A když extrém, tak v množství pro nás "naprosto nevídaném". Nikdy v historii nehrálo v HELLS na zimním SYMBOLICu více živých kapel, než se zde představí už za pár týdnů. Netroškaříme - chtěli jsme pro vás připravit něco naprosto vyjímečného, a tak se počet zastavil na šesti vystupujících.
V pátek se tak uprostřed klubu (žádné pódium, pěkně mezi lidmi / přesně takhle to chceme a máme rádi) vystřídají od sedmé do desáté COMANDER, PRASELIZER a SYMBTOMY, aby přenechali sobotní štafetu kapelám FORCE OF HELL, NAURRAKAR a POPPY SEED GRINDER. Svátek extrému tak dostal svou konečnou podobu...
Krom tohoto se můžete těšit na spoustu setů veličin žánru na HELLsím plátně, na festivalové jídlo, na široké pivní menu... na památeční kartičky a další speciality, které dělají zimní SYMBOLIC nezapomenutelným.
Opět limitujeme počet návštěvníků na 100 osob - takže neváhejte s nákupem své vstupenky. Startujeme v pátek 27. ledna už v pět odpoledne - a tomu věřte, že se po tý letitý pauze na všechny z Vás neskutečně těšíme...
Poslední roky se setkávám s čím dál tím větším množství lidí, kteří mají mrtvé, prázdné pohledy. Jsou zahleděni do svého nitra a nevnímají svět kolem. Podzimní krásu. Praskající listí pod nohama, vítr v korunách stromů, ani hustou mlhu, která přikryje město jako velká poklice. Mám tohle období, kdy se příroda ukládá ke spánku, hrozně rád. V lesích totiž nikdo není a já si tak mohu naplno vychutnat hudbu. Už nějaký čas se toulám s novou deskou finských doomařů ARCHE.
Krásně se hodí nejen k počasí, ale i k celkové atmosféře, která vládne současnému světu. Smutek, ano, to je přesná definice "Transitions". A také tma, nekonečná temnota lidské duše. Kráčím pomalu a cítím mráz v zádech. Míjím hřbitov a přemýšlím, co jednou bude, až se rozpadnu v prach.
"Transitions" je nahrávkou, u které pánové čerpali z odkazů kapel jako třeba EVOKEN, MOURNFUL CONGREGATION, SCEPTICISM, OFFICIUM TRISTE, DOOM:VS. Přidávají svoje vlastní nápady a emoce. Ano, doom metal býval a vždy je o náladách, o spočinutí, o smutku, který lze velmi těžko definovat. ARCHE se to ale povedlo na výbornou. Desku si pouštím nejraději ve chvílích, když se mi stýská, když vzpomínám na staré časy, když si prohlížím fotky příbuzných, kteří zde dávno nejsou. Rád si u alba i čtu, protože mě neruší, je spíše kulisou, řekou, která teče v pomalém tempu mým pokojem. Mráz, sychravo, déšť a přicházející šerosvit. Pak přijdete domů, dáte si něco dobrého a je vám tak nějak dobře. Občas je nutné se na chvilku zastavit a srovnat si věci v hlavě. "Transitions" jsem si v těchto momentech pouštěl velmi často. Perfektně sedlo do mého rozpoložení a stavu. Byl jsem naplno spjatý s lesem, postupně jsem se připravoval na první sníh. Hibernoval jsem a užíval si jednotlivé skladby. Zmínit musím i formální stránku - vše je v nejlepším pořádku. Obal, zvuk, vše splňuje mé požadavky na pochmurný zážitek. Psát o tomhle stylu je vlastně hrozně těžké, ale u ARCHE píši slova tak nějak sama. Samozřejmě, jako krev z proříznuté tepny. Otevřete svoji mysl, nalaďte se na podzim a nechte vše jen tak plynout. Smutný, temný funeral doom metalový sen!
Asphyx says:
In recent years, I've encountered more and more people who have dead, blank stares. They're absorbed in their innermost selves and don't see the world around them. The beauty of autumn. The leaves crunching underfoot, the wind in the treetops, or the thick fog that covers the city like a great lid. I love this time of year, when nature goes to sleep. There is no one in the woods and I can enjoy the music to the full. I've been wandering around with the new album of Finnish doommasters ARCHE for some time now.
It fits beautifully not only with the weather, but also with the overall atmosphere that rules the world today. Sadness, yes, that's the exact definition of "Transitions". And also darkness, the infinite darkness of the human soul. I walk slowly and feel a chill in my back. I pass a cemetery and wonder what will happen one day when I crumble into dust.
"Transitions" is a record where the gentlemen drew on the legacy of bands like EVOKEN, MOURNFUL CONGREGATION, SCEPTICISM, OFFICIUM TRISTE, DOOM:VS. They add their own ideas and emotions. Yes, doom metal used to be and always is about moods, about resting, about sadness, which is very hard to define. But ARCHE did it perfectly. I like to listen to the album most when I feel homesick, when I remember the old days, when I look at pictures of relatives who are long gone. I also like to read the album, because it doesn't disturb me, it is more like a backdrop, a river that flows in a slow pace through my room. Frost, drizzle, rain and the coming dusk. Then you come home, you have something good, and you feel kind of good. Sometimes it's necessary to stop for a moment and sort things out in your head. I used to play "Transitions" a lot in those moments. It fit perfectly into my state of mind and state of being. I was fully connected to the forest, gradually preparing myself for the first snow. I was hibernating and enjoying each song. I have to mention the formal side - everything is in the best order. The cover, the sound, everything meets my requirements for a sombre experience. Writing about this style is actually terribly difficult, but with ARCHE the words write themselves. Of course, like blood from a cut artery. Open your mind, tune in to autumn and let everything just flow. A sad, dark funeral doom metal dream!
Až si pro mě jednou přijde dáma s kosou, budu se usmívat. Jsem připraven. Poslouchám celý svůj život smrtící kov a moc dobře vím, co mě čeká a nemine. Těším se na krvavé močály, na chladné kobky, na prokleté kostely. Už se nemůžu dočkat, až potkám ďábla. Mám na něj tolik otázek. V pekle, kam samozřejmě patřím, se bude hrát jenom ten nejlepší death metal. Nové album švédských CARNAL SAVAGERY budou mít v přehrávači určitě všichni démoni. Stejně jako já.
Spojuje nás víra v nekonečnou temnotu. V dlouhé stíny a zmrzlé kosti. Kapele jsme se u nás několikrát věnovali (odkazy na recenze a rozhovor naleznete dole pod článkem) a musím rovnou přiznat, že jsem se stal jejich věrným fanouškem. Líbí se mi, že hrají poctivě, uvěřitelně, s opravdovou jiskrou v oku. Vítejte v záhrobí!
Kapela ctí na sto procent odkazy svých předků. Zmínit musím samozřejmě vliv třeba legendárních DISMEMBER, ENTRAILS, GRAVE, SORCERY, WOMBBATH, ENTOMBED, INTERMENT. Ano, jedná se přesně o takový ten druh hrubého, surového švédského chřestění pytlem plným prašivých kostí. Ve skladbách se potkává nahrubo nasekaná tma, chlad a plesnivina. CARNAL SAVAGERY vás přikovají na zeď a vypálí vám na tělo cejch. Označkují si vás, aby se pak v pekle vědělo, ke komu patříte. Troufám si tvrdit, že se nahrávka opět povedla. A to nejen po formální stránce (parádní tradiční zvuk, nádherný obal), ale i co se týká songů jako takových. Jsou skvěle napsány, dobře se pamatují a doporučuji je poslouchat hodně nahlas. Teprve potom vyniknou nejlépe jednotlivé nuance. Švédové sice neobjevují nic nového (to zde také není účelem), ale dokáží ve mě probudit ty nejděsivější noční můry. Až si pro mě jednou přijde dáma s kosou, budu se usmívat. Jsem připraven. Poslouchám celý svůj život smrtící kov a moc dobře vím, co mě čeká a nemine. Těším se na krvavé močály, na chladné kobky, na prokleté kostely. Už se nemůžu dočkat, až potkám ďábla. Bude držet v ruce CD "Worm Eaten". Usmějeme se na sebe. Oba totiž budeme vědět, že tahle deska je vynikající. Death metal ukovaný z té nejlepší švédské oceli!
Asphyx says:
When a lady with a scythe comes for me one day, I will smile. I'm ready. I've been listening to death metal all my life and I know very well what awaits me and what I won't miss. I look forward to bloody swamps, to cold dungeons, to cursed churches. I can't wait to meet the devil. I have so many questions for him. In hell, where of course I belong, only the best death metal will be played. The new album of the Swedish CARNAL SAVAGERY will definitely be in the player of all demons. Just like me.
We are united by a belief in endless darkness. In long shadows and frozen bones. We have covered the band several times here (links to reviews and interviews can be found below the article) and I have to admit that I have become a loyal fan of theirs. I like that they play honestly, believably, with a real sparkle in their eye. Welcome to the grave!
The band honors the legacy of its ancestors one hundred percent. Of course, I have to mention the influence of the legendary DISMEMBER, ENTRAILS, GRAVE, SORCERY, WOMBBATH, ENTOMBED, INTERMENT. Yes, this is exactly that kind of crude, raw Swedish rattling with a bag full of dusty bones. Roughly chopped darkness, coldness and mold meet in the compositions. CARNAL SAVAGERY will pin you to the wall and burn a brand into your body. They mark you so that it will be known in hell who you belong to. I dare to say that the recording was successful again. And not only in terms of formality (great traditional sound, beautiful cover), but also in terms of the songs as such. They are well written, well remembered and I recommend listening to them very loudly. Only then will individual nuances stand out best. The Swedes do not discover anything new (that is not the purpose here either), but they can wake up the most terrifying nightmares in me. When a lady with a scythe comes for me one day, I will smile. I'm ready. I've been listening to death metal all my life and I know very well what awaits me and what I won't miss. I look forward to bloody swamps, to cold dungeons, to cursed churches. I can't wait to meet the devil. He will be holding the "Worm Eaten" CD in his hand. We smile at each other. Because we will both know that this record is excellent. Death metal forged from the best Swedish steel!
New lyric video from Pandemia called Sleep Paralysis is out now.
Followed by a 7″ EP coming out later in the month, this is the first new material coming from Pandemia after a 7 year hiatus.
The new EP has been mixed and mastered by a legendary producer Russ Russel at Parlour Studios, UK.
This material was written by Alex, the band’s co-founding member who is returning to the fold after a 17 year break. You can expect true death metal in the unique Pandemia style – speed, intensity and power!
Interview with death thrash metal band from Canada - DETHEROUS.
Translated Duzl, thank you!
Questions prepared Jakub Asphyx.
Ave DETHEROUS! I have never found any interview with you in Czech language. I will ask you first to introduce the band to the readers who do not know you yet. You can start from the beginning and take us throw the whole history of DETHEROUS.
We are Detherous, thrashing death from Calgary, Alberta. Canada
Loosely formed in 2014 but not established until 2016. Over the span of the last 6 years we have put out a demo, an EP, our first full length album Hacked To Death, and now our latest work, Unrelenting Malevolence.
This year, you have just released the new album „Unrelenting Malevolence“. Again, it's a dark, harsh and honest death thrash metal. Did you access to the recording process differently than last time or did you choose verified practices?
For the approach to recording the album we went pretty close to how we recorded Hacked To Death, same studio, same engineer, the biggest difference from this album to our last is that Damon recorded all the guitars and bass, minus a few solos.
The new album seems to me more complicated, perhaps initially less accessible, at the same time incredibly dark and evil. Was it intentional? How did the album originate and how did you compose the music?
It felt like it was intentional for sure, the goal was to see how we could improve on the sound and make it faster, meaner, heavier, and have more intricate and thought out parts. This album was written a lot differently compared to our previous stuff, since it was during the pandemic, Dimitri(drums) and myself had to send ideas through emails and piece it together. So i would write it all at home and send it to him and he would place drums or give ideas about lengths of sections or just different ideas of what we would do. The way we usually write is at the rehearsal space together.
I have a „Unrelenting Malevolence“ in my MP3 player and I have to say that this album literally engulfed me. These are not just great ideas but also sound is simply devastating. I'm sitting in the tram, and suddenly I find myself shaking my legs. I have a feeling to start moshing. If I weren’t so old, I would probably start to. Where did you record and who is signed under mastering?
We went to our great friend again Devin Schum at Black Page Studios here in Calgary Alberta. He is great! Always kills it for us, gives us a very nice sounding recording but it still has DIY grit in it. Devin has also recorded/mixed/mastered Hacked to Death for us as well, and our split we put out with Stench Of Death in 2020.
Who is the author of lyrics on „Unrelenting Malevolence“? What are they talking about? Where do you get inspiration for themes?
Damon writes all the lyrics. The lyrical themes are all just horror movie and gore based, like Encased In Gore for example is about a killer who leaves horrific crime scenes without leaving a trace of who they are or any evidence to even begin finding out who it might be. We love the horror aspect of death metal, the macabre lyrics and making our own horror stories, and to fit with the intensity of the music there is usually a million words per song haha
Who is signed under the cover of „Unrelenting Malevolence“? I like his work very much. How did you choose the motif for cover?
Karl Dahmer (Dahmer Art) did the artwork again! We got him to do Hacked To Death from 2019 as well. We just love his style so much, he knows what we want whenever we come to him and he just kills it everytime. We actually got 2 other artworks from him as well for some upcoming merch for Interminable Mutilation and Gruesome Tools Of Torture and they look brutal!.
When we look back at the beginning ... What was the first impulse to found the band? And why the death and thrash metal? It's not the typical styles which can would give you great "glory".
Looking back to the beginning of the band was a lot different then it is now for sure, when we first started out we played more in the league of Metallica, Iron Maiden, Anthrax, more general thrash. But as time went on and musical taste expanded we wanted to be more aggressive, more ruthless and more relentless. And yeah there isn't the biggest market for death thrash but we do it because we love to, we love to tour, the people who like or music and support us, and that's what it's all about.
You come from Canada and play extreme death thrash metal. Our readers would be interested to know how the death thrash metal scene works in Canada. To be honest, I've been hearing nothing but great stuff from you guys lately. Does that mean that the scene is very strong in your country at the moment? What about the gigs, how many people are coming?
The scene in Canada especially since the end of the pandemic has been crazy! We did a month long tour back in July and every show was well attended, it was nice to see so many people down to support what we are doing. When it comes to death thrash in Canada there aren't to many bands playing the style, off the top of my head there is
Raider, Invicta, Concrete Funeral, Snakepit.
From your music is possible to feel that you are influenced by American death thrash metal school and as well by the old European bands. How do you feel about it as a fan? Do you prefer the original death metal of the 1990s or do you get inspiration as well from the new albums? If yes so I am wondering which bands had the greatest impact on DETHEROUS.
When it comes to influence we are all over the place, our biggest influences would be Demolition Hammer, Morbid Saint, Malevolent Creation, Slayer, Sepultura, Kreator, Pestilence, etc. And for more new bands that we are influenced by, bands like Skeletal Remains, Creeping Death, and Power Trip.
We love a lot of different eras of death metal and thrash so we just try to blend the best of it all up and make something good.
What about you and concerts in general? Are you a band that goes for concerts anytime you can or you are picky about where you will play? Do you have a dream, maybe a group you would like to go with for a tour or festival, a city where you would like to perform?
For shows and concerts we will play anywhere and everywhere that people want to see us, we want to travel as far as we can to play this music for everyone who wants to hear it. We'd love to tour with Skeletal Remains or Demolition Hammer if ever given the chance! We'd love to go to Europe and America very soon, just trying to get that all planned out and all the visa requirements met.
We are slowly approaching the end of the interview so I would like to ask one more philosophical question. How would you define the death and thrash metal style? What represents this music for you and why did you choose exactly this genre?
The way that we define death thrash would be how relentless, aggressive, and brutal it is, bands like Demolition Hammer, Morbid Saint, and Malevolent Creation had that perfect death thrash sound down, it's fast, heavy, just a wall of aggressive noise. Vocals play a key part in that too!
What DETHEROUS is planning for the next few months?
For the next few months are plan is to just work on promoting the new album as much as we can and get some tours planned out! Trying to do as much as we possibly can next year to keep DETHEROUS busy!
I'm going to listen again your new album „Unrelenting Malevolence“. I have to say that for me personally, this is basically a perfect death thrash metal work. Totally inferno. I wish big success to your record and to get this album to as many people as is possible. This album deserves it. I wish you all the best in your personal life. Whatever you do and the last words are yours. If you want to tell something to fans, labels, promoters, you have space here..... Thank you for the interview and I am looking forward to seeing you live!
Thank you for the kind words and the interview! For our closing words we'd like to say a massive thank you to Redefining Darkness Records for all the help, all the people who support us and who have supported us over the years, and anyone who has helped us or given us a platform to speak or promote our music, thank you.
You can find our brand new album Unrelenting Malevolence streaming on Spotify, Bandcamp, Youtube, and anywhere you can stream music.
Rozhovor s death thrash metalovou skupinou z Kanady - DETHEROUS.
Přeložila Duzl, děkujeme!
Otázky připravil Jakub Asphyx.
Ave DETHEROUS! Nikde jsem s vámi nenašel žádný rozhovor v češtině. Poprosím tě tedy nejdřív, abys čtenářům, kteří vás ještě neznají, představil kapelu. Můžeš klidně začít úplně od začátku a provést nás celou historií DETHEROUS.
Jsme DETHEROUS, thrash death z Calgary v Albertě (Kanada). Kapela vznikla neformálně v roce 2014, ale založena byla až v roce 2016. Během posledních šesti let jsme vydali demo, EP, naše první dlouhohrající album „Hacked To Death“ a nyní náš nejnovější počin „Unrelenting Malevolence“.
Letos jste vydali stále čerstvou novinku „Unrelenting Malevolence“. Opět se jedná o temný, drsný a poctivý death thrash metal. Přistupovali jste k nahrávání jinak než minule nebo jste zvolili ověřené postupy?
Co se týče přístupu k nahrávání alba, postupovali jsme podobně jako při nahrávání desky „Hacked To Death“, stejné studio, stejný zvukař, největší rozdíl oproti minulému albu je v tom, že Damon nahrál všechny kytary a basu, kromě několika sól.
Nová deska mi přijde o nějaký řád komplikovanější, zpočátku možná méně přístupná, zároveň ale neskutečně temná a zlá. Byl to záměr? Jak vlastně album vznikalo a jakým způsobem jste skládali muziku?
Byl to záměr, cílem bylo zjistit, jak můžeme vylepšit zvuk, aby byl rychlejší, drsnější, těžší a měl složitější a promyšlenější pasáže. Tohle album vznikalo hodně jinak než naše předchozí věci, protože to bylo v době pandemie, Dimitri (bicí) a já jsme si museli posílat nápady přes maily a dávat to dohromady. Takže jsem to všechno skládal doma a posílal mu to a on tam dosazoval bicí, nebo připomínkoval délku sekcí nebo prostě přispíval různými nápady, co bychom mohli udělat. Obvykle skládáme tak, že jsme spolu ve zkušebně.
Mám „Unrelenting Malevolence“ ve svém MP3 přehrávači a musím říct, že jsem jím doslova pohlcen. Nejsou to jen skvělé nápady, ale i zvuk, který je jedním slovem devastující. Sedím třeba v tramvaji a najednou se přistihnu, že si podupávám nohou. Mám sto chutí začít pařit. Nebýt už pán v letech, asi bych to i udělal. Kde jste desku nahrávali a kdo je podepsán pod masteringem?
Znovu jsme se vydali za naším skvělým přítelem Devinem Schumem do studia Black Page Studios v Calgary v Albertě. Je skvělý! Vždycky nám vytvoří pěkně znějící nahrávku, ale pořád je v ní kutilský šmrnc. Devin pro nás také nahrával/mixoval/masteroval „Hacked to Death“ a náš split, který jsme vydali se STENCH OF DEATH v roce 2020.
Kdo je autorem textů na „Unrelenting Malevolence“? A o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci?
Damon píše texty. Všechny texty jsou založeny na hororových filmech a gore, například „Encased In Gore“ je o vrahovi, který za sebou zanechává hrůzná místa činu, aniž by zanechal stopy po sobě nebo nějaké důkazy, aby bylo možné začít pátrat, kdo by to mohl být. Milujeme hororový aspekt death metalu, makabrózní texty a vytváření vlastních hororových příběhů. A aby to odpovídalo intenzitě hudby, je v každé skladbě obvykle milion slov haha.
Kdo je podepsán pod obalem novinky „Unrelenting Malevolence“? Jeho práce se mi hodně líbí. Jak jste vůbec motiv na obal vybírali?
Karl Dahmer (Dahmer Art) opět vytvořil umělecké dílo! Dostali jsme od něj i návrhy na „Hacked To Death“ z roku 2019. Jeho styl se nám prostě strašně líbí, kdykoli za ním přijdeme, pokaždé vi, co chceme a prostě to zabije. Vlastně jsme od něj dostali i další dva návrhy na připravovaný merch k „Interminable Mutilation“ a „Gruesome Tools Of Torture“ a vypadají brutálně!
Když se ještě podíváme do začátku…Co bylo vlastně tím prvním impulsem, že jste dali dohromady kapelu? A proč zrovna death a thrash metal? Nejsou to zrovna styly, které by vám získaly velkou „slávu“.
Když se podíváme zpět na začátky kapely, bylo to určitě jiné než teď, když jsme začínali, hráli jsme spíš ve stylu Metallicy, Iron Maiden, Anthrax, obecněji thrash. Ale jak šel čas a hudební vkus se rozšiřoval, chtěli jsme být agresivnější, nemilosrdnější a neúprosnější. A ano, pro death thrash není největší trh, ale my to děláme, protože nás to baví, milujeme turné a lidi, kteří mají rádi hudbu a podporují nás a o tom to celé je.
Pocházíte z Kanady a hrajete extrémní death thrash metal. Naše čtenáře by určitě zajímalo, jak funguje v Kanadě death thrash metalová scéna. Abych pravdu řekl, tak poslední dobou od vás slyším jen samé skvělé smečky. Znamená to, že je u vás v současnosti scéna hodně silná? Co třeba koncerty, kolik chodí lidí?
Scéna v Kanadě je zejména po skončení pandemie šílená! V červenci jsme absolvovali měsíční turné a každý koncert byl hojně navštěvován, bylo příjemné vidět tolik lidí, kteří přišli podpořit to, co děláme. Co se týče death thrashe, v Kanadě není moc kapel, které by hrály tenhle styl, z mého pohledu jsou to např. Raider, Invicta, Concrete Funeral, Snakepit.
Z vaší hudby je cítit, že jste ovlivněni jak americkou death thrash metalovou školou, tak i starými evropskými kapelami. Jak jste na tom jako fanoušci? Máte radši původní death metal devadesátých let nebo čerpáte inspiraci i z nových desek? Pokud ano, zajímalo by mě, které smečky měly/mají na DETHEROUS největší vliv?
Co se týče vlivu, jsme všude možně, ale největší vliv na nás mají Demolition Hammer, Morbid Saint, Malevolent Creation, Slayer, Sepultura, Kreator, Pestilence atd. A pokud jde o další nové kapely, kterými jsme ovlivněni, tak to jsou kapely jako Skeletal Remains, Creeping Death a Power Trip. Milujeme spoustu různých období death metalu a thrashe, takže se prostě snažíme smíchat to nejlepší z toho všeho dohromady a vytvořit něco dobrého.
Co vlastně vy a koncerty obecně? Jste kapelou, která jezdí po koncertech, co to jenom jde nebo si hodně vybíráte? Máte nějaký sen, třeba skupinu, se kterou byste chtěli vyrazit na turné nebo festival, město, kde byste chtěli vystupovat?
Na koncertech budeme hrát všude, kde nás lidé budou chtít vidět, chceme cestovat tak daleko, jak jen to bude možné, abychom mohli hrát muziku pro všechny, kteří ji chtějí slyšet. Rádi bychom vyrazili na turné se Skeletal Remains nebo Demolition Hammer, pokud se nám někdy naskytne příležitost! Rádi bychom se brzy podívali do Evropy a Ameriky, snažíme se to naplánovat a splnit všechny vízové požadavky.
Blížíme se k závěru a tak bych zkusil jednu více filozofickou otázku. Jak byste definovali styl zvaný death thrash metal? Čím pro vás tato hudba je a proč jste si vybrali právě tento styl?
Death thrash bychom definovali tak, že je neúprosný, agresivní a brutální, kapely jako Demolition Hammer, Morbid Saint a Malevolent Creation mají dokonalý death thrashový zvuk, je rychlý, těžký, prostě stěna agresivního hluku. Klíčovou roli v tom hraje i zpěv!
Co chystají DETHEROUS v nejbližších měsících?
V nejbližších měsících máme v plánu pracovat na propagaci nového alba, jak jen to půjde a naplánovat nějaké turné! Snažíme se toho příští rok udělat co nejvíc, abychom DETHEROUS zaměstnali!
Jdu si vaši novou desku „Unrelenting Malevolence“ znovu pustit. Musím říct, že pro mě osobně se jedná v podstatě dokonalé death thrash metalové dílo. Totální inferno. Přeji vám, aby se nahrávce dařilo, aby se dostala k co největšímu počtu fanoušků. Zaslouží si to. Přeji vám vše nejlepší i v osobním životě. Ať se vám daří a poslední slova jsou tvoje. Pokud chceš něco vzkázat fanouškům, labelům, promotérům, máš prostor. Děkuji za rozhovor a už teď se těším, až vás uvidím někdy naživo!
Děkujeme za vřelá slova a rozhovor! Na závěr bychom chtěli poděkovat vydavatelství Redefining Darkness Records za veškerou pomoc, všem lidem, kteří nás podporují a kteří nás v průběhu let podpořili a také všem, kteří nám pomohli nebo nám poskytli platformu k rozhovoru či propagaci naší hudby, děkujeme. Naše zbrusu nové album „Unrelenting Malevolence“ najdete na Spotify, Bandcampu, Youtube a všude, kde lze streamovat hudbu.
Vždycky si chtěl zažít pocit, že ti někdo vrazí kladivo přímo do obličeje. Popraskané kosti, spousta krve a mozek, který vytéká ven. Představuješ si zpomalené záběry, které uniknou do éteru. Konečně se staneš slavným. Tvé utrpení uvidí tisíce lidí, kteří na tebe během několika minut také zapomenou. Pár prchavých okamžiků za to ale stálo. Přeci jen, člověk neumírá každý den. Novinka death metalových veteránů DISINTER na mě působí hodně podobně. Jako obrovská rána, po které zbude jenom tratoliště krve. Surový, syrový smrtící kov, v podobě, v jaké jej mám nejraději.
Musím ihned zmínit drsný, organický a uvěřitelný zvuk. Jako starý fanoušek, který se na jatkách, v márnicích a na starých hřbitovech pohybuje v podstatě celý svůj hudební život, musím dát všechny uříznuté palce nahoru. Nahrávka neskutečně řeže, žhne a pálí. Jako ostrý nůž, který vám někdo bodne do břicha. Tahle parta maniaků nezná slitování.
DISINTER patří mezi skupiny, u nichž se návrat podařil. Od roku 2014, kdy jsou znovu aktivnější, nevydali nic slabého. Vždy se jednalo o masivní útoky na lidské podvědomí. Stylově lze jejich tvorbu zařadit po bok takových kapel, jako jsou MORBID ANGEL, CANNIBAL CORPSE. Mají podobný přístup. Zároveň jsou jasně rozeznatelní od ostatních. Originalita se zde ukrývá v krutých detailech. U "Breaker of Bones" se budete toulat podzemím s pocitem, že sem patříte od narození. Mezi zohavená těla, mezi prokleté, mezi vyšinuté jedince, pro které není problém vzít do rukou zbraň. Tenhle styl byl vždy o ošklivých, nechutných věcech. Upozorňoval na ně a popisoval je velmi naturálním způsobem. Američanům se to také povedlo na výbornou. Album je k dokonalosti vybroušeným kusem absolutního hudebního zla. Jako bych narazil v plné rychlosti do náklaďáku naloženého kostmi. Vždy u desek nejvíc oceňuji nápady, emoce, které na mě dokáží kapely přenést. A DISINTER jsou opět velmi uvěřitelní, přitažliví takovým tím zvláštním morbidním způsobem, kvůli kterému třeba sledujeme hororové filmy. Pánové nakumulovali do songů obrovské množství vzteku, temné energie a smrti. Vše se valí kupředu jako buldozer. Konečně se vám splní váš sen o kladivu, které vám rozdrtí obličej na prach. Masivní, surové, brutální death metalové tsunami!
Asphyx says:
You've always wanted to experience the feeling of someone slamming a hammer right into your face. Cracked bones, lots of blood, and brains leaking out. You imagine slow-motion footage leaking into the ether. You will finally become famous. Your suffering will be seen by thousands of people who will also forget about you within minutes. But a few fleeting moments were worth it. After all, you don't die every day. The new release from death metal veterans DISINTER has a very similar effect on me. Like a huge wound that leaves only a pool of blood. Raw, raw death metal, the way I like it best.
I must immediately mention the harsh, organic and believable sound. As an old fan who has been hanging around slaughterhouses, morgues and old cemeteries basically my entire musical life, I have to give all the severed thumbs up. The recording really cuts, burns and burns. Like a sharp knife stabbing you in the stomach. This bunch of maniacs knows no mercy.
DISINTER is among the groups that made a comeback. They haven't released anything weak since 2014 when they became more active again. It has always been about massive attacks on the human subconscious. Stylistically, their work can be placed alongside such bands as MORBID ANGEL, CANNIBAL CORPSE. They have a similar approach. At the same time, they are clearly distinguishable from others. Originality is hidden here in cruel details. "Breaker of Bones" will have you roaming the underground with the feeling that you belong here since birth. Among the mutilated bodies, among the cursed, among deranged individuals for whom it is not a problem to pick up a weapon. This style has always been about ugly, disgusting things. He drew attention to them and described them in a very natural way. The Americans also succeeded with flying colours. The album is a piece of absolute musical evil honed to perfection. Like I hit a truck full of bones at full speed. I always appreciate the ideas and emotions that the bands can convey to me the most. And DISINTER are again very believable, attractive in that strange morbid way that makes us watch horror movies. The gentlemen have accumulated a huge amount of rage, dark energy and death into the songs. Everything rolls forward like a bulldozer. Finally, your dream of a hammer that will crush your face to dust will come true. A massive, raw, brutal death metal tsunami!
Říká se, že lidská krev chutná sladce. Netuším, ale dost často o tom přemýšlím. Jsou mezi námi. Nesmrtelní, krvelační upíři. Přišli ze starých časů, z dob, kdy byla smrt ještě přirozená a obyčejná. DER TRAUERSCHWAN jsou pohrobci HETROERTZEN a touto tématikou se zaobírají. Zajímavé je, že jsem zrovna nedávno dočetl knihu Dracul - Dacre Stoker & Jonathan Dylan Barker. Ihned, po několika prvních tónech jsem si na ni vzpomněl.
Atmosféra, zde vyjádřená pomocí black metalu a doomu, je v příběhu hodně podobná. Temné ulice, ve kterých lze spatřit přízraky. Něco je pravda, něco jenom sen. Nevěřící kroutí hlavou, ale důkazy jsou jasné. Prokousnutá hrdla mladých dívek mluví za vše.
Nicméně, hudba je zde velmi podmanivá, poutavá, snová a melancholická zároveň. Kapele se povedlo perfektně vyjádřit smutek, strach i určitou jedovatost, která je patrná všem skladbám. Texty jsou inspirovány anglickými romantickými básníky a příběhy o vampirech. Nahrávka je velmi podmanivá a stylově ji lze zařadit do devadesátých let minulého století. Tristan Moreau, který je podepsán pod všemi nástroji, produkcí i grafikou, vás vezme na dlouhý výlet bez konce. Je jen na vás, zda uvěříte. Mám rád podobná díla, která mají jasný a zřetelný koncept, silné motivy a zároveň spoustu zvláštních a podivných nálad. Pokud jste obdivovatelé třeba takových SUMMONING nebo MY DYING BRIDE, myslím, že vás osloví i "Sanguinare Vampiris". Album vám pronikne i do snů, pokud jste více vnímaví a posloucháte nejen ušima, ale i srdcem. Musím napsat, že je pro mě nahrávka takovým mým, soukromým objevem. A to i přesto, že se většinou pohybují v jiných stylech. Získala si mě svojí opravdovostí, syrovostí, pochmurnými náladami i jasným rukopisem. Novinka je plná silných skladeb, zároveň působí velmi kompaktně, uvěřitelně. No řekněte sami, nepřemýšleli jste někdy, jak chutná lidská krev? Je opravdu tak sladká? Tajemný, magický, black doom metalový vampirismus!
Asphyx says:
They say human blood tastes sweet. I have no idea, but I think about it a lot. They're among us. Immortal, bloodthirsty vampires. They came from the old days, from a time when death was still natural and common. DER TRAUERSCHWAN are the heirs of HETROERTZEN, and this is their theme. Interestingly, I just recently finished reading the book Dracul - Dacre Stoker & Jonathan Dylan Barker. Immediately, after the first few notes, I thought of it.
The atmosphere, here expressed through black metal and doom, is very similar in the story. Dark streets in which ghosts can be seen. Some of it is true, some of it is just a dream. The disbelievers shake their heads, but the evidence is clear. The bitten throats of young girls speak for themselves.
However, the music here is very captivating, engaging, dreamy and melancholic at the same time. The band manages to perfectly express the sadness, fear and a certain venom that is evident in all the songs. The lyrics are inspired by English romantic poets and stories about vampires. The recording is very captivating and stylistically it can be classified in the 1990s. Tristan Moreau, who is responsible for all the instruments, production and graphics, will take you on a long journey without end. It's up to you to believe. I like works like this, which have a clear and distinct concept, strong themes and a lot of strange and weird moods at the same time. If you're a fan of the likes of SUMMONING or MY DYING BRIDE, I think "Sanguinare Vampiris" will also appeal to you. The album will also penetrate your dreams if you are more perceptive and listen not only with your ears but also with your heart. I have to write that the record is a kind of private discovery for me. And this despite the fact that they are mostly in other styles. It won me over with its sincerity, rawness, gloomy moods and clear signature. The new album is full of strong songs, at the same time it feels very compact, believable. Well, tell me, haven't you ever wondered what human blood tastes like? Is it really that sweet? Mysterious, magical, black doom metal vampirism!
Příběh tří stý osmdesátý - Paříme spolu, paříme o sto šest
Vstávej lenochu, musíš do školy. Ale nešel jsem. Chtěl jsem být s ní. Měla totiž volný den a brigádu. Jezdila po obchodech kolem Plzně a kontrolovala, zda jsou v regálech čokolády. Zajímavá práce, trošku náročná, ale aspoň jsem poznal okolí. Vůbec jsem totiž nevěděl, co se nachází kousek od Plzně. Dodnes mám s některými směry problém. Nějak jsem neměl důvod tam jezdit. Na sever i na jih to byla hrůza. Komouši nedávali do téhle oblasti žádné prachy. Měla to být hráz proti imperialistům. Pohraničí bylo děsivé, některé vesnice vypadaly jak po válce. Ale zažili jsme spoustu dobrodružství. Byla ráda, že s ní jezdím. To byste nevěřili, kolik chlapů si dovolí na mladou holku. Je mezi námi víc zla, než tušíte. Zdržel jsem se třeba někde bokem na záchodě a už po ní vyjel padesátiletý pupkáč. Vylezl jsem, houkl na něj a on začal hned něco koktat. A když manželka vylezla ze skladu, byl úplně rudej. No, šílený.
My jsme viděli a znali dvě malá města, Plzeň, Liberec a trošku Prahu, kde se budovalo, vesele tunelovalo a vůbec probíhal kapitalismus. Ale jakmile jste vyjeli kousek ven, byli jste v šoku. Třeba v pohraničí se nezměnilo nic. Jen si to tam obsadili pasáci s kurvama. Bylo to divoký, pro nás často nepochopitelný, ale zase jsme to nevnímali nijak šíleně. Jen mě vždycky mrzelo a dodnes mrzí, že když člověk vyjede kousek za hranice do Německa, mají tam tak krásně uklizeno. Dodnes jsme my Češi hrozný prasata. Na tohle jo. Ale dost bylo stěžování, to berte jenom jako obraz doby, která se do mě otiskla a formovala mě i mojí ženu. My jsme chtěli něco jinýho. Byt a děti a klid. Knížky a muziku, filmy a velkou postel. Taky cestovat tam, kam moji prarodiče nemohli. Objevovat, normálně žít. Nebýt jednou nevrlým dědkem a nervní bábou. Tak uvidíme. Zatím tedy hlavně kalíme. Někam přijdeme, objednáme pivo, má milá si sepíše papíry a já mám rozkecáno.
Jezdíme převážně vlakem a potkáváme tisíce postav, lidí, zažíváme spoustu zážitků. Třeba přenocování v mrazu v nádražní budce. Protože jízdní řády nám tak trošku lhaly, poslední vlak proste nejel. Máme dvě tatranky, jednu vodu. O vodu se podělíme a tatranky nechám ženě. Přežít musí ten krásnější, aby nebyli lidi takový hovada ošklivý, říkám jí. Chce se hádat, ale hlad je hlad. Já to rozchodím. Horší je zima. Protože ona je dívkou štíhlou a nemá žádný tuk, co by ji hřál. Nejdřív machruju, dávám jí i svoje vrstvy oblečení, ve kterých se tak krásně ztrácí. Mám ji hrozně rád, protože právě v takových situacích dokáže být klidná a rozhodná. Děláme si pořád srandu, i z věcí, které ostatní nechápu. Něco jako hrobníci, kteří by se jinak ze své práce museli zbláznit. To víte, život i svět se s nikým nemazlí. Ale my jsme na to najednou dva. Vymyslíme, že spojíme oblečení v jednu velkou deku, do které se zamotáme. Tělo na tělo, ne dnes v noci v tom sex nehledejte, šlo jen o to neumrznout. Usnula a já ji hlídal až do první babičky, co přišla na vlak.
Ale většinou se snažíme učit. Pokud nás tedy nepopadne zhoubný démon. Líbí se mi na ní, že má jako já ráda svůj klid s knihou. Máme podobný vkus a dokáže mě napínat, o čem je nějaký příběh, který já ještě nečetl. Umění nás provází ale i jinak. Metal jde sice trošku do pozadí, ale to je tím, že se na vejšce moc neposlouchá. Mám ale stále svoji sbírku, věž a diskmana. Občas se mnou jde i do fronty na nová alba mých oblíbenců, ale už to není jako tomu bývalo. Všeho je dostatek. Taky fanoušci zestárli a holt si počkají. Milujeme Candlemass a Paradise Lost. U těchto kapel nemáme soudnost, jsou našimi společnými. Spojují nás, jak jen hudba dokáže. Jinak má trošku jiná vkus, víc ženštější. Spojuje nás ale i nechutenství z Michala Davida, zábavovek a techna. Občas na večírcích tyto styly paroduji a dodnes na některá vystoupení lidé vzpomínají.
Nejraději ale máme procházky do přírody, kdy pokecáme a pak, po mnoha kilometrech v nohách, usedneme do hospody, plni zážitků. Venku, v lesích, se totiž, stejně jako na horách na chalupě, ukazují charaktery ohlodané až na kost. Občas ještě trpím smutkem, nebo nenadálými ataky, kdy mám strach, co se stalo doma nebo ze spaní křičím jméno Kačenky, ale pomalu to doznívá. Nikdy jsem se necítil tak dobře. Někdy nás vytáhnou do klubů, v některých se nám líbí, z jiných utíkáme, ale pořád jsme spolu. Jenom o víkendech, které jsou tím pádem nekonečně dlouhé, jezdím na brigády, makat do Jizerek, na barák nebo k babičkám a ona do Tábora. Hrozně se pak na sebe těšíme. Taky ji nechají učit na praxi v jedné plzeňské škole. Je tam chlapec, co když vidí mladou holku za katedrou, tak se zvedne, vezme nůžky a vyhrožuje ji.
Nebylo se tenkrát kde dovolat. Tak jsem si na něj počkal před školou (podotýkám, že to byla základka), chytil ho pod krkem a pak i jeho otce, který jej přišel vyzvednout. Ještě jednou vole, ještě jednou a najdu si tě. No a byl klid. Dnes by to asi neprošlo, ale mě bylo dvacet. To si jen tak něco líbit nenecháte a taky byla jiná doba. Ulevilo se jí a dokončila praxi v pohodě a s respektem. Dokonce dostala od holek ze třídy velký pugét. On je totiž ten magor šikanoval. Přestal i s tím. Chvíli jsme probírali, zda vůbec bude chtít jednou učit, ale ještě že se rozhodla, že ano. Protože dělá svoji práci dobře. Stačí se projít městem a někdy je to až otravné. Pořád se k nám někdo hlásí, ukazuje děti, chce pokecat. Já takový štěstí neměl. Pořád jsem se potácel ve strojírenství, který mě k smrti nebavilo. Nudné výpočty, odříkávání textu. Tyhle exaktní vědy, na to musíte mít naturel. Ale pokaždé jsem se přemohl. Ale neudělal jsem nikdy nic navíc. Raději jsem utíkal na kolej a čekal s knihou na svoji milou. Byl jsem z ní tak mimo, že jsem několikrát i vařil. A to je ode mě šílená pocta. Vůbec to totiž neumím
A pak ještě kino. Měli jsme dvě kina Elektru a Eden. Vždycky jsem byl v naší dvojici takový jakože kulturní referent. Mám to tak dodnes a manželka si ze mě dělá srandu, že když se nám film nelíbí, tak jsem smutnej, jako bych ho sám natočil. Vycházely tenkrát skvělé snímky. Na výstavy nás moc neužilo, na divadlo taky ne, na takový to moderní umění, hraň nás pánbůh, to jsem viděl několikrát a musel jsem se smát. Zažili jsme i předčítání básní, ale nic pro nás. Ale v kinosále, v tom starém, bez popcornu a mlaskání, v tichu a tmě, jsme se přitulili a sledovali zásadní filmy našeho života. Jmenovat nebudu, na to ještě dojde v budoucnu. Pak se šlo do hospody a někdy jsme pařili o sto šest, protože jsme museli všechno rozebrat. Hlavní ale bylo, že jsme pařili spolu. Tančili jsme v klubech a pak i na ulicích. Já a ona, oba s pohledem jen jeden pro druhého. Zvláštní, jak se to v životě někdy nachomýtne. Zrovna teď je manželka s dcerou pryč třetí den, pořád si píšeme, posíláme fotky a mě se stejně stýská. Tenkrát i teď. Už se těším, až zase přijede a zapaříme. Tedy v rámci možností a věku.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
TRAHIR vydává své debutové album Whose Hearts Petrified
V okultních mlhách a z ozvěn aeonů věků se zrodila hudba skupiny TRAHIR. Příběhy z rozeklaných hor, prokletých hradů a pustin pouštních provází ty, kteří se s nimi vydají na cestu. Heavy Metal v jejich tvorbě značí melodiku a esprit jejich muziky. Doom se Stonerovými pozůstatky ji dává těžkotonážní a tajemný punc, který se v středoevropských oblastech vyskytuje naprosto ojediněle.
TRAHIR je pražská čtyřčlenná kapela, kterou tvoří kytarista Jéňa Mašek – patrně ztracený syn vrchního riffmistra Tonnyho Iommiho, pódiově freneticky šamanský zpěvák Adam Balcar, hřmotný bubeník Martin Horčic (Symbtomy, ex-Vladivojsko, ex-Mortal Cabinet (Live)) a baskytarista Dan Friml (Mean Messiah, Surma a majitel nahrávacího studia The Barn Production).
Kapela byla založena v roce 2018, kdy kytarista Jéňa Mašek přišel s konceptem hrát muziku, která by zrcadlila jeho nehynoucí lásku k raným Black Sabbath, a po nalezení správného zpěváka Adama Balcara dokázala vytvořit prvotinu v podobě EP „Succubus“ (2019), která se nesla v patřičně stonerovém duchu archaických těžkotonážních riffů a páchla pálícími se bylinami a psychedelickým odérem. Již v té době se na scéně etablovala předskakováním kapelám jako Demon Head /DK/, The Hazytones /CAN/, The Castle /USA/, 1000mods /GR/.
Od roku 2019 do stylu TRAHIR začal stále více vstupovat metalovější zvuk a kapela přiznala i své další vlivy pramenící z NWOBHM, které ještě posílily i příchodem bubeníka Martina Horčice a posléze basisty Dana Frimla. Poté se kapela objevila jako support pro kapely jako Hällas /SWE/, Spirit Adrift /USA/, Ufomammut /ITA/ nebo svým vystoupením zavírala metalový festival Symbolic 2022 po boku Candlemass /SWE/.
Debutová dlouhohrající deska „Whose Hearts Petrified“, která vychází 1.prosince 2022, odkazuje svým názvem na Václava Hraběte a jeho báseň „Variace na renesanční téma“ („Těm, kterým srdce zkameněla”) a snaží se tím posluchače strhnut do říší fantazie a otevřít jejich srdce heavymetalovému zvuku a poetice z dob, jako když byl metal před 40 lety ještě velmi mlád. Přitom to vše zabaleno do zvuku z produkce studia The Barn dává nahrávce punc mimořádně solidní nahrávky.
Co se týče témat alba, Hrabětova stopa není jediným českým odkazem na albu. Deska skýtá například i píseň „Amra“, jež je inspirována českým orientalistou a tzv. českým „Lawrencem z Arábie“ Aloisem Musilem. Dále se na ní nachází píseň s okultní tématikou - „Blåkulla“, čarodějných transformací - „The Ruin“ a „Rapture“ či bojem s drogovou závislostí a příslovečným bojem zla se zlem – Lichking X Witchqueen.
Kapela TRAHIR rovněž pečlivě zvolila astrologickou symboliku pro datum vydání alba 1.12.2022, kdy planeta Mars bude zemi za dlouhou dobu nejblíž.
Křest alba je naplánován na 8. prosince 2022 v pražském klubu Hells Bells a důležité je také zmínit, že kmotrem bude František Štorm (jeden ze zakládajících členů legendárních Master’s Hammer). Na křtu vystoupí jako předkapela brněnská Sludge/Stoner Metalová kapela SLAŤ.
Album Whose Hearts Petrified můžete objednávat na eshopu: www.thebarn.cz, anebo je deska k dispozici i v digitální distribuci.
.jpg)
