DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 12. září 2023

Recenze/review - DARKRYPT - As Fate Draws Near (2023)


DARKRYPT - As Fate Draws Near
CD 2023, vlastní vydání

for english please scroll down

Nejdřív se leknu, teprve až potom uvěřím. Vždycky se tvářil jako přítel, usmíval se na mě. Měl něco divného v očích, jakousi pradávnou nenávist, primitivní vztek, který nedovedl ovládat. Bodl mě zezadu a šeptal mi slova odpušění. Když jsem padal na zem, tekla ze mě krev a díval jsem se mu do jeho chladných očí. Na onen svět jsem přešel s pocitem zrady. Nikdy nenajdu klid, nikdy už neuvidím světlo. Navěky se budu toulat podsvětím a poslouchat death metal. 

S indickými DARKRYPT jste se na našich stránkách již mohli jednou setkat. Bylo to v roce 2016, když kapela vydala album "Delirious Excursion". Líbilo se mi tenkrát a protože jsem se rozhodl smečky, které hrají dobrou hudbu podporovat, s radostí jsem uvítal možnost napsat i o jejich novince "As Fate Draws Near". Kapela totiž umí napsat silné melodie, je opravdová a reálná. Tohle je přesně death metal podle mého gusta. 


Již na první poslech zaujme masivní, chladný a temný zvuk (Dan Swanö) i obal (Turkka G. Rantanen). To hlavní se ale ukrývá uvnitř jednotlivých skladeb. Cítím z nich magickou, černou sílu, maniakální přístup, ale také spoustu poctivé práce a talentu. Oproti minulé nahrávce mi připadá novinka trošku melodičtější a propracovanější. Ostré riffy, mocné melodie, spousta zajímavých momentů. Je pro mě ctí a opravdovou radostí se k desce stále vracet a pouštět si ji stále dokola. DARKRYPT na to jdou stále postaru, podobným způsobem jako smečky typu ASPHYX, OBITUARY, INCANTATION, GRAVE, DISMEMBER, NIHILIST. V některých momentech je album možná až příliš dlouhé, ale to berte jako malinkou výtku starého fanouška kovu smrti. Jinak je vše v nejlepším pořádku. Dostanete pořádnou porci death metalu, zahraného s přehledem a zkušenostmi. Většinou na sebe při psaní recenze nechávám hudbu jen tak působit a čekám, jestli se mnou bude něco dělat. U "As Fate Draws Near" jsem se začal ihned kývat do rytmu, podupávat nohou a bouchat pěstí do stolu. Ano, přesně takový smrtící kov koluje i v mých žilách. Nová deska se do mě otiskla jako rozžhavené železo do kůže. Mozek se mi vařil ve vlastní šťávě a vnitřnosti mě pálily. Nikdy nenajdu klid, nikdy už neuvidím světlo. Navěky se budu toulat podsvětím a poslouchat death metal. A jsem tomu moc rád. Reálný, poctivý death metal, který vám rozdrásá obličej do krve! 


Asphyx says:

First I get scared, then I believe. He always acted like a friend, smiled at me. He had something strange in his eyes, a kind of ancient hatred, a primitive rage he couldn't control. He stabbed me from behind and whispered words of forgiveness. As I fell to the ground, blood poured from me and I looked into his cold eyes. I crossed over to the next world with a sense of betrayal. I will never find peace, never see the light again. I will forever wander the underworld listening to death metal.

You may have already met Indian DARKRYPT once on our website. It was in 2016, when the band released the album "Delirious Excursion". I liked it back then and since I decided to support packs that play good music, I was happy to have the opportunity to write about their new release "As Fate Draws Near". The band can write strong melodies, it's real and real. This is exactly death metal to my taste.


The massive, cold and dark sound (Dan Swanö) and the cover art (Turkka G. Rantanen) catches your attention at the first listen. But the main thing is hidden inside the individual tracks. I can feel a magical, black power, a manic attitude, but also a lot of honest work and talent. Compared to the last record, I find the new one a bit more melodic and sophisticated. Sharp riffs, powerful melodies, lots of interesting moments. It's an honour and a real pleasure for me to keep coming back to the record and playing it over and over again. DARKRYPT are still going at it the old-fashioned way, in a similar way as packs like ASPHYX, OBITUARY, INCANTATION, GRAVE, DISMEMBER, NIHILIST. At some points the album is perhaps a bit too long, but take that as a minor complaint from an old death metal fan. Otherwise everything is in the best order. You get a good portion of death metal, played with clarity and experience. Usually when writing a review I just let the music affect me and wait to see if it does anything to me. With "As Fate Draws Near" I immediately started swaying to the beat, stomping my foot and pounding my fist on the table. Yes, that's exactly the kind of deadly metal that runs through my veins. The new record imprinted itself on me like red-hot iron on my skin. My brain boiled in its own juices and my insides burned. I'll never find peace, never see the light again. I will forever wander the underworld listening to death metal. And I'm glad I did. Real, honest death metal that will rip your face to shreds!


Recenze/review - DARKRYPT - Delirious Excursion (2016):


Tracklist:
01. Prelude 
02. Welcome To Rapture 
03. As Fate Draws Near 
04. The Sculptor Of Flesh 
05. Corridor Of Torment 
06. The Cabal 
07. Subject Delta 
08. The Illusionary Mind 
09. Shackled

band:
Rishabh Ravi: Vocals, Guitars, Drums
Mihir Gaikwad: Guitars, Bass Guitar, Synths, Backing vocals

A few questions - interview with death metal band from India - DARKRYPT.


A few questions - interview with death metal band from India - DARKRYPT.

Answered Mihir Gaikwad & Rishabh Ravi from Darkrypt, thank you!

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Mihir: Darkrypt was founded in 2013 in Mumbai, India. We play dark death metal and we’ve been quite active since 2014. We released our debut album - Delirious Excursion - in 2016 via Transcending Obscurity to much critical acclaim. Our first album was mixed by Greg Chandler and was mastered by Dan Swanö. While we had some lineup changes in 2017-2018, we decided to get the original lineup together to work on a second album in late 2020. However, due to some personal commitments, it was just Rishabh and I who could continue on our second album - As Fate Draws Near.


Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

Mihir: We recorded this album in my bedroom, and I took care of the recording and the editing aspects. We then sent the recordings to the legendary Dan Swanö at Unisound Studios for mixing and mastering.

How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

Mihir: We do have CDs of the album - 300 copies for the time being. And it’s also available digitally via. BandCamp, iTunes, Spotify, Apple Music etc.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

Mihir: I worked on the lyrics once Rishabh had the basic song structures in place. As we both have been quite inspired by sci-fi thrillers, we had a general direction in mind. The album primarily deals with the themes of fate, destiny, free-will and reality.

Songs like As Fate Draws Near, The Sculptor of Flesh, and Corridor of Torment relate directly to my personal beliefs and experience, whereas songs like Welcome to Rapture, The Cabal, Subject Delta take inspiration from the events in BioShock. On the other hand, Shackled is inspired from Blade Runner, and The Illusionary Mind is inspired from George Orwell’s 1984.

The album is titled such because FATE is a very central theme throughout the album.


Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

Rishabh: The logo was originally created by one of our close friends, Vineet Sharma. We currently don’t have our website but we do have a Bandcamp page which has both of our albums available.

We live in a digital age so things such as social media definitely play a crucial part in every band’s promotion. It is easier now to connect with folks around the world and for everyone else to discover our music. So these things are pretty important if one wants to put their music out there.

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

Mihir: We decided to self-release this album. While composing and recording quality music is critical, we also wanted to learn the complete process and the behind-the-scenes to releasing an album. Consequently, this whole endeavour has been quite enlightening as it has helped us understand the amount of effort required to put our music out there.


Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

Rishabh: Our influence comes from a plethora of death & black metal bands. Bands such as Sulphur Aeon, Immolation, Incantation, Blood Incantation, Krypts, Deathspell Omega, Akhylys, Carach Angren and many more have inspired us to create this music that we have released.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

Rishabh: Although at the beginning we considered working with a label, we decided quite early on to self-release this album.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

Rishabh: We have been playing gigs roughly since 2014 so it is a bit hard to keep track of the number of gigs we’ve played. We love all types of gigs, I think it is the feeling of being on stage and playing our music that makes it amazing. We haven’t played any festivals yet but it's something we would like to do soon. I think some of our best performances were during our ‘Durance of Hate III’ tour which was within India. In our opinion this was when we were at our tightest so far.


What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

Rishabh: We would like for this album to reach as many metalheads as possible. As for our plans for the future, we will keep polishing our sound and keep creating more albums. On the other hand, we would also like to bring our music to every corner of the world through concerts and every other means possible. So playing a lot more gigs and festivals across the world would be one of our goals.

What we want to achieve as a band is our identity that can be easily recognized as the ‘Darkrypt sound’. So with further polishing and improving ourselves at every step we would like to create something original as well as something unique.

Mihir: It’s particularly inspiring and fascinating when people across the world discover our music, message us about it, or even write reviews. So in the here and now, we would love to know what our fans and followers think of our new album.


How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

Rishabh: Fans can definitely contact us at our social media pages which is @darkryptband for both, Instagram & Facebook, as well as on BandCamp : www.darkryptdm.bandcamp.com

Thanx for the interview.

https://darkryptdm.bandcamp.com/album/as-fate-draws-near-dark-death-metal





---------------------------------------------------------------------------------------------------

pondělí 11. září 2023

Report, photos, video - MALEVOLENT CREATION, GODLESS TRUTH - club Modrá Vopice, Praha - 10. 9. 2023


Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)


kompletní fotogalerie zde / all photos here:

Možná jsme poslední svého druhu. Tasmánští čerti nebo bájní jednorožci. Scházíme se po hospodách, kecáme o muzice. Chodíme do práce a tam se tváříme úplně jinak. Kolem nás metal skoro nikdo neposlouchá. Možná právě proto se vždycky hrozně těšíme, když můžeme vyrazit na koncerty jako byl ten s MALEVOLENT CREATION. Vylezem z děr, jak staří medvědi a kýváme se do rytmu. Pil jsem už od pátka. Nejdřív doma, jen tak, protože byl konec pracovního týdne a měli jsme chvilku konečně klid. Pak v sobotu ráno, cestou do Tábora, k obědu pivko s tchánem a nakonec oslava padesátin kamaráda na jednom statku. Zase jsem jednou zářil a tančil za měsíčku. Básnil jsem a chcal u toho do kopřiv. Z repráků za mnou zněl starý punk a já tomu byl velmi rád. Člověk se musí obklopovat lidmi, kteří za to stojí. Nebudeme tu věčně.

Ku Praze, říkám v neděli ráno ve vlaku a je mi blbě. Potřebuji se srovnat. Chtělo by to Plzeň. Zachrání mě slečna z Českých drah, která rozváží jídlo. Udržuji si hladinku, s tím, že v pondělí mám volno. MALEVOLENT CREATION jsou jednou z mých největších srdcovek. Tečka. Tolik k vysvětlení, proč jsem v neděli vyrazil. Potom také mí kamarádi, se kterými jsem se setkal. Spojuje nás spousta společných zážitků, již lehce unavená těla a hlavně náhled na svět. Hlavně se ze života neposrat a bojovat. Mám rád mládí, hodně mu fandím, ale stejně si nakonec nejvíc pokecám s kámošema, co už mají také šediny. Nenadáváme, spíš se usmíváme nad dnešní falešnou dobou. Jsme pořád Pierotové, rytíři donové Quijotové, klauni s hodným srdcem. Stárneme dole pod pódiem a víme dávno své. 


Ukáže se to i v Jedové chýši, pardon v Modré Vopici, v mém velmi oblíbeném klubu. S některými se potkávám jenom tady, s jinými jsem prohodil za život maximálně pět slov, ale víme o sobě. Jsme na tom stejně. Máme rádi dobrou muziku, undergroundové prostředí a vždycky se tak zvláštně usmíváme, když se hraje pro nás. MALEVOLENT CREATION je kapela, která mě provází celý můj metalový život. V mládí pro mě byli modlou a vlastně dodnes stále jsou. To se vlastně ani nedá popsat, tohle je víra, souznění, spousta zážitků, emocí, vzpomínek. Za rohem se směje ta stará kurva nostalgie a já se děsně těším, až se začne hrát. Jsem napnutý, chvěji se a prolévám se pivem. Kdybyste jenom věděli, jak jsou pro mě podobné akce čím dál tím vzácnější a jak mě dokáží povznést. Pojďme na muziku, na to nejdůležitější. 


GODLESS TRUTH - přiletěl z k nám bombardér z Moravy a provedl brutální death metalové kobercové bombardování. Kapelu vidím za poslední půlrok poněkolikáté a zde v malém klubu jim to sedne nejvíce. Zahráno jako z partesu, s elegancí a nadhledem. Zároveň, a to já starý pes oceňuji nejvíce, jsou skladby velmi živé, organické. Nestihnete se nudit ani chvilku. mělo to sílu a drive, mělo to takový ten poctivý metalový základ. A navíc jsou skladby velmi dobře napsány, takže se mi zaryly do mozku jako ostré hřeby. Rád bych dodal i nějakou kritiku, ale opět mě nic nenapadá. Byl to totiž devastující útok, který nám vyrval vnitřnosti z těla! Opět skvěle, ostatně jako vždycky. Brutální masakr se spoustou temných nálad! 






A bomber from Moravia flew in and did a brutal death metal carpet bombing. I've seen the band several times in the last six months and here in a small club it suits them best. Played like from the score, with elegance and insight. At the same time, and this is what I appreciate the most, the songs are very lively, organic. It had power and drive, it had that honest metal base. And what's more, the songs are very well written, so they stuck in my brain like sharp spikes. I would like to add some criticism, but again I can't think of anything. It was a devastating attack that ripped our guts out! Great again, as always. A brutal massacre with lots of dark moods!

MALEVOLENT CREATION - padla kosa na kámen. Nebudu vám psát o historii téhle smečky, ani o tom, kdo v ní všechno hrál. V závěru šlo o to nás zničit. Myslím, že se to Philu Fascianovi a jeho věrným povedlo na výbornou. Kapela působila jako živelná pohroma, jako přírodní katastrofa. Kotel, ve kterém byl uvařen starý poctivý death metal, doplněný samozřejmě o nahrubo nasekaný thrash. Připadal jsem si od první chvíle, jako bych spadl po zádech do hlubiny. Rovnou do obrovského mlýnu na maso. Drive, síla, temná energie, posbíraná snad někde v záhrobí. Jasně, jsem starej pes, fanoušek od jejich počátků a jako takový jsem si koncert neskutečně užil. Neviděl jsem je naživo dlouhých osm let a chvílemi jsem měl pocit, že mě rvou na kusy. Tohle nebylo jen tak nějaké vystoupení, ale hudba od srdce. Kus i mé historie. Hergot, díky moc, tohle metalové tsunami jsem si opravdu užil. Kapela do toho dala všechno a my fanoušci také. Nahromaděná agrese, vztek a absolutní tma. O tom byli v neděli MALEVOLENT CREATION. Vynikající death thrash metalový tanec na hrobech prokletých! Kult!

 









The scythe fell on the stone. I'm not going to write about the history of this pack, or who all played in it. In the end, it was all about destroying us. I think Phil Fasciana and his loyalists did a great job. The band seemed like a natural disaster, a natural disaster. A cauldron in which the old honest death metal was cooked, supplemented of course with roughly chopped thrash. From the first moment I felt as if I had fallen on my back into the deep. Straight into a giant meat grinder. Drive, power, dark energy, gathered perhaps somewhere in the beyond. Sure, I'm an old dog, a fan since their early days, and as such I enjoyed the show immensely. I hadn't seen them live in eight long years and at times I felt like they were tearing me apart. This was not just any show, but music from the heart. A piece of my history as well. Damn, thanks a lot, I really enjoyed this metal tsunami. The band gave it their all and so did we fans. Accumulated aggression, anger and absolute darkness. That's what MALEVOLENT CREATION was all about on Sunday. Excellent death thrash metal dance on the graves of the damned! Cult!

Návštěvnost, organizace: Končilo se brzy a v klidu jsem stíhal vlak do Plzně. Za mě paráda a díky za to. Co se týká organizace samotné, tak opět nemám žádných připomínek. Obscure jsou profíci. Jasně, víme to všichni, ale myslím si, že je nutné to stále připomínat! Návštěvnost byla velmi dobrá. Klub byl zcela zaplněn. Zvláštní poděkování letí za Mírou. Protože jsou s ním hospody před koncerty nejlepší a protože je na něj spolehnutí. Díky moc!

Zvuk, pivo: Pil jsem Plzeň a musím říct, že takhle do kelímku pohoda. Ale já nejsem žádnej pivní someliér, já bešamelovou IPU neocením. Ale dobrou Plzeň ano a zde dobrá byla. Co se týká zvuku, tak snad jen u Malevolent Creation byl trošku hůře slyšet zpěv. Jinak spokojenost.

Procházím stavem podobným meditaci. Jsem osvícený? Netuším, ale prožité ve mě bude ještě dlouho rezonovat. Všechny ty poslední měsíce, strávené s manželkou v nemocnici, všechna ta bolest a smutek, naděje i beznaděj, úsměvy z temnoty, všechno je najednou pomíjvé. Alespoň na chvilku, na jeden večer, jsem vypnul a mohu vám říct, že jsem za to neskutečně vděčný. Nevím, jak dlouho ještě budu psát o muzice, netuším, kam nás další roky zavanou. Jedno vím ale jistě, je vždy dobré vykouknout z ulity a setkat se s jedinci stejného druhu. S tasmánskými čerty i jednorožci. Tady, pod pódiem, v Jedové chýši, jsme si všichni rovni. Bílý, černý, teplý, je to všechno jedno (jen debily a magory narozené ve znamení svině, ty nemá nikdo rád). Jde jen o hudbu, o pařbu, o starý poctivý metal. Jak jsem již psal, tohle je nepřenosné. Neopakovatelné. 

Následuje chůze na tramvaj, hlavní nádraží v Praze, lehký spánek ve vlaku, noční MHD v Plzni. Stojím před domem a pořád se usmívám. Žena nemůže spát. Musím jí chytnout za ruku a vyprávět, jaké to bylo. Povznášející, snové, starosvětsky death metalové a skvělé, řeknu jí. Připadal jsem si, jako bych stál s dlaněmi vzhůru a načerpal energi do dalších dní. Budeme ji potřebovat. Držte se a děkuji za pozornost!


about BANDS on DEADLY STORM ZINE:

MALEVOLENT CREATION:


GODLESS TRUTH:






Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)


---------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - TRANSGRESSOR - Beyond Oblivion (2023)


TRANSGRESSOR - Beyond Oblivion
EP 2023, Me Saco Un Ojo / Sewer Rot / Unholy Domain

for english please scroll down

Asi každý si občas představujeme, jak jednou zemřeme. Máme děsivé sny, ve kterých nás zastřelí, utopí, pověsí, bodnou nožem v temné uličce. Smrt nás fascinuje a šokuje zároveň. Pokud budete poslouchat japonské veterány TRANSGRESSOR, musíte se naladit na jejich vlnu. Ponořit se hluboko do podzemí a obdivovat dávno shnilá těla. Ano, jedná se o legendu, která datuje svůj vznik do roku 1989. Kapela několikrát pozastavila svoji činnost, aby se pokaždé vrátila silnější než dřív. 

Patřím mezi staré pamětníky, kteří si dodnes pamatují jejich album "Ether for Scapegoat" z roku 1992 (ke mě se dostalo o mnoho let později na stokrát přehrávané kazetě). Dokonce si vzpomínám i na okopírovaný pekelný obal, který byl v mém případě černobílý. Následovalo několik splitek, kompilací, jedno živé album, aby letos kapela vydala nové EP "Beyond Oblivion". Jakoby se na něm zastavil čas. Je stejně prašivé a shnilé, jako jejich předešlá tvorba. 


Necelých dvacet pět minut ozvěn ze záhrobí. Smrtící kov, napsaný se jediným účelem, zničit vás. Musím se přiznat, že jsem k novince přistupoval trošku skepticky, ale teď, po delší době a častých společných okultních seancích, musím napsat - EP se opravdu povedlo. A to po všech stránkách. Zvuk je chladný a syrový, nový počin zní jako z devadesátých let minulého století. Jsem přikovaný ke zdi. V plesnivé kobce hniji zaživa. Přesně zde musely nové skladby vznikat. Je v nich síla, opravdovost, ryzost, taková ta starodávná patina, kterou mám u podobných kapel tolik rád. Pokud máte rádi AUTOPSY, DEATH, MASSACRE, CIANIDE, SOLSTICE, ASPHYX, INCANTATION, bude se vám určitě líbit i "Beyond Oblivion". Základem je temný death metal, ale zazní i odkazy na thrash a v určitých momentech působí album až doomově. Zkrátka a dobře, tohle je čerstvě otevřený hrob, ve kterém byl kdysi pochovaný padlý mnich. Jeho otevřením se dostalo na povrch absolutní zlo, špína a choroby, po kterých se rozpadnete v prach. Stejně jako na této desce, stejně jako v jednotlivých momentech, i zde budete vzpomínat na svoje nejděsivější noční můry. Jsem vždy pokaždé hrozně rád, když se podobné kapely vrátí a nahrají novou muziku. Tentokrát se japonským maniakům povedlo mě vrátit po časové ose zpět. A to skvělým, morbidním, hnisavým způsobem! Asi každý si občas představujeme, jak jednou zemřeme. Máme děsivé sny, ve kterých nás zastřelí, utopí, pověsí, bodnou nožem v temné uličce. Smrt nás fascinuje a šokuje zároveň. Umírání ve stylu TRANSGRESSOR si nechám vždy líbit! Pach smrti! Hnisavý, syrový death metal, který vám pustí žilou! Kult!


Asphyx says:

I guess we all sometimes imagine how we will die someday. We have terrifying dreams in which we are shot, drowned, hanged, stabbed with a knife in a dark alley. Death fascinates and shocks us at the same time. If you listen to Japanese veterans TRANSGRESSOR, you must tune in to their wave. Dive deep underground and admire the long-rotted bodies. Yes, this is a legend that dates back to 1989. The band has gone on hiatus several times, only to return each time stronger than before.

I'm one of the old-timers who still remember their 1992 album "Ether for Scapegoat" (it came to me many years later on a cassette tape played hundreds of times). I even remember the copied hell cover, which in my case was black and white. Several splits, compilations, one live album followed, only to have the band release a new EP "Beyond Oblivion" this year. It's like time stopped on that one. It's as dusty and rotten as their previous work.



Less than twenty-five minutes of echoes from beyond the grave. Death metal, written with the sole purpose of destroying you. I have to admit that I was a bit skeptical about the novelty, but now, after a long time and frequent occult sessions together, I have to write - the EP really did well. And in all aspects. The sound is cold and raw, the new release sounds like something from the 90s. I'm chained to the wall. I'm rotting alive in a moldy dungeon. This is exactly where new songs must have originated. There's a strength, a realness, a purity, that old patina that I like so much in bands like this. If you like AUTOPSY, DEATH, MASSACRE, CIANIDE, SOLSTICE, ASPHYX, INCANTATION, you will definitely like "Beyond Oblivion". The basis is dark death metal, but there are also references to thrash and at certain moments the album has an almost doomy feel. In short, this is a newly opened grave where a fallen monk was once buried. Opening it has brought out absolute evil, filth and disease that will make you crumble into dust. Just like on this record, as well as at points, you will be reminded of your most terrifying nightmares. I'm always so happy every time bands like this come back and record new music. This time, the Japanese maniacs have managed to take me back down the timeline. And in a great, morbid, festering way! I guess we all imagine how we're going to die someday. We have terrifying dreams in which we're shot, drowned, hanged, stabbed with a knife in a dark alley. Death fascinates and shocks us at the same time. I always enjoy dying TRANSGRESSOR style! The smell of death! Festering, raw death metal that will leave your veins! Cult!



tracklist:
1. Death Heaven
2. Stuck in Limbo
3. Infiltration
4. For Nothing
5. Vision Of Carcass

Lineup:
Akihito Kikuchi - Vocals, Bass
Yoshio Hasegawa - Bass, Vocals, Guitars
Kimihide Kumagai - Guitars, Vocals
Takashi Tanaka - Vocals, Drums

Recenze/review - SODOMISERY - Mazzaroth (2023)


SODOMISERY - Mazzaroth
CD 2023, Testimony Records

for english please scroll down

Když se podíváte na oblohu přes pavučinu, uvidíte stovky odlesků ze záhrobí. Někdy bývá odchod na druhou stranu vznešený a majestátní. Smrt se zapíše do starých knih a dlouho se o ní vypráví. Většina z nás ale odejte v klidu, během noci, když se na nebi třpytí hvězdy. Zůstane po nás smutek. Tedy, po některých. Po mnohých jenom krvavá stopa. Dost často o tom poslední dobou přemýšlím. Hlavně, když poslouchám novou desku švédských SODOMISERY. 

Základem je melodický black metal, zazní ale i death metalové ozvěny. Jako celek potom novinka drží velmi kompaktně pohromadě, opravdu dobře se poslouchá a mám neustálou chuť se k albu vracet. Je totiž slyšet, že je poctivé, opravdové, zahrané od srdce. Ale to vám nemusím stále opakovat, jinou muziku už dávno nepodporuji. 


Pokud jste fanoušky třeba takových CRADLE OF FILTH, DIMMU BORGIR, AMON AMARTH, DARK TRANQUILLITY, mohla by se vám líbit i nová deska "Mazzaroth". Je pravdou, že výše zmíněné kapely už moc neposlouchám, ale SODOMISERY se mi líbí. Skladby mě totiž bolestivě řežou, pálí a žhnou. Připadá mi, že nikde nic nepřebývá, nikde nic nechybí. Představte si sychravý podzim, špinavou řeku a v ní těla utopenců. Stojíte na břehu a nasáváte atmosféru. Vzduchem zní nové album a nálada je velmi pochmurná. Stačí několik prvních tónů a z mlhy se vynoří přízraky. Nic neříkají, přesto jim rozumíte. Tahle deska je o temných emocích, je chladná jako ruka mrtvoly, přesto žhavá a tepající. Líbí se mi obal, sólové kytary, zpěv i rytmus. Vlastně všechno, chcete-li. Přiznám se vám, že k minulé nahrávce jsem měl trošku výhrady, ale tentokrát jsem velmi spokojený. Obzvlášť ve chvílích, když venku prší a dívám se k nebi přes pavučiny. Připomíná mi to černý kaleidoskop. Stejně pestré a zajímavé, jako "Mazzaroth". Někdy bývá odchod na druhou stranu vznešený a majestátní. Jako tahle hudba. Zůstane po nás smutek. Tedy, po některých. Po mnohých jenom krvavá stopa. Stejně to mám se skladbami z tohoto alba. Jsou svým způsobem až podmanivé, magické, záhadné. Jako přízraky, jako smrt, jako svět za oponou. Stačí jen nahlédnout a přidat hlasitost. Ledový, temný melodický black death metal, u kterého vám zmrzne krev v žilách! 


Asphyx says:

If you look at the sky through the spider's web, you will see hundreds of reflections from beyond the grave. Sometimes going to the other side is sublime and majestic. Death is written in the old books and talked about for a long time. But most of us pass away peacefully, during the night, when the stars twinkle in the sky. We're left with sadness. Well, for some. For many, only a trail of blood. I've been thinking about that a lot lately. Especially when I'm listening to the new album from Sweden's SODOMISERY.

The basis is melodic black metal, but there are also death metal echoes. As a whole, the new album holds together very compactly, it's really good to listen to and I have a constant desire to come back to the album. You can hear that it is honest, real, played from the heart. But I don't have to keep telling you that, I don't support other music anymore.


If you are a fan of CRADLE OF FILTH, DIMMU BORGIR, AMON AMARTH, DARK TRANQUILLITY, you might like the new album "Mazzaroth". It's true that I don't listen to the above mentioned bands much anymore, but I like SODOMISERY. Because the songs painfully cut, burn and scorch me. It seems to me that nothing is missing, nothing is missing anywhere. Imagine a brisk autumn, a dirty river and the bodies of drowned people in it. You stand on the bank and soak up the atmosphere. A new album is in the air and the mood is very gloomy. The first few notes are enough and ghosts emerge from the fog. They say nothing, yet you understand them. This record is about dark emotions, it's cold like a dead man's hand, yet hot and throbbing. I like the cover, the guitar solos, the vocals and the rhythm. Everything, if you like. I admit to you that I had some reservations about the last recording, but this time I am very satisfied. Especially when it's raining outside and I'm looking up at the sky through the cobwebs. It reminds me of a black kaleidoscope. Just as colourful and interesting as "Mazzaroth". Sometimes going to the other side is sublime and majestic. Like this music. We're left with sadness. Well, some of them. For many, only a trail of blood. I feel the same way about the songs on this album. They're almost haunting in a way, magical, mysterious. Like ghosts, like death, like the world behind the curtain. Just take a peek and turn up the volume. Icy, dark, melodic black death metal that will freeze your blood in your veins!



Recenze/review - SODOMISERY - The Great Demise (2020):


TRACKLIST
1. Coming Home
2. Psychogenic
3. Delusion
4. A Storm Without a Wind
5. Master of Your Mind
6. Mazzaroth
7. Rebuilding
8. Demon in Heaven
9. Ephemeral Requiem

LINE-UP
Harris Sopovic - Vocals, Guitar
Teddy Möller - Guitar, Choir Vocals on "Demon in Heaven"
Viktor Eklund - Drums
Paul Viscolit - Bass


Guest appearance: Niklas Sandin (KATATONIA, LIK) - Choir Vocals on "Demon in Heaven

neděle 10. září 2023

Recenze/review - THORN - Evergloom (2023)


THORN - Evergloom
CD 2023, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Každou neděli ráno vstaneš, upravíš se, pozdravíš sousedy a sejdete se u starého kostela. Dnes je ale něco jinak. Poklekneš před dávno padlou modlou, kýváš souhlasně hlavou, když se kněz usmívá. Najednou se všechno změní. Z jeho úst vyjede jazyk hada a všichni kolem tebe konečně odhalí svojí pravou tvář. Uvidíš jejich temné myšlenky, chraktery ohlodané na kost. Dostaneš strach a utečeš dolů do sklepa. Celé to připomíná špatný hororový film, akorát s tím rozdílem, že bolest, kterou ucítíš, je opravdová. Vítej ve světě na druhé straně, vítej v říši hnusu a špíny, zla a nenávisti.

Pokaždé, když poslouchám nějakou novou desku, tak ji na sebe nechám nějaký čas působit. Čekám, jestli mě zaujme, zda pronikne do mých žil i do mozku. Poté se snažím popsat představy, které ve mě evokuje. Není žádným tajemnstvím, že mám americké THORN velmi rád. I u novinky jsem si sedl do temného pokoje, otevřel okno a nechal jejich doom death metal, aby mě vzal na dlouhý výlet na druhou stranu. Umřel jsem a několikrát se narodil. A vždy jsem si novou desku neskutečně užíval. 


Pro mě je asi nejdůležitější to, že je Brennen Westermeyer velmi dobrý skladatel. Dokáže napsat motivy, které ve mě opravdu pobudí spoustu do černa zabarvených představ. "Evergloom" je jako jedovatý had, který se nejdřív plazí u vašich nohou, pak vás uhrane a nakonec uštkne. Jed se vám dostane pomalu do žil a vy nakonec zemřete v hrozných křečích. Vše zde sedí perfektně na svém místě. Mrazivý, temný a jasně čitelný zvuk, obal (Mark Cooper), který je velmi dobře namalovaný a jako motiv se opravdu přesně hodí ke skladbám. Vždycky mě bavilo navštěvovat staré opuštěné kostely, chrámy a přemýšlet, co se v nich kdysi odehrávalo. Na jeden takový výlet jsem si vzal i tohle album a byl jsem překvapen, kam se moje myšlenky rozlétly. Najednou jsem viděl za každým stínem padlého kněze, v opuštěných hrobkách ležela mrtvá těla hříšníků a mě pokaždé běhal mráz po zádech. Troufám si tvrdit, že někde v těchto místech muselo nové album vzniknout. Pokud totiž budete poslouchat pozorně, dostanete se jako já do zvláštního stavu, připomínajícího meditaci. Mezi naším a oním světem je oblast, která ještě není moc prozkoumaná. "Evergloom" je deskou, která vám umožní nahlédnout za oponu. Jen to chce čas, chladnou místnost a dobrou představivost. THORN opět nahráli desku, která se stala na dlouhý čas mým průvodcem v záhrobí. Líbí se mi její atmosféra, nálady, které kolem létají jako můry u rozsvícené lampy. Chrám chladu, temnoty, bolesti a prvotřídního doom death metal, znovu otevřel svoji bránu! Stačí jen vstoupit! Vynikající obřad!


Asphyx says:

Every Sunday morning, you get up, you get dressed, you say hello to your neighbors, and you meet at the old church. But today is different. You kneel before a long-fallen idol, nod your head in agreement as the priest smiles. Suddenly, everything changes. The tongue of the serpent comes out of his mouth and everyone around you finally reveals their true colors. You will see their dark thoughts, gnawed to the bone. You get scared and run down to the basement. It's like a bad horror movie, except the pain you feel is real. Welcome to the world on the other side, welcome to the realm of shit and filth, evil and hate.

Every time I listen to a new record, I let it affect me for a while. I wait to see if it grabs my attention, if it penetrates my veins and my brain. Then I try to describe the images it evokes in me. It's no secret that I like American THORN very much. Even with the new release, I sat down in a dark room, opened the window and let their doom death metal take me on a long trip to the other side. I have died and been born several times. And I always enjoyed the new record immensely.


Probably the most important thing for me is that Brennen Westermeyer is a very good songwriter. He can write themes that really stir up a lot of black-tinged ideas in me. "Evergloom" is like a poisonous snake that first crawls at your feet, then finally bites you. The venom slowly gets into your veins and you end up dying in horrible convulsions. Everything here fits perfectly in place. The chilling, dark and clear sound, the cover art (by Mark Cooper) which is very well painted and as a theme really fits the song exactly. I've always enjoyed visiting old abandoned churches, temples and wondering what used to happen in them. I took this album on one such trip and was surprised where my thoughts went. Suddenly I saw a fallen priest behind every shadow, dead bodies of sinners lying in abandoned tombs, and a chill ran down my spine every time. I dare say that somewhere in these places the new album must have been made. If you listen carefully, you will get into a strange state, like me, reminiscent of meditation. Between our world and the other world is an area that hasn't been explored much. "Evergloom" is a record that lets you look behind the curtain. It just takes time, a cool room and a good imagination. THORN have once again recorded a album that has become my guide to the afterlife for a long time. I like its atmosphere, the moods that fly around like moths by a lit lamp. The temple of cold, darkness, pain and first class doom death metal, has opened its gates again! Just enter! Excellent ceremony!



about THORN on DEADLY STORM ZINE:


Recenze/review - THORN - Crawling Worship (2021)



All music and lyrics written by Thorn*

*Partial drum writing and performance by Evan Thomas for “Xenolith of Slime”
*Track 9 - poem written by Aleister Crowley

Thorn is Brennen Westermeyer

Artwork by Mark Cooper

Track listing -
1. Spectral Realms of Ethereal Light
2. Xenolith of Slime
3. Hypogean Crypt
4. Gaze of the Seer
5. Wastelands Dimly Lit
6. Phantom Noose
7. Sapien Death Spiral
8. Farron's Covenant
9. Thanatos Basileos
10. Evergloom

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý dvacátý první - Piraňa neobecná


Příběh čtyř stý dvacátý první - Piraňa neobecná

Sedíme na baru a kecáme. Konečně máme chvilku volno. Kolem se potulují studenti s deskami a skripty. Někdo si zaleze do kouta, tam pár minut sedí, pak se zvedne, řekne, že na to nemá a dá si pivo. Já nosím v brašně raději knihy. Když čtu nějakou zajímavou, tak z nich cituji, předčítám a na potkání doporučuji. Vypadám asi divně, pár lidí mi to i řekne, ale nevadí mi to. Jsem zvyklý, asi jako každý metalista. To vaše blití do mikrofonu. Znáte to. Přesuneme se taky do jednoho rohu. Muckáme se a plánujeme, co budeme dělat o víkendu. Chtělo by to zase nějaký výlet do lesů, potřebuji chvilku koukat do zelenýho, navrhnu a moje milá ihned souhlasí. Dáme si něco malého k snědku, mají tu jen utopence a nakládaný hermelín. Je vám doufám jasné, kdo co měl. Ano, já hermelín a blondýnka se rozplývala nad nakyslou chutí utopenců. "Jak to můžeš žrát, taková pěkná holka": ozve se od vedlejšího rohu. Ihned se napružím, protože očekávám, že je to nějaký kluk, co chce zaujmout. Chci ji bránit, sejmout ho a odehnat od své samičky (dámy prominou). 

Jaké je naše překvapení, když to není kluk, ale holka. Hele, děvče a co ti je do toho, co mi jíme. Bez pozvání si přisedne. A ihned na mě začne mluvit, jako bychom se znali. Asi známe, prý se mnou chodí dokonce na nějaká cvičení. Vůbec nevím. Ale je pravdou, že se oblékala jako kluk. Měla takovou tu vytahanou mikinu, maskáčový kalhoty, ze kterých jí lezla prdel a vlasy poměrně nakrátko. Možná proto jsem si ji nikde nevšiml. Ona ale nedbala a ani jí nedošlo, že bychom chtěli být spolu. Dostali jsme přednášku, kterou jsme nejdřív vůbec nechápali. Vegetariáni bývali tenkrát lidé většinou jen ze zdravotních důvodů, takových těch z přesvědčení, moc nebylo. Osobně jsem to vůbec nechápal. Jak jsem jezdil často na ves, tak mi byl tenhle názor hodně cizí. Ale ona vysvětlovala dál. I když jsem ji poslal do prdele, pořád dokola mlela něco o tom, jaký jsme vrazi, hnusáci a debilové. "Aaaa, tak tady seš!": do hry vstupuje její kluk Hauši. Představí se a taky si sedne. Když pak jdeme na záchod, tak mi dá také spoustu rad do života. Je totiž z Prahy a ví všechno nejlépe. 

Jak typické, mumlám si pod vousy, protože když o něčem mluví, tak vždy nezapomene slova jako, to u nás v Praze, v hlavním městě (chvilka ticha, abychom jako čuměli) a nebo umně zakomponuje do věty metro (když jsem vystoupil na Můstku z metra...). Dobře, teď tu s vámi budu sedět, ale spíše ze zajímavosti a protože se mě nechce spát. Blondýnka, která nemá na podobné situace nervy, odejde. Tím pádem se dvojice proti mě pěkně rozjede a to dokonce tak, že mě pozve do trojky. Jak jsem naivní, tak nejdřív vůbec nevím, o co jde a když mi to docvakne, tak zdrhnu. Řeknu to mojí milé, která mi v polospánku řekne, že je to dobře, protože by mě kopla do zadku a musel bych za trest jíst jen zeleninu. Spíme jako zabití a když vstaneme, tak si u snídaně hezky zanadáváme. Občas jsou někteří studenti opravdu divní, ale tady je to už moc. Celý den se touláme po lesích a když se vrátíme, tak se nám přijdou do baru Hauši s Piraňou omluvit. A tak najednou máme dva nové známé, kteří jsou úplně jiní, než my. Oni neustále zkoušejí nové věci, hltají různé novinky. Jsou pohlceni tím, překračovat hranice.

Jestli jsem to dobře pochopil, tak Piraňa byla ráda, když jí někdo nařezal. Další věc, kterou jsem vůbec nechápal. Nikdy jsem za svůj život takovou holku nepotkal. Piraňa se směje hodně nahlas, je jí hodně a když někam jdeme, tak se za ní všichni otáčejí. Má poměrně hrubý hlas a zítra jde poprvé na brigádu, protože Hauši jí řekl, že už jí nebude všechno platit. Jedinou, kterou sehnala, tak byly lahůdky. Další den přijde s očima navrch hlavy, jak jí všichni nadávají, protože neví, jak se kterej salám jmenuje. Její kluk navíc dělá skvělý utopence, tak se vždycky sejdeme a ona kouká, že my se máme a žvejká mrkev. Nebyla nijak poznamenaná světonázorem, jen viděla v citlivém věku zabijačku, která se moc nepovedla. Vegetariánství bylo v plenkách, neexistovaly specializované obchody a některé večery jsme o tom dlouze diskutovali. 

Tedy, jen do doby, než se oba naši známí opili a začali mít divné řeči. Ale to je jejich věc, zatím nám to není nepříjemné a jsem rád, že jsem na koleji potkal různé typy lidí. Ono vlastně, na brigádách, praxích i koncertech, člověk se pořád s někým bavil. Někdo mi sedl nebo přesněji, teď to vlastně bylo - někdo nám sedl a někdo ne. Máme podobný pohled, i když je pravdou, že já jsem podezřívavější, jen se s někým nebavím. Myslím tím navážno. Uběhlo několik dalších dní a Piraňu odvezli do nemocnice. Ženský v lahůdkách jí nadávali, znáte to, takový to, když je někdo trošku jiný, odlišný, tak ho stádo vykouše. Bílý kůň mezi všemi. A tak o svačině ochutnala po mnoha letech maso. Kousek uzeného a udělalo se jí tak blbě, že zkolabovala. Tělo už nebylo zvyklé. Pravdou ale také je, že od té doby začala v malé míře maso jíst. Jezdila do Prahy s Haušim, dokonce ji představil rodičům (rozumíš, jeli jsme metrem a vystoupili na Kačerově) a nechala si v nějakém salónu udělat tetování a byla čím dál tím víc propíchaná různými kroužky. Tím pádem spoustu učitelů štvala a vozili se po ní. Zažil jsem zkoušení nebo písemky, kdy ji mladí asistenti poměrně dost zesměšňovali. A to ti nevadí ten kroužek v jazyku, když ho kouříš příteli? Ale ty asi žádného nemáš, co, se na sebe podívej.

Stejně je to zvláštní. Po několika letech svobody, kdy najednou nevadily dlouhé vlasy a to, jak člověk vypadá, se zase začaly dělat rozdíly. Jakmile jste nebyli v košilce a s ulízanými vlasy, s výbrusem jako ty nevypatlanější fotbalisti, měli jste smůlu. Spousta starejch komoušů na vás koukala skrz prsty. Ale nejen oni, mladí byli snad ještě horší. Aniž bych chtěl, tak jsem se ve svém křiváku, vytahaném triku a džínách, zase začínal cítit jako děsnej rebel. Piraňa to nevydržela, sama odešla za školy a začala fotit. Jezdila po světě, měla spoustu výstav a vypadá to, že si žije velmi dobře. S Haušim se rozešli, jednou jí prý přidusil trošku více, než bylo zdrávo. Ale to nemůžu potvrdit, protože spoustu dalších věcí znám o téhle dvojici jen z doslechu. Zažili jsme spolu několik divokých chlastaček a zase si uvědomili, jak je naše společnost pestrá. Na koleji bylo možné opravdu potkat spoustu různých postaviček. Šprti, kteří absolutně neměli sociální inteligenci. Alkáče, kteří prolézali se štěstím opilců. Holky, co si titul doslova odšukaly. Nám obyčejným smrtelníkům nezbývalo nic jiného, než se učit. Na svoje dlouhé vlasy a metalová trika jsem si toho vyslechl také hodně. To se nestydíš nosit do školy lebky? Odpovídal jsem něco o tom, že jsou to motivy o lásce - až po smrti.

Jdeš na cigáro? Ozve se za mnou a nejdřív chci odmítnout. Mám přednášku. Vyser se na ní a pojď na pivo k Darebákovi. Taková byla Piraňa. Vyprávěla mi o tom, jak jí zase někdo nadával. Bylo mi jí trošku líto, hloupá totiž nebyla. Jen jiná a já celý život odlišné lidi potkával. Na metal jich chodí spousta, nebudeme si nic nalhávat. Jsem jeden z nich. Vždyť, kdo normální by si pod tlakem do hlavy neustále rval hlasitou muziku, hledal nové a nové nahrávky, sbíral CD a trávil dlouhé hodiny cestou na koncerty? Říkám to Piraně, když jdeme spolu do hospody. "Koukám vyměnil si tu hezkou blondýnku za pěknou příšeru": ozve se za mnou. Zase chce být někdo vtipnej. A tak si zase jednou vzpomenu, jak jsem chtěl být Vinetou. Přistoupím k debilovi (student vysoké školy, obor elektrotechnika) a dám mu pěstí do břicha. U Darebáka se na mě Piraňa směje a prozradí mi, proč jí tak říkají. Ale to mi přece dávno všichni víme. Jsem na to hrdá, no a co, že mám předkus. Jsem Piraňa, chci jí být a všechny magory pokousat. Jsem Piraňa neobecná. Pak se zasměje, až se všechny stoly otočí k nám. Zajímavé, tady se nikdo nikomu neposmívá. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 9. září 2023

Recenze/review - CEMETERY DWELL - Towards a Dreadful Cosmos (2023)


CEMETERY DWELL - Towards a Dreadful Cosmos
CD 2023, Repugnant Records and Alkolic Holocaust Records

for english please scroll down

Měl jsem pocit, že vidím ruku. Ukazovala na mě. Nebo se mi to jenom zdá? Je brzy ráno a nad hřbitovem se válí mlha. Z některých hrobů slyším podivné zvuky. Nejdřív jsem si myslel, že nemrtví uléhají po dlouhé noci ke spánku, ale mýlil jsem se. První vylezla kdysi krásná žena a držela v ruce nové album argentinských CEMETERY DWELL. Usmívala se a i když nic neříkala, rozuměl jsem ji. Desku jsem si ihned poslechl a zjistil jsem, že se jedná o skvěle zahraný death metal staré školy, který by rozhodně neměl chybět v mé sbírce kostí.

Jde o debut, který hoří jasným, černým plamenem. Skvěle napsané, nekompromisní riffy, zabijácké bicí a k tomu zahnívající smrad, tolik známý z čerstvě exhumovaných hrobů. Chvílemi nevím, jestli se jedná o krutou realitu a nebo děsivou noční můru. Pokud jste někdy pracovali jako hrobníci a máte rádi starou smrtící školu, myslím si, že se zde hraje i pro vás. 


"Towards a Dreadful Cosmos" je postaveno na pevných základech z devadesátých let minulého století. Rakve jsou otevírány s elegancí starých mistrů. Líbí se mi parádně provedený obal (Bubonic Artworks), užívám si masivní, chladný a plesnivý zvuk (Mixing and mastering by Tyrant). Bylo splněno vše důležité, aby mohl začít starodávný obřad pro vyvoláváni temných sil. Sedíme kolem stolu. Já, zombie, Smrt i samotný Ďábel. Všichni se usmíváme. Hraje se zde hlavně pro nás. Nemrtví mi určitě potvrdí. Kapela pochází z Argentiny a skládá se ze dvou členů - (Tyrant: Cannibal sodom from places the gods have left behind (Guitars, Bass, Vocals), Hoarfrost: Twisted laments from dead galaxies (Drums). Oba pánové odvedli skvělou morbidní práci. Skladby mají drive a sílu a obsahují v sobě velké množství nahrubo nasekané tmy. Otevíráme spolu s kapelou další a další hroby, neustále přidáváme hlasitost, až praskají kosti, až pukají lebky. Tohle je nahrávka určená pro všechny, kteří uctívají klasický, reálný a poctivý kov smrti. CEMETERY DWELL vás roztrhají na kusy a vaše ostatky rozházejí za hřbitovní zdí. Doporučuji poslouchat ve tmě a chladu, teprve potom vyniknou jednotlivé nuance. Kývám se do rytmu, kopu další hrob. Myslím si, že tahle kapela má v sobě velký potenciál do budoucna. Jejich první dlouhohrající album je totiž opravdu skvělé. Chvílemi nevím, jestli se jedná o krutou realitu a nebo děsivou noční můru. Starý, prašivý death metal, pokrytý vrstvou plesnivých pavučin!


Asphyx says:

I thought I saw a hand. It was pointing at me. Or am I dreaming? It's early in the morning and the fog is rolling in over the cemetery. I can hear strange noises coming from some of the graves. At first I thought the undead were retiring to sleep after a long night, but I was wrong. The first to come out was a once beautiful woman, holding the new album by Argentina's CEMETERY DWELL. She was smiling and even though she didn't say anything, I understood her. I listened to the album immediately and found it to be a well played old school death metal that should definitely not be missing from my bone collection.

This is a debut that burns with a bright, black flame. Well-written, uncompromising riffs, killer drums, and that putrid stench so familiar from freshly exhumed graves. At times I don't know if this is a harsh reality or a terrifying nightmare. If you've ever worked as a gravedigger and you like the old deadly school, I think there's a play here for you too.


"Towards a Dreadful Cosmos" is built on a solid foundation from the 1990s. The coffins are opened with the elegance of the old masters. I like the awesome cover artwork (Bubonic Artworks), I enjoy the massive, cool and musty sound (Mixing and mastering by Tyrant). Everything important has been fulfilled to begin the ancient ritual for invoking dark forces. We sit around the table. Me, the zombies, Death and the Devil himself. We're all smiling. This is a game that's mostly for us. I'm sure the undead will confirm. The band comes from Argentina and consists of two members - (Tyrant: Cannibal sodom from places the gods have left behind (Guitars, Bass, Vocals), Hoarfrost: Twisted laments from dead galaxies (Drums). Both gentlemen did a great morbid job. The tracks have drive and power and contain a great deal of rough-hewn darkness. We open more and more graves with the band, constantly turning up the volume until bones crack, until skulls pop. This is a record for those who worship the classic, real and honest metal of death. CEMETERY DWELL will rip you to shreds and scatter your remains beyond the cemetery wall. I recommend listening in the dark and cold, only then will the nuances stand out. I sway to the rhythm, digging another grave. I think this band has a lot of potential for the future. Their first full-length album is really great. At times I don't know if this is a harsh reality or a terrifying nightmare. Old, dusty death metal, covered in a layer of moldy cobwebs!


Tracklist:
01. Ancient Fell God 
02. The Pits Of Rebirth 
03. Dead Dimension 
04. Beyond The Threshold 
05. Though Ashen Lands 
06. Within The Coffin 
07. Oceans Of Void Eternity 
08. Enter The Outer Dark 
09. At The Shores Of A New Nightmare

Line-up:
Tyrant: Cannibal sodom from places the gods have left behind (Guitars, Bass, Vocals)

Hoarfrost: Twisted laments from dead galaxies (Drums)

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine