DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 23. prosince 2022

Recenze/review - REBEL SOULS - Dawn of Depravity (2022)


REBEL SOULS - Dawn of Depravity
CD 2022, Blood Fire Death

for english please scroll down

Stává se to už pravidlem. Každou noc sestupuji dolů do podzemí, do staré márnice. Je hluboká noc a zdánlivý klid. Vždycky se jedna proudí. Posadí se, zaskřehotá a vycení zuby. Jako nějaké monstrum, jako příšera z dávných dob. Má to ale několik podmínek. Musí být tma a musí k tomu hrát surový a syrový death metal. Třeba takový, jaký hrají maniaci REBEL SOULS. Kapela, které přesně pochopila, o čem je reálná smrt.

Smečka původem z Německa, která přesídlila do Španělska, má na svém kontě několik demonahrávek a jedno dlouhohrající album z roku 2017 ("The Forces of Darkness"). Letos se pánové vrátili, aby vás znovu pohřbili zaživa. Novinka řeže jako čerstvě nabroušený skalpel.


"Dawn of Depravity" je dokonalou esencí brutality, chladu, temnoty a šílenství. Volně inspirováno třeba takovými CANNIBAL CORPSE, MONSTROSITY, DISINTER, DEICIDE, BOLT THROWER. V rychlejších, nasekaných pasážích, lze zaslechnou i vlivy SLAYER. REBEL SOULS jsou přesně tím druhem kapely, u které nebudete přemýšlet. Žádné kompromisy, žádné zbytečnosti. Zásah přímo do srdce. Čistý průstřel lebky. Skladby jsou napsány velmi dobře, uvěřitelně, s pověstnou silou a energií. Zadřou se vám pod kůži, vypálí vám mozek a vy budete sedět a zírat do zdi. Kolem se budou kývat zombie, protože u téhle hudby to ani jinak nejde. REBEL SOULS jsou pro mě velkým překvapením. Oceňuji, že si kapela na nic nehraje, útočí přímo, bez slitování. Svět je možná poslední roky zkažený a zlý, ale podobné smečky jsou pro mě jistotou. Záchytným bodem ve vesmíru. Rád se k albu vracím, poslouchám je stále dokola, dokud mě nebolí hlava. Existuje už jenom stará márnice, spousta mrtvých i nemrtvých těl a "Dawn of Depravity". Kapela působí jako parta šílených a zvrácených patologů, kteří své touhy vyjádřili hudbou. Troufám si tvrdit, že se nahrávka opravdu povedla. Desku lze s klidem označit známkou vysoké kvality. Zničující, nekompromisní death metalový masakr v márnici!

Asphyx says:

It's becoming the norm. Every night I go down to the underground, to the old morgue. It's deep night and seemingly quiet. There's always one flowing. She sits up, grits her teeth. Like a monster, a monster from the old days. But it has a few conditions. It has to be dark, and it has to be raw, raw death metal. Like the maniacal REBEL SOULS. A band who understand exactly what real death is all about.

Originally from Germany, the pack has relocated to Spain and has several demos and one full-length album from 2017 ("The Forces of Darkness"). This year the gentlemen are back to bury you alive again. The new one cuts like a freshly sharpened scalpel.


"Dawn of Depravity" is the perfect essence of brutality, coldness, darkness and madness. Loosely inspired by CANNIBAL CORPSE, MONSTROSITY, DISINTER, DEICIDE, BOLT THROWER. In the faster, chopped passages, you can also hear SLAYER influences. REBEL SOULS are exactly the kind of band that won't make you think. No compromises, no uselessness. A hit straight to the heart. A clean shot through the skull. The songs are written very well, believable, with their legendary power and energy. They'll get under your skin, burn your brain and make you sit and stare at the wall. There will be zombies swinging around, because there's no other way to do it with this music. REBEL SOULS are a big surprise for me. I appreciate that the band doesn't play around, they attack directly, without mercy. The world may be a wicked and evil place these days, but packs like this are a sure thing for me. A refuge in the universe. I love coming back to albums, listening to them over and over again until my head hurts. There's just an old morgue, lots of dead and undead bodies, and "Dawn of Depravity". The band comes across as a bunch of insane and twisted pathologists who express their desires through music. I dare to say that the record is really good. The record can be safely described as a mark of high quality. A devastating, uncompromising death metal massacre in the morgue!



Tracklist:
01. Dawn Of Depravity
02. Trophonios
03. Poisoner Of The Harvest
04. Corrupting The Lambs
05. Sea Of Crises
06. Three Thousand Screams
07. Nihil Infinitum
08. Beneath The Veneer
09. Rebel Souls
10. Virulent



KNIŽNÍ TIPY - Utrpení knížete Sternenhocha - Ladislav Klíma (1928)


Utrpení knížete Sternenhocha - Ladislav Klíma
1928 (2010), Maťa

Existuji jenom já - spící Bůh. Základem bytí je vůle. Se vším si hrát, všemu se smát. Tyhle tři věty a vlastně i několik dalších, jsou základem filozofie, kterou Ladislav Klíma prosazoval. Vskutku zajímavá osobnost, ovlivněná A. Schopenhauerem a F. Nietzschem. Jedná se o těžkou, velmi depresivní literaturu. S knížetem Sternenhochem jsem se setkal poprvé jeden sychravý den v Plzni při svých studiích. Knížku mi přinesl kamarád, který viděl, že se trápím. Už jsem sice chodil se svojí budoucí ženou, ale zrovna jsem se vrátil z Boleslavi, kde můj otec alkoholik zase všechno obrátil v absolutní temnotu. Z knihy jsem byl nejdřív v šoku. Připadala mi šílená, neuchopitelná, vlastně i zvrácená. Byl jsem mladý a otevřený všemu novému. Několikrát jsem se k ní vrátil. Začala mě fascinovat. Sehnal jsem si od autora všechno, co se dalo sehnat a ležel v jeho spisech a utápěl se v depresích. Minulost z rodiny se se mnou táhla jako černý smrad.

První část je opusem, Klíma popisuje vztah knížete s Helgou. Do té doby jsem netušil, že mohou existovat i takové ženy. Šílené, je to celé šílené, říkal jsem si po každé stránce. Druhá část, v podobě deníku, je stále vynikající. Hlavní hrdina se pomalu rozkládá a s ním celá jeho osobnost. Tady jsem jej vnímal a prožíval asi nejvíce. Byl jsem asi v hodně špatném stavu, žena mi říkala, že jsem sedával proti zdi a když jsem si nečetl, tak jsem jen tupě hleděl. Nedovedete si představit, jak těžké stavy to pro mě byly. Ladislava Klímu jsem v těchto chvílích chápal asi nejvíce. Třetí část jsem ale nepobral. Vlastně i dnes, když jsem se po dlouhých letech ke knížce vrátil a četl ji s nadhledem, jsem moc nechápal, o co jde. Možná se už na autorovi podepsal chorobný alkoholismus. Je to tak, na koleji nás fascinovali převážně jinačí, odlišní spisovatelé. K mládi to tak nějak podle mého patří.

Časem, když jsem se odpoutal od své rodiny a se vším se srovnal, jsem se k podobným knížkám nechtěl vracet. Stal se ze mě spíše pozitivní, veselý člověk, který když už mu je blbě na duši, tak se vyřve při muzice. Jenže vzpomínky a nostalgie jsou prevíti. To vám asi nemusím říkat. Vynechat tuhle knížku by bylo troufalé. Vlastně je možná chyba, že článek o ní vydávám takhle o vánocích. Jenže se všechno tak nějak seběhlo. Kolega z práce to nemá zrovna příliš lehké a tak jsme cestou z práce často diskutovali. O životě, o smrti. O knihách a já jsem si na Utrpení knížete Sternenhocha vzpomněl. Ne, nedoporučil jsem mu ji. Možná by ho duše bolela ještě víc. Ono se opravdu nejedná o lehké čtení. Vlastně by se dalo také napsat, že slabším a citlivějším povahám bych ji nedoporučil. Nebo právě naopak? To si musíte každý rozhodnout sám. Je to totiž šílená jízda. Buď vydržíte a budete nadšeni a nebo knihu po chvilce odložíte a řeknete - tak na tohle nemám. Obě možnosti jsou v pořádku. Klíma fakt není pro každého.

Není nutné vlastně psát nic dalšího. To už bych prozrazoval podrobnosti a to se přeci nedělá. Čtenář má přistupovat k příběhu nepřipravený. Je to jako s hudbou. Nejlepší je si sednout a nechat na sebe všechno působit. Poslouchal jsem nové CANDLEMASS a otáčel stránky trošku nervózněji, než obvykle. Přemýšlel jsem a vzpomínal. Zjistil jsem, že knížku vnímám úplně jinak, než když jsem se s ní setkal poprvé. Je pro mě spíše popisem pokřivené mysli. Přesto se pro mě stala jedním z dalších zásadních děl. Nemohla v mém pátečním čtenářském deníku chybět. Nebyl by jinak úplný. Děkuji vám, že jste se mnou tento rok vydrželi. Přeji vám příjemné svátky. Jak jinak, nejlépe s knihou. Nebo venku v přírodě. Tam je stejně nejlépe. Buďte dobří a děkuji moc!

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Autor ovlivněný především filosofií A. Schopenhauera a F. Nietzscheho a inspirováný jejich radikálním individualismem a koncepcí vůle napsal ve dvacátých a třicátých letech několik pozoruhodných próz, které právem patří do evropské literatury. Utrpení knížete Sternenhocha (1928) je fiktivním deníkem jednoho z předních velmožů říše německé na počátku tohoto století, „jenž by se byl dozajista stal nástupcem Bismarckovým, kdyby Osud nebyl vrhl na jeho cestu mohutnou osobu Helgy-Démony“.


------------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 22. prosince 2022

Recenze/review - DEATHPATH - Hate within (2022)


DEATHPATH - Hate within
CD 2022, Kvlt und Kaos Productions

for english please scroll down

Plesnivé kosti se postupně rozpadají v prach. Lebky se smějí do ticha. Jsem na další návštěvě ve starých katakombách. Hledám nové kapely, které umí vyjádřit hudbou zdejší atmosféru. Hnis stéká po zdech a nemrtví se smějí do ticha. Musím až do těch nejtemnějších kobek, abych potkal démony. Tentokrát si říkají DEATHPATH a hrají starý, prašivý smrtící kov.

Španělé zaujmou ihned morbidním zvukem. Řeže a pálí, žhne a mrzne. Přesně takhle to mám asi nejraději. Mrtvolné nálady se vznášejí kolem a hroby se otvírají. Zombie lezou z děr a touží po čerstvé krvi. Jsem jednou z obětí. Usmívám se, když přecházím na druhou stranu, na onen svět. Poslouchám totiž novou nahrávku "Hate within".

 

Pokud máte rádi smečky jako MASSACRE, OBITUARY, MORBID ANGEL, MORGOTH, BOLT THROWER a další legendy žánru, budou se vám líbit i DEATHPATH. Kapela se toho rozhodně nebojí, útočí napřímo, postaru, s pověstnou jiskrou v oku. Zabíjet se dá různými způsoby a tenhle patří k těm nejkrutějším. Líbí se mi, že je album uvěřitelné, syrové. Mám opravdu pocit, že jsem na návštěvě starého hřbitova. Píší se devadesátá léta minulého století a krev v žilách je zkažená. Pánové dokázali nahrát desku, kterou musí ocenit každý, kdo čerpal inspiraci v márnicích, na patologii nebo v dávno opuštěných katakombách. Čeká nás další hrob, další rakev. Exhumace může začít. Stačí přidat hlasitost. Vypadá to a potvrzuji, že vše je v nejlepším pořádku. Zvuk, obal, nápady, vše sedí na svých místech. Songy smrdí starobou a zkaženým masem. "Hate within" bych doporučoval poslouchat za tmy, až vyjdou do ulic černé stíny. Zhasněte všechna světla, zapalte svíce a přivítejte zlé démony. DEATHPATH jsem dosud neznal a jsou pro mě velkým překvapením. Ve Španělsku se probudila další bestie. Je děsivá, morbidní a nezná slitování. Poslouchejte pozorně! Svět je zase jednou hodně temný. Plesnivá, hnisavá exhumace starého death metalu! 


Asphyx says:

The mouldy bones gradually crumble into dust. The skulls laugh into silence. I'm on another visit to the old catacombs. I'm looking for new bands that can express the atmosphere through music. Pus drips down the walls and the undead laugh into the silence. I must go to the darkest dungeons to meet the demons. This time they call themselves DEATHPATH and play old, mangy death metal.

The Spaniards are immediately captivating with their morbid sound. It cuts and burns, it glows and freezes. That's probably my favourite way to play. Dead moods float around and graves open. Zombies crawl out of holes and crave fresh blood. I'm one of the victims. I smile as I cross over to the other side, to the other world. I'm listening to a new record called "Hate Within".


If you like bands like MASSACRE, OBITUARY, MORBID ANGEL, MORGOTH, BOLT THROWER and other legends of the genre, you will also like DEATHPATH. The band is definitely not afraid of it, they attack straight, old-fashioned, with the proverbial sparkle in their eye. There are many ways to kill, and this is one of the cruelest. I like that the album is believable, raw. I really feel like I'm visiting an old cemetery. It's the 1990s and the blood in my veins is tainted. The gentlemen have managed to record a record that must be appreciated by anyone who has drawn inspiration from morgues, pathology or long-abandoned catacombs. Another grave, another coffin awaits us. The exhumation can begin. Just turn up the volume. Looks and confirms that everything is in perfect order. The sound, the cover, the ideas, everything fits into place. The songs reek of old age and rotten meat. I'd recommend listening to "Hate Within" in the dark when the black shadows come out. Turn off all the lights, light the candles and welcome the evil demons. I wasn't familiar with DEATHPATH before and they are a big surprise to me. Another beast has awakened in Spain. It's terrifying, morbid and has no mercy. Listen carefully! The world is once again very dark. A moldy, festering exhumation of old death metal!



Tracklist:
Intro
Warmachine
Morbid Masquerade
Purified
Butcher - fresh Meat
Hate within
No Death no Glory
Heritage of Fear
War on holy Ground
Coward left to die
Confess

Line-up:
Mario Christiansen - Vocals
Jordi Catany - Drums
Floren Betti - Bass
Biel Marin - Guitar
Frank Pietsch - Guitar

Follow:

A few questions - interview with death metal from Spain - DEATHPATH.


A few questions - interview with death metal from Spain - DEATHPATH.

Answered Frank Pietsch (Guitars), thank you!

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Hi, DEATHPATH is:
Mario Christiansen - Vocals
Jordi Catany - Drums
Floren Betti - Bass
Biel Marin - Guitar
Frank Pietsch - Guitar

DEATHPATH was founded in the summer of 2016 on Mallorca, Spain, and four of the original band members are still in the band. The idea was and is to play traditional Death Metal as it is, but without any borders.


Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

Because of Corona, we had a lot of time to work on the new album. Two years after our first album "Summoning the Beast", which was released in 2019, we went to the DST-Studio here in Mallorca in December 2021 to record the album "Hate Within". The recordings dragged on until March 2022, after all we all still have a regular job to do. The album was mixed and mastered in April and May by Michael Hahn at Rosenquarz Studios in Lübeck, Germany. Michael distinguished himself by his professional way of working, he always brought new suggestions and also numerous constructive proposals to the production. We are very satisfied with the result.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

I can't say how many CDs were produced in advance by our label Kvlt & Kaos Productions. I'm sure our label boss Christoph will be able to cover any demand. For direct distribution by the band on site, at concerts or via Bandcamp, the band has initially requested 300 copies. We will see if this is enough after the great response after the release. In addition, the album is of course also available digitally and also as a cassette via our label.


Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

Our singer Mario writes all the lyrics. They often deal with typical Death Metal topics, such as war, religion, and also moral values, which are processed in the lyrics. Mario always has a very good hand for that.



Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

Our logo has evolved over several years. In the end, an Asian artist made the final logo for us. We are extremely satisfied with the final result.

The cover artwork for the album was designed for us by a local artist Jorge Yiyi Garcia. For all other layout we now have a permanent layout artist Joan from Voidgazer.

In today's world, the social network is taking on an increasingly important role. Physical sales are declining more and more. So it goes without saying that you can get DEATHPATH through all the usual channels (Spotify, Youtube, Bandcamp, etc.). Furthermore, we try to keep our fans up to date via the usual channels like Facebook or Instagram.


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

After receiving several offers from a few labels in spring 2022, we decided to go with Kvlt and Kaos Productions. The offer was very fair. The label is still relatively young but growing fast. The communication with Christoph, the label boss, was very open and honest from the beginning. Christoph is highly committed, has a broad community and supports his bands wherever and however he can. Especially for the release of the album, the cooperation was excellent, especially in the social network.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

Ich denke, man könnte sagen, dass DEATHPATH hauptsächlich von den klassischen Death Metal Bands inspiriert ist. Das geht über die skandinavischen bis hin zu den US-amerikanischen Bands. Natürlich haben die einzelnen Bandmitglieder selbst auch ihre speziellen Vorlieben, die man vielleicht hier und da heraushören kann, aber im Endeffekt bleibt es DEATHPATH.

I also think it's important to mention that our songs ultimately still get their final polish in the rehearsal room itself, classically like in the old days. Not the way many bands do it today, designing complete songs and albums on the computer, and that's how the songs sound and feel.



Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

Of course we haven't sent out the album "Hate Within" now. We are in good hands with our label now.

During the search in spring, a few labels contacted us, be it here in Spain, Germany or elsewhere. I don't want to mention names here.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

Gigs is a good keyword, after our first album "Summoning the Beast" Corona took all the wind out of our sails, we had to cancel some gigs. Of course, we are mainly on the road in our home region, Mallorca and Spain, but it is very difficult to get gigs regularly, because the scene and the people in charge here are already very fixated on the established bands and local labels. In the summer, however, we were able to play two really great gigs in Hamburg and at a festival in Berlin. So, if anyone reads this, DEATHPATH is always ready to play live, whether in front of 500 or 50 people.




What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

We're already writing new songs again. But of course we want to present the album live as often as possible in 2023 in order to further establish ourselves in the scene and make a name for ourselves.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

deathpathmetal@gmail.com




Thanx for the interview.

středa 21. prosince 2022

Recenze/review - NECROMUTILATOR - Oath of Abhorrence (2022)


NECROMUTILATOR - Oath of Abhorrence
CD 2022, Osmose Productions

for english please scroll down

Poklekněte a modlete se! Starý, krvavý rituál pro vyvolávání Satana začíná! Oběť je připravena. Mladá dívka, co mívala celý život zlé sny. Obětní nůž, nářek a černá mantra, neustále opakovaná dokola. Kosti zavěšené na zdech chřestí do rytmu. Dávno opuštěným hřbitovem zní nová deska italských šílenců NECROMUTILATOR. Stačí několik prvních tónů a nemrtví se probouzejí.

Sedíme s démony u jednoho stolu a užíváme si plesnivé riffy, ošklivé motivy a pach smrti, které jsou ze skladeb cítit. Tahle deska smrdí sírou a pradávnými death, thrash, black metalovými motivy. Oheň zase jednou hoří jasným plamenem! Inferno!


Jsem zavřený v chladné kobce. Kříže směřují k zemi a svěcená voda se vaří. Nedávno se v ní objevila krev. Není divu, novému albu "Oath of Abhorrence" jsem zcela propadl. Připadám si při poslechu jako uhranutý, jako na nějaké tajné seanci. Syrový, prašivý a plesnivý zvuk, děsivý obal, tohle všechno u mě způsobuje stavy podobné těm, které mají prokletí. Šeptám neznámá slova, jsem posedlý ďáblem. Pokud máte rádi smečky jako SODOM, VENOM, SARCÓFAGO, VULCANO, VITAL REMAINS, POSSESSED, tak neváhejte ani chvilku. Jedná se o návrat do dávných dob, kdy se ještě hrálo upřímně a od srdce. Když kapely opravdu věřili v to, co hrají. Oceňuji hlavně nápady, které mě pálí a usadily se mi hluboko v hlavě. Pokaždé, když si desku pustím, ochladí se v mém pokoji o několik stupňů a na město padnou mraky. Toulám se spolu s kapelou podzemím a náš cíl je jasný. Musíme stihnout obřad. Vše je perfektně připraveno, obětí je mnoho a stále jsme nespatřili jeho tvář. Musím přidat hlasitost. Už je tady, poklekněte. Ano, pán temnoty se usmívá a kývá hlavou do rytmu. Hraje se tady hlavně pro něj a pro všechny staré metalové maniaky, kteří ještě nezapomněli, jak má znít opravdová smrt. Dávno opuštěným hřbitovem hraje nová deska italských šílenců NECROMUTILATOR. Stačí několik prvních tónů a nemrtví se probouzejí. Jsem jedním z nich a rouhám se. Spalující, ďábelské black death metalové inferno! 


Asphyx says:

Kneel and pray! The old, bloody ritual for summoning Satan begins! The sacrifice is ready. A young girl who's had bad dreams all her life. A sacrificial knife, a wail and a black mantra repeated over and over again. The bones hanging on the walls rattle to the rhythm. The new album of Italian madmen NECROMUTILATOR sounds through the long-abandoned cemetery. The first few notes are enough to wake the undead.

We sit at the same table with the demons and enjoy the moldy riffs, the ugly themes and the smell of death that can be smelled from the tracks. This record reeks of brimstone and ancient death, thrash, black metal motifs. The fire is burning bright once again! Inferno!


I'm locked in a cold dungeon. The crosses are pointing to the ground and the holy water is boiling. Blood has recently appeared in it. No wonder I've completely fallen for the new "Oath of Abhorrence" album. Listening to it, I feel mesmerized, like I'm at some secret séance. The raw, dusty and moldy sound, the creepy cover art, all of this causes me to have a curse-like state. I whisper unknown words, I'm possessed by the devil. If you like bands like SODOM, VENOM, SARCÓFAGO, VULCANO, VITAL REMAINS, POSSESSED, don't hesitate a moment. This is a return to the old days, when it was still played honestly and from the heart. When bands really believed in what they were playing. I especially appreciate the ideas that burn and settle deep in my head. Every time I put a record on, my room cools down a few degrees and clouds fall on the city. I wander the underground with the band and our destination is clear. We have to make it to the ceremony. Everything is perfectly prepared, the victims are many and we still haven't seen his face. I must turn up the volume. He's here. Take a knee. Yes, the Dark Lord is smiling and nodding his head to the rhythm. It's mostly for him and all the old metalheads who haven't forgotten what real death is supposed to sound like. The new album of Italian madmen NECROMUTILATOR plays through the long abandoned cemetery. Just the first few notes and the undead wake up. I am one of them and I blaspheme. A scorching, diabolical black death metal inferno!


Recenze/review - NECROMUTILATOR - Black Blood Aggression (2019):


Tracklist:
01. Raise The Necroapocalypse
02. Cremation Sorcery
03. Great Lord Of Desecration
04. Altar Of The Final Sodomy
05. Temple Of Execrating Death
06. Baphomet's War Fire
07. Enthroned Upon Megiddo
08. Malevolent Blood

úterý 20. prosince 2022

Recenze/review - REVOLTING - Born to Be Dead (2022)


REVOLTING - Born to Be Dead
CD 2022, Xtreem Music

for english please scroll down

Zmrzlé kosti se postupně rozpadnou v prach. Začne na nich pracovat chlad, temnota a strach. Když vás potom po letech exhumují, tak budou přesně vědět, jak jste žili. A také, co jste poslouchali za muziku. Švédským REVOLTING a jejich děsivému death metalu jsme se u nás věnovali již několikrát. Jedná se přesně o ten druh kapely, od které sice nemůžete očekávat nic nového, ale pokaždé se jedná o hudbu, u které potkáte přízraky.

Novinka není výjimkou. Studené melodie, Roggův typický vokál, spousta zajímavých momentů a také pach smrti, který se vznáší všude kolem. Dovedu pochopit, když mi řeknete, že už tady všechno tohle bylo a skupina se opakuje. Jenže přátelé, to dělají skoro všichni. REVOLTING aspoň umí vytvořit krásně morbidní atmosféru. Proto je poslouchám stále velmi rád. Koneckonců, posuďte sami, stačí přidat volume. 


Fanouškům kapely asi nemusím opakovat, že se zde jedná o smrtící kov stejného druhu, jako hrávali a hrají smečky typu PAGANIZER, ENTOMBED, DISMEMBER, EDGE OF SANITY, TIAMAT, HYPOCRISY, GRAVE. Základem jsou samozřejmě klasické severské melodie se zřetelným Roggovým rukopisem, který můžeme slyšet v mnoha jeho dalších počinech. A že je již nelze snad ani spočítat. To ale nic nemění na tom, že se jedná o mrtvolné obrazy ze starých spisů. Ve skladbách ožívají zrůdy i démoni. Vrazi touží po krvi a vy si budete připadat, jako u hororových filmů z osmdesátých let. Budete vědět, že je to všechno nadsázka, ale stejně se budete ohlížet za sebe a lekat se stínů. Odvrácená tvář naší mysli dokáže někdy vytvořit hrůzné věci. REVOLTING tohle všechno vzali, opatřili dobrým zvukem i obalem a nahráli na hudební nosič. Asi už nikdy nezmění směr, ani neotočí kolem metalových dějin, ale to přeci vůbec nevadí. Pokud máte rádi jejich syrový a surový švédský nářez, tak neváhejte ani chvilku. Jedná se stále o hudbu, která je plná zajímavých momentů a třeba jako kulisa do auta se mi opravdu osvědčila. Koneckonců, nakonec stejně skončí naše kosti ve zmrzlé zemi a rozpadneme se v prach. Tak proč si zatím neužít? Hrobníci by mohli vyprávět. Chladné, hororové death metalové příběhy! 


Asphyx says:

The frozen bones will gradually crumble into dust. Cold, darkness and fear begin to work on them. When they exhume you years later, they'll know exactly how you lived. And what music you listened to. We've covered Sweden's REVOLTING and their terrifying death metal several times already. This is exactly the kind of band that you can't expect anything new from, but it's always music where you meet ghosts.

The new one is no exception. Cold melodies, Rogg's typical vocals, lots of interesting moments and also the smell of death that hovers all around. I can understand if you tell me that all this has been here before and the band is repeating itself. But my friends, that's what almost everyone does. At least REVOLTING can create a beautifully morbid atmosphere. That's why I still love listening to them. After all, judge for yourself, just turn up the volume.


I probably don't need to repeat to the band's fans that this is death metal of the same kind as PAGANIZER, ENTOMBED, DISMEMBER, EDGE OF SANITY, TIAMAT, HYPOCRISY, GRAVE. The basis is of course classic Nordic melodies with a clear Rogga signature, which can be heard in many of his other projects. And that they can't be counted anymore. But that doesn't change the fact that these are dead images from old writings. Monsters and demons come to life in the compositions. The killers are out for blood and you will feel like you are watching a horror movie from the 80s. You'll know it's all hyperbole, but you'll still look behind you and be scared of the shadows. The flip side of our minds can sometimes create horrible things. REVOLTING have taken all of this, provided it with good sound and cover art, and put it on a music CD. They will probably never change direction or turn around metal history, but that doesn't matter. If you like their raw and brutal Swedish stuff, don't hesitate a moment. This is still music that is full of interesting moments and, for example, as a car backdrop it really worked for me. After all, in the end we'll end up in the frozen ground anyway and crumble into dust. So why not enjoy it in the meantime? The gravediggers could tell a story. Cold, horror death metal stories!


about REVOLTING on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - REVOLTING - The Shadow At The World's End (2020)

pondělí 19. prosince 2022

Recenze/review - FLESHGORE - Carnival of Flesh (2022)


FLESHGORE - Carnival of Flesh
CD 2022, Xtreem Music

for english please scroll down

Když potkáte ve zničením městě smečku prašivých vzteklých psů, tak vás bude mrazit v zádech. Permanentní strach se vám usadí někde vzadu v hlavě. Stane se vaší součástí. Nejhorší potom bude, když zjistíte, že spousta lidí je horších, než psi. Jdou vám po krku, snaží se na vás zaútočit zezadu nebo vám prokousnout hrdlo. Zlo má mnoho podob a je moc dobře, že existují kapely, které o něm hrají a zpívají. Ukrajinské FLESHGORE jsem si pro sebe objevil na jednom koncertě, kdy doprovázeli našince HYPNOS.

Ihned se stali mojí oblíbenou smečkou. Líbilo se mi na nich jejich nasazení a totální oddanost brutálnímu death metalu. Věřil jsem jim jejich skladby a neskutečně si je užíval. Naživo, i z nové desky, na které si zachovávají svůj výraz, na mě působí jako nějaké šílené hororové komando. Nezůstává po nich nic, jenom spálená země. Poslouchejte pořádně nahlas!


FLESHGORE i letos útočí ve stylu DYING FETUS, SUFFOCATION, SEVERE TORTURE, PYREXIA, SKINLES a dělají to velmi dobře. S temnou jiskrou v oku, s krvelačným pohledem. Poslouchat "Carnival of Flesh" je opravdu velmi podobné, jako se procházet zničeným městem. Skladby se mi zařezávají do masa, jako ostré skalpely, připomínají lavinu, zlé a špinavé tsunami. Ukrajinci hrají styl, který je ze své podstaty ošklivý, divoký a hnisavý. Líbí se mi, že si dali záležet na zvuku i obalu a vůbec se jedná o skvěle odvedenou práci po všech stránkách. Toulám se ulicemi prázdného města. Na uších mám sluchátka. Je ještě tma a když zahlédnu ve tmě oči, vím, že je můj čas. Jsem roztrhán na kusy, připadám si jako v mosh-pitu, když na pódiu stojí FLESHGORE. Užívám si mrtvolnou, morbidní atmosféru, nasávám pach smrti. Troufám si tvrdit a podepsal bych to vlastní krví, že se novinka opravdu povedla. Je energická, šílená, zběsilá a nezná slitování. Zároveň je propracovaná po všech stránkách. Nejedná se jen od dobré řemeslo, ale o nahrávku, která má svůj vlastní výraz, v krvi vymáchaný ksicht. Zlo má mnoho podob a je moc dobře, že existují kapely, které o něm hrají a zpívají. Svět je někdy podivné, smutné místo. Ještě, že jsou tu FLESHGORE, ti vám propláchnou hlavu kyselinou. Vynikající zásek! Devastující, brutální death metalová trepanace lebky! 

Asphyx says:

When you meet a bundle of mangy, rabid dogs in a ruined city, it will send chills down your spine. Permanent fear settles somewhere in the back of your mind. It becomes a part of you. The worst part is when you find out that a lot of people are worse than dogs. They're after you, trying to attack you from behind or bite your throat. Evil takes many forms and it's a good thing there are bands that play and sing about it. I discovered Ukrainian FLESHGORE for myself at a concert when they accompanied our patriots HYPNOS.

They immediately became one of my favourite bands. I liked their commitment and total dedication to brutal death metal. I trusted their songs and enjoyed them immensely. Live, even from the new record where they retain their expression, they strike me as some kind of insane horror squad. There's nothing left of them but scorched earth. Listen really loud!


FLESHGORE are attacking in the style of DYING FETUS, SUFFOCATION, SEVERE TORTURE, PYREXIA, SKINLES this year and they are doing it very well. With a dark sparkle in their eye, with a bloodthirsty look. Listening to "Carnival of Flesh" is really very much like walking through a ruined city. The songs cut into my flesh like sharp scalpels, reminding me of an avalanche, an evil and dirty tsunami. The Ukrainians play a style that is inherently ugly, wild and festering. I like that they took care with the sound and the cover art and in general it is a job well done in all aspects. I wander the streets of an empty city. I'm wearing headphones. It's still dark, and when I see eyes in the darkness, I know it's my time. I'm torn to pieces, feeling like I'm in a mosh pit with FLESHGORE on stage. I'm enjoying the dead, morbid atmosphere, soaking up the smell of death. I dare to say, and I would sign it with my own blood, that the novelty has been really good. It is energetic, crazy, frantic and has no mercy. At the same time, it is sophisticated in every aspect. It is not just good craft, but a record that has its own expression, a face washed in blood. Evil takes many forms and it is very good that there are bands that play and sing about it. The world is a strange, sad place sometimes. It's a good thing FLESHGORE are here, they'll flush your head with acid. Excellent shot! Devastating, brutal death metal cranial trepanation!




about FLESHGORE on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
01. Distorted Lights
02. Carnival of Flesh
03. Inhuman Existence
04. Buried Truth
05. Modern Arts of Slavery
06. Hive of Insanity
07. Invisible Reality
08. Frail Utopia
09. War is an Amusement
10. Ad Astra

Line-up:
Igor - guitars
Sad - guitars
Michele - vocals
Ruslan - vocals & bass
Ed - drums



neděle 18. prosince 2022

Recenze/review - BLACK LAVA - Soul Furnace (2022)


BLACK LAVA - Soul Furnace
CD 2022, Season of Mist

for english please scroll down

Město je již několik dní zahaleno do tmy a studené mlhy. Někteří říkají, že je konec světa. V ulicích je možné spatřit přízraky. Určitě je znáte. Už jste je viděli ve svých děsivých snech. Budili jste se uprostřed noci a měli jste nehty zaryté do dlaní. Tenká je hranice mezi realitou a snem. Teď si ale můžete být absolutně jistí. Stačí vylézt ven a nechat si prokousnout hrdlo od první příšery.

Někde na pomezí děsivého snu a kruté reality musela vzniknout i prvotina australských black death metalových BLACK LAVA. Album se ke mě dostalo nejdříve díky skvělému obalu, který má na svědomí vynikající malíř Paolo Girardi. Nahrávku jsem si pustil ze svého přehrávače a zůstal sedět jako zkamenělý. Hudba mě doslova uhranula. Má v sobě něco magického, přitažlivého a zároveň zlého a mrazivého. Odříkal jsem spolu s kapelou černou mantru a stal se jejich fanouškem.


Album je totiž opravdu jako nějaký zlý sen, představa, abstraktní obraz, který každým dalším poslechem získává jasnější, děsivější obrysy. Základem je muzika, která se hrávala v devadesátých letech, samozřejmě s jasnějším a zřetelnějším zvukem. Hlavní jsou tu temné a špinavé myšlenky, nálady, známé ze starých pohřebišť. Skladby jsou svým způsobem velmi jedovaté, zákeřné a dostávaly se mi pod kůži postupně. Líbí se mi, jakým způsobem pracuje kapela s atmosférou. Jako bych se ocitl na středověkém rituálu pro vyvolávání duší zemřelých. Poslouchat "Soul Furnace" je jako se dívat do popraskaného zrcadla. Vidíte v něm sice svoji tvář, ale i to, co je ukryto hluboko ve vašich myslích. Temnotu, zlo, pradávné pudy, které vylezou na povrch v extrémních situacích. Mám rád, když ve mě dokáží nahrávky probudit emoce a při poslechu debutu BLACK LAVA se procházím lesem někde na severu Evropy. Na starých hřbitovech si čtu názvy kapel, které byly téhle smečce vzorem a kývám spokojeně hlavou do rytmu. Australané, alespoň tedy pro mě, vydali v podstatě dokonalé album. Je skvěle napsáno, má v sobě černou jiskru a vkrádá se mi díky němu do mozku neklid. Město je již několik dní zahaleno do tmy a studené mlhy. Za chvíli vylezu ven a nechám si prokousnout hrdlo. "Soul Furnace" budu mít určitě s sebou. Mrazivá, temná black death metalová noční můra!


Asphyx says:

The city has been shrouded in darkness and cold fog for several days. Some say it's the end of the world. Ghosts can be seen in the streets. I'm sure you know them. You've seen them in your frightening dreams. You've woken up in the middle of the night with your nails stuck in your palms. There's a thin line between reality and dream. But now you can be absolutely certain. All you have to do is climb out and get your throat bitten out by the first monster.

Somewhere on the border between a terrifying dream and cruel reality, the first album of Australian black death metal BLACK LAVA must have been created. The album came to me first thanks to the great cover artwork by the excellent artist Paolo Girardi. I played the record from my player and sat there petrified. I was literally spellbound by the music. It has something magical, appealing and at the same time evil and chilling. I recited the black mantra with the band and became a fan.


The album is really like a bad dream, an imagination, an abstract image that gets clearer, scarier outlines with each listen. The basis is the music that was played in the nineties, of course with a clearer and more distinct sound. Dark and dirty ideas are the main ones here, moods familiar from old burial grounds. The songs are very venomous in their own way, insidious and got under my skin gradually. I like the way the band works with the atmosphere. It's like being at a medieval ritual for summoning the souls of the dead. Listening to "Soul Furnace" is like looking into a cracked mirror. You see your face in it, but you also see what is hidden deep inside your mind. The darkness, the evil, the ancient instincts that come to the surface in extreme situations. I love it when records can awaken emotions in me and listening to BLACK LAVA's debut album I'm walking through a forest somewhere in Northern Europe. In old graveyards, I read the names of the bands that have been the inspiration for this band and nod my head in satisfaction to the rhythm. The Australians, at least for me, have released a basically perfect album. It's brilliantly written, has a black sparkle to it, and makes my brain creep with unease. The city has been shrouded in darkness and cold fog for days now. I'm about to come out and get my throat bitten out. I'll be sure to have "Soul Furnace" with me. A chilling, dark black death metal nightmare!


Tracklist:
01. Origins (02:50)
02. Aurora (03:35)
03. Black Blizzard (03:32)
04. Baptised in Ice (03:27)
05. Eye of the Moon (04:10)
06. Northern Dawn (04:29)
07. Necrocatacomb (03:23)
08. Nightshade (04:06)
09. Soul Furnace (04:31)

Lineup:
Dan Presland (drums)
Ben Boyle (guitar)
Rob Watkins (Vocals)
Tim Anderson (bass)

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý osmdesátý druhý - Vidle a metal


Příběh tří stý osmdesátý druhý - Vidle a metal

Byli jsme několikrát vyplísněni, že nikam nechodíme, že se straníme lidí. Možná měla Blanka trošku pravdu. To víte, dva mladí, zamilovaní až po uši. Chtěli jsme být hlavně spolu. To je myslím normální. Ale je fakt, že jsme na své kámoše trošku zapomínali. Ale bylo na čase zase někam vyrazit spolu. Navrhl jsem hospodu kousek od Divadla pod Lampou. Protože pak se můžeme přesunout. Hrávaly tam tenkrát skvělý kapely. Stačilo si jen vybrat. A nebyly jen metalový. Vlastně by se dalo říct, že jsem v tomhle klubu načerpal neskutečné množství informací. Zlatý časy, co k nim dodat? Asi jenom, že není všechno zlato, co se třpytí. Protože totiž jedna budoucí učitelka navrhla, že pojedeme do Plasů, že tam je v kulturáku metal. A zamrkala na mě, že jsme jako na stejné vlně. Ošívám se. Nechce se mi tam, já jsem spíš klubovej.

Ale holky nás přemlouvají tak dlouho, že podlehnu. Nevím jak to dělají, byl jsem na tohle docela dost zásadovej, ale ony měly ty svý kukuče a různý způsoby, jak mě přesvědčit. Blondýnka souhlasí, i když mi na rovinu řekne, že se mám připravit na hudební peklo. Hele, ale já vím o co jde. Už jsem pár zábav na Boleslavsku navštívil. No jo, ale tady to všichni fakt žerou. Prý je to doslova fenomén. Vyděsil jsem se ještě víc a po pár hezkých chvilkách jsem si na pokoji nasadil sluchátka, pustil si něco dobrého a četl si. Hele, fakt chceš jet s nima? Zeptá se mě moje žena. Ano, budu jí říkat moje žena, protože jsme zkrátka a jednoduše věděli, že se jednou vezmeme. Prostě jsme k sobě patřili. Zajímavé je, že většina dvojic z kolejí na Borech spolu vydržela. Zajímavé, co? Asi se tam dobře seznamovalo. Ale to už je jiné vyprávění. Zatím jsme seděli a oba se shodli, že nejedeme. Usnula mi v náručí. Musel jsem zhasnout lampičku a sledovat, jak dýchá. Neznám nic lepšího. 

Tak jedéééém, vletí do pokoje Michal s Blankou a dalšími šesti lidmi. Cože? Kolik je? Bylo teprve ráno, ale bylo nutné se připravit, pořádně popít a pokecat. Nešlo odmítnout. Mám sice několik svých obvyklých jedovatých hlášek a ani nevím, co tam hraje, ale není mi to nic platné. Aspoň pokecáme. Najednou sedíme v nádražce v Plzni a ujede nám asi pět vlaků. S Michalem se motáme. Chci se pořád vrátit zpět, jak mám hladinku, tak si servítky neberu. Panenka, co celé tohle vymyslela, sice vypadá zkroušeně, ale to jí vysvětlím. Má milá, já sleduji, kde se co šustne, čtu časopisy o muzice. Chodím jenom na to, co se mi líbí. A celou tuhle agro scénu nemám rád. Nevadí mi, ať si každej hraje a poslouchá co chce (nikomu nikdy z principu nic nenutím, ani nehaním), ale považuju to za ztracenej čas. Ano, vedli jsme často dlouhé filozofické debaty. Pro někoho by to bylo jen mlácení prázdné slámy, ale pro nás to byly věci, které nás nasměřovaly v životě dál, formovaly nás. Krásná doba. Někdy mi to hodně chybí. 

Sedím ve vlaku a hned usnu. Prý chrápu. Ale aspoň vystoupím relativně osvěžen. Jdeme zase do nějaké hospody, která už je plná mániček. Jo, všichni mají džínové vesty, trika s lebkami a někteří i kožené kalhoty. Trošku nechápu a dodnes jsem nepochopil, jak může mít někdo na jedné vestě nášivku Brutus i Sodom, ale budiž. Vedle ke stolu si přisedne chlápek, co má na sobě montérky a právě vestu pošitou podobnými nápisy a o zeď opře vidle. Myslím, že tahle scéna přesně vystihuje to, co se bude celý večer odehrávat. Sám jsem trávil na polích spoustu času, proti zemědělcům nemám vůbec nic, naopak, ale tahat vidle na metal mi přijde už trošku přes čáru. Jak jsem nametenej, tak si dělám z pána srandu, ale on to vůbec nechápe. Blondýnka mě kopne pod stolem. Nebuď drzej, dostaneš do huby, a asi by sis to zasloužil. Lidi se chtějí bavit a zábavu dostanou. Ještě něco blekotám, ale už mě nikdo neposlouchá, očividně si chtějí všichni večer užít.

Před kulturákem je na zdi velký plakát. Keks, Odyssea, Brutus, Anakonda. Ihned začnu říkat, že nejvíc se těším na tu ANAKUNDU, ale nějaký ztepilý sedlák mi řekne, ať držím hubu. V sále už je poměrně plno. Zajímavým úkazem jsou dámy. Většina to pojala jako velkou událost. Takže tuny make upu, upnutý trika, elasťáky i na nohách, které by zrovna vidět být neměly. Neříkám, nemám patent na vkus, sám jsem jen odrbaná metla, ale trošku soudnosti by některým slušelo. Jsem rád, že jsme mladí a hezcí. Tedy většina, třeba já jsem krásný takovým zvláštním způsobem, říká mi moje milá. Nevím, co to znamená, ale dělá mi to dobře. Vyděsím se, protože sálem začne kvílet nějaký chlápek. Přes parket se jako stádo přežene houf fanynek. Zpívá sice falešně, ale to očividně nikomu nevadí. Vypadá jak Manowar ve výslužbě. Až na to, že neumí hrát. Jméno téhle kapely si nepamatuji. Hrají první a neumí hrát. Dámy se začnou svíjet a hází zadkama v elesťákách. Některé jsou jak v transu. Zakroutím hlavou a jdu ven na cigáro. Na tohle fakt nemám.

Venku pokuřují nějací kluci. Jeden hned, ty chodíš Pod Lampu, co? Dáme řeč a já nechápu. On poslouchá alternativní, progresivní skupiny. Jde i do jazzu. Říkám, ty vole, co tady děláš? On se tlemí a říká, co ty? No ženský, chtěly sem. Tak si postěžujeme a pak pro nás přijdou a že prý, kde jsme. Ale jsem unavený, z toho všeho řevu, řeknu a ony kroutí hlavou, protože prý poslouchám děsnej bordel. To jo, ale ten dává smysl. Hrají Keks, ti aspoň umí hrát. Jako ve všech dalších kapelách jsou dobří muzikanti.  Ale asi jim jde víc o peníze, než o umění. Ono taky, umění je i bavit lidi. A na ně se chodí. Je narváno, dav řve a já čumím jak puk. Nechápu. Popěvky na úrovni dětských říkanek, hecování, většinou poměrně trapný řeči mezi songy. Hledám marně nějaký kout, kde bych tolik neslyšel. Blondýnka si mě najde. Nepůjdeme ven, je to hrozný. Usměju se na ní, aspoň ona mi rozumí. 

Hele, když nám bylo sedmnáct, tak to byla děsná rebelie, zajet vedle do vsi, opít se a být jakože na tvrdý muzice, ale teď, po letech, to je fakt děsný. Přikyvuji, vyfukuji kouř a říkám si, že nechápu, jak se to tak dlouho může držet. A to ještě nevím, že uplyne třicet let a bude to to samý. Zvláštní vkus mají ti lidí, říká jedna dívka, co si jde k nám zapálit. Rozhovor se více méně opakuje. Proč si tady? Proč vy? No, holky říkaly. Strhl nás dav, což se mě osobně nestává  snad nikdy. Na to jsem moc velká palice a mám svoji hlavu. Blondýnka taky. Přesto tu jsme a musíme bojovat až do konce. Jdeme zase dovnitř. Spousta songů je převzatých. Ty nejsou zase tak špatný, tedy až na texty, které jsou přezpívané do češtiny. Kdyby jen původní autor věděl, jak jeho nápady kurví, musel by si trhat vlasy. Některé rýmy jsou opravdu šílené. Nicméně, konečně dohraje poslední kapela a pustí do repráků rocktéku. Všichni jsou rozzáření. Páruje se to, je to úplně jinej svět, než jej znám já. Dokonce si říkám, že na těch starých zábavách kolem Boleslavi bylo ještě něco trošku máničkovského, rebelského, ale tady zůstal jen patos a nuda.

Jsem v té době děsně zásadový a ještě chci tak trošku měnit svět. Samozřejmě mě nikdo neposlouchá, ale bolí mě uši. Tak jak, spokojení? Zeptá se mě kolegyně učitelka, která za celý tenhle výlet může. Hele, nevím. Chodil jsem na punk, na hardcore (který mě ale nikdy moc nebavilo), na alternativu a na všem jsem si našel něco dobrého. Některé kapely byly výborné, i když bych si desku nikdy do sbírky nekoupil, jiné horší, ale vždycky se alespoň o něco snažily. Ale tohle, to jsou fakt jen vidle a metal. A hrozně mě mrzí, že nezasvěcená veřejnost mě stále hází do stejného pytle. Hergot, já poslouchám thrash a death a doom a heavík a ne tyhle lopaty, rozčiluju se. Slečna se urazí. Musím se jí omluvit, protože ona je jinak hodně chytrá a studuje i muziku. Což je jeden z největších paradoxů dnešního dne. Ujede nám vlak.

Paní výpravčí, která sama chodí na zábavy, protože ji všichni znají, nám otevře čekárnu. Já, Michal a naše holky ale raději jdeme ven, protože celé osazenstvo se začne různě osahávat, vydávat notoricky známé zvuky a vůbec šukat. Asi jsou takhle zvyklí. Pomalu, ale opravdu hodně pomalu svítá. Vlak se skřípěním zastaví. Z čekárny se vyhrne malý dav. Některé dámy jsou neupravené až běda. Tohle fakt není náš styl, co? Řekne nám moje milá. Ono by nevadilo, že jsou třeba rozcuchané, ale některé skvrny nepatří k nejhezčím. A když nasedáme, otočím se a na zastávce vidím opřené vidle. Musím se smát. Byla to taková kulturní exkurze mezi sice hodné a pohodové lidi, ale také mezi muziku, která mě hodně bolela. Sem nepatřím. Ne a stokrát ne. Dojedeme na kolej, chvilku spíme a večer na baru předvádíme, parodujeme všechny kapely. Užijeme si u toho hodně srandy, to vám povím. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine