratil a jak je děsně nezávislej, že poslouchá ten vinyl, ale u mě zvítězila cena. Měli tu spoustu dobrot za pět korun za kus. Přehraboval se tam nějakej mastnej vlas. Řekl jsem pardon, já bych taky něco vzal a začal jsem nakládat všechno, co mělo známý nápis. Nebo samozřejmě lebku. Moc deathovek tam nebylo, přeci jen se jednalo fakt o výprodej, ale pár kousků jsem taky našel. Slečna prodavačka, mimochodem nejkrásnější holka široko daleko s úsměvem, že se mi málem podlomila kolena. Ale řekl jsem si ne, nech toho, mysli na blondýnku. A světe div se, fungovalo to. Usmál jsem se také, zaplatil pár stovek a odtáhl si obrovskou tašku. Málem jsem sněhem neprošel. Chalupa byla doslova zavátá a musel jsem nejdřív zatopit. Gramodesky jsem zatím hodil do rohu, všechno má svůj čas. Kamna chvilku čoudí, měl se nechat vyčistit komín, ale to bych po našich chtěl moc. 

Dám si rum a vytáhnu knížku, co mi půjčil Michal v Plzni. Nějaký beatníci, ale tentokrát mě to moc nebaví. Já moc básně nečtu, nerozumím jim. Jen málokdy se dokážu naladit přesně na vlna autora. Raději sáhnu po sci-fi. Jsem chvilku na jiné planetě a bojujeme s emzáky. Pak se do mě dá děsná zima. Hergot, ty kamna fakt netáhnou. Zabalím se do spacáku a vůbec mi nedojde, že se setmí. Venku začne sněžit. Padá a padá a padá. Dočtu knížku a říkám si, co budu dělat. Nebudu se tu sám nudit? Ne, nebudu, plánů mám spoustu. Nahoře je celá obrovská knihovna, kterou jsem zatím zdolal tak z poloviny. Děda knížky sbíral a měl hodně dobrý vkus. Široký. Jdu nahoru. Kouří se mi od pusy a musím foukat, abych odstranil prach. A hele, co to tady leží? Kouknu se bokem na sešit v pevných šedivých deskách. Cože? To je naše kronika, co jsem psal, když jsme si s bratránky hráli na indiány. 

Je mi najednou úplně jedno, že mám zmrzlé ruce. Tohle jsou příběhy ještě předtím, než jsme objevili metal, než jsme začali být puberťáky. Dětská naivita, ten krásnej svět, ještě oproštěnej od pomluv a zla. Čisté duše jsme bývali. Jako malí skauti, říznutí Vinetouem a KODkama. V zápiscích se to hemží pravdou, ctí, slušností. Občas se mi chce brečet, ale většinou se neskutečně směju, protože jsme byli fakt jak Rychlí šípy. Uprostřed přírody, na horách, ale i kolem Boleslavi, jsme zažívali skvělá dobrodružství. Byli jsme všímaví. Teď se moje máma pohádala s tetou a vše šlo do kopru. Jak jinak, majetek a možná trošku závisti, nevím, co si sestry udělaly. Faktem ale je, že se to podepsalo i na našem vztahu s bratránky. Dočtu celou kroniku a znovu ji odložím na místo. Bohužel se pak ztratí, protože souboj v rodině pokračuje a objeví se až po 25 letech. Přinese mi ji moje teta, které normálně skoro ani nezdraví. Že by ji také četla? Bylo to krásný dětství, takové to, na které vzpomínáte celý život. Jsem toho koneckonců důkazem.

Slezu dolů a přinesu si pár starých kalendářů a časopisů s dívkama. To jsem dopadl. Tahle chalupa zažila většinu mých dívek, děly se tu krásné věci. A teď tu jsem jak nějaký samotář. Mám ale naději, lunch meat, spoustu rumu, papír a tužku. Rozhodl jsem se, že napíšu blondýnce do Tábora dopisy. Mám velké plány, ale padne tuna papíru a všechno mi připadá děsně patetický a obyčejný. Zasloužíš si víc, roztrhám další stránku. Raději snesu dolů gramofon. Tak co jsem si to koupil? Nejdřív zkouším nějaký heavíky, ale nemám na to vůbec náladu. Zaujmou jenom Candlemass a Paradise Lost. Jsem fakt pořád ten mladej blázen, kterej, když se zamiluje, tak je to celým tělem? Jinak to neumím. O tomhle se hrozně těžko píše a bývám pak hrozně vyčerpaný, ale faktem je, že ji vidím všude. Ještě jsme spolu ani nespali. Odjela a já zůstal sám. Jak nějakej šáhlej básník. Přiložím do kamen a nejdou mi umýt ruce od uhlí. Samota je naprd. Neumím to. Ale asi se budu muset učit. Jo, jasně, stačilo zazvonit u sousedů, kámošova ségra mě miluje už odmalička a je to neskutečná kost, ale já nechci. Chápete to? Já ne. 

Trápím se hladem a zase mi připadá všechno ohlodané až na kost. Usnu a zase se probudím, protože dohraje deska. Pořád mě je nebaví otáčet. Je mi smutnu, dělám si naděje, chvílemi se i trošku modlím, i když totální bezvěrec, říkám si, proč to podceňovat. Třeba tam někdo nahoře je a uslyší mě a předá zprávu blondýně. Díváš se na stejný měsíc jako já? Občas prokoukne mezi mraky. Konečně přestalo sněžit. Jsem opilej a smutnej, jak jen mladej kluk může být. Obléknu si boty a jen tak, bez bundy, vyrazím do mrazu. S lahví rumu v ruce. Procházím se kolem a dá se do mě neskutečná zima. Je mi to jedno. Hej, slyšíš mě? Jsem tu pro tebe a vždycky budu. Prosím. Mám pocit, že se každou chvíli zblázním. Já jsem fakt asi zamilovanej až po uši. Jsem v tom. Usnu v křesle u kamen. Nezdá se mi vůbec nic. Což je divný, protože přes den na ní myslím, kudy chodím.

Jak vlastně vím, že je to ta pravá? Jak bych to jenom řekl. Jasně, že je v tom přitažlivost a touha i spousta vášně. Líbí se mi jak se usmívá, jak chodí a když tančí, padám skoro do mdlob. Nějaké ty holky jsem už měl, ale tady je to přeci jen jiné. O hodně víc si s ní rozumím, když spolu kecáme. Nebo se jen tak procházíme. Dělá mě lepším, alespoň tak to vnímám. Je můj život (a pořád to tak platí). Probudím se děsně rozlámanej. Bolí mě hlava a když se napiju horské vody z kohoutku, tak se málem udusím. Klepe se mi ruka. Přesto si sednu a napíšu dva dopisy. Každý má tři stránky. Nějak se tam nerozkecávám, píšu kupodivu stručně a jasně. Nevím, dodnes mám něco v mlze, ale je to asi to nejlepší, co jsem kdy napsal. I s odstupem času. Žádné překlepy, žádné přepisování nebo že bych chtěl něco dodat nebo nedej bože opravit. Vyznal jsem se. Obyčejně, od srdce. Za zvuků Candlemass. A asi jsem je napsal fakt dobře, protože když jsem přijel zpět do Plzně, vrhla se mi kolem krku a byla už jen moje. Navěky věků, amen. Ale nepředbíhejme.

Nikdo jiný nikdy ty dopisy nečetl. Jen já a ona. Moje žena. Moje bohyně. Jojo, je to tak. Problém trošku byl, že ve vsi měla pošta přes vánoce zavřenu. Musel jsem do Jablonce. Vzal jsem tedy běžky, trochu těch peněz a sjel dolů. A co čert nechtěl. Potkám ve výprodeji gramodesek (kam jsem se znovu vydal, protože ty ceny byly fakt super) Vencu a Petru. Co ty tady? Roztáhnu hubu do rohlíku. Kdybys věděl, jak rád vás vidím. Naložíme si tašky na záda, já k tomu ještě lyže a už dopředu vím, že dnes se na chalupu nevrátím. I stane se. Tolik radosti. Jak je, povídej, vyprávěj. Viděli jsme se sice před pár dny na srazu v Boleslavi, ale tam nebyl čas tolik pokecat. Oni jsou hrozně skvělí. Opiju se jako Dán, spím u nich a pokaždé, když mám hladinkou (což je skoro pořád), tak mluvím o blondýně. Ty ji popisuješ jako Afroditu, jako bohyni lásky. No dyk, kdybys ji viděl! Je úžasná, snažím se překřičet The Exploited, které jsme si oba koupili ve výprodeji. 

Druhý den ráno, cestou do kopců, na běžkách málem vypustím duši. Co mě to napadlo? Na zádech krosnu a ještě na ní přivázanou obrovskou tašku s deskama. Konečně jsem doma. Opět proběhne celý rituál s vytápěním. Já z té zimy nikdy nevyjdu. Pamatuji si, že jsem si musel lehnout. A z boku jsem se díval na nápis Botas. Ještě jsem ani všechno nevybalil. Usnu a tentokrát jsme spolu. Jdeme na Černou studnici a já jí vyprávím o tom, co jsme tady vyváděli jako malí caparti. Čteme si starý knížky i moji kroniku. Usmívá se na mě a když dojdeme nahoru na hřebeny, tak se mi ztratí v náručí. Už jsme se několikrát objímali. Cítím ji. Její vůni. Díváme se do očí. Probudím se i přes zimu zpocený. A mám neodbytný pocit, že moje dopisy právě čte. Což je hloupost, takhle rychlá Česká pošta nikdy nebyla a nebude. Venku pomalu svítá. Zalezu si ještě chvilku do postele a vezmu si s sebou knížku. Nějak netuším, kam tu obrovskou hromadu desek dám. Asi zase na půdu, mezi ostatní vzpomínky. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 8. října 2022

Interview - TOUGHNESS - Dark, magical, insane death metal vision!

Interview with death metal band from Poland - TOUGHNESS.

Answered Bartek (Guitars, Vocals), thank you!

Translated Duzl, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Recenze/review - TOUGHNESS - The Prophetic Dawn (2022):

Ave TOUGHNESS! Greetings to the Polish underground. I hope everything is fine with you. It should be because this year you have released a first full-length album in your band's career. I have to admit it has literally blown my mind. It is dark, energic and as if it cuts by the sharp edge of the knife. I can hear from the record you did a really good job and you added a big portion of the talent, too. How do you perceive the new album in comparison to the previous one? Where did you want to move and in what are these two records different?

Bart: Hi, everything’s fine, thanks. We are very exicted about Toughness‘ debut album and that we got to the Godz Ov War Productions - this is a truly special moment in our activity. From the album under the Conveyor name, I perceive The Prophetic Dawn as a huge improvement. In Toughness we wanted to record something more rhythmic, brutal and gloomy, in the spirit of 90s death metal. Of course, there are patterns that contain non-obvious technique, bass solos and entangled atmosphere. However, the main differences between The Prophetic Dawn and An Incarnated Abstraction are that The Prophetic Dawn is more thoughtful, has better orginality and has much more interesting arraging of inspirations.


“The Prophetic Dawn“ includes all attributes of good death metal. For me personally, it represents the record, which I really like to listen to. How did you produce it? How look the writing process of new material in the case of TOUGHNESS?

B: We produced it through classic death metal settings, without unnecessary fiddling. I mean, all of guitars used one effect and setting, bass two (one clean, second with distortion) and we set up the drums in the studio in the style we play every day in our rehearsal room. The Prophetic Dawn was composed surprisingly without haste, because in the years 2020-2021, when there were no live gigs. We created this material on the mutual rehearsal, wanting to show extraordinary death metal which is difficult to classify unequivocally.

I found out that Łukasz Suszko is signed under the mix and mastering of the new record. I have to confirm that the sound is literally killing. It still makes me add volume to the player. Łukasz has created a sound that is cruel, raw and at the same time dark and organic. How went the work with him and why did you choose him? In which studio did you record it? How did the recording process look like?

B: The work on The Prophetic Dawn was quite fast, because we had this material perfectly prepared in rehearsals. Mixing and mastering took a bit longer, but here we did quite well, because on 3-4 weekends for 2-3 hours. We chose Łukasz Suszko, because our friend, who made as logo, knew him. As we didn't have anyone else in mind, we figured we'd try with Łukasz. The effects turned out to be good at that time, however, we decided to record an album with him. We settled in Wesoła24 Studio and together recorded 14 songs. As I mentioned before, the process of recording was really nice, without haste and was really comfortable for a studio where there is always something going on.


An important part and a kind of extra bonus for fans today is the physical CD. You released the new album at CD through Godz's War productions, and it has a great cover art. Who is the author? Do I explain well the picture when I would think it is a body in a considerable state of decay? How did you choose the motif and how does it relate to the music at the record?

B: The author of cover art is Julia Zaręba – our friend, who loves creating arts and paintings. The cover refers to Sumerian art and depicts it as fallen and forgotten, but reviving, which I also mention it in the lyrics. We wanted something eye-catching and different from the common death metal covers, but made with an unique idea and referring to surreal visions.

I have been wandering the underground for over thirty years and I still go to Poland for music with certainty. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I like your bands a lot and I monitor your scene carefully. Maybe I envy you a little, because we only have a few death metal bands that are worth it. How do you explain that black and death metal are doing so well in your country? How do you perceive your scene, fans, labels?

B: Nice to hear that Polish bands are appreciated in other countries. A large number of black and death metal bands is caused relatively simply, by general situation in Poland. I mean, religion, politics, hypocrisy, promoting bad values – these things here take absurd proportions and brainwash people. In effect, black and death metal bands in our country express anger, opposition and because of honesty in this matter, many of these bands enjoy interest over the world. All of these type of bands have unique character, which is liked by abroad. I perceive the scene, fans and labels very well. I’m glad that there are still fans of extreme music, younger bands are with us and a lot of good labels, that releasing sensible black/death/thrash music, exist.


You play devastating death metal influenced by, among other things, the American school. Today, the band can't avoid comparisons, but I would like to know how the idea to start TOUGHNESS was born, who was and is your metal idol? Where do you want to move your band? Are you attracted to large foreign festivals, for example, are you willing to go on tour with a more famous band?

B: I have nothing to hide, I'm inspired like everyone else. The turning point of being a guitarist and vocalist was situation when I got to know Demilich and Morbid Angel albums. Music from these bands really change my mind! I want to move my band in the regions of brutality and even more stuffy atmosphere in the future. But who knows? It may change haha. Yes, I’m attracted to large foreign festivals, because we want to share with people our view on death metal and show how it can be developed. We would like to play with a more famous band, because we give 200% of ourselves in the live version.

When I started my blog six years ago, I had a vision that I would try to support bands that are not so much popular, or they are lost in underground. To let the world knows about them. I think I'm doing quite well, at least according to the responses. How do you approach the promotion of your music? Do you rely upon the label or do you send the CDs for various reviews by yourself? For example, I buy albums that I really enjoy. What about you? Are you also fans who often support your colleagues? Do you go to concerts?

B: In the perspective of our city, which is not too big and there is no bigger metal scene here, we believe that a good label is essential. And Godz Ov War Production is. YouTube, Bandcamp or Spotify are nice tools, but today more important is personal contact with people. Okay, live shows are one thing, but good label is the same important topic. The label provides you with reliable promotion and reaching more and more listeners. We rely upon the label, but we also send the CDs for magazines, blogs or metal listeners personally – so using both these solutions. Of the buying of albums, I have the same approach as you. I buy what I like, but also carefully look for new interesting CDs/tapes and support underground artists. We often support our colleagues, because this is how the scene look. If you don't support honest artists (and that's what we're talking about here), bands break up. So I also try to be at local gigs, and of the bigger ones, recently, I was at Blood Incantation in Warsaw.


On the one hand, today the new band has a lot of opportunities to make themselves more known, but on the other hand, there are a huge number of groups and the fans are getting lost in this big metal sea. A lot of people just download mp3s from the internet and instead of to visit the concert they prefer to spit poisonous saliva on Facebook. How do modern technologies affect you as TOUGHNESS? What do you think about downloading music, google metalists, streaming music, etc.?

B: Surprisingly, they work quite well. By modern technologies, I made some contacts, found Greg from Godz Ov War Productions and managed to arrange the concerts. You just have to use it wisely and not spend your whole life on it. Downloading or streaming music I accept. With the current music crowd, there is no blind buying. First, the album is checked online, then it is purchased in a physical version. Well, unless it's a band like Gorguts, then you can buy without prior listening.

I like to ask the musicians what death metal means to them. How would they define it, whether it is more the philosophy and lifestyle thing for them or "just" relaxation? What does it mean for you? How do you perceive and experience it?

B: For me it’s the main lifestyle and the only meaningful dimension of our existence. It means to me that I am still developing, creating my sounds and still looking for all kinds of solutions in this type of music, but I'm also a fan, I support the underground scene and I'm looking for more interesting albums. I listen to music every day. And I don't think otherwise it can work if you are a fan or a musician.


Finally, a classic but important question. What is TOUGHNESS planning in the upcoming months? Where can we see you at the stage and when will you visit the Czech and Slovak Republics?

B: We want to reach places we have not been to before, visit countries and meet new people. So the Czech and Slovak Republic are also in our target. We are waiting for good suggestions, because, bearing in mind how many amazing festivals you have there, that would be a great experience.

Thank you so much for the interview. I wish a lot of success to the new album and let the number of your fans expand as much as possible. I will look forward to seeing you somewhere live again. I wish you a lot of success both musically and personally. I'm going to push "The Prophetic Dawn" into my head again!

B: Thank you for the interview, it was a pleasure. Cheers and see you all on stage.

Rozhovor - TOUGHNESS - Temná, magická, šílená death metalová vize!

Rozhovor s death metalovou skupinou z Polska - TOUGHNESS.

Odpovídal Bartek (kytara, zpěv), děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Recenze/review - TOUGHNESS - The Prophetic Dawn (2022):

Ave TOUGHNESS! Zdravím do polského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos první skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší prvotinou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Bart: Ahoj, všechno je v pořádku, díky. Jsme nadšení z debutového alba TOUGHNESS a z toho, že jsme se dostali k Godz Ov War Productions - je to opravdu výjimečný okamžik v naší kariéře. Od alba pod názvem „Conveyor“ vnímám „The Prophetic Dawn“ jako obrovský posun. S TOUGHNESS jsme chtěli nahrát něco rytmičtějšího, brutálnějšího a ponuřejšího, v duchu death metalu 90. let. Samozřejmě se tam objevují postupy, které obsahují neobvyklé techniky, basová sóla a spletitou atmosféru, ale hlavní rozdíly mezi „The Prophetic Dawn“ a „An Incarnated Abstraction“ jsou v tom, že „The Prophetic Dawn“ je promyšlenější, originálnější a má mnohem zajímavější aranžmá inspirací.


„The Prophetic Dawn“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál TOUGHNESS?

B: Produkovali jsme ji v klasickém death metalovém aranžmá, bez zbytečných hrátek. To znamená, že všechny kytary používaly jeden efekt a nastavení, basa dvě (jednu čistou, druhou se zkreslením) a bicí jsme ve studiu nastavili ve stylu, v jakém hrajeme každý den v naší zkušebně. “The Prophetic Dawn” vzniklo překvapivě beze spěchu a to v letech 2020 - 2021, kdy se nekonaly žádné živé koncerty. Materiál jsme vytvořili na zkouškách, chtěli jsme ukázat nevšední death metal, který je těžké jednoznačně zařadit.

Dohledal jsem si, že pod mixem a masteringem je podepsán Łukasz Suszko. Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Łukasz vám vytvořil zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

B: Práce na „The Prophetic Dawn“ byla poměrně rychlá, protože jsme měli materiál dokonale připravený na zkouškách. Mix a mastering trvaly trochu déle, ale taky jsme si vedli docela dobře, 3-4 víkendy po 2-3 hodinách. Łukasze Suszka jsme si vybrali, na doporučení kamaráda, který vytvořil logo. A protože nás nenapadal nikdo jiný, řekli jsme si, že to zkusíme s Łukaszem. Usadili jsme se ve studiu Wesoła24 a společně nahráli 14 skladeb. Jak už jsem zmínil, proces nahrávání byl opravdu příjemný, žádný spěch a na studio, kde se pořád něco děje, bylo nahrávání opravdu příjemné.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u Godz ov War producitons a je opatřeno skvělým obalem. Kdo je jeho autorem? Vysvětluji si to dobře, že se jedná o tělo ve značném stavu rozkladu? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

B: Autorkou obálky je Julia Zaręba - naše kamarádka, která ráda tvoří a maluje. Obal odkazuje na sumerské umění a zobrazuje ho jako padlé a zapomenuté, ale ožívající, což zmiňuji i v textu. Chtěli jsme něco poutavého a odlišného od běžných death metalových obalů, ale vytvořeného s jedinečnou myšlenkou a odkazujícího na surrealistické vize.

Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Polska si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se blacku a death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

B: Je hezké slyšet, že polské kapely jsou oceňovány i v jiných zemích. Velký počet black a death metalových kapel je zapříčiněn poměrně jednoduše - a to celkovou situací v Polsku. Myslím tím náboženství, politika, pokrytectví, propagace špatných hodnot - tyto věci zde nabývají absurdních rozměrů a vymývají lidem mozky. V důsledku toho black a death metalové kapely v naší zemi vyjadřují hněv, odpor a díky upřímnosti v těchto věcech se mnoho z těchto kapel těší zájmu po celém světě. Všechny kapely tohoto typu mají jedinečný charakter, který se líbí i v zahraničí. Scénu, fanoušky i labely vnímám velmi dobře. Jsem rád, že stále existují fanoušci extrémní hudby, jsou tady i mladší kapely a existuje spousta dobrých labelů, které vydávají skvělou black/death/thrash muziku.


Hrajete devastující death metal ovlivněný mimo jiné i americkou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit TOUGHNESS, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

B: Nemám co skrývat, jsem ovlivněn, jako každý jiný. Zlomovým bodem v tom, že jsem se stal kytaristou a zpěvákem, byla situace, kdy jsem se seznámil s alby DEMILICH a MORBID ANGEL. Hudba těchto kapel mi opravdu změnila myšlení! V budoucnu chci svou kapelu posunout do oblastí brutality a ještě hustější atmosféry. Ale kdo ví? Třeba se to ještě změní, haha. Ano, lákají mě velké zahraniční festivaly, protože se chceme s lidmi podělit o náš pohled na death metal a ukázat, jak se může vyvíjet. Rádi bychom si zahráli s nějakou slavnější kapelou, protože na živo ze sebe vydáváme dvě stě procent.

Když jsem před šesti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

B: Z pohledu našeho města, které není příliš velké a není zde žádná větší metalová scéna, věříme, že dobrý label je nezbytný. A to Godz Ov War Production je. YouTube, Bandcamp nebo Spotify jsou fajn nástroje, ale dnes je důležitější osobní kontakt s lidmi. Jasně, živá vystoupení jsou jedna věc, ale dobrý label je stejně důležitý. Label vám zajistí spolehlivou propagaci a oslovení dalších a dalších posluchačů. Spoléháme na label, ale zároveň posíláme CD do časopisů, oslovujeme blogy nebo metalové posluchače osobně - takže využíváme oba způsoby. Z hlediska nákupu alb mám stejný přístup jako ty. Kupuji to, co se mi líbí, ale zároveň pečlivě vyhledávám nové zajímavé CD/kazety a podporuji undergroundové umělce. Často podporujeme své kolegy, protože takhle má scéna fungovat. Pokud nepodporujete poctivé umělce (a o tom se tu bavíme), kapely se rozpadají. Takže se snažím navštěvovat i lokální koncerty a z těch větších jsem byl nedávno na BLOOD INCANTATION ve Varšavě.


Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako TOUGHNESS ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

B: Překvapivě fungují docela dobře. Díky moderním technologiím jsem získal nějaké kontakty, našel Grega z Godz Ov War Productions a podařilo se mi domluvit koncerty. Jen je musíte využívat s rozumem a neobětovat jim celý život. Stahování nebo streamování hudby beru. Se současnou hudební mašinou se nedá kupovat naslepo. Nejprve se album prověří na internetu, pak se koupí ve fyzické verzi. Tedy pokud nejde o kapelu jako GORGUTS, pak se dá kupovat bez předchozího poslechu.

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

B: Pro mě je to hlavně životní styl a jediný smysluplný rozměr naší existence. Znamená to pro mě, že se stále vyvíjím, vytvářím svůj zvuk a stále hledám nejrůznější řešení v tomto hudebním žánru, ale zároveň jsem fanoušek, podporuji undergroundovou scénu a hledám další zajímavá alba. Hudbu poslouchám každý den. A nemyslím si, že by to mohlo fungovat jinak, pokud jsi fanoušek nebo muzikant.


Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají TOUGHNESS v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a kdy navštívíte Českou a Slovenskou republiku?

B: Chceme se dostat na místa, kde jsme ještě nebyli, navštívit země a poznat nové lidi. Takže Česká a Slovenská republika jsou také našimi cíli. Čekáme na nějaké dobré nabídky, protože vzhledem k tomu, kolik tam máte úžasných festivalů, by to byl skvělý zážitek.

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit zase někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „The Prophetic Dawn“ zase narvat do hlavy!

B: Děkuji za rozhovor, bylo mi potěšením. Měj se a na viděnou na pódiu.

pátek 7. října 2022

Recenze/review - TRIUMVIR FOUL - Onslaught to Seraphim (2022)


TRIUMVIR FOUL - Onslaught to Seraphim
CD 2022, Vrasubatlat, Invictus Productions

for english please scroll down

Mám asi jako každý z vás své denní rituály. Každý den ráno se jdu podívat dovnitř, do staré márnice. Jestli jsou těla v pořádku. Dnes je ale něco jinak. Zatím nevím co, ale já to časem zjistím. Dojdu vykopat jeden hrob a vrátím se. Něco je hodně špatně, cítím to v kostech. Házím lopatou hlínu a koutkem oka zahlédnu stín. Mihne se za mnou, jako nějaký přízrak, jako démon temnoty. Pak mi to dojde. Někteří ještě nebyli mrtví. Nacházeli se v podivném stavu mezi naším a oním světem, který vám můžou způsobit jen dvě věci - Smrt a nebo death metal.

Poslouchám novou desku Američanů TRIUMVIR FOUL a mám opravdu pocit, že se márnicí vznáší podivný neklid. Sleduji tuhle smečku od jejich začátků (recenze jsou odkazovány dole pod článkem) a každým dalším albem zraje jako stará mrtvola. Smrtící kov v jejich podání je špinavý, temný, chladný a absolutně nihilistický. Jako atmosféra v opuštěných kobkách. 


Oproti minulým deskám mi připadá "Onslaught to Seraphim" zase o nějaký řád krutější, surovější a drtivější. Zároveň si zachovává magickou náladu. Tajemno, záhady, okultismus. V těchto momentech si dovedu představit, že její síla vynikne nejlépe. Drásavý zvuk, ďábelský obal, nadšení a odhodlání, touha zabít vás hudbou. Tohle všechno TRIUMVIR FOUL umí a zvládají na výbornou. Nahrávka se mi ihned stala průvodcem, našeptávačem, na mých nekonečných toulkách podzemím. Nahlíželi jsme spolu s kapelou do plesnivých kobek, navštívili jsme seance, o kterých se vám nezdálo ani v těch nejděsivějších snech. Bylo nám spolu dobře, jejich hudba totiž koluje i v mých žilách. Pánové každou novou deskou přidávají na intenzitě, skladby jsou propracovanější a šílenější. Jako bych ležel v márnici mezi ostatními a čekal, kdo se probudí jako první. Těžko se to vysvětluje, tenhle styl musíte mít v krvi. Přestavte si mlhavé a sychravé ráno na dávno opuštěném hřbitově. Všem je nám jasné, že klid je jen zdánlivý. Stačí chvilku počkat. Až zazní první riff, první motiv. Pak pochopíte, o čem je absolutní tma. Pokud máte rádi kapely typu TEITANBLOOD, AUTOPSY, NECROVORE, BLASPHEMY, ARCHGOAT, PROCLAMATION, PSEUDOGOD, budete určitě spokojeni. Stejně jako já. Temný, nihilistický, death metalový rituál!


Asphyx says:

I guess I have my daily rituals like all of you. Every morning, I go inside the old morgue. See if the bodies are okay. But today is different. I don't know what yet, but I'll find out in time. I'll go dig one grave and come back. Something's very wrong, I can feel it in my bones. I shovel the dirt and out of the corner of my eye I see a shadow. It flashes behind me, like a phantom, a demon of darkness. Then it dawns on me. Some of them weren't dead yet. They were in a strange state between our world and the next that only two things can cause - Death or Death Metal.

I'm listening to the new album by Americans TRIUMVIR FOUL and I really feel a strange unease floating through the morgue. I've been following this bunch since their early days (reviews linked at the bottom of the article) and with each album they mature like an old corpse. The death metal in their delivery is dirty, dark, cold and absolutely nihilistic. Like the atmosphere in abandoned dungeons.


Compared to the previous albums, "Onslaught to Seraphim" seems to me again an order of magnitude more cruel, brutal and crushing. At the same time it retains a magical mood. Mystery, enigma, occultism. It's in these moments that I imagine its power shines through best. The thrilling sound, the devilish cover, the passion and determination, the desire to kill you with the music. All this TRIUMVIR FOUL can and does do perfectly. The record immediately became my guide, my whisperer, on my endless wanderings through the underground. Together with the band, we peered into moldy dungeons, we visited séances that you never dreamed of in your wildest dreams. We had a good time together, because their music runs through my veins. With each new record, the gentlemen add more intensity, the songs become more sophisticated and more insane. It's like I'm lying in the morgue among the others, waiting to see who wakes up first. It's hard to explain, this style must be in your blood. Imagine a foggy, drizzly morning in a long-abandoned cemetery. We all know the peace is only apparent. Just wait a moment. When the first riff, the first motif. Then you'll understand what absolute darkness is all about. If you like bands like TEITANBLOOD, AUTOPSY, NECROVORE, BLASPHEMY, ARCHGOAT, PROCLAMATION, PSEUDOGOD, you will be satisfied. Like me. Dark, nihilistic, death metal ritual!

about TRIUMVIR FOUL on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - TRIUMVIR FOUL - Urine of Abomination (2019)

Recenze/review - TRIUMVIR FOUL - Spiritual Bloodshed (2017)


Tracklist:
01. Presage
02. Flesh Diocese
03. Domini Befallen (To Doom)
04. Bašmu Enthralled, Horned Creations
05. Serpents' Gnash For War
06. Slither Of Corruption (The Demise Of The Three Serpents)
07. Infected Virtue
08. Onslaught To Seraphim

KNIŽNÍ TIPY - Dům o tisíci patrech - Jan Weiss (1990)


Dům o tisíci patrech - Jan Weiss
1990 (1929), Československý spisovatel

Největší radost jsem měl a dodnes mám pokaždé z knížek, které si objevím sám. Čtení je pro mě soukromou, osobní záležitostí. A i když jsem začal se žánrem sci-fi koketovat už někdy v sedmnácti letech a boleslavská knihovna na obchodním dome Máj pro mě byla častou oázou, k největším perlám jsem se dostal až v Plzni. K Janu Weissovi jsem přišel, jak jinak, než náhodou. V antikvariátě, ve kterém mi slečna odkládala staré sci-fi stranou. Pokaždé mi doporučila něco dobrého. To byly zlaté devadesátky, kdy se spolu lidé ještě bavili osobně a neseděli jen ukryti za obrazovkami. Dům o tisíci patrech vyšel poprvé v roce 1929 a když přihlédnete k tomuto datu, tak tehdy i dnes se jedná o jednu z nejlepších žánrových knih, které jsem v tomto stylu u nás v Čechách (nejen) četl. Je těžká, komplikovaná, ale zároveň napínavá a je v ní tolik názorů k přemýšlení, že z nich čerpám dodnes. 

„Existuje vzájemná úmluva mezi autorem a čtenářem: Uvěř mi, na nic se neptej a poletíme!“

Velmi často, když vstupuji k nám do továrny, tak si na budovu ze skla a kovu vzpomenu. Prolíná se tu několik žánrů. Již zmiňované sci-fi, ale i romanopisectví a přesahuje se až někam k rodokapsům. Zároveň, a to je pro mě hrozně důležité, příběh přesahuje k etice a morálce. Je silný, ovlivněný první světovou válkou, politickou situací tehdejších třicátých let a přípravou na další vzestup zla. Je svým způsobem varováním, alespoň tak jej vnímám já. Jak známo, lidé nejsou příliš poučitelní. Důkazem budiž chování některých současných jedinců a neustálé opakování stejných chyb. Ale to už je jiný příběh. I když velmi podobný. Je hodně cítit, že Jan Weiss znal lidi, jejich osudy a uvažování. Byl zajatcem na ruské frontě, viděl věci, o kterých se nám nezdá ani v nejhorších snech. 

Celým příběhem se prolínají různé vize, převážně velmi negativní, bolestivé, zlé. Strach ze surového kapitalismu, konzumního způsobu života. Touha po moci, která nás pokaždé strhla jenom do temnoty. Na mě osobně knížka působila velmi negativisticky, depresivně. Možná i díky tomu, že jsem ji poprvé četl ve věku, kdy jsem byl sám rozervaný. Nicméně, obstála i po mnoha letech, kdy jsem se k ní opakovaně vracel. Nemám moc rád, když se prozrazuje příběh, sám raději různé recenze nečtu, protože pak bývám ochuzen o celistvý zážitek. Weissova kniha se navíc opravdu těžko popisuje, protože je svým způsobem velmi poetická a pro její pochopení je nutné velké množství fantazie a vnímavosti. Jeden můj kamarád vždycky říkal, že jsou příběhy (i hudba), které obyčejný materialista a suchar nikdy nepochopí. O Domu o tisíci patrech to rozhodně platí. 

Kniha bývá někdy přirovnávána k tomu, co psával mistr Huxley, případně Orwell. Je to svým způsobem pravda. Všichni autoři varují před ztrátou morálních hodnot. Před nesvobodou. Hergot, to je v dnešní době zase tak aktuální, že to až bije do očí. Jenže znáte to, stále se víc množí ti hloupí, pořád jde hlavně o prachy. Někdy je mi z toho smutno, ale moc dobře vím, že s tím nic neuděláme. Je to přirozený jev, který Weiss opravdu krásně zobrazuje. Určitě znáte ten pocit obyčejných lidí s rozumem, kteří se stále častěji ptají, proč? Někdy mi připadá, že se motáme v kruhu. Všechno tady již bylo, opakujeme se. Pokaždé, když se chceme posunout dopředu, nadechnout, tak přijde někdo, kdo všechno zničí. Jen tak, protože chce. Zbývají nám jenom podobné knížky, u kterých pokýváme hlavou a řekneme si, že je to přesně ono. Opravdu je zajímavé, jak je tenhle příběh stále aktuální. Je to až děsivé.

Ale nemyslete si, Dům o tisíci patrech není jen krmením pro znuděné intelektuály. Naopak, má v sobě silné momenty, je čtivá (i když složitá). Projdete se jednotlivými patry, od největší sedřené chudiny, vykořisťované jako otroci, až po megalomanského vůdce. Uvidíte věci, které vám budou připomínat vaší firmu. Nebo celou společnost? Přiznám se bez mučení, že jsem si sehnal od Weisse skoro všechna vydaná díla a znovu se jimi prokousal. Je to velký autor, tak trošku neprávem upozaděný. Třeba jsem někomu z vás doporučil dobrý tip. Budu rád. Protože čím jsem starší, tím jsou pro mě chvíle s knihou lepší a lepší. Ponořím se do jiných světů a svým způsobem z nich čerpám energii. A nenechte se mýlit, zlo a špína jsou sice všude kolem, ale existuje i světlo. Pokud jste jako já, staří fanoušci sci-fi nebo jen jdete kolem, Dům o tisíci patrech si určitě přečtěte. Stojí rozhodně za to.

“Každý má v sobě tu lepší část zvířete a tu horší část boha“

Děkuji, že jste dočetli až sem. Mějte se co nejlépe. Příští pátek vás zase rád uvidím.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Při psaní tohoto románu se Weiss nacházel na vrcholu svých tvůrčích schopností a vytvořil mimořádné dílo vytříbeného stylu a silné atmosféry, plné poetických obrazů; bez přehánění jeden z nejzajímavějších románů české science fiction. V rovině příběhu sledujeme procitnutí hlavního hrdiny Petra Broka v gigantickém mrakodrapu Mullerdómu a jeho tápavé pokusy nalézt ztracenou paměť. Brok se v tomto podivném světě ocitá bez vzpomínek či vysvětlení, navíc je vybaven neviditelností. Z notýsku v kapse se dozvídá své jméno i poslání – je detektivem, který má za úkol osvobodit princeznu Tamaru z rukou vládce Mullerdómu, bezcitného boháče Ohisvera Mullera. Brok prochází mrakodrapem jako panoptikem světa a nachází zde většinou jen lidské utrpení…

Weiss se nijak netajil, že celý Mullerdóm je alegorickým zobrazením kapitalismu. Ondřej Neff v knize Něco je jinak jde ještě dál a soudí, že děj je ve skutečnosti symbolickým zobrazením vývoje „politického a etického poznání“ světa, jímž autor-intelektuál během války prošel. Dům o 1000 patrech má však také všechny rysy tzv. iniciačního románu, jehož adept je nucen vykonat pouť poznání, aby se mu skutečnost zjevila v jiném světle. V tomto případě jde hned o dvojí prozření – poprvé při osobní konfrontaci s Mullerem-symbolem a podruhé při poznání, že sen byl skutečností a naopak.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 6. října 2022

Info - Oslava 15 let existence SPINELESS FUCKERS včetně křestu nové desky - Tales of Extraordinary Madness - SOBOTA 15. ŘÍJNA 2022


Oslava 15 let existence SPINELESS FUCKERS včetně křestu nové desky "Tales of Extraordinary Madness"

- SOBOTA 15. ŘÍJNA 2022
- Melodka Brno

Zahrají:

SPINELESS FUCKERS - speciální set k oslavě 15 let existence + křest nové desky

Hosté:

MELANCHOLY PESSIMISM
ATTACK OF RAGE (SK)
PHYLACTERY
LUDRA

FB UDÁLOST:



------------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - WEREGOAT - The Devil's Lust (2022)


WEREGOAT - The Devil's Lust
EP 2022, Iron Bonehead Productions

for english please scroll down

Asi nejsem sám, kdo kolem sebe pozoruje jasné vítězství Satana. Stačí se rozhlédnout. Na těla bez duše, na postavy, potácející se na světě z jediného důvodu. Získat víc moci, víc peněz. Zotročit ostatní. Stačí jedna krizová situace a stávají se z nás zvířata toužící po krvi. Vše jde na hranu, lidé se nenávidí kvůli drobnostem. Myslím, že je pořád potřeba na podobné věci upozorňovat. Protože démoni nikdy nespí! To si uvědomte. 

WEREGOAT patří mezi vyvolené, kteří již měli možnost peklo navštívit. A rozhodně se nejednalo o příjemnou návštěvu jako z nějakého filmu. Naopak, na stěnách visely kusy shnilého masa a všichni, kdo ještě věřili kdysi v dobro, byli páleni rozžhaveným železem. Tahle kapela patří do starých katakomb, kde se odehrávají pradávné rituály smrti. Black a death metal, ve vzájemné hnusné symbióze. 


Mám při poslechu pocit, že mě někdo svázal rezavými řetězy a pověsil na kamennou zeď. Ve staré, dávno nevětrané kobce. Do uší se mi, jako nějaké hřeby, pomalu dostávají jednotlivé skladby. Jsou prašivé, černé, chladné a smrdí sírou. Stejně jako celé EP, které muselo být nahráváno hluboko pod zemí, mezi rakvemi padlých kněží. WEREGOAT jsou ortodoxními členy řádu absolutních nihilistů. Hrají od srdce, s touhou zabíjet. Jejich tvorbu k tomu, co tvoří třeba takoví ARCHGOAT, DIOCLETIAN, MORBOSIDAD, BLASPHEMY, BLACK WITCHERY, TEITANBLOOD, BESTIAL WARLUST, PROCLAMATION. Zahaleni do černých kápí rozmlouvají s příznaky a modlí se k obráceným křížům. Oceňuji mrazivě špinavý zvuk, stylově krvavý obal, ale hlavně spoustu divokých, zběsilých nápadů. Pánové citují ze starých, dávno zaprášených spisů a dělají to velmi dobře. Bestie, která byla dlouho trápena hladem a zavřena v temných katakombách, se znovu probudila. Roztrhla řetězy a začala řádit. Zůstává po ní jenom bolest, nářek a nenávist, stejně jako po "The Devil's Lust". Peklo zase jednou ukázalo svoji tvář. Hnusnou, plnou boláků a hnisu. Je jen na vás, zda podáte ruku Ďáblu. Ten je, stejně jako já spokojený. Koneckonců, hraje se hlavně pro něj. Démonický black death metal, který vás spálí na popel! Inferno!


Asphyx says:

I guess I am not alone in observing the clear victory of Satan around me. Just look around. Bodies without souls, figures staggering around the world for one reason. To get more power, more money. To enslave others. It only takes one crisis to turn us into bloodthirsty animals. Everything goes to the edge, people hate each other over little things. I think we still need to draw attention to things like this. Because demons never sleep! Remember that.

WEREGOAT is one of the chosen few who have already had the opportunity to visit hell. And it certainly wasn't a pleasant visit like a movie. On the contrary, there were pieces of rotten flesh hanging on the walls, and anyone who still believed in goodness was burned with hot iron. This band belongs in the old catacombs where ancient death rituals take place. Black and death metal, in an ugly symbiosis.


Listening to it, I feel like someone has tied me up with rusty chains and hung me on a stone wall. In an old dungeon that hasn't been ventilated in a long time. Slowly, like spikes, the songs are getting into my ears. They are dusty, black, cold and smell of sulphur. Just like the whole EP, which must have been recorded deep underground, among the coffins of fallen priests. WEREGOAT are orthodox members of the order of absolute nihilists. They play from the heart, with a desire to kill. Their work can be compared to that of the likes of ARCHGOAT, DIOCLETIAN, MORBOSIDAD, BLASPHEMY, BLACK WITCHERY, TEITANBLOOD, BESTIAL WARLUST, PROCLAMATION. Wrapped in black hoods, they talk to signs and pray to inverted crosses. I appreciate the chillingly dirty sound, the stylishly gory cover art, but most of all the many wild, frantic ideas. The gentlemen quote from old, long-dusty writings and do it very well. The beast that has long been plagued by hunger and locked away in the dark catacombs has reawakened. It broke its chains and went on a rampage. All that's left is pain, lamentation and hatred, just like "The Devil's Lust". Hell has shown its face once again. Ugly, full of sores and pus. It's up to you to give the Devil a hand. He's as happy as I am. After all, he's the one he's playing for. Demonic black death metal that will burn you to ashes! Inferno!


Tracklist:
01. Tempter! Abuser! Satan Her Master!
02. Merciless Execution
03. Festering Womb Of Uncreation
04. The Devil's Lust
05. Goat Perversion
06. Burn Deep The Signs Of Hell

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine