DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

čtvrtek 17. srpna 2023

Recenze/review - WEREWOLVES - My Enemies Look and Sound like Me (2023)


WEREWOLVES - My Enemies Look and Sound like Me
CD 2023, Prosthetic Records

for english please scroll down

Bůh je mlčenlivý. Ďábel šeptá. Je stínem, mužem s hezkou tváří, který se objeví pokaždé, když se stane něco zlého a ošklivého. Australští démoni WEREWOLVES to moc dobře vědí. Když jsem s nimi dělal rozhovor, prozradili mi svůj tajný recept na dobré nahrávky. Metal je prostředek k vyjádření hněvu, vzteku a nenávisti. Letos to opět dokazují a potvrzují. Mám tuhle smečku moc rád. Protože dokáže pomocí své hudby znázornit, jaký obličej má samotný Satan. Sedí na svém trůnu a usmívá se. Není divu, hraje se zde hlavně pro něj.

Pokaždé, když se s touhle smečkou setkám, mám pocit, že stojím uprostřed tsunami. Masivní zvuk, zničující riffy, bicí, které neznají slitování. Hlas bestie. Tohle všechno dohromady tvoří jedovatý koktejl, který když ochutnáte, tak zemřete v šílených křečích. Už ve starých spisech bylo řečeno, že temnota se ukrývá v každém z nás. V případě alba "My Enemies Look and Sound like Me" byla vypálena jako cejch. Přímo do mé hlavy, do mé mysli. 


Opět se jedná o třaskavou směs, namíchanou z ingrediencí, které používají kapely jako MARDUK, VADER, PESTILENCE, PSYCROPTIC, HATE ETERNAL, AKERCOCKE, USURPER. Samozřejmě, s vlasním výrazem, invencí a spoustou zkažené krve. Na posluchače je vytvářen tlak a budete mít po celou dobu poslechu pocit, že vám někdo stojí okovanou botou na prsou. Budete se dusit, zalykat vztekem a budete si přát, aby vám konečně někdo vystřelil mozek z hlavy. Nahrávka je velmi intenzivní, dynamická a zároveń si zachovává pestrost. Kombinace death metalu, blacku, thrashe a technických prvků je zahraná s elegancí starých mistrů. Určitě znáte takový ten pocit, když si pustíte nějakou desku poprvé a ihned si říkáte - ano, to je přesně ono, tohle jsem potřeboval. Tak přesně takhle zní "My Enemies Look and Sound like Me"! Nikde nic nepřebývá, ani nechybí. Skladby se mi ihned dostaly do žil. Poslouchat tohle album je jako souboj s nějakou šílenou šelmou. Připomíná mi její hladový řev. Propracované songy si zachovávají živelnost, takový ten primitivní smrad, který mám tolik rád. WEREWOLVES vás vezmou na výlet bez konce. Poznáte spoustu zvrácených myšlenek, černých zákoutí. Jakobych se díval do absolutní tmy. Objeví se žhnoucí oči. Spálí mě na popel, stejně jako tahle nahrávka, která má v sobě velkou sílu a energii, které nejsou z tohoto světa. Zalykám se vlastní zkaženou krví. Neustále přidávám hlasitost. Bůh je mlčenlivý. Ďábel šeptá. Absolutní inferno! Maniakální, blasfemický black death metalový útok na vaše podvědomí!


Asphyx says:

God is silent. The devil whispers. He is a shadow, a man with a pretty face who appears every time something bad and ugly happens. The Australian demons of WEREWOLVES know this all too well. When I interviewed them, they told me their secret recipe for good records. Metal is a vehicle for expressing anger, rage and hatred. This year they prove and confirm it again. I like this pack a lot. Because they can use their music to show the face of Satan himself. Sitting on his throne and smiling. It's no wonder, they're playing for him.

Every time I meet this pack, I feel like I'm standing in the middle of a tsunami. Massive sound, devastating riffs, drums that know no mercy. The voice of the beast. All of this together makes for a poisonous cocktail that, when you taste it, you'll die of insane convulsions. It's been said in the old scriptures that the darkness lies within each of us. In the case of "My Enemies Look and Sound like Me", it was burned like a brand. Right in my head, in my mind.


Again, it's a shaky mix, blended from ingredients used by bands like MARDUK, VADER, PESTILENCE, PSYCROPTIC, HATE ETERNAL, AKERCOCKE, USURPER. Of course, with their own expression, invention and a lot of bad blood. Pressure is put on the listener and you will feel like someone is standing with a shod shoe on your chest the whole time you are listening. You'll choke, gasp with rage and wish someone would finally blow your brains out. The recording is very intense, dynamic and at the same time retains its variety. The combination of death metal, black metal, thrash and technical elements is played with the elegance of the old masters. I'm sure you know that feeling when you listen to a record for the first time and immediately think - yes, this is it, this is what I needed. That's exactly what "My Enemies Look and Sound like Me" sounds like! Nothing is missing or missing anywhere. The songs immediately got into my veins. Listening to this album is like fighting with some crazy beast. It reminds me of its hungry roar. The elaborate songs retain an elemental quality, that primitive stink that I love so much. WEREWOLVES will take you on a journey without end. You'll get to know a lot of twisted thoughts, black corners. It's like looking into absolute darkness. You'll see glowing eyes. They burn me to the ground, just like this record, which has a great power and energy that are not of this world. I'm drowning in my own corrupted blood. I keep turning up the volume. God is silent. The devil whispers. Absolute inferno! A maniacal, blasphemous black death metal assault on your subconscious!


about WEREWOLVES on DEADLY STORM ZINE:






Tracklist:
01. Under The Ground 
02. My Enemies Look And Sound Like Me 
03. Bring To Me The Kill 
04. Brace For Impact 
05. Destroyer Of Worlds 
06. Neanderhell 
07. I Hate Therefore I Am 
08. I Knew Nothing Then And I Know Less Now 
09. Do Not Hold Me Back



středa 16. srpna 2023

Recenze/review - THE GLORIOUS DEAD - Cemetery Paths (2023)


THE GLORIOUS DEAD - Cemetery Paths
CD 2023, Bindrune Recordings

for english please scroll down

Mé tělo je již ve značném stádiu rozpadu. Maso mi odpadalo od kostí a úsměv se změnil v ošklivý škleb. Vypadá to, že nikdy nenajdu klid. Jsem prokletý, zavržený, zničený. Kdysi jsem propadl špinavé a temné muzice, která mě provází ještě dlouho po mé smrti. Death metal mi koluje v žilách již dlouhé roky. Otevírám další plesnivou rakev a nalézám v ní jenom chlad, tmu a zlo. A také nové album amerických maniaků THE GLORIOUS DEAD.

S těmi jste se mohli setkat na našich stránkách již v roce 2020, když vydali nahrávku "Into Lifeless Shrines". Odkaz na recenzi naleznete dole pod článkem. Pánové pokračují ve své morbidní práci a nechávají se inspirovat v devadesátých letech minulého století. Peklo zase hoří jasným černým plamenem. Návštěva tohoto hřbitova se mi rozhodně líbí.


Stále se nacházíme na pohřebištích, které proslavily kapely typu MORBID ANGEL, ENTOMBED, GRAVE, MASSACRE, BOLT THROWER, DEATH. Američané přidávají své vlastní nápady a invenci. Skladby smrdí rozkládajícím masem a odsýpají v těch nejdivočejších rytmech. Jedná se o nahrávku, kterou nejvíc ocení staří psi jako já, ale i všichni ostatní, kteří propadli smrtícímu kovu. Líbí se mi, že si THE GLORIOUS DEAD na nic nehrají, jsou opravdoví, reální a uvěřitelní. Je jasné, že nepřinášejí nic nového do záhrobí, ale to v tomto případě ani není účelem. Hlavní je zemřít a potom si užívat hudbu, která připomíná vzdálené ozvěny z Hádovy říše. Zvuk, obal, celkové provedení udělá radost každému opravdovému fanouškovi pohřbů do země. Ze songů cítím chlad, připadám si, jako bych odstraňoval pavučiny ze starých kobek. Po stěnách stéká hnis a Smrt tančí se Satanem. Tahle smečka moc dobře ví, jak navodit pochmurnou a černou atmosféru. Doomové pasáže zklidní vaše prokleté duše a vy zase jednou pokleknete. Skloníte hlavu před jedinými pravými démony. Kývám se do rytmu, jsem znovu hrobníkem, který si nakonec musí vždycky vykopat i svůj vlastní hrob. Každé setkání s "Cemetery Paths" bylo pro mě vždy tajným obřadem, starodávným rituálem pro vyvolávání temných sil. Album se muselo nahrávat několik metrů pod zemí, v chladných katakombách. To podepisuji vlastní krví. Alespoň tak na mě deska působí. Rozhodně doporučuji všem prokletým! Mé tělo je již ve značném stádiu rozpadu. Maso mi odpadalo od kostí a úsměv se změnil v ošklivý škleb. Vypadá to, že nikdy nenajdu klid. Hnilobný death metal, u kterého se rozpadnete v prach!


Asphyx says:

My body is already at a considerable stage of decay. The flesh has fallen off my bones and my smile has turned into an ugly grin. I never seem to find peace. I am cursed, rejected, destroyed. I once succumbed to a dirty and dark music that haunts me long after I'm dead. Death metal has been in my veins for years. I open another moldy coffin and find only cold, darkness and evil. And also the new album by American maniacs THE GLORIOUS DEAD.

You could meet them on our pages back in 2020 when they released "Into Lifeless Shrines". The link to the review can be found at the bottom of the article. The gentlemen continue their morbid work, taking inspiration from the 90s. Hell is burning with a bright black flame again. I definitely enjoyed visiting this cemetery.


We still find ourselves in the burial grounds made famous by bands like MORBID ANGEL, ENTOMBED, GRAVE, MASSACRE, BOLT THROWER, DEATH. Americans add their own ideas and inventiveness. The songs smell of decomposing flesh and they are slipping in the wildest rhythms. This is a record that will be most appreciated by old dogs like me, but also by everyone else who has fallen for death metal. I like that THE GLORIOUS DEAD don't play around, they are real, genuine and believable. It's clear they're not bringing anything new to the afterlife, but that's not even the point in this case. The main thing is to die and then enjoy the music, which is reminiscent of distant echoes from Hades' realm. The sound, the cover, the overall execution will make any true fan of earth burials happy. The songs make me feel cold, I feel like I'm removing cobwebs from old dungeons. Pus drips down the walls and Death dances with Satan. This pack knows how to create a dark and gloomy atmosphere. Doom passages will soothe your cursed souls and you will once again take a knee. You bow your head to the only true demons. I sway to the rhythm, I am once again the gravedigger who must always dig his own grave in the end. Every encounter with the "Cemetery Paths" has always been a secret rite for me, an ancient ritual for summoning dark forces. The album had to be recorded several meters underground, in cold catacombs. I sign this in my own blood. At least, that's how the record feels to me. I definitely recommend it to all the damned! My body is already in a considerable state of decay. The flesh has fallen from my bones and my smile has turned into an ugly grin. I never seem to find peace. Rotten death metal that will make you crumble into dust!




Recenze/review - THE GLORIOUS DEAD - Into Lifeless Shrines (2020):



Tracklist:
01. Semita Cineris 
02. Horizons Of Ash 
03. Gag On Viscera 
04. Purulent Forms 
05. Daylight Graves 
06. Cadaver Within 
07. Malefic Sepsis 
08. Dragging The Dead 
09. Living Rot 
10. Corpse Of The King 
11. Cemetery Path 
12. Semita Pulveris


úterý 15. srpna 2023

Recenze/review - AVDAGATA - The Faceless One (2023)


AVDAGATA - The Faceless One
CD 2023, At Dawn Records

for english please scroll down

Krev není voda, tu jen tak nevyměníte. Podobné to je i s prokletím zvaným hudba. Vždycky jsem rád objevoval nové smečky. Chodím temnými chodbami podsvětí a nejdříve nasávám atmosféru. Užívám si každý riff, každý úder bicích. A je úplně jedno, jestli jsem na ulici, v práci, v autě nebo doma. Se švédskými AVDAGATA jsem se poprvé setkal ve svém pokoji. Měl jsem otevřené okno a na protější strom usedl krkavec. Ano, přesně jako ve známé povídce Alana Edgara Poea. Díval se na mě a potom přišla bouřka.

Jedna se odehrávala venku a druhá u mě v pokoji. Pouštěl jsem si melodický black death metal od těchto Švédů stále dokola a připadal jsem si, jako bych právě poslouchal soundtrack k apokalypse. Na tomhle albu naleznete velmi pestrou paletu temných emocí. Pánové dokáží být syroví, ale i vznešení, záhadní a tajemní. Doporučuji poslouchat v chladu a absolutní tmě.


Kapela je složena ze členů AVSMAK, SOLUTION 45, DARK FUNERAL. Jedná se o zkušené členy podsvětí, kteří moc dobře vědí, že základem je vždy dobrý zvuk. Zde se opravdu povedl, podepsán je pod ním David "Pos" Mauritzon. Stylově lze potom kapelu zařadit po bok DIMMU BORGIR, NAGLFAR, SACRAMENTUM, LORD BELIAL. Líbí se mi, jakým způsobem kapela ke své práci přistupuje. Uvěřil jsem jim jejich hudbu při prvním setkání a věřím jim i teď, kdy jsme spolu strávili dlouhý čas. Baví mě se k nahrávce stále vracet, protáčet ji v přehrávači, přidávat hlasitost. Je ale prostým faktem, že její síla nejvíc vynikne v temné noci. AVDAGATA na to jdou postaru, poctivě, přesně takovým způsobem, který mám rád. Většinou se ve svých recenzích soustředím na trošku jiný styl, ale hudba je jen jedna. Dobrá a nebo špatná a tentokrát musím říct, že mě "The Faceless One" přesvědčilo na svoji stranu. Vůbec by mi nevadilo, kdybych žil jenom v noci a každý den ráno uléhal do své oblíbené rakve. Jenom bych s sebou musel mít oblíbenou muziku. Říká se tomu věrnost až za hrob, my staří fanoušci dlouhých stínů o tom něco víme. Tuhle nahrávku vám mohu rozhodně doporučit. Pokud se vám tenhle styl líbí, dostanete poctivou porci syrového masa. Nechte si chutnat! Krev není voda, tu jen tak nevyměníte. Podobné to je i s prokletím zvaným hudba. Vždycky jsem rád objevoval nové smečky. Chodím temnými chodbami podsvětí a nejdříve nasávám atmosféru. Užívám si každý riff, každý úder bicích. Melodická black death metalová pocta temným přízrakům! 


Asphyx says:

Blood is not water, you can't just change it. It's the same with the curse called music. I've always loved discovering new packs. I walk the dark corridors of the underworld and soak up the atmosphere first. I enjoy every riff, every drum beat. And it doesn't matter if I'm on the street, at work, in the car or at home. I first met Swedish AVDAGATA in my room. I had the window open and a raven perched on the tree opposite. Yes, just like in Alan Edgar Poe's famous short story. He looked at me and then the storm came.

One outside and one in my room. I played the melodic black death metal of these Swedes over and over again and felt like I was listening to the soundtrack of the apocalypse. You will find a very diverse palette of dark emotions on this album. The gentlemen can be raw but also sublime, mysterious and enigmatic. I recommend listening in the cold and absolute dark.


The band is composed of members of AVSMAK, SOLUTION 45, DARK FUNERAL. These are experienced members of the underground who know very well that the basis is always a good sound. Here is a really good one, signed by David "Pos" Mauritzon. Stylistically the band can be placed alongside DIMMU BORGIR, NAGLFAR, SACRAMENTUM, LORD BELIAL. I like the way the band approaches their work. I trusted their music the first time I met them and I trust them now that we have spent a long time together. I enjoy going back to the record over and over, spinning it in the player, turning up the volume. But it's a simple fact that its power shines through most on a dark night. AVDAGATA do it the old-fashioned way, the honest way, the way I like. I usually focus on a slightly different style in my reviews, but there is only one music. Good or bad, and this time I have to say that "The Faceless One" has convinced me on its side. I wouldn't mind at all if I only lived at night and laid down in my favorite coffin every morning. I'd just have to have my favorite music with me. It's called loyalty to the grave, we old long shadow fans know a thing or two about that. I can definitely recommend this record. If you like this style, you'll get a fair portion of raw meat. Enjoy! Blood is not water, you can't just change it. It's the same with the curse of music. I've always loved discovering new packs. I walk the dark corridors of the underworld and soak up the atmosphere first. I enjoy every riff, every drum beat. A melodic black death metal tribute to the dark phantoms!


Tracklist:
The Sulphur Fire
Purifying Flame
Core ov Chaos
Invocation
Cold Seed of the Dragon
Shimmering Black
I Am the Faceless One
Noxifer
Cor Aut Mors

Line-up:
Sebb Drago - Vocals
Allsvart - Arrangements, guitars, bass, keys, producer
Jaloma - Drums (Dark Funeral, Night Crowned)

Guest Solo Guitarists:Chris Amott - (Dark Tranquillity, ex-Arch Enemy)
Dean Paul Arnold - (ex-Hate, Belphegor)
Patrik Gardberg (Solution .45)



pondělí 14. srpna 2023

Recenze/review - FORMLESS OEDON - Streams of Rot (2023)


FORMLESS OEDON - Streams of Rot
CD 2023, Memento Mori

for english please scroll down

Tvé oči si musely nejdříve zvyknout na tmu. Na absolutní tmu. Slyšíš nářek a děsíš se každého zvuku. Pod nohama ti křupou staré kosti a na stěnách visí těla oběšenců. Každý z nás si představuje záhrobí jinak, ale pokaždé je to stejné. Do duše ti pronikne chlad a ty přemýšlíš, jestli si ještě v našem vesmíru, v naší dimenzi. Svět za oponou je děsivější a šílenější, než ty nejhorší noční můry. O hladu, v zimě, pomalu umíráš, znovu se rodíš. Staneš se nemrtvým, kterého z transu vytrhne pouze dobrá hudba. My, staří démoni, moc dobře víme, že jedinou pravou ozvěnou ze záhrobí je poctivý death metal.

Tentokrát poslouchám nové album "Streams of Rot" od filipínských FORMLESS OEDON. Již od prvních společných okamžiků se jedná o velmi prašivou a morbidní záležitost. Zaujal mě obal, který u mě evokuje svět H.P. Lovercrafta (autorem je Andrei Alemania, který je podepsán i pod velmi syrovým a chladným zvukem). 


Pokud máte rádi kapely jako MORBID ANGEL, PESTILENCE, MASACRE, CIANIDE, DETERIOROT, INCANTATION, SKELETAL REMAINS a další temné maniaky, budou se vám líbit i FORMLESS OEDON. Filipínci exhumovali staré hroby velmi elegantně a zkušeně. Jsem rád v jejich společnosti. Pomalu přidávám hlasitost a najednou jsou v mém pokoji oživlé mrtvoly. Slyším nářek prokletých a užívám si každou skladbu, každý tón. Neznám nic lepšího, než zhasnout všechna světla a sestoupit do nekonečných chodeb podsvětí. Pánové jsou mi velmi dobrými průvodci. Připadám si jako starý archivář, který se vrátil po časové ose zpět do devadesátých let minulého století. Tehdejší dobu jsem zažil v její největší slávě. Patří tam i tihle šílenci. Není to ale jenom dobře zahrané retro se vším, co k tomu patří. Osobně mě přesvědčilo hlavně odhodlání, opravdovost a ryzost. Přirovnal bych to ke staré mokvající ráně, která se zdála být dlouhé roky v pořádku. Při poslechu "Streams of Rot" začne ale znovu pálit, bolet a začne z ní postupně vytékat hnis. Určitě to znáte moc dobře jako já. Skupina vás musí přesvědčit. Sednete si, nejlépe v chladu, klidu a tmě a začnete poslouchat. Pomalu se kýváte do rytmu, vychutnáváte si jednotlivé melodie, abyste nakonec řekli - ano, to je přesně ono, taková muzika koluje i v mých žilách. FORMLESS OEDON na to jdou postaru a dělají to opravdu moc přesvědčivě. Je dobré vědět, že někde je svět ještě v pořádku. Krev není voda, tu jen tak nevyměníte. Troufám si tvrdit, že podobné choroby nakazily i mě. Album nelze jinak, než doporučit všem, kteří žijí v temnotě. Hnisavý, morbidní, starý death metal! Zlo přichází z absolutní tmy!


Asphyx says:

Your eyes had to get used to the darkness first. To absolute darkness. You hear screaming and you're terrified of every sound. Old bones crunching under your feet and the bodies of the hanged hanging on the walls. Each of us imagines the afterlife differently, but it's the same every time. A chill enters your soul and you wonder if you're still in our universe, in our dimension. The world behind the curtain is scarier and crazier than your worst nightmares. In hunger, in winter, you die slowly, you are born again. You become an undead who can only be snapped out of his trance by good music. We old demons know that the only true echo from beyond the grave is honest death metal.

This time I'm listening to the new album "Streams of Rot" by Filipino FORMLESS OEDON. From the very first moments together it is a very dusty and morbid affair. I was intrigued by the cover artwork, which evokes the world of H.P. Lovercraft (the author is Andrei Alemania, who is also responsible for the very raw and cold sound).


If you like bands such as MORBID ANGEL, PESTILENCE, MASACRE, CIANIDE, DETERIOROT, INCANTATION, SKELETAL REMAINS and other dark maniacs, you will also like FORMLESS OEDON. The Filipinos exhumed old graves very elegantly and expertly. I am happy in their company. I slowly turn up the volume and suddenly there are reanimated corpses in my room. I hear the cries of the damned and enjoy every song, every note. I know nothing better than to turn off all the lights and descend into the endless corridors of the underworld. The gentlemen are very good guides. I feel like an old archivist who has gone back in time to the 1990s. I lived through that era in all its glory. That includes these lunatics. But it's not just a well-acted retro with all the trimmings. Personally, it's the dedication, the sincerity and the genuineness that convinced me. I would liken it to an old swelling wound that seemed to be fine for years. But when you listen to "Streams of Rot", it starts to burn again, it hurts and it starts to ooze pus. I'm sure you know it as well as I do. The band must convince you. You sit down, preferably in a cool, quiet, dark place, and you start listening. Slowly swaying to the rhythm, enjoying the individual melodies, and finally you say - yes, that's it, that's the kind of music that runs through my veins. FORMLESS OEDON go about it the old-fashioned way and do it very convincingly indeed. It's good to know that somewhere the world is still okay. Blood isn't water, you can't just change it. I dare say I've been infected with similar diseases. I can't recommend this album to anyone who lives in darkness. Putrid, morbid, old death metal! Evil comes from absolute darkness!


Tracklist:
01. Heavenly Abomination 
02. Voidspawn... 
03. ...In The Flesh 
04. Calcine Purification 
05. Consolamentum 
06. Beyond Eclipse Of Time 
07. Streams Of Rot


Lineup:
Rozel Nikko - Vocals, Bass, Guitars
Jayson Gonzales - Rhythm Guitars
Jonathan Miranda - Lead Guitars
Andrei Alemania - Drums



neděle 13. srpna 2023

Recenze/review - PUKEWRAITH - Banquet of Scum (2023)


PUKEWRAITH - Banquet of Scum
LP 2023, Blood Harvest

for english please scroll down

Když mi shnila první ruka a odpadalo maso od kostí, tak jsem byl pro spoustu lidí zrůda. Nevadillo mi to, moc dobře jsem totiž věděl, že se stejně jednou všichni sejdeme před posledním soudem. Rozpadáme se v prach už od narození. Hnijeme zaživa. Alespoň my, kteří posloucháme pravý a reálný death metal. Rádi se brodíme po kolena v krvi, navštěvujeme stará jatka i pitevny a nasáváme atmosféru. Ano, nálada a pocit, jsou to nejdůležitější, co vám může hudba předat. Když mi přišlo první album kapely PUKEWRAITH na recenzi, vůbec jsem netušil, o koho jde.

Jenže jsem pečlivý, přečetl jsem si pozorně promo materiály a zjistil jsem, že pod touhle smečkou (projektem) je podepsán Brendan Dean, známý především z kapely GUTVOID a dalších skupin jako Fumes, Soul Devourment, Wexler's Prime, Alucard a Simulcra. Chvíli jsem se díval na krásně morbidní obal (autorem je Nev Michael) a po chvilce jsem si začal podupávat nohou. To u mě znamená, že se mi hudba líbí, že ji rád podpořím. I stalo se.


Je to mokvající a hnilobná jízda od začátku do konce. A to prosím pěkně, ve stylu starých GRAVE, SINISTER, HYPOCRISY. Výsledný dojem je velmi brutální, nekompromisní a také občas trošku monotónní. Povedlo se mi ale naladit na stejnou vlnu a s chtuí jsem si představoval, jak spolu s dalšími kolegy pitváme shnilé nemocné tělo. Pacient ještě žije, ale to je doufám každému jasné. Líbí se mi zvuk, který si obstaral Brendan také sám. Možná jen, chtělo to dohled i někoho dalšího, myslím si, že potom by jednotlivé motivy vynikly ještě lépe. Takhle se jedná o velmi zdařilé dílo, ale třeba nějaké sólo, atmosférická pasáž, něco, co by narušilo neustálou smršť riffů, bych s klidem ocenil. Mé připomínky ale berte jen jako slova starého psa. Jinak je vše v nejlepším pořádku. Rozřízneme tělo, od shora dolů, vytrháme vnitřnosti, navrtáme lebku, vyndáme mozek. Tahle tvář je mi nějaká povědomá. Už je mi to jasné, to já jsem obětí, pitvaným kusem dávno shnilého masa. Takto dopadnete, když budete poslouchat death metal podobného stylu, jako hrají PUKEWRAITH. Riffy se vám dostanou pomalu pod kůži, do vašich prokletých žil a začnete pomalu hnít zaživa. Kdybych býval byl hodnotil hudbu pomocí bodů nebo procent, dal bych hrdě 7/10 nebo 70% ze sta. To ale nedělám, takže vám jenom napíšu, že se jedná o skvělou zabijáckou práci! Poslouchejte pořádně nahlas. Morbidně hnisavé album po okraj narvané špinavým death metalem a čerstvou krví!


Asphyx says:

When my first hand rotted and the flesh fell off the bones, I was a monster to a lot of people. I didn't mind, because I knew very well that one day we'd all meet in the final judgment. We've been crumbling into dust since we were born. We're rotting alive. At least those of us who listen to real death metal. We like to wade knee-deep in blood, visit old slaughterhouses and autopsy rooms and soak up the atmosphere. Yes, mood and feeling are the most important things music can give you. When the first album of PUKEWRAITH came to me for review, I had no idea who it was.

But being diligent, I read the promo materials carefully and found out that Brendan Dean, best known for GUTVOID and other bands such as Fumes, Soul Devourment, Wexler's Prime, Alucard and Simulcra, is signed to this pack (project). I looked at the beautifully morbid cover art (by Nev Michael) for a while and after a while I started to stomp my feet. For me, that means I like the music, I'm happy to support it. And I did.


It's a soggy and rotten ride from start to finish. And please do it nicely, in the style of the old GRAVE, SINISTER, HYPOCRISY. The final impression is very brutal, uncompromising and also a bit monotonous at times. But I managed to tune in to the same wave and imagined with a chuckle how together with other colleagues we dissect a rotten sick body. The patient is still alive, but I hope that's clear to everyone. I like the sound, which Brendan also provided himself. Maybe it just needed someone else's supervision, I think that would have made the individual motifs stand out even better. As it is, it is a very successful piece, but maybe some solo, atmospheric passage, something to break the constant whirlwind of riffs, I would appreciate. But take my comments as just the words of an old dog. Otherwise everything is in the best order. Cut the body open, top to bottom, rip out the guts, drill the skull, take out the brain. But take my comments as just the words of an old dog. Otherwise, everything is in perfect order. We cut the body open, top to bottom, rip out the guts, drill the skull, remove the brain. This face looks familiar. It's clear to me now, I'm the victim, a dismembered piece of long-rotten flesh. This is what you get when you listen to death metal in the style of PUKEWRAITH. The riffs get under your skin, into your damn veins and you start to slowly rot alive. If I would have rated the music using points or percentages, I would have proudly given 7/10 or 70% out of a hundred. But I don't do that, so I'll just write that this is a great killer piece of work! Listen real loud. A morbidly festering album packed to the brim with dirty death metal and fresh blood!


Tracklist:
01. Grime Fiend 
02. 110 Crushed 
03. Fleshmaster 
04. Mire Stench 
05. Cyclone Of Maggots 
06. Cruisin' With The Gravesmasher 
07. Mucklord



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý sedmnáctý - Hradišťské metalové rozjímání


Příběh čtyř stý sedmnáctý - Hradišťské metalové rozjímání

Byl to vskutku zajímavý pohled. Krásná mladá holka v plné síle. Předkloněná a blijící jako ten největší alkáč. Odvrátíme obličeje a zároveň se začneme smát. To nám to pěkně začíná. Nejkrásnější byly vždycky víkendy, kdy jsme byli jen spolu. V Boleslavi nebo Táboře, nejlépe pak na chalupě. Tam jsme zakotvili dneska. Nějak jsem neměl náladu na otce a i když cesta do Mnichova Hradiště je z mého rodného města kratší, klidně jsme sedli na vlak, pojedli v Turnově na nádraží a pak se vydali na místo konání. Pozval jsem svoji holku na koncert Debustrol, protože jsem o nich neustále básnil a vyprávěl jí, jaké to bylo, když jsme jako puberťáci jezdili spoustu kilometrů, abychom je viděli. Vyprávím i dnes. Pokoušel jsem se spojit s kamarády, co mi ještě v Boleslavi zbyli, ale nikdo nechtěl jít, ani Venca. Bylo mi z toho trošku smutno, ale tak už to chodí. Pořád platí klasické, sejde z očí, sejde z mysli. Kdysi, v jiném vesmíru a rozpoložení mysli, jsme si přísahali, že se nikdy, rozumíš, nikdy neopustíme.

Stačilo pár let, noví partneři a všechna láska a kamarádství vyprchali. Každý jsme se vydali trošku jinou cestou. Já se pokoušel studovat, oni už makali a měli obyčejné starosti. My jsme pořád létali v oblacích a oni sháněli páteční nákup a těšili si, až usednou k televizi. Ono taky, na koncertech jsme už patřili k těm starším. Spousta nových tváří, které jsem neznal. Stačilo usednout do hospody kousek od kulturáku a bylo znát, že už se staré časy nikdy nevrátí. Všichni byli takoví víc nažehlení, dbali na vizáž a pořád se rozhlíželi kolem sebe, co ostatní na to, co mají na sobě. Tvářili se sveřepě a já jsem si znovu říkal, jak se mi stýská po době, kdy byl metal hlavně prdel. Inu co, jdeme hlavně na muziku. Pivko, svoji milou po boku. Hleděl jsem kupředu, do budoucna, ale je pravda, že nostalgii jsem se neubránil. Na plakátě byli i Toor a Root a tak byla česká první liga po kupě. Chyběli jen Arakain, když si to vezmu kolem a kolem, zrovna tuhle partu jsem viděl ze všech asi nejméně. 

Jsem asi lehce otravnej, protože zrovna procházím obdobím, že musím každému říkat spoustu informací. Mám načteno a v Plzni žiju v úplně jiné bublině. Umím přesné datumy vydání desek, kdo kde jak hostoval, kde se nahrávalo. Zajímavé je, že časem to všechno zapomenu. Ale nepředbíhejme, teď jsem ve formě. Blondýnka na mě kouká a usmívá se. Ty seš taková moje encyklopedie, viď. Dám jí pusu a přidám několik dalších zážitků. Hospoda se pomalu plní. Vedle džínových vest se čím dál tím víc objevují mikiny a kluci s barevnýma bradkama. Většina lidí stejně jde s proudem, jde na koncert, protože jdou i ostatní. Tak tomu bylo vždycky a nevidím na tom nic špatného. Málo kritiků, víc posluchačů, platilo tehdy a bylo to super. V sále vládla velmi příjemná atmosféra. Vzduchem létaly vtípky, starý máničky zářily, že ještě můžou někam vyrazit, vesnický metly se prsily a koukaly, co ostatní na ně. Slečny se hihňaly a obdivovaly dlouhé vlasy mladíků. Byly tu ale už i ženy po dětech, často rozvedené a nadšené, že si můžou taky někdy vyhodit z kopýtka. Zrovna jsem říkal ženě, že nechápu dnešní kapely, muzika se musí lidem přivézt, nikdo nechce trávit hodiny a hodiny na cestě. 

První vystupují Torr. Venku je album Moritury Te Salutant a Henych je ve skvělé formě. Je to ďábelské. Zahrané od srdce. Čeští Venom, řekl bych. Kýváme se do rytmu a na blondýnce je vidět, jak ji hudba baví. Zajdu pro pivo a když se vrátím, tak chci odehnat nějaký kluky, co se kolem ní shlukují. Hele, nech je, jsou v pohodě. Tak paříme spolu, naschvál děláme, že je ploužák, pak Horečka sobotní noci a Hříšný tanec. Hrozně se nasmějeme. Pohyb v nás probudí adrenalin a křičíme texty. Ptám se svojí holky, odkud texty zná a ona, stačila první sloka, já je slyšela od tebe. Má skvělou paměť, tohle bych nikdy nedal. Zavěsí se do mě a koncert graduje. Dáváme si další piva a řádíme ostošest. Když je konec, sedneme si stranou, ke svému stolu a k nám dvě dámy, protože chtějí mít někde klid. Pokecáme a je to děsně fajn. Zrovna takových setkání bylo vždy stovky a tisíce. Pro mě osobně jedna z věcí, které mě v tomhle prostředí vždy děsně bavily. Rozebíráme koncert, ale i život. Osudy a životy. Je nám moc příjemně. I když se to nezdá, tak Toor na mě působili vždy pozitivně. 

To Root byli něco jiného. Byl to obřad, Kärgeräs dodnes patří k mým nejoblíbenějším deskám vůbec. Fascinovala mě melodičnost, vokály, vlastně všechno. Zlatý věk českého metalu, řekl bych také. Jsou ve skvělé formě. Bigboss sice opět dostojí svým proslovům, ale nepůsobí to rušivě, tenkrát to nikdo tolik neprožíval. Prostě satan a všechny ty věci okolo. Jenže ono je to podáno tak uvěřitelně, že máme pocit mrazení v zádech. Opravdu vidíme démony. Root byli vždy jako zjevení a dodnes na ně nedám dopustit. Jsem hrozně rád, že je vidíme spolu, že se objímáme a stojíme ve stínu. Nikdo neruší, nedělá bordel, to až u závěrečných, rychlejších songů. Máme pocit (a nejen my), že všichni v davu jsou jako jeden muž. Reagují na hudbu, na jednotlivé tóny, riffy, na náladu skladeb. Za touhle hudbou je obrovský talent, který přesahuje naše schopnosti vnímat. Přesto si s kapelou hrozně rozumíme. Všechno má neskutečný drive a sílu. Padáme unaveni na židle, tentokrát spíše emocionálně, než fyzicky. 

Co říci k Debustrol? Snad jen, pořád je to neskutečná pařba, jsou navíc skoro místní. Tady v tomhle sále byli jednou z prvních kapel vůbec, které jsem naživo viděl. Pro mě budou vždy hvězdy. Jasně, že to jsou správný hovada, je to taky thrash metal. Pořád je poslední deskou Vyhlazení a texty umí opravdu každý. Je to takovej nářez, že máme pocit, že každou chvíli popraskají zdi. Neopakovatelné a rozhodně si to nezadá s o hodně slavnějšími světovými kapelami. Dodnes si říkám, jaká je škoda, že se trošku neodvázali a nevyrazili ven. Tehdejší podhoubí tomu myslím přálo. Místo toho dodnes objíždějí kde co a stačí jim to. Nic proti, ale tehdy dle mého měli na to prorazit. Samozřejmě si to neuvědomuju, protože jsme v kotli a vždy jen na okamžik vyskočím do okolního světa, abych políbit svoji milou. Drží mi brýle a směje se. To je nakumulovanej vztek a energie. Touha ničit hudbou. "Nemám možnost volby, Život či smrt, Čekám jen na příkaz, Umírat". Papež je vrah, to je dnes jasné úplně každému. Skáču po hlavě do mosh pitu a křičím, až mě pálí hlasivky. 

Tentokrát se uklidňuji o hodně déle. Srdce mi pumpuje a mozek se vaří ve vlastní šťávě. Hladí mě po tváři a říká mi, jak se jí koncert líbil. Máme spoustu času a bágly na chalupě. Noc je před námi a pokračuje se rockovou diskotékou. Vlníme se, pijeme pivo a moje milá betony a já jí je nosím, co to jde. Ale na každého jednou dojde a musíme na vlak. Čeká nás několik hodin a je s náma jedna holka, co se nás zeptala, jestli by nemohla čekat s náma. Asi působíme sympaticky, ona je blondýnka pořád usměvavá a milá. Chodíme po Hradišti a kecáme. Vypráví nám svůj životní příběh, otevře se jako kniha. Taková pěkná panenka, která nemá štěstí na chlapy. Ptám se proč, vždyť si kočka, můžeš si vybírat. Najednou je smutná a říká nám, jak je to těžký, že by chtěla jenom někoho obyčejného, normálního. Nemá přehnané nároky, jak už to u některých svobodných bývá. Jenže je z malé vesničky, až za pár zastávek vystoupí, bude muset ještě několik kilometrů přes les. Studovala na průmyslovce v Boleslavi a teď se vrátila. A kluci okolo zkrátka žádní nejsou.

Loučí se a snažím se jí povzbudit, chlapů, těch na pohodu, je spousta. Jen nám zamává, když už svítá a mi si to teprve suneme na Turnov. Přesedneme, ale až po nějaké hodince, kterou strávíme na nástupišti, zachumláni jeden do druhého. Jsou to právě tyto okamžiky, ve kterých jsme unavení a lehce přiopilí, kdy ji miluju nejvíc. Žádná fiflena, ale ženská jak má být. Řeknu jí to ve vlaku, kdy ihned zkoušíme přidat topení. Moc to nejde, tak ji přikryji svým svetrem a klepu kosu. Drnčí koleje pod námi, jedeme děsně pomalu a krajina se teprve probouzí. Zvířata, chci jí ukázat srnky, ale podřimuje. Kde se v tobě bere tolik laskavosti? Vypadá blaženě i ve spánku. Přitom to pro ní muselo být těžký. Trmácet se z Plzně do Jizerek a pak zpátky do Hradiště. Jsme jak dva tuláci a moc dobře víme, že tady a teď je vše ohlodáno na kost, na dřeň. Tady se odhalují charaktery. Dnes si říkám, jak je dobře, že jsme se poznali na cestách, při práci, při krizových situacích. Spojilo nás to velmi pevným poutem a víme, že se můžeme jeden na druhého spolehnout.

V Jablonci jsme tak unavení, že sotva pleteme nohama. Zrovna otvírají v jednom bufáči na dolním náměstí. Dáme si něco dobrého a protože nejede nic nahoru, musíme pěšky. Budíka nařídím na odpoledne, aspoň pár hodin, než zase pojedeme do Plzně. Usneme jako dřeva, jako když nás do vody hodí. Zatemním a nevíme o světě. Budík chci zahodit, doznívá ve mě alkohol i včerejší zážitky. Za chvilku nám to zase jede, řekne mi a pleská holýma nohama o podlahu. Přivine se a nikam se jí nechce. Co takhle, že bychom tu ještě jeden den zůstali a jen tak odpočívali, četli si a zašli někam na procházku? Nemusí mě dvakrát přemlouvat. Máme jen jedinej problém. Nemáme nic k jídlu a nikde není otevřeno. Opláchneme si obličej a vydáme se na hřebeny. Děsně fouká a tak zalezeme nad Tanvaldem do jedný horský chaty. Dají nám utopence, protože nevaří a pivo. Do chalupy jdeme zase za tmy. Spíme až do rána, kdy nás čeká slunce, další den na horách a spousta věcí k probrání. Jsem zase děsnej metalista a vyprávím jí o každé druhé skladbě, kdo kde hrál a vidím na ní, že ji to sice nudí, ale nechce mi kazit radost. Hradišťský metal tak doplnilo ještě jizerské rozjímání. Bylo to hrozně fajn a dodnes na to vzpomínáme. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 12. srpna 2023

Recenze/review - DIPYGUS - Wet Market (2023)


DIPYGUS - Wet Market
EP 2023, Frozen Screams Imprint, Headsplit Records

for english please scroll down

Když vám přivezou již několikáté tělo, ve kterém není mozek, zamyslíte se. Zajímavé je, že třeba sebevrazi se mezi sebou inspirují. Zažil jsem již několik měsíců plných oběšenců, následovali upálení a nakonec podřezaní. Jenže tohle je něco jiného. Vypadá to na nějakou šílenou a dosud neznámou chorobu. Všichni mají vyděšené tváře a smrdí sírou. Jakoby potkali samotné Ďábla. A nebo poslouchali pravý, reálný a nefalšovaný death metal. Třeba takový, jaký hrají DIPYGUS z Kalifornie. 

Každého asi nejdřív zaujme poměrně netypický zelený obal. Je jakousi mrtvolnou koláží plnou lebek, příšer a šílenství. Pro mě osobně je potom děsivý i název alba, protože prodej živého masa, které velmi rychle podléhá zkáze, je něco hnusného a děsivého. Rozkládající se tkáně, utrpení a hlavně místa, odkud pochází velké množství různých nemocí. Navštivte jej, poslouchejte u toho "Wet Market" a třeba také přijdete o mozek. 


Hudebně pánové stále pokračují ve své morbidní práci. Kdo jste četl moji recenzi na jejich předchozí desku "Bushmeat" z roku 2021 (odkaz je dole pod článkem), asi mi dáte za pravdu, že se jedná o velmi zdatné pokračovatele kapel typu AUTOPSY, ABSCESS, GHOUL, EXHUMED. Pánové samozřejmě přidávají své vlastní nápady, ale třeba zvukově jsou si se zmiňovanými smečkami hodně podobní. Opusťme ale svět plný neustálého přirovnávání. Troufám si tvrdit, že tahle nahrávka zaujme nejen fanoušky starého smrtícího kovu z devadesátých let. DIPYGUS totiž přistupují ke své morbidní práci přeci jen trošku jinak. Snaží se o vlastní invenci, mají spoustu zajímavých nápadů. Opravdu si připadám, jako bych byl někde v hluboké džungli nebo na mokrém trhu. Asi všichni chápete, co za maso se dneska prodává. Líbí se mi, že v sobě mají jednotlivé skladby drive a sílu, pradávnou prašivinu, kterou dle mého umí jenom dobré kapely. Rozhoduji se, jaké maso ochutnám dnes. Volím opět tuhle desku a poslouchám jí velmi nahlas. Podupávám si do rytmu, nechávám se unášet melodiemi a postupně zjišťuji, že mi puká lebka. Nebude to dlouho trvat a přijdu o mozek. Příliš to nevadí, prokletý jsem stejně již dlouhé roky. "Wet Market" vám mohu jenom doporučit. Jedná se přesně o takový ten druh hudby, které zkrátka podlehnete. Má v sobě něco přitažlivého, zlého, děsivého. Jako dobrý hororový film. Nechte si chutnat! Mokvající, smradlavý, prašivý death metal! Kus shnilého masa prolezlého snětí!


Asphyx says:

When they bring you the umpteenth brainless body, you think. It's interesting that suicides, for example, inspire each other. I've seen months of hangings, followed by burnings and endless stabbings. But this is different. Looks like some kind of crazy, unknown disease. They all have frightened faces and smell of sulphur. It's like they've met the Devil himself. Or they're listening to true, real, unadulterated death metal. Like DIPYGUS from California.

The first thing that catches everyone's attention is the rather untypical green cover. It's a kind of dead collage full of skulls, monsters and madness. For me personally, then, the album title is also scary, because selling live meat that is perishable very quickly is something ugly and scary. Decomposing tissue, suffering and most importantly places where a lot of different diseases come from. Visit it, listen to "Wet Market" and you might lose your brain too.


Musically, the gentlemen still continue their morbid work. If you have read my review of their previous album "Bushmeat" from 2021 (link is below the article), you will probably give me the truth that they are very capable followers of bands like AUTOPSY, ABSCESS, GHOUL, EXHUMED. Of course, the gentlemen add their own ideas, but for example, sonically they are very similar to the aforementioned bands. But let's leave the world full of constant comparisons. I dare to say that this record will attract not only fans of the old death metal from the nineties. After all, DIPYGUS approach their morbid work a bit differently. They try to be inventive, they have a lot of interesting ideas. I really feel like I'm somewhere in a deep jungle or a wet market. I think you all understand what kind of meat is being sold today. I like the fact that the individual songs have drive and power, the ancient scabrousness that I think only good bands can do. I'm deciding what meat I'm going to taste today. I choose this record again and listen to it very loudly. I stomp to the rhythm, get carried away by the melodies and gradually find my skull cracking. It won't be long before I lose my brain. It doesn't matter too much, I've been cursed for years anyway. I can only recommend "Wet Market". It's exactly the kind of music you just fall for. It's got something appealing, evil, scary about it. Like a good horror movie. Enjoy! Wetting, smelly, dusty death metal! A piece of rotten flesh crawling with anthrax!


Recenze/review - DIPYGUS - Bushmeat (2021):


Tracklist:
01. Lizard-Man Of Scape Ore Swamp 
02. Living Fossil (瑞洋丸) 
03. Sandworms 
04. Bug Sounds (Osedax) 
05. Welcome To Space-Island 
06. Domain Of The Crystal Kong 
07. Onslaught Of The Mechanikong Jungle-Krusher



pátek 11. srpna 2023

Recenze/review - GEIST OF OUACHITA - Imprisoned in the Graven Wood (2023)


GEIST OF OUACHITA - Imprisoned in the Graven Wood
CD 2023, Signal Rex

for english please scroll down

Někdy se dívám do tmy příliš dlouho. Nevidím před sebou žádné světlo, žádnou naději. Jenom zlo, špínu a nenávist. Negace všeho dobrého vyhledávám i v hudbě. Život ve stínu mi vyhovuje, vše je jednodušší, ohlodané na kost. V undergroundu to takhle chodí. U black metalu obzvlášť. Jsem poutníkem, který je navěky ztracený v chodbách Hádovy říše. A stále rád a s chutí objevuji kapely, projekty, které mě nabijí černou energií. 

GEIST OF OUACHITA je kapelou jednoho muže, který si říká Roanoke. Ten je podespán pod všemi nástroji i vokály. Není to žádný nováček na scéně. Naopak, mohli jste jej potkat v kapelách jako 1789, Darkest Bethlehem, Death Be with Thee, Gloria's Garden, Nocturnal Tyrant, Northern Solitude, Thy Heart, Thine Kingdom, Till, Tome of Alsiare, Winterspells, Xirgan. O kvalitu je tak postaráno. A to nejen po zvukové stránce nebo co se týká obalu (ten je vynikající), ale i ohledně samotné hudby.


Na počátku byl chaos, tak praví jedna teorie vzniku vesmíru. Pro pochopení téhle nahrávky se musíte vydat po časové ose zpět. Do Norska a Švédska devadesátých let minulého století. Budete mít obličej zkřivený bolestí a přesto budete neustále přidávat hlasitost. Skladby jsou totiž napsány s jediným účelem. Abyste u nich umrzli chladem. Je to hnis a špína, nahrubo nasekaná tma, zlo a nenávist. Tradiční, klasický sound sice není ničím objevným, ale je cítit, že Roanoke věří své morbidní práci a hraje od srdce. Nečekejte žádnou progresi ani novátorství. Naopak, tohle album ocení hlavně všichni tmáři, fanoušsci tradičních postupů. Je to jako navštívit hřbitov daleko na severu. Lehnout si do sněhu a za zvuků vánice a téhle desky zemřít, stát se pomalu nemrtvým. Ano, "Imprisoned in the Graven Wood" je určeno všem přízrakům, démonům i těm, kteří jako já žijí jenom v temnotě. V některých skladbách se možná až moc opakují motivy a v určitých chvílích je na mě chaosu až příliš, ale to berte jako drobné výtky starého psa. Jinak je vše v nejlepším pořádku. Pokud máte rádi staré dobré časy, kde ještě hořel oheň jasným plamenem, tak neváhejte ani chvilku. Dostanete poctivou porci shnilého masa. A bude podávána na víku od rakve. No řekněte, co si víc může prokletý přát? Někdy se dívám do tmy příliš dlouho. Nevidím před sebou žádné světlo, žádnou naději. Jenom zlo, špínu a nenávist. Chladné black metalový vichr ze starých kobek! Povinnost pro všechny umrlce!


Asphyx says:

Sometimes I stare into the dark for too long. I see no light before me, no hope. Only evil, filth and hatred. I look for the negation of all that is good in music. I'm comfortable living in the shadows, everything is simpler, gnawed to the bone. That's the way it is in the underground. Especially in black metal. I'm a wanderer, lost forever in the corridors of Hades. And I'm still happy and eager to discover bands, projects that energize me with black energy.

GEIST OF OUACHITA is a one-man band called Roanoke. He's underneath all the instruments and vocals. He's no newcomer to the scene. On the contrary, you could have met him in bands like 1789, Darkest Bethlehem, Death Be with Thee, Gloria's Garden, Nocturnal Tyrant, Northern Solitude, Thy Heart, Thine Kingdom, Till, Tome of Alsiare, Winterspells, Xirgan. Quality is thus taken care of. And not only in terms of sound or cover art (which is excellent), but also in terms of the music itself.


In the beginning was chaos, so says one theory of the origin of the universe. To understand this recording, you have to go back in time. To Norway and Sweden in the 1990s. You'll have your face contorted in pain and yet you'll keep turning up the volume. The songs are written with one purpose in mind. To make you freeze with cold. It's pus and filth, coarsely chopped darkness, evil and hate. The traditional, classical sound is nothing groundbreaking, but you can feel that Roanoke believes in his morbid work and plays from the heart. Don't expect any progression or innovation. On the contrary, this album will be appreciated especially by all the darker, traditional fans. It's like visiting a cemetery far up north. To lie down in the snow and die to the sound of the blizzard and this record, to become slowly undead. Yes, "Imprisoned in the Graven Wood" is for all ghosts, demons and those who like me live only in darkness. There may be a little too much repetition of motifs in some tracks and at certain points the chaos is too much for me, but take that as a minor gripe from an old dog. Otherwise everything is in the best order. If you like the good old days, where the fire was still burning bright, don't hesitate a moment. You'll get a fair portion of rotten meat. And it'll be served on a coffin lid. Well, tell me, what more could a damned man ask for? Sometimes I stare into the dark too long. I see no light before me, no hope. Only evil, filth and hatred. A cold black metal blast from the old dungeons! A must for all the dead!


tracklist:
1 Vampyric Exhumation
2 Awakening of Ancient Blood
3 Lust of Ichor
4 From A Tree I Hang In Chains
5 A Vengeful Spirit Imbued By Hatred
6 Imprisoned In The Graven Wood

KNIŽNÍ TIPY - Muž bez tváře - Dennis Jürgensen (2022)


Muž bez tváře - Dennis Jürgensen
2022, Vendeta

To se takhle člověk těší na dovolenou. Až uteče z vyprahlého města a na chalupě zklidní svoje kroky i mysl a ono vám ne. Místo příjemného horského počasí leje jako z konve. První týden, druhý a stále jsou okamžiky, kdy vysvitne slunce, velmi vzácné. Spousta chalupářů z okolí to vzdalo. Ne tak já a moje rodina. My jsme si každý zalezl do svého kouta, rozsvítili lampičky a otevřeli nové výtisky. Ano, zásobil jsem všechny. Dcera četla Spasitele a něco dobrého z povinné četby na gymplu (nechápala, proč je Anna Kareninová taková divná paní) a manželka se mnou každý druhý den dělala výměnný obchod. Kniha za knihu. Muže bez tváře chtěla koupit ona. Lákal jí sever Dánska a pochmurný příběh o únosu dětí a vraždách. První kniha od autora, kterého jsme si tak nějak objevili pro sebe. Venku jsme museli vynášet sudy, tolik bylo vody a pokaždé, když jsem se promoklý vrátil, znovu jsem usedl a nemohl se odtrhnout. Dvojice sympatických detektivů, Dánky a Němce, protože se první vražda stala přímo na hranicích. K tomu podivné městečko, ne nepodobné vesnici, ve které jsme si četli.

Do toho přijede babička a začne u piva vykládat, jaké to tu bylo, když byla malá. Vzpomínky na odsunuté Němce, snad každý druhý chalupář byl divnej, sudetské příběhy se pomalu prolnuly s těmi dánskými. Najednou jsem při každé procházce viděl obrovského chlapa s řetězem, představoval jsem si, jak jsem zavřený dole ve sklepě, když jsem šel v noci na záchod. Nakonec to nebyla zase tak špatná dovolená. Člověk se uklidnil, nasával pach rozkládajícího listí. Připadal jsem si, uprostřed léta, jako bych na severu Dánska sledoval příliv a odliv. Toulal se v mlze a přemýšlel, kdo by mohl být vrah. Bez televize, u kamen, protože jsme museli topit jako o závod. Psát o knihách je hodně těžká disciplína, to vám řeknu. Nesmíte prozradit děj, je to jako hodnotit filmy. Já navíc nechci být kritikem. Jasně, že je to typická, klasická severská krimi, ale to mi vůbec nevadí. Mám to stejné jako s hudbou, pro mě špatnou neposlouchám, knihy, které mě nebaví, nečtu. Na to nemám čas a taky, nechci si hlavu zanášet něčím, co mě nebaví. Nejsem za to placený, jen si dělám radost.

Detektivka musí být napínavá a to Muž bez tváře je. Líbí se mi jazyk, jakým je napsána i překlad. Oni ti Dánové nežijí zase tolik odlišně od chalupářů na českých horách. Nakonec je všechno o lidech. Když jste blízko přírodě a dost často prší, tak to víte, že je potom kolem vás spousta podivínů. Bývá pro mě zajímavé vypadnout z města, ale po nějaké době se pokaždé hrozně rád do civilizace vracím. Zklidním se, přečtu vždy několik knížek a potom nad nimi přemýšlím. Zrovna v téhle jsou postavy velmi dobře popsány, děj je zamotaný, ale zase ne natolik, aby byl nepřehledný. A proč si nepřečteš něco hezkého, třeba o chlapech v tvém věku? Zeptá se mě babička, moje máma. Mě by to asi nebavilo, kdysi jsem podobné knížky dostával k vánocům. Dodnes leží ve sklepě a nemám na ně chuť. Abych si četl o tom, kdo je komu a jak je nevěrný, jak chytá druhou mízu, jak jsou všichni kolem rozervaní. Na to nemusím otevírat knihu, stačí zajít v práci na oběd. Já raději Muže bez tváře a jemu podobné. Sem tam proložím něčím starším nebo co si objevím. Čtení musí být radost, stejně jako hudba. Poslouchal jsem zrovna nové album od THE CRAWLING. Pomalý, atmosférický doom metal s příměsí deathu. Od Irů, kteří také moc dobře vědí, o čem je déšť a sychravo.

Je to první kniha nové série. Pokud takové budou i další, budu věrným fanouškem. Oba hlavní hrdinové mě baví. Jejich vtipy i starosti. Vždycky si říkám, že bych nemohl dělat policistu. Asi bych vším tím zlem moc nasákl. Něco jiného je si číst, být napnutý, dostat další dávku dopaminu, a něco jiného je realita. Tady se jedná navíc o velmi citlivé téma. Jsem rád, že autor příliš nerozpitvával detaily. Mrtvé a zmizelé děti, uff. Nemám to rád, jako hrdý otec bych bral ihned do rukou sekyru a šel zjednat spravedlnost. Asi víte, jak to myslím. Úplně jsem před sebou viděl samoty v Dánsku, podivné majitele, farmáře, opraváře aut, ale i velké kapitalisty s jejich neomaleností. Kniha má v sobě takový zvláštní, mrazivý, temný nádech. Zbytečně nešokuje, mrtvých nejsou desítky, ani se nejedná o "dokonalého vraha". Naopak, příběh má i lidský rozměr, nad kterým pravděpodobně budete přemýšlet i vy. Když se jednou na příjezdové cestě objevila postava v kápi, zamrazilo mě v zádech. A to i přesto, že bylo poledne. 

Mám dovolenou vždy spojenou s výlety, s návštěvou různých zajímavých míst. Ale také s přírodou, kterou miluji od malička. Jsem moc rád, že je na tom moje rodina stejně. Syn je vlastně pořád venku a když se jde na výlet, tak chodí vepředu. Neznám za poslední roky nic lepšího, než zmizet v lesích, daleko od internetu a televize. Potom se vrátit do chalupy a po kávě si zalézt. Otevřít knihu a relaxovat. A když k tomu leje jako z konve a větve na protějším kaštanu bouchají do chalupy, protože je vítr, čte se mi tak nějak lehce, spokojeně. Přeji vám, aby vaše dovolené byly taky takové. Chaosu je kolem možná až příliš a knížky mají i v dnešních světě něco do sebe. Třeba vám Muž bez tváře přijde k duhu. Jestli máte rádi severské země, vítr a proudy vody, padající k zemi, tak neváhejte. Dennis Jürgensen se stal ihned mým oblíbeným autorem. Je dobré vědět, že je pořád co číst. Mějte se co nejlépe a děkuji za pozornost.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Jeden z žáků učitele Lasseho Espersena najde při exkurzi v přílivové zóně kus od břehu mrtvé tělo. Vzápětí však vše kolem zahalí mlha, ze které se vynoří postava bez tváře a na Lasseho zaútočí. Když se učitel probere z omráčení, je jeho žák pryč. A není to první dítě, které se v Melumu, provinčním městečku na západním pobřeží Jutska, pohřešuje. Už o rok dříve zmizela šestiletá dívenka, která se dosud nenašla.

Vyšetřování se ujímá mladá dánská vyšetřovatelka Lykke Teitová spolu se zkušeným německým policistou Rudi Lehmannem, neboť mrtvola ležela přímo na hranici. Mohou jen doufat, že se jim společně podaří vraždu objasnit a najít nezvěstného chlapce dříve, než bude pozdě. Mezitím však dojde k dalším dvěma vraždám a teprve pak začnou policisté konečně tušit, odkud vítr vane.

Muž bez tváře je první knihou ze série Teitová a Lehmann.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 10. srpna 2023

Recenze/review - DEAD AND DRIPPING - Blackened Cerebral Rifts (2023)


DEAD AND DRIPPING - Blackened Cerebral Rifts
CD 2023, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Měl bych určit způsob smrti, ale tentokrát mám problém. Na hromadě leží kusy rozsekaných těl. Pomíchané ruce a nohy, mozky vystřelené z hlavy, vnitřnosti vyhřezlé ven. Nikdy si na ten pohled nezvyknu. Hejna much a zápach, po kterém se každému ihned zvedne žaludek. Stále dokola si pokládám otázky, kdo to mohl udělat? Odpověď nepřichází, protože viníkem jsou obyčejní lidé jako já a nebo ty. Jen se ocitli uprostřed války a na povrch vylezly jejich temné myšlenky. Hoď kamenem, kdo jsi bez viny.

Pokaždé, když mě zaujme nějaká brutální death metalová kapela, tak si vzpomenu na děsivé dokumenty z jedné ze světových válek. Kývám se do rytmu, vychutnávám si morbidní melodie a přemýšlím, kolik způsobů zabíjení ještě lidé vymyslí. Hlavou mi poletují šílené obrazy a oceňuji temnotu i chlad, se kterými DEAD AND DRIPPING přišli. Třetí dlouhohrající album v řadě, třetí zářez přímo do živého. 


"Blackened Cerebral Rifts" je velmi surovým albem. Mám pocit, že jsem na starých opuštěných jatkách, která sice byla před lety uzavřena, ale do zdí je stále otištěn nářek obětí. Jediným členem téhle šílené kapely je Evan Daniele, který je podepsán pod všemi nástroji i vokálem. Jedná se o zkušeného maniaka, který nepodcenil vůbec nic. Skvělý obal od Jasona Wayne Barnetta vás uvede do kruté hry, zalknete se masivním, hutným a prašivým zvukem a necháte si vpíchnout do žil jednotlivé skladby. Tohle album je devastující jízda ve stylu WORMED, DEMILICH, DEFEATED SANITY, SUFFOCATION, BRUTALITY, MONSTROSITY, MORTAL DECAY, OBSCENITY. Nenašel jsem na desce žádné slabé místo. Naopak, mozek se mi uvařil ve vlastní šťávě, maso odpadalo od kostí a když jsem byl nakonec přikován ostrými riffy na zeď, zemřel jsem v ukrutných křečích. DEAD AND DRIPPING  přesvědčili na svoji stranu. Měl jsem často pocit, že se zalykám zkaženou krví. Poslech oceníte především, pokud jste fanoušci žánru, ale myslím, že osloví i ostatní. Jedná se o extrém, ale velmi dobře zahraný. Songy jsou propracované, mají v sobě potřebnou dávku špíny, hnisu a vzteku. V některých momentech jsou možná moc dlouhé, ale to berte jen jako názor člověka, který toho slyšel už tolik, že mu to někdy leze z hlavy ven. Jako celek je "Blackened Cerebral Rifts" skvělou příležitostí vyčistit si myšlenky od všeho zlého. Až zase půjdu ohledávat mrtvoly, vezmu si tohle album s sebou. Je totiž krutým obrazem nás samých. Mocné, zničující, kruté, masakrující, brutální death metalové šílenství!


Asphyx says:

I should determine the manner of death, but this time I have a problem. There are pieces of dismembered bodies lying in a pile. Arms and legs scrambled, brains blown out of their heads, intestines spilling out. I'll never get used to the sight. swarms of flies and a smell that makes everyone sick to their stomach. I ask myself over and over again, who could have done this? The answer doesn't come because the culprits are ordinary people like me or you. They just found themselves in the middle of a war and their dark thoughts came to the surface. Throw a stone, who are you without blame.

Every time a brutal death metal band catches my attention, I think of horrific documentaries from one of the world wars. I nod to the beat, enjoy the morbid melodies and wonder how many more ways of killing people will come up with. Crazy images fly through my head and I appreciate the darkness and coldness that DEAD AND DRIPPING came up with. The third long-playing album in a row, the third notch right into live.


"Blackened Cerebral Rifts" is a very raw album. I feel like I'm in an old abandoned slaughterhouse that may have been closed years ago, but the wailing of the victims is still imprinted on the walls. The only member of this crazy band is Evan Daniele, who is signed to all the instruments and vocals. This is a seasoned maniac who hasn't underestimated anything. The great cover art by Jason Wayne Barnett will put you in the cruel game, you'll get soaked by the massive, thick and dusty sound and let each track inject itself into your veins. This album is a devastating ride in the style of WORMED, DEMILICH, DEFEATED SANITY, SUFFOCATION, BRUTALITY, MONSTROSITY, MORTAL DECAY, OBSCENITY. I didn't find any weak point on the album. On the contrary, my brain was cooked in its own juices, the flesh was falling off the bones and when I was finally pinned to the wall by sharp riffs, I died in violent convulsions. DEAD AND DRIPPING convinced me to their side. I often felt like I was gagging on bad blood. You'll especially appreciate listening to this if you're a fan of the genre, but I think it will appeal to others as well. It is an extreme, but very well played. The songs are sophisticated and have the requisite amount of filth, pus and rage. They may be too long at some points, but just take that as the opinion of someone who has heard so much that it sometimes gets out of his head. As a whole, "Blackened Cerebral Rifts" is a great opportunity to clear your mind of all the bad stuff. When I go looking for dead bodies again, I'll take this album with me. It's a cruel picture of ourselves. Powerful, devastating, cruel, slaughtering, brutal death metal madness!


Line up -
Evan Daniele - All music and lyrics

Artwork by Jason Wayne Barnett

Track listing -
1. Tragic Ascent Of Absurdity's Pale Moon
2. Humanoid Statues Parading Condescending Gestures
3. Aural Interference With Uncanny Subconscious Frequencies
4. Infinitely Plummeting Into Violet Portals Of Delusion
5. Hopeless Desire For Reprieve
6. Meticulously Unraveling The Serpentine Consciousness
7. Kaleidoscopic Visions Of Porous Obsidian Eternities
8. Molecular Degradation Upon Warped Onyx Stoves
9. Hysterical Mirages of Otherworldly Calamity

Official Video Stream #1
Official Video Stream #2
Dead And Dripping Bandcamp
Official Transcending Obscurity Site
Transcending Obscurity Facebook
Dead And Dripping Facebook
Official Label YouTube Channel
Label US Store
NEW Label Europe Store

TWITTER