DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 31. prosince 2022

Recenze/review - ROGGA JOHANSSON - Inside the Otherwhere (2022)


ROGGA JOHANSSON - Inside the Otherwhere
CD 2022, Iron, Blood and Death Corporation

for english please scroll down

Měl jsem pocit, že mi popraskaly všechny kosti v těle. Pomalu jsem se měnil v prach. Ztratil jsem se ve věčnosti a moje duše bloudila v temnotě. Někdy mívám divné sny. Nevím pak, co je pravda a co se mi jenom zdálo. Nejsou to vyloženě noční můry, ale spíše jemné, mrazivé záblesky. Podobně se cítím i u poslechu nové desky maniaka ROGGY JOHANSSONA. Mám většinu z jeho mnoha kapela doopravdy rád. I když samozřejmě vím, že jsou si navzájem velmi podobné a ani novinka není výjimkou.

Základem je opět notoricky známý švédský death metal, tentokrát spíše pomalejší a přístupnější, melodičtější. Kombinace smutku, melancholie, severských plání a mrazu funguje. Jen se musíte naladit na tu správnou notu. Nic nového v záhrobí, neurazí, ale ani nenadchne. Přesto jsou chvíle, kdy si album opravdu užívám. 


Na "Inside the Otherwhere" musím mít opravdu náladu. A ano, je velmi těžké rozeznat jednotlivé Roggovy kapely od sebe. Méně je někdy více a já vlastně ani nevím, proč si novinku pouštím a nalezl jsem si k ní cestu. Možná je to v úvodu zmiňovaná melancholie, určitý smutek, který létá všude kolem. Novinka je spíše klidnějším death metalem. Přesto řeže a pálí. Původně jsem o tomhle díle ani nechtěl psát, ale pak jsem jej poslouchal jeden den, pak druhý, neustále se k němu vracel a i když pro mě bylo spíše kulisou, myslím si, že by se mělo na mých stránkách objevit. Možná zapadne a ocení jej jen pár fanoušků, ale to přeci nevadí. Muzika je hlavně o emocích, o předané energii. Netřeba pořád hledat něco novátorského a objevného. ROGGU JOHANSSONA si pouštím, když si čtu, když chci mít klid, když je mi dobře. Nebo když se probudím a zdálo se mi o zimě, o nekonečných toulkách v temnotě. Měl jsem pocit, že mi popraskaly všechny kosti v těle. Pomalu jsem se měnil v prach. Ztratil jsem se ve věčnosti a moje duše bloudila v temnotě Pak zazní první riff, první melodie a já tak nějak podvědomě vím, že jsem zde správně. Myslím, že v tomto případě platí více než kdy jindy, že je lepší poslouchat, než o muzice psát. Buď se vám novinka bude líbit a nebo ne. Je to jako vždy hlavně na vás. Za mě dobrý. Ne skvělý, ale v pořádku. Severský death metalový vítr!


Asphyx says:

I felt like every bone in my body had cracked. I was slowly turning to dust. I was lost in eternity and my soul was wandering in the darkness. Sometimes I have strange dreams. I don't know then what's true and what's just a dream. They're not outright nightmares, but rather subtle, chilling flashes. I feel the same way listening to the new album by the maniac ROGGA JOHANSSON. I really like most of his many bands. Though of course I know they are very similar to each other and the new one is no exception.

The basis is again the notorious Swedish death metal, this time rather slower and more accessible, more melodic. The combination of sadness, melancholy, Nordic plains and frost works. You just have to tune in to the right note. Nothing new in the backwoods, it doesn't offend but it doesn't delight either. Still, there are times when I really enjoy the album.


I really have to be in the mood for "Inside the Otherwhere". And yes, it's very hard to tell the different Rogg bands apart. Less is sometimes more, and I don't really know why I listen to a new album and find my way to it. Maybe it's the melancholy mentioned in the introduction, a certain sadness that flies all around. The novelty is more like a calmer death metal. Yet it cuts and burns. Originally I didn't even want to write about this track, but then I listened to it one day, then the next, kept coming back to it, and even though it was more of a backdrop for me, I think it should be featured on my site. It might fit in and be appreciated by a few fans, but that's okay. Music is all about emotions, about the energy transmitted. No need to keep looking for something new and innovative. I listen to ROGGA JOHANSSON when I'm reading, when I want to be calm, when I'm feeling good. Or when I wake up and dream of winter, of endless wanderings in the dark. I felt like every bone in my body had cracked. I was slowly turning to dust. I was lost in eternity, and my soul was wandering in the darkness Then the first riff, the first melody, and somehow I subconsciously know I'm right here. I think in this case, more than ever, it's better to listen than to write about music. Either you like the news or you don't. As always, it's mostly up to you. Good for me. Not great, but okay. Nordic death metal wind!

Recenze/review - ROGGA JOHANSSON - Garpedans (2017):

Interview (czech and english) - ROGGA JOHANSSON - Johansson and Speckmann - part II!: https://www.deadlystormzine.com/2015/03/interview-czech-and-english-rogga.html

Tracklist:
01. Inside The Otherwhere
02. Another World Darkly
03. The Creepers Are Coming
04. The Dance Of Garpedans
05. Prelude To Delirium
06. Nowhere Else But Here
07. The Otherwhere Wants You
08. Ends And Beginnings
09. The Key Found

All music/lyrics by Rogga Johansson
Recorded at The Rotpit and Studio Brainjar
Mixed and mastered by B. Helgetun at Studio Brainjar

band:
Rogga Johansson - Guitars, bass, vocals
Brynjar Helgetun - Drums
Dennis Blomberg - Additional guitars

pátek 30. prosince 2022

Recenze/review - WRETCHED STENCH - Weaving a Web of Viscera (2022)


WRETCHED STENCH - Weaving a Web of Viscera
EP 2022, vlastní vydání

for english please scroll down

Někdy je velmi těžké se dívat do tváří některých mrtvých. Je v nich vidět velké utrpení a bolest. I dlouho po smrti, když proběhne exhumace, lze poznat, jak zemřeli a co za svého života prožívali. Jakoby se jejich příběhy otiskly i do death metalu, který hraje americká smečka WRETCHED STENCH. Z jejich hudby uslyšíte nářek nemrtvých, projdete se temnými chodbami hluboko pod zemí. Jedná se o prvotinu, přesto mi připadá, že znám kapelu odjakživa.

Ano, opět zde zní smrtící kov z devadesátých let minulého století. Je masivní, mocný, propracovaný a opravdu připomíná exhumaci hrobů, ve kterých dlouhé roky ležely mrtvá těla. Oběti násilných činů, kteří nikdy nenajdou klid. A také hudba, která vám rozdrásá obličej do krve. Smrt je tentokrát hodně krutá a ošklivá.


Žádné zbytečnosti, žádné kompromisy. Jenom nahrubo nasekaná tma, pachuť krve a spousta zajímavých melodií. Nic pro slabé povahy, spíše se jedná o záležitost pro staré hrobníky, pro zkušené patology i pro řezníky, kteří se často pohybují v blízkosti smrti. Líbí se mi, jakým způsobem jsou skladby napsány, obdivuji zajímavý obal a co se týká zvuku, tak u toho praskají kosti tlakem. Není třeba WRETCHED STENCH k nikomu přirovnávat, názor si uděláte sami podle ukázek, ale troufám si tvrdit, že album má v sobě velké množství energie a feelingu. Je pro mě vždy zajímavé, když potkám podobné maniaky. Kteří hrají postaru, s jiskrou v oku a touhou po krvi. Jedná se samozřejmě o hluboký underground, o muziku, která se hraje na opuštěných pohřebištích a v márnicích, ale tak je to v nejlepším pořádku. Pokud jako já rádi a často navštěvujete temná místa s divnou historií, mohu vám "Weaving a Web of Viscera" jenom doporučit. Také cítíte zatuchlinu? Také slyšíte ozvěny ze záhrobí? To se probudila další bestie. Učila se u starých mistrů, aby nám ukázala, jak se kdysi zabíjelo hudbou. Někdy je velmi těžké se dívat do tváří některých mrtvých. Je v nich vidět velké utrpení a bolest. I dlouho po smrti, když proběhne exhumace, lze poznat, jak zemřeli a co za svého života prožívali. Někteří poslouchali i tohle EP. Myslím, že nemusím dodávat nic dalšího. Lepší je přidat volume. Prašivý death metal z temných hrobek!


Asphyx says:

Sometimes it is very difficult to look into the faces of some of the dead. You can see great suffering and pain in them. Even long after death, when the exhumation takes place, it is possible to see how they died and what they experienced during their lifetime. Their stories seem to be imprinted in the death metal played by the American pack WRETCHED STENCH. From their music you can hear the cries of the undead, walk through the dark corridors deep underground. This is a first release, yet I feel like I've known the band forever.

Yes, the death metal of the 1990s sounds here again. It's massive, powerful, elaborate and truly reminiscent of exhuming graves where dead bodies have lain for years. Victims of violent acts who will never find peace. And also music that will rip your face to blood. Death is very cruel and ugly this time.


No frills, no compromises. Just coarsely chopped darkness, the aftertaste of blood and lots of interesting melodies. Nothing for the faint hearted, rather this is an affair for old grave diggers, for experienced pathologists and for butchers who are often near death. I like the way the songs are written, I admire the interesting cover artwork and as for the sound, it cracks my bones with pressure. There is no need to compare WRETCHED STENCH to anyone, you can make up your own mind from the samples, but I dare say that the album has a great amount of energy and feel to it. It's always interesting for me when I meet similar maniacs. Who play old school, with a sparkle in their eye and a lust for blood. This is of course deep underground, the kind of music that is played in abandoned graveyards and morgues, but that's just fine. If, like me, you like and frequent dark places with strange histories, I can only recommend "Weaving a Web of Viscera". Do you smell mustiness too? Do you also hear echoes from the beyond? Another beast has awakened. She's been studying with the old masters to show us how they used to kill with music. Sometimes it's very hard to look into the faces of some of the dead. You can see great suffering and pain in them. Even long after death, when the exhumation takes place, you can see how they died and what they experienced during their lifetime. Some of them listened to this EP. I don't think I need to add anything else. Better to add volume. Dusty death metal from the dark tombs!

Tracklist:
01. Penanggalan
02. Becoming The Plague
03. Weaving A Web Of Viscera
04. Monolith

band:
Vocals: Jamison
Guitars: David and Reed
Bass: Avinash
Drums: Adam

KNIŽNÍ TIPY - Pravidla moštárny - John Irving (1985)


Pravidla moštárny - John Irving
1985, 2005, Odeon

Vstal jsem brzy, ještě za tmy. První den dovolené. Potřeboval jsem se projít. Předtím, než začnu nosit knížky zpátky do knihovny. Tři měsíce postupné rekonstrukce obývacího pokoje je za námi. Konečně. O víkendech a ve volných chvílích jsem makal jako o závod. Čtu momentálně něco úplně jiného, ale když jsem přenášel Pravidla moštárny, sedl jsem si do křesla a přivoněl. Vrátily se mi vzpomínky na tenhle zvláštní příběh. Poprvé jsem jej četl ještě na základní škole a vůbec jej nechápal. Příliš těžké, říkal jsem si. Na vysoké škole už jsem ledacos vnímal jinak. Fascinoval mě Irvingův zvláštní jazyk. Dnes jsem už nepřenesl žádné další knížky. Manželka mě našla odpoledne ve stejném křesle. Lehce hladového a totálně mimo.

Prožíval jsem znovu, v tomto mrazivém počasí, s otevřeným oknem, znovu a znovu všechny kapitoly. Traumata hlavního hrdiny, jeho šílené dětství, jeho vztahy se ženami. Česal jsem jablka a cítil v ústech zvláštní pachuť. Ano, třetí setkání s knihou a stále stejný pocit. Pokaždé jsem vnímal tohle dílo úplně jinak, přesto stejně. Pro mě osobně se jedná o příběh, který lze velmi těžko vysvětlovat, popisovat. Mnozí z vás budou také hodně ovlivněni filmem, který je samozřejmě také skvělý. Ale v knížce toho najdete mnohem více. Možná jsem pochopil celý advent po svém, postaru. Opravdu se pokaždé zklidním, jsem mimo všeobecný shon. Chodím víc do lesa, i když je brzy tma. Sedávám v koutku, jako nějaké zvířátko, které zpomaluje svoje životní funkce. Sem tam na běžky, ale hlavně chodím, většinou sám, ale když jde i manželka, tak jsem na vrcholu blaha. Řekla mi, pojď ještě, na knihovnu se vybodni. Má Pravidla moštárny také velmi ráda a chápe mě. Šel jsem, i když mi zbývalo už jen pár stránek do konce. Ano, 600 jsem jich přelouskal za den a 25 mi jich zbývalo. 

Děsilo mě snad jediné, autorovy neustále potraty a vyjadřování k nim. Já vím, je nutné brát všechno s přihlédnutím k době, kdy byla psána, přesto si dovolím tuhle připomínku. Je to přeci jen poměrně závažné téma. Jinak je všechno takovým zvláštním způsobem "divné", "zvláštní", neotřelé a vlastně i smutné. Alespoň tak na mě kniha působí. Irving je skvělý vypravěč, jen se musíte dostat do jeho způsobu vyprávění a přemýšlení. Ale měl jsem čas nebo jsem si jej spíš udělal. Vlastně ani nevím, co mě to popadlo, ale možná za to může nová deska CANDLEMASS, která má velmi podobnou náladu. Četl jsem a zapomínal na svět okolo. Aspoň, že si tu želvu si nakrmil, smála se mi žena a já si znovu a stále dokola říkal, jak jsem rád, že jí mám. O Pravidlech moštárny jsme diskutovali venku v mrazu a bylo to moc příjemné. Večerní káva také, jenom jsem nemohl usnout. To víte, bývám na podobné příběhy poměrně vnímavý. Ale to asi každý, kdo si knížku přečte a doopravdy ji pochopí.

Vždycky se na vánoce děsně těším. Na volno, na nové knížky. Letos je všechno takové jiné. Možná jak jsem starší a svět okolo se divně mění, tak si víc vážím podobných chvilek. Vždyť co může být lepšího, než toulky zimní přírodou, návrat do tepla, ještě trošku zkřehlé ruce a něco teplého nebo i studené pivo (jak to můžeš pít, takhle ledový?). K tomu lampička a klid. Stárnu, já vím, do současnosti se postupně hodím čím dál tím méně, ale nijak mi to nevadí. Nemusím vidět všechny seriály hned, vybírám si, stejně jako knihy. Zbývá mi už jen pár posledních kousků nábytku. Snad to do rozdávání dárků stihnu. A pokud ne, tak nevadí. Důležitější jsou jiné věci. Třeba právě klid, lidé okolo, hudba a knížky jako jsou Pravidla moštárny. Musím říci, že i po letech neztratila svoji sílu. Rád jsem se k ní zvonu vrátil. Třeba i vás potěší můj dnešní tip. 

Jestli všechno dobře dopadne, tak jsem momentálně na chalupě v Jizerkách (tenhle knižní tip jsem psal ještě před vánoci) a sedím nahoře na půdě a dole pode mnou slaví život parta puberťáků. Hraje mi tu něco dobrého a srkám pivko. Mám totiž volno a život je hrozně krásný. Samozřejmě s další knihou, o kterou se s vámi brzy také podělím. Občas se musím protáhnout a projít. Venku je šero a dívám se na vrcholky kopců. Moje myšlenky se velmi často zatoulají i k Pravidlům moštárny. S tím jsem si jistý. Tahle kniha je opravdu výborná. 

John Irving mimo jiné napsal:

„Vánoce jsou časem, kdy si nejsilněji uvědomujeme, co nám schází a kdo není mezi námi.“

Moudrý to muž, co myslíte? Mějte se co nejlépe. A děkuji moc!

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Uprostřed jabloňových sadů v úrodné krajině státu Maine leží podivný svět, v němž začíná odysea Homera Wellse. Po několika traumatizujících zkušenostech u adoptivních rodičů se stane natrvalo součástí sirotčince v St. Clouds a jako nejstarší chovanec se učí mladým i starším ženám pomáhat od jejich starostí. Jeho učitelem je zakladatel sirotčince Wilbur Larch, lékař, který vede své soukromé křížové tažení proti zlu, často v rozporu se zákonem. Sledujeme Homerův příběh, jeho snahu stát se užitečným, učednické období v sirotčinci, dospělá léta v moštárně, prazvláštní vztah k manželce jeho nejlepšího přítele, neustálé odchody i návraty…


------------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 29. prosince 2022

Recenze/review - CANDLEMASS - Sweet Evil Sun (2022)


CANDLEMASS - Sweet Evil Sun
CD 2022, Napalm Records

for english please scroll down

Už nastal čas. Už můžu začít psát. Nové album ve mě uzrálo. Tentokrát to chtělo trošku čas, aby vynikly lépe jednotlivé nápady a jemné nuance. Mám to tak nastavené. Nemůžu dodat svůj názor během několika poslechů. Hudba u mě musí uzrát. Teprve až potom mohu sepsat pár slov. CANDLEMASS jsou navíc jednou z prvních metalových kapel, které jsem jako mladý slyšel. Jako fanoušek jsem si musel získat nadhled.

Pod nohama mi křupal čerstvý sníh. Démoni se ještě toulali ulicemi a já přemýšlel, proč mám vlastně hudbu těchto Švédů tolik rád. Připadá mi vznešená, mocná a zároveň syrová a zemitá. Navíc, v létě jsem měl možnost je potkat alespoň na několik okamžiků na skvělém festivalu SYMBOLIC osobně. Na novinku jsem se moc těšil a i když mi zpočátku nelezla příliš do uší, postupně se stala mojí součástí. Čas nastal.


Nejvíc mě asi fascinují vokály, návrat mistra Johan Längquist se rozhodně vyplatil. Není to ale jenom zpěv. Z motivů cítím takovou tu poctivost sedmdesátých let. Zpěvnost a schopnost napsat dobrou skladbu. CANDLEMASS samozřejmě nepřicházejí s ničím novým. Jsem tomu moc rád. Jsou natolik originální, že by byla velká škoda měnit zavedené postupy. Letos pobublává síla jakoby v pozadí, nahrávka je svým způsobem až "zákeřná". Tváří se nepřístupně, možná i trošku obyčejně, ale klame tělem. Když totiž vydržíte a necháte na sebe album působit, budete odměněni skvělým zážitkem. Mrazí mě v zádech, když chodím spící přírodou. Pomíjivost, nicota. Připadám si jako tibetský mnich, který se usmívá. "Sweet Evil Sun" je hodně silnou nahrávkou. A to po všech stránkách (zvuk, obal produkce jako vždy na výbornou). Odkazuje na samotné základy, které kapela kdysi sama položila. Je opusem pro všechny smutné duše. Pro krásné okamžiky s knihou, nejlépe po dlouhém výletě v lesích. Pokaždé, když desku doposlouchám, přijdu si jako znovuzrozený. Je v ní totiž naděje i energie, chvění, jiskra. Kdo jste stál vedle mě v létě na koncertě, určitě víte, o čem píšu. Jsme děsný tvďáci, kteří většinou poslouchají úplně jinou muziku. Ale jakmile vydají novinku CANDLEMASS jde všechno ostatní stranou. Hodiny tikají, už nastal čas. Omluvte mě, "Sweet Evil Sun" je pro mě osobním zážitkem. Už musím jít. Čeká mě krása a věčnost. Majestátní, smutná doom metalová symfonie!


Asphyx says:

The time has come. I can start writing now. The new album is ripe in me. This time it took a bit of time for the individual ideas and subtle nuances to come out better. It's the way I'm set up. I can't give my opinion in a few listens. Music has to mature in me. Only then can I write a few words. Moreover, CANDLEMASS is one of the first metal bands I heard when I was young. As a fan, I had to gain perspective.

Fresh snow crunched under my feet. The demons were still roaming the streets and I wondered why I actually liked the music of these Swedes so much. I find it sublime, powerful and at the same time raw and earthy. Plus, I had the chance to meet them in person at least for a few moments at the great SYMBOLIC festival this summer. I was really looking forward to this new release and although it didn't really catch my ear at first, it gradually became a part of me. The time has come.


The vocals probably fascinate me the most, the return of the master Johan Längquist has definitely paid off. But it's not just the singing. I can feel that seventies honesty in the themes. The singing and the ability to write a good song. Of course, CANDLEMASS don't come with anything new. I'm very happy with that. They are so original that it would be a great shame to change the established methods. This year, the power seems to be fading in the background, the recording is almost "sneaky" in a way. It looks unapproachable, maybe even a bit ordinary, but it deceives with the body. Because if you hang in there and let the album work on you, you will be rewarded with a great experience. I get chills when I walk through sleeping nature. Transience, nothingness. I feel like a Tibetan monk smiling. "Sweet Evil Sun" is a very powerful record. And it's strong in all aspects (sound, cover, production as always). It refers to the very foundations that the band once laid themselves. It is an opus for all sad souls. For beautiful moments with a book, preferably after a long trip in the woods. Every time I finish listening to the album, I feel reborn. There is hope and energy, a tingle, a sparkle. If you stood next to me at a concert this summer, you know what I'm writing about. We're tough guys who usually listen to completely different music. But once they release a new CANDLEMASS album, everything else goes away. The clock is ticking, it's time. Excuse me, "Sweet Evil Sun" is a personal experience for me. I gotta go. There's beauty and eternity ahead of me. A majestic, sad doom metal symphony!



about CANDLEMASS on DEADLY STORM ZINE:



Tracklist:
01. Wizard of the Vortex (06:02)
02. Sweet Evil Sun (03:40)
03. Angel Battle (06:29)
04. Black Butterfly (05:46)
05. When Death Sighs (05:59)
06. Scandinavian Gods (04:36)
07. Devil Voodoo (07:36)
08. Crucified (06:24)
09. Goddess (06:07)
10. A Cup of Coffin (Outro) (01:12)

středa 28. prosince 2022

Recenze/review - THE FUROR - Head Full of Hell (2022)


THE FUROR - Head Full of Hell
CD 2022, Bitter Loss Records

for english please scroll down

Pokud nahlédnete na druhou stranu, na onen svět, tak uvidíte pouze špínu, hnis a absolutní zlo. Ráj je jen představa v hlavách naivních ovcí. Existuje pouze peklo. Občas se objeví v podobě války, šílenství nebo v hlavách některých jedinců, u nás, na zemi. Je nutné o něm mluvit, je potřeba o něm hrát. Mám rád black death metal, který smrdí sírou, s chutí si vždy poslechnu novinku od australských THE FUROR. Vždy se jedná o opravdový, reálný obřad. O negaci všeho dobrého.

A také o muziku, která vás svojí silou přikove na zeď. Budete odporovat, bát se, mít noční můry, ale nakonec stejně shnijete ve studené zemi a vaše duše bude navěky trápena démony. Smrt si zase jednou dává rande se Satanem. Obřad může začít. Poslouchejte hodně nahlas!


Morbidní básnící se zmítají v křečích. Už několik dní neustále dokola obětují svůj život. Za černý, smrtící kov. Ano, THE FUROR jsou nekompromisní, neznají slitování. Jdou na to podobným způsobem, jako jejich kolegové ve zbrani IMPIETY, BELPHEGOR, BEHEMOTH, RAVAGER, BESTIAL WINDS, REVENGE. Ohně hoří jasným plamenem. Satan sedí na svém trůnu a kolem jeho nohou se plazí jedovatí hadi. Asi už víte, jak zemřete. Za zvuků "Head Full of Hell", prokletí a zničení. Na téhle mši jsou kříže obráceny směrem dolů, svěcená voda se vaří a pentagramy září do tmy. Muži v kápích, nahé ženy, celé album připomíná starodávný rituál, zlý a ošklivý ze své podstaty. Existuje ještě jeden svět, stejně smradlavý a špatný, jako ten náš, ale hraje se v něm jen ta nejlepší a nejhlasitější hudba. Australané zde museli nahrávat, protože novinka má masivní, hutný a syrový zvuk. Praskají u něj kosti tlakem a lebky pukají v děsivých rytmech. Určitě jste někdy navštívili místa, na kterých jste se cítili divně, byli jste neklidní a věděli jste, že se na nich stalo něco ošklivého. Staré domy po krvavých vraždách, hroby za hřbitovní zdí. Popravčí kopec s dřevěnou šibenicí. Stejné emoce cítím i z  "Head Full of Hell". Je to válka s nebem a je doufám jasné, kdo vyhrává. Ano, THE FUROR! Bestiální black death metalové prokletí!


Asphyx says:

If you look on the other side, on the other world, you will see only filth, pus and absolute evil. Paradise is a fantasy in the heads of naive sheep. There is only hell. Sometimes it appears in the form of war, madness or in the minds of some individuals, here on earth. It has to be talked about, it has to be acted out. I like black death metal, which smells of sulfur, I always enjoy listening to new music from Australia's THE FUROR. It's always a real, real ceremony. The negation of all that is good.

And music that will drive you up the wall with its power. You'll resist, you'll fear, you'll have nightmares, but in the end you'll rot in the cold earth and your soul will be tormented by demons forever. Death is once again making a date with Satan. The ceremony can begin. Listen very loudly!


Morbid poets are convulsing. They've been sacrificing their lives over and over for days. For black, deadly metal. Yes, THE FUROR are uncompromising, they know no mercy. They go about it in a similar way to their fellow comrades in arms IMPIETY, BELPHEGOR, BEHEMOTH, RAVAGER, BESTIAL WINDS, REVENGE. The fires burn brightly. Satan sits on his throne, and poisonous serpents slither around his feet. You probably already know how you're gonna die. To the sound of "Head Full of Hell", curses and destruction. At this mass, the crosses are upside down, the holy water is boiling and the pentagrams glow in the dark. Hooded men, naked women, the whole album is reminiscent of an ancient ritual, evil and ugly by its very nature. There is another world, just as smelly and bad as ours, but only the best and loudest music is played in it. The Australians must have recorded here because the new music has a massive, dense and raw sound. It cracks bones with pressure and skulls crack with terrifying rhythms. I'm sure you've visited places where you've felt strange, you've been unsettled and you knew something nasty had happened. Old houses after bloody murders, graves behind cemetery walls. The execution hill with the wooden gallows. I feel the same emotion from "Head Full of Hell". It's a war with heaven, and I hope it's clear who's winning. Yes, THE FUROR! A beastly black death metal curse!


about THE FUROR on DEADLY STORM ZINE:

úterý 27. prosince 2022

Recenze/review - FESTERING - Compendium of the Horrific (2022)


FESTERING - Compendium of the Horrific
CD 2022, Caverna Abismal Records

for english please scroll down

Klasický, nasládlý pach rozkládajícího se těla. Sychravé počasí, ledový vítr. Špatná doba na smrt. Ale může být vůbec nějaká dobrá? Ohledávám tělo a počítám bodné rány. Pentagram vyrytý do kůže, znak Satana. Rituální vražda, některé orgány chybí. Asi je zbytečné ptát se proč. Zlo nelze pochopit ani zabít. Otázek je jako vždy velmi mnoho a odpovědi nepřicházejí. Možná by na některé mohli odpovědět FESTERING. Hrají totiž death metal a ten býval vždy o ošklivých a nechutných věcech.

Kapela datuje svůj vznik do devadesátých let minulého století. Hraje si dlouhé roky pořád to svoje. Je ortodoxní, ale zároveň stále umí napsat hudbu, která dokáže zaujmout. Pánové nepřinášejí nic nového, ani převratného, ale svoje řemeslo zvládají na výbornou. Když jsem viděl pohozené u cesty další tělo, ihned jsem si na ně vzpomněl. 


Pokud máte rádi klasický masakr, známý převážně ze starých márnic, tak neváhejte ani chvilku. Budete určitě spokojeni. A jestli máte ještě navíc rádi kapely jako ENTOMBED, DISMEMBER, OBITUARY, DEICIDE, budete spokojeni jako zkušení hrobníci. Skladby jsou jako ostré, čerstvě nabroušené nože. Klasické postupy, ale i spousta zajímavých nápadů. "Compendium of the Horrific" je albem, které bylo nahráváno v hlubokém podzemí. Smrdí hnilobou a zkaženou krví. Za chvíli přivezou další tělo. Budu se dívat do obličeje samotné Smrti. A budu se ptát proč? Užívám si jednotlivé melodie, nasávám temnou a chladnou atmosféru. Hnis a špína. Procházím se márnicí a tančím na novou nahrávku FESTERING. Jedná se podle mého o velmi zdařilou, tradiční morbidní práci. V Portugalsku se probudila stará bestie, aby nám ukázala, jak zní opravdová temnota a chlad. Rozříznu další břicho a je plné červů. Tělo bez duše, člověk bez svědomí. Já vím, podobných skupin je mnoho, ale pravdou je, že zaujmou mě jenom některé. Portugalcům se to povedlo na výbornou. Cítím totiž, že hrají od srdce, opravdově, s nadšením pro záhrobí. Chorobný death metal ze starých piteven!


Asphyx says:

The classic, sweet smell of decomposing flesh. Cold weather, icy wind. Bad time to die. But can there ever be a good one? I'm searching the body, counting the stab wounds. A pentagram carved into the skin, the mark of Satan. Ritual murder, some organs missing. I guess it's pointless to ask why. Evil cannot be understood or killed. As always, the questions are many and the answers are not forthcoming. Perhaps FESTERING could answer some of them. They play death metal, and death metal used to be about ugly and disgusting things.

The band dates back to the 1990s. They've been playing their own thing for years. It's orthodox, but at the same time it still knows how to write music that can captivate. The gentlemen don't bring anything new or groundbreaking, but they master their craft perfectly. When I saw another body dumped by the side of the road, I immediately thought of them.


If you like classic massacre, known mostly from old morgues, don't hesitate a moment. You will be satisfied. And if you also like bands like ENTOMBED, DISMEMBER, OBITUARY, DEICIDE, you will be as satisfied as experienced grave diggers. The songs are like sharp, freshly sharpened knives. Classic techniques, but also a lot of interesting ideas. "Compendium of the Horrific" is an album that was recorded deep underground. It reeks of rot and rotten blood. They're about to bring in another body. I'll be looking into the face of Death himself. And I'll ask why? I'm enjoying the individual melodies, soaking up the dark and cold atmosphere. Dung and filth. I walk through the morgue and dance to the new FESTERING record. It is, in my opinion, a very successful, traditional morbid work. An old beast in Portugal has awoken to show us what real darkness and coldness sounds like. I cut open another belly and it's full of worms. A body without a soul, a man without a conscience. I know, there are many bands like this, but the truth is, only some of them catch my attention. I feel that they play from the heart, truly, with a passion for the afterlife. Sick death metal from the old morgues!


Tracklist:
01. The Process Of Festering
02. Reign Of Darkness
03. Sweet Apples Gore
04. Sons Of Hatred
05. Graveyards Came To Life
06. Bonnes And Exposure
07. Revel With Blood
08. Black Death
09. Necrophagic Dine
10. Where Is My Grave

All music and lyrics were written and composed by Pedro Gonçalves and Koja Mutilator.

Special guests:
Marco Marouco: all guitar solos
Paula Silva (Selene Silvermoon): female voice in the song The Process of Festering

pondělí 26. prosince 2022

Recenze/review - WAKE - Thought Form Descent (2022)


WAKE - Thought Form Descent
CD 2022, Metal Blade Records

for english please scroll down

Neustále se ohlížíš za sebe. Bojíš se vlastního stínu. Touláš se ulicemi bez cíle. Marně hledáš místo, kde by ses ukryl. Před nočními můrami, před pohledy démonů. Tělo ti, jako nějaká mrazivá pavučina, obepíná chlad. Nezůstalo ti už vůbec nic, jenom hudba a strach. Probudíš se do tmy, celý od krve. Umřel jsem? Jsem na druhé straně? Jak vypadá konec? Otázek je mnoho, ale odpovědi nepřicházejí.

Některé bolestivé momenty dokáže vyjádřit hudba. Kanadští black death metalisté WAKE vstoupili do mého života jako přízrak, jako šedivá mlha. Pomalu mi pronikli do žil, do vnitřností, do mozku. Smrt je zase jednou hodně blízko. 


Ostrý, chladný zvuk, pečlivě vystavěné stěny z riffů, které bolí, pálí a drásají. Zajímavý obal, ale hlavně spousta magických nápadů. Základem je klasický, tradiční smrtící kov a černota. Přidávány jsou progresivní prvky. Nahrávka je tím pádem pestrá, záhadná, majestátní a syrová zároveň. WAKE jdou až na samou podstatu, do morku kostí. Vydali jsme se spolu na dlouhý výlet bez konce. Navštívili jsme hřbitov sebevrahů, exhumovali jsme vzpomínky na všechny prokleté. Stáli jsme osamocení uprostřed davu, rouhali se všem modlám. Umírali jsme a znovu se rodili, v nekonečném koloběhu života a smrti. "Thought Form Descent" ve mě zanechalo krvavý otisk, vypálilo mi cejch do kůže. Rozmlouval jsem s nemrtvými, tančil s duchy. Představ, emocí, které jsou na nahrávce, je obrovské množství. Až zase jednou budeš chodit ulicemi a hledat nějaký temný kout, kde bys ukončil své trápení, tak si nejdřív poslechni tohle album. Je vznešené, inteligentní a zároveň děsivé. Skladby jsou napsány jako symfonie, jsou skládankou, tvořenou ze samých černých dílů. Nakumulovaná temná energie, těkavé zlo, děsivé sny, rituály ze starých časů. Touhle všechno zde najdete. Neustále se ohlížíš za sebe. Bojíš se vlastního stínu. Pohlédni do očí démonům, poslouchej "Thought Form Descent". Mrazivá, krvavá black death metalová mlha!


Asphyx says:

You're always looking behind you. You're afraid of your own shadow. You wander the streets without a destination. You search in vain for a place to hide. From nightmares, from the gaze of demons. Your body, like a chilling spider's web, is enveloped in cold. There's nothing left but music and fear. You wake up in the dark, covered in blood. Am I dead? Am I on the other side? What does the end look like? The questions are many, but the answers don't come.

Some painful moments can be expressed through music. Canadian black death metallers WAKE entered my life like a ghost, like a grey mist. Slowly they penetrated my veins, my guts, my brain. Death is once again very close.


A sharp, cold sound, carefully constructed walls of riffs that hurt, burn and tear. Interesting cover art, but mostly lots of magical ideas. The basis is classic, traditional death metal and blackness. Progressive elements are added. The record is thus colourful, mysterious, majestic and raw at the same time. WAKE go to the very core, to the core. We went on a long journey together with no end in sight. We visited the cemetery of the suicides, exhumed the memories of all the damned. We stood alone in the middle of the crowd, blaspheming all the idols. We died and were born again, in an endless cycle of life and death. "Thought Form Descent" left a bloody imprint on me, burned its mark into my skin. I talked to the undead, danced with ghosts. The imagery, the emotions that are on the record are vast. The next time you walk the streets looking for a dark corner to end your misery, listen to this album first. It's sublime, intelligent and terrifying at the same time. The songs are written like a symphony, a puzzle made up of all black parts. Accumulated dark energy, volatile evil, terrifying dreams, rituals from the old days. You'll find it all here. You're constantly looking back. You're afraid of your own shadow. Look into the eyes of the demons, listen to "Thought Form Descent". Freezing, bloody black death metal fog!



Tracklist:
01. Infinite Inward
02. Swallow The Light
03. Mourning Dirge (Repose Of The Dead)
04. Pareidolia
05. Venerate (The Undoing Of All)
06. Observer To Master
07. Bleeding Eyes Of The Watcher
08. The Translation Of Deaths

News! - !T.O.O.H.! Stream New EP - Preminant


The Czech prog-grind entity !T.O.O.H.! has arrived to close the year with a brand new, 4-song EP Premiant. The creative outburst of the new material has been crafted with quantum mechanics' perplexity and while getting more frantic, nastier, musically expressive and complex than ever, there's still a contrast maintained with sparkling harmonies and synth-waves which add a memorable boost to the intricacy of new songs. Listen to the complete EP now:



The EP is out now digitally - exclusively available from the !T.O.O.H.! Bandcamp - and will be released as a limited tape edition via Lavadome Productions in January. The tape version can be pre-ordered from Lavadome productions web store or Bandcamp page.


Track list:
1. Premiant
2. choco_afro
3. Na všech životech záleží
4. V lóži
Total time: 10:55

!T.O.O.H.! are:
Humanoid: Guitars, Bass, Vocals, VST Instruments
Schizoid: Drums, Backing Vocals

Premiant was recorded at Studio Šopa, Studio 53 and Studio 27 (2021)
Mixed and mastered by Staňa Valášek (2022)



LAVADOME productions:


Official !T.O.O.H.! network:

neděle 25. prosince 2022

Recenze/review - EMBLAZONED - Nefarious Formation (2022)


EMBLAZONED - Nefarious Formation
EP 2022, vlastní vydání

for english please scroll down

Procházím dlouhým tunelem bez konce. Narážím do zdí, rozedřen do krve. Už dávno jsem chtěl odejít z tohoto světa. Volil jsem, jako mnozí jiní, žiletku a udělal jsem dobře. V temném koutě, daleko od lidí, jsem opustil všechny a všechno. Moje proměna probíhala postupně. Pomalu jsem se rozpadal, hnil a rozkládal se. Celý proces uspíšilo nové EP black death metalových démonů EMBLAZONED.

Tahle smečka má velký dar. Každá jejich deska je zlou a špinavou symfonií smrti. Letos pokračují tam, kde minule přestali. V hlubokém podsvětí. Na druhé straně, na onom světě. Skladby jsou napsány s nadšením pro poslední věci člověka. Je z nich cítit síra a pach prokletých mrtvol. Poklekněte a poslouchejte pečlivě!


"Nefarious Formation" je krvavým otiskem, pradávnou mantrou pro vyvolávání Satana. Chladný, syrový zvuk, děsivý vokál, riffy napsané ve starých katakombách. Tohle všechno dohromady tvoří koktejl, který vás postupně usmrtí. Oltář je připraven. Z novinky cítím napětí, chvění, černou jiskru, která odlišují dobré desky od těch špatných. Užívám si atmosféru strachu a beznaděje. Konečně vidím světlo na konci tunelu. Pekelný oheň, nářek trpících. Jsem tu správně. Zde se hraje ještě poctivě, postaru, s nadšením a touhou po krvi. Oběť je připravena, stačí jen odříkat zvrácenou modlitbu. Skladby se mi zadírají postupně pod kůži, rozkládají mi vnitřnosti. Rozpadám se v prach a album si neskutečně užívám. Je pro mě důkazem, že stále lze zhudebnit vztek i nenávist, smrt i život po životě. Zahalen v krvavé mlze přidávám neustále hlasitost. Procházím se podsvětím a EMBLAZONED jsou mými skvělými průvodci. Fanoušci třeba takových BEHEMOTH, GOD DETHRONED, ARKHON INFAUSTUS, PANZERCHRIST budou určitě spokojeni. Stejně jako já. Peklo zase jednou ukázalo svoji odvrácenou tvář. Jsem rád, že jsem u toho mohl být. Black death metalová esence temnoty, zloby, nenávisti a mrazu!

Asphyx says:

I'm walking through a long tunnel with no end. I'm crashing into walls, ripped to blood. I've wanted to leave this world for a long time. I chose, as many others have, the razor, and I was right. In a dark corner, far from people, I left everyone and everything. My transformation was gradual. Slowly, I crumbled, rotted and decayed. The whole process was accelerated by the new EP of black death metal demons EMBLAZONED.

This band has a great gift. Every one of their records is an evil and dirty symphony of death. This year they pick up where they left off last time. In the deep underworld. On the other side, in the other world. The songs are written with a passion for the last things of man. They reek of brimstone and the smell of the damned dead. Kneel down and listen carefully!


"Nefarious Formation" is a bloody imprint, an ancient mantra for invoking Satan. Cold, raw sound, creepy vocals, riffs written in the old catacombs. It all comes together to create a cocktail that will gradually kill you. The altar is ready. I can feel the tension, the tingle, the black spark that distinguishes the good records from the bad ones. I enjoy the atmosphere of fear and despair. I finally see the light at the end of the tunnel. Hellfire, the cry of the suffering. I'm right here. Here it's still played with honesty, old-fashioned enthusiasm and bloodlust. The sacrifice is ready, all I have to do is say a perverse prayer. The songs get under my skin, gradually, dissolving my guts. I crumble into dust and enjoy the album incredibly. It proves to me that it is still possible to set to music anger and hatred, death and life after life. Shrouded in a bloody fog, I keep turning up the volume. I walk through the underworld and EMBLAZONED are my great guides. Fans of such bands as BEHEMOTH, GOD DETHRONED, ARKHON INFAUSTUS, PANZERCHRIST will surely be satisfied. As well as me. Hell has once again shown its ugly side. I'm glad I could be there. Black death metal essence of darkness, anger, hatred and coldness!


about EMBLAZONED on DEADLY STORM ZINE:

Tracklist:
01. Unholy
02. Profane Rapture
03. Vile Oppression
04. Malevolent Hand
05. Aphotic
06. Eyes Of The Beast

band:
Kevin Forsythe - Guitars
Jeff Plewa - Vocals
A.J. Lewandowski - Bass
Alex "Pulverizer" Pulvermacher - Drums


PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý osmdesátý třetí - Problémy, které nikdo nikdy nechtěl


Příběh tří stý osmdesátý třetí - Problémy, které nikdo nikdy nechtěl

Zase na mě křičel. Dělal to pořád. A byl hodně sprostý. Ale takoví už podnikatelé v devadesátkách bývali. Neměl jsem tam vůbec chodit, ale potřeboval jsem peníze. Mafiánů jsem se bál, ale on byl takovej malej a působil zpočátku neškodně. Taky měl vždycky kolem sebe spoustu krásných holek. Patřily mu oba bary na kolejích a neplatil nám žádné peníze. Debil. Ale od začátku. Jarin z Mostu mi nabídl, jestli bych si nechtěl přivydělat i přes týden. Kývl jsem na to. S blondýnkou jsme spolu bydleli už nějaký čas a i když jsem pořád o víkendech makal v Boleslavi, tak jsem peníze potřeboval. Na pivo a muziku, na naše krásný výlety, nebo jen tak, na život. Čepoval jsem pivo a zůstával s opilci do ranních hodin. Ona už dávno spala. Někdy jsem se opil, ale spíše jsem byl zodpovědný. Dnes jsem měl ale volno. Hráli jsme s mojí budoucí ženou kulečník.

Přišla taková děsně kozatá holka a že prý v sedm končíme. Říkám jí jako proč, že chceme hrát celý večer. Hodila na mě takovej divnej škleb, něco jako, to uvidíš chlapečku. Inu, viděl jsem. V sedm přišel pan majitel s vedoucím všech kolejí. Kluci, co nosili oba zlatý řetězy, hráli si na Jonáka a byli vůbec děsně divní. Taková ta podnikatelská rádoby smetánka, která měla ráda kýč, rozhazovala peníze a hřešila na to, že byly zákony děravé jako ústa staré ženy. Vyhodili nás. Tak jsme si sedli ke stolu a k nám ta princezna, co na mě byla ošklivá, ještě s jednou. Obě měly umělé kozy, to tenkrát byla ještě docela zvláštnost. Ale ukázalo se, že jsou to budoucí právničky. Najednou se zvedly, začaly se svíjet a dělat striptýz. Studentíci slintali a já se usmíval. Mě to připadá zkrátka legrační, nemůžu si pomoc. Jedna přijde ke mě, jakože se už známe, sedne si mi na klín a šeptá mi, abych ji rozepnul podprsenku. Pošlu ji do prdele, zakázala si nám kulečník. Hodí po mě pohledem a pak jde k panu majiteli. Ten se šklebí a dělá mu děsně dobře, že je za obdivovanýho. 

Celý je to takový trapný, ukázka peněz. No a když ho tedy vidím, tak se jdu po dortu a různých dalších kravinách zeptat, jak to bude s výplatou. On mi hodí litra, aby zamachroval. Řeknu, že je to pořád málo. Vycení na mě zuby a řekne mi, abych nekazil zábavu a že jestli chci, tak ať jdu s nima. Prý do bordelu a tu blondýnku si vezmi klidně s sebou. S díky odmítnu. Striptérky si jdou znovu sednout k nám a postěžují si na mě. S blondýnkou se znovu smějeme. Říkám jim, hele, to si nemůžete najít někoho normálního. A ony, že mají rády peníze. Takže vás baví dělat kurvy? A je to tu zase, dívky mají smutný pohled a jedna se skoro rozbrečí, když vypráví, co musí dělat. Je to hnus a špína. Ale každý svého štěstí strůjcem. Obě pak po letech potkám ve státní správě, když jdu vyřizovat nějaký papíry. Teplá místečka a tváře strhané, ano, jako staré kurvy. Asi moc cigár a solárka. Uff. Odejdou a my si oddechneme. Kulečník hrát nemůžeme, protože je na něm šampaňský, jak si slečna polévala tělo a dělal svůdné pohyby. Večer si děláme se ženou srandu a ona předvádí striptýz. Na rozdíl od profesionálek je ale svůdný a hezký. Ztratíme se v peřinách.

Říkám Jarinovi, ty vole on mi fakt nechce zaplatit. Hele, vím, kde bydlí. Zajeď si tam. Pak mi řekne pár zajímavých informací. Tenhle chlápek dostal něco v restituci, ale hlavně velký dotace od státu na obchod se zemědělskou technikou. Kterou ale nikdy neprodával. Místo toho má několik barů a podniků, ve kterých kvete sex za prachy a drogy. No, nevím, jestli je rozumný jít za tímhle maníkem a žádat po něm peníze. Jenže já byl mladej a blbej. Zazvoním u dveří vilky. Vyleze jedna ze striptérek a jéé, ahoj, ráda tě vidím. Kde máš svoji holku. Řeknu jí o co jde a ona mi pošeptá, ať se na to vybodnu. On je někdy pěknej magor. Hraje si na velkýho mafiána a občas to zkrátka přežene. A co myslíte, ano, dostanu do držky od jedný gorily a vyhodí mě ven. Ležím v trávě a říkám si, jakej jsem to já blbec. Ale to není všechno.

Jablko nepadá daleko od stromu. Milého mafiána za měsíc zavřou, peníze nikdy nedostanu. Místo toho potkám v jedné hospodě jeho syna. Chování má hodně podobné jako papá. Naše první setkání je ukázkové. Zajdu na záchod a když se vracím ke stolu, sedí u mojí holky takovej nažehlenej debílek. Říkám, o co jako jde. Nemá se k odchodu. A lepí se na ní. Znáte to, začnou se ve mě vařit chcanky. Vynesu ho v zubech. Ještě mě před hospodou napadne zezadu, až se mi prolomí kolena a upadnu. Tak to bychom měli druhé setkání s plzeňským podsvětím. K dalšímu dojde v hospodě Na kurtech. On totiž náš mafiánek neměl jen syna, ale i dceru. A ta se kamarádila s dcerou jednoho našeho profesora. No a náš milý hrdina tohoto příběhu (tedy já) býval v té době takový milý, vcelku hezký kluk. Holky si přisedly po tréninku ke mě ke stolu. Podotýkám, že bez blondýnky. Ne že bych flirtoval, ale pokecali jsme. A to prosím pořádně. Až do noci. Asi jsem vzbudil v dcerce mafiánské nějaké naděje. Chtěla mě políbit, ale to já ne. Tak se naštvala. 

A druhý den, v pondělí, jsem měli památnou mechaniku ve škole. Pane kolego, mohl byste zůstat po cvičení ve třídě? Počkal jsem a dostal jsem pořádně za uši. Za všechny. Prý dělám problémy a jestli chci dostudovat, tak toho mám nechat. Všichni byli kamarádi. Synové i dcery, tatínci. Proti tomu nešlo bojovat. Srazil jsem paty a i když jsem pořádně nevěděl, co mám vlastně dělat, tak jsem držel hubu. Byla to divoká doba a já nechtěl, aby mě našli někde pohozenýho u cesty. Blbý  bylo, že začal k nám na kolej chodit pan synáček. Zajímavý bylo, že s těma dvouma striptérkama. Jsem si říkal, jestli je jako sdílejí s otcem, že to je jak z blbýho porna. Občas přišel a myslel si, že může všechno. Chodit za našima holkama, chovat se k nim jako debil, být sprostý a hnusný. Byl pošramocenej, zlej a vůbec magor. Jablko opravdu nepadlo daleko od stromu. To je prostě fakt. Tenkrát se v podobných případech lidé tak nějak semkli. Ptám se Jarina, co s tím. A on, deka ty vole, tady nezbývá nic jinýho.

Toho jsem se tedy já neúčastnil, ale pamatuji si, že jsem pana synáčka viděl druhý den po akci. Zmlácenej a když mě viděl, tak přešel na druhou stranu ulice. A jaké že z toho vyplývá ponaučení, můj milý čtenáři. Že si nemůžeme nechat srát na hlavu. Občas už to bývá neúnosné. Vždycky jsem se podobným lidem vyhýbal, vím, co dokáží. Nesnáším i jejich podniky jako různé bary a diskotéky. Patřil jsem jinam. Do dělnických hospod a pajzlů, do rockových klubů. Když si to vezmu kolem a kolem, tak mi těch pár tisíc za celou tuhle taškařici vlastně stálo. Mohl jsem dopadnout o hodně hůř. Měl jsem jiné starosti. Momentálně jsem si budoval vztah na celý život. A to je vám pak nějaká mafie a pár peněz víte kde. Protáhnu se  v posteli. Hele, co takhle ranní striptýz? Usměje se, zaleze si ke mě do postele a odpoví mi něco v tom smyslu, že jsem na řadě já. Přijde mi to fakt vtipný. Už si mě viděla někdy tančit? Mimo ploužáku už neumím nic. Dostanu pusu a těším se na další den. Jsem rád, že nemusím řešit nic ošklivého a temného. V baru dám výpověď a začnu raději uklízet. Super je, že nemusím řešit problémy, které nikdo nikdy nechtěl.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 24. prosince 2022

Recenze/review - TERRIBLE SICKNESS - Flesh for the Insatiable (2022)


TERRIBLE SICKNESS - Flesh for the Insatiable
CD 2022, MDD Records, Black Sunset

for english please scroll down

Přikovaná ke zdi, čeká na další bolest. Už zažila všechno možné. Trhání nehtů, řezání do kůže. Ohýbání v kole i topení. Přesto neodvolala. Stále věří, že existuje spravedlnost. Představuje si, že někde nahoře je alespoň kousek světla. Místo toho přichází pálení rozžhaveným železem. Umírá pomalu a stále hledí směrem, o kterém si myslí, že směřuje k nebi. Šeptá tiché modlitby k Bohu, ale odpovědí je jí jenom jedovatý smích.

Na tenhle příběh jsem si vzpomněl, když jsem poslouchal novou desku německých brutálních klasiků TERRIBLE SICKNESS. Jedná se přesně o takový ten druh masakru, který si potřebujete narvat do hlavy pod tlakem po těžkém dni, po večerních zprávách nebo jenom tak, když vám připadá dnešní svět zlý a zkažený. 


Základem je tradiční brutální smrtící kov v americkém stylu. Přidávány jsou shnilé kousky grindu, špíny a nenávisti. Při poslechu si připadám, jako by mě někdo opravdu zavřel v devadesátých letech minulého století do plesnivé studené kobky. Pánové sice nepřinášejí nic nového, ale jejich morbidní práce je poctivá, uvěřitelná a velmi dobře se poslouchá. Žádné zbytečné ekvilibristiky, jak je tomu dnes zvykem, ale spíše syrové kusy nahrubo nasekaného masa. TERRIBLE SICKNESS ale nezapomínají ani na melodie. Ty jsou ostré jako břitva a řežou hluboko do tkání. S kapelou jsem se setkal poprvé a musím říct, že se mi jejich tvorba líbí. Je pro mě důkazem, že ještě existují opuštěné márnice, zakázaná jatka a další místa zlých násilných činů. Zvuk je masivní, mohutný, obal temný a odkazuje na černé stránky naší historie. Chvíle, které jsem trávil s "Flesh for the Insatiable", jsem si opravdu užíval. Viděl jsem před sebou obrazy z úvodu dnešního článku, kýval jsem se do rytmu jako šílený hrobník, s chutí jsem se k nahrávce vracel a cítil se jako starý patolog. Němci dokáží být mocní, divocí, krvaví a démoničtí. Rád bych je viděl v nějakém malém klubu, nejlépe pozdě v noci, když ožívají přízraky. TERRIBLE SICKNESS mohu doporučit všem starým bastardům, kteří věří v klasické postupy a dokáží ocenit morbidní atmosféru. Brutální death metalová morová rána!


Asphyx says:

Chained to the wall, waiting for more pain. She's been through everything. Tearing her nails, cutting into her skin. Bending over in a wheel and drowning. Yet she hasn't backed down. She still believes there is justice. She imagines that somewhere up there is at least a little bit of light. Instead comes the burning of a red-hot iron. She dies slowly, still looking in the direction she thinks is heavenward. She whispers silent prayers to God, but all she gets in response is a venomous laugh.

I was reminded of this story while listening to the new album by German brutal classics TERRIBLE SICKNESS. This is exactly the kind of carnage you need to cram into your head under pressure after a hard day, after the evening news or just when you feel the world today is evil and corrupt. 


The basis is the traditional brutal American-style death metal. Added are rotten bits of grind, filth and hate. Listening to it, I feel like someone really locked me in a moldy cold dungeon in the 1990s. The gentlemen may not bring anything new to the table, but their morbid work is honest, believable and very listenable. No unnecessary equivilism as is the custom nowadays, but rather raw chunks of roughly chopped meat. But TERRIBLE SICKNESS don't forget the melodies either. They are razor sharp and cut deep into the tissues. I met the band for the first time and I have to say that I like their work. It proves to me that abandoned morgues, forbidden slaughterhouses and other places of evil violence still exist. The sound is massive, powerful, the cover is dark and refers to the black pages of our history. I really enjoyed the moments I spent with "Flesh for the Insatiable". I could see the images from the opening of today's article before me, swaying to the beat like a mad undertaker, revisiting the record with gusto and feeling like an old pathologist. The Germans can be powerful, savage, bloody and demonic. I'd love to see them in a small club, preferably late at night when the ghosts come to life. I can recommend TERRIBLE SICKNESS to all the old bastards who believe in classic procedures and can appreciate the morbid atmosphere. Brutal death metal plague!



Tracklist:
01. Carnage
02. Living Disembowelment
03. Winds Of Extinction
04. Crown Of Discreation
05. Slaves To Decay
06. Bloody Guts
07. Dethroned Immortality
08. Revenge
09. Voracious Persecutor
10. Putrid Infection
11. Feeding Fatal Fairies (Defleshed Cover)



https://mdd-records.de/

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine