DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 7. června 2023

Recenze/review - SARVEKAS - Woven Dark Paths (2023)


SARVEKAS - Woven Dark Paths
CD 2023, Soulseller Records

for english please scroll down

Na konci každé cesty je smrt. Záleží jenom na okolnostech. Narodíme se, abychom čekali a doufali, že nebude moc bolestivá. Svůj čas si můžeme ukrátit hudbou, která nás postupně připraví na odchod do věčnosti. Osobně to mám nastavené tak, že vyhledávám a podporuji kapely, které mě nějakým způsobem osloví. Finští black metaloví mágové SARVEKAS mě zaujali již svým prvním EP z roku 2020 ("Of Atavistic Fury & Visions" - odkaz na recenzi je dole pod článkem). Jedná se o kapelu, která je věrná klasickému černému kovu z devadesátých let. 

Líbí se mi způsob, jakým k hudbě přistupují. Mají skvělý zvuk (Kari Laaksonen - Engineering, Mixing, Mastering, obal (Roni Ärling), po formální stránce je vše v absolutním pořádku. Navíc jejich songy smrdí sírou, takovou tou starou patinou, jestli mi rozumíte. Jakoby přede mnou při poslechu ožívaly dávné legendy plné příšer, tmy a nenávisti.


Poslouchám "Woven Dark Paths" stále dokola a najednou nejsem ve svém pokoji, ale toulám se někde na severu, hluboko v lesích, kdy je každý stín ozvěnou. Nakonec vždy dojdu na kdysi opuštěné pohřebiště. Sednu si k obětnímu stolu a přemýšlím nad věčností. Obřad může začít! Pánové se volně inspirovali u kapel jako DARK FUNERAL, MARDUK, DARKTHRONE, WATAIN, SATYRICON, DISSECTION, MAYHEM, JUDAS ISCARIOT. Riffy jsou jako nářek větru ve stromech, bicí duní jako ozvěna ze záhrobí a obdivuji i jedovatý vokál, který mi připomíná řev padlého kněze. Mám rád, když ve mě hudba probudí fantazii, když se moje myšlenky rozlétnou do temnoty. A SARVEKAS mě spoutali pavučinami, zavřeli do studené kobky. Je vám doufám jasné, kdo bude další oběť. Finové ctí tradice a dělají to velmi zkušeně a inteligentně. Přečtěte si i texty, které jsou také velmi zajímavé. Mrazí mě v kostech, přesto musím jít dál. Je už dávno tma a právě v těchto chvílích vynikne album nejvíce. Je určeno pro všechny, kteří uctívají norskou i švédskou metalovou školu, pro všechny prokleté i pro nemrtvé. Líbí se mi, jakým způsobem na mě nová deska působí, jak si mě pomalu podmaňuje, jak ji vnímám všemi kousky svého těla. V tomto stylu si hodně vybírám, jsem starý pes, který zvedá hlavu už jen, když jej něco zaujme a musím napsat, že "Woven Dark Paths" je nahrávkou, která se povedla po všech stránkách. Vznešený, ledový, temný black metalový vichr!  Mytologický rituál plný zmrzlé krve!


Asphyx says:

At the end of every journey is death. It just depends on the circumstances. We're born to wait and hope it's not too painful. We can pass the time with music that gradually prepares us for our departure into eternity. Personally, I have it set up so that I seek out and support bands that appeal to me in some way. Finnish black metal magicians SARVEKAS have already caught my attention with their first EP from 2020 ("Of Atavistic Fury & Visions" - the link to the review is below the article). This is a band that is true to the classic black metal of the 90s.

I like the way they approach their music. They have a great sound (Kari Laaksonen - Engineering, Mixing, Mastering, cover artwork (Roni Ärling)), formally everything is absolutely fine. Moreover, their songs smell of sulphur, that old patina, if you know what I mean. It's as if ancient legends full of monsters, darkness and hatred came to life in front of me while listening to them.


I listen to "Woven Dark Paths" over and over and suddenly I'm not in my room, but wandering somewhere up north, deep in the woods, where every shadow is an echo. Eventually, I always come to a once-abandoned burial ground. I sit at the offering table and contemplate eternity. The ceremony can begin! The gentlemen are loosely inspired by bands such as DARK FUNERAL, MARDUK, DARKTHRONE, WATAIN, SATYRICON, DISSECTION, MAYHEM, JUDAS ISCARIOT. The riffs are like the wail of the wind in the trees, the drums rumble like an echo from beyond the grave, and I even admire the venomous vocals that remind me of the roar of a fallen priest. I love it when music awakens my imagination, when my thoughts fly off into the darkness. And SARVEKAS have bound me in cobwebs, locked me in a cold dungeon. I hope you can see who the next victim will be. The Finns honor tradition and do it with great skill and intelligence. Read the lyrics, which are also very interesting. It chills me to the bone, yet I must move on. It's long past dark and it's in these moments that the album stands out the most. It is for all those who worship the Norwegian and Swedish school of metal, for the damned and the undead. I like the way the new album affects me, the way it slowly conquers me, the way I feel it with every fiber of my being. I pick and choose a lot in this style, I'm an old dog who only raises his head when something catches his attention and I have to write that "Woven Dark Paths" is a record that succeeds in every aspect. A sublime, icy, dark black metal whirlwind! Mythological ritual full of frozen blood!


Recenze/review - SARVEKAS - Of Atavistic Fury & Visions (2020):
https://www.deadlystormzine.com/2021/02/recenzereview-sarvekas-of-atavistic.html


Track listing:
1. Rite of Transcendence2:03
2. The Scryer of Bones5:44
3. Of Bloodlust & Nightside Sorceries4:54
4. Embers of Pagan Fire5:27
5. Woven Dark Paths5:21
6. The Austerity of the Northern Lands4:38
7. Soaring Over the Battlefields5:23
8. The Great Winter6:59



úterý 6. června 2023

Recenze/review - PILE OF DEATH - Introducing Our Impending Doom (2023)


PILE OF DEATH - Introducing Our Impending Doom
CD 2023, Jawbreaker Records

for english please scroll down

Občas se ve svých snech procházím zničenými městy. Vypálené domy, toulaví prašiví psi v ulicích. Boj o vodu, boj o ropu. Kovové chladné stroje, které jsou dávno chytřejší než my, ubohý lidský rod. Kdysi jsem nám věřil, ale poslední roky jsem spíše skeptický. Další válka, další utrpení. Probudím se a zjistím, že realita je ještě horší než moje noční můry. Vstanu a bojím se pustit zprávy. Odpojen od internetu raději poslouchám hudbu, kterou mám rád od svého mládí. Kombinace devastujícího thrash metalu a smrti mi dělala vždycky dobře na mé zkažené duši.

Dívám se do tmy a podupávám si spokojeně nohou. Zde je ještě svět v pořádku. Švédští PILE OF DEATH vydali letos nové album. A musím rovnou napsat, že se opravdu povedlo. Žádné současné hlouposti s umělým zvukem. Naopak! Zde se hraje poctivě, reálně, postaru. Tohle je hudba z dávno opuštěných katakomb, která hoří jasným plamenem. 


Jedná se o underground přesně podle mého gusta. Pivo teče proudem a zmrzlé kosti jsou lámány velkým tlakem. Ano, švédští maniaci dokáží do skladeb vložit velké množství temné, chladné energie. Mají takový ten pradávný feeling. PILE OF DEATH nejsou ale jen syroví, dokáží napsat i melodie, které se vám zadřou hluboko pod kůži. K celkovému skvělému dojmu hodně přispívá plesnivý zvuk i parádní obal. Vše sedí na svých místech a pokud jste staří fanoušci tohoto stylu, tak budete určitě také spokojení. Probudím se uprostřed noci a už na mě čeká. Má kostnaté ruce a směje se jedovatě. Přišla si pro mě samotná Smrt. Pozve mě na koncert, který je na periférii našeho města. Daleko od lidí, několik pater pod zemí je klub, kam chodí jen prokletí. Kapela začne hrát a jsem první kdo si zláme kosti. Zombie, démoni i všichni ostatní tančí a užívají si novou desku "Introducing Our Impending Doom". Líbí se nám, že je tahle smečka opravdová, upřímná a cítíme, že pevně věří tomu, co hraje. Přidám se do mosh-pitu, odpadá mi všechno maso od kostí. Je mi úplně jedno, že náš současný svět je odsouzený k zániku. Apokalypsa dávno začala v našich myslích. Jde už jen o to, kdo zmáčkne červené tlačítko jako první. Moc dobře ale vím, že pokud přežiju (a já opravdu přežiju všechno), tak budu tohle album poslouchat stále dál. Vyvolalo ve mě totiž spoustu emocí a představ. Nenechalo mě v tom obrovském množství současných skupin v klidu. Proklelo mě a několikrát pohřbilo zaživa. PILE OF DEATH jsou jako démoni ze starých časů, kteří nás přišli zničit svým prašivým thrash death metalem! Masakr v podzemí, který ocení všichni nemrtví!


Asphyx says:

Sometimes in my dreams I walk through ruined cities. Burned houses, stray mangy dogs in the streets. Fighting for water, fighting for oil. Metallic cold machines that have long been smarter than we poor humans. I used to trust us, but in recent years I've become rather sceptical. More war, more suffering. I wake up and find that reality is even worse than my nightmares. I get up and I'm afraid to turn on the news. Disconnected from the internet, I prefer to listen to the music I've loved since my youth. The combination of devastating thrash metal and death has always been good for my corrupted soul.

I stare into the darkness and stomp my foot in contentment. The world is still right here. Sweden's PILE OF DEATH released a new album this year. And I have to write straight away that it's a real success. No contemporary nonsense with artificial sound. On the contrary! Here is honest, real, old-fashioned playing. This is music from long abandoned catacombs, burning brightly.


This is underground to my taste. The beer is flowing and the frozen bones are being broken by great pressure. Yes, the Swedish maniacs can put a lot of dark, cold energy into their songs. They have that ancient feeling. But PILE OF DEATH aren't just raw, they can also write melodies that get deep under your skin. The mouldy sound and the awesome packaging contribute a lot to the overall great impression. Everything fits in place and if you're an old fan of this style, you'll definitely be happy too. I wake up in the middle of the night and it's waiting for me. He's got bony hands and a venomous laugh. Death himself has come for me. She invites me to a concert on the outskirts of our town. Away from the people, several floors below ground, there's a club where only the damned go. The band starts playing and I'm the first to break my bones. Zombies, demons and everyone else are dancing and enjoying the new album "Introducing Our Impending Doom". We like that this pack is real, honest and we feel they believe strongly in what they're playing. I'm gonna join the mosh pit, all the meat is falling off my bones. I don't care that our current world is doomed. The apocalypse began long ago in our minds. It's just a matter of who pushes the red button first. But I know very well that if I survive (and I really do survive everything), I will keep listening to this album. It has evoked a lot of emotions and ideas in me. It hasn't left me alone in the vast amount of contemporary bands. It cursed me and buried me alive several times. PILE OF DEATH are like demons from the old days who came to destroy us with their dirty thrash death metal! A massacre in the underground that all the undead will appreciate!


Tracklist:
01. I.O.I.D. 
02. Prepare To Die 
03. Pile Of Death 
04. The War 
05. Hellfire Preacher 
06. Pestens Tid 
07. Ending All Life 
08. Our Impending Doom

band:
J. Sjökvist - Vocals/Guitars
M. Undfors - Bass
G. Ljungqvist - Drums

Recenze/review - OLKOTH - At the Eye of Chaos (2023)


OLKOTH - At the Eye of Chaos
CD 2023, Everlasting Spew Records

for english please scroll down

Pokud se zavřete na nějaký čas do knihovny a budete studovat historii lidského násilí, možná vám někdy bude špatně z našeho zvráceného rodu. Brutalita nás provází odjakživa. Jsme fascinováni krví, utrpením a špínou. Jako bychom měli někde uvnitř sebe stále nízké pudy, které jednou za čas vyplavou na povrch. Když jsme ohroženi, když máme strach a nebo jenom tak, když chceme být zlí. Někdy také mívám vztek, ale řeším jej vždy pouze pohybem a potom poslechem nějaké surové muziky.

OLKOTH jsou nová, black death metalová kapela, která byla založena v roce 2017. Po demonahrávce (2019) pánové vydávají nové dlouhohrající album, které vás už při prvním poslechu přikove na zeď. Máte někdy chuť vzít do rokou kladivo a zbourat zeď? Tak si k tomu pusťte novou desku "At the Eye of Chaos" a uvidíte, že vám půjde práce lépe od ruky.  Budete očištěny od vzteku i nenávisti!


Je to nářez, je to tsunami, které nelze zastavit. Přesně takhle na mě nové album působí. Velmi uvěřitelně, inteligentně a zajímavě. Smršť, kalamita, kterou ocení hlavně fanoušci třeba takových NILE, HIDEOUS DIVINITY, DEVANGELIC, VITRIOL, HATE ETERNAL. Ostré riffy, po kterých odpadává maso od kostí, démonický a bestiální vokál, bicí, u kterých vám vyskočí mozek z hlavy. K tomu si připočtěte čitelný, masivní a krutý zvuk (Ronnie Björnström - mixing, mastering) a máte před sebou album, které vás rozseká na malé kousky. Mnohé napoví již obal, který vytvořil vždy skvělý Paolo Girardi. Songy se valí kupředu jako lavina smíchaná z krve, kamení, kostí a strachu. Už vám někdo hodil do obličeje kus syrového masa? Tak přesně takhle OLKOTH působí. Jako vyslanci temnoty, jako jezdci apokalypsy, kteří přijeli, aby se pomstili za všechny hříšníky. Hoď kamenem, kdo jsi bez viny. Nahrávka je propracovaná i po textové stránce. Posluchač dostane komplexní, velmi dobře poslouchatelné album, které smrdí sírou a má v sobě obrovské množství tlaku a síly. Skladby jsou velmi dobře napsány, obsahují velké množství zajímavách momentů. Drive, feeling, temná energie, načerpaná z lidského vzteku. O to tu jde především. Ať se na album podívám z jakékoliv stránky, je zkrátka skvělé. Doporučuji všem, kteří mají rádi kvalitní muziku. Také vás děsí tupý dav, veřejný lynč a zlo v očích? Pusťte si "At the Eye of Chaos" a uvidíte, že váš mozek bude očištěn jako po kyselině. Blast beast, sofistikovaný, brutální, surový death metal! Definice kruté smrti!


Asphyx says:

If you lock yourself in the library for a while and study the history of human violence, you might get sick of our twisted lineage sometime. Brutality has always been with us. We are fascinated by blood, suffering and filth. It's as if somewhere inside us we still have low instincts that surface every once in a while. When we're threatened, when we're scared, or just when we want to be bad. Sometimes I have anger too, but I always solve it by moving and then listening to some raw music.

OLKOTH are a new black death metal band that was formed in 2017. After their demo album (2019), the gentlemen are releasing a new full-length album that will nail you to the wall on the first listen. Do you ever feel like picking up a hammer and knocking down a wall? Then listen to the new album "At the Eye of Chaos" and you'll see that the job will go better from your hand. You'll be cleansed of anger and hatred!


It's a blow, it's a tsunami that cannot be stopped. That's exactly how the new album affects me. Very believable, intelligent and interesting. A whirlwind, a calamity that will be appreciated especially by fans of NILE, HIDEOUS DIVINITY, DEVANGELIC, VITRIOL, HATE ETERNAL. Sharp riffs that make the flesh fall off the bones, demonic and bestial vocals, drums that make your brain jump out of your head. Add to that a clear, massive and cruel sound (Ronnie Björnström - mixing, mastering) and you have an album that will cut you into small pieces. The cover artwork, by the always great Paolo Girardi, suggests a lot. The songs roll forward like an avalanche mixed of blood, stones, bones and fear. Has anyone ever thrown a piece of raw meat in your face? That's exactly how OLKOTH works. Like emissaries of darkness, like horsemen of the apocalypse come to avenge all sinners. Throw a stone, you who are blameless. The recording is also lyrically sophisticated. The listener gets a complex, very listenable album that reeks of brimstone and has a tremendous amount of pressure and power. The songs are very well written and contain a lot of interesting moments. Drive, feeling, dark energy, drawn from human rage. That's what it's all about. Whichever way I look at the album, it's simply great. I recommend it to everyone who likes quality music. Are you scared of the mob, the public lynching and the evil in your eyes? Listen to "At the Eye of Chaos" and you'll see your brain will be cleansed like acid. Blast beast, sophisticated, brutal, raw death metal! The definition of cruel death!


Tracklist:
01. Alhazred 
02. Incendiary Prayer 
03. The Resurrectionist 
04. Thousand Faced Moon 
05. To Eat Of The Lotus 
06. Eidolon In The Flames 
07. Lords Of The Kali Yuga 
08. At The Eye Of Chaos

pondělí 5. června 2023

Recenze/review - CHURCH OF THE DEAD - Beyond Death (2023)


CHURCH OF THE DEAD - Beyond Death
CD 2023, Redefining Darkness Records

for english please scroll down

Někde daleko na severu v lesích, je staré, dávno opuštěné pohřebiště. V pověstech se říká, že se zde pohřbívali prokletí. Lidé, co od devadesátých let minulého století poslouchají prašivý death metal. Jejich rakve jsou popsány okultními symboly a když na hřbitov zavítáte večer, možná uslyšíte i ozvěny ze záhrobí. Vybral jsem si pro návštěvu mlhavý, deštivý den. Pod nohama mi křupaly vzpomínky na pohřby do země. Zastavil jsem se a věděl, že jsem zde správně. Na jednom náhrobku je nápis CHURCH OF THE DEAD.

Pro poslech jejich nové desky musíte mít rádi dlouhé stíny, chlad v duši i ostré riffy. Procházím se v kostnici a říkám si, že bych měl přidat hlasitost. Udělám to a lebky vyskládané na policích začnou pukat tlakem. Drtíme prašivé kosti a vzýváme temné síly. Tahle deska hoří jasným plamenem! A má velmi podmanivou, nebál bych se napsat magickou atmosféru. Finští maniaci hrají od srdce. Upřímně a opravdově. 


Základem je starý death metal z dávno exhumovaných hrobů, přidávány jsou potom d-beat a crustové pasáže. Zároveň ze skladeb doslova dýchá melancholie. Pokud máte rádi první alba ENTOMBED, DISMEMBER, NIHILIST, MÖRBIT VOMIT, tak neváhejte ani chvilku. Hraje se zde hlavně pro vás i pro všechny pohřbené zaživa. Tahle smečka je složena ze samých zkušených muzikantů, kteří se spojili, aby vás svojí hudbou rozsekali na malé kousky. Představte si dávno opuštěné katakomby. Ve starobylých kobkách tu leží kostry padlých kněží. Pod nánosem špíny a pavučin je i spousta vzpomínek, nezbytné nostalgie, které pro poslech podobných nahrávek musíte mít. Novinka šílených Finů ale není jen pro šedivé posluchače, má v sobě totiž pověstné chvění, tlak a sílu. Navíc, já už si do svých uší nepustím to, co mi nechutná. "Beyond Death" jsem si vzal s sebou, když jsem se jednou probudil uprostřed noci. Dívám se do tmy a nechám se vést hudbou. Je jasné, že jsme skončili opět daleko na severu, v černých lesích. Ožívají tu démoni, prvotřídní smrtící kov a nahrubo nasekaná tma. Smrt i Satan by mohli vyprávět. Novinku ocení nejen oni, ale i všichni obdivovatelé nekonečných odstínů černé v hudbě. CHURCH OF THE DEAD nahráli album, které je skvělé po všech stránkách. Má mrazivý, masivní a mocný zničující zvuk (Markus Heinonen - Recording, Mixing, JB van der Wal - Mastering) i monumentální obal (Roberto Toderico - Artwork). Já, jako věčný hrobník, jsem velmi spokojen! Stará, prašivá, temná death metalová kobka byla otevřena! 


Asphyx says:

Somewhere far to the north, in the woods, is an old, long-abandoned burial ground. Legends say that curses were buried here. People who've been listening to dirty death metal since the '90s. Their coffins are inscribed with occult symbols, and if you visit the cemetery in the evening, you might even hear echoes from beyond the grave. I chose a foggy, rainy day to visit. Memories of burials in the ground crunched beneath my feet. I paused and knew I was right here. One headstone reads CHURCH OF THE DEAD.

To listen to their new record you have to like long shadows, coldness in the soul and sharp riffs. I'm walking in the morgue and I'm thinking I should turn up the volume. I do, and the skulls stacked on the shelves begin to crack with pressure. We crush the scabby bones and invoke the dark forces. This slab burns with a bright flame! And it has a very captivating, I wouldn't be afraid to write magical atmosphere. Finnish maniacs play from the heart. Honest and real.


The basis is old death metal from long exhumed graves, then d-beat and crust passages are added. At the same time, the songs literally breathe melancholy. If you like the first albums of ENTOMBED, DISMEMBER, NIHILIST, MÖRBIT VOMIT, don't hesitate a moment. It is played here mainly for you and for all those buried alive. This pack is made up of all experienced musicians who have come together to chop you into little pieces with their music. Imagine a long-abandoned catacomb. In ancient dungeons lie the skeletons of fallen priests. Beneath the layer of dirt and cobwebs there are also a lot of memories, the necessary nostalgia you must have to listen to recordings like this. But the Mad Finns' new release isn't just for grey listeners, for it has the proverbial tingle, pressure and power. Plus, I'm not letting what I don't like into my ears anymore. I took "Beyond Death" with me when I woke up in the middle of the night one day. I stare into the darkness and let the music guide me. It's clear we've ended up far north again, in the black forests. Demons come alive here, with premium lethal metal and coarsely chopped darkness. Death and Satan could tell a tale. Not only will they appreciate the novelty, but also all admirers of endless shades of black in music. CHURCH OF THE DEAD have recorded an album that is great in every way. It has a chilling, massive and mighty devastating sound (Markus Heinonen - Recording, Mixing, JB van der Wal - Mastering) and a monumental cover (Roberto Toderico - Artwork). I, as an eternal grave digger, am very satisfied! The old, dusty, dark death metal dungeon has been opened!


Tracklist:
01. Dawn Of The Wizard 
02. Tombdweller 
03. Ashes Of The World 
04. Chainsaw Gutsfuck (Mayhem Cover) 
05. Whore Of Eden 
06. Christborn 
07. Wormwood 
08. Floating In Blood

band:
Vocals: Jussi
Guitar: Kride
Bass: Antti
Drums: Sepi

Recenze/review - WALHALLA - Release the Beast (2023)


WALHALLA - Release the Beast
CD 2023, Great Dane Records

for english please scroll down

V duši mám už dávno jenom chlad. Vezmu do rukou kladivo a musím jít. Žiji už dlouhé roky pouze ve tmě. Na starém hřbitově, v dávno opuštěných kobkách. Je mi tu dobře, mezi mrtvými i dlouhými stíny. Přivezli další těla. Čeká mě dlouhá a těžká práce. Temnota, chlad a pach rozkladu. Nadechnu se, zvednu kladivo a zapnu novou desku finských WALHALLA. Chvilku si podupávám do rytmu a pak se začnu usmívat. Tohle je přesně druh hudby, která je určena pro staré hrobníky.

Kapela datuje svůj vznik do roku 1996. V jejích středu stojí jediný původní člen Lord Heikkinen (pamětníci jej mohou znát ze smeček jako SOULGRIND a TENEBRAE). Dá se tedy předpokládát, že hudba těchto maniaků bude pokrytá pavučinami a bude odsýpat v rytmech známých z osmdestáeých a devadesátých let minulého století. Pokud máte rádi syrový black thrash metal, neváhejte ani chvilku. Hraje se zde pro vás, i pro všechny prokleté!


"Release the Beast" je opravdu jako úder kladivem do hlavy. Působí zastarale, přesto v sobě má čerstvou krev. Jedovatý vokál, rychlé riffy, zahrané elegantně a s jediným účelem - rozsekat vás na malé kousky. Zničující bicí, stylový obal, jako starý pes si nemám rozhodně na co stěžovat. Naopak, oceňuji prašivý zvuk, feeling a drive. Skladby obsahují velké množství třaskavé směsi. Stylově se pohybujeme v oblasti, ve které působily kapely typu SLAYER, VENOM, NIFELHEIM, AURA NOIR, DESTROYER 666, HELLHAMMER, BULLDOZER, DARKTHRONE, SODOM, DESASTER. Samozřejmě, Finové přidávají velkou porci svých nápadů a invence. Poslouchat WALHALLA je jako se nechat zavřít na několik nocí do márnice. Věřte tomu, že během poslechu a rozmluvy s mrtvými, se vám začne tahle deska také líbit. Stejně jako mě, který se už spoustu let toulá záhrobím a snaží se podporovat podobné prokleté skupiny. Pánové nahráli album, které se opravdu povedlo. Ocejchují si vás, stanete se opravdovými členy podsvětí. Líbí se mi, jakým způsobem jsou skladby napsány. Věřím kapele každý tón, každou notu. Je pro mě potom o hodně příjemnější, brát každou noc do rukou kladivo a drtit staré plesnivé kosti. Hroby jsou otevřeny a víka od rakví pukají. Myslím si, že tahle deska by neměla chybět ve sbírce žádného opravdového fanouška stylu. Vzteklý, zuřivý black thrash metalový útok smečky temných démonů! Budete roztrháni na kusy!


Asphyx says:

I've had nothing but coldness in my soul for a long time. I'm gonna pick up the hammer and I gotta go. I've been living in darkness for years. In an old cemetery, in long-abandoned dungeons. I'm comfortable here, among the dead and the long shadows. They brought more bodies. I have long and hard work ahead of me. Darkness, cold and the smell of decay. I take a breath, pick up the hammer and turn on the new Finnish WALHALLA record. I stomp to the rhythm for a while and then I start to smile. This is exactly the kind of music for old grave diggers.

The band dates back to 1996. At its center is the sole original member, Lord Heikkinen (memorable members may know him from packs like SOULGRIND and TENEBRAE). So it's safe to assume that the music of these maniacs will be covered in cobwebs and pumping out rhythms familiar from the 1980s and 1990s. If you like raw black thrash metal, don't hesitate a moment. It's played here for you, and for all the damned!


"Release the Beast" is really like a hammer blow to the head. It feels dated, yet has fresh blood in it. Poisonous vocals, fast riffs, played elegantly and with one purpose - to cut you into small pieces. Devastating drums, stylish cover art, like an old dog, I definitely have nothing to complain about. On the contrary, I appreciate the dusty sound, feel and drive. The tracks contain a lot of shaky mix. Stylistically we are in the area where bands like SLAYER, VENOM, NIFELHEIM, AURA NOIR, DESTROYER 666, HELLHAMMER, BULLDOZER, DARKTHRONE, SODOM, DESASTER were active. Of course, the Finns add a big portion of their own ideas and inventiveness. Listening to WALHALLA is like being locked in a morgue for a few nights. Believe it, while listening and talking to the dead, you'll start to like this record too. Just like me, who has been wandering the afterlife for many years trying to support similar cursed bands. The gentlemen have recorded an album that is a real success. They brand you, you become a real member of the underworld. I like the way the songs are written. I trust the band with every note, every note. It makes it a lot more enjoyable for me to pick up a hammer every night and smash old moldy bones. The graves are open and the coffin lids are popping. I think this record should not be missing from any true fan of the style's collection. An angry, furious black thrash metal assault by a pack of dark demons! You will be torn to pieces!



Tracklist:
01. Through The Shores Of Acheron
02. Ensemble To The Feast
03. The Bride Of The Profane
04. Peace, Love And Understanding
05. Cabin In The Woods
06. Demons Over Nordland
07. Sinner
08. Walhalla Rising
09. Morningstar Above
10. Punishment Of The Crippled World
11. A Goat For Kirill

neděle 4. června 2023

Recenze/review - SERPENT CORPSE - Blood Sabbath (2023)


SERPENT CORPSE - Blood Sabbath
CD 2023, Temple of Mystery

for english please scroll down

Za ty roky, co se toulám po starých hřbitovech, moc dobře vím, že každý hrob je jiný. Má kolem sebe odlišnou auru, smrdí úplně jinak. Tentokrát jsem daleko na severu. Nečekal bych, že bude hřbitov i zde, hluboko v lesích, ale říká se, že tady byli pohřbíváni prokletí. Při děsivých, krvavých rituálech. Kopnu poprvé do země a uslyším nářek nemrtvých. Něco není v pořádku. Zjistím to hned, jakmile otevřu plesnivou rakev. Leží v ní mrtvola, která drží ve svých shnilých rukou nové album kanadských SERPENT CORPSE.

Dobrá death metalová alba musí smrdět smrtí a "Blood Sabbath" mi ihned proniklo do žil. Najednou jsem byl hluboko pod zemí a stále znovu zažíval krvavé rituály. Tady se hraje pro všechny prokleté, pro zombie a démony. Přidávám postupně hlasitost a užívám si děsivou a mrtvolnou náladu celé desky. Vítejte v Hádově říši!


Kanadští smrťáci věří ve stejné kapely jako já. Jejich muzika je ovlivněna tím, co hrávaly a dodnes hrají smečky typu AUTOPSY, ABSCESS, CIANIDE, BOLT THROWER, ENTOMBED. Garantuji vám, že shnijete zaživa, rozpadnete se v prach a nakonec se vrátíte jako děsivá zrůda. Skladby v sobě mají potřebnou sílu, drive a spoustu černé energie. Zážitek z poslechu je opravdu velmi podobný exhumaci starého hrobu. Pokud máte někdy pocit, že svět je zlý a ošklivý, tak si pusťte tuhle nahrávku a zažijete opravdové inferno. Vidím před sebou dávno opuštěnou kobku. Mumie se sepnutýma rukama na prsou. Divně se usmívají. Dnes je náš večer. Samozřejmostí je prašivý, zdrcující zvuk, skvělý obal (Lucas Korte) i celkové provedení. Fanoušek dostane komplexní dílo velmi vysoké kvality. Nám jde ale hlavně o hudbu a ta je jedním slovem - hrůzostrašná. A to přesně takovým tím uvěřitelným a surovým způsobem, který máme my, staří, metaloví psi tolik rádi. "Blood Sabbath" je jako krvavá mlha nad hřbitovem, jako přízraky z onoho světa, jako morbidní ozvěny ze záhrobí. Beru do ruky kladivo a drtím zmrzlé kosti. Lebky se smějí do ticha a já moc dobře vím, že zde, v temné kostnici, vynikne nahrávka nejlépe. SERPENT CORPSE se toho nebojí, útočí přímo, jako krvelačná smečka prašivých psů. Mě nezbývá nic jiného, než vám album doporučit. Hraje se zde totiž od srdce, s talentem a nadšením pro všechny funerální záležitosti. Hnilobně mokvající death metal ze starých katakomb! Povedená exhumace!


Asphyx says:

Over the years that I have been wandering around old cemeteries, I know very well that every grave is different. It has a different aura about it, smells different. I'm way up north this time. I wouldn't expect there to be a cemetery here, deep in the woods, but they say this is where the cursed were buried. In horrific, bloody rituals. I kick the ground for the first time and hear the cries of the undead. Something's not right. I'll know as soon as I open the moldy coffin. In it lies a corpse holding the new album from Canada's SERPENT CORPSE in its rotten hands.

Good death metal albums must stink of death and "Blood Sabbath" immediately penetrated my veins. Suddenly I was deep underground and reliving the blood rituals all over again. This is where you play for all the damned, for zombies and demons. I turn up the volume gradually and enjoy the eerie and deadpan mood of the whole record. Welcome to the realm of Hades!


Canadian Death Eaters believe in the same bands I do. Their music is influenced by what packs like AUTOPSY, ABSCESS, CIANIDE, BOLT THROWER, ENTOMBED used to play and still do. I guarantee that you will rot alive, crumble into dust and eventually come back as a terrifying monster. The songs have the necessary power, drive and a lot of black energy. The listening experience is really very similar to exhuming an old grave. If you ever feel that the world is evil and ugly, then listen to this record and you will experience a real inferno. I see a long-abandoned dungeon in front of me. A mummy with his hands clasped to his chest. Smiling strangely. Tonight is our night. Of course there's the dusty, crushing sound, the great cover art (Lucas Korte) and the overall performance. The fan gets a comprehensive work of very high quality. But for us, it's all about the music, and it is, in a word, terrifying. And it's exactly in that believable and raw way that we old metal dogs love so much. "Blood Sabbath" is like a bloody fog over a graveyard, like ghosts from the other world, like morbid echoes from beyond the grave. I pick up my hammer and crush the frozen bones. The skulls laugh into the silence and I know very well that here, in the dark ossuary, the recording stands out best. SERPENT CORPSE is not afraid of this, it attacks directly, like a bloodthirsty pack of mangy dogs. I have no choice but to recommend the album to you. For it is played from the heart, with talent and enthusiasm for all things funeral. Rottenly swelling death metal from the old catacombs! A successful exhumation!


tracklist:
"Spell Of The Eternal Serpent"
"Electric Eye"
"Nemesis"
"Let The Rats Feed"
"Land Of Rot And Misfortune"
"Crucifxion Shrine"
"Swallowed Whole By The Abyss"
"Dreams Of Crows"
"Blood Sabbath"


MORE INFO:

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý sedmý - Rozmluvy s bohem


Příběh čtyř stý sedmý - Rozmluvy s bohem

Přijeli jsme včera. Málem jsme nedojeli. Nad Orlíkem se vlak zastavil na snad stoletém mostě. Foukalo a my se dívali do hlubiny. Přiznávám, modlil jsem se. Opatrně, s bohem mám nevyřízené účty. Nikdy jsem nepochopil, jak by mohl nechat tolik zla mezi lidmi, kdyby existoval. Ale možná je to celé jinak. Nepatřím k metalistům, kteří by se v každé druhé větě zaříkávali Satanem. Stejně je to většinou póza. Já si raději zajdu na pivko. To jsem ještě nějaké stihli. Kousek od vlakáče v Táboře. Vůbec jsem netušil, že přijede i babička z Moravy. Stará paní, která měla za manžela generála. On musel a asi chtěl být kovaným komunistou a ona chodila potají do kostela. Pocházela z dvojčat, její otec míval krámek, který mu sebrali. Dvojče bylo řádovou sestrou u katolíků. Toho času jako osobní asistentka arcibiskupa. Když jsem tenhle životní příběh poslouchal, nekomentoval jsem jej. V každé rodině to nějak bylo a soudit lidi, to nemám ve zvyku. Nebyl jsem u toho.

Každý máme své svědomí, řeknu brzy ráno svojí ženě, která se rozčiluje, že tchán vyvolal hádku o černoprdelnících a ožralých generálech. Není mi to příjemné, ale zase na druhou stranu, veškeré hádky zde probíhají o hodně civilizovaněji, než u nás doma. Jdeme s babičkou ven. Vypráví nám, kam chodila jako důstojnická panička, když sem byli převeleni. Stará paní je poměrně razantní, ale asi musela být. Má tři děti, z toho dva kluky dvojčata (proto máme nakonec dvojčata i my, máme to takhle hezky rodově, geneticky). Jdeme navštívit druhou babičku a najednou cítím zvláštní pnutí. Každá přeci jen pochází z jiného prostředí. Dámy jsou slušné, dají kafíčko, vínečko, bábovku, ale také zazní něco o holých prdelích a komouších. Mám pocit, že se přede mnou odehrává historie naší země. Pak jdeme zase ven a musím poslouchat slova o Kristovi. Bohužel, všechno je takové děsně povrchní, naučené, není v tom elegance chytrých lidí. Nediskutuji, jen poslouchám. 

Tedy až do neděle, když nás babička ráno v pět vzbudí, že musíme do kostela. Nejdu, řeknu. Nenechám se nutit. Jenže moje milá má tak smutný pohled, že se nakonec zvednu. Celé mi to připadá absurdní, já když tam vlezu, tak se budou obracet andělíčci prdelkama nahoru. Navíc mám jen metalový triko. Snažím se to babičce vysvětlit, ale prý jsme si před bohem všichni rovni. Což tedy není pravda, protože nejsem křtěný a ke katolíkům mám velké množství výhrad. Ale jdeme. Babička vypráví, jak chodila jako mladá, potajmu, aby děda nevěděl. Měl by pěkný průšvih. Moc neslyší a tak řve, až se lidi ohlížejí. Nějaký starý pán prohlásí něco o bláznivých babkách. Konečně jsme před kostelem. Vlezeme dovnitř a já si sundám kšiltovku. Snažím se být potichu a nerušit. Procházím se kolem utrpení, vše je hodně děsivé, ale ne tolik jako obvykle. Hele, zašeptám své milé, nejsme náhodou ve špatném kostele? Jsme. Tohle jsou kališníci. Ale pomatené bábi to vůbec nevadí. Normálně dělá to co vždycky. Není tu žádná mše, nic takového, tak asi nemá ani šanci něco zjistit.

Máme si sednout do lavic, podá nám modlitební knížky. Dělám, že si čtu, stará paní nemá brýle, tak podle mě nevidí nic. Kolem šepotají samé šedivé hlavy. Raději se odeberu do světa své nekonečné fantazie. Kdyby býval bůh, dopustil by, aby byl můj otec takový? Aby zemřela moje holka? Aby jsem viděl tolik utrpení člověka na vozíčku? Proč, ptám se a jsem spíše vzteklý, mám chuť mu vynadat, seřvat ho, jak si to představuje. Vždyť, kolem je tolik divných zlých a zákeřných lidí. Sobci a samolibí jedovatí dědci, klevetící báby, mladí úspěšní, kteří mají jen ostré lokty a využívají ostatní. Mimochodem, zamyslel jsem se i nad sebou, co když taky nejsem takový dobrák, za jakého se považuju? Co bych dělal v různých špatných situacích? Kdyby mi šlo o život, o mou rodinu. Zasním se a myšlenky mi létají hlavou jako zběsilé. Moje milá mě musí chytit za ruku, prý jsem vypadal, jako bych se opravdu modlil.

Tak abyste věděli, teď už bude všechno dobré. Pomodlila jsem se za vás. Nevím co říct, tak poděkuju. A ona začne mluvit i o svých synech, kteří se tedy moc nepovedli. Každý má několik dětí s různými ženami a nejsou to zrovna vzory slušnosti. Ale teď už je všechno v pořádku. To vám stač málo, nedá mi to a o ozvu se. Ihned jsem seřván, co si to dovoluju a že se rouhám. Snažím se diskutovat, mluvím o morálce, o tom, že k tomu, abych se snažil být dobrým člověkem, nemusím chodit do kostela, stačí když budu dodržovat pravidla a budu zkrátka "jen" dobrý. Dozvím se ale šílené věci. I když bych se sebevíc snažil, stejně půjdu do pekla. Tak to je bůh a celý to vaše náboženství hodně špatný, zašeptám a bohužel mě babička slyší. Dostanu šílenou přednášku o tom, jak neposlouchám starší, jak jsem jen rozjívenej mladej kluk a navíc přidá, že pocházím z rodiny, ve které nikdo nechodí do kostela. Nechápe, jak se mnou vůbec může blondýnka chodit. Raději jsem už zticha, ale není mi ten den dáno mít klid. 

Vše pokračuje obědem, kdy se stanu obětním beránkem. Tchán se mi směje a mrká na mě. Seš pěknej čert mladej, ale tchýně ho okřikuje. Mají křesťanství zadřené hluboko pod kůží. Babička, vyčerpaná z proslovů k nevěřícím, si jde lehnout. Omlouvám se, že jsem se fakt snažil, ale že to nejde. Kupodivu mi nikdo nic nevyčítá. Zajímavé je, že zatím jsem nikdy nepotkal věřícího, se kterým by se dalo normálně diskutovat. Nebo jinak, který by se mě nesnažil neustále přesvědčovat. Říkám, hergot, vždyť je to každého věc, ne? Stejně jako to, jestli máš rád prdelatý holky, hubený nebo třeba kluky. Víceméně je mi to u zadku, jen nechci, aby mi někdo něco vnucoval. Babička se probudí, asi jsme ji rušili. Tchán mluví hodně nahlas. Sedne si naštvaně mezi nás. A pokračuje. To nemáš respekt ani před bohem? A co ta tvoje muzika, to jsou taky satanisti. Ty si svedl moji vnučku na špatnou cestu. Mlčím a nevím, co mám říct. Slova jsou asi zbytečná.

Raději sbalím, rozloučíme se a když podávám ruku babičce, tak jí řeknu, že jsem si myslel, že jedním z nejmarkantnějších znaků křesťanství je to, že odpouští. Nemám si prý brát slovo boží do tý mý nečistý huby. A pokřižuje se. Cítím se hrozně, neudělal jsem nic špatného, jen mi byly některé věci divné. Ve vlaku je zase zima, tak klepeme kosu a diskutujeme. Hele, a ty věříš v boha? Nevím, těžko říct, mám to asi jako ty. Někdy si člověk říká, že je, že existuje. Když vidíš malé dítě, jak se smějí, když jde mladá dívka ulicí, když slyším nějakou dobrou hudbu, tak jeho přítomnost cítím, vnímám jej. Jsou ale situace, kdy si myslím, že neexistuje. Někdy je mi smutno, když vidím zprávy, když slyším někoho, jak chce ubližovat ostatním. To si pak říkám, že někde spí nebo mu je jedno, co se s námi stane a nebo vlastně vůbec neexistuje. Třeba jsme jen opravdu o trošku chytřejší zvířata nebo nás tady nechali mimozemšťani na chov. Kdo ví? 

Myslím si, že tyhle otázky si musí člověk srovnat sám v sobě. Protože bez toho bude tápat celý život v temnotě. Já třeba věřím v rodinu, ve dva partnery, kteří mají děti a tak nějak pokračují v tom, co kdysi vytvořili jejich rodiče. Řekne mi a i když to zní nejdřív hrozně jednoduše a vlastně obyčejně, že je to v tom velký kus pravdy. Ale abyste si nemysleli, nebyli jsme ten den jenom vážní. V Plzni na koleji jsme nechtěli jít spát, tak jsme se napili, kecali s kamarády, co mají co říct a jejich vztah k bohu byl tak nějak podobný jako ten náš. Na základce bylo křesťanství největší zlo, ale to taky není pravda. Pokud budou mít lidé respekt aspoň před bohem a budou se snažit žít podle desatera, tak na tom nevidím nic špatného. Michal potom s cigárem v koutku úst řekne, že jemu nejvíc vyhovuje budhismus. Mluvíme dál a pomalu zjišťujeme, že je tomu tak ve většině náboženství. Když se vezme za špatný konec, tak jenom ovládá lidi, využívá je, ale taky v sobě má spoustu dobrého.

Každý to máme nastavené trošku jinak, ale v jádru stejně. Chceme být normálními kluky a holkami, kteří studují, objevují, snaží se získat vědomosti. Zamyslím se a už jsem hodně opilý a začnu jim všem říkat, že je mám rád, že podle mého je právě tohle ono. Chodíme po světě a jsou věci, které nemůžeme změnit. Těžko zastavíme válku na druhém konci světa, ale můžeme se zvednout, když uvidíme stařenku v tramvaji, můžeme se usmát na prodavačku, můžeme nebýt svině. Kurva jo, kurva jo, skandují všichni a klaní se mi. Budeš náš guru. Tak řeknu, že jo, ale že bych potřeboval mít vlastní stráž, nejlépe blondýnku, černovlásku a zrzečku a že si je vyberu sám. Je to samozřejmě legrace, ale řeknu vám jednu věc. Mezi všemi těmi chytrými a inteligentními nevěřícími mi bylo o hodně lépe, než ráno v kostele. Tam byl chlad a vzduchem se vznášela faleš. Nemůžu si pomoct, ale tak jsem to cítil.

Jdeme spát a moje milá se mě zeptá, jestli jsem to myslel s těmi zrzečkami a černovláskami vážně. Usmívá se, ale je to přeci jen mladá holka. Políbím ji a řeknu že ne, že to až déle, až budu mít svoji vlastní sektu. Plácne mě z legrace po tváři a pak se ztratíme v peřinách. Nejednou vím, že bůh opravdu existuje. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 3. června 2023

Recenze/review - ABOLISH - .​.​..from the Depths (2023)


ABOLISH - .​.​..from the Depths
CD 2023, F.D.A. Records

for english please scroll down

V každé zemi, v každém městě jsou hřbitovy, které byly zakázány pro prokleté. Ti se museli pohřbívat za hřbitovní zdí. Tělo muselo být odděleno od hlavy a kosti rozdrceny na prach. Přesto se stávalo a dodnes se tak děje, že nemrtví ožívají a toulají se ulicemi. Touží po čerstvé krvi a dobrém death metalu. Troufám si tvrdit, že turecké ABOLISH musí mít hodně rádi. Mraky jsou najednou nízko a já poslouchám jejich novou desku ".​.​..from the Depths".

Představte si plesnivou rakev, uloženou hluboko pod zemí. Pokud ji exhumujete, tak budete zažívat velmi podobné pocity, jako při poslechu tohoto alba. Potkáte dlouhé stíny, vaše kosti zachvátí chlad a démoni se budou usmívat. Myslím, že tohle je přesně druh hudby pro všechny prokleté. 


Omlouvám se, ale bývám k ženám za mikrofonem u death metalových kapel poměrně skeptický. Tentokrát ale nemusím, protože vokály obstarala Lucy Ferra z INHUMAN DEPRAVITY. Skvělá práce! Není to ale jenom zpěv, který se povedl. Líbí se mi, jak jsou skladby napsány. Maji v sobě drive a pradávnou sílu. Inspirace byla potom čerpána u smeček jako BOLT THROWER, GRAVE MIASMA, DISMA, CELEBRAL ROT, SEDIMENTUM, FUNEBRARUM. Zkrátka a jednoduše, jedná se přesně o ten druh smrtícího kovu, který vás pohřbí zaživa, rozdrtí na prach a spálí na popel. Pro tenhle styl musíte hrát srdcem a to Turci dělají na výbornou. Jako celek se nahrávka velmi dobře poslouchá, má krutý a masivní zvuk, zajímavý obal. Nebylo podceněno nic a vy, fanoušsci starých prašivých kostí budete určtě spokojeni jako já. Je hrozně příjemné vzít do rukou kladivo, vrátit se znovu do márnice a rozmlátit za zvuků ".​.​..from the Depths" nějaké další lebky. Songy se mi zadřely pod kůži, dostaly se mi hluboko do mozku. Není divu, že jsem se k desce rád a často vracel. V každé zemi, v každém městě jsou hřbitovy, které byly zakázány pro prokleté. Ti se museli pohřbívat za hřbitovní zdí. Tělo muselo být odděleno od hlavy a kosti rozdrceny na prach. Přesto se stávalo a dodnes se tak děje, že nemrtví ožívají a toulají se ulicemi. Už moc dobře vím, že půjdu s nimi. Obličej rozdrásaný do krve, spálená duše. Jsem zde správně. Zahnívající, plesnivý death metal s chladnou temně krvavou jiskrou!


Asphyx says:

In every country, in every city, there are cemeteries that have been forbidden to the damned. They had to be buried behind the cemetery wall. The body had to be separated from the head and the bones crushed to dust. Yet it used to happen, and still does, that the undead come back to life and roam the streets. They crave fresh blood and good death metal. I dare say that they must like Turkish ABOLISH a lot. The clouds are suddenly low and I'm listening to their new album "....from the Depths".

Imagine a moldy coffin, buried deep underground. If you exhume it, you will experience very similar feelings to listening to this album. You'll encounter long shadows, your bones will feel cold and demons will smile. I think this is exactly the kind of music for the damned.


I'm sorry, but I tend to be quite skeptical about women behind the microphone in death metal bands. But this time I don't have to, because Lucy Ferra from INHUMAN DEPRAVITY provided the vocals. Great job! But it's not just the vocals that are good. I like the way the songs are written. They have drive and ancient power. Inspiration was then drawn from packs like BOLT THROWER, GRAVE MIASMA, DISMA, CELEBRAL ROT, SEDIMENTUM, FUNEBRARUM. In short, it is exactly the kind of deadly metal that will bury you alive, crush you to dust and burn you to ashes. For this style you have to play with your heart and the Turks do that perfectly. As a whole the record is very easy to listen to, it has a cruel and massive sound, interesting cover. Nothing has been underestimated and you, fans of the old scabrous bones will definitely be as satisfied as I am. It's awfully nice to pick up a hammer, go back to the morgue again and smash some more skulls to the sounds of "....from the Depths". The songs got under my skin, got deep into my brain. It's no wonder I like to come back to the record often. In every country, in every city, there are cemeteries that have been outlawed for the damned. They had to be buried behind the cemetery wall. The body had to be separated from the head and the bones crushed to dust. Yet it used to happen, and still does, that the undead come back to life and roam the streets. I know very well now that I will go with them. A face torn to blood, a soul burned. I'm right here. Rotting, moldy death metal with a cold, dark, bloody spark!

Tracklist:
01. Pervert Divine Doctrine 
02. Recm In The Ungodly Lands 
03. Ruins Of Empire 
04. Curtain Of Night 
05. Beyond The Forgotten Of The Otherside 
06. Venemous Saints 
07. Forsaken Home Of The Dead

Recenze/review - NATTVERD - I Helvetes Forakt (2023)


NATTVERD - I Helvetes Forakt
CD 2023, Soulseller Records

for english please scroll down

Slunce svítí, přesto cítím ve vnitřnostech chlad. Našlapuji opatrně, vyhýbám se světlu a ukrývám se ve stínu. Jsem prokletý již dlouhé roky. Uléhám k ránu do své rakve a pouštím si už jenom muziku, kterou mám rád. Pravý, norský black metal je pro mě vždy jistotou. Pánové z NATTVERD jej mají v krvi. I letos hrají velmi uvěřitelně, syrově. Přesto, že je poměrně teplo, mám při poslechu pocit, že brzy umrznu. Ztrácím se v temnotách, navštěvuji plesnivé hrobky.

Sem, do starých katakomb, jejich hudba patří. Zde musela být nahrávána. Oceňuji skvělý, tradiční zvuk, tématický obal, ale hlavně spoustu zajímavých nápadů. Umírám a znovu se rodím, nasávám zpuchřelou atmosféru. Tohle je deska pro všechny prokleté! 


Líbí se mi melodické linky. Jsou typické pro všechny severské smečky, ale NATTVERD je uchopili po svém a s vlastní invencí. Pro mě bývá vždy nejdůležitější, abych kapele jejich hudbu věřil. S touhle deskou jsem velmi spokojený. Má v sobě vše potřebné pro záhrobní rituály. Pánové jsou true a ortodoxní, na nic si nehrajou a nic nepředstírají. Hrají poctivě a opravdově. Ne, nejedná se o nic převratného, ale to mi vůbec nevadí. Přijít dnes s něčím novým není vůbec jednoduché a vlastně to ani dost dobře nejde. "I Helvetes Forakt" není ale jenom skvělým řemeslem. Skladby v sobě mají něco navíc, něco magického, zvířecky přitažlivého. Nevím, jestli jste někdy zažili pravý okultní pořad, ale zde máte možnost. Atmosféru celé nahrávky lze popsat jako dlouhý výlet zmzlým lesem. Cílem je staré pohřebiště. Někde v těchto místech je náhrobek s nápisem NATTVERD. Jsou v něm uloženy shnilé ostatky na dlouhé roky vzpomínek na život ve stínu. Přesto, že jsou songy velmi chladné, přesto mě pálí. Nakazily mě postupně, dostaly se do mých žil. Jako kousky ledu, jako hudba, která se vznáší v nekonečných chodbách onoho světa. Je vám doufám jasné, že dlouhodobým poslechem tohoto alba se stanete bledou mrtvolou, která bude nesnášet světlo. A teď už mě prosím nechte, musím si lehnout znovu do své rakve a poslouchat "I Helvetes Forakt". Melodie plné smrti! Tradiční, chladný, temný black metal, který hoří jasným plamenem! 


Asphyx says:

The sun is shining, yet I feel a chill in my gut. I tread carefully, avoiding the light and hiding in the shadows. I've been cursed for years. I lie down in my coffin in the morning and play only the music I like. True Norwegian black metal is always a certainty for me. The gentlemen from NATTVERD have it in their blood. This year they play very believable, raw. Despite the fact that it's quite warm, I have a feeling that I'm going to freeze to death soon. I'm getting lost in the dark, visiting moldy tombs.

This is where their music belongs, in the old catacombs. It must have been recorded here. I appreciate the great, traditional sound, the thematic cover, but most of all the many interesting ideas. I'm dying and being born again, soaking up the musty atmosphere. This is a record for the damned!


I like the melodic lines. They are typical for all Nordic packs, but NATTVERD took them in their own way and with their own inventiveness. For me, the most important thing is always to trust the band's music. I am very happy with this record. It has everything you need for afterlife rituals. The gentlemen are true and orthodox, they don't pretend anything. They play honestly and truly. No, it's nothing groundbreaking, but that doesn't bother me at all. It's not easy to come up with something new nowadays, and in fact, it's not easy enough. But "I Helvetes Forakt" is not just great craft. The songs have something extra in them, something magical, animal-like. I don't know if you've ever experienced a true occult show, but here's your chance. The atmosphere of the whole recording can be described as a long trip through a misty forest. The destination is an old burial ground. Somewhere in these parts is a tombstone with the inscription NATTVERD. It holds the rotten remains of years of memories of life in the shadows. Even though the songs are very cold, they still burn me. They infected me gradually, they got into my veins. Like bits of ice, like music that floats in the endless corridors of the other world. I hope it's clear to you that by listening to this album for a long time you will become a pale corpse that will hate the light. And now please leave me alone, I must lie down in my coffin and listen to "I Helvetes Forakt" again. Melodies full of death! Traditional, cold, dark black metal that burns with a bright flame!



tracklist:
01. Det stormer i Norge
02. Vandring i elver av blod
03. En poesende eim i vinden
04. Oeyne i natten
05. Forbannet vaere
06. Helvete kjenner alt, selv naar attaken har lagt seg
07. En gammel kriger trosser vind og vaer
08. Gudsforlatt
09. Elvedjuvet
10. I moerke skip innover

pátek 2. června 2023

Recenze/review - CONVICTORS - Tartaros (2023)


CONVICTORS - Tartaros
CD 2023, Kernkraftritter Records

for english please scroll down

Už dávno necítím žádnou bolest. Konečně jsem našel klid. Po dlouhých letech vzteku, rebelie a nenávisti. Chytili mě, zavřeli do studené kobky a zkoušeli mi podávat různé léky. Stovky injekcí a stejně jsem se odmítal zařadit. Sám uprostřed davu. Je jiný, odlišný, říkali o mě. Měl jsem v sobě sílu a bojoval jsem za spravedlnost. Svázali mě a provedli lobotomii. Teď už mi je všechno jedno. Jsem jedním z mnoha. Jsou ale chvíle, kdy dokážu stále roztrhnout řetězy.

Někdy nevím, jestli jsou ti šílení za zdí a nebo uvnitř. Poslouchám novou desku vynikajících německých maniaků CONVICTORS a přemýšlím, jak bych utekl. Mám v sobě najednou spoustu energie. Líbí se mi, jak pánové přistupují k hudbě. Opravdově, surově, krutě. Novinka působí jako zběsilý útok! Rozseká vás na tisíc kousků. 

 

CONVICTORS datují svůj vznik do roku 1986. Kapela sice pak na dlouhé roky přerušila činnost, ale taková ta poctivost a touha ničit, které v sobě staré smečky mají, je u nich stále patrná. Důkazem je skvělý, masivní, devastující zvuk i monumentální obal. Po formální stránce byla odvedena perfektní práce. To by ale bylo nejen v dnešní době málo. Ve skladbách je navíc obrovské množství tlaku, mám opravdu chuť vzít do rukou kladivo a jít zbourat nejbližší zeď. Jako celek působí album velmi uvěřitelně, připomíná tsunami, lavinu z kostí, krve a lebek. Němci hrají od srdce a je to hodně znát. Ve své tvorbě odkazují na smečky jako MORBID ANGEL, MONSTROSITY, BRUTALITY, IMMOLATION, CANNIBAL CORPSE, DEICIDE, OBSCENITY. Letos se jim povedlo namíchat smrtelný koktejl způsobem, který mám asi nejraději. Budete po něm umírat v nekonečných křečích. Často se říká, že smrt má mnoho podob a tahle mi nejvíc připomíná chladnou a temnou kobku, do které vás zavřeli, aby vás mučili a předělali k obrazu svému. Nebudeme si nic nalhávat, současný svět stojí na tenké hranici mezi slávou a sebezničením. Není lehké jej pochopit. Čím dál častěji si potřebuji vyčistit mozek od zbytečných informací. "Tartaros" je deskou, která vám propláchne mozek kyselinou. Už dávno necítím žádnou bolest. Konečně jsem našel klid. Svázali mě a provedli lobotomii. Teď už mi je všechno jedno. Jsem jedním z mnoha. Jsou ale chvíle, kdy dokážu stále roztrhnout řetězy. Když poslouchám tuhle nahrávku, pokaždé zemřu a znovu se narodím. Monstrózní, maniakální death metal se zničujícím účinkem! Trepanace lebky! 


Asphyx says:

I haven't felt any pain in a long time. I've finally found peace. After years of anger, rebellion and hatred. They caught me, locked me in a cold dungeon and tried to give me various drugs. Hundreds of injections and still I refused to fit in. Alone in the middle of the crowd. Different, distinct, they said of me. I had strength in me and I fought for justice. They tied me up and performed a lobotomy. Now I don't care anymore. I'm one of many. But there are times when I can still break the chains.

Sometimes I don't know if the madmen are behind the wall or inside. I'm listening to the new album by the excellent German maniacs CONVICTORS and I'm thinking about how I'd escape. I've got a lot of energy in me all of a sudden. I like the way the gentlemen approach music. Real, raw, brutal. The novelty feels like a furious attack! It'll chop you into a thousand pieces.


CONVICTORS dates back to 1986. The band went on hiatus for many years, but that honesty and desire to destroy that the old pack has is still evident in them. The proof is in the great, massive, devastating sound and monumental cover art. Formally, a perfect job has been done. But that wouldn't be enough in this day and age. There is also a huge amount of pressure in the songs, I really feel like picking up a hammer and going to knock down the nearest wall. As a whole, the album feels very believable, reminiscent of a tsunami, an avalanche of bones, blood and skulls. The Germans play from the heart and it shows a lot. In their work they refer to packs like MORBID ANGEL, MONSTROSITY, BRUTALITY, IMMOLATION, CANNIBAL CORPSE, DEICIDE, OBSCENITY. This year they have managed to mix a deadly cocktail in the way that I probably like best. It'll leave you dying in endless spasms. It's often said that death takes many forms, and this one reminds me most of a cold and dark dungeon where they lock you up to torture you and remake you in their image. Let's not kid ourselves, the modern world walks a fine line between glory and self-destruction. It's not easy to understand. More and more, I need to clear my brain of useless information. "Tartaros" is a record that will flush your brain with acid. I haven't felt any pain in a long time. I've finally found peace. They tied me up and performed a lobotomy. I don't care anymore. I'm one of many. But there are times when I can still break the chains. Every time I listen to this record, I die and I'm born again. Monstrous, maniacal death metal with devastating effect! Cranial trepanation!


Recenze/review - CONVICTORS - Atrocious Perdition (2019):


Tracklist:
01. Persitent Torment 
02. Hypocrictical Masquerade 
03. Lobotomy 
04. Civitas Diaboli 
05. Malicoius Rampage 
06. Necrotic Infestation 
07. Ascension 
08. Supermarcy Of Malice

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine