DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 13. listopadu 2023

Rozhovor - OVERTHROW - Pradávný, temný, špinavý black thrash death metal, který vás pohřbí zaživa!


Rozhovor s black death thrash metalovou skupinou z Velké Británie - OVERTHROW.

Odpovídal Jay White (kytara, zpěv), děkujeme!

OVERTHROW - Ascension of the Entombed (2023):
https://www.deadlystormzine.com/2023/11/recenzereview-overthrow-ascension-of.html

Ave OVERTHROW! Nikde jsem s vámi nenašel žádný rozhovor v češtině. Poprosím tě tedy nejdřív, abys čtenářům, kteří vás ještě neznají, představil kapelu. Můžeš klidně začít úplně od začátku a provést nás celou historií OVERTHROW.

Ahoj Jakube, díky, že sis udělal čas a připravil rozhovor.

OVERTHROW vznikli v létě 2011, kdy jsme se s naším bývalým kytaristou sešli a prostě psali thrashmetalové písně, které nám připadaly cool. Když jsme měli 4-5 písní, dali jsme dohromady první sestavu a začali jsme koncertovat lokálně v našem rodném městě (Londýně) i v dalších britských městech. Kapela prošla různými inkarnacemi a během deseti let hodně koncertovala, než jsme nahráli naše debutové album "Strike Down The Saviour", které nakonec vyšlo v září 2021 a obsahovalo všechny písně, které vznikly během výše zmíněné dekády. Po vydání debutu jsme prošli ještě dalšími změnami v sestavě, než jsme se s naším bubeníkem Scottem Lindsayem rozhodli, že z kapely uděláme dvoučlennou písničkářskou partu a na koncerty přibíráme živé členy. Od tohoto rozhodnutí se popularita a známost kapely nesmírně zvýšila, protože nyní máme management a podepsali jsme smlouvu s Redefining Darkness Records.

V průběhu let se náš zvuk vyvinul z přímočarého thrash metalu do extrémního metalu, do kterého jsme začlenili více black/death metalových prvků, protože Scott i já jsme velkými fanoušky undergroundových black & death metalových kapel, jako jsou Dead Congregation, Dissection, Morbid Angel, Bolzer, Emperor a Ulcerate, abychom jmenovali alespoň některé. Do našeho písničkářství se stále podvědomě vkrádá vliv thrashe (zejména Slayer), ale náš zvuk se rozhodně vyvinul a stal se rafinovanějším, brutálnějším a makabróznějším, což je na novém EP patrné.


Letos vydáváte čerstvou novinku „Ascension of the Entombedr“. Opět se jedná o temný, drsný a poctivý thrash/death/black metal. Přistupovali jste k nahrávání jinak než minule nebo jste zvolili ověřené postupy?

Proces nahrávání EP se příliš nelišil od procesu nahrávání debutového alba. Bicí, kytary, baskytaru a zpěv jsme nahrávali v domácím studiu Scottových rodičů a album produkoval a zvučil náš bývalý baskytarista Scott Bacon. Pak jsme ho poslali k mixu a masteringu Harrisovi Zourelidisovi, který předtím pracoval s Dead Congregation na jejich debutovém albu "Graves Of The Archangels", které máme velmi rádi, a chtěli jsme, aby EP mělo stejnou atmosféru/mix. Debutové album trvalo déle, protože na něm bylo více písní, ale také jsme nahrávali během výluky, takže jsme museli strategicky vybírat, kdy budeme moci jít nahrávat. U EP to byl poměrně jednoduchý proces, protože bylo třeba nahrát méně písní a nebránila nám v tom žádná omezení. EP bylo z velké části napsané už v době, kdy jsme nahrávali debut, takže šlo jen o to, abychom ho dokončili, jakmile skončí první cyklus alba.

Nová deska mi přijde o nějaký řád komplikovanější, zpočátku možná méně přístupná, zároveň ale neskutečně temná a zlá. Byl to záměr? Jak vlastně album vznikalo a jakým způsobem jste skládali muziku?

Nemyslím si, že jsme chtěli záměrně vytvořit komplikovanější/méně přístupné EP, ale určitě jsme věděli, že tentokrát se vydáme mnohem temnějším/špatnějším směrem. Jak už jsem zmínil, já i Scott jsme velkými fanoušky undergroundového black/death metalu a také thrashe, takže jsme chtěli prozkoumat tyto temnější/smutnější oblasti jak hudebně, tak textově. Všechny písně vznikaly jedna po druhé ve velmi krátkém časovém úseku a instinktivně jsme věděli, že patří k sobě, protože mají stejný druh atmosféry/emoce. Já píšu veškerou hudbu a Scott mi pak pomáhá s aranžemi a radí, které písně je podle něj třeba vylepšit, a společně pak sestavujeme to, co podle nás zní jako kompletní balíček, ať už jde o EP (v tomto případě), nebo o plnohodnotné album. To je postup, který jsme si přirozeně osvojili od doby, kdy jsme se stali partnery. Jak už jsem zmínil, debutové album bylo v podstatě kompilací všech písní, které vznikly během prvních deseti let existence kapely (v různých sestavách) a které jsme chtěli vydat a prosadit se. V případě EP se jedná o první skutečný společný počin pouze mě a Scotta a ve stejném duchu se ponesou i další desky. Tentokrát to byl velmi organický proces, protože jsme se Scottem na stejné vlně jak hudebně, tak esteticky, pokud jde o prezentaci hudby/obrazu kapely.


Mám „Ascension of the Entombed“ ve svém MP3 přehrávači a musím říct, že jsem jím doslova pohlcen. Nejsou to jen skvělé nápady, ale i zvuk, který je jedním slovem devastující. Sedím třeba v tramvaji a najednou se přistihnu, že si podupávám nohou. Mám sto chutí začít pařit. Nebýt už pán v letech, asi bych to i udělal. Kde jste desku nahrávali a kdo je podepsán pod masteringem?

Díky moc, to je od tebe moc milé! Jak už jsem zmínil, EP jsme nahrávali v domácím studiu Scottových rodičů, ve studiu The Nest v Honor Oak Park v jižním Londýně. O mix a mastering se postaral Harris Zourelidis ve Feedback Sound Studios v Aténách v Řecku.

Kdo je autorem textů na „Ascension of the Entombed“? A o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci?

Všechny texty OVERTHROW i hudbu píšu já a dělám to tak od prvního dne. Každá píseň vypráví krátký příběh, který podle mě doplňuje zvuk a atmosféru hudby. Titulní skladba je o mrtvých, kteří se vracejí, aby zpustošili živé, což bylo do jisté míry inspirováno kapelami jako Cannibal Corpse, Death a Morbid Angel, které tento typ písní psaly už dříve, ale já jsem do tohoto tématu vložil vlastní textový obrat. "Lords Of Xibalba" je inspirována dvanácti bohy mayského podsvětí. "Ruptured Nebula" je o nezastavitelné síle, která zcela zdecimuje vesmír a protrhne časoprostor, zničí vše, co jí stojí v cestě, a vrátí existenci do stavu totálního chaosu. Závěrečná skladba "Caustic Vengeance (Blindly Driven)" je textově spíše univerzální/něco osobního, protože hlavním tématem je pomsta a nenávist k lidstvu obecně. K textům přistupuji stejně jako k hudbě v tom smyslu, že se snažím do konvenčních metalových témat (válka, smrt, bolest, nenávist atd.) vložit své vlastní myšlenky a pocity a píšu tak, aby text mohl znamenat mnoho věcí v závislosti na úhlu pohledu posluchače, ale nakonec obvykle začínám s tématem/vyprávěním a sleduji, kam mě zavede. Je to rozšíření toho výše zmíněného organického procesu psaní písní.


Kdo je podepsán pod obalem novinky „Ascension of the Entombed“? Jeho práce se mi hodně líbí. Jak jste vůbec motiv na obal vybírali?

Obrázky pro EP vytvořil Deuteromali, skvělý umělec z jihovýchodní Asie. Jeho styl tvorby se nám také velmi líbí, a když přišel čas najít umělce, který by udělal obal EP, měli jsme pocit, že jeho vizuály velmi dobře reprezentují naši hudbu. Přišel jsem s konceptem/rozvržením obalu a pak už stačilo jen požádat ho, aby to poskládal ve svém stylu, což se podle mého názoru povedlo na výbornou. Jeho výtvarný styl je velmi brutální a má tu lo-fi, černobílou, bestiální estetiku obalu alba War Metal, kterou jsme pro toto vydání chtěli, na rozdíl od barevnějšího/malovaného obalu, který jsme měli na prvním albu.

Když se ještě podíváme do začátku…Co bylo vlastně tím prvním impulsem, že jste dali dohromady kapelu? A proč zrovna thrash black death metal? Není to zrovna styl, který by vám získal velkou „slávu“.

Jako teenager jsem měl vždycky rád těžkou, rychlou a naštvanou hudbu. K punku jsem se dostal nejprve ve škole a kapely jako Sex Pistols, Minor Threat, Dead Kennedys a Ramones mě inspirovaly k tomu, abych začal hrát na kytaru. O něco později jsem se začal věnovat metalu, přičemž mezi mé největší osobní vlivy patřily Metallica, Slayer, Motorhead a Iron Maiden. V kapelách jsem byl od doby, kdy jsem uměl hrát na kytaru tři akordy, protože jsem měl vždycky vrozenou touhu vystupovat. V průběhu let, jak jsem stárnul a zlobil se, mě hudba přirozeně následovala stejným způsobem. V začátcích OVERTHROW jsme byli hodně ovlivněni thrashmetalovými kapelami, které byly v té době populární (Evile, Municipal Waste, Gama Bomb), ale s postupem let (a mým hudebním vkusem) se hudba kapely přirozeně stala těžší, rychlejší a naštvanější. Blackmetalová a deathmetalová hudba, jak ji vnímám já, je dalším logickým krokem v tomto zvukovém zkoumání. Nikdy jsem to nedělal pro "slávu", jak říkáš, je to spíš touha vytvářet přesvědčivou a podmanivou hudbu, která tě dostane do dobré nálady a je zároveň katarzním uvolněním, mluvím za sebe.


Pocházíte z Velké Británie a hrajete extrémní thrash/death/black metal. Naše čtenáře by určitě zajímalo, jak funguje vaše metalová scéna? Abych pravdu řekl, tak poslední dobou od vás slyším jen samé skvělé smečky. Znamená to, že je u vás v současnosti scéna hodně silná? Co třeba koncerty, kolik chodí lidí?

Scéna ve Velké Británii je v tuto chvíli velmi silná. Je tu spousta neuvěřitelných kapel, které získávají národní/mezinárodní uznání a slávu a přinášejí nejlepší hudbu, jakou jsem za dlouhou dobu slyšel. Scéna je velmi vstřícná, kapely, fanoušci, promotéři a místa konání podporují jak novější kapely, tak i ty, které jsou na scéně už nějakou dobu. Rozhodně tu panuje dobrá kamarádská atmosféra i zdravá konkurence a myslím, že většina kapel, o kterých je teď slyšet (zejména ty, které to dělají už mnoho let), začíná získávat uznání, které si zaslouží, včetně nás. Zdá se, že návštěvnost, zejména na místních koncertech, se díky tomu a také díky post-lockdownu a skutečnosti, že mnoho kapel vytváří podle mého názoru svou nejlepší dosavadní tvorbu, zlepšuje. Jsme tu už dvanáct let a částečně jsme tu zůstali i díky neustálé podpoře, které se nám od scény dostává. Ta je teď velmi silná a myslím, že bude jen sílit.

Z vaší hudby je cítit, že jste ovlivněni jak americkou thrash death metalovou školou, tak i starými evropskými kapelami. Jak jste na tom jako fanoušci? Máte radši původní metal devadesátých let nebo čerpáte inspiraci i z nových desek? Pokud ano, zajímalo by mě, které smečky měly/mají na OVERTHROW největší vliv.

Pokud mám mluvit za sebe, jsem velmi ovlivněn black/death metalovými kapelami 90. let, jako jsou Dissection, Morbid Angel, Cannibal Corpse, Darkthrone a Mayhem, abych jmenoval alespoň některé. Totéž platí pro thrash, kde mě nejvíce ovlivnili Slayer, raná Sepultura, Demolition Hammer a Sodom. Mám také rád původní metalové kapely jako Black Sabbath, Venom a Possessed, které byly typické pro své subžánry. Co se týče "novějších" kapel, mezi mé oblíbené patří Dead Congregation, Ulcerate, Skeletal Remains, Bolzer, Midnight a Der Weg Einer Freiheit. Všechny tyto kapely mají v sobě něco vnitřně jedinečného a myslím, že jejich vliv lze najít v naší hudbě.


Co vlastně vy a koncerty obecně? Jste kapelou, která jezdí po koncertech, co to jenom jde nebo si hodně vybíráte? Máte nějaký sen, třeba skupinu, se kterou byste chtěli vyrazit na turné nebo festival, město, kde byste chtěli vystupovat?

Na koncerty chodím jako fanoušek neustále. Chodím na spoustu místních i větších koncertů a poslední čtyři roky navštěvuji váš skvělý festival Brutal Assault. Jako kapela jsme teď v situaci, kdy dostáváme nabídky na koncerty neustále, takže si můžeme dovolit vybírat, kde budeme hrát a s kým. V začátcích jsme hráli všude, kde se nám podařilo sehnat koncerty, a myslím, že nám to pomohlo vybudovat si pověst zabijáckého živáku, zejména v našem rodném městě. Dnes se snažíme být trochu vybíravější a hrát koncerty v jiných městech, jak jen to jde, abychom rozšířili naši fanouškovskou základnu a oslovili více lidí mimo naše rodné město. To je konečný cíl OVERTHROW; chceme hrát všude, kde to jen půjde, a to nejen ve Velké Británii, ale i na celém světě! Osobně bych si v budoucnu rád zahrál na letních festivalech (Brutal Assault, Bloodstock, Hellfest, Wacken atd.) a vyrazil na turné po Evropě a USA. Vždycky jsem také chtěl hrát v Jižní Americe, protože tamní scéna je neuvěřitelná!

Jdu si vaši novou desku „Ascension of the Entombed“ znovu pustit. Musím říct, že pro mě osobně se jedná v podstatě dokonalé thrash/black death metalové dílo. Totální inferno. Přeji vám, aby se nahrávce dařilo, aby se dostala k co největšímu počtu fanoušků. Zaslouží si to. Přeji vám vše nejlepší i v osobním životě. Ať se vám daří a poslední slova jsou tvoje. Pokud chceš něco vzkázat fanouškům, labelům, promotérům, máš prostor. Děkuji za rozhovor a už teď se těším, až vás uvidím někdy naživo!

Děkuji moc Jakub! Chceme moc poděkovat všem fanouškům, kapelám a přátelům, kteří nás v průběhu let podporovali. Jsme neuvěřitelně potěšeni ohlasem, který nové EP získalo, a těšíme se na budoucí koncertování a turné. Všichni promotéři, kteří to čtou, se prosím obraťte na náš management (emg.joel.spielman@gmail.com). Naše EP si můžete zakoupit u Redefining Darkness Records, stejně jako náš merch prostřednictvím naší Bandcamp stránky (overthrowmetal.bandcamp.com). Ještě jednou děkujeme Jakubovi za rozhovor, doufáme, že se uvidíme na některém z příštích koncertů!






---------------------------------------------------------------------------------------------------

neděle 12. listopadu 2023

Recenze/review - FRAKASM - And So the Blood Was Shed (2023)


FRAKASM - And So the Blood Was Shed
CD 2023, Great Dane Records

for english please scroll down

Neustále se snažíme překračovat hranice. Poslední roky bohužel na špatnou stranu. Násilí je všude kolem nás. Nejvíc sdílení na internetu má parta mladíků, kteří kopou na zemi do slabého jedince. Krev a veřejné popravy, během historie jsme se příliš nezměnili. Je velmi těžké nás zaujmout, přesvědčit, naše smysly otupěly a staly se z nás nemrtvé zombie, pochodující na smrt. Kdo bude mít nejlepší záběr? Kdo bude mít video z bouračky? Lidské hyeny, které nemají soucit. S hudbou je to v současnosti velmi podobné. Mnohým stačí jeden poslech na streamovací službě a ihned mají názor.

Patřím ještě ke generaci, která než něco řekne, tak se snaží chvilku přemýšlet. S novou deskou francouzských FRAKASM jsem trávil již nějaký čas. Rád jsem se k ní vracel. Je totiž poctivě napsaná a je z ní cítit, že pánové pevně věří tomu, co hrají. "And So the Blood Was Shed" je albem, které si rozhodně zaslouží vaši pozornost. 


Propracované skladby, ve kterých se mísí starý death metal s tím melodičtějším. Vše je postaveno na silných melodických základech. Pořád se něco děje, vše hezky odsýpá. Nahrávka připomíná lavinu, do které když spadnete, tak vás rozdrtí na prach. Riffy se mi zadřely hluboko pod kůži, bicí utíkají jako splašený kůň. Vokál vše krásně doplňuje a vy si tak můžete krásně vychutnat morbidní a podmanivou atmosféru. Ano, jsou to hlavně temné a chladné nálady, které mě na desce baví nejvíc. Jedná se již od druhé dlouhohrající album kapely a je znát, že se pánové hudebně vyvíjejí. Novinka mi připadá pestřejší, zajímavější, naleznete na ní spoustu dobrých nápadů. Zrovna nedávno jsem viděl v televizi večerní zprávy. Měl jsem vypnutý zvuk a k tomu puštěné "And So the Blood Was Shed". Ulicemi pochodoval rozzuřený dav, probíhalo rabování. Slepá víra, nenávist, jako ve středověku. Raději jsem vypnul obrazovku, zavřel se do svého pokoje a přidal volume doprava. Tahle deska vám vystřelí mozek z hlavy. Pokud jste, stejně jako já, staří metaloví psi a máte mysl otevřenou novým smečkám, tak na FRAKASM určitě nezapomeňte. Francouzi mi vyčistili mozek od zbytečných informací, kterých je v současnosti kolem nás obrovské množství. Přikovali mě na zeď svojí hudbou. Vyvrhli mě zaživa a moje kosti pohřbili za hřbitovní zdí. Tahle nahrávka je mým soukromým objevem, muzikou, kterou budu všem doporučovat, až půjdeme do hospody diskutovat o tom, co vyšlo zajímavého. Novinku vám nelze jinak, než doporučit. Energický death metal s příchutí tmy, vzteku a nenávisti! Masakrální záležitost!


Asphyx says:

We're constantly trying to push the boundaries. Unfortunately, in recent years, on the wrong side. Violence is all around us. The most shared on the internet is a bunch of young men kicking a weak individual on the ground. Blood and public executions, we haven't changed much throughout history. It is very hard to engage us, to convince us, our senses have dulled and we have become undead zombies, marching to our death. Who will have the best shot? Who's gonna get the video of the crash? Human hyenas who have no compassion. It's very similar with music these days. Many people just need one listen on a streaming service and immediately have an opinion.

I'm still of the generation that tries to think for a minute before saying something. I've been spending some time with the new album from French FRAKASM. I liked coming back to it. It's honestly written and you can feel that the gentlemen firmly believe in what they play. "And So the Blood Was Shed" is an album that definitely deserves your attention.


Sophisticated songs that mix old death metal with the more melodic. Everything is built on strong melodic foundations. Something is always happening, everything is moving along nicely. The record reminds of an avalanche, which if you fall into, it will crush you to dust. The riffs get deep under my skin, the drums run away like a stampeding horse. The vocals complement everything beautifully and you can enjoy the morbid and captivating atmosphere. Yes, it's mainly the dark and cold moods that I enjoy the most on the record. This is the band's second full-length album and you can tell that the gentlemen are evolving musically. The new album seems to me more varied, more interesting, you can find a lot of good ideas on it. I saw the evening news on TV just recently. I had the sound off and "And So the Blood Was Shed" on. An angry crowd marched through the streets, looting took place. Blind faith, hatred, like in the Middle Ages. I turned off the screen, locked myself in my room and turned the volume right. This record will blow your brains out. If, like me, you are an old metal dog and have a mind open to new packs, you should definitely give FRAKASM a listen. The French have cleared my brain of unnecessary information, of which there is a huge amount around us nowadays. They nailed me to the wall with their music. They threw me out alive and buried my bones behind a cemetery wall. This record is my private discovery, the music I will recommend to everyone when we go to the pub to discuss what interesting things have come out. I can't recommend the new release to you in any other way. Energetic death metal with a taste of darkness, rage and hate! Massacre!


Tracklist:
01. Unholy Sacrificial Eucharist 
02. The Last Breath Of Life 
03. The Dark , The Fall And The Oblivion 
04. Sulphur Revenge 
05. Lunar Blood Obscession 
06. I Curse You All 
07. Fire In The Sky 
08. FRAKASM - Dilacératio Corporis 05:30

Recenze/review - PANSSARITUHO - Sanansaattaja (2023)


PANSSARITUHO - Sanansaattaja
CD 2023, Sliptrick Records

for english please scroll down

Jsou případy, kdy někomu střelí do hlavy a v mozku mu zůstane nábojnice. Takový člověk mívá často zlé sny a temné myšlenky. Někteří vezmou do rukou nůž a zabijí všechny kolem sebe. Zůstane po nich jenom krvavá stopa. Je to podobné jako s extrémní hudbou. Pokud je dobrá, tak vám také dokáže vystřelit mozek z hlavy. O finských PANSSARITUHO jsme u nás na stránkách již psali. Minulé album "Loputon teurastus" se mi opravdu líbilo (odkaz na recenzi a rozhovor naleznete dole pod článkem).

I letos se jedná o divokou jízdu přímo do pekla. Pokud máte rádi takový ten špinavý, prašivý death metal zahalený do black metalové mlhy s kousky grindu, tak doporučuji přidat hlasitost a pohodlně se usadit. Jenom si dejte pozor, abyste nepropadli šílenství. 


"Sanansaattaja" je morbidně shnilým albem, které je volně inspirováno třeba takovými DEICIDE, případně BOLT THROWER. Všechno má ale totálně prašivý zvuk a samozřejmě stylový obal, který mě inspiroval k napsání dnešního úvodu. Dlouhodobí čtenáři našich stránek moc dobře vědí, že podobná hudba mi koluje v žilách. Líbí se mi, že jsou Finové upřímní, realističtí, opravdoví. Věřím jim každý tón, každý výstřel z brokovnice. Je to underground, je to síla, je to krutý metal, který nezná slitování. Někdy se mi zdá o tom, že jsem vojákem pochodujícím na smrt. Ležím v zákopech a vedle mě právě někomu prostřelili hlavu. Ptám se proč a mezitím musím zabíjet. Probudím se z noční můry a ve zprávách se objevují stále častěji podobné záběry. Lidé jsou asi opravdu jenom zvířata, toužící po moci a krvi. PANSSARITUHO tohle všechno vědí a povedlo se jim to dostat i do jednotlivých skladeb. Tohle není jenom obyčejná hudba, ale nahrubo nasekaná tma, absolutní nihilismus a totální zničující hudební zlo. Způsobů, jakými můžete ve válce zemřít, je velké množství. Záleží to na náhodě. Musíte se změnit v šelmu, musíte útočit ze zálohy. Podobné pocity mám i z nové desky "Sanansaattaja". Je syrová, chladná a temná ze samé své podstaty. Připadám si, že stojím na starém hrobě mrtvého vojáka a hlavou mi probíhají všechny jeho bolestivé vzpomínky. Máte rádi smrtící kov z hlubokého podzemí? Potom neváhejte ani chvilku. Krutý, ošklivý a smradlavý death metal s příměsí blacku a grindu, který vám vystřelí mozek z hlavy!


Asphyx says:

There are cases where someone gets shot in the head and a bullet casing is left in their brain. Such a person often has bad dreams and dark thoughts. Some take a knife and kill everyone around them. All that's left is a trail of blood. It's like extreme music. If it's good, it can also blow your brains out. We have already written about Finnish PANSSARITUHO on our website. I really liked their last album "Loputon teurastus" (link to the review and interview is below the article).

This year is also a wild ride straight to hell. If you like that kind of dirty, dusty death metal shrouded in a black metal fog with bits of grind, I recommend turning up the volume and getting comfortable. Just make sure you don't go insane.


"Sanansaattaja" is a morbidly rotten album, which is loosely inspired by the likes of DEICIDE or BOLT THROWER. But everything has a totally dusty sound and of course a stylish cover, which inspired me to write today's introduction. Long time readers of our site know very well that music like this runs through my veins. I like that the Finns are honest, realistic, genuine. I believe every note, every shotgun blast. It's underground, it's power, it's cruel metal that knows no mercy. Sometimes I dream of being a soldier marching to my death. I'm lying in the trenches and someone just got shot in the head next to me. I ask why, and meanwhile I have to kill. I wake up from the nightmare and the news shows more and more images like this. I guess humans are really just animals, lusting for power and blood. PANSSARITUHO know all this and managed to get it into the individual songs. This isn't just ordinary music, but coarsely chopped darkness, absolute nihilism and total destructive musical evil. The ways in which you can die in war are legion. It depends on chance. You have to turn into the beast, you have to ambush. I feel the same way about the new album "Sanansaattaja". It's raw, cold and dark by its very nature. I feel like I'm standing on the old grave of a dead soldier and all his painful memories are running through my head. Do you like deadly metal from deep underground? Then don't hesitate a moment. Cruel, ugly and stinking death metal with a mixture of black metal and grind that will blow your brains out!


about PANSSARITUHO on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - PANSSARITUHO - Loputon Teurastus (2021)

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý třicátý - Může být death metalista optimistou?


Příběh čtyř stý třicátý - Může být death metalista optimistou?

Týdny pomalu ubíhaly a někdy jsem měl pocit, že ztrácím pojem o čase. Když nebyla o víkendu brigáda, tak se jelo pryč. Chalupa, Boleslav, Tábor. Někdy i Morava. Přes týden jsem makal taky. Dělal jsem všechno možné. Uklízel, jezdil s poštou, zedničil, prodával v krámě. Prolezl jsem toho tolik a potkal takové množství lidí, že se mi to motá dohromady. Snažil jsem se učit po nocích a k tomu jsem měl mladou krásnou holku. Semlelo mě to. Jednoho dne jsem si šel jen tak po ulici a zatmělo se mi před očima. Vypnul jsem a několik vteřin byl mimo. Než jsem se vzpamatoval, tak mě pár chodců obešlo a proneslo něco o špinavém ožralovi. Přitom jsem byl čistý a vždy upravený. Tedy v rámci metalového stylu. Ale to nikoho nezajímá. Dostal jsem strach a i přesto, že nesnáším návštěvy doktorů, k jednomu školnímu jsem zašel. Byl to šedivý pán, který mi chvilku hýbal rukama, poslouchal můj dech a mlčel. Neřekl mi vůbec nic, jen předal papír, na kterém jsem si přečetl, že si mám zajít na Bory do nemocnice.

Nechtělo se mi tam. Žiju v představě, že jakmile vás celý tenhle lékařský kolos pohltí, už se z něj nedostanete. Ale blondýnka naléhala, plakala a nadávala mi. Tak jsem se naštval a vynechal dva dny ve škole i na brigádě. Prošel jsem si kolečko s močí i krví, rentgeny a sona, aby se nakonec zjistilo, že jsem sice zdravý jako řípa, ale jestli takhle budu pokračovat, brzy zkolabuji. A bylo mi doporučeno, abych si lehl na 14 dní na oddělení, kde mě budou měřit dál. Odmítl jsem. Nejsem přeci blázen, abych ležel někde mezi nemocnými. Byl jsem mladej a tak trošku na tyhle věci blbej. Ale měl jsem kolem sebe hodný lidi, kteří to se mnou mysleli dobře. Po několika urputných bojích a málem rozchodu, jsem si sbalil batoh a stál v kuřárně na plicním. Nechtělo se mi dovnitř. Jenže tam byl i jeden doktor, kterej mi řekl, kde je příjem. Musel jsem. Slíbil jsem to. Proběhlo něco jako přijímací řízení, kdy jsem o sobě vyplnil tolik věcí, jako kdybych vstupoval do nějaké tajné armádní jednotky. Pořád jsem ale netušil, co tady budu dělat. V pokoji byli dva chlápci, kteří vlastně stále jenom na něco nadávali. Kolem padesáti, to je asi nějakej kritickej věk, protože pánové jsou vyloženě na pěst.

Pořád mi říkají, že když už jsem tady, tak jsem fakt v prdeli, že odtud se chodí jen ve dřevěným penále. Nechápu. Tak jdu raději na sesternu, kde sedí u kávy několik hezkých holek. Zeptám se, jestli tu nemají nějaký kumbál, že bych spal klidně tam. Slovo dá sice slovo, ale stejně mi nic neseženou. Mají plno a těch pár pokojů pro známé jsou za úplatky a to jako studentík prostě nemůžu. Přijde blondýnka a musíme na chodbu, líbat se ve stínu, protože takových keců jsem za život snad ještě nikdy neslyšel. Nemocnice je temná a šedivá. Netuším ještě, že tu jednou budu dělat na civilce a bude to tu vypadat pořád stejně. Děsněj lazaret. Prosím svojí milou, že tu nebudu, že mi nic není. Ale prý je to nutné. Odpo mi začnou první testy. Kolo a běh na pásu. Mám na sobě nějaký senzory a připadám si jak kosmonaut. Je mi hrozně smutno, upadám do divných stavů. Proč se tváříte jak na pohřbu? Zeptá se mě mladá paní doktorka, když mi luxuje břicho. Jdu si lehnout a celou noc nespím. Protože to tu neznám a viděl jsem až příliš mnoho hororů z nemocnic. Nesnáším, když nejsem svým pánem. Já fakt nemůžu na vojnu, nedokázal bych spát s dalšíma chlapama takovou dobu na jedné cimře.

Pořád mi někdo měří teplotu a když je vizita, tak mi nějaký pán, okolo kterého všichni chodí po špičkách, řekne, že mám něco se střevama. Asi jsem prý někdy někde snědl něco, co mi poškodilo vnitřnosti. No, je fakt, že moje životospráva byla na koleji děsivá. Místo jídla jsem měl kolikrát jen pivo. Turek a cigáro. Jedl jsem kolikrát jen u blondýnky a pak o víkendech. Jenže to jsem zase kalili s kamarády. Asi si tělo fakt řeklo své. Také mi prozradili, že to může být ze stresu. Přemýšlel jsem nad tím a je fakt, že i když jsem vypadal, že jsem děsně nad věcí a v pohodě, tak třeba návštěvy Boleslavi mě vždy díky otci rozhodily hodně. O škole nemluvím. Moc debilů na jednom místě. Ptám se pana doktora, co tedy s tím a on, my si vás tu chvilku necháme, dáme vám nějaké léky a budeme vás pozorovat. Připadal jsem si jak laboratorní krysa. Protože mimo toho, že jsem byl děsivě unavenej, mi vlastně nic nebylo. Řekl jsem tedy ano a usnul. Nějak jsem si na ty kecy svých spolubydlících zvykl. Už byly jen vzdálený šum. Když jsme se probudil, uviděl jsem anděla. Tedy moc sexy anděla. Štípnu se do tváře a ona se začne smát. Dobrý den, pozdraví a má takový ten krásně nakřáplý hlas. 

A že studuje medicínu a musí udělat nějaký průzkum a jestli bych byl tak hodnej, jestli bych ji odpověděl na nějaké otázky. No, kdo by odolal a stejně se nudím. Začne opatrně a pořád se usmívá. Jenže po několika odpovědích je mi to docela nepříjemné. Je moc osobní a já nemám rád, když mi někdo narušuje můj prostor. To se pak vždycky stáhnu do ulity a nebo si začnu dělat srandu. Omluvím se, ale ona je razantní a nekompromisní. Jsem tedy tako ostrej a pošlu ji někam. Co je vám do toho, jak a s kým spím? Odejde a já jdu kousek za ní na záchod. Když vylezu ven, uvidím ji na konci chodby, jak brečí. To jsem zase nechtěl, ale milá slečno, na mě musíte opatrně, jsem jako každý mladý muž křehký. Na zevnějšek nedbejte. Omluví se a začne mi vysvětlovat, že jejím oborem je psychiatrie. Má za úkol nějakou práci o mladých pacientech. Povzdychnu si, nemít holka takovej pěknej výstřih, achjo. Tak pokračujte. nakonec je to vlastně zajímavé. Nad něčím jsem třeba dodnes nepřemýšlel.

Třeba proč poslouchám muziku, která je o ošklivých věcech, proč se nesnažím za každou cenu vypadat moderně, proč se kývám do rytmu. Proč, proč? Základní otázka, kterou je možné použít na všechno. Jako malé dítě, tak se ptá. Ale dělá si poznámky a mě začne zajímat, co si o mě vlastně myslí. Ono totiž, když se vás někdo takhle ptá, tak si za chvilku začnete říkat, jestli jsme normální, protože vás doslova zažene do kouta. To byste nevěřili, jak to bylo vyčerpávající. Rozebrala mě na malé částice a i když mě neustále ujišťovala o tom, že jsem zcela normální, stejně ve mě hlodal stín pochybnosti. Opravdu je v pořádku, že si čtu texty o mrtvolách, o mučení, že obdivuji krvavé obaly? Všude kolem mě je jen hnus a špína, co se týká hudby. Sice jsem se jí snažil vysvětlit sílu koncertů, ale to je těžko vyjádřitelné. Nepřenositelné. Také mě dostala otázkou, jestli může být death metalista optimistou? Usnu, protože mi přinesou takový velký pilule, který skoro nejdou zapít. Moje střeva jsou v ohni. Zajímavý, poprvé o nich opravdu vím. 

Tenhle anděl vypadá jinak. Laskavěji. Je tu zase moje milá a ptá se mě, jak mi je. Dělám ramena, ale prozradí mě pár kroků na chodbě, kde se hrbím, jako bych měl v břiše červí farmu. Nechci, aby mě v tomhle stavu viděla, ale ona že prý v dobrým i ve zlým. Pokusím se usmát, ale moc mi to nejde. Polije mě studený pot a musím se omluvit. Zavolá mi sestru, s velkou injekcí a asi zažiju nějakej rauš, protože ve snu vidím věci, které se nedají ani napsat. Asi si to dovedete představit. Následuje střih a další a další. Střídají se u mě, budoucí psychiatrička a její jedovaté otázky a má krásná blondýnka. Přinese mi ukázat nějaký graf, který má znázorňovat nálady a pocity mladých pacientů. A tady ta špička, ten výrazný vrchol, to jste vy. Zeptám se proč, ale neodpoví mi. Tak si vezmu sám slovo a jsem fakt vtipnej. Překonávám se, asi mám dobrý prášek na střeva. Natřásá se přede mnou, dokonce si začne omotávat kolem prstu vlasy. Mrká na mě jako panenka.

Přeruším tok svých slov a prozradím ji, že tohle byla názorná ukázka toho, že i death metalista může být optimistou. Většina fanoušků, co jsem potkal, na tom byla podobně jako já. To máte jako když se díváte na temný film. Lekáte se, jste napnutí, adrenalin na vrcholu. Do normálního života potom odejdete s hlavou čistou a na tváři máte úsměv. Jasně, existují i jedinci, kterým z toho hrabe a kteří mají rádi utrpení, ale ty máte všude. Řekne dobře a jestli bych jí prý nemohl něco pustit. Dělám to nerad, CD přehrávač se nepůjčuje, ale u ní udělám výjimku. Pustím jí Obituary, aby nebyla ihned vyděšená a ona po chvilce řekne, že to není tak hrozné. Ono totiž, kolem metalu je pořád taková podivná aura, že jsou jeho posluchači divní, jedí malé děti a obcují s čarodějnicema. Ŕeknu jí, že až na to obcování je to všechno lež, ale ona to nepochopí. Odejde a vrátí se už jenom jednou. Ukáže mi další grafy a chvilku mi předčítá, co napsala. Je to dobrý, tolik odborných termínů, že nikdo nepozná, že píše i o mě. 

Blondýnka mi na přivítanou uspořádá malou oslavu. Pozve kamarády, zakáže mi pivo a maso. Prý ji pan doktor říkal, že mě má hlídat. Alespoň nějakou dobu, než se mi střeva srovnají. Jsou to pro mě dlouhé, nekonečně dlouhé dny, kdy začnu pochybovat o tom, jestli dokáže být death metalista optimistou. Nejhorší, co vás může potkat, je být na koleji střízlivý mezi opilými. Když jsou všechny jídla hnusný, protože jsou zdravý. Je to nuda. Tentokrát jsem opravdu smutný a trvá to na můj vkus příliš dlouho. Ale je nekompromisní. Uzdraví mě a moje střeva jsou po nějakém čase zocelená a připravená na další jízdu. Paní doktorku pak několikrát potkám během svého života v Plzni. Ona je samozřejmě pořád sexy dáma a já vypelichaný metalista. Zajímavé je, že ona má pokaždé zachmuřený obličej a spoustu vrásek, které se vám udělají, když máte trápení. Pokaždé se na ní od srdce usměju. Moc dobře totiž vím, že i death metalista může být optimistou. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 11. listopadu 2023

Recenze/review - INSEPULTO - Undead... but Not Alive (2023)


INSEPULTO - Undead... but Not Alive
CD 2023, Iron, Blood and Death Corporation

for english please scroll down

Mrtvola ztuhlá v posmrtné křeči. Všude jsou pavučiny a červi se smějí do ticha. Hluboko pod zemí, ve staré hrobce, tu leží již dlouhé roky. Jak si zemřel? Jak si žil? Šeptám do ticha a odpovědi nepřicházejí. Vyzvednu tělo a exhumuji hrob. Na strom usedne krkavec a sleduje mě. Naklání hlavu a já mám neodbytný pocit, že mi chce něco říct. Symboly žhnou do tmy a přízraky se probudily. Narušil jsem hnilobnou atmosféru posvátného místa. Kult smrti a jeho oběť. Prokletý, pohřbený zaživa. Mrtvola se ke mě natáhne a chytí mě za krk. Stiskne a poslední co si pamatuji, jsou její chladné ruce.

Atmosféra místa přesně charakterizuje to, co se odehrává i na třetím dlouhohrajícím albu démonů INSEPULTO z Kostariky. Opět dostanete děsivou porci hnilobného death metalu, který působí jako soundtrack k temnému hororu. Noční můry se opět probudily!


Pánové se opět pohybují na tenké hranici mezi naším a oním světem. Ihned mě pohltila atmosféra celé nahrávky. Během celého poslechu cítím reálnou přítomnost smrti. Přesně takhle to mám rád. Pochmurné nálady, chladný a čitelný zvuk (Adam Tucker - mixing, mastering), démonický obal (Narikka Photography), ale hlavně velká spousta morbidních nálad, tohle všechno dělá z novinky doslova povinnost pro všechny prokleté. Při společných setkáních si připadám jako na nějakém pradávném krvavém rituálu. Skladby jsou velmi dobře napsány, nové album mě baví poslouchat. Pokaždé zhasnu všechna světla, sestoupím dolů do sklepa a zavřu za sebou rezavé dveře. Ocitnu se, hlavně díky muzice, na onom světě. Jsem pozorovatelem, tichým stínem, který poslouchá velmi pozorně. Oceňuji, že moje fantazie pracuje na plné obrátky, že mě mrazí v zádech. Slyším i cítím celým svým tělem, že pánové přesně věří tomu, co hrají. My, staří psi i démoni to poznáme. Procházím temnými chodbami a potkávám duše těch, kteří navěky bloudí. S chutí se k nim přidávám. Kýváme se spokojeně do rytmu a mě nezbývá nic jiného, než vám novou desku doporučit. Pokud máte rádi starý, plesnivý death metal, který je precizně zahraný, tak neváhejte ani chvilku. Skladby jsou živočišné, živelné, divoké a zabijácké. Takhle nějak zní ozvěny z onoho světa. Mrtvola ztuhlá v posmrtné křeči. Všude jsou pavučiny a červi se smějí do ticha. Hluboko pod zemí, ve staré hrobce, tu leží již dlouhé roky. Jak si zemřel? Jak si žil? Šeptám do ticha a odpovědi nepřicházejí. Vyzvednu tělo a exhumuji hrob. Poslouchám u toho "Undead... but Not Alive" a usmívám se. Démoni se probudili! Temný, syrový zabijácký death metal, po kterém zůstává krvavá stopa!


Asphyx says:

A corpse stiffened in death throes. There are cobwebs everywhere and worms laughing into the silence. Deep underground, in an old tomb, it has lain there for years. How did you die? How did you live? I whisper into the silence and no answers come. I pick up the body and exhume the grave. A raven perches on a tree and watches me. He tilts his head, and I get the nagging feeling that he has something to say to me. The symbols glow in the dark and the ghosts have awakened. I have disturbed the rotten atmosphere of a sacred place. The death cult and its victim. Cursed, buried alive. The corpse reaches out and grabs me by the throat. She squeezes, and the last thing I remember are her cold hands.

The atmosphere of the place describes exactly what happens on the third long-playing album of Costa Rican demons INSEPULTO. Once again you get a terrifying serving of rotten death metal that acts as a soundtrack to a dark horror movie. The nightmares have awoken again!


The gentlemen are once again walking the fine line between our world and the other. I was immediately absorbed by the atmosphere of the whole recording. I feel the real presence of death throughout the whole listening. That's how I like it. Gloomy moods, cold and clear sound (Adam Tucker - mixing, mastering), demonic cover (Narikka Photography), but mainly a lot of morbid moods, all this makes the new release literally a must for all the damned. I feel like I'm at some ancient blood ritual when we meet together. The songs are very well written, the new album is fun to listen to. Every time I turn off all the lights, go down to the basement and close the rusty door behind me. I find myself, thanks to the music, in the other world. I'm an observer, a silent shadow who listens very attentively. I appreciate that my imagination is working at full speed, that I get chills. I can hear and feel with my whole body that the gentlemen believe exactly what they are playing. We old dogs and demons will know. I walk the dark corridors and meet the souls of those who wander forever. I'm eager to join them. We sway contentedly to the beat and I have no choice but to recommend the new record to you. If you like old, moldy death metal that is played with precision, don't hesitate a moment. The songs are animalistic, elemental, wild and killer. That's what echoes from the other world sound like. A corpse frozen in death throes. There are cobwebs everywhere and worms laughing in the silence. Deep underground, in an old tomb, it has lain there for years. How did you die? How did you live? I whisper into the silence and no answers come. I pick up the body and exhume the grave. I listen to "Undead... but Not Alive" and smile. The demons have awakened! Dark, raw, killer death metal that leaves a trail of blood!


Recenze/review - INSEPULTO – The Necrodex (2015):


Tracklist:
01. Intro 
02. Where No Notion Of Sin Exists 
03. Too Blind To See 
04. My Morbid Ways 
05. Abject Tyrant 
06. Sentinel Of The Abyss 
07. Exhumed To Rot 
08. Dawn Of Mortal Remains 
09. Incandescent Apparitions 
10. Undead...but Not Alive 
11. The Necrodex

band:
The Master Butcher - All Vocals
A.P. - Guitars, Bass, Drums.



Recenze/review - THE PLAGUE - Erosion of Gods (2023)


THE PLAGUE - Erosion of Gods
CD 2023, Brilliant Emperor Records

for english please scroll down

Lidé už přestali mít strach i ze Satana. Alespoň tak mi to připadá, když sleduji dnešní svět. Zástupy pochodující na smrt, pekelný oheň v ulicích. Vztek, nenávist, zlo. Vše krásně konstrastuje s růžovými reklamami. Mrtvoly na hromadě, mučení, bolest. A všichni chodí s hlavami sklopenými k obrazovkám. Raději opět utíkám do starých katakomb. Zde je svět ještě v pořádku, tady ještě uctíváme pravou, ryzí smrt, Satana i death metal, který hoří jasným plamenem.

S australskými THE PLAGUE jste se mohli u nás na stránkách již jednou setkat. Bylo to u příležitosti vydání jejich prvního dlouhohrajícího alba "Within Death" (2021), o kterém si můžete přečíst v recenzi, která je odkazována dole pod dnešním článkem. Osobně mě tahle smečka hodně baví. Jejich nadšení, nakumulovaný vztek a temnota, které jsou obsaženy i v nových skladbách. Je to masakr v márnici, přesně jak to mám rád. 


V záhrobí se občas stává, že vám někdo vytrhne vnitřnosti z těla. Díváte se do jeho chladné tváře a překvapeni padáte k zemi. Tak přesně takhle se cítím i při poslechu nové desky "Erosion of Gods". Padám z vysoké hory do hlubin. Jsem v lavině z riffů, úderů bicích, krve, kostí a morbidního vokálu. Tahle smečka umí napsat velmi dobré melodie. Představte si velký mlýn na maso, který vás rozseká na malé kousky. Není to ale jenom rychlost, krutost a brutalita, které jsou ve skladbách obsaženy. Základem jsou vždy velmi dobře napsané melodie, riffy, které se vám dostanou až do morku kostí. Je mi už dávno jedno, jak dopadne náš zkažený druh, ale dobrou hudbu vždy dokáži ocenit a podpořit. Přidávám hlasitost a pokaždé mi vylétne mozek z hlavy. Tohle je nářez pro fanoušky jak severského smrtícího kovu (ENTOMBED, DISMEMBER, UNLEASHED, VOMITORY, BLOODBATH, GRAVE), tak americké školy (DEICIDE, POSSESSED). Úplně nejvíc oceňuji mrtvolnou a morbidní atmosféru, která se albem prolíná jako zkažená krev. Australané na to jdou poctivě, postaru. Nezbývá, než vám desku doporučit. Lidé už přestali mít strach i ze Satana. Alespoň tak mi to připadá, když sleduji dnešní svět. Zástupy pochodující na smrt, pekelný oheň v ulicích. Vztek, nenávist, zlo. Raději opět utíkám do starých katakomb. Krvavý, děsivý, hororový death metalový masakr! Spálená země! Inferno!


Asphyx says:

People have stopped being afraid of Satan. At least that's how it seems to me, watching the world today. Crowds marching to their deaths, hellfire in the streets. Anger, hatred, evil. It all contrasts beautifully with the pink commercials. Dead bodies in a heap, torture, pain. And they all walk with their heads down to the screens. I'd rather escape to the old catacombs again. Here the world is still right, here we still worship true, pure death, Satan and death metal that burns with a bright flame.

You may have already met Australian THE PLAGUE once on our website. It was on the occasion of the release of their first full-length album "Within Death" (2021), which you can read about in the review linked below today's article. Personally, I like this pack a lot. Their enthusiasm, accumulated anger and darkness, which are also present in the new songs. It's a massacre in the morgue, just the way I like it.


In the afterlife, it sometimes happens that someone rips your guts out of your body. You look into their cold face and fall to the ground in surprise. That's exactly how I feel listening to the new album "Erosion of Gods". I'm falling off a high mountain into the depths. I'm in an avalanche of riffs, drum beats, blood, bones and morbid vocals. This bunch can write some very good tunes. Imagine a big meat grinder that's gonna cut you into little pieces. But it's not just the speed, cruelty and brutality that is contained in the songs. The foundation is always very well written melodies, riffs that get you to the core. I've long since stopped caring how our wicked species turns out, but I can always appreciate and support good music. I turn up the volume and my brains fly out of my head every time. This is a blast for fans of both Nordic death metal (ENTOMBED, DISMEMBER, UNLEASHED, VOMITORY, BLOODBATH, GRAVE) and American school (DEICIDE, POSSESSED). What I appreciate most is the dead and morbid atmosphere that runs through the album like corrupted blood. The Australians go at it honestly, the old-fashioned way. I have no choice but to recommend the album to you. People have stopped being afraid of Satan. At least that's how it seems to me, watching the world today. Crowds marching to their deaths, hellfire in the streets. Anger, hatred, evil. I'd rather escape to the old catacombs again. A bloody, horrific, horror death metal massacre! Scorched earth! Inferno!



Recenze/review - THE PLAGUE - Within Death (2021):

Tracklist:
01. Harbinger Of The Abyss 
02. Hacked And Butchered 
03. Living Catatonic 
04. Impulsive Convulsions 
05. Incinerated 
06. Desolate Wasteland 
07. Rotten, Dried, And Mummified 
08. Roadside Burial 
09. Entrenched In Decay 
10. Erosion Of Gods

pátek 10. listopadu 2023

Report, photos, video - REBAELLIUN, EXITIUM, FLESHLESS - HELLS BELLS ROCKIN‘ PUB, Prague - 9. 11. 2023


Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:


Když se řekne Brazílie, tak si většina běžných smrtelníků představí pralesy, Amazonku, anakondy a nebo průvod samby. Natřásání prdelek ale není nic pro nás, staré death metalisty. Tedy, podívám se rád, ale s ještě větší chutí si poslechnu kapely jako KRISIUN, SARCÓFAGO, NERVOCHAOS a v neposlední řadě REBAELLIUN, které jsem opravdu hodně dlouho neviděl. Bohužel, je prostým faktem, že poslední rok nemám moc čas. Situace v mém životě je náročná. Mám rozlítáno mezi několika městy a starám se o své příbuzné. V neposlední řadě nás postihla nemoc mojí drahé polovičky. Přesto jsem vyrazil. Už jsem potřeboval na chvilku vypnout. Relaxovat, upustit ventil. Jen tak nasednout na vlak, dát pár piv v hospodě a v dobré náladě zavítat na undergroundový koncert. 

Na pátek jsem si vzal dovolenou. Už bych nevstal. Jdu rovnou z práce. Musím přes řeku a moje marteny jsou čím dál tím těžší. Křivák už dávno nedopnu a moje šedé vlasy již nevlají ve větru jako za dob mého mládí. Přesto se hrozně těším. Nasednu do vlaku a jedu ku Praze. Registruji, že svět kolem mě se opravdu mění. Pomalu se stírají rozdíly mezi pohlavími a připadá mi, že se rozevírají nůžky mezi lidmi, co se týká sociálního statusu (a teď fakt nemyslím ten na facebooku). Všude je cítit takový zvláštní neklid, vztek, chcete-li. Trošku to nechápu, mě když bylo v životě blbě, tak jsem si šel vždy zaplavat, do hospody a nebo na dobrý koncert, jako právě teď. Metro smrdí víc než kdy jindy. Ani to mi ale nedokáže zkazit radost. Dám si pivo a je mi fajn. Po ulici chodí zombie. Dívají se do obrazovek. Vzpomínám na časy, kdy se kluci dívali holkám na zadek. Pak ale raději svoje hříšné myšlenky zaženu. Co kdyby mě někdo napráskal? 


Slezeme se v hospodě U Perónu. Je to jako vždy epesní setkání. Je vždycky příjemné potkat kamarády, kteří se dívají na svět podobně jako já a se kterými je sranda. Možná už jsme staří, ale stále za to umíme vzít. Jsou to právě tyto chvíle před koncerty, kvůli kterým je stále dobré "být obyčejným fanouškem metalu". Bylo mi opět velkou ctí!

Hells Bells Rockin´pub je pro mě místem, kde občas skončím po koncertě, když se mi nechce domů. Mám tohle místo moc rád. Cítím se tu jako doma. Ono je to pro mě hrozně důležité. Já už do klubů, kde mě naštvou, prostě nechodím. Jsou to hlavně barmani, jejich pivko, pohoda. Stejně je to zvláštní. Přemýšlím o tom celý život. Proč jsou na ulicích všichni ti hezcí úspěšní lidé nasraní a frustrovaní a na extrémním metalu se všichni pořád tlemí? Možná si necháme svoje bolístky pod pódiem, vyřveme se z toho. Nechme ale filozofování, na to máme mudrlanty na sociálních sítích. Pojďme si skočit do rytmu a vychutnat si líbé tóny tří skvělých kapel. Dámy a pánové, zadejte si! Death metalová samba začíná!

FLESHLESS - zrovna nedávno jsme se s kamarádem bavili, kdy jsme tuhle partu viděli poprvé. Já myslím, že moje maličkost kdysi v roce 1997 a to přesně 1. listopadu v dnes již dávno zbouraném kulturním domě Svornost v Plzni. Předskakovali tenkrát před SIX FEET UNDER. A byli ve skvělé společnosti PANDEMIE a KRABATHOR. A taky GOD DETHRONED. Tahle smečka táhne káru plnou polámaných kostí tedy už pěkně dlouho. Viděl jsem je tolikrát, že už bych měl mít permanentku. A stále mě baví. Opět jsem z vystoupení cítil vztek, odhodlání a touhu ničit. A taky death grindcore velmi dobré kvality. Nezbývá než se opět poklonit za vytrvalost a hlavně za pořádný nářez. Hergot, kde se v nich bere tolik energie? Málem mi to urvalo hlavu.



Just the other day, a friend and I were talking when we saw this crew for the first time. I think it was my little one back in 1997, exactly on the 1st of November in the now long demolished Svornost cultural house in Pilsen. They were opening for SIX FEET UNDER. And they were in great company of PANDEMIA and KRABATHOR. And also GOD DETHRONED. This pack has been pulling a cart full of broken bones for a long time. I've seen them so many times, I should have a season ticket by now. And I'm still enjoying it. Once again, I could feel the rage, determination and desire to destroy from the performance. And also death grindcore of a very good quality. Once again I have to take a bow for their perseverance and most importantly for a proper smash. Damn, where do they get so much energy? It almost blew my head off.

EXITIUM - italské black death metalisty jsem objevil při svých toulkách v podzemí teprve nedávno. Sepsal jsem recenzi, ale hlavně jsem jejich nové album poslouchal a často se k němu vracel. Na živé vystoupení jsem byl tedy velmi zvědavý. Chvílemi jsem si musel otírat obličej, měl jsem totiž pocit, že jej mám od krve. Bylo to majestátní, mocné, zároveň živočišné a organické. Koncert mě moc bavil, já mám podobný magicky vystavěný smrtící kov ušpiněný černotou moc rád. Pánové navíc umí velmi dobře hrát a dali nám to náležitě najevo. Vše se sypalo kupředu jako lavina z kostí a lebek. Bylo to zlověstné, chladné a mysteriózní. Obřad k vyvolávání temných sil jsem si opravdu užil. Několikrát jsem viděl ve stínu i samotného Satana. Rituál smrti!





I discovered Italian black death metallers only recently during my underground wanderings. I wrote a review, but mostly I listened to their new album and came back to it often. So I was very curious to see them live. At times I had to wipe my face, because it felt like it was covered in blood. It was majestic, powerful, animalistic and organic at the same time. I enjoyed the concert very much, I like this kind of magically built death metal stained with blackness very much. Moreover, the gentlemen know how to play very well and they gave us a proper show of it. Everything poured forward like an avalanche of bones and skulls. It was ominous, cold and mysterious. I really enjoyed the ceremony to summon the dark forces. I saw Satan himself in the shadows several times. The death ritual!

Recenze/review - EXITIUM - Imperitous March for Abysmal Glory (2023):
https://www.deadlystormzine.com/2023/05/recenzereview-exitium-imperitous-march.html

REBAELLIUN - obrátili jsme všechny kříže směrem dolů, zapálili černé ohně. Chyběl jenom oltář a krvavá oběť. Co se týká hudby, dostal jsem přesně to, co jsem chtěl. Prvotřídní, skvěle zahraný smrtící kov jihoamerického typu. Masakr, který mokval a byl doslova nasáklý špínou, hnisem a černou, zkaženou energií. Sandro Moreira drží dál prapor smrti a předvedl nám spolu se svými kolegy z pekla koncert, na který budu ještě dlouho vzpomínat. Jako kdyby se kolem nás procházela samotná Smrt. Držela v ruce kosu a kývala se do rytmu. Mezi skladbami jsem slyšel její skřehotavý smích. Není divu, hrálo se tu hlavně pro ní i pro všechny rohaté. Prokletí moc dobře vědí, o čem píšu. Neviděl jsem kapelu už pěkně dlouho. A musím znovu potvrdit, že jejich koncerty jsou stále skvělé a smrdí sírou. Ne, myslím, že nemá cenu dodávat nic dalšího. Pokud jste chtěli poznat pravé, nefalšované reálné a zničující peklo, měli jste tu být s námi. Death metalové inferno, které nás spálilo na popel!

 









We turned all the crosses downwards, lit black fires. All that was missing was the altar and the blood sacrifice. As for the music, I got exactly what I wanted. First-class, well-played death metal of the South American type. A massacre that was literally drenched in filth, pus and black, corrupted energy. Sandro Moreira held forth the banner of death and gave us, along with his colleagues from hell, a show that I will remember for a long time. It's as if Death itself is walking around us. Holding a scythe and swaying to the beat. Between songs, I could hear her screeching laughter. No wonder, it was mostly for her and all the horns. The damned know what I'm writing about. I haven't seen the band in a long time. And I have to reaffirm that their shows are still great and smell of brimstone. No, I don't think there's anything else to add. If you wanted to experience true, unadulterated real and devastating hell, you should have been here with us. A death metal inferno that burned us to the ground!

Recenze/review - REBAELLIUN - Under the Sign of Rebellion (2023):

Zvuk byl v pořádku, návštěvnost velmi malá a všichni jsme se víceméně znali. Pivo mi chutnalo a končilo se brzy. V klidu jsem stihl vlak a celkově bylo všechno tak nějak fajn.

Manželka mi vždycky říká, že když přijedu z koncertu, tak je na mě krásný pohled. Někdy nemůžu mluvit, někdy ani moc chodit, ale pokaždé vždy zářím. Ve čtvrtek jsem byl jako sen všech ekologistů. Měl jsem v sobě velké množství energie, načerpal jsem sílu do dalších dní a spoustu jí rozdal dál, všem potřebným. Nikdo mi nikdy netvrdil, že život bude lehký. Ale já jsem a budu bojovník. Musím, nic jiného mi nezbývá. A právě podobné akce potřebuji k tomu, abych si zachoval v současné divné době zdravý rozum. Já vím, dnes jsou moderní takové ty osobní rozvoje, meditace a já nevím, co ještě. Na to nemám čas. Ale na kapely, které hrály dnes, jsem si je udělat musel. Vlak drncá směrem na Plzeň a mě se hlavou honí spousta myšlenek. Pomalu se ale třídí, ty špatné shoří a zůstává po nich jenom pachuť. Ty hezké zůstávají. Na tenhle večer budu ještě dlouho vzpomínat. Opravdu se povedl. Těm, kteří se o něj zasloužili, patří velký dík. 

Je pátek ráno. Kolem mě je ticho. Píšu tyhle řádky a usmívám se. Jsem rád, že jsou ještě místa a koncerty, na kterých je svět v pořádku. Pro někoho možná starej a přežitej, ale můj. Přistupuji s pokorou k dalšímu dni a děkuji vám za pozornost! A pamatujte, že jednou bude znít death metalová samba všude! Až to tady celé zničíme, tak tomu pevně věřím.


Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - SUFFOCATION - Hymns from the Apocrypha (2023)


SUFFOCATION - Hymns from the Apocrypha
CD 2023, Nuclear Blast

for english please scroll down

Čeká nás krásný nový svět. Bez nemocí, bez násilí, bez zla a špíny. Narodíme se a zemřeme v nádherném sterilním prostředí. Stroje budou chytřejší než my a budou za nás pracovat. My se budeme zajímat o filozofii a společenské vědy. Zemřeme moudří a čipy, které budeme mít celý život v hlavě, budou recyklovány? Nebo ne? Jak si budoucnost představujete vy? A budou v ní stále hrát SUFFOCATION?

Cesta, kterou tahle smečka z New Yorku ušla je obdivuhodná a vydala by na knihu. Osobně mám jejich hudbu zafixovanou jako takový etalon, na který je vždy spolehnutí. I letos se na jejich nové desce potkává technika s brutalitou a již po několika setkáních si říkám - ano, takhle zní praví SUFFOCATION! 


Zvuk, obal, celkové provedení, všechno je samozřejmě v nejlepším pořádku. Netřeba opisovat promo materiály, podrobné informace si dohledá každý jenom trošku chytřejší fanoušek sám. Soustřeďme se raději na hudbu samotnou. Ta je opět velmi propracovaná, surová a budete u ní mít pocit, že vám chce kapela vystřelit mozek z hlavy. Tentokrát jsem sice musel absolvoval více poslechů, aby mi skladby pronikly do krve, ale to nemění nic na tom, že se novinka opravdu povedla. Frank Mullen je samozřejmě vynikající vokalista a i když byl nahrazen neméně dobrým Ricky Myersem, intenzita zůstala. Ony to mají podobné smečky velmi těžké. Přílišné změny stylu by jim fanoušci neodpustili a tak jsou uzavřeny mezi mantinely, které nemohou překročit. V případě SUFFOCATION to ale vůbec nevadí. Myslím si, že si každý najde to své. Technické kousky, i syrovost, která vždy nejvíce vynikne na koncertech. A to pokaždé stojí za nástroji někdo jiný. Pánové si stále drží vysokou kvalitu. Vy si tak můžete vychutnat album, které si budou s klidem jednou pouštět i vaši potomci. Budoucnost je vždy nejistá a lidé nejsou poslední roky nejchytřejší, ale třeba stačí jenom restart a nová generace lepších čipů. Jedno ale vím jistě. I kdyby to nakonec dopadlo špatně, "Hymns from the Apocrypha" může všude hrát s klidem i po apokalypse. Čeká nás krásný nový svět. Bez nemocí, bez násilí, bez zla a špíny. Narodíme se a zemřeme v nádherném sterilním prostředí. Stroje budou chytřejší než my a budou za nás pracovat. Nebo ne? Technické, brutální harmonie, po kterých zůstává spálená země! Další vynikající zásek v řadě! 


Asphyx says:

A beautiful new world awaits us. Without disease, without violence, without evil and filth. We will be born and die in a beautiful sterile environment. Machines will be smarter than us and will work for us. We will be interested in philosophy and social science. Will we die wise and the chips we've had in our heads all our lives will be recycled? Or will they? How do you imagine the future? And will SUFFOCATION still play in it?

The journey this pack from New York has taken is admirable and would make a book. Personally, I have their music fixed as a kind of standard that can always be relied on. Also this year on their new album technique meets brutality and after a few meetings I think - yes, this is what SUFFOCATION sounds like!


The sound, the packaging, the overall execution, everything is of course in the best order. There is no need to copy promo materials, detailed information can be found by any fan who is just a little bit smarter. Let's concentrate on the music itself. It is again very elaborate, raw and will make you feel that the band wants to blow your brains out. This time, I had to go through more listens to get the songs into my blood, but that doesn't change the fact that the novelty really hit the spot. Frank Mullen is of course an excellent vocalist and although he has been replaced by the equally good Ricky Myers, the intensity remains. They have a very hard time with packs like this. Too many changes in style would not be forgiven by their fans and so they are locked between boundaries they cannot cross. But in the case of SUFFOCATION, it doesn't matter at all. I think everyone will find their own thing. Technical bits, and the rawness that always stands out the most at concerts. And it's always someone else behind the instruments. The gentlemen still maintain a high quality. So you can enjoy an album that your descendants will also enjoy one day. The future is always uncertain and people have not been the smartest in recent years, but maybe all it takes is a reboot and a new generation of better chips. I know one thing for sure. Even if it ends up going badly, "Hymns from the Apocrypha" can play everywhere with peace of mind even after the apocalypse. A beautiful new world awaits us. No disease, no violence, no evil, no filth. We will be born and die in a beautiful sterile environment. Machines will be smarter than us and will work for us. Won't they? Technical, brutal harmonies that leave a scorched earth! Another excellent hit in the series!




about SUFFOCATION on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
01. Hymns From The Apocrypha 
02. Perpetual Deception 
03. Dim Veil Of Obscurity 
04. Immortal Execration 
05. Seraphim Enslavement 
06. Descendants 
07. Embrace The Suffering 
08. Delusions Of Mortality 
09. Ignorant Deprivation

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine