DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 16. ledna 2024

Recenze/review - LIPID - The Perfect Killing Machine (2023)


LIPID - The Perfect Killing Machine
CD 2023, Great Dane Records

for english please scroll down

Ležím na operačním sále a čekám. Nejhorší je, že mě vnitřnosti bolely již dlouhé roky. Pan doktor se usmívá s zdravotní sestře to hrozně sluší. Říznou do mě a najednou je kolem spousta zkažené krve. Zmítám se v křečích. Nepoužívají anestezii, to prý prokletí nemohou. Vše proběhne dobře, i když to hodně bolí. Ptám se na příčinu mých problémů a stále usmívající se lékař mi nakonec diagnózu prozradí. Posloucháte thrash metal již příliš dlouho. Kývnu na souhlas, nasadím si sluchátka a do nich si narvu pod tlakem novou desku dánských LIPID. 

Tahle smečka datuje svůj vznik do roku 1995 a je to hodně znát. Od prvních tónů zjišťuji, že zde máme co do činění s poctivými řemeslníky, kteří ale přinášejí i něco navíc. Ostré melodie, šílené rytmy i vokál, připomínající Kerbera, strážce podsvětí. Kývám se spokojeně do rytmu. Moc dobře totiž vím, že tahle hudba koluje i v mých žilách. 


Nevím, jak to máte nastavené vy, ale já když poslouchám nějakou desku, která se mi líbí, tak jde vše ostatní stranou. Najednou mě nic nebolí, usmívám se a jsem mimo tenhle zkažený svět. LIPID umí napsat velmi dobré melodie, na kterých je také vše postaveno. Základní riffy jsou dále rozvíjeny, kapela si hraje s dynamikou, s náladami, jako šelma se svojí kořistí. Thrash metal má být naštvaný, rebelský a musí smrdět živočišností. Dánové tohle všechno umí a přidávají ještě něco navíc. Novinka je jako kopanec přímo do ksichtu, jako setkání v ringu, ze kterého odejdete rozsekáni na kusy. Jestli máte rádi staré EXODUS, ale třeba i THE HAUNTED, HATESPHERE, MUNICIPAL WASTE, jděte určitě i do téhle nahrávky. Pánové jsou zkušení muzikanti, kteří vám garantují dobrý zvuk i produkci, ale hlavně velkou spoustu nápadů, u kterých se rozhodně nudit nebudete. Pokud jste jako já, staří thrashoví psi, určitě budete skákat po pokoji, jako v dobách svého mládí. Soukromý mosh-pit bude doslova nakažlivý. Vždycky, když o podobných kapelách píšu, říkám si, jaká je škoda, že nejsou z nějakého města poblíž. Rád bych totiž zašel na koncert, vymlátil si hlavu v první řadě a skočil si možná i z pódia. Miluji totiž malé zaplivané kluby, kde má kapela blízko k fanouškům. A myslím si, že v nich vynikne síla téhle smečky nejvíce. Ležím na operačním sále a čekám. Nejhorší je, že mě vnitřnosti bolely již dlouhé roky. Pan doktor se usmívá s zdravotní sestře to hrozně sluší. Říznou do mě a najednou je kolem spousta zkažené krve. Zmítám se v křečích. Usmívám se také, posloucháme totiž všichni "The Perfect Killing Machine". Divoká thrash metalová jízda přímo do pekla!


Asphyx says:

I'm lying in the O.R. waiting. The worst thing is that my insides have been hurting for years. The doctor is smiling and the nurse is smiling. They cut into me and suddenly there's a lot of bad blood around. I'm convulsing. They don't use anesthesia, they say they can't do that. Everything goes well, even though it hurts a lot. I ask about the cause of my problems and the ever-smiling doctor finally gives me the diagnosis. You've been listening to thrash metal for too long. I nod in agreement, put on my headphones and shove the new Danish LIPID album into them under pressure. 

This pack dates back to 1995 and it shows. From the first notes I find out that we are dealing with honest craftsmen, but they bring something extra. Sharp melodies, crazy rhythms and vocals reminiscent of Kerber, the guardian of the underworld. I sway to the beat. Because I know very well that this music runs through my veins.


I don't know how you have it set up, but I listen to a record I like and everything else goes by the wayside. Suddenly I'm not in pain, I'm smiling, and I'm out of this rotten world. LIPID can write very good melodies, which is also what everything is built on. The basic riffs are further developed, the band plays with dynamics, with moods, like a beast with its prey. Thrash metal is supposed to be angry, rebellious and it has to reek of animalism. The Danes do all this and add something extra. The new stuff is like a kick right in the face, like a meeting in the ring that you'll walk away from chopped to pieces. If you like the old EXODUS, but also THE HAUNTED, HATESPHERE, MUNICIPAL WASTE, go for this record for sure. The gentlemen are experienced musicians who guarantee you a good sound and production, but most importantly a great deal of ideas that you definitely won't get bored with. If you're like me, an old thrash dog, you'll definitely be jumping around the room like you did in the days of your youth. A private mosh-pit will literally be contagious. Whenever I write about bands like this, I always think what a shame they're not from a city near me. Because I'd love to go to a show, beat my head off in the front row, and maybe jump off the stage. I love small, seedy clubs where the band is close to the fans. And I think that's where the power of the pack shines through the most. I'm lying in the operating room waiting. The worst thing is, my insides have been hurting for years. The doctor's smiling and the nurse's smiling. They cut into me and suddenly there's a lot of bad blood around. I'm convulsing. I'm smiling too, because we're all listening to "The Perfect Killing Machine". A wild thrash metal ride straight to hell!


Tracklist:
01. Dead For The Rest Of Your Life
02. The Perfect Killing Machine
03. Before The Storm
04. The Ominous Sympony
05. Wreck Of The Past
06. Imagination Of The Fake
07. Fragments Of Eternity

LINE UP:
- Soren Hartlev PEDERSEN Guitar & Vocals
- Anders Moller PEDERSEN Lead Guitar
- Martin Hartlev PEDERSEN Drums
- John Frederik SMEDEMARK Bass

pondělí 15. ledna 2024

Interview - ABYSSAL RIFT - Ancient, eerie rituals full of death metal, doom and deadly echoes from the misty swamps of eternity!


Interview with death metal band from United States - ABYSSAL RIFT.

Answered Matt Auxier (Guitars, Bass, Vocals, Keyboards), thank you!

ABYSSAL RIFT - Extirpation Dirge (2023):

Ave ABYSSAL RIFT! Hello to the underground. I hope everything's okay with you. It should be, you have the first long-playing great album of your career this year. I have to admit, it literally put me up against the wall. It's dark, it's energetic, it cuts with a knife edge. It's very telling that you've done a great job and a great deal of talent too. How do you feel about the new record? How did the idea to start ABYSSAL RIFT!

Thank you! I feel quite good about it as it has been well recieved so far which is always flattering, the idea for the project came out of an abundance of time during the pandemic and a long love for death metal. Starting writing some songs and liked the direction so I wrote a bunch and picked the best ones!! I always like to write more songs than intended so as to not have any parts or riffs that are lacking.

„Extirpation Dirge“ includes all attributes of good death and doom metal. For me personally, it represents the record, which I really like to listen to. How did you produce it? How look the writing process of new material in the case of ABYSSAL RIFT?

It was self produced in my home studio, besides David recording the drums on his own, I did the rest. Its really nice to be able to do that as you can really dial in the sounds and mix to your liking. As far as the new stuff goes, we‘ve been writing that more as a band, while I still write the riffs and songs, Its very helpful to have input form others to help shape it. Plus the people playing live are old and dear friends that are incredible playres as well so it should continue to be a forward moving project.


Listening to the new album „Extirpation Dirge“, I feel like I'm sinking into a deep bloody swamp. The excellent cool and dark sound contributes a lot. How and where did you record? Who produced and, mixed album?

Yeah it was done by me as I mentined but mixed and mastered by Will Killingsworth at dead air studios, he does a fantastic job and was wonderful to work with. Will was able to take my rough mixes and make them more clear and present which Definitely contribute to the sound. Its good that you mention that about sinking into a deep bloody swamp as the whole goal of this project was to portray the bleakness and futility of humanity and I think we did that well!!

An important part and a kind of extra bonus for fans today is the physical CD. You released the new album at CD in label Sentient Ruin Laboratories, and it has a corpsy cover art. Who is the author? How did you choose the motif and how does it relate to the music at the record?

Jessi Nihil provided the absolutely stunning art, and If I remember correctly, it was a painting owned by M. From Sentient Ruin and we both thought it fit perfeclty. There were a copuple peieces from Jessi and we decided to go with that one cause it was just a perfect fit, the dead eyes, the color scheme, all of it was perfect for the sound and lyrics and the overall concept.

I have been wandering the underground for over thirty years and I still go to Ohio and Virginia for music with certainty. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I like your bands a lot and I monitor your scene carefully. Maybe I envy you a little, because we only have a few death metal bands that are worth it. How do you explain that death metal are doing so well in your country? How do you perceive your scene, fans, labels?

Thats a good question, I think non american death metal is just as compelling but yes obviosuly tons of good shit here. I think Metal still stands as a counterculture movement, which may seem obvious but it makes me proud that death metal is still going stronger than ever after all these years of trying to play faster or more brutal, many bands today are pushing the boundries too which keeps it fresh in my opinion. I love modern Death Metal bands love of synths and was absolutely inspiring to me, Art and music are meant to be pushed to their limits and I would say that is one reason why metal has such staying power. Plus the undeniable energy in the music is still there as well.


You play doom death metal influenced by, among other things, the old school. Today, the band can't avoid comparisons, but I would like to know how the idea to start ABYSSAL RIFT was born, who was and is your metal idol? Where do you want to move your band? Are you attracted to large foreign festivals, for example, are you willing to go on tour with a more famous band?

It was started before and during the pandemic as early as 2019. I kinda wanted to do a death metal project and the pandemic allowed me plenty of time. I wanted to take all my heavy influences and not just from metal, and incoporate them into AR, while making sure it stays death at its core. I love 60s and 70s prog and psych ( King Crimson, Goblin, 13th floor elevators etc) as well as some of the heavy shoegazse sounds from the 80s and 90s, but making sure to keep it coherent and not just a bunch of experiemtnal jams. But I‘ll leave the people who listen to decide if I pulled that off! I wouldn‘t say I have one metal idol although as a young lad, Death and chuck, Immolation and incantation were always my favs, but way to many to mention. One of the first death metal shows I ever saw was NILE and Immolation and I just thought this is the most evil fucking thing I have ever seen I have to do this!! And yes we are vey interested in touring and doing some foreign fests, the fests in Europe absolutely do not dissapoint.

When I started my blog five years ago, I had a vision that I would try to support bands that are not so much popular, or they are lost in underground. To let the world knows about them. I think I'm doing quite well, at least according to the responses. How do you approach the promotion of your music? Do you rely upon the label or do you send the CDs for various reviews by yourself? For example, I buy albums that I really enjoy. What about you? Are you also fans who often support your colleagues? Do you go to concerts?

We mostly rely on labels, social media and in the future our live show. Obviously building friendships and connections in the underground is helpful as well as are places like bandcamp and youtube where you can share your music without label assistance. I grew up in the DIY scene too playing hardcore and metal so very very happy to have the social media part of it. Makes it so much easier for indy bands like us. And yes love going to shows and showing support, the beauty of metal is the word of mouth thing, where I find a sick band and have to tell the homies and they tell theirs and so on, some other scenes its not about the music and its more of a fashion show. And I am ALWAYS on the lookout for new bands and old bands alike.


On the one hand, today the new band has a lot of opportunities to make themselves more known, but on the other hand, there are a huge number of groups and the fans are getting lost in this big metal sea. A lot of people just download mp3s from the internet and instead of to visit the concert they prefer to spit poisonous saliva on Facebook. How do modern technologies affect you as ABYSSAL RIFT? What do you think about downloading music, google metalists, streaming music, etc.?

Yeah there is definitely a giant sea of metal bands today so it is very hard to break thorugh but My attitude has always been make the best art I could possibly make and put as much energy behind it as possible and the rest is out of my hands. However, blogs and zines like yours are fantastic for small bands like us so you are essential!!!

I like to ask the musicians what death metal means to them. How would they define it, whether it is more the philosophy and lifestyle thing for them or "just" relaxation? What does it mean for you? How do you perceive and experience it?

Death Metal is a dessenting voice against the giant blob of power we as humanity face, it is a lifesyle, and to be quite honest with you, metal and music saved me many times over, even if it was just something to look forward to that day. Sometimes its All I had. It also stands as a voice for me to express freely the issues of today as we try to sing about reality and fantasy metaphorically all kind of rolled into one. Death metal can be what ever you want it to be and thats why its always refreshing and doesn‘t grow stale to me.

Finally, a classic but important question. What is ABYSSAL RIFT planning in the upcoming months? Where can we see you at the stage?

We have some shows coming, only one announced on Feb 13th with Necrot and Mutilatred in our hometown of Columbus Ohio, then some more stuff planned as well not yet announced. We are also playing Total death over Mexico fest in June so that should be fun as fuck.

Thank you so much for the interview. I wish a lot of success to the new album and let the number of your fans expand as much as possible. I will look forward to seeing you somewhere live again. I wish you a lot of success both musically and personally. I'm going to push „Extirpation Dirge“ into my head again!

Thank you so much for the opportunity and keep on doing what youre doing! Cheers!!!

Rozhovor - ABYSSAL RIFT - Pradávné, děsivé rituály plné death metalu, doomu a smrtících ozvěn z mlhavých močálů věčnosti!


Rozhovor s death metalovou skupinou z USA - ABYSSAL RIFT.

Odpovídal Matt Auxier (kytara, basa, zpěv, klávesy), děkujeme!

ABYSSAL RIFT - Extirpation Dirge (2023):

Ave ABYSSAL RIFT! Zdravím do undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos první dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku ty? Jak vznikl vůbec nápad, založit ABYSSAL RIFT!

Děkujeme! Mám z toho docela dobrý pocit, protože to zatím bylo dobře přijato, což je vždycky lichotivé, nápad na projekt vznikl z hojnosti času během pandemie a dlouhé lásky k death metalu. Začal jsem psát nějaké písně a líbil se mi směr, tak jsem jich napsal několik a vybral ty nejlepší!!! Vždycky rád napíšu víc skladeb, než bylo zamýšleno, aby mi nechyběly žádné části nebo riffy.

„Extirpation Dirge“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death a doom metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál ABYSSAL RIFT?

Kromě toho, že si David nahrál bicí sám, zbytek jsem dělal já. Je opravdu příjemné mít tu možnost, protože si můžeš opravdu vyladit zvuky a namíchat je podle svých představ. Co se týče nových věcí, ty jsme psali spíš jako kapela, i když jsem pořád psal riffy a písničky já, hodně nám pomohly příspěvky ostatních, kteří nám pomohli je dotvořit. Navíc lidi, kteří hrají naživo, jsou staří a drazí přátelé, kteří jsou také neuvěřitelní hráči, takže by to měl být i nadále projekt, který se posouvá kupředu.


Když poslouchám nové album „Extirpation Dirge“, připadám si, jako bych se propadal do hlubokého krvavého močálu. Hodně tomu přispívá znamenitý chladný a temný zvuk. Jak a kde jste nahrávali? Kdo album produkoval, mixoval?

Jo, udělal jsem to já, ale smíchal a zmasteroval to Will Killingsworth v Dead Air Studios, odvádí fantastickou práci a skvěle se s ním spolupracovalo. Will dokázal vzít moje hrubé mixy a udělat je jasnější a přítomnější, což rozhodně přispělo ke zvuku. Je dobře, že jsi zmínil to o propadání se do hluboké krvavé bažiny, protože cílem celého projektu bylo vykreslit bezútěšnost a marnost lidstva a myslím, že se nám to povedlo!!!

Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u labelu Sentient Ruin Laboratories a je opatřeno mrtvolným obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Jessi Nihil poskytla naprosto úžasnou kresbu, a pokud si dobře vzpomínám, byl to obraz, který vlastnil M. ze Sentient Ruin, a oba jsme si mysleli, že se k němu perfektně hodí. Od Jessiho existovalo několik obrázků a my jsme se rozhodli pro tenhle, protože prostě perfektně seděl, ty mrtvé oči, barevné schéma, všechno to perfektně ladilo se zvukem, texty a celkovým konceptem.

Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Ohia a Virginie si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

To je dobrá otázka, myslím, že neamerický death metal je stejně přesvědčivý, ale ano, je tu spousta dobrých věcí. Myslím, že metal je stále kontra kulturní hnutí, což se může zdát samozřejmé, ale jsem hrdý na to, že death metal je stále silnější než kdy dřív po všech těch letech, kdy se snažil hrát rychleji nebo brutálněji, mnoho kapel dnes také posouvá hranice, což ho podle mě udržuje svěží. Miluju moderní deathmetalové kapely, jejich láska k syntezátorům pro mě byla naprosto inspirativní, umění a hudba jsou od toho, aby se posouvaly až na hranice svých možností, a řekl bych, že to je jeden z důvodů, proč má metal takovou sílu. Navíc ta nepopiratelná energie v hudbě je také stále přítomná.


Hrajete doom death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit ABYSSAL RIFT, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Byla zahájena před pandemií a během ní již v roce 2019. Tak nějak jsem chtěl udělat deathmetalový projekt a pandemie mi poskytla spoustu času. Chtěl jsem vzít všechny své heavy vlivy, a to nejen z metalu, a zakomponovat je do AR, přičemž jsem se chtěl ujistit, že to v jádru zůstane deathové. Mám rád progresivní a psychedelickou hudbu 60. a 70. let (King Crimson, Goblin, 13th floor elevators atd.), stejně jako některé heavy shoegazse zvuky z 80. a 90. let, ale dávám si pozor, aby to bylo ucelené a ne jen snůška experimetálních jamů. Ale nechám na lidech, kteří to poslouchají, aby rozhodli, jestli se mi to povedlo! Neřekl bych, že mám jeden metalový idol, i když jako mladý kluk jsem měl vždycky nejradši Death a Chucka, Immolation a Incantation, ale je jich mnohem víc, než bych mohl vyjmenovat. Jeden z prvních deathmetalových koncertů, který jsem kdy viděl, byli NILE a Immolation a já si prostě říkal, že tohle je ta nejzlejší zkurvená věc, jakou jsem kdy viděl, to musím udělat!!! A ano, máme velký zájem o turné a nějaké zahraniční fesťáky, fesťáky v Evropě absolutně nezklamou.

Když jsem před pěti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Spoléháme se hlavně na labely, sociální média a v budoucnu na naše živé vystoupení. Samozřejmě nám pomáhá budování přátelství a kontaktů v undergroundu, stejně jako místa jako bandcamp a youtube, kde můžete sdílet svou hudbu bez pomoci vydavatelství. Já jsem taky vyrostl na DIY scéně a hrál jsem hardcore a metal, takže jsem moc rád za tuto část sociálních médií. Pro indie kapely, jako jsme my, je to mnohem jednodušší. A ano, rád chodím na koncerty a vyjadřuju podporu, krása metalu je v tom, že se to šíří od úst k ústům, když najdu nemocnou kapelu a musím to říct svým kámošům a oni to řeknou svým a tak dále, na některých jiných scénách to není o hudbě a je to spíš módní přehlídka. A já jsem VŽDY na pozoru před novými i starými kapelami.


Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako ABYSSAL RIFT ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Ano, v dnešní době je určitě obrovské moře metalových kapel, takže je velmi těžké se v něm prosadit, ale můj postoj byl vždy takový, že musím dělat to nejlepší, co umím, a dát do toho co nejvíce energie, zbytek už není v mých rukou. Nicméně blogy a ziny, jako je ten váš, jsou pro malé kapely, jako jsme my, fantastické, takže jste nezbytní!!!

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Death metal je hlasem, který se staví proti obrovské kapce moci, které jako lidstvo čelíme, je to životní styl, a abych byl upřímný, metal a hudba mě mnohokrát zachránily, i když to bylo jen něco, na co jsem se ten den těšil. Někdy to bylo všechno, co jsem měl. Stojí pro mě také jako hlas, kterým mohu svobodně vyjádřit problémy dnešní doby, když se snažíme zpívat o realitě a fantazii, metaforicky tak nějak srolované do jednoho. Death metal může být, jaký chceš, a proto je pro mě vždycky osvěžující a nezevšední.

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají ABYSSAL RIFT v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě?

Chystáme nějaké koncerty, zatím jsme ohlásili jen jeden na 13. února s Necrot a Mutilatred v našem rodném městě Columbus Ohio, a pak ještě nějaké další, které zatím nebyly oznámeny. Taky budeme hrát na Total death over Mexico festu v červnu, takže by to měla být sranda jako prase.

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Extirpation Dirge“ zase narvat do hlavy!

Děkujeme za příležitost a pokračujte v tom, co děláte! Na zdraví!!!

ABYSSAL RIFT - Extirpation Dirge (2023):



---------------------------------------------------------------------------------------------------

neděle 14. ledna 2024

Recenze/review - ENDBROKEN - Defeat of Common Sense (2023)


ENDBROKEN - Defeat of Common Sense
CD 2023, Great Dane Records

for english please scroll down

Stojím opět nad propastí a mám jako vždycky dvě možnosti. Buď budu létat nebo se vrátím pokorně domů. Dnes poslouchám novou desku francouzských ENDBROKEN a mám sto chutí skočit. Hezky po zádech, vznášet se na vlnách ostrých riffů a nakonec padnout do temnoty. Jenže to zase neudělám. Chci si totiž užít i další den. Původně jsem sem přišel a měl jsem velký splín. Jenže tahle smečka divokých psů mě doslova nabila energií. Nezbývalo mi nic jiného, než uspořádat malý soukromý headbanging a vrátit se pokorně domů. Pokud máte nějakého frustrovaného nebo smutného kamaráda, pusťte mu "Defeat of Common Sense" a určitě půjde do mosh-pitu s vámi.

Thrash metal se dá hrát mnoha způsoby a Francouzi jej notně ušpinili groove pasážemi a zazní i odkazy na death metal. Mě se vlastně ani nechce o nové desce nic psát. Raději ji poslouchám, kývám se spokojeně do rytmu a vyzývám všechny zombie, aby pařily se se mnou. Navíc, na tomhle stylu jsem kdysi dávno začínal a dodnes mi koluje v krvi.


Máte rádi kapely jako SLAYER, METALLICU, THE HAUNTED, HATESPHERE? Potom jděte i do nové desky těchto maniaků. Pánové hrají upřímně, mají dobrý zvuk, zajímavý obal a ještě přidávají něco navíc. Některé pasáže jsou rychlé a dynamické, jiné temné a chladné, jako ruka staré mrtvoly. Jako celek potom drží album velmi pevně pohromadě a doporučuji vám jej poslouchat zásadně v jednom kuse. Teprve potom vynikne naplno jeho síla. Ne, neskočil jsem dolů do propasti, ale raději jsem za zvuků "Defeat of Common Sense" vzal kladivo a zboural několik zdí. Určitě to znáte. Svět na člověka někdy padá jako nějaký šílený a těžký mrak. Já nepotřebuji psychologa, ani žádné podpůrné prostředky, já mám hudbu. Na to vám přísahám a pevně věřím, že jste na tom stejně jako já. Tady se hraje opravdově a i když jsou některé songy možná až příliš dlouhé, řetěz nespadne nikdy. Jako bych seděl na starém hrobě a vzpomínal na své mládí. Toulali jsme se tenkrát s kazeťákem na zádech po periferii našeho města a poslouchali podobné kapely, jako jsou ENDBROKEN. Já vím, kapela nepřináší nic nového, ani převratného, ale to dnes nedělá skoro nikdo. Pro mě je o hodně důležitější, že mě baví album poslouchat, že se k němu rád vracím a že už nikdy neskočím do propasti. Říká se, že cesty Páně jsou nevyzpytatelné. Něco na tom bude. Jsem moc rád, že jsem tuhle nahrávku dostal na recenzi. Hoří totiž jasným plamenem. Na obalu by mohlo být s klidem napsáno, že desku doporučuje deset z deseti starých thrasherů. Dávám vysokou známku kvality! Groove thrash metal, ukovaný z té nejkvalitnější oceli! 


Asphyx says:

I'm standing on the precipice again, and as always, I have two choices. Either I fly or I return home humbly. Today I'm listening to the new French ENDBROKEN album and I feel like jumping. I want to jump on my back, float on the waves of sharp riffs and finally fall into the darkness. But I won't do it again. Because I want to enjoy another day. I came here originally and I had a big full moon. But this pack of wild dogs literally energized me. I had no choice but to do a little private headbanging and go home humbly. If you have a frustrated or sad friend, put on "Defeat of Common Sense" and they'll be sure to mosh-pit with you.

Thrash metal can be played in many ways and the French dirty it up a bit with groove passages, and there are even references to death metal. I don't really want to write anything about the new album. I prefer to listen to it, swaying contentedly to the rhythm and inviting all zombies to party with me. Besides, I started out on this style a long time ago and it still runs in my blood.


Do you like bands like SLAYER, METALLICA, THE HAUNTED, HATESPHERE? Then go to the new album of these maniacs. The gentlemen play sincerely, have a good sound, interesting cover and add something extra. Some passages are fast and dynamic, others are dark and cold, like the hand of an old corpse. As a whole, the album holds together very tightly and I recommend listening to it in one piece. Only then will its full power shine through. No, I didn't jump down into the abyss, but rather took a hammer and broke down a few walls to the sounds of "Defeat of Common Sense". I'm sure you know the drill. Sometimes the world comes down on you like some crazy, heavy cloud. I don't need a psychologist or any kind of support, I have music. I swear to you, and I firmly believe you're in the same boat as I am. The playing here is real, and even though some of the songs may be too long, the chain never falls off. It's like sitting on an old grave and remembering my youth. Back then we used to wander around the outskirts of our town with a tape recorder on our backs, listening to bands like ENDBROKEN. I know, the band didn't bring anything new or groundbreaking, but almost nobody does that nowadays. For me, it's much more important that I enjoy listening to the album, that I like coming back to it, and that I never jump into the abyss again. They say the ways of the Lord are mysterious. There's something to that. I'm so glad I got this record to review. It burns with a bright flame. It could easily say on the cover that ten out of ten old thrashers recommend the record. I give it high marks for quality! Groove thrash metal, forged from the finest steel!


Tracklist:
01. Hate Field
02. Axes of Evil
03. Straight Ahead
04. Into the Grave
05. Defeat of Common Sense
06. Shadows of Death
07. Cannibal Holy Ghost
08. The Opponent
09. Dark Fate

Line up:
MITCH : Vocals
NICO : Drums
NONO : Bass
KAN : Guitar
FAB : Guitar



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý třicátý devátý - Majáles


Příběh čtyř stý třicátý devátý - Majáles

Sedíme na lavičce kousek od Sadů Pětatřicátníků a chvílemi nevíme o světě. Je to hodně intenzivní. Vzala mě na procházku, prošli jsme se kolem zoo a smáli se klokanům, těm jejich malým pacičkám, jsou jako nějaký divný kříženci. Je veselo, ale cítím, že má něco za lubem. Nejdřív si myslím, že bude jakože sex na nějakým zvláštním místě, ale nakonec z ní vyleze, že slíbila holkám, že přijde na majáles. Odfrknu si a odeženu nějakýho buzíka, který se tu neustále nabízí. Divný místo. Samej dealer, kurva a cikáni číhající, až někdo půjde kolem a budou ho moci okrást. No, vybrala si fakt krásný místo, ještě ji políbím, ale koutkem oka koukám kolem, protože nikdy nevíte. Už tenkrát žily u Mže nutrie a když se setmělo, tak se vydávaly kousek od řeky. Z dalšího polibku mě vyruší dupání a chroupání. Pak slyším nějakýho bezďáka, že si prý na ní políčí. Sranda je, že ty nutrie jsou tam dodnes, tak asi nad lidmi bez domova nakonec vyhrály. Poslední polibek, vášeň je ale uhašena, protože nějaký pán kolem padesáti, s velkým břichem, kývne mladíkovi na jeho nabídku. A u toho, jak si dělají dobře, fakt být nemusíme. 

Na majáles se tím pádem dostaneme z druhé strany. Přelezeme improvizovaný plot, respektive, svojí milou přehodím. Dopadne na všechny čtyři, jako kočka. Jdeme hledat její spolužáky. No řeknu vám, jsem na lidi, se kterými piju, dost vybíravý a tohle tedy bylo nic moc. Holky většinou něco mezi mužatkami a slepicemi a o klucích, co se měli stát učiteli, škoda mluvit. Tolik ega jsem už dlouho nikde neviděl. Stačí mi pět piv ve stanu a už mám co dělat, abych někoho neposlal do prdele. Obejdeme stánky a atrakce, pro studentíky asi super zábava, ale když já asi nebudu typický student. Nemám rád zábavu na povel, všechny ty oslavy konce roku, ohňostroje a candrbály. Ale nikomu to nekazím. Moje milá někam zmizí, mě jen projede přes záda trošku mrazu, když se baví s nějakým fešákem, natolik si ještě nevěřím. Je moc hezká, když si odhrnuje ofinu z čela, hrozně jí to sluší, když chodí jen tak kolem a nosí si malá piva. Jsem ve stínu a nechávám fantazii, aby mě unášela někam pryč. 

Volí se král majálesu a královna a je to takový hezký. Všichni se smějou, dělají věci, co se mají dělat a já zase jednou působím jako starej morous. Místo toho, abych křičel v davu, tak mi vrtá hlavou, jestli ten bezďák opravdu tu nutrii snědl. Představuji si, jak je z ní mutant, obr, který vyčistí celý park. Hmmm, sladký buzík, šmakuje jí. Usmívám se a vypadám asi divně, protože si ke mě přisedne nějaká gotička. Všechno stojí za hovno, řekne mi a já jí řeknu, že za hovno tu stojí akorát muzika. Hraje tady totiž Mňága a Žďorp, který mě doslova iritují. Všechny ty jejich sladkobolný texty. Deprese, vole, deprese je taky kšeft. Děvče je očividně trošku namol, její černý stíny pod očima se lesknou. Ne, nejsou to stíny, ona brečí. Nevím, co to dělám, ale obejmu ji. Proč si smutná. Neví, asi jen tak, ze světa a protože nikoho nemá. Taková hezká holka, kdyby si umyla tu černotu z tváře a oblékla se vesele, nikdo by se jí nebál. Nechám jí svému osudu, jen jí řeknu, co si myslím. Dívá se za mnou a její pohled mě pálí. Musím za ženou. Najdu ji mezi učitelama. Namakaný tělocvikáři, Vypadá nešťastně. Kdes byl, to je hrozný. Copak? Ale tady švihadla mě balí, akorát mluví jen o sobě. Naschvál jí dlouze políbím, aby bylo jasno. Ale oni pořád jen tupě koukají. 

Tak jdeme do nějakýho stanu. Hrají tam disko, což mě bolí, ale ostatní tančí. Tak dělám, jakože taky, ale vypadá to hodně blbě. Tebe to tady fakt nudí, co? Šeptá mi do ucha a tak se přesuneme pod pódium. Zacpu si uši, protože je to hrozný. Nechápu, proč si studenti, který mají být aspoň trošku inteligentní, neseženou nějaké dobré kapely. Prý by na to nikdo nepřišel, dozvím se. Všichni se chtějí bavit. Dobře. Tak si jdu zase sednout. Blondýnka jde se mnou. Kousek od nás je pořád gotička, která když nás uvidí, tak zasyčí. Co je, stoupne si přede mne moje milá. Je jako lvice. Toho jsem si vybrala já, zakřičí černokněžnice. Nepopírám, je to vcelku příjemné, že by se o mě jako popraly holky. Ale taky mám rozum. Omluvím se, řeknu, že jsme dávno zasnoubený a hledáme jiný kout. Najdeme. Sedí tu lidé v maskách. Zajímavé je, kolik chlapců je v dámských šatech. Asi se můžou konečně vyjádřit. Inu, proč ne, jen by si mohli oholit nohy, řekne mi blondýnka a je nám najednou krásně. Chodíme pro pivo, neslyšíme tu Mňágu ani Žďorpa a je to hrozně fajn. Jen si tak popíjet, kecat a nesmyslech a být mimo všeobecného veselí. V tomhle si sedneme. Nemáme rádi pozlátko a cílený sladkobol. Šli jsme na pivo, tak proč být smutní? 

Blanka nás nakonec najde. Hele, proč nejste v tom zadním stanu? Nevíme. Hrají tam rock. Nějakej starej učitel s dlouhými vlasy pouští starý fláky a nám je líto, proč jsme tam nevyrazili dřív. No chápete to, jak jsme to nemohli vědět? Mám rád DOORS. Pan učitel taky, tak srkáme další pivka, hladíme se po stehně a vůbec si děláme dobře a taky tančíme. Měníme holky, děláme děsný hlouposti, protože jsme mladí a chceme být za každou cenu vtipní. Křičíme texty, pokud je známe. A najednou to není nějaký trapný studentský svátek, kam se vůbec nehodím, ale pohodová akce. Dokonce nám zahrají na přání, je to takové to setkání lidí, co mají rádi muziku, jsou na stejné vlně a chtějí si udělat dobře. Pan učitel válí, dává skladby, které nikdo skoro ani nezná a tak jsou pro nás skoro nové, i když třeba 40 let staré. Našlapuji jako panter, předvádím se, je to v nás. Tenhle rytmus můžu. Přicházejí další studenti, takový ty, co moc nemusí komerci a najednou je stan skoro plný. Unaveni si sedáme a objímáme se. Je přeci jaro, lásky čas. 

Jsme jak slepičky, co hřadují. Vedle nás je totiž Michal a Blanka a další vlasatci. Dvojice, co přišly na dobrou muziku a mají se rády. Ten večer se seznámíme se spoustou lidí. Asi to mělo být i účelem a já najednou a asi poprvé zjišťuji, že jsem taky student, že sem fakt patřím. Jen je fakt, že mezi strojaře jsem se nehodil. Byla s nimi nuda. Ale faváci, právníci, ekonomové, kterými jsem dříve opovrhoval, protože nad náma jejich holky ohrnovali nos, jsou v pohodě. Asi fakt záleží kus od kusu, koho potkáte. Sem vylezli z nor všichni ti, co studovali a třeba ani nikam nechodili nebo nechodili tam, kam my. Přeci jen, já ty různý intoušký kluby nemusím, já raději čtyřku hodpodu. Možná právě proto nám tady nikdo dneska nezbyl. My si s blondýkou společné kámoše hrozně pečlivě vybírali. Kolikrát nám někdo hodně seděl, chodil i třeba se super partnerem, pak se s ním rozešel a vzal si nějakýho debila/debilku. To je pak těžký, to vám povím. Možná se ale nesneseme, možná je to v nás. Každopádně, tenhle večer byl super. Nejdřív jsem byl mrzoutem, pak jsem chtěl někam zalézt a nakonec se docela dost dobře bavím.

Jdu na záchod a potkám černokněžnici, jak je zakousnutá do nějakýho gotika, tak mám radost, protože se oba, pro které je zachmuřenost jinak nutnost i póza, usmívají. Jen jí pokynu rukou a ona ke mě přiběhne a pošeptá mi, že kdybych si to rozmyslel, tak ho pošle pryč. Poděkuju pěkně, jsem gentleman, ale omluvím se. Víš, drahá, moc si vážím tvé nabídky, jsi přesně můj typ, ale jsem již zadaný. A když to říkám, tak tomu fakt věřím, i když to zní hrozně divně. Mávne rukou a zase se vrátí do objetí klučiny, co na nás koukal jak vyoraná myš. Dojdu si na toiku, vrátím se do rockového stanu a jsem rád, že už nehraje nikde žádná kapela. Někdo do megafonu zařve, že bude brzy konec. Jenže tohle je majáles, to se chlastá všude. Alespoň tenkrát to tak bylo. Taky spousta seznámení, známe dodnes spoustu dvojic, které to tam daly dohromady. Svým způsobem to byla magická noc. Všem to říkám a oni vážně přikyvují. Kam se půjde? Jazz rock café. Co to je? To je klub, jo aha, už vím. Sbalíme se a cestou děláme kraviny. Sem tam někdo blije, ale tak nějak slušně, na trávník.

Zaplníme klub a je to super, protože tam hraje nějaká kapela. Normálně na ní bylo asi pět fanoušků nebo spíš kamarádů, takhle mají plno. Paříme, i když je to blbost. Ale mají hezkou zpěvačku, která má sice na mě pisklavý hlas, ale jinak je na ní hezký pohled. Paříme s blondýnkou, dáváme rumy, protože už jsme piva přepitý a skáčeme z malinkého pódia. Nějaký slečny z práv se začnou svlékat, tak to máme i s kozama, ale naše holky, že prej ne, že se stydí. Říkám, nemáte za co a s Michalem jdeme do půl těla. Teď už je to poctivej rituál, je to hodně divoký. My dva a několik dam, co zrovna moc dámami nejsou. Koutkem oka zahlédnu, že se na mě moje milá divá skoro až smutně. Tak se vrátím a zase se raději obléknu. Inu, jsem zadaný, na některý věci můžu zapomenout. Nebo spíš chci. Opravdu chci. Ale Michal je tak opilej, že se nakonec svlékne úplně celý. Blanka ho jde odvést a přikrýt, protože už má delirium tremens. A co myslíte, kdo ho musel táhnout na kolej? No, samozřejmě já, protože je to kámoš a ti si pomáhají.

Někde u jižního nádraží mě tak chytnou záda, že se musím chvilku vydýchat. Pálí mě celé tělo. Holky mi chtějí občas pomoc, ale nejde to, ani nevíme vlastně jak. Tak se Blanka stará o Michala, neustále kontroluje jeho puls a dech a pláče, cože se to zase tak ožral. Je rozervanej, to my kluci, když jsme zamilovaní, býváme. Ale pak už nemluvím, jen se potím a potácím se jako kdybych byl tažný kůň. Mírný kopeček, který vede od škodovky ke kolejím mi připadá jako Himaláje. Chvilku ho nesu na zádech, jenže to mě poblije, pak v náručí, ale to pláče, pak přes rameno a to...co myslíte, blije taky. Nakonec se dosoukáme k vrátnici a vlezem dovnitř totálně zničení. Nejsme ale sami. Podobných skupinek je kolem koleje víc. Někdo si ustele na trávníku, někdo na parkovišti. My jsme tedy už zlenivělí, tak uložíme Michala do postele. Blanka mi děkuje, jak kdybych mu zachránil život. Mávnu rukou, jakože dobrý a pak se zhroutím na postel. Mám svalovou horečku. Blondýnka mi otírá čelo a celé tělo a ukládá mě jako malé dítě. Usnu a zdá se mi o obrovských nutriích.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 13. ledna 2024

Recenze/review - DECONSEKRATED - Ascension in the Altar of Condemned (2024)


DECONSEKRATED - Ascension in the Altar of Condemned
CD 2024, Iron, Blood and Death Corporation

for english please scroll down

Kompostování živých tkání má jasné postupy. Tentokrát byl zvolen mělký hrob, protože mrtvých bylo příliš mnoho. Rozsekáni na kusy, rozemleti na prach, by měli odpočívat v pokoji. Jenže tomu tak není, to ví každý pravý fanoušek smrtícího kovu. Pokud jste byli za svého života zlí a měli jste v sobě nenávist, nenaleznete nikdy klid. Ani po smrti. Budete se navěky toulat mezi naším a oním světem a vaše bolest bude krutá a ošklivá. Stejně jako nová deska démonů DECONSEKRATED z Chile.

Mě, jako starému fanouškovi pohřbů do země, stačilo několik poslechů, abych byl znovu proklet. Kapela vznikla v roce 2020 a po jedné demonahrávce a splitku s UNBOWELL a ENDLESS SEDITION, přichází pánové s materiálem, který zabíjí na potkání. Stačí se zavřít do temné místnosti a přidat volume na maximum.


Je to hniloba, špína a smrt ve stylu INCANTATION, DISMA, CIANIDE, ROTTREVORE, FUNEBRARUM, BLASPHERIAN, DRAWN AND QUARTERED, LOUDBLAST. Jedná se o hudbu, která vám postupně pronikne do žil. Jako prudký jed, po kterém zemřete v děsivých křečích. Jedná se o reálnou, smradlavou exhumaci starých hrobů, o vzpomínky na devadesátá léta v krásně morbidní podobě. Riffy vám rozdrásají obličej do krve, bicí vám vystřelí mozek hlavy a u chorobného vokálu se budete modlit, abyste zemřeli. DECONSEKRATED se přidali na stranu temnoty a udělali to velmi zkušeně a s elegancí starých mistrů. Zahaleni v pavučinách, uloženi v prašivých rakvích, hnijeme zaživa a posloucháme u toho "Ascension in the Altar of Condemned". Jako starý hrobník kývám spokojeně hlavou a s chutí si užívám další a další společná setkání. Kopu u toho nové hroby, vyzvedávám těla, která mi vyprávějí své příběhy o nočních můrách, o temných myšlenkách. Tohle je hudba pro staré tmáře, pro fanoušky reálného a krutého smrtícího kovu, který je zahraný od srdce, opravdově. V Chile se probudila další bestie, která touží po čerstvé krvi a zkaženém mase. Má hlad a když ji potkáte, tak zemřete ve velkých bolestech. Kompostování živých tkání má jasné postupy. Tentokrát byl zvolen mělký hrob, protože mrtvých bylo příliš mnoho. Rozsekáni na kusy, rozemleti na prach, by měli odpočívat v pokoji. Jenže tomu tak není, to ví každý pravý fanoušek smrtícího kovu. Jsme připraveni na další exhumaci, posloucháme totiž tohle skvělé album. Prašivá, shnilá death metalová rakev, která je po okraj narvaná špínou a temnotou!


Asphyx says:

Composting of living tissues has clear procedures. This time a shallow grave was chosen because there were too many dead. Chopped into pieces, ground to dust, they should rest in peace. But they don't, as any true death metal fan knows. If you were evil in your lifetime and you had hatred in you, you will never find peace. Not even after death. You will forever wander between this world and the next, and your pain will be cruel and ugly. Just like the new album from the demons DECONSEKRATED from Chile.

For me, as an old fan of burying myself in the ground, it only took a few listens to be cursed all over again. The band was formed in 2020 and after one demo and a split with UNBOWELL and ENDLESS SEDITION, the gentlemen come up with some killer material. Just close yourself in a dark room and turn the volume up to maximum.


It's rot, filth and death in the style of INCANTATION, DISMA, CIANIDE, ROTTREVORE, FUNEBRARUM, BLASPHERIAN, DRAWN AND QUARTERED, LOUDBLAST. This is music that gradually gets into your veins. Like a violent poison that will make you die in terrifying convulsions. It's a real, stinking exhumation of old graves, memories of the nineties in a beautifully morbid form. The riffs will rip your face to shreds, the drums will blow your brains out and you'll be praying to die over the morbid vocals. DECONSEKRATED have sided with the dark side and have done it with great skill and elegance of the old masters. Wrapped in cobwebs, laid in dingy coffins, we rot alive while listening to "Ascension in the Altar of Condemned". Like an old undertaker, I nod my head in satisfaction and enjoy more and more meetings together. Digging new graves, picking up bodies that tell me their stories of nightmares, of dark thoughts. This is music for old timers, for fans of real and cruel death metal played from the heart, for real. Another beast has awakened in Chile, hungry for fresh blood and rotten flesh. It's hungry and if you meet it, you'll die in great pain. Composting living tissue has clear procedures. This time a shallow grave was chosen because there were too many dead. Cut to pieces, ground to dust, they should rest in peace. But they don't, as any true death metal fan knows. We're ready for another exhumation, because we're listening to this great album. A dusty, rotten death metal coffin that's filled to the brim with filth and darkness!


Tracklist:
01. Invocation 
02. Ancestral Voice 
03. Spectral Rites 
04. Litany Of The Blasphemous 
05. Impure Glorification 
06. Consumed By Emptiness

band:
Gûl Evokator: Vocals
Fides Naash: Bass
Agorh Skullptor: Guitars
Rigor Mortis: Drums.

News - PUTERAEON release new official video - Graverobber!

Swedish death metal band PUTERAEON release today the official video of "Graverobber", their new song which is also out now as a digital single an all streaming services.

Technically however, "Graverobber" isn't exactly a brand new composition, as it was initially written for Puteraeon's second demo, back in 2008. However, the Swedes re-recorded it and submitted the final result to the authoritative talents of Dan Swanö, of Bloodbath and Edge Of Sanity fame, for a mixing and mastering which completely re-animated it, Herbert West style. “Graverobber” is a sick dive into the mind of a graverobber. And is still a vital and twisted death metal tune; a real bonecrusher.

"Graverobber" is out now as a digital single and official video. The video can be seen below or via one of our official media partners for its premiered, listed also below.




Now celebrating their 15th anniversary as a band, Swedish horror death metal stalwarts PUTERAEON don’t show any signs of slowing down or exploring new musical paths. Instead, they remain firmly in their bonecrushing Lovecraft-inspired death metal approach.

Coherent with this vision, the quartet looked back at their demos and debut album and re-recorded some of their old songs for this digital EP that celebrates a decade and a half of Chtulhian terror music, with the sound being mixed and mastered by Dan Swanö of Bloodbath and Edge Of Sanity fame. Five songs were chosen, from the first one Puteraeon ever written (“The Plague”, from their 2008 demo “Fascination For Mutilation” demo), until “Storm Over Devil’s Reef”, the opening track from the band’s 2011 debut album, with its rumbling intro and blasting velocity.


“Whispers Of The Dead”, “Graverobber” (both from the second demo “The Requiem, released back in 2008), as well as “Dead Once More” (from the Re-Animator-inspired 2009 demo “The Extraordinary Work Of Herbert West”) complete “Quindecennial Horror”, with Puteraeon staring firmly at the abyss, while the abyss stares back at them.

“Quindecennial Horror” will be released in digital format via Emanzipation Productions on March 8th, 2024.

Lineup:
Daniel Vandija - bass
Anders Malmström - drums
Jonas Lindblood - vocals, guitars
Rune Foss - guitars

Digital single:
https://orcd.co/put-grave

Digital EP:
https://orcd.co/put-quin

Web:
Official site
Facebook
Instagram
Spotify
Apple Music
Tidal


about PUTERAEON on DEADLY STORM ZINE:






---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 12. ledna 2024

Recenze/review - VARGRAV - The Nighthold (2023)


VARGRAV - The Nighthold
CD 2023, Werewolf Records

for english please scroll down

Jsou sny, které se mi neustále vrací. Stávají se nočními můrami, které mě děsí, i když jsem bdělý. Zdá se mi, že se probudím uprostřed chladné noci. Na nebi není vidět ani jedna hvězda. Jdu bosý prázdným městem. Toulám se ulicemi a v oknech vidím, jak lidé odkrývají svoji šílenou tvář. Jen bolest a násilí. Pomalu umírám, abych nakonec došel do lesa, ve kterém je starý opuštěný chrám. Plameny hoří jasně a šeptají. Stejně jako všichni nemrtví, kteří jsou již uvnitř. Usednu na dřevěnou lavici a pokloním se. Pod oltářem s obrácenými kříži začne hrát kapely VARGRAV z Finska. Jedná se opět o symfonický black metal, který normálně vůbec neposlouchám.

Jenže v hudbě těchto tmářů je něco divokého, přitažlivého a magického. Nahrávka se ihned stane mojí součástí a stále se k ní vracím. Během ledových dní, i v nocích, kdy mě probudí noční můra. Jedná se totiž o obřad, na kterém nemůžu nikdy chybět. Doporučuji podávat v absolutní tmě a chladu. 


Určitě znáte ty chvíle, kdy chcete být úplně sami. Ponořit se do svých myšlenek a poslouchat jenom muziku, která vás baví a obohacuje. Finové hrají postaru, tradičně. Sklady jsou napsány majestátně, vznešeně. Připadám si, že mě kapela pokaždé zahalí do černého pláště z pavučin. Nemůžu dýchat, dusím se, jako oběšenec houpající se ve větru. Symfonické pasáže dodávají nahrávce na tajemnosti. Opravdu si připadám jako na nějaké staré, dávno zapomenuté mši, na které jsou vyvolávány ze záhrobí temné sily. Hodně často jsem se procházel v hlubokých lesích za naším městem. Uprostřed přírody, hned vedle pradávného pohřebiště, vynikla síla "The Nighthold" nejvíce. Občas jsem potkal mrtvá zvířata, jejich skelné pohledy. Připadalo mi, že mi odpovídají, rozmlouvají se mnou. Na povrch vynikla pomíjivost světa, byla svým způsobem definována věčnost. Protože my, staří fanoušci extrémních stylů moc dobře víme, že život se žije a umírá, ale hudba nakonec vždy zůstává a zvítězí. Jak jsem již zmiňoval v úvodu, tenhle styl black metalu jde většinou úplně mimo mě, ale zde jsem se opět s chutí vždy zastavil a nechal se unášet na krvavých vlnách řeky Styx. Songy jsou totiž velmi dobře napsány a je z nich cítit pradávná energie a síly, načerpané v hlubokých jeskyních. Jsou sny, které se mi neustále vrací. Stávají se nočními můrami, které mě děsí i když jsem bdělý. Zdá se mi, že se probudím uprostřed chladné noci. Na nebi není vidět ani jedna hvězda. Jdu bosý prázdným městem. Toulám se ulicemi a v oknech vidím, jak lidé odkrývají svoji šílenou tvář. Jen bolest a násilí. Pomalu umírám, abych nakonec došel do lesa, ve kterém je starý opuštěný chrám. Symfonie děsivých black metalových snů! Noční můra z opuštěných kostelů! 


Asphyx says:

There are dreams that keep coming back to me. They become nightmares that scare me even when I'm awake. I dream that I wake up in the middle of a cold night. Not a single star is visible in the sky. I walk barefoot through the empty city. I wander the streets and in the windows I see people revealing their crazy faces. Only pain and violence. Slowly I die, and finally I reach the forest where there is an old abandoned temple. The flames burn bright and whisper. As do all the undead already inside. I sit on a wooden bench and bow. Under the altar with the inverted crosses, the band VARGRAV from Finland starts playing. This is again symphonic black metal, which I normally don't listen to at all.

But there is something wild, appealing and magical in the music of these darkies. The record immediately becomes a part of me and I keep coming back to it. On frosty days, and on nights when I'm woken up by a nightmare. It's a ceremony I can never miss. I recommend serving it in absolute darkness and cold.

I'm sure you know those times when you want to be all alone. To immerse yourself in your thoughts and listen only to music that entertains and enriches you. Finns play the old-fashioned, traditional way. The compositions are written in a majestic, sublime way. I feel like the band wraps me in a black cloak of cobwebs every time. I can't breathe, I'm suffocating, like a hanged man swaying in the wind. The symphonic passages add to the mystery of the recording. I really feel like I'm at some old, long-forgotten mass, where dark forces are summoned from beyond the grave. I have often walked in the deep woods outside our town. In the middle of nature, next to an ancient burial ground, the power of "The Nighthold" stood out the most. Sometimes I met dead animals, their glassy stares. They seemed to be answering me, talking to me. The transience of the world came to the surface, eternity was defined in a way. Because we old fans of extreme styles know very well that life lives and dies, but music always remains and wins in the end. As I mentioned in the introduction, this style of black metal usually goes completely beyond me, but here again I always stop with gusto and let myself drift on the bloody waves of the river Styx. The songs are indeed very well written and you can feel the ancient energy and power drawn from the deep caves. They are dreams that keep coming back to me. They become nightmares that frighten me even when I'm awake. I seem to wake up in the middle of the cold night. There's not a star in the sky. I walk barefoot through the empty city. I wander the streets and in the windows I see people revealing their crazy faces. Only pain and violence. Slowly I die, and finally I reach the forest where there is an old abandoned temple. A symphony of terrifying black metal dreams! A nightmare of abandoned churches!



Track list
1. Moonless abyss of the nighthold
2. Through the woods of breathing shadows
3. Chalice of silver and blood
4. Thy imperial malice
5. Curse of the plaguewood
6. Encircle the spectral dimension
7. Triumph of the nightbringer
8. Into the shadow crypts
9. The one who lurks beyond…
10. A Dark Consecration
11. Creator of the true realm
12. Ghostlands

VARGRAV lineup 2023
V-KhaoZ Stormrage - keyboards
Graf Werwolf von Armageddon - vocals
Trollhorn of the Black Harvest - guitars, bass
Baron M. Tarwonen - drums



KNIŽNÍ TIPY - Počítání hvězd - Mary Robinette Kowal (2021)


Počítání hvězd - Mary Robinette Kowal
2021, Fobos

Píše mi kamarád Goro, jestli prý nechci nějaké knihy, co má dvakrát. Prohlédnu si nafocené obaly a s radostí kývnu. Máme velmi podobný vkus. Uběhne pár dní a jsme domluveni, že mi předá zásilku na koncertě Hypnos v Plzni. Těším se, naše seance v hospodě bývají plné nových informací, vtipů a odcházíme vždy s úsměvem na tváři a hlavou plnou dalších tipů, co si přečíst. Nakonec mi hodí knížky do práce, když končím směnu. Kolem nás se míhají davy oblečené v montérkách a připadám si, jako bychom si předávali nějaký tajný kontraband. Když se nad tím zamyslím, tak to tak trošku je, protože lidí, kteří ještě čteme knížky, zase tolik není. Nechci nikoho podceňovat, ale mí kolegové z firmy většinou jenom sjíždějí bulvár na mobilu. Odtáhnu tašku plnou literárních dobrot domů, chvíli si prohlížím prology a přemýšlím, jakou knížku si přečtu jako první. Po spoustě současných detektivek a thrillerů mám najednou chuť na nějaké sci-fi.

Jsou vánoce, cestuji do Boleslavi vlakem a trvá to nekonečně dlouho. Mám místenky a tak si nasadím brýle a najednou jsem v roce 1952 a na Zemi dopadne meteorit. Přede mnou se začne odvíjet příběh, který mě ihned pohltí. Občas kouknu z okénka, protože jsem vesnice kolem mého města neviděl již spoustu let. Zvláštní pocit, některé jsou v hrozném stavu. Výstavní města jsou lemována domy, které jsou rozpadlé a kolem nich jsou neudržovaná pole. Jenom sem tam nějaká hala. Když totiž nejedete autobusem po dálnici a nepočítáte montovny a další krabice, ale cestujete vlakem, podíváte se na všechno úplně jinýma očima. Přemýšlím, každou kapitolu zhltnu a říkám si, že autorka zahájila sérii, která rozhodně stojí za to. Pokud jste vášnivými fanoušky tohoto stylu, nemělo by Počítání hvězd rozhodně chybět ve vaší sbírce. Přijedu do Boleslavi a ihned jedeme do Jizerek. Výlet do hor, kontrola a údržba chalupy. Zpátky se dostaneme až večer. Moje drahá máma je unavena a tak se dívám chvilku z okna a vzpomínám, jak jsme zde jako třináctiletý klučina hltal podobné příběhy. 

Jak by lidé v padesátých letech reagovali na podobnou katastrofu. Kam by se náš svět vyvíjel. Spisovatelka nabízí svět po apokalypse, po změně klimatu. Vše je napsáno velmi poutavě a já se zase jednou musím omluvit svému předsudku, že mě většinou knihy od ženských moc nebaví. Mýlil jsem se a sypu si popel na hlavu. On ten můj kamarád měl u piva zase pravdu. Čtu si dlouho do noci a mám potom divné sny. Jsou v nich ženy, vědkyně, které stále někdo utlačuje, nedostává se jim uznání, ani nemají v mužském světě příliš šanci. Ráno se pak zeptám mámy, aby mi vyprávěla o babičkách, aby mi popsala, jak vnímala jejich vyprávění o mládí a dětství. Dozvím se spoustu zajímavých věcí. Svět se opravdu hodně změnil. Tedy, jak kde. Ale to už je na zcela jinou diskuzi. Po několika dnech strávených ve svém rodišti jsem trošku neklidný. Na čtení totiž není příliš času. Musím se vrátit o několik stránek zpět, abych si doplnil informace. Mozek je stejně zvláštní zařízení. Někdy si pamatuji přesně věci, které vůbec nepotřebuji. Vyjedu velmi brzy ráno, ještě je tma a vlak, který směřuje zpátky do Prahy a potom do Plzně, je plný mladých kluků a holek. Shodou okolností vyslechnu jejich rozhovor o vánocích. Spousta z nich dostane pod stromeček jako každý rok knížku. Málokdo si ji ale doopravdy přečte.

Těším se domů, mám totiž dovolenou a mí potomci i manželka chodí ještě do školy a do práce. Další den spím poměrně dlouho. Pomalu se přehodím do volnějšího stylu a naladím se na čtení. Pustím si nové DUSK, doom death metalovou skupinu, která se vrátila ve velkém stylu a znovu otevřu knížku. Musím ji dnes dočíst. I stane se, akorát zapomenu na oběd a svačinu. Není to klasické sci-fi, v knížce najdete i spoustu pasáží, ve kterých se řeší společenské problémy, rasismus, gender. Zkrátka věci, které mohou některé čtenáře odradit. Záleží na vás. Osobně si myslím, že jsou to stále zajímavá témata, ono totiž, když se rozhlédnu kolem sebe, tak pořád existuje spousta zamrzlých tupců, kteří mají stejné názory, jako měli některé postavy v roce 1952. Zdálo by se, že jsme dnes již dál a chci věřit, že ano, ale někdy musím stále kroutit hlavou. Základní téma s dopadem meteoritů a následným rozvojem kosmonautiky bude ale určitě vyhovovat všem čtenářům sci-fi klasiky. Za mě je vše v pořádku a těším se na další díly série. Líbí se mi pohled autorky na svět a hlavní hrdince hodně fandím.

Když jsem byl malý, tak jsem si představoval, že v roce 2024 už budeme dávno létat do vesmíru na dovolenou. Nebo jen tak, třeba pracovně. Nestalo se tak. Místo toho, abychom bádali a objevovali, tak se stále zabýváme politikou, svými egy a pořád s chutí zabíjíme nevinné. Tak snad bude jednou svět lepší alespoň pro moje děti. Pevně v to věřím. Pokud vás baví sci-fi a máte otevřenou mysl, neváhejte ani chvilku. Počítání hvězd je velmi dobrou knihou. Děkuji za přízeň! A nezbývá než poděkovat opět i mému kamarádovi Gorovi! Skvělý tip!

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
V roce 1952 dopadne na Zemi obří meteorit a zničí celé východní pobřeží Spojených států. Kvůli následné změně klimatu se naše planeta stane brzy neobyvatelnou a lidstvo má jedinou šanci na přežití. Musí se urychleně pokusit o kolonizaci vesmíru. Vznikne mezinárodní koalice, jejímž cílem je osídlit nejprve Měsíc a následně Mars. Matematička Elma Yorková na projektu spolupracuje jako výpočtářka, ale sní o tom, že se stane astronautkou. V cestě jí však nestojí jen technické obtíže, ale především předsudky většinové společnosti tehdejší doby, bránící ženám účastnit se letů do vesmíru. Jako bývalá armádní pilotka se s tím nehodlá smířit.
Jak by lidé v padesátých letech reagovali na takovou katastrofu a následnou akutní hrozbu změny klimatu? Jak bude probíhat pokus o záchranu lidstva v době, kdy je rasismus a sexismus společenskou normou? Příběh alternativní historie se nezabývá jen technickou stránkou dobývání vesmíru, ale především společenskými problémy, kterým lidstvo čelí i tváří v tvář nevyhnutelné záhubě.
Přední současná americká autorka sci-fi a historické fantasy Mary Robinette Kowalová získala za svoji trilogii o Lady astronautce řadu prestižních ocenění včetně ceny Hugo za nejlepší román roku 2019 či cenu Nebula za nejlepší román roku 2018.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine