DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 10. dubna 2023

Rozhovor - SATHANAS - Krvavý black death metalový rituál, který je cítit zkaženou krví!


Rozhovor s blackened death metalovou skupinou z USA - SATHANAS.

Odpovídal Paul Tucker (kytara, zpěv), děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

SATHANAS - Psalm Satani (2022):

Ave SATHANAS Zdravím do katakomb! Když jsem psal před čtyřmi lety recenzi na vaši minulou desku „Necrohymns“, říkal jsem si, hergot, tahle kapela by stála i za rozhovor. Album jsem totiž poslouchal pořád dokola. Masakr v márnici, přesně jak má být, říkal jsem si. Můžeš nám prosím na začátek představit SATHANAS? Jak jste se dali dohromady? Zajímaly by mě vaše úplně začátky.

Tady Paul Tucker – zpěvák a kytarista Sathanas. na basu hraje Bill Davidson. Adam Stacho na kytaru a Jim Strauss na bicí. Začali jsme v roce 88. Vydali jsme demo Ripping Evil, pak jsme vydali desky jako Black Earth, Armies of Charon. Thy Dark Heavens, Hex Nefarious, Entering the Diabolic, Trinity, Crowned Infernal, Nightrealm Apocalypse, La Hora de Lucifer, Worship the Devil, Necrohymns, A Psalm Satani a pár dalších MCD a EP.


Pojďme k novému albu „Psalm Satani“…mám jej doma už nějakou dobu na recenzi a poslouchám ho pořád dokola. Neskutečně mě baví! To je dokonalá exhumace starého death metalu! Jak deska vznikala a co se za těch šest let od minulého počinu změnilo?

Snažíme se toho moc neměnit. Pracujeme na zachování stylu a zvuku Sathanas. Album jsme vydali prostřednictvím jiného labelu - Vidar records.

Poslouchám death/black metal od jeho počátků a víš, co mě na něm pořád neskutečně fascinuje? Zvuk, ano, ten prašivý, plesnivý zvuk. Vy zníte jako takový mix pradávných alb BATHORY, SODOM, NECROPHOBIC, GOATLORD, ACHERON, NECROPHAGIA, NUNSLAUGHTER. Jak se vám povedlo na novince docílit takového parádního zvuku? Zní to hodně analogově!

Nahrávali jsme ve stejném studiu jako předchozí desky. S inženýrem Nickem Kucelem, který má dobrou představu o tom, jak bychom měli znít. Taky to masteroval Sverker Windgren ze Švédska. Analog jsme nepoužili už roky. Jen nepoužíváme příliš mnoho efektů.


Tématem vašich textů jsou nihilismus, satanismus. Kde berete inspiraci a kteří autoři jsou vaši nejoblíbenější? Máš nějaké filmy, na které se můžeš dívat stále dokola? Jak texty vznikaly a kdo je jejich autorem? Čteš i knihy? Která tě nejvíc ovlivnila?

Ze starých okultních knih. Čarodějnictví, démonologie, satanismus, Lavey, Crowley, Cavendish. Spousta nápadů mě prostě napadá. Dívám se na všechny možné filmy. Pořád mám rád staré filmy. Drákula, atd. Z těch asi taky čerpám nápady. Hlavně z knih. Psaní na temná témata. Dalo by se to nazvat. Věčný boj proti dobru a zlu. O tom vždycky psali Sathanas.

Jak si se vlastně dostal k tomu, že hraješ death metal? Z vaší hudby je cítit, že jste i fanoušci pravé smrti! Kdy jsi začal hrát a jakými kapelami si prošel? Co první koncert? Kdo byl tvým vzorem a koho si obdivoval ve svých začátcích?

Poslouchám metal už od mládí. Ano, metalové kapely jako Maiden, Sabbath, Priest, Accept a pak Bathory, Venom, Hellhammer a mnoho dalších. První kapela, ve které jsem hrál byli Monstrosity...ne ti z Floridy. Udělali jsme nové demo. Pak jsem založil Sathanas, kteří se o pár let později rozpadli. Pak jsem založil Bathym. Vydali jsme demo a sedmipalec. Měl jsem problémy s kapelou, a tak jsem zreformoval Sathanas. Fungujeme od roku 93. První koncert byl Quiot Riot. White Snake a Armoured Saint. Armoured to zrušili. Vzory... možná Tony Iommi. Randy Rhoads. Glen Tipton. Dave Murray... je jich příliš mnoho na to, abych je spočítal. Později pak extrémnější kapely.


S předchozí otázkou se pojí i téma koncertů. Jak jsou na tom s nimi SATHANAS? Hrajete rádi a často? Máte raději festivaly nebo menší kluby? A jste ochotni třeba i cestovat daleko? Neláká vás nějaké delší turné?

Baví nás hrát koncerty. Naše oblast je omezená. Většinou musíme za hraním cestovat. V poslední době hrajeme poměrně hodně koncertů. Doufáme, že v létě jich bude víc. Obojí je super hrát. Na festivalech nás může vidět víc lidí. Cestujeme, když potřebujeme. Zítra jedeme do New Yorku hrát na festivalu s Acid Witch. Turné by bylo skvělé. Jen najít promotéry, kteří by nám zaplatili letenky. To je ten problém.

Pocházíte z Pensylvánie a hrajete extrémní death metal. Naše čtenáře by určitě zajímalo, jak funguje u vás death metalová scéna? Abych pravdu řekl, tak poslední dobou od vás slyším jen samé skvělé smečky. Znamená to, že je u vás v současnosti scéna hodně silná? Co třeba koncerty, kolik chodí lidí?

Zdá se, že pensylvánská scéna se vrací. Otevřelo se několik klubů. Skvělé kapely. Teď to není tak špatné. Měli jsme dobrou návštěvnost. Vlastně ještě o něco větší, než se čekalo.


Z vaší hudby je cítit, že jste ovlivněni jak americkou death metalovou školou, tak i starými evropskými kapelami. Jak jste na tom jako fanoušci? Máte radši původní death metal devadesátých let nebo čerpáte inspiraci i z nových desek? Pokud ano, zajímalo by mě, které smečky měly/mají na SATHANAS největší vliv.

Na začátku mě ovlivnily kapely jako Venom, Sodom, Bathory. Myslím, že některý z těchto zvuků máme. Ale pracujeme na tom, abychom měli svůj vlastní zvuk. V devadesátých letech vyšlo několik skvělých desek. Entombed, Carcass, Bolt Thrower, Death, Autopsy, Suffocation. Tehdy jsem poslouchal víc death... a taky Marduk, Mayhem. Starý Morbid Angel.

Co pro tebe znamená death/black metal? Je to životní styl, koníček, relax? Jak bys jej definoval? Můžeš se klidně pustit i do filozofických úvah.

Kombinace stylů, které spolu fungují. Já tomu říkám prostě “Sathanas metal”.


Nezbytná otázka na konec. Co chystají SATHANAS v nejbližších měsících? Na co se můžeme my, fanoušci těšit?

Další koncerty. Nový merch, trička a také skládání a nahrávání nového materiálu koncem tohoto roku.

Děkuji moc za rozhovor. Za chvilku vyrážím do práce. Půjdu kolem hřbitova. Je jasné, co mi bude hrát v přehrávači - „Psalm Satani“. A to pořádně nahlas. Přeji albu co nejlepší prodeje a doufám, že se dostane k co největšímu počtu posluchačů. Ať se vám daří i v soukromí! Death metal forever!

Díky, brácho. A taky díky za podporu. Zůstanem v kontaktu, budu Vás informovat o Sathanas!!

neděle 9. dubna 2023

Recenze/review - ROTTEN SOUND - Apocalypse (2023)


ROTTEN SOUND - Apocalypse
CD 2023, Season of Mist

for english please scroll down

Obličeje ozářené obrazovkami. Lidé v ulicích hltají zcela zbytečné informace. Nakupují hlouposti, sdílejí své pocity, které nikoho nezajímají. Musíš být krásný a dokonalý. Jinak spáchej sebevraždu! Mohli jsme dávno létat na dovolenou na Měsíc a místo toho po sobě střílíme ve válkách. Apokalypsa dávno začala v našich hlavách. Těla bez duše bloudící ulicemi. Živé zombie.

Někdy ráno vstanu a mám vztek. Chce se mi vzít do rukou kladivo a jít něco zničit. Naštvaní řidiči na silnici. Frustrované matky, které přenášejí svůj vztek na děti. Poslední roky na podobné věci existuje už jenom jeden jediný lék. Hudba. Finští ROTTEN SOUND jsou legenda, která má za sebou obrovský kus práce. Stále neztratili drive a sílu. Touhu ničit. Tohle je grindcore přesně podle mého gusta! Masakr jak má být!


Pánové opět neznají slitování. Žádné kompromisy, žádné zbytečnosti. Jedná se stále o smečku vzteklých grind coreových psů, kteří vás roztrhají na kusy. Novinka je hnisem, hozeným do ksichtu všem zasraným politikům, lhářům, šéfům bez svědomí, debilům na sociálních sítích. Má v sobě nakumulovaný vztek a činěno je tak přesně tím neodolatelným způsobem, jakým to umí jenom ROTTEN SOUND. Pokud máte rádi jejich kolegy NASUM a GADGET, tak se vám samozřejmě bude líbit i novinka "Apocalypse". Je po okraj narvaná dobrými skladbami a obsahuje v sobě velkou spoustu dobrých nápadů. Zároveň si v sobě zachovává dravost, rebelii a neurvalost. Až vás zase jednou popadne vztek na celý svět, tak už víte, co si máte pustit. Pánové vám totiž propláchnou mozek kyselinou a vyčistí vaše myšlenky. Na tuhle smečku je spolehnutí. Představte si prázdnou silnici, rychlou jízdu v noci a náklaďák, se kterým se setkáte v protisměru. Prolétnete předním sklem a budete mít do krve pořezaný obličej. Upadnete do příkopu a budete vypadat jako bezvládná loutka. Nenapadá mě lepší přirovnání. V tomhle případě totiž platí více než kdy jindy, že je lepší poslouchat, než o muzice psát. V dnešní době, kdy lidé nečtou, to platí o to víc. Obličeje ozářené obrazovkami. Lidé v ulicích hltají zcela zbytečné informace. Nakupují hlouposti, sdílejí své pocity, které nikoho nezajímají. Zapalte ohně! Poslouchejte "Apocalypse". Totální grindcoreový masakr, který nezná slitování! 


Asphyx says:

Faces illuminated by screens. People in the streets devouring completely useless information. They buy stupid stuff, share their feelings that nobody cares about. You must be beautiful and perfect. Otherwise, commit suicide! We could have flown to the moon on vacation a long time ago and instead we're shooting at each other in wars. The apocalypse started in our heads a long time ago. Bodies without souls wandering the streets. Living zombies.

Sometimes I get up in the morning and I'm angry. I want to pick up a hammer and go destroy something. Angry drivers on the road. Frustrated mothers who take their anger out on their children. In recent years, there's only one cure for this kind of thing. Music. Finland's ROTTEN SOUND are a legend with a huge body of work behind them. They still haven't lost their drive and power. The desire to destroy. This is grindcore to my taste! Massacre as it should be!


Once again, the gentlemen show no mercy. No compromise, no uselessness. This is still a pack of rabid grindcore dogs that will tear you apart. The novelty is pus thrown in the face of all the fucking politicians, liars, bosses with no conscience, assholes on social media. It has an accumulated rage and it does so in the irresistible way that only ROTTEN SOUND can. If you like their colleagues NASUM and GADGET, you will of course like the new album "Apocalypse". It is packed to the brim with good songs and contains a great deal of good ideas. At the same time, it retains a predatory, rebellious and rambunctious quality. When you get angry at the world again, you know what to listen to. The gentlemen will flush your brain with acid and clear your thoughts. You can count on this pack. Imagine an empty road, driving fast at night, and a truck coming at you from the opposite direction. You'll fly through the windshield and your face will be slashed to a bloody pulp. You'll fall into a ditch and look like a lifeless puppet. I can't think of a better analogy. Because in this case, more than ever, it's better to listen than to write about music. In these days when people don't read, that's even more true. Faces lit up by screens. People on the streets devouring completely useless information. They buy stupid stuff, share their feelings that nobody cares about. Light the fires! Listen to "Apocalypse". A total grindcore massacre that knows no mercy!



Minirecenze/minireview - ROTTEN SOUND - Abuse to Suffer (2016):
https://www.deadlystormzine.com/2016/03/minirecenzeminireview-rotten-sound.html


Tracklist:
01. Pacify 
02. Equality 
03. Sharing 
04. Apocalypse 
05. Suburban Bliss 
06. Renewables 
07. Newsflash 
08. Digital Bliss 
09. True And False 
10. Denialist 
11. Nothingness 
12. Fight Back 
13. Patriots 
14. Ownership 
15. Science 
16. Empowered 
17. Breach 
18. Inflation

Line-up:
Mika Aalto - guitars
Matti Raappana - bass and backing vocals
Sami Latva - drums
Keijo Niinimaa - lead vocals



Recenze/review - OMNICIDAL - The Omnicidalist (2023)


OMNICIDAL - The Omnicidalist
CD 2023, Non Serviam Records

for english please scroll down

Jako když skočíš do laviny, jako když se začneš topit. Nemůžeš popadnout dech, dusíš se a celou dobu ti hlavou létají zběsilé myšlenky. Adrenalin, vztek, frustrace, nenávist. Všechno musí ven, musíš se vyřvat. Jsem starý hrobník, kterého uklidňují dvě věci. Drcení kostí a dobrý death metal. Ten, který hrají švédští OMNICIDAL, mě ihned zaujal. Stačilo pár prvních melodií a byl jsem ztracen. Ocitl jsem se v lavině, v rozbouřené řece.

Kapela vydala od roku 2021 několik singlů, aby letos přišla s dlouhohrající deskou. A nutno rovnou napsat, že řeže ostrou stranou nože. Masivní, hutný a bolestivý zvuk, o který se postaral Mikael MRG Andersson, se velmi povedl. Schválně, přidejte hlasitost a vychutnejte si hudbu, která vás přikove na zeď. 

 

OMNICIDAL volně navazují na švédskou death metalovou školu z Gothenburgu (IN FLAMES, AT THE GATES, DARK TRANQUILITY, INSOMNIUM, SOILWORK. A dělají to velmi zkušeně, zodpovědně. Nejsou jen obyčejnou kopií, ale snaží se do skladeb propašovat i vlastní invenci. Základní motivy jsou ohlodané na kost a obsahují v sobě velké množství chladu, tmy a energie. Zároveň jsou zachovány pestré melodické linky, které zaujmou. Zkrátka a jednoduše, "The Omnicidalist" jsem rád poslouchal, obzvláště ráno, když byla ještě tma a démoni tančili v ulicích. Je hodně znát, že pod songy jsou podepsáni zkušení muzikanti. Líbí se mi, jakým způsobem na mě album působí. Je jako nějaký zákeřný jed, který se dostane postupně do mých žil. Způsobí mi pokaždé vnitřní krvácení. Na onen svět tak odcházím spolu s kapelou velmi spokojený. Rád se poslední dobou zavírám do svého pokoje s podobnými nahrávkami. Odstřihnu okolní divný svět a užívám si morbidní melodie, podmanivou atmosféru i touhu ničit. Už nemusím brát do rukou kladivo a drtit prašivé kosti. Stačí mi tahle deska. Jako když skočíš do laviny, jako když se začneš topit. Nemůžeš popadnout dech, dusíš se a celou dobu ti hlavou létají zběsilé myšlenky. Adrenalin, vztek, frustrace, nenávist. Všechno musí ven, musíš se vyřvat. Jsem starý hrobník, kterého uklidňují dvě věci. Drcení kostí a dobrý death metal. "The Omnicidalist" mohu doporučit nejen fanouškům tohoto stylu, ale i všem, kteří mají rádi nahrubo nasekanou tmu. Mrazivá, death metalová vichřice ze severu!


Asphyx says:

Like jumping into an avalanche, like drowning. You can't catch your breath, you're suffocating, and all the time your mind is racing. Adrenaline, anger, frustration, hatred. Everything has to come out, you have to scream. I'm an old gravedigger who's calmed down by two things. Crushing bones and good death metal. The one played by Swedish OMNICIDAL caught my attention immediately. The first few tunes and I was lost. I found myself in an avalanche, in a raging river.

The band has released several singles since 2021, only to come out with a full-length album this year. And it's fair to say it cuts with the sharp side of the knife. The massive, dense and painful sound provided by Mikael MRG Andersson is very successful. Go ahead, turn up the volume and enjoy music that will drive you up the wall.


OMNICIDAL loosely follows the Swedish death metal school from Gothenburg (IN FLAMES, AT THE GATES, DARK TRANQUILITY, INSOMNIUM, SOILWORK. And they do it in a very experienced, responsible way. They are not just a simple copy, but they try to sneak their own invention into the songs. The basic motifs are stripped to the bone and contain a lot of coldness, darkness and energy. At the same time, the varied melodic lines are kept intriguing. In short, "The Omnicidalist" was a joy to listen to, especially in the morning when it was still dark and the demons were still dancing in the streets. You can tell a lot that the songs are signed by experienced musicians. I like the way the album affects me. It's like some kind of insidious poison that gets into my veins gradually. It causes me to bleed internally every time. So I go to the next world with the band very happy. I like to lock myself in my room with records like this lately. I cut out the strange world around me and enjoy the morbid melodies, the captivating atmosphere and the desire to destroy. I don't have to pick up a hammer and smash scabby bones anymore. This record is enough for me. Like jumping into an avalanche, like drowning. You can't catch your breath, you're suffocating, and all the time you're thinking frantic thoughts. Adrenaline, anger, frustration, hatred. Everything has to come out, you have to scream. I'm an old gravedigger who's calmed down by two things. Crushing bones and good death metal. I can recommend "The Omnicidalist" not only to fans of this style, but also to anyone who likes coarsely chopped darkness. A frosty, death metal whirlwind from the north!

tracklist:
1. By Knife
2. WWD
3. The Passenger
4. Cemetary Scream
5. Infernum
6. The Neverborn
7. The Reaping
8. Narcissistic Abuse
9. Ten Shots
10. Slow Decay

OMNICIDAL are:
Sebastian Svedlund - Vocals, guitars
Fredrik Jordanius - Guitars
Andreas Strandh - Bass
Stefan Jansson – Drums

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý devadesátý devátý - Malá exkurze do českého black metalového podzemí


Příběh tří stý devadesátý devátý - Malá exkurze do českého black metalového podzemí

Samozřejmě, že jsem začínal asi jako každý na českých kapelách. Krabathor, Kryptor, Sax, Masters Hammer, tohle všechno pro mě byly neskutečný pojmy. Spousta koncertů které si nepamatuji, protože jsem ležel ožralej v předsálí. Desítky kulturáků a tisíce kilometrů, protože na akce se jezdilo zásadně vlakem. Aby se mohlo chodit čůrat a abychom se vznášeli noční krajinou. Nejdříve s dvěma partami, které jsem opustil a pak s mojí budoucí ženou. Pravdou ale je, že jakmile jsem se dostal na vysokou školu a svět byl po revoluci čím dál tím víc otevřený, česká scéna mě moc nebrala. Málokdo totiž uměl napsat dobré texty a nebo originální muziku. Člověk časem zjišťoval, že vlastně skoro všechno byla kopie kapel, které už dávno hráli. Třeba takové Arakain jsem už moc nemusel, nebavili mě. 

Zůstaly ale dvě legendy, které jsem stále uctíval. Torr a Root. Ty jsem mohl vždy a všude. Dlouhé roky, dokonce i v době, kdy se zase změnily módní vlny, dorostla další generace fanoušků a hrálo se už úplně něco jiného. Root miluju dodnes, Torr bez Henycha stojí za vyliž prdel, ale to už je jiný příběh. Bylo to někdy brzy na jaře v roce 1997, když hráli v plzeňské Šeříkovce. Metly seděly v přilehlých hospodách a mnohé vzpomínaly. Na staré dobré časy. Asi jako my dneska, když se sejdeme. Seděli jsme s mojí ženou v jedné takové hospůdce, srkali pivo a spíše poslouchali. Byla to totiž nepřetržitá smršť různých vtípků, zážitků. Měl jsem hodně podobné. Znáte to, ona ho měla ráda, on měl raději metal, pak začal hrát na kytaru a ona ho měla zase ráda. V každém příběhu se někdo ožral a tak metalisti vypadali jako děsný hovada. Což jsme tedy byli, ale zase jsme srali na politiku a zajímal nás převážně hluk, pivo a ženský. Možná to zní přízemně, ale věřte tomu, že není. Lepší lidi jsem v jiném uskupení nepotkal. Tedy tenkrát. Dnes už je taky všechno jinak. Lidi nepijou, všechno pořád řeší.

Ale bych nepůsobil jako starý škarohlíd. Časy se mění a dole pod pódiem lze stále nalézt pravé srdcaře. Stačí jen naslouchat. Bylo tomu tak vždycky. Někdo uměl vyprávět a jiný přebíral jeho zážitky a říkal je jako svoje. Kolikrát se jenom dostal ke mě můj vlastní příběh? Nepočítaně! A to jsem plzeňskou scénu víceméně neznal, pohyboval jsem se převážně v Praze, Liberci a Jablonci. Ale když už jsem zašel, tak to stálo zato. Jako třeba dneska. Někteří naši kolegové jsou tak ožralí, že sotva dojdou do Šeříkovky. Pokud jste tam byli před rekontrukcí, býval to klasický kulturák. Ale bylo možné tam spatřit světové metalové legendy. Dnes nám ale hráli našinci. To vylezli z děr i ti, kteří normálně nikam moc nechodili. Nebyl internet, tak se chodilo chlastat a vůbec žít. O prosklené dveře stojí opřený takový vysoký hubený kluk a mezi jednotlivými šavlemi se neskutečně směje. Odplivne si, utře do křiváku a jde dovnitř. 

Jdeme do fronty na pivo, zdravíme se s ostatními. Jak říkám, moc fanoušků tu neznám, žil jsem ve své vysokoškolské bublině, ale přeci jen - sem tam mě někdo poznal. Kýveme na pozdrav a dokonce je tu partička holek z peďáku. Moc si je nepamatuji, ale byly to vskutku pěkné čertice. A protože znají blondýnku, tak se dáme do řeči. Vypnu se jako páv, až se mi moje holka chvílemi směje. Ty se nějak čepejříš? Ale to víš, dělá mi tahle milá společnost dobře. Hrají jako první. Fata Morgána, moje noční můra. Už jsem je několikrát viděl a musím říct, že je to něco děsivýho. Některé české kulty zkrátka nikdy nepochopím. Dobře, v určité době bylo vtipné a děsně rebelské vytáhnout rakve a panenky od krve, ale doba se kolem rychle měnila. Co bylo dobré před dvěma lety, je dnes na hranici trapnosti. Navíc ty texty, bože. Jdeme radši na cigáro. Já a šest holek. To jde, ne? Kolem se ihned začnou prsit pupíci. Ale v dobrém, tak je docela sranda.

Jdu pro pivo a koupím všem. Pokec, spousta nových kamarádek, to nemůže nikdy škodit. Já jsem já a ty? Představujeme se, dáváme si pusinky a překonávám se. Takhle vtipnej normálně nebýváš, šťouchne mě moje milá a dělá mi to šíleně dobře, protože mě má ráda a dává to najevo i tímhle způsobem. Hrají Torr, zahlásí někdo a protože máme přesně takovou tu krásnou hladinku v krvi, jde se na to. Paříme, házíme vlasama, jsme mladí a připadám si jako na nějakém starém pohanském rituálu. Holky jsou totiž fakt kočky a vyfikly se. Obejmu svoji ženu a v předklonu si málem vykroutíme hlavu. Usmívám se. Pro tohle jsem vždycky míval metal rád. Křičíme texty, které umíme samozřejmě nazpaměť. Tahle smečka bývala světovou a nikdo mi to nevymluví. Dodnes se mě na ní kolegové ze zahraničí ptají. Některá alba jsou opravdu kultovní. Stejně jako ta od Root, kteří hrají za chvilku. Jenom vyčůrat, pro pivo, rozesmát se na celé kolo a je to tu znovu.

Další rotyka. Bolí mě nohy, záda, za krkem, ale nedám se. Navíc jsou tu holky, to bych nebyl pak za hrdinu. Svléknu se do půl těla. Normálně to nedělám, ale tady musím. Klekám si a zvedám ženu nad hlavu. Kotel se vaří a je v něm frustrace, vztek, rouhání, rebelie, adrenalin. Od každého něco. Metal možná už nehýbal celým světem, zájem o něj pomalu upadal, ale lidé pořád na koncerty chodili. Bavilo je se setkávat, podpořit kapely. Ale nikdo to nevnímal jako nějakou povinnost, ale spíše jako normální stav. Byl to náš svět. Někdo třeba nemohl nebo nechtěl chodit v civilu v metalovém, ale tady měl tričko každý. Vždycky pro mě bylo výrazem úcty ke kapelám, které mám rád. Rooti jsou v nejlepším, když mě někdo omylem kopne do kolena. Padám na zem a na mě moje žena. Zadkem přímo do obličeje. Moc dobře vím, že v některých kruzích to bývá velmi oblíbená sexuální praktika, ale já se fakt dusím. Sleze ze mě a směje se. Pomalu se zvednu a podlomí se mi noha. Musím jít stranou. Dívám se na holky, jak hází vlasama, na jejich zadky a sleduji světlo, které vytváří spolu se stíny nádherné obrazce. Je to jako sen. Sen opravdového metalisty.

Dopijeme, zajdeme ke stánku pozdravit muzikanty a poděkovat. Koupit si CD a někdo i triko. Moje budoucí žena, která miluje Root taky, na mě kouká smutným pohledem. Ano, zaplatím za jedno tričko. Líbá mě z radosti. Spolu s Moonspell a Paradise Lost jsou to asi naše (společné) nejoblíbenější kapely. Tedy pokud nebudu jmenovat Motorhead, tam je to snad povinnost. Dáme ještě jedno, protože správní obchodníci kšefty zapíjejí a vezmeme si každý jeden kelímkáč do ruky s sebou. Jdeme ze Slovan do města. Dneska bude dlouhá noc. Křičíme z kandelábrů texty kapel. Řveme jak tuři. Jako hooligans a všechno se děsně rozléhá, protože holky z peďáku mají vysoké ječáky. Pařím na imaginární kytaru na náměstí, chodíme okolo kostela a děláme, že jsme na nějaké okultní mši. Kdyby nás někdo viděl, myslel by si, že jsme buď blázni nebo už dopředu víme, že Satan je tu mezi námi každou chvíli. Jsem opilej a klepu na vrata od kostela. Chci jít močit do svěcené vody. Inu co.

Manželka se mi hrozně směje, je taky hodně pod vlivem, tak je jak divoženka. Chci bejt váš guru! Jasně voleeee, budeš, počkej, jen se dojdu vychcat, pronese jedna jinak opravdu vzdělaná a slušní dívka. Pak si svlékne tričko a její bílé prsy se komíhají do stran. Chci být obětována, zaječí přesně ve chvíli, kdy kolem projede hlídka policie. Vidím, jak se policajt v okénku děsně směje. Dokonce nám zamává. Hodím na děvče křiváka a snažíme se jí odvést na kolej. Moc nám to nejde, je divoká. A říká nám věci, které ani nepotřebujeme vědět. Nechce jít dál, dokud ji neslíbím, že ji budu souložit. Moje dívka  řekne:" Hergot, tak už ji to slib nebo se nehneme". Je jí totiž zima. Pak už pochoduje jako panenka na klíček. A vesele si zpívá, že dnes bude šukat. Opakuje to, jako to dělají lidé, kteří se sprostými slovy vzrušují. Mám trošku strach, ale taky vím, že je namol.

Pomalu, ale opravdu velmi pomalu a s několika močeními a šavlemi na trávnících a rozích, dojdeme na kolej. Vrátný je jak doga, takže cajk. Uložíme holky a musí nám slíbit, že se o naši hvězdu postarají. Dostanu tisíc hubiček a pak už se jenom spolu sprchujeme. Usnu jako jezulátko a prý se usmívám. Jen někdy k ránu vyskočí manželka z postele a zařve. Leknu se a vyskočím do obranného postoje. Naše milá dívka je pořád pod vlivem a dožaduje se našeho slibu. Ty si nezamkl? Omluvím se a vezmu děvče kolem ramen. Hele, uděláme to u vás na pokoji jo. Jasně, jde se šukat, křičí na chodbě. Zavedu ji k ní a ona mě chce líbat. Řeknu počkej a že jdu jako do koupelny. Když se vrátím a fakt nevím, co s ní budu dělat, tak je mi nebe nebo peklo milostivo. Dáma spí jako prasátko a chrápe, až se dlaždičky třepou. Usměju se a vrátím se k mé milé. Hele, to si mi jako věřila? Podívá se mi do očí a řekne mi, že kdyby mi nevěřila, tak se mnou není. 

Tolik tedy jedna z mnohých exkurzí do českého black metalového podzemí. Měl jsem rád i Maniac Butcher, těch kapel bylo určitě víc, ale Torr a Root jsem měl rád asi nejdéle. U Root mi to zůstalo a na Torr už by mě asi nikdo dobrovolně nedostal. Zrovna si procházím jejich diskografie a musím říct, že to bylo krásné. Jak říkám, zase tolik moc české kapely neposlouchám, ale k těmhle kultům se rád občas vracím. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 8. dubna 2023

Recenze/review - ANGEROT - The Profound Recreant (2023)


ANGEROT - The Profound Recreant
CD 2023, Redefining Darkness Records

for english please scroll down

V každé kobce je zavřený člověk, který byl mučen jiným způsobem. Lidská nenávist má mnoho podob. Zlo a špína, když jsem vstoupil poprvé, bylo mi špatně od žaludku. Pach bolesti. Neustále jsem se ptal proč? Hroby beze jména. Strach a vyděšené tváře obětí. Zlo přichází zevnitř, z temných zákoutí mysli. Na tuhle zprávu z médií jsem si vzpomněl, když jsem poprvé slyšel novou desku amerických maniaků ANGEROT.

Smečku sleduji od jejich počátků a musím znovu napsat, že hrají hudbu, která koluje i v mých žilách. Agresivní, vzteklý death metal s podmanivě morbidní atmosféru. U novinky "The Profound Recreant" si připadám, jako bych sledoval nějaký hororový film, který se změnil během poslechu v krutou realitu. Přidávám hlasitost a hmatatelně cítím pach rozkládajících se těl. 


Dalo by se také napsat, že obal přesně vyjadřuje to, co se na albu odehrává. Je pod ním podepsán Jon Zig a když se na něj dívám, tak mě mrazí v zádech. Pánové si také pozvali spoustu hostů. Vypsal jsem je vám dolů pod článek, tak se podívejte. Všichni odvedli skvělou práci. Výsledkem je doslova smrtící koktejl, u kterého zemřete v šílených křečích. ANGEROT útočí napřímo, bez kompromisů, jsou jako údery kladivem přímo do obličeje, které jsou prováděny velkou silou. Není to ale jenom vztek a nahrubo nasekaná tma, které ze skladeb odkapávají jako zkažená krev. Pánové nezapomínají ani na melodie, na jasné, zřetelné a velmi dobře zapamatovatelné motivy. Měl jsem pokaždé radost, podupával jsem si do rytmu a poslouchal zásadně hodně nahlas. Songy jsou doslova nasáklé šílenstvím. Rozdrásají vám obličej i vaši prokletou duši. Základem je zde klasický, poctivý death metal, ale na nahrávce nalezneme i spoustu black metalových prvků. Nebudu vám hudbu k nikomu přirovnávat, myslím si, že bude lepší, když si poslechnete ukázky a uděláte si názor sami. "The Profound Recreant" na sebe musíte nechat působit, musí vás rozsekat, zničit. Troufám si tvrdit, že vám možná v hlavě také začnou létat zběsilé myšlenky a noční můry. Podepisuji vlastní krví, tahle deska se opravdu velmi povedla. Má v sobě drive, sílu, přitažlivost. Je vzteklá i chladná zároveň. Lidská nenávist má mnoho podob. Zničující death metal, plný temnoty, vzteku a utrpení! Inferno!


Asphyx says:

In every dungeon there is a person locked up who has been tortured in a different way. Human hatred takes many forms. The evil and filth, when I first entered, made me sick to my stomach. The smell of pain. I kept asking why? Graves without names. The fear and terrified faces of the victims. Evil comes from within, from the dark recesses of the mind. I was reminded of this media report when I first heard the new album by American maniacs ANGEROT.

I have been following the pack since their early days and I must write again that they play music that runs through my veins. Aggressive, angry death metal with a captivatingly morbid atmosphere. With the new release "The Profound Recreant" I feel like I'm watching a horror movie that turned into a cruel reality while listening to it. I turn up the volume and the smell of decomposing bodies is palpable.


One could also write that the cover accurately expresses what is happening on the album. It's signed by Jon Zig and it gives me chills when I look at it. The gentlemen have also invited a lot of guests. I've listed them down below the article for you, so take a look. They all did a great job. The result is a literally lethal cocktail that will make you die in mad convulsions. ANGEROT's attacks are direct, uncompromising, like hammer blows to the face, delivered with great force. But it's not just rage and coarsely chopped darkness that drip from the tracks like tainted blood. The gentlemen don't forget the melodies either, the clear, distinct and very memorable motifs. I was pleased every time, stomping to the rhythm and listening fundamentally very loud. The songs are literally soaked in madness. They will tear your face and your damn soul. The basis here is classic, honest death metal, but there are also a lot of black metal elements on the record. I'm not going to compare the music to anyone, I think it's better if you listen to the samples and make up your own mind. "The Profound Recreant" you have to let it affect you, it has to shred you, destroy you. I dare to say that you may also start having frantic thoughts and nightmares in your head. I sign with my own blood, this record is really very good. It's got drive, power, appeal. It's angry and cold at the same time. Human hatred takes many forms. Devastating death metal, full of darkness, rage and suffering! Inferno!



about ANGEROT on DEADLY STORM  ZINE:




Tracklist:
01. Das Salz 
02. They Shall Take Up Serpents 
03. Grand Feast Ov The Flesh 
04. Bastard Creature 
05. The Profound Recreant 
06. Horns Ov Moses 
07. Behold The Blessed Black 
08. In The Company Ov Wolves 
09. Slaughter Ov Innocence

ANGEROT is:
Chad Petit - Vocals /Guitars
Jason Ellsworth - Lead Guitar / Keyboards
Zaugg - Bass
Matt Johnson - Drums

Guest/Session
Sebastian Bracht - Vocals (additional) (tracks 1, 9)
David Gutierrez Rojas - Keyboards (tracks 4, 5, 8)
Andy LaRocque - Guitars (lead) (track 3)
Sammy Duet - Guitars (lead) (track 4)
Simon Olsen - Vocals (track 6)
Steve Tucker - Vocals (track 8)

Miscellaneous staff
Mike Dresch - Recording (drums)
Eddie G - Recording
Andreas Linnemann - Mixing, Mastering
Carrion Design - Layout
Adam Jungemann - Photography
Jon Zig - Cover art
Jon Self - Artwork (additional)

Interview - SÖNAMBULA - Old school death doom metal that will make you crumble into dust!


Interview with death doom metal band from Spain - SÖNAMBULA.

Answered Ioritz Rosa (guitar), thank you!

Translated Duzl, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Recenze/review - SÖNAMBULA - Estasis Interrumpida (2023):

Ave SÖNAMBULA! Greetings to the Spannish underground. I hope everything is fine with you. It should be because this year you have released a third long-play full-length album in your band's career. I have to admit it has literally blown my mind. It is dark, energic and as if it cuts by the sharp edge of the knife. I can hear from the record you did a really good job and you added a big portion of the talent, too. How do you perceive the new album in comparison to the previous one? Where did you want to move and in what are these two records different?

Hi there! Thank you for your kind words! Well, we had been doing a more doom metal influenced music in our previous records, but we realised we wanted to move further and explore our possibilities as a death metal band. The addition of our bass player, Manu, who has played in several death metal bands such as Aposento did also make an impact on this album. Sound wise, it is way heavier and better produced than “Secuela” and “Bicéfalo”. In terms of composition, it is more complex and “technical” than the previous works.


„Estasis Interrumpida“ includes all attributes of good death and doom metal. For me personally, it represents the record, which I really like to listen to. How did you produce it? How look the writing process of new material in the case of SÖNAMBULA?

For the songwriting process, it was Rapha Decline who wrote the album almost entirely and recorded the demos at Eate Studios, so the rest of the band could hear the ideas and work on them in our rehearsal studio. These ideas were written between January and July 2022, so we did this album in a fast and more natural way. We guess this album is more driven by our repressed feelings from the pandemic.

I found out that Javi Félez signed under the mix and mastering of the new record. I have to confirm that the sound is literally killing. It still makes me add volume to the player. Javi Félez has created a sound that is cruel, raw and at the same time dark and organic. How went the work with him and why did you choose him? In which studio did you record it? How did the recording process look like?

We recorded the album at Moontower Studios in Barcelona. You’re right, the producer is Javi Félez, who is an outstanding musician and guitar player in a band called Graveyard. He also plays death metal so he helped us a lot finding our sound, creating the samples and adding other instruments and effects included in some tracks. We stayed at Moontower Studios for a whole week, living, eating and sleeping there, so we were absolutely submerged in the process of creating this album. We believe that’s been extremely important and influential for the process, and you can tell it by listening to the album.


An important part and a kind of extra bonus for fans today is the physical CD. You released the new album at CD in Xtreem Music Records, and it has a corpsy cover art. Who is the author? How did you choose the motif and how does it relate to the music at the record?

The author is Rudy Yanto. He’s a really talented artist from Indonesia. We wanted to make a real change with this album, so it was time to search for a new artist. The album itself is a “tribute” to the Alien 3 film. It speaks about dark and gloomy feelings involving the events that take place in the film. The artwork shows the planet “Fury 161”, which is a jail planet with two suns, used to incarcerate the worst criminals of the galaxy.

I have been wandering the underground for over thirty years and I still go to Spain for music with certainty. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I like your bands a lot and I monitor your scene carefully. Maybe I envy you a little, because we only have a few death metal bands that are worth it. How do you explain that death metal are doing so well in your country? How do you perceive your scene, fans, labels?

We believe we’ve got an extremely good underground scene in Spain, but most of the bands are from the northern part of Spain, which is from where we are. The north of Spain has always been the most “radical” part of the country, which was heavily industrialized during the second half of the past century and therefore there were a lot of marginalised families living in poverty, crime and drugs. We think that what’s going on could be compared to what happened in the industrialized areas of Great Britain in the late 60’s and 70’s. As this movement happened afterwards, the children of the people that suffered those issues are now making awesome music in order to criticize what they had to live when they were kids. The fans - specially in basque Country- are great!!


You play doom death metal influenced by, among other things, the old school. Today, the band can't avoid comparisons, but I would like to know how the idea to start SÖNAMBULA was born, who was and is your metal idol? Where do you want to move your band? Are you attracted to large foreign festivals, for example, are you willing to go on tour with a more famous band?

Our main influence has always been Obituary, as we showed when we recorded our EP “Back to the Roots”. We’ve also been influenced by Incantation, Autopsy, Asphyx… Old school crushing death metal! We don’t have any aspirations as a band except from having a great time doing what we love, meeting new people along the way and enjoying ourselves. Of course we would love to make it to more people, and we’d never say no to touring or or playing in Europe or whatever. Nevertheless, that is not our main goal.

When I started my website six years ago, I had a vision that I would try to support bands that are not so much popular, or they are lost in underground. To let the world knows about them. I think I'm doing quite well, at least according to the responses. How do you approach the promotion of your music? Do you rely upon the label or do you send the CDs for various reviews by yourself? For example, I buy albums that I really enjoy. What about you? Are you also fans who often support your colleagues? Do you go to concerts?

We mostly rely on our label, for they’ve got quite more influence than we do by ourselves. We try to keep things “DIY” in other aspects like merchandising, and we love going to our friends’ gigs and concerts in order to support them by buying their music or merch. We believe we should help each other and make our community grow!


On the one hand, today the new band has a lot of opportunities to make themselves more known, but on the other hand, there are a huge number of groups and the fans are getting lost in this big metal sea. A lot of people just download mp3s from the internet and instead of to visit the concert they prefer to spit poisonous saliva on Facebook. How do modern technologies affect you as SÖNAMBULA? What do you think about downloading music, google metalists, streaming music, etc.?

As we said, we don’t have any aspirations, so we’d love everybody to listen and share our music the way it pleases them the most. Whether it’s listening to the CD in their car, playing the vinyl with a friend and a good beer or maybe jogging outside while they listen to it on their phone. Who really cares? We release the music and then anyone is free to do with it whatever they want. As long as they enjoy our work, we’re fine with any way of doing so. We highly encourage buying directly from the artists, of course, but we understand that might not be suitable for everybody due to personal issues or simply because they’d rather not do it.


I like to ask the musicians what doom death metal means to them. How would they define it, whether it is more the philosophy and lifestyle thing for them or "just" relaxation? What does it mean for you? How do you perceive and experience it?

Death doom is kind of an escape mechanism for us. We as humans have some dark feelings we often try to deny. Death doom is embracing those negative feelings and creating something positive out of it. We consider important to let those things out in order to live more freely.


Finally, a classic but important question. What is SÖNAMBULA planning in the upcoming months? Where can we see you at the stage?

We have the official live presentation of our new album in June. Until then, we’ll be rehearsing a lot and give a couple of gigs during the next months so we can prepare ourselves for the June concert. We don’t have much more planned yet, but we’re open to anything! Maybe we’ll write and demo some new songs or something, or record a new video… who knows?


Thank you so much for the interview. I wish a lot of success to the new album and let the number of your fans expand as much as possible. I will look forward to seeing you somewhere live again. I wish you a lot of success both musically and personally. I'm going to push „Estasis Interrumpida“ into my head again!

Thank you so much for your interest and for sharing our music! We’re glad that you liked the album! Hopefully we’ll meet each other sometime!




------------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - SÖNAMBULA - Old school death doom metal, u kterého se rozpadnete v prach!


Rozhovor s doom death metalovou skupinou ze Španělska - SÖNAMBULA.

Odpovídal Ioritz Rosa (kytara), děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Recenze/review - SÖNAMBULA - Estasis Interrumpida (2023):


Ave SÖNAMBULA! Zdravím do španělského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos třetí dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší prvotinou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Ahoj! Děkujeme za Tvá vřelá slova! Na našich předchozích deskách jsme dělali spíše hudbu ovlivněnou doom metalem, ale uvědomili jsme si, že se chceme posunout dál a prozkoumat naše možnosti jako death metalové kapely. Na tomto albu se také projevil příchod našeho basáka Manua, který hrál v několika death metalových kapelách, jako je Aposento. Zvukově je mnohem tvrdší a lépe produkovaná než "Secuela" a "Bicéfalo". Co se týče kompozice, je složitější a "techničtější" než předchozí tvorba.


„Estasis Interrumpida“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death a doom metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál SÖNAMBULA?

Co se týče procesu psaní skladeb, byl to Rapha Decline, kdo album téměř celé napsal a nahrál demo v Eate Studiu, takže zbytek kapely mohl slyšet nápady a pracovat na nich ve zkušebně. Tyto nápady vznikaly mezi lednem a červencem 2022, takže jsme album realizovali rychleji a přirozeněji. Řekli bychom, že toto album je poháněno našimi potlačenými pocity z pandemie.

Dohledal jsem si, že pod nahráváním a mixem je podepsán Javi Félez. Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Javi Félez vám vytvořil zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Album jsme nahrávali v Moontower Studiu v Barceloně. Máš pravdu, producentem je Javi Félez, který je vynikajícím hudebníkem a kytaristou v kapele GRAVEYARD. Hraje také death metal, takže nám hodně pomohl najít náš zvuk, vytvořit samply a přidat další nástroje a efekty obsažené v některých skladbách. V Moontower Studiu jsme byli celý týden, bydleli jsme tam, jedli a spali, takže jsme byli naprosto ponořeni do procesu tvorby tohoto alba. Věříme, že to bylo pro celý proces nesmírně důležité a ovlivňující, což poznáte i při poslechu alba.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u Xtreem Music Records a je opatřeno mrtvolným obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Autorem je Rudy Yanto. Je to opravdu talentovaný umělec z Indonésie. Tímto albem jsme chtěli udělat pořádnou změnu, tak bylo na čase hledat nového umělce. Samotné album je "poctou" filmu Vetřelec 3. Vypovídá o temných a ponurých pocitech zahrnujících události, které se ve filmu odehrávají. Na obalu je zobrazena planeta "Fury 161", což je vězeňská planeta se dvěma slunci, která slouží k uvěznění nejhorších zločinců galaxie.

Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Španělska si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Věříme, že ve Španělsku máme velmi dobrou undergroundovou scénu, ale většina kapel pochází ze severní části Španělska, odkud pocházíme i my. Sever Španělska byl vždycky tou "nejradikálnější" částí země, která byla v druhé polovině minulého století silně industrializovaná, proto tam žilo hodně rodin na okraji společnosti, které žily v chudobě, kriminalitě a drogách. Myslíme si, že to, co se děje, lze přirovnat k tomu, co se dělo v industrializovaných oblastech Velké Británie na konci 60. a v 70. letech. Protože k tomuto hnutí došlo až později, děti lidí, kteří těmito problémy trpěli, nyní dělají úžasnou hudbu, aby kritizovali to, co museli prožívat, když byli dětmi. Fanoušci - speciálně v Baskicku - jsou skvělí!!!


Hrajete doom death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit SÖNAMBULA, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Naším hlavním vlivem byli vždy OBITUARY, jak jsme ukázali při nahrávání našeho EP "Back to the Roots". Ovlivnili nás také INCANTATION, AUTOPSY, ASPHYX... Old school crushing death metal! Jako kapela nemáme žádné ambice, kromě toho, že se skvěle bavíme tím, co nás naplňuje, že potkáváme nové lidi a užíváme si to. Samozřejmě bychom se rádi dostali k širšímu publiku a nikdy bychom neodmítli turné, nebo hraní v Evropě nebo cokoliv jiného. Nicméně to není náš hlavní cíl.

Když jsem před šesti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Většinou se spoléháme na naše vydavatelství, protože mají mnohem větší vliv než my sami. Snažíme se zachovat "DIY" v ostatních aspektech, jako je merch a rádi chodíme na koncerty našich přátel, abychom je podpořili koupí jejich hudby nebo merche. Věříme, že bychom si měli navzájem pomáhat a přispívat k růstu naší komunity!


Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako SÖNAMBULA ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Jak už jsme řekli, nemáme žádné ambice, takže bychom byli rádi, kdyby si každý poslechl a sdílel naši hudbu tak, jak mu to dělá největší radost. Ať už je to poslech CD v autě, přehrávání vinylu s kamarádem u dobrého piva, nebo třeba při běhání venku na telefonu. Koho to vlastně zajímá? Vydáme hudbu a pak si s ní každý může dělat, co chce. Pokud se jim naše tvorba líbí, tak nám nevadí žádný způsob. Samozřejmě nabádáme všechny k nákupu přímo od umělců, ale chápeme, že to nemusí každému z nějakého důvodu vyhovovat.


S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená doom death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Death doom metal je pro nás jakýmsi únikovým mechanismem. Jako lidé máme jisté temné pocity, které se často snažíme popřít. Death doom tyto negativní pocity přijímá a vytváří z nich něco pozitivního. Považujeme za důležité dát těmto věcem volný průchod, abychom mohli žít svobodněji.


Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají SÖNAMBULA v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě?

V červnu nás čeká oficiální křest našeho nového alba. Do té doby budeme hodně zkoušet a během následujících měsíců odehrajeme několik koncertů, abychom se na červnový koncert připravili. Víc toho zatím v plánu nemáme, ale jsme otevřeni všemu! Možná napíšeme a uděláme demo, nějaké nové skladby nebo něco podobného, nebo natočíme nový videoklip... kdo ví?


Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Estasis Interrumpida“ zase narvat do hlavy!

Děkujeme za Tvůj zájem a za šíření naší hudby! Jsme rádi, že se ti album líbilo! Doufáme, že se někdy potkáme!




------------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine