Mokvající rána, zkažená krev. Hnisavý vřed. Stačilo jedno kousnutí a vypadá to, že asi brzy zemřu. Nakažený starodávnou chorobou, zvanou death metal, umírám a znovu se rodím. Pálí mě vnitřnosti i mozek, modlím se k temnotě. Nakonec přijde a vezme mě na druhý břeh. Za řeku Styx, odkud není návratu. Slyším děsivé ozvěny ze záhrobí a moc dobře vím, že jsem zde správně. Poslouchám novou desku chilských démonů PUTRID YELL a konečně nacházím klid.
Pochován v dřevěné rakvi, několik metrů pod zemí, si užívám skvělý prašivý zvuk (recorded and mixed by Cristian Leon at Lion’s Roar Studio (Ripper, Hellish, Dearthsvn, etc), mastered by Damien Herring at Subterranean Watchtower Studio (Horrendous, Suffering Hour, Blood Incantation, Rope Sect, etc)). HM-2 ďábelské riffy pronikají do mých vnitřností. Postupně je rozkládají a já zase po nějaké době kolem sebe vidím desítky hnijících se mrtvol. Tady se hraje pravý, nefalšovaný smrtící kov a Satan znovu sedí na svém trůnu. Masakr v márnici!
Pokud jste, stejně jako já fanoušky švédského chřestění kostí a máte rádi i jihoamerický black death metalový smrad, neváhejte ani chvilku. Masakr! PUTRID YELL se s tím moc nepářou. Jsou nekompromisní a jdou přímo na věc. Oceňuji nejen uvěřitelný přístup, ale i spoustu morbidních nápadů, motivů, které se proplétají skladbami jako jedovatí hadi. Songy jsou napsány s nadšením pro poslední věci člověka. Je z nich cítit mrtvolný puch, známý ze starých pohřebišť. Každý riff je jako hřeb, který vám jednou zatlučou do rakve. Musím napsat, že "Consuming Aberration" je pro mě velkým překvapením. Zhasl jsem všechna světla a smrt byla zase jednou blízko. Mokvající rána, zkažená krev. Hnisavý vřed. Stačilo jedno kousnutí a vypadá to, že asi brzy zemřu. Nakažený starodávnou chorobou, zvanou death metal, umírám a znovu se rodím. Tuhle nahrávku mohu doporučit všem, kteří rádi a často tráví svůj čas v temnotě. Pro poctivé archeology smrti, ale i pro mladé fanoušky, kteří mají rádi reálný smrtící kov. PUTRID YELL jsou dalším důkazem toho, že v Chile je velmi silná undergroundová scéna. Chybí mi jen jediné. Abych kapelu viděl naživo, v nějakém malém klubu. Exhumovali bychom spolu další hrob a obětovali na oltáři prokletého kněze. Hnisavý death metal staré školy temný jako exhumovaný hrob!
Asphyx says:
Swollen wound, bad blood. Festering ulcer. One bite and it looks like I'm gonna die soon. Infected by the ancient disease called death metal, I die and am reborn. My insides and my brain burn, I pray to the darkness. Eventually it comes and takes me to the other shore. To the river Styx, from whence there is no return. I hear eerie echoes from beyond the grave, and I know full well that I am here, and rightly so. I listen to the new album by Chilean demons PUTRID YELL and finally find peace.
Buried in a wooden coffin, a few meters underground, I enjoy a great dusty sound (recorded and mixed by Cristian Leon at Lion's Roar Studio (Ripper, Hellish, Dearthsvn, etc), mastered by Damien Herring at Subterranean Watchtower Studio (Horrendous, Suffering Hour, Blood Incantation, Rope Sect, etc)). HM-2's devilish riffs penetrate my insides. They gradually decompose them and after a while I see dozens of rotting corpses around me again. This is where the real, unadulterated death metal is played, and Satan sits on his throne once again. Massacre in the morgue!
If, like me, you are a fan of Swedish bone crunching and you also like the South American black death metal smell, don't hesitate a moment. Massacre! PUTRID YELL don't mess with it. They are uncompromising and they go straight to the point. I appreciate not only the believable approach, but also a lot of morbid ideas, motifs that weave through the songs like venomous snakes. The songs are written with a passion for the last things of man. There is a dead stench about them, familiar from old burial grounds. Each riff is like a nail that will one day be hammered into your coffin. I must write that "Consuming Aberration" is a big surprise for me. I turned off all the lights and death was near once again. The wetting wound, the tainted blood. A festering ulcer. One bite and it looks like I'm about to die. Infected by the ancient disease called death metal, I die and am reborn. I can recommend this record to anyone who likes to spend their time in the dark. For honest death archaeologists, but also for young fans who like real death metal. PUTRID YELL are another proof that there is a very strong underground scene in Chile. There is only one thing missing. To see the band live, in a small club. We would exhume another grave together and sacrifice a cursed priest on the altar. Putrid old-school death metal as dark as an exhumed grave!
Když jsem do téhle staré jeskyně ve skalách vstoupil poprvé, překvapilo mě velké množství kostí a kusů masa, které se válely u vchodu. Neskutečný zápach. Dostal jsem strach. Přes záda mi přeběhl mráz a krve by se ve mě nedořezal. Nejdřív jsem slyšel jenom tichý, bolestivý nářek, ale jak jsem šel dále a hlouběji do podzemí, ozýval se z chodeb neskutečný řev. Bolest, nenávist a absolutní zlo. Přesně na tyhle věci jsem myslel, když jsem poznal australskou bestii s názvem BURIAL CHAMBER poprvé.
Bylo to v roce 2017, když vydali zabijácké album "Ripping the Dead" (odkaz na recenzi naleznete dole pod článkem). Kapela se letos vrátila, aby nás opět vzala na dlouhý výlet bez konce. Do smradlavých chodeb v podzemí, ve kterých sídlí pradávná death metalová bestie. Žádné slitování, žádné kompromisy, jenom krutá a reálná smrt.
Pokud jste fanoušci třeba takových SUFFOCATION, CENOTAPH, BROKEN HOPE, GUTTED, MONSTROSITY, BRUTALITY a samozřejmě CANNIBAL CORPSE, mohla by se vám líbit i novinka "Symbolic Flesh Entombed". Je po okraj narvaná dobrými riffy, zkaženým masem a temnotou. To vše je zamícháno ve smrtícím koktejlu, který doporučuji vypít chlazený. Australané se drží starých postupů i zvuku a dělají to moc dobře. Nepřinášejí sice nic nového, ale nahrávka rozhodně není jen dobrým řemeslem. Naopak, má v sobě potřebné množství tlaku, energie a smrdí jako zanícená rána. Připomíná mi chorobu z devadesátých let minulého století, kterou jsme byli kdysi všichni fanoušci nakaženi. Zároveň, a to je pro mě velmi podstatné, se album velmi dobře poslouchá. Je opravdu příjemné zhasnout všechna světla a přidávat neustále hlasitost. Zapomenout nesmíme ani na parádní obal, pod kterým je podepsán Remy Cuveillier z Francie (také kytara v kapele FORGE). Jako celek drží deska pevně a kompaktně pohromadě. Při každém setkání si vzpomenu na bestii z jeskyně ve skalách. Mám neodbytný pocit, že se zase probudila. Poslouchá také "Symbolic Flesh Entombed" a touží po čerstvém mase. Novinku vám mohu jen doporučit a označit ji známkou vysoké kvality. Zabijácký death metal, který vás vyvrhne zaživa!
Asphyx says:
When I entered this old cave in the rocks for the first time, I was surprised by the large number of bones and pieces of meat that were lying at the entrance. The smell was unbelievable. I got scared. A chill ran down my back and I couldn't finish the blood inside me. At first all I heard was a low, pained wail, but as I went further and further underground, an incredible roar came from the corridors. Pain, hatred and absolute evil. These were the things I thought of when I first met the Australian beast called BURIAL CHAMBER.
It was back in 2017 when they released their killer album "Ripping the Dead" (link to review at the bottom of the article). The band returned this year to once again take us on a long road trip with no end in sight. To the stinking underground corridors where the ancient death metal beast resides. No mercy, no compromise, just cruel and real death.
If you are a fan of SUFFOCATION, CENOTAPH, BROKEN HOPE, GUTTED, MONSTROSITY, BRUTALITY and of course CANNIBAL CORPSE, you might also like the new "Symbolic Flesh Entombed". It's packed to the brim with good riffs, wicked flesh and darkness. It's all stirred up in a deadly cocktail that I recommend drinking chilled. The Aussies stick to the old ways and sound and do it very well. They don't bring anything new to the table, but the recording is definitely not just good craftsmanship. On the contrary, it has the necessary amount of pressure, energy and smells like an inflamed wound. It reminds me of a disease from the 1990s that all of us fans were once infected with. At the same time, and this is very important to me, the album is very easy to listen to. It's really nice to turn off all the lights and turn up the volume constantly. Not to forget the awesome cover artwork, signed by Remy Cuveillier from France (also guitarist in FORGE). As a whole, the album holds together tightly and compactly. Every time I see it, I think of the beast from the cave in the rocks. I have an insistent feeling that it has awakened again. She also listens to "Symbolic Flesh Entombed" and craves fresh meat. I can only recommend this new release and mark it with the mark of high quality. Killer death metal that will eviscerate you alive!
Recenze/review - BURIAL CHAMBER - Ripping the Dead (2017):
Znáte takové ty obrazy, u kterých se v galerii zastavíte a kroutíte nevěřícně hlavou. Nejdřív nevíte, co tím chtěl vlastně umělec říct, co má tenhle motiv vlastně znamenat? Jdete dál, ale stejně vám to vrtá hlavou a nakonec se několikrát vrátíte. Nejste přímo šokováni, spíše se vám dostane do mozku zvláštní neklid. S hudbou to mám velmi podobné. Koneckonců, umění je jenom jedno.
O francouzských ATHANATHEOS jsem již jednou psal. Z minulého alba "Prophetic Era (Or How Yahveh Became the One) (2020)" jsem byl nejdřív pěkně zmatený. Nakonec ale vše zapadlo krásně do sebe a já si nahrávku neskutečně užíval. Stále jsem se k ní vracel a když jsem dostal na recenzi novinku "Cross. Deny. Glorify.", už jsem věděl, jak k téhle hudbě přistupovat. Opatrně, dávkovat si ji pomalu, postupně.
Trvalo mi to opět nějakou dobu, než došlo k vzájemnému přenosu. Smrtící kov v podobě, v jaké ji předkládají ATHANATHEOS, v sobě nepostrádá pořádnou porci techniky, progrese, ale i tlaku a energie. Zároveň je obsažen již zmiňovaný neklid. Francouzi jsou zkrátka jiní, odlišní. Pro mě osobně zajímaví, ale dokážu pochopit, že někomu vonět jejich tvorba nebude. V dnešní povrchní době je těžké přijít s muzikou, která vyžaduje plné soustředění. Kombinace vlivů od MORBID ANGEL, NILE, IMMOLATION, MONSTROSITY, ale třeba i EMPEROR a black metalu obecně, je náročná na poslech. Přesto, nebo právě proto, mě novinka opět zaujala a stala se na dlouhý čas doslova mojí nedílnou součástí. Pořád objevuji nové pasáže, momenty, nad kterými přemýšlím, přehrávám si je stále dokola. Jsem absolutně mimo, v jiné dimenzi a jsem tam hrozně rád. Pro mě osobně asi nejdůležitější věc - "Cross. Deny. Glorify." mě baví poslouchat. Novinka mi opravdu připomíná návštěvu morbidní galerie, kde se před vámi odehrává historie lidské špíny a nenávisti. Mozek se vám uvaří ve vlastní šťávě, kosti se rozpadnou v prach. Budete vnímat skvělý, čitelný a masivní zvuk, s chutí oceníte i obal nahrávky. Vše je v nejlepším pořádku, jenže to by bylo v dnešní době málo. ATHANATHEOS přidávají ještě něco navíc. Kus zhmotněné tmy, energie a nepopiratelného talentu. Monstrózní, masivní death metalová lavina z temných lidských myšlenek!
Asphyx says:
You know those paintings you stop at in the gallery and shake your head in disbelief. At first you don't know what the artist actually wanted to say, what is this motif supposed to mean? You move on, but it still puzzles you and you end up going back several times. You are not directly shocked, but rather a strange uneasiness enters your brain. It's very similar with music. After all, there's only one art.
I have already written once about French ATHANATHEOS. From the last album "Prophetic Era (Or How Yahweh Became the One) (2020)" I was pretty confused at first. But in the end, everything fell into place beautifully and I enjoyed the record immensely. I kept coming back to it and when I got the new release "Cross. Deny. Glorify.", I already knew how to approach this music. Careful, take it slow, gradually.
Again, it took me some time to get a reciprocal transfer. Death Metal as presented by ATHANATHEOS is not lacking a good portion of technique, progression, but also pressure and energy. At the same time, it contains the aforementioned restlessness. The French are simply different, different. For me personally interesting, but I can understand that some people will not like their work. In today's superficial times it is difficult to come up with music that requires full concentration. The combination of influences from MORBID ANGEL, NILE, IMMOLATION, MONSTROSITY, but maybe also EMPEROR and black metal in general, is a challenging listen. Nevertheless, or maybe because of that, the novelty caught my attention again and became literally an integral part of me for a long time. I'm still discovering new passages, moments to think about, playing them over and over again. I'm absolutely out of it, in another dimension, and I love being there. Probably the most important thing for me personally - "Cross. Deny. Glorify." I enjoy listening to. The novelty really reminds me of visiting a morbid gallery, where the history of human filth and hatred unfolds before you. Your brain will boil in its own juices, your bones will crumble to dust. You will feel the great, clear, and massive sound, and you will appreciate the cover of the record with gusto. Everything is in the best of order, but that would not be enough in this day and age. ATHANATHEOS add something extra. A piece of materialized darkness, energy, and undeniable talent. A monstrous, massive death metal avalanche of dark human thoughts!
Recenze/review - ATHANATHEOS - Prophetic Era (Or How Yahveh Became the One) (2020):
ROTPIT - Let There Be Rot CD 2023, War Anthem Records
for english please scroll down
Říká se, že člověk si zvykne na všechno. Jenže on mě dokázal opět šokovat. Vstupuji do místnosti a cítím hrozný pach. Další mrtvé tělo, naaranžované v podivné póze. Říkají mu sochař smrti a jeho díla by mohla být vystavena v morbidní galerii. Tváře bez očí, přesto se dívají, šepot obětí, nářek a nekonečná bolest. Temnota lidské mysli, kusy masa, rozsekané na malé kousky. Červené skvrny napovídají, kudy byl veden řez. Utíkám pryč a zavírám se do svého pokoje. Potřebuji dávku nějakého velmi dobrého death metalu. Aby mě přenesl do starých katakomb, ve kterých už nikdo nikomu neubližuje.
ROTPIT je novou kapelou, za kterou stojí zkušení muzikanti. Jonny Pettersson - Guitars / Bass / Mix & Mastering, Ralf Hauber - Vocals / Lyrics & Concept, Henrik Posingis - Drums. Myslím, že nemusím nic dalšího dodávat. O kvalitu je postaráno po všech stránkách. To by ale v dnešní době nestačilo. Důležité jsou nápady, zajímavé momenty a celková atmosféra. Na novince "Let There Be Rot" se ocitnete na místech, kde se staly šílené vraždy. Budete se dívat na oběti a vnímat jejich bolest. Hraje se tu melodiemi opředený, shnilý a démonický death metal staré školy.
Když jsem se s kapelou setkal poprvé, bylo to u jejich demonahrávky "Into the Rotpit" v roce 2021 (recenze je odkazována dole pod článkem). Byla pro mě takovou shnilou ochutnávkou a protože se mi velmi líbila, těšil jsem se i na dlouhohrající album. Letos bylo moje přání vyslyšeno a moje mysl rozdrásána do krve. Mám rád, když se hraje poctivě, od srdce, když můžu muzikantům jejich práci věřit. ROTPIT zvládají své smrtící řemeslo na výbornou. Co se týká zvuku, obalu, produkce, nemám absolutně žádných námitek. Podobná hudba koluje i v mých žilách. Dostávám ale i něco navíc. Řezající melodie, které se mi zadřely pod kůži. Stal jsem se na nějakou dobu obětí, visící za háky u stropu. Jako ve starých hororech, které jsou známy svojí syrovostí, působí kapela velmi uvěřitelně. Fanoušky třeba takových CARNAGE, DISMEMBER, ENTOMBED, FLESHCRAWL, ENTRAILS by určitě mohla zaujmout. Kývám se do rytmu jako starý hrobník a přemýšlím, kde jsem tohle tělo už viděl. Čerstvě vykopaný hrob a nová rakev zářící do tmy. V márnici se ještě svítí. Za chvilku to začne, jen co zasypu všechno hlínou. Mrtví, mučení a násilně zabití, se přišli pomstít. Mlhavým oparem zní nová deska "Let There Be Rot" a já najednou vím, že se sem budu rád a často vracet. Hraje se zde totiž pro všechny prokleté, pro tmáře i zombie. Surový, chladný death metal s morbidní příchutí zkažené krve!
Asphyx says:
They say you get used to everything. But he managed to shock me again. I enter the room and I smell a terrible odour. Another dead body, arranged in a strange pose. They call him the sculptor of death, and his works could be displayed in a morbid gallery. Faces without eyes, yet looking, the whispering of the victims, the wailing, and the endless pain. The darkness of the human mind, chunks of flesh cut into small pieces. Red stains suggest where the cut was made. I run away and close myself in my room. I need a dose of some very good death metal. To transport me to the old catacombs where no one hurts anyone anymore.
ROTPIT is a new band, backed by experienced musicians. Jonny Pettersson - Guitars / Bass / Mix & Mastering, Ralf Hauber - Vocals / Lyrics & Concept, Henrik Posingis - Drums. I don't think I need to add anything else. The quality is taken care of in all aspects. But that would not be enough nowadays. What is important are the ideas, interesting moments and the overall atmosphere. On the new release "Let There Be Rot" you will find yourself in the places where crazy murders happened. You will watch the victims and feel their pain. It's melody-drenched, rotten and demonic death metal of the old school.
When I first met the band, it was at their "Into the Rotpit" demo in 2021 (review linked at the bottom of the article). It was a bit of a rotten taster for me and as I really liked it, I was looking forward to the full-length album. This year my wish was granted, and my mind was torn to shreds. I like it when the playing is honest, from the heart, when I can trust the musicians to do their job. ROTPIT master their deadly craft to perfection. In terms of sound, cover art, production, I have absolutely no complaints. I have similar music running through my veins. But I'm also getting something extra. Cutting melodies that get under my skin. I became a victim for a time, hanging by hooks from the ceiling. Like the old horror movies that are known for their rawness, the band comes across as very believable. Fans of such bands as CARNAGE, DISMEMBER, ENTOMBED, FLESHCRAWL, ENTRAILS could definitely be interested. I sway to the beat like an old undertaker and wonder where I've seen this body before. A freshly dug grave and a new coffin glowing in the dark. The morgue is still lit. It's about to start as soon as I cover everything with dirt. The dead, tortured and violently killed, have come for revenge. A new album, "Let There Be Rot", plays through the misty haze, and suddenly I know I'll be happy to come back often. For it plays for all the damned, for the darkies and the zombies. Raw, cold death metal with a morbid taste of rotten blood!
Přikovaný ke zdi. V malé kobce, hluboko pod zemí. Bez vody, bez jídla. Žádné světlo, jenom bolest a tma. Mučené tělo, mysl roztříštěná na tisíc kousků. Blízkost smrti si cítil každý den. Krysí oči, čekající, až zemřeš. Staneš se potravou, umírat budeš pomalu. Modlíš se, ale odpovědi nepřicházejí. Těšíš se na druhou stranu, na onen svět. Místo toho tě zachrání a ty v naději vylezeš ven. Reálný svět je ještě horší, než tvé nejděsivější noční můry.
Muzika japonských KRUELTY je absolutně shnilá, nihilistická a opravdu připomíná plesnivou kobku, do které vás zavřou, abyste v ní trpěli. Kombinace starého death metalu, doomu a hardcore vás přikove na zeď a zničí vás. Připomíná starou chorobu, která se vrátila, aby vás nakazila. Doporučuji poslouchat v chladu a ve tmě.
Dějiny násilí jsou stejně staré, jako lidstvo samo. KRUELTY to moc dobře vědí a povedlo se jim to narvat do skladeb. Žádné kompromisy, žádné zbytečnosti. Jenom syrový a surový zvuk, ozvěny ze záhrobí. Toulám se v podzemí více než třicet let. Rád a často ochutnávám shnilé maso. Pro album "Untopia" jsem musel do špinavé stoky, do nekonečných chodeb. Našlapoval jsem opatrně, kolem se smály krysy a v odpadcích se válely zbytky lidských bytostí. Někam sem, do absolutní tmy a beznaděje, Japonci patří a zde musela nahrávka vznikat. Líbí se mi, že pánové a dáma hrají upřímně, poctivě, opravdově. Věřím jim každý tón, každou notu. Cítím pach rozkládajících tkání. Hudba se mi dostala hluboko do vnitřností. Pálí mě břicho, hlava je v jednom ohni. Došlo k vzájemnému přenosu šílených emocí, mezi mnou a kapelou. Tohle je hudba pro všechny, kteří tráví svůj čas ve stínu. Songy jsou napsány velmi neurvale, riffy vám odřežou maso od kostí. Trepanace lebky, "Untopia" na mě působí jako prudký jed. Přikovaný ke zdi. V malé kobce, hluboko pod zemí. Bez vody, bez jídla. Žádné světlo, jenom bolest a tma. Mučené tělo, mysl roztříštěná na tisíc kousků. Blízkost smrti cítím každý den. Poslouchám totiž letošní novinku maniaků KRUELTY a neskutečně si ji užívám. Doporučuji všem, kteří mají tento styl rádi. Nahrávka je vybroušená k dokonalosti. Jako špinavý drahokam. Pořádně shnilá porce death doom hardcoreového masa! Nechte si chutnat!
Asphyx says:
Chained to the wall. In a small dungeon, deep underground. No water, no food. No light, just pain and darkness. Body tortured, mind shattered into a thousand pieces. You felt the proximity of death every day. Rat eyes, waiting for you to die. You'll become food, you'll die slowly. You pray, but no answers come. You look forward to the other side, to the next world. Instead, they save you and you crawl out in hope. The real world is even worse than your worst nightmares.
The music of Japan's KRUELTY is absolutely rotten, nihilistic, and truly reminiscent of a moldy dungeon that they lock you in to suffer. The combination of old death metal, doom and hardcore will nail you to the wall and destroy you. It's like an old disease that's come back to infect you. I recommend listening in the cold and dark.
The history of violence is as old as humanity itself. KRUELTY know this very well and they have managed to cram it into their songs. No compromises, no uselessness. Just a raw and raw sound, echoes from beyond the grave. I've been roaming the underground for over thirty years. I like and often taste rotten meat. For the album "Untopia" I had to go into the dirty sewers, into the endless corridors. I stepped carefully, rats laughed around me, and the remains of human beings lay in the garbage. This is where the Japanese belong, in absolute darkness and despair, and this is where the record had to be made. I like the fact that the gentlemen and the lady play sincerely, honestly, genuinely. I trust them with every note, every note. I can smell the decaying tissues. The music gets deep into my gut. My stomach burns, my head is on fire. There's a mutual transfer of crazy emotions between me and the band. This is music for those who spend their time in the shadows. The songs are written very crudely, the riffs will cut the flesh from your bones. Skull-shaking, "Untopia" is like a violent poison. Chained to the wall. In a small dungeon, deep underground. No water, no food. No light, only pain and darkness. A tortured body, a mind shattered into a thousand pieces. I can feel the nearness of death every day. I'm listening to this year's new release from the maniacs KRUELTY and I'm enjoying it immensely. I recommend it to everyone who likes this style. The recording is polished to perfection. Like a dirty gem. A really rotten portion of death doom hardcore meat! Enjoy!
Třídím staré kosti už dlouhé roky. Většinu svého života jsem strávil v márnicích, na hřbitovech a mezi hroby. Mám velkou úctu k mrtvým i k démonům, kteří nás chodí někdy navštěvovat. Stejně tak miluju hudbu, která dokáže vyjádřit temnotu. Obdivuji kapely, které hrají od srdce, poctivě a umí do skladeb otisknout černé stíny.
Italské DEVANGELIC sleduji od jejich počátků. Vždycky se mi líbila nekompromisní brutalita, která je z jejich hudby cítit na několik kilometrů, Zároveň si zachovali čitelnost a schopnost mě pohřbít zaživa. Letos vydali nové album s názvem "Xul". Znovu máme co do činění se zaříkáváním zlých démonů. Tak se pohodlně usaďte, zatemněte okna a nechte do svých duší vstoupit chlad.
DEVANGELIC patří do stejných katakomb, ze kterých vzešly smečky jako SUFFOCATION, DISGORGE, DISENTOMB, CONDEMNED, PUTRIDITY, BRODEQUIN, BEHEADED. Samozřejmostí je potom skvělý masivní a zabijácký zvuk (Stefano Morabito - Producer, Mixing, Mastering) i děsivý obal (Nick Keller). Během poslechu se ocitám v poušti a do očí mě pálí slunce. Když potom nastane tma, ochladí se a zlé síly ze starých časů ovládnou svět. O tom, že existuje ještě život po životě vím já, kapela i všichni nemrtví, kteří musí navěky bloudit ve tmě. Skladby jsou napsány velmi zajímavě, mají v sobě přesně namíchaný poměr mezi hrubostí, agresivitou i chladnými melodiemi. Novinka je velmi intenzivní, šílená, maniakální deska, která by mohla zaujmout nejen fanoušky tohoto stylu. Přesahuje i do jiných oblastí. V některých momentech je více technická, nebál bych se napsat i lehce progresivní. I po několika dnech poslechu je stále co objevovat. Jakoby mi po ruce lezl velký krvelačný skarabeus. Stejně jako hudba, se mi dostane brzy pod kůži a nakazí mojí krev pradávnou chorobou. Moje kosti se rozpadnou v prach, stanu se stínem, tichým šepotem v záhrobí. "Xul" je nahrávkou, která musela vzniknout v Hádově říši. Hluboko pod zemí, v místech, kde se rodí démoni. Album vám mohu rozhodně doporučit. Má v sobě vše potřebné, pro dlouhé chvíle v márnicích. Tlak, energii i nekonečnou tmu. Brutální, temné ozvěny z onoho světa! Řev démonů!
Asphyx says:
I've been sorting old bones for years. I've spent most of my life in morgues, cemeteries and amongst graves. I have great respect for the dead and for the demons that sometimes visit us. I also love music that can express the darkness. I admire bands that play from the heart, with honesty, and can imprint black shadows in their songs.
I've been following Italian DEVANGELIC since their early days. I've always liked the uncompromising brutality that can be felt for miles in their music, at the same time they have retained a legibility and the ability to bury me alive. This year they released a new album called "Xul". Once again, we're dealing with the conjuring of evil demons. So sit back, darken the windows and let the cold enter your souls.
DEVANGELIC belongs to the same catacombs from which packs like SUFFOCATION, DISGORGE, DISENTOMB, CONDEMNED, PUTRIDITY, BRODEQUIN, BEHEADED emerged. Of course, there is a great massive and killer sound (Stefano Morabito - Producer, Mixing, Mastering) and an awesome cover (Nick Keller). I find myself in the desert while listening to it and the sun is burning my eyes. Then when darkness falls, it gets cold and evil forces from the old days take over the world. I, the band, and all the undead who must wander in the darkness forever know that there is life after life. The songs are written in a very interesting way, they have a precise mix between roughness, aggression and cold melodies. The new album is a very intense, manic record that might interest not only fans of this style. It crosses over into other areas as well. At some moments it is more technical, I wouldn't be afraid to write even slightly progressive. Even after a few days of listening there is still a lot to discover. It's like a big bloodthirsty scarab crawling up my arm. Like the music, it soon gets under my skin and infects my blood with an ancient disease. My bones will crumble to dust, I will become a shadow, a silent whisper in the beyond. "Xul" is a record that must have been made in Hades. Deep underground, in the place where demons are born. An album I can definitely recommend. It's got everything you need for a long time in the morgue. The pressure, the energy and the endless darkness. Brutal, dark echoes from the other world! The roar of demons!
Ave SATHANAS! Greetings to the catacombs! When I wrote a review of your last album "Necrohymns" four years ago, I thought, damn it, this band would be worth an interview. I listened to the album over and over again. The morgue massacre, exactly as it should be, I thought. Can you please introduce us to SATHANAS? How did you get together? I'd be interested in your very beginnings.
I´m Paul Tucker. vocal and guitar of Sathanas. there's bill Davidson on bass. Adam stacho on guitar and Jim Strauss on drums . we started back in 88.releasing the ripping evil demo. then having full lengths such as black earth. armies of Charon. thy dark heavens. hex nefarious. entering the diabolic trinity .crowned infernal. nightrealm apocalypse .la hora de Lucifer. worship the devil. necrohymns. and psalm satani. few other mcds.eps.
Let's go to the new album „ Psalm Satani"… I've had it at home for and I listen to it over and over again. I really enjoy it! This is the perfect exhumation of old death metal! How was the record created and what has changed in the six years since the last act?
Trying not to change much. Work on keeping the Sathanas style and sound. Released through a different label Vidar records for this one.
I've been listening to death/black metal since its inception and you know what still fascinates me about it? Sound, yes, that dusty, moldy sound. You sound like a mix of ancient albums from BATHORY, SODOM, NECROPHOBIC, GOATLORD, ACHERON, NECROPHAGIA, NUNSLAUGHTER. How did you manage to achieve such a great sound on the novelty? It is great angalog sound!
Well we recorded at the same studio as the previous releases. With engineer Nick Kucel.he got a good idea what we should sound like. Also mastered by Sverker Windgren of Sweden.. no we haven't used analog in years. Just don't use too many effects.
The theme of your lyrics is nihilism, satanism. Where do you get inspiration and which authors are your favourites? Do you have any movies that you can watch all the time? How were the lyrics created and who is their author? Do you also read books? Which one influenced you the most?
From old occult books. Witchcraft . demonology. satanism. Lavey. Crowley. Cavendish. Alot of ideas just come to me. I watch all kind of movies. Still like the old hammer films. Dracula so forth. Guess I get ideas from those also. mostly books . Writings on dark topics. You could call it that. forever battle against good and evil. This is what Sathanas always wrote about.
How did you actually get into playing death metal? You can feel from your music that you are also a fan of true death! When did you start playing and what bands did you go through? What about the first concert? Who was your role model and whom did you admire in your beginnings?
listening to metal at a young age. Yes the metal acts like Maiden. Sabbath. Priest. Accept. then Bathory. Venom. Hellhammer. and many more. First band I was in was Monstrosity.. not the Florida band. We did a reh. demo. Then I formed Sathanas. breaking up couple years later. I formed Bathym. Releasing a demo and 7 inch. Had band problems do I reformed Sathanas. Been going since 93. First concert was Quiot Riot. White Snake and Armoured Saint. Armoured cancelled. Role models.. maybe Tony Iommi. Randy Rhoads . Glen Tipton. Dave Murray.. to many to count. Then more extreme bands later.
The theme of the concerts is also connected with the previous question. How are SATHANAS with them? Do you play often and often? Do you prefer festivals or smaller clubs? And are you even willing to travel far? Aren't you attracted to a longer tour?
We enjoy playing shows. Our area is limited. Mostly have to travel to play. Lately we been playing a decent amount of shows. Hopefully more this summer. Both are cool to play. Fests give more people a chance to see us. We travel when we need to. Heading to ny. in a day to play fest with Acid Witch. Tour would be great. Just finding promoters to pay to fly us over. That's the problem.
You come from Pennsylvania and you play extreme death metal. Our readers would certainly wonder how the death metal scene works in Pennsylvania. To tell you the truth, so lately I hear only the great bands from there. Does this mean that the scene there is so strong at the moment? What about concerts, how many people coming to them?
Pennsylvania scene seems to be coming back. Opening a few clubs . Good bands . It's not too bad right now. we've had good turnouts. Actually some more than expected.
From your music is possible to feel that you are influenced by American death metal old school and as well by the old European bands. How do you feel about it as a fan? Do you prefer the original death metal of the 1990s or do you get inspiration as well from the new albums? If yes so, I am wondering which bands had the greatest impact on SATHANAS.
In the beginning I was influenced by bands like Venom. Sodom. Bathory. I feel we have some those sounds. But we work on having our own sound. The 90s had some great releases. Entombed. Carcass. Bolt Thrower.. Death. Autopsy.. Suffocation. I listened to more death back then.. also Marduk. Mayhem. Old Morbid Angel.
What does death/black metal mean to you? Is it a lifestyle, a hobby, relaxation? How would you define it? You can easily embark on philosophical considerations.
Combination of styles. That work together. I just call it Sathanas metal.
A necessary question at the end. What is SATHANAS planning in the coming months? What can we fans look forward to?
More shows. New merch..shirts also writing and recording new material for later this year.
Thank you so much for the interview. I'm leaving for work in a minute. I'll go around the cemetery. It is clear what will play in the player - "Psalm Satani". And really loud. I wish the album the best possible sales and I hope that it will reach as many listeners as possible. Good luck to you in private! Death metal forever!
Thanx brother. And for the support. Keep in contact. I'll keep you up on Sathanas!!
