DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 9. července 2023

Recenze/review - PURTENANCE - The Rot Within Us (2023)


PURTENANCE - The Rot Within Us
CD 2023, Xtreem Music

for english please scroll down

Pokud chcete vidět nemrtvé, musíte vstát v hluboké noci a vydat se na dlouhou cestu. Hluboko do lesů, hned kousek od starého pohřebiště. Na okraj děsivých močálů. Smrt má totiž ráda chlad a temnotu. Pokud budete trpěliví a budete poslouchat nahrávky, jako je novinka od legendárních finských tmářů PURTENANCE, spatříte přízraky. Obličeje bez tváře, jedovatý smích. Prokletí se navěky toulají mezi naším a oním světem. A užívají si novou desku "The Rot Within Us".

V krvavé mlze, v plesnivých katakombách nebo v močálech bez konce. Někde v těchto místech musela nová deska vznikat. Je po okraj narvaná mrazivými melodiemi, popraskanými kostmi i morbidními ozvěnami ze záhrobí. Finové jsou zpět a opět mají skvělou formu. Na tyhle staré psy je spolehnutí. 


Jsem dlouholetý fanoušek kapely a vždycky se mi líbila atmosféra jejich desek. Pokaždé mi připadá, že se kolem skladeb vznáší pach smrti. Motivy jsou velmi zajímavé, napínavé, magické a naléhavé. Líbí se mi, že pánové hrají upřímně, od srdce. Jedou si svým směrem, mají vlastní výraz i ksicht. PURTENANCE mě opět rozsekali na malé kousky. Pohřbili mě zaživa. Stal jsem se sám přízrakem a užíval si skvělý zvuk (Jaakko Viitalähde - mastering) i jezdce apokalypsy, který je na obalu (autorem je Chris Moyen). Tady se hraje hudba pro všechny staré maniaky, pro fanoušky dlouhých stínů (a kapel typu ABHORRENCE, BOLT THROWER, DEMIGOD, DEPRAVITY, KRYPTS, SLUGATHOR, PUTREVORE, CORPSESSED, MORDICUS, BLASHPHERIAN, IMMOLATION, INCANTATION) i tradičních pohřbů do země. Oceňuji i určitý melancholický nádech, který je pro tuhle smečku tolik typický. "The Rot Within Us" je přesně tím druhem hudby, která koluje i v mých žilách. Jsem vždy moc rád, když vstoupí dáma s kosou do mých děsivých snů. Podá mi svoji kostnatou ruku a usměje se. Je čas jít. Vydáme se kousek za město a stále dokola posloucháme tuhle nahrávku. Užívám si ji já, Smrt i Satan, který nás přivítá s otevřenou náručí. Pokaždé, když mě štve současný divný svět, zavřu se do své kobky, ulehnu do rakve a poslouchám celou diskografii PURTENANCE. Nové album se mezi ostatními rozhodně neztratí. Naopak, rozdrtilo mě nebývalou silou. Načerpal jsem z něj černou energii. Nemrtví by mohli vyprávět. Už teď se těším, až padne na město tma. Vše je připraveno. Krev mi tuhne v žilách a mozek se vaří ve vlastní šťávě. Temný, chladný smrtící metalový obřad pro všechny prokleté, démony i přízraky! Kult ryzí, prašivé smrti!


Asphyx says:

If you want to see the undead, you have to get up in the dead of night and go on a long journey. Deep into the woods, just outside the old burial ground. On the edge of the eerie swamps. Because death likes the cold and the dark. If you're patient and listen to records like the new one from legendary Finnish darkness makers PURTENANCE, you'll see ghosts. Faceless faces, poisonous laughter. Curses forever wandering between our world and the next. And they're enjoying the new album "The Rot Within Us".

In bloody mists, in moldy catacombs, in swamps without end. Somewhere in these places the new record must have been made. It's packed to the brim with chilling melodies, cracked bones and morbid echoes from beyond the grave. The Finns are back, and they're in great form again. These old dogs can be relied upon.


I'm a long time fan of the band and I've always liked the vibe of their records. I always feel like there's the smell of death wafting around the songs. The themes are very interesting, suspenseful, magical and urgent. I like the fact that the gentlemen play sincerely, from the heart. They go in their own direction, they have their own expression and face. PURTENANCE once again cut me into small pieces. They buried me alive. I became a ghost myself and enjoyed the great sound (Jaakko Viitalähde - mastering) and the apocalypse rider on the cover (by Chris Moyen). Here is music for all the old geeks, for fans of long shadows (and bands like ABHORRENCE, BOLT THROWER, DEMIGOD, DEPRAVITY, KRYPTS, SLUGATHOR, PUTREVORE, CORPSESSED, MORDICUS, BLASHPHERIAN, IMMOLATION, INCANTATION) and traditional burials in the ground. I also appreciate a certain melancholic touch that is so typical for this pack. "The Rot Within Us" is exactly the kind of music that runs through my veins. I'm always so happy when the lady with the scythe enters my scary dreams. She gives me her bony hand and smiles. It's time to go. We head a little ways out of town and listen to this record over and over again. Enjoyed by me, Death and Satan, who welcomes us with open arms. Every time I get annoyed with the weird world of today, I lock myself in my dungeon, lie down in my coffin and listen to the entire PURTENANCE discography. The new album is definitely not lost among the rest. On the contrary, it crushed me with unprecedented force. I got black energy from it. The undead could tell a story. I'm already looking forward to when darkness falls on the city. Everything is ready. My blood is stiff in my veins and my brain is boiling in its own juices. A dark, cold death metal ritual for all the damned, demons and ghosts! The cult of pure, mangy death!




about PURTENANCE on DEADLY STORM ZINE / o PURTENANCE na DEADLY STORM ZINE:







Tracklist:
1. Mournful Echoes
2. Transitory Soul of the Righteous
3. Unseen Sphere of Realities
4. Mystic Sacrifice
5. Solemn Presence of Death
6. An Invisible Master
7. Fate's Fearful Gesture
8. Nekromantik Spiritualism

Line-up:
Juha Rannikko - Guitar
Harri Salo - Drums
Tero Aalto - Guitar
Aabeg Gatamn – Vocals/Bass



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý dvanáctý - Červená knihovna


Příběh čtyř stý dvanáctý - Červená knihovna

Ano, i my strojaři jsme měli češtinu. První pololetí nás učila stará paní, která brala všechno hrozně vážně. Pro mě to byl jeden z nejjednodušších předmětů. Mnozí se báli zápočtu jako čert kříže, protože sice uměli dobře počítat, ale nedali dohromady pořádnou větu. Také měli spoustu chyb a o slohu ani nemluvím. Psával jsem za pár piv práce, vymýšlel si příběhy a dokonce mě to i bavilo. Jenže paní onemocněla a místo ní nastoupila mladá holka po škole. Bylo na ní vidět, že se trošku stydí, ale zároveň považovala svůj předmět za nejdůležitější. Bývalo by mi to nevadilo, ale oproti zkušené kantorce byla namyšlená a neměla její eleganci. A hlavně přístup, protože co si budem, ale pro strojaře není čeština zásadní předmět. Ona si ale myslela něco jiného.

Zároveň a to především, se snažila zavést různé nové způsoby výuky. Rádoby příjemný přístup, kdy jsme si sedli do kruhu a měli jsme jen tak diskutovat, se možná prosadil za několik let, ale my vyrostli s rukama za zády, v přesvědčení, že učitel je bůh a nesmíme mu ani odmlouvat. Brávala si sukně, velmi krátké a kroutila před námi zadkem. Holky z ní nemohly, jaký je to děsně okatý, ale nám to moc nevadilo. I když, mě tyhle prvoplánový předváděčky na ženských nikdy moc nebavily. Plzeň je malé město, ihned jsem samozřejmě informoval svoji holku i ostatní, co studovaly pajdu. Rozhodily sítě a zjistily, že paní učitelka bývala zamlada docela do větru, veselejší v rozkroku, chcete-li. Na chodbách pedagogické fakulty se o ní vyprávěly zkazky, že jsem se i já, který už nějaké to porno v životě viděl, docela červenal.

Občas dělala to, že si někoho nechávala po škole, aby mu jakože vysvětlila látku, kterou nebohý student neuměl. Zajímavé bylo, že ošklivé chlapce nenechávala nikdy. Dnes už by jenom tento prostý fakt asi notně rozčeřil stojaté vody jinak nudné školy strojařů (uvědomme si, že tehdy na této fakultě nestudovalo příliš hezkých lidí). I stalo se i mě, že jsem neuměl vyjmenovat jednu literární školu a její autory. Sice jsem si nejdřív myslel, že ji zvládám perfektně, protože jsem je dokonce všechny i četl, ale na jednoho jsem zapomněl. Omluvou mi budiž to, že jsem pouhým samoukem. To si ale moje nebohá učitelka nemyslela. Seděl jsem jako školáček v lavici a připadalo mi, že bere doplňování mých znalostí jako předehru ke kopulaci. Ne že bych byl nějaký svůdník, už mi taky bylo dvacet a koneckonců jsem měl vážný vztah, ale tohle jsem poznal. Olizování rtů, naklánění s plným výstřihem nade mě, pohupování v bocích, vyřčené dvojsmysly, které jsem marně převáděl v ještě větší legraci. 

Ale pochopila, že u mě jí pšenka nepokvete. Měl jsem sice co dělat, ale přátelé, tehdy se na nějaké sexuální harašení moc nehrálo. Naopak mi připadalo, že některé mé spolužačky svých předností velmi rády zneužívaly. Bývalo legrační, když přišly ke zkoušce a i ty, které byly nahoře bez prsou, měly dekolty napěchované k prasknutí. Ale vraťme se k naší milé učitelce. Řekla mi, že jestli chci lepší známku, ať přijdu do našemu čtenáři již známého divadelního klubu. Ona je totiž ve volných chvílích umělkyní a u mě poznala, že ve mě taky něco je. No, kdyby věděla, co ve mě bylo, asi by se zhroutila nad mojí přízemností. Utíkal jsem totiž na kolej rychlostí chrta, abych vyběhl schody po třech a nedbaje toho, že vedle v pokoji sedí dvě spolubydlící a určitě se učí, jsem vlétl na svoji budoucí ženu tak, že už pak říkala, dost, dost, nech toho. Každopádně, návštěvu kulturního stánku jsem slíbil a musel splnit. Dostal jsem dokonce písemné pozvaní (a taky šťouchanec bradavkou do ucha, který ale vyhodnocuji jako veskrze příjemný).

Jdu tam ze studijních důvodů a těch pár kreditů za češtinu zkrátka potřebuji. Stejně jako filozofii, kterou jsem si napsal, abych dodělal první ročník a posunul zase o rok svůj odchod na vojnu. Tak to teda ne, nebudeš mi zahýbat jako nějaká děvka, řekla mi moje budoucí paní s tím, že půjde se mnou. Nemáš pozvánku a asi bych dvě učitelky nezvládl. Lehce mě pleskla přes tvář. Je tedy pravdou, že v určitém období mého věku byla trojka s dvěma dívkami jedním z mých velkých snů, ale pak když jsem takovou akci jednou viděl naživo, tak jsem si řekl, že to musí být hrozná dřina a raději jsem zůstal v rovině snů a od realizace upustil. Ještě chvilku jsme se plísnili, vymýšleli různé scénáře. Pak jsme šli raději do hospody a potkali několik studentů, které měla paní učitelka na úplně jiné fakultě. Byla totiž fluktuantkou. Nejsem detektiv, ale asi už jsem začínal tušit, proč tomu tak je, milý Watsone.

Nastal den D a moje dívka si o mě asi myslela, že myslím jenom tím, o čem se říká, že muži myslí. Za sebe mohu říci, že možná někteří jednodušší jedinci nedokáží ovládat své pudy, ale my, co už jsme ve vývojové větvi výše, si dokážeme pomoc. A nemyslete si, ony jsou ženský úplně to samý jako my. Nicméně, zažil jsem ještě na pokoji smršť, o které jsem si myslel, že byla radou žen předávanou po generace - musíš starýho unavit, aby neměl roupy. Podotýkám, že mi bylo dvacet a tohle na mě zase takový vliv nemělo, ale bylo to velmi milé. Pohladil jsem ji po tváři a řekl ji, neboj se, jsem jen tvůj. Oblékl jsem se, ze srandy pokřižoval a vyšli jsme vstříc novým dobrodružstvím. A protože mi není prostředí umělců vlastní a několikrát jsem jej už zažil, raději jsem se šel posilnit do nedaleké pivnice. Já ty kecy střízlivej prostě poslouchat nebudu.

Máme velmi dobrou náladu, když vlezeme dovnitř. Aááá to si ty, běží ke mě nadšeně, ale pak se zarazí, protože vedle mě uvidí blondýnku. Podívá se na ní jako na sokyni, což je celé úplná blbost. Sevřu své holce ruku a zašeptám do její krásně vyčesané šíje, aby se nebála, že jsem jen její, ať se děje cokoliv. Pije se absint a zase přednášejí básně. Ty mě nebaví, pak nastoupí povídkáři, což je lepší, ale už jsem takovej nějakej vláčnej, že se občas směju. Ale máme tu naši hvězdu. Podívá se na mě jako kdyby mě chtěla sníst. Jako chápu, býval jsem vcelku pohledný chlapec, ale zase zůstaňme při zemi. Jen pro určitou skupinu žen. Určitě nejsem a nikdy jsem nebýval hezounek z plakátů. Ta na tebe kouká, jak kdyby tě chtěla hned teď a tady ojet, sykne mi moje milá do ucha. Neboj se, já jí nedám, jsem čestný muž a šlechtic. Ale to jsem já. Kolem pódia se shromáždí několik mužů. Tedy ti, co nejsou teplí. Nejdřív si říkám proč, ale pak mi to dojde. Naše dáma nemá kalhotky a sukně se jí pootvírá. Achjo, jak jednoduché, povzdychnu si i já, který bych měl jinak stát na stejné straně barikády s nadrženci.

Nechápu, kde se bere její úspěch. Asi fakt jen ty prsa a pysky, jinak si to nedovedu vysvětlit. Její texty jsou totiž fakt jen obyčejná, průměrná červená knihovna. "Jeho zpocené svalnaté paže byly po stranách od písku, vystoupil z vln a ovinul je kolem jejího útlého pasu. Zvlhla (asi oči, jsem si říkal) a padla mu do náručí. Vzal si ji svým velkým pyjem. Jako býk, jako šelma (a já pošeptal své milé, jako prase). Trvalo to nekonečně dlouho a ona se svíjela v rozkoši (pak přehodila nohu jako v Základním instinktu a klubem se ozvalo ááách). A pak už byla jenom tma, hvězdy a on samozřejmě mohl ihned znovu a ona taky a oba si dělali dobře na písku, což je hrozná kravina, protože jsme to s blondýnkou chtěli zkusit, ale děsně to dře a taky, byla ještě zima. Ale budiž, nechme autorku, aby si užila obrovský potlesk, obdivné pohledy a výkřiky, jaké to bylo tajnosnubné a epesní.

My se tlemili jako blázni, moje dívka předváděla u stolu parodie na paní učitelku a já jí musel krotit, protože mohla jít okolo a já bych pak nedostal zápočet a musel bych na vojnu, což by bylo do Opavy a ona by na mě musela čekat. Došlo i na to, že se přišla optat, jak se mi to líbilo. Chytla mě za ruku, přivinula se, jako kdybychom se znali a podívala se na mě jako hárající fena. Jen jsem šlehl pohledem na svoji holku a přenesl pomocí telepatie směs myšlenek o tom, aby chvilku celou trapnou situaci vydržela. Pochopila mě. Myslel jsem si, že trošku koketce zalichotím a bude vše v kapse, ale opak byl pravdou. Na rovinu mi řekla, že jdou s pár přáteli do nějakého jiného klubu, kde to hrozně žije a že tam máme jít s nimi. Začal jsem něco blekotat o tom, že je mi blbě, ale byla neodbytná. V tu chvíli jsem pochopil, proč je sama a proč s ní nikdo nevydrží. Tvářila se jako kudlanka a já měl strach, že mě sní. Musel jsem své ženě slíbit, že ořežu u nich na zahradě u babičky dva stromy. Jinak se mnou nepůjde. Vše bylo samozřejmě ve srandě, ale šli jsme. Prostě asi z mladické nerozvážnosti. Dnes už to mají mladí lehčí, mohou se ozvat, já si to tenkrát nedovolil. 

Byl to spíš takový obývák v jednom starém domě. Byli tam lidé s talířky, kteří se pořád afektovaně smáli, říkali slova, kterým jsem moc nerozuměl (tedy rozuměl, ale oni je dávali k sobě tak, že to byly úplný kraviny, asi chtěli být zajímaví). Pilo se nějaký víno odněkud, který mi přišlo kyselý a manželce hnusný. Vlezl jsem drze do lednice za barem a ukořistil několik piv. Jsi můj zachránce, přivítala mě blondýnka. Seděli jsme na takových těch vysokých stoličkách, na kterých se nedá sedět a slouží jen k tomu, aby vynikly dlouhé nohy modelek. Moje milá se bála jít i sama na záchod, protože v různých pokojích se to různě párovalo a to v různých počtech. Chceme už vypadnout, ale ve dveřích se zjeví paní učitelka. Ihned jde ke mě a snaží se mě políbit. Odtáhnu se. Ale no ták, dáme trojku ne? Ta tvoje holka je moc hezká. Já když nevím, co mám dělat, tak se většinou začnu děsně smát. Asi nějakej pud sebezáchovy nebo co. 

Začal jsem na ní mluvit její jazykem: "Moje zpocené paže jsou ochablé a můj velký úd uvadá. Rád bych vás ovinul, kolem útlého pasu s chtivým klínem a odnesl vás do chrámu rozkoše, ale jsem zde s dívkou svého srdce, nemohu, opravdu nemohu, omlouvám se." Chvíli se na mě dívala a já zadržoval smích. Moje holka se smála na celé kolo a zvedla se a dala mi pusu. Aby bylo vidět, ke komu patřím. Nejdřív jsem si myslel, že mě seřve nebo donutí někde na matračce k nejhoršímu, ale ona se rozplakala a začala dokola opakovat: "Bože, jaká to láska, bože můj, to je nádhera, pojďte se na ně podívat" A jako na povel začali lézt z pokojů umělci a dívat se na nás, jako na nějakej zvláštní druh v zoo. Nevěděl jsem, co mám dělat a tak jsem se zase usmíval jako momentálně omezenej. Nějakej malej chlápek, s pupkem a hodně mladou zrzečkou po boku, začal tleskat. Chytl jsem v pudu sebezáchovy ženu za ruku a jali jsme se utíkat. Když jsme se konečně zastavili v parku před domem, rozřehtali jsme se tak, že jsme začali válet na zemi. Co to bylo, to jako vážně?

Znal jsem vedle jednu hospodu, co měla skoro nonstop, zalezli jsme dovnitř a domů šli až ráno. "Hele, já měl strach, že nás tam normálně ošukaj, blázni." Vůbec jsme nechápali, na co si to pánové a dámy hráli, vůbec nám nedocházelo, o co vlastně šlo. Jestli jako fakt o nějaký umění nebo to byly jen zadržovaný pudy. Těžko říct, nepřišli jsme na to. Vím jen jediné. K ránu jsme si dali deset deka bramborovýho a dva rohlíky a šli na kutě. Za několik dní jsem byl před češtinou poněkud neklidný. Ale vše bylo v pořádku. Dostával jsem už jen samé jedničky, ani se nemusel nijak snažit. Jen paní učitelka měla takový smutný pohled. To se ale dalo vydržet, protože jsem již nemusel být nikdy po škole. Pamatuji si, že si pak po mnoha letech vzala nějakého svého švarného žáka a když ji potkám teď, tak vypadá jako takový ten typ herečky, které neumí zestárnout. Šála kolem krku, na kterém nejdou zakrýt vrásky a obličej plný plastik. A v rukou vždy knihu - z romantické červené knihovny.


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 8. července 2023

Recenze/review - SCENT OF DEATH - Into Everlasting Hate (2023)


SCENT OF DEATH - Into Everlasting Hate
CD 2023, Base Record Production

for english please scroll down

Všichni obdivovali jak se směje. Vždy s dobrou náladou. Měl hezkou tvář a byl velmi úspěšný. Nikdo netušil, že má doma sklep, ve kterém ukrývá děsivé tajemství. Amulety vyřezané z kostí, bolest a utrpení. V noci se stával lovcem. Temnota duše, rád se díval obětem do tváře, když umíraly. Všichni byli šokováni. Sériový vrah, kterého měli všichni rádi. Lidé milují, když k nim stéká z obrazovky krev. Trest smrti byl dávno zrušen, pozůstalí si myslí něco jiného. 

Na tenhle příběh jsem si vzpomněl, když jsem poslouchal novou desku španělských death metalistů SCENT OF DEATH. S těmi jsem kdysi dávno dělal rozhovor a dodnes patří k mým velmi oblíbeným kapelám. Hrají technicky, brutálně a zároveň si zachovávají pradávnou surovost. Poslouchat novinku "Into Everlasting Hate" je jako probírat myšlenky šíleného zločince. 


Kapela se vrátila po dlouhých jedenácti letech. Přesto mi připadá, jako by to bylo včera, když jsem poslouchal jejich vynikající předchozí nahrávku "Of Martyrs's Agony and Hate" (2012). Ta byla velmi častým hostem v mém přehrávači. Letos jsem stejně nadšený. Skladby jsou perfektně propracované, mají v sobě drive a sílu. Připomínají k dokonalosti vybroušený drahokam. Surově tvrdé, ostré riffy, divoké vyhrávky, zničující bicí a vokál bestie. Pokud máte rádi kapely jako SUFFOCATION, CHAOS INCEPTION, NILE, HOUR OF PENANCE, BEYOND MORTAL DREAMS, BEHEADED, určitě se vám bude líbit i nové album "Into Everlasting Hate". Připadám si jako zavřený v chladné kobce. Mým kolegou je právě sériový vrah. Vypráví mi, pomalu se mi dostává do hlavy. Předčítá mi dopisy svých ctitelek. Cítím bolest obětí. Úplně stejně na mě působí i tahle deska. Je velmi uvěřitelná, má zvuk připomínající tsunami (José F. Tercero - Mixing, Mastering). Líbí se mi i majestátní a ďábelský obal (Adi Christianize). Kývám se do rytmu, užívám si pestrou morbidní náladu celé nahrávky. Španělé letos nahráli album, které žhne a pálí. Je děsivým odkazem zvrácených lidských myšlenek. Působí velmi těžce, temně, nehumánně. Zároveň ale žhne a pálí, má v sobě těžko definovatelný neklid, drive a sílu, které vás doslova zničí. Vy budete prokletou obětí, zavřenou hluboko pod zemí. Jsem v šoku a nadšený, ostatně jako vždy, když se setkám s hudbou těchto maniaků. Nelze jinak, než chválit a doporučovat! Temnota, brutalita, smrt! Absolutně zničující a bestiální technický death metalový zásek!


Asphyx says:

They all admired the way he laughed. Always in a good mood. He had a pretty face and was very successful. No one knew he had a cellar at home where he kept a terrible secret. Amulets carved from bones, pain and suffering. At night, he became a hunter. The darkness of the soul, he liked to look into his victims' faces as they died. Everyone was shocked. The serial killer they all loved. People love to see blood dripping off the screen. The death penalty was abolished a long time ago, the survivors think otherwise.

I was reminded of this story when I was listening to the new album by Spanish death metallers SCENT OF DEATH. I interviewed them a long time ago and they are still one of my very favourite bands. They play technically, brutally and at the same time they keep their ancient rawness. Listening to their new album "Into Everlasting Hate" is like discussing the thoughts of a crazed criminal.


The band returned after eleven long years. Still, it feels like yesterday when I listened to their excellent previous release "Of Martyrs's Agony and Hate" (2012). That one was a very frequent guest in my player. This year I'm just as excited. The songs are perfectly polished, they have drive and power. They resemble a gem cut to perfection. Raw hard, sharp riffs, ferocious breakdowns, devastating drums and beast vocals. If you like bands like SUFFOCATION, CHAOS INCEPTION, NILE, HOUR OF PENANCE, BEYOND MORTAL DREAMS, BEHEADED, you will definitely enjoy the new album "Into Everlasting Hate". I feel like I'm locked in a cold dungeon. My colleague is a serial killer. He's talking to me, slowly getting into my head. He reads me letters from his female admirers. I feel the pain of the victims. This record has the same effect on me. It is very believable, it has a sound reminiscent of a tsunami (José F. Tercero - Mixing, Mastering). I also like the majestic and devilish cover (Adi Christianize). I sway to the rhythm, enjoying the colorful morbid mood of the whole record. The Spaniards have recorded an album this year that glows and burns. It is a terrifying legacy of twisted human thoughts. It's very heavy, dark, inhuman. But at the same time it burns and burns, it has a hard to define restlessness, drive and power that literally destroys you. You will be a cursed victim, locked deep underground. I am shocked and delighted, as I always am when I encounter the music of these maniacs. I can't help but praise and recommend them! Darkness, brutality, death! Absolutely devastating and bestial technical death metal smash!


Tracklist:
01. Sooner Or Later 
02. The Choice Of The Strong 
03. The Mute Idol 
04. Romans 
05. Solve Et Coagula 
06. Tortured Mind 
07. Among Them 
08. Indoctrinated 
09. Even The Angels Fall

band:
Jorge F. Taboada (Lead guitar)
Luis C. González (Bass)
Sergio M. Afonso (Voice)
Bernardo E. Tesouro (Guitar)
Rolando Barros (Drums)


Recenze/review - VILE RITUAL - Caverns of Occultic Hatred (2023)


VILE RITUAL - Caverns of Occultic Hatred
CD 2023, Sentient Ruin Laboratories

for english please scroll down

Jeho tělo leželo na ulici několik dní. Nikomu nechyběl, nikdo jej nehledal. Tkáně se začaly pomalu rozkládat. Přesto bylo v jeho bledé tváři něco divného. Chodil stejnou cestou již několik let. A každý den se lekal stínů. Jenže tentorkát to bylo jiné. Noční můra, o které se mu již nějakou dobu zdálo, vystoupila z temnoty a stáhla ho do hlubin. Ale nebojte se, nebude to dlouho trvat a znovu vstane. Nemrtvý, krvelačný. A bude k tomu mít pouze dva důvody - pomstu a poslech debutové nahrávky amerických VILE RITUAL.

Pod touhle kapelou je podepsán jediný člověk - Liam McMahon. Ten si vzal na starosti všechny nástroje i vokály. Výsledkem je velmi uvěřitelné, shnilé black death metalové album, na kterém najdete spoustu děsivých morbidních nálad. Poslouchám pozorně a pokaždé, když to udělám, tak jsem znovu na ulici a dívám se na mrtvé, zohavené tělo. 


Nutno rovnou napsat, že se jedná o záležitost z hlubokého podzemí. Hudba je zde ovlivněna kolegy INCANTATION, THE CHASM, TIMEGHOUL, DEMILICH, GRAVE MIASMA. Mám pocit, že jsem svázaný ve studené kobce. Ležím na zemi a dívám se do očí hladových krys. Jím jenom zkažené maso. Ano, přesně takové nálady lze zaslechnout i na "Caverns of Occultic Hatred". Připadám si jako na nějakém zvráceném rituálu. Vše je dávno připraveno, jenom mě stále nedochází, že já jsem tou obětí. Skladby jsou surové, v některých případech složité a komplikované. Stále si ale zachovávají drive a sílu. Zadírají se mi postupně pod kůži. Jsou jako jedovatý had, který vás hypnotizuje před tím, než vám do žil pronikne smrt a prvotřídní, zničující černý smrtící kov. Pokud se jako já pohybujete ve tmě dlouhé roky, moc dobře víte, že hudba v sobě musí mít pnutí, těžko popsatelný feeling. Musíte opravdu cítit ostří nože na krku. Znovu se mi objevila stigmata. Oceňuji zvuk, jasný a zřetelný rukopis a hlavně spoustu mokvajících nápadů. Myslím si, že si na má slova vzpomenete, až půjdete brzy ráno do práce. Se sluchátky na uších se zastavíte, ohlédnete se za sebe a tam bude stát postava v kápi. Už je čas, musíte jít. Troufám si tvrdit, že se tenhle debut opravdu povedl. Bude vaším velmi dobrým průvodcem na onom světě. Moje tělo leželo na ulici již několik dní. Nikomu jsem nechyběl, nikdo mě nehledal. Moje tkáně se začaly pomalu rozkládat. Přesto bylo v mé bledé tváři něco divného. Myslím, že jsem zde správně. Black death metal nasáklý chladnou zkaženou krví! Nahrubo nasekaná tma!


Asphyx says:

His body lay in the street for several days. Nobody missed him, nobody was looking for him. The tissues began to slowly decompose. Yet there was something strange in his pale face. He had been walking the same path for years. And every day he was afraid of the shadows. Only this time it was different. The nightmare he'd been dreaming about for some time had risen out of the darkness and pulled him down into the depths. But don't worry, it wouldn't be long before he would rise again. Undead, bloodthirsty. And he'll only have two reasons to do it - revenge and listening to the debut record of American VILE RITUAL.

This band is signed by one man - Liam McMahon. He took charge of all the instruments and vocals. The result is a very believable, rotten black death metal album that features a lot of eerie morbid moods. I listen intently and every time I do, I'm back on the street looking at a dead, mutilated body.


It must be written straight away that this is a matter from deep underground. The music here is influenced by fellow INCANTATION, THE CHASM, TIMEGHOUL, DEMILICH, GRAVE MIASMA. I feel like I'm tied up in a cold dungeon. I'm lying on the floor looking into the eyes of hungry rats. All I eat is rotten meat. Yes, that's exactly the mood you can hear on "Caverns of Occultic Hatred". I feel like I'm in some kind of twisted ritual. It's all set up, I just don't realize I'm the victim. The songs are raw, in some cases complex and complicated. But they still retain drive and power. They get under my skin gradually. They're like a poisonous snake hypnotizing you before death enters your veins and the prime, devastating black death metal. If, like me, you've been in the dark for years, you know full well that the music must have a tension, a hard-to-describe feeling to it. You really have to feel the knife edge on your neck. The stigmata have reappeared. I appreciate the sound, the clear and distinct handwriting, and especially the many mind boggling ideas. I think you'll remember my words when you go to work early in the morning. With headphones on, you'll stop, look behind you, and there will be a hooded figure standing there. It's time to go. I dare to say that this debut was a real success. It will be your very good guide to the beyond. My body has been lying in the street for days. Nobody missed me, nobody was looking for me. My tissues began to slowly decompose. Yet there was something strange in my pale face. I think I'm right here. Black death metal soaked in cold, corrupted blood! Coarsely chopped darkness!


Tracklist:
01. Formless 
02. Aimless 
03. Gyromancy 
04. Chapel 
05. Manifestation 
06. Black Chrism 
07. Living Hell 08. Void

band:
Liam McMahon - everything



pátek 7. července 2023

Recenze/review - GUTSLIT - Carnal (2023)


GUTSLIT - Carnal
CD 2023, vlastní vydání

for english please scroll down

Otřel nůž od krve a usmál se. Maso je připraveno. Na starých, dávno zakázaných jatkách se někdy dějí podivné věci. Do zdí je otištěna bolest obětí. Někdy je možno slyšet i jejich nářek. Zaschlá krev, na hácích visí další těla. Zvrácený patolog vyráží na lov každou noc. V opuštěných uličkách se stává predátorem. Hromadný hrob hned vedle jatek je toho jasným důkazem. Ne, tohle není žádný béčkový horor, ale krutá realita, které je velmi podobná atmosféře, kterou můžete potkat i na novém albu indických GUTSLIT.

Fanouškem kapely jsem se stal v roce 2017, když jsem je viděl v Praze na koncertě. Byl to tenkrát neskutečný nářez a z pódia ke mě proudilo velké množství temné a syrové energie. Měl jsem pocit, že jsem zavřený několik metrů pod zemí. Kapele se povedlo dostat na novou nahrávku "Carnal" úplně stejnou atmosféru. Tahle deska vás vyvrhne zaživa!

 

Indové se drží toho, co umí nejlépe. Klasického, tradičního brutálního death metalu ve stylu třeba takových DYING FETUS, MISERY INDEX, NASUM, TERRORIZER, PATHOLOGY, ABORTED, CATTLE DECAPITATION, SUFFOCATION. V jejich podání se potom jedná o tlakovou vlnu, o šílené tsunami, které vás doslova smete. Songy jsou napsány s divokým nadšením, v mnoha momentech mi pánové připomínají rozzuřené krvelačné šelmy. Povedl se zvuk (Mark Lewis - Mixing, Mastering, Prateek Rajagopal - Producer), který je masivní, hutný, zničující a zároveň čitelný. S chutí se dívám i na obal, který mi nejvíc připomíná děsivou příšeru ze zlých nočních můr. Autorem je Kidsquidy. Po formální stránce je tedy vše v absolutním pořádku. Pro mě je ale vždy nejvíc důležitý celkový dojem. A při poslechu téhle desky mám hroznou chuť vzít do rukou nůž a jít naporcovat syrové maso. Songy se mi zadřely postupně pod kůži a v mých představách a fantaziích se odehrávaly jen samé hororové snímky. GUTSLIT dokáží navodit velkou spoustu nihilistických nálad. Jsou krutí, nekompromisní, přesto jsou jejich melodie zapamatovatelné, jasné a zřetelné. Navíc mě opravdu baví "Carnal" poslouchat a rád se k albu vracím. Jeho mocná síla nejlépe vynikne na starých, dávno opuštěných jatkách, na chladných pitevnách nebo na patologii. Hnisavý, krutý a zničující brutální death metal, který vám vyrve všechny vnitřnosti z těla! Pitva se povedla, pacient zemřel!


Asphyx says:

He wiped the blood off the knife and smiled. The meat is ready. Strange things sometimes happen in old, long-banned slaughterhouses. The pain of the victims is imprinted on the walls. Sometimes their cries can be heard. Dried blood, more bodies hanging on hooks. A twisted pathologist goes hunting every night. In the deserted alleys, he becomes a predator. The mass grave next to the slaughterhouse is clear evidence of this. No, this is not a B-horror movie, but a harsh reality that is very similar to the atmosphere you can find on the new album of Indian GUTSLIT.

I became a fan of the band in 2017 when I saw them in concert in Prague. It was an unreal blast back then and there was a lot of dark and raw energy flowing towards me from the stage. I felt like I was locked several meters underground. The band managed to get the same atmosphere on the new record "Carnal". This record will eviscerate you alive!


Indians stick to what they do best. Classic, traditional brutal death metal in the style of such bands as DYING FETUS, MISERY INDEX, NASUM, TERRORIZER, PATHOLOGY, ABORTED, CATTLE DECAPITATION, SUFFOCATION. In their performance it is a pressure wave, a crazy tsunami that literally sweeps you away. The songs are written with wild enthusiasm, in many moments the gentlemen remind me of enraged bloodthirsty beasts. The sound (Mark Lewis - Mixing, Mastering, Prateek Rajagopal - Producer) is massive, dense, devastating and clear at the same time. I'm also looking with relish at the cover art, which reminds me most of a terrifying monster from a bad nightmare. The author is Kidsquidy. Formally, everything is absolutely fine. But the overall impression is always the most important thing for me. And listening to this record makes me want to pick up a knife and go cut up raw meat. The songs gradually got under my skin and in my imagination and fantasies there were only horror images. GUTSLIT can evoke a great deal of nihilistic moods. They are cruel, uncompromising, yet their melodies are memorable, clear and distinct. Plus, I really enjoy listening to "Carnal" and love coming back to the album. Its mighty power is best displayed in old, long-abandoned slaughterhouses, cold autopsy rooms or pathology. Festering, cruel and devastating brutal death metal that will rip all the guts out of your body! The autopsy was successful, the patient died!



about GUTSLIT on DEADLY STORM ZINE:






Track Listing:
1. Son of Sam
3. Bind Torture Kill (feat. Julien Truchan of Benighted)
5. Insidious
6. Body Snatcher
7. Altar of Putridity
8. Primeval


For More Info:

Recenze/review - CREEPING DEATH - Boundless Domain (2023)


CREEPING DEATH - Boundless Domain
CD 2023, MNRK Heavy

for english please scroll down

Není to vůbec špatný nápad. Koncert ve staré pitevně, kde stále ještě leží několik mrtvých těl. Pach smrti a rozkládajících se tkání. Maso, odpadávající od kostí. Krve by se ve mě nedořezal. Mrazí mě v zádech, když vstupuji dovnitř. Vystupuje zde jediná kapela - američtí CREEPING DEATH, kteří hrají starý smrtící kov kombinovaný se špinavým hard core. Stačí několik prvních tónů z jejich nové desky a zombie tančí mezi námi. Co na tom, že nám sežerou naše mozky. Hlavní je, že je pořádná pařba.

Ano, tahle smečka patří do zaplivaných, smradlavých pajzlů. Hluboko pod zem, kde je chlad a absolutní tma. Opět se jedná o zničující, spalující nářez bez kompromisů. Jejich nové album připomíná drtičku kostí. Jako bych spadl do obrovského mlýnu na maso. "Boundless Domain" jsem poslouchal zásadně v noci a s nožem v ruce. Cítil jsem totiž, že si pro mě brzy příjdou démoni. 


Zazní zde odkazy na staré švédské klasiky, na zakladatele žánru, ale i masivní ozvěny z amerického hard core podzemí, případně thrashové záseky. Jako celek je nová deska "Boundless Domain" v podstatě dokonalým dílem. Zárukou je masivní, mocný zvuk (Adam Dutkiewicz - Producer, Recording, Mixing, Brad Boatright - Mastering). Oceňuji i parádní obal (autorem je Tanner Caruthers), který krásně doplňuje muziku. Novinka na mě působí velmi brutálně, přesto melodicky. Všemi skladbami se potom vznáší, jako nějaký zlý stín, takový ten těžko popsatelný a přesto notoricky známý feeling, jiskra, chcete-li. Američané se s ničím moc nepářou, jdou rovnou na věc. A dělají to velmi odhodlaně, poctivě a uvěřitelně. Potěšilo i hostování mistra George "Corpsegrinder" Fishera, který si zazpíval v jedné skladbě. Nahrávku jsem musel poslouchat vždy v kuse, protože potom nejvíc vynikne její síla. Jako celek má na mě vyloženě devastující účinek. Každou noc se probouzím kolem půlnoci a sestupuji po schodech dolů, do pitevny. Všichni jsou již připraveni. Stačí zapnout play. Bývá to pokaždé divoký, vzteklý koncert, u kterého není nouzi o adrenalin. V riffech cítím sílu a nenávist. U bicích mi praskají ušní bubínky a chorobný vokál mi vždy dokáže vyrvat vnitřnosti z těla. "Boundless Domain" lze doporučit všem, kteří mají rádi hudbu ohlodanou až do morku. Není to vůbec špatný nápad. Koncert ve staré pitevně, kde stále ještě leží několik mrtvých těl. Pach smrti a rozkládajících se tkání. Maso, odpadávající od kostí. Morbidní kolekce zničujícího death metalu, u kterého vám popraskají všechny kosti v těle!


Asphyx says:

It's not a bad idea at all. A concert in an old autopsy room where several dead bodies still lie. The smell of death and decomposing tissue. Flesh falling off the bones. I couldn't finish the blood in me. I shudder as I step inside. There is only one band performing - American CREEPING DEATH, playing old death metal combined with dirty hard core. Just the first few notes of their new album and zombies dance among us. So what if they eat our brains. The point is, it's a hell of a party.

Yes, this pack belongs in a filthy, stinking shithole. Deep underground, where it's cold and absolutely dark. Once again, it's a devastating, scorching, no-compromise blast. Their new album is like a bone crusher. It's like falling into a giant meat grinder. I listened to "Boundless Domain" mainly at night and with a knife in my hand. I felt the demons were coming for me soon.


There will be references to old Swedish classics, to the founders of the genre, but also massive echoes from the American hard core underground, or thrash interludes. As a whole, the new album "Boundless Domain" is basically a perfect piece of work. The guarantee is a massive, powerful sound (Adam Dutkiewicz - Producer, Recording, Mixing, Brad Boatright - Mastering). I also appreciate the awesome cover art (by Tanner Caruthers), which complements the music beautifully. The novelty has a very brutal, yet melodic effect on me. There is a kind of evil shadow floating through all the tracks, a hard to describe yet notorious feeling, a spark if you will. The Americans don't argue with anything too much, they get straight to the point. And they do it very determinedly, honestly and believably. The guest appearance of master George "Corpsegrinder" Fisher, who sang on one track, was also a pleasure. I always had to listen to the recording in one take, because that's when its power shines through the most. As a whole it has a downright devastating effect on me. Every night I wake up around midnight and go downstairs to the autopsy room. Everyone is ready. Just turn on the play. It's always a wild, angry concert with no shortage of adrenaline. I can feel the power and the hate in the riffs. My eardrums burst on the drums and the sick vocals always manage to rip my guts out. "Boundless Domain" can be recommended to anyone who likes their music gnawed to the core. It's not a bad idea at all. A concert in an old autopsy room where several dead bodies still lie. The smell of death and decomposing tissues. Flesh falling off the bones. A morbid collection of devastating death metal that will make every bone in your body crack!



Recenze/review - CREEPING DEATH - Specter of War (2018):


Tracklist:
01. Boundless Domain 
02. Intestinal Wrap 
03. Vitrified Earth 
04. The Parthian Shot 
05. Creators Turned Into Prey 
06. Cursed 
07. Remnants Of The Old Gods 
08. Looming 
09. The Common Breed 
10. The Edge Of Existence

band:
Vox: Ross
Guitar: Trey
Guitar: AJ
Bass: Rico
Drums: Lincoln



KNIŽNÍ TIPY - Krátké životy - Neil Gaiman (1994)


Krátké životy - Neil Gaiman
1994 (2009), Crew

Já a fantasy, to nejde moc dohromady. Málokdy se k tomuhle stylu uchýlím. Jenže mi bylo dvacet a můj mozek připomínal houbu. Holky od vedle na koleji měly sice poměrně nadváhu, ale měl jsem je moc rád. Byla s nima sranda, dávaly mi jídlo a když jsem byl čistě náhodu o víkendu sám, tak se mě ujaly. Hrávali jsme Dračí doupě a kecali o knihách. Říkal jsem jim tlusťošky, ale myslel jsem to mile a hezky. Ony to tak vnímaly. Pro zajímavost, všechny jsou vdané a šťastné. A dnes, když už jsou z nich zralé dámy, tak jim to moc sluší. Jedna z nich, taková tichá dívka, mi doporučila Krátké životy. Přinesla mi paperback a já řekl jako že dobrý, že děkuju a jestli jsou v tom draci. Ona se smála a já byl přesvědčený, že nic číst nebudu. Nechtěl jsem jí urazit. Byl já to ale hlupák. Ještě, že jsem měl na hlaváku v Praze čas, protože mi ujel vlak. Dočetl jsem nějakého beatníka od Michala a nudil jsem se. Internet byl tenkrát v plenkách a volalo se z budky. Řeknu mámě, že přijedu později. 

Sednu si k Huse a dám si pivo. Přesně si pamatuji, že to byl Staropramen. Musel jsem si dát další dvě, abych mu vůbec přišel na chuť. Měl jsem vytříbený jazýček z levné Plzně. V žebradle jsem nahmatal knížku. No, co už. Snad mě někdo neprokleje a nebudu muset vypít nějaký hnusný lektvar. Otevřu knížku, najdu tam věnování nějakému Martinovi. A potom se ztratím v krásném světě fantazie. Poetično, počítám, že jich bylo sedm. A teď je jich už jen šest. Oblíbím si sestru Delírium, fascinuje mě cynický a chladný bratr Sandma. Představuji si mluvící psi, uříznuté hlavy. Ztrácím se a číšník mi několikrát řekne, že jestli nebudu pít, tak že mám vypadnout. Hodím do sebe půllitr a hned objednám druhý. Vlak mi málem ujede. Do Boleslavi to jede snad tři hodiny. Na jedný zastávce musím poprosit průvodčí, jestli mi nepočkají. Musím na záchod. Vlak za mnou pobublává a nějaký chlápek na mě křičí. Vrátím se a zase otevřu knihu. Mě dneska nerozhází vůbec nic. Jsem jako ve snu, v podivném a zvláštním snu. 

Delirium chce najít bráchu. Sen má depresi. Zkáza vaří večeři. Na této planetě žije méně než deset tisíc humanoidů, kteří na vlastní oči viděli šavlozubého tygra. "Co si dáš k večeři?": ptá se mě máma a protože odpovím hmmmm, dostanu studený párky. Vedle u televize je opilý otec a bratr nemluví. Dnes nemluvím také. Knížka se pro mě stala drogou. Pomalu ze mě odejde pivo a lehké opojení. Vrátí se únava. Zítra vstávám na brigádu. Budu tahat těžký věci několik kilometrů v podzemí. Děsná dřina. Měl bych spát, ale místo toho knihu dočtu. 256 stránek není zase tak moc, ale ke konci se musím občas vracet, protože se mi klíží oči. Připadá mi, že spím snad dvě minuty. Opláchnu se vodou a knihu si hodím do batohu ke svačině. 

Dřu, jsem otrokem, vidím před sebou peníze na kolej, na pivo, na další knihy a muziku. Na výlety se svojí holkou. Bolí mě záda, nemůžu dýchat a dva bráchové, co tu jsou se mnou vypadají jako liliputi z cirkusu. Mají proti mě výhodu. Nemusí se ohýbat. Stropy jsou nízké. Sednu si na obrácený kýbl, v jedné ruce sváču v druhé Krátké životy. Musím si ihned přečíst vše znovu. Po dvanácti hodinách mám svalovou horečku. Dnes mě nikdo ven nedostane. Zítra znovu do podzemí, dýchat chemikálie. Pak osprchovat a sotva stihnu vlak na Prahu. Husu vynechám, raději si sednu na lavičku. Nevnímám bezďáky ani teplý bratry. Každý mi pořád něco nabízí nebo po mě něco chce. Proklínám je a čtu si ve stoje na nástupišti. Přistupuje moje milá a já jí musím všechno vyprávět. Usnu jí v náročí a zdají se mi divné sny. Od té doby jsem k hodnocení fantasy knih velmi zdrženlivý. I v tomhle žánru jsem si pro sebe našel to své. Je ale prostou pravdou, že to byl až tenhle příběh a způsob vyprávění, který mě přesvědčil. 

Sandmanovskou sérii jsem nakonec přečetl celou. Některé knížky se mi líbily více, jiné méně, ale slušelo by se té drobné oplácané dívce poděkovat. Jinak bych byl ochuzen o skvělý čtenářský zážitek. Navíc, nějak takhle si představuji přesnou definici toho, když někdo o nečem řekne, že je to epické. Je to vlastně zvláštní. Nikdy bych do sebe neřekl, že budu velkým fanouškem autora. Přečetl jsem Krátké životy znovu i letos a musím vám prozradit, že jsem cítil úplně stejnou sílu. A co se týká provedení a způsobů vyprávění, tak jsem byl myslím ještě víc nadšený, než v dobách svého mládí. Dovedu pochopit, že nebude styl tohoto autora vyhovovat každému, ale přátelé, proto je svět přeci tak pestrý. Aby si mohl vybrat každý. Za mě osobně se jedná o velmi povedenou záležitost. Hele a víte co? Blíží se mi dovolená. Já si vezmu na chalupu pod kaštan nějaký další díl. Děkuji za pozornost a podporu. Moc si toho vážím. Mějte se fanfárově!

------------------------------------------------------------------------------------------------------
Bylo jich sedm. Sedm Věčných, kteří ovládali sedm aspektů lidského života. Už jich je jen šest. Jeden z božské rodiny zmizel a jeho obraz v galerii zeje už třista let prázdnotou. Nikomu to nevadí, nikdo se ho nesnaží hledat. Jenže to se má změnit. Nejmladší z Věčných, šílená sestra Delírium, se rozhodne vydat po stopách dávno ztraceného bratra. A jediný, kdo je ochotný jí doprovodit, je melancholicky cynický bratr Sandman, který celý výlet bere jen jako únik před depresí z rozpadlého vztahu. Netuší, že během cesty začnou umírat lidé. Netuší, že cesta bude nebezpečnější, než si myslel. Netuší, že najde mnohem víc, než čekal. Že cestou objeví něco, co pro něj bude mít nedozírné následky. Krátké životy je nejepičtější příběh z celé Sandmanovské série. Je to příběh o ztrátě, o pracném hledání, o neúprosnosti změny a o důležitosti paměti a zapomínání. Je to příběch o mluvících psech, mystických cestovních kancelářích a uříznutých hlavách.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 6. července 2023

Recenze/review - ETERNITY - Mundicide (2023)


ETERNITY - Mundicide
CD 2023, Soulseller Records

for english please scroll down

Vždycky je jednodušší někoho zabít, než s ním mluvit. Tuhle větu jsem někde četl a zaujala mě. Svět je již několik let na rozcestí. Na jednu stranu zde máme dokonalé technologie (i na zabíjení), umělou inteligenci. Na druhou jsme zapomněli na obyčejný reálný život. Všechno je hrozně povrchní. Něco jsem již zažil a často si připadám, že jsem právě ve starém sci-fi příběhu. Proroci měli pravdu. Buď přežijeme nebo zničíme sami sebe. Často se mi poslední dobou stává, že od všeho utíkám, zavírám oči a toulám se v lesích. Vždy si s sebou beru nějakou dobrou hudbu. Norští ETERNITY jsou klasickým norským black metalem, který je reálný, ryzí a zahraný od srdce.

Možná a nebo právě proto jsem si jejich novou desku "Mundicide" brával často na své výlety. Těšil jsem se, až zmizím z města a navštívím staré pohřebiště. Temnota, chlad, několik mrtvých zvířat u cesty a k tomu živočišná a mrazivá hudba. Řekněte mi, co si víc může starý fanoušek přát? Tohle album se opravdu hodně povedlo!


Počátky této divoké smečky sahají až do devadesátých let minulého století. Všem notoricky známé příběhy jednoho kultu. Máte tak jistotu, že vám hudbu hrají jedni z nejpovolanějších. Přiznám se, že již při prvním setkání jsem měl pocit, že se procházím někde kolem Bergenu. Po formální stránce je vše v podstatě dokonalé. Prašivý, chladný zvuk, obal, který přesně vystihuje náladu celé desky, ale hlavně celkový dojem z alba, se nedají vlastně ani moc vyjádřit slovy. Můžu mít vedle sebe desítku kapel, které budou hrát podobně a nakonec si stejně vyberu ETERNITY. Hrají totiž opravdově, uvěřitelně. Black metal je jejich přirozeností, stejně jako pro šelmy lov. Také vám připadá, že spousta lidí má dnes na obličejích masky vytvořené z přetvářky, lží a nenávisti? Garantuji vám, že tihle norští maniaci jim je sundají a hodí jim do tváře kusy shnilého masa. Songy jsou napsány s elegancí starých mistrů. Není divu, rodokmen kapely je opravdu jeden z nejlepších. Líbí se mi syrové pasáže, i melodické vyhrávky. Poslouchat "Mundicide" je jako se procházet po lesním hřbitově. Tisíce vzpomínek, příběhů, krutosti. Ale také čistoty, kterou smrt nabízí. Tahle nahrávka je vybroušená k dokonalosti, jako černý diamant. Je studená ze své podstaty, přesto vám shoří v rukou a spálí vás na popel. Pokud máte tenhle styl rádi, nezbývá než pokleknout. Opět se totiž jedná o prvotřnídní materiál od nejpovolanějších. Dokonalá esence severského black metalu, temnoty, chladu a nekonečného utrpení! Mrazivá výpověď o stavu lidstva!


Asphyx says:

It's always easier to kill someone than to talk to them. I read that line somewhere and it caught my attention. The world has been at a crossroads for years. On the one hand we have perfect technology (even for killing), artificial intelligence. On the other, we have forgotten about ordinary real life. Everything is terribly superficial. I've experienced some of it and often feel like I'm in an old sci-fi story. The prophets were right. We either survive or we destroy ourselves. I often find myself running away from everything lately, closing my eyes and wandering in the woods. I always take some good music with me. Norway's ETERNITY is classic Norwegian black metal that is real, pure and played from the heart.

Maybe or perhaps that's why I often take their new album "Mundicide" on my trips. I was looking forward to getting out of town and visiting an old burial ground. Darkness, coldness, a few dead animals by the roadside, and animalistic and chilling music to boot. Tell me, what more could an old fan ask for? This album is really good!


The origins of this wild band go back to the 1990s. The notorious stories of a cult. So you can be sure you're getting music played by some of the most credible. I must admit that the first time I met them, I felt like I was walking around Bergen. Formally, everything is pretty much perfect. The dusty, cold sound, the cover art that accurately captures the mood of the whole album, but mainly the overall impression of the album, can't really be put into words. I can have ten bands next to me that will play similarly and in the end I will still choose ETERNITY. They play real, believable music. Black metal is their nature, just like hunting for the beasts. Do you also think that a lot of people nowadays have masks on their faces made of pretence, lies and hatred? I guarantee you these Norwegian maniacs will take them off and throw chunks of rotten meat in their faces. The songs are written with the elegance of the old masters. No wonder, the band's pedigree is truly one of the best. I like the raw passages, and the melodic flourishes. Listening to "Mundicide" is like walking through a forest graveyard. Thousands of memories, stories, cruelty. But also the purity that death offers. This record is polished to perfection, like a black diamond. It's cold by nature, yet it will burn in your hands and burn you to ashes. If you like this style, you have no choice but to take a knee. For once again, this is first-rate material from the best of the best. The perfect essence of Nordic black metal, darkness, coldness and endless suffering! A chilling statement on the state of humanity!


tracklist:
01. Journey Towards The Darkside
02. Under The Gaze Of The King
03. Mundicide
04. Hymn
05. Gunmetal Sky
06. Pest! Frykten I Den Andres Øye
07. O Discordia
08. The Seventh Seal



Recenze/review - DEMOLIZER - Post Necrotic Human (2023)


DEMOLIZER - Post Necrotic Human
CD 2023, Mighty Music

for english please scroll down

Kdysi jsem s thrash metalem vyrůstal. Dodnes se jedná o styl, který mám rád. Je ale velkou pravdou, že si již velmi vybírám, které kapely pustím do svého přehrávače. Tím, jak se stal tenhle styl zase populárním, objevila se velká spousta mladých kapel, které se snaží oživit ducha starých časů. Abych pravdu řekl, tak většině se to moc nedaří. Většinou mívají průměrný zvuk i nápady. A je úplně jedno, jestli se stanou v rámci stylu známými. Běžný posluchač sežere skoro všechno.

Jenže, já tenhle styl poslouchám přes třicet let a abych pravdu řekl, tak dnes jsem již jinde. Občas se ale objeví smečky, které mě zaujmou. Třeba dánští DEMOLIZER na to jdou velmi dobře. Nesnaží se jen kopírovat své vzory, ale přidávají i vlastní nápady a invenci. Jasně, základem je klasika, notoricky známé postupy. Pánové pak přidávají tolik potřebný drive a zajímavé melodie. Koneckonců, posuďte sami. 


Novinka "Post Necrotic Human" je zběsilou energickou jízdou od začátku do konce. To by nebylo zase tolik zajímavé. Pánové ale umí všem pořádně nakopat zadky. Mají parádní zvuk, obal, všechno sedí perfektně na svých místech. Občas přijdou i pomalejší pasáže, které mě osobně velmi baví. Je znát, že si DEMOLIZER dali s deskou velkou práci. Jasně, tohle všechno jsme už dávno všichni slyšeli tisíckrát, ale co taky dnes ne, že ano? Mě osobně se nové album opravdu líbí a abych pravdu řekl, tak je to po dlouhé době zase jednou stylová nahrávka, u které si podupávám nohou, usmívam se pod vousy a mám velkou chuť skočit do mosh-pitu. Nic nového, ale není to jen dobré řemeslo. Tahle smečka přidává i něco navíc. Spoustu zajímavých momentů, změn a pasáží. Narozdíl od jiných umí opravdu hrát a já si tak můžu vychutnat zase jednou stylově velmi podařené dílo. No řekněte, co si víc vlastně může fanoušek přát? Energií nabité riffy, ostrý vokál, bicí, u kterých vám popraskají všechny kosti v těle, ale i řezající melodie. Dejte mi hegrot někdo do ruky kladivo, ať můžu jít zbourat zeď! V současné době, kdy spousta velkých a známých kapel hraje jako chcíplí psi, jsou DEMOLIZER více než jen dobrou náhradou. Vždycky budu ctít staré legendy, ale tuhle hudbu mají hrát mladí, naštvaní kluci, kteří dokáží všem rozsekat obličeje. Album jsem na sebe nechal působit poměrně dlouhý čas a potvrdilo se mi, že jsem měl pravdu. Tohle je přesně muzika, která koluje i v mých žilách. Thrash metal po okraj narvaný třeskavou směsí! Headbanging forever!


Asphyx says:

I used to grow up with thrash metal. To this day it is still a style I like. But it's very true that I'm already very selective about which bands I put on my player. As the style has become popular again, a lot of young bands have emerged that are trying to revive the spirit of the old days. To be honest, most of them aren't doing a very good job of it. Most of them have a mediocre sound and ideas. And it doesn't matter if they become well known within the style. The average listener will eat up just about anything.

I've been listening to this style for over thirty years and to be honest, I'm in a different place now. But occasionally there are packs that catch my attention. For example, Danish DEMOLIZER are very good at it. They don't just try to copy their role models, they add their own ideas and inventiveness. Of course, the basis is the classics, the notorious methods. The gentlemen then add much needed drive and interesting melodies. After all, judge for yourself.


The new "Post Necrotic Human" is a furious energetic ride from beginning to end. That wouldn't be so interesting. But the gentlemen know how to kick ass. They've got a great sound, a great cover, everything fits perfectly in place. There are some slower passages that I personally enjoy. It's clear that DEMOLIZER have put a lot of work into the record. Sure, we've all heard all of this a thousand times before, but what's not to like nowadays, right? Personally, I really like the new album and to be honest, it's once again after a long time a stylish record that makes me tap my foot, smile under my beard and have a great desire to jump into a mosh pit. Nothing new, but it's not just good craftsmanship. This pack adds a little something extra. Lots of interesting moments, changes and passages. Unlike others, they can really play and I can enjoy once again a stylistically very successful work. What more could a fan ask for? Energy-packed riffs, sharp vocals, drums that will crack every bone in your body, and cutting melodies. Somebody put a hammer in my hand so I can go knock down a wall! In this day and age, when a lot of big and famous bands are playing like dead dogs, DEMOLIZER are more than just a good substitute. I'll always respect the old legends, but this music is supposed to be played by young, angry guys who can smash everyone's faces in. I let the album affect me for quite some time and I was proven right. This is exactly the music that runs through my veins. Thrash metal packed to the brim with a thrashy mixture! Headbanging forever!



Tracklist:
A1. Post Necrotic Human
A2. Fascist State
A3. The Butcher
A4. Crossfire
A5. Sarnarth

B1. Killing A Friend
B2. Day After Day
B3. The Wheel
B4. Capital Punishment
B5. Warmonger

Lineup:
Bjørn Hjortgaard – bass
Max Petrén Bach Hansen – drums
Aria Mobbarez – guitars
Ben Radtleff – guitars, vocals

Webshop:

Web:

TWITTER