DEADLY STORM zine

instagram:

facebook:

https://www.facebook.com/groups/DEADLY.STORM.PROMOTION/

Interview - CONVOCATION - A dark, freezing doom death metal opus!

Interview with funeral doom death metal band from Finland - CONVOCATION.

Answered L. and M.N. , thank you!

Recenze/review - CONVOCATION - No Dawn for the Caliginous Night (2023):

http://www.deadlystormzine.com/2023/12/recenzereview-convocation-no-dawn-for.html

Ave CONVOCATION! I was up very early this morning. There was snow outside and I walked several kilometres to work. It was freezing, -18 degrees Celsius and I was listening to your new album "No Dawn for the Caliginous Night" on the way. There were heavy black clouds over the city. Somehow both music and nature came together for me. I have to compliment you, the new album is really very good. How was it made? And where did you want to go from the last record?

L: Thank you. That sounds like a really good way of listening to the album although -18 is tad too much for my liking. We somehow wanted to create an album that is not “urban” or “nature” in its atmosphere but somehow a bit beyond that - otherworldly maybe. We didn´t have that clear vision of where should we go after Ashes Coalesce but instead we just explored a bit, created songs and tried to figure out what kind of big picture will appear for us.

I've been following your musical journey since the very beginning. And every time I listen to one of your records I imagine deep and dark forests somewhere near you, in Finland. Does the environment you live in influence you in any way? I mean now a certain melancholy, maybe even sadness, eternity, that can be heard in your music. Where do you come up with most of the themes for the new songs?

MN: Well this is the land of darkness, suicides and alcohol problems. So, of course it has an influence on us.

L: I´d say it definitely does influence a lot. I live in a place where on the other side there´s city and other other fields and forests. I tend to do walks there on the nature quite a bit and soak in that atmosphere. It´s where I am at peace the most. And I am definitely sure about being Finnish does affect a lot. We grew up with listening to stories of all kinds of hardships and life after wars and the general mentality and mood is very bleak. Most of the music in the radio is very melancholic and lyrics always deal with some problems. “Everything is horrible”.

We did work on the themes together with Marko and ended up digging into human psyche the most.

How do CONVOCATION actually compose, create new material? I understand that Lauri Laaksonen creates all the music and then Marko Neuman sings the vocals? How is the songwriting for CONVOCATION and DESOLATE SHRINE different?

L: From the basic process point of view it´s not that different. I work on ideas first in my head, then with either guitar of keyboard and see where to flow takes me. But I work differently in a smaller scale with Convocation and DS. I have different guitar that I use, I write way more with keyboard with Convocation and so on. It´s a different kind of mindset nowadays.

Why did you decide to play doom metal in particular? What fascinates you about this style? For me it's like I need to calm down in today's fast-paced world, to stop, to collect my thoughts. I really like to read books with your records. I like to wander in the woods at the weekend and when I come back I sit in my chair and read. I listen to "No Dawn for the Caliginous Night" and then I feel cleansed. How do you feel about this style?

L: That´s a really good question. I think originally I wanted to do more with keyboards, organs and such instruments as I had used them in few DS songs already. And it was always on the slower parts. So that lead to the conclusion that I want to go deeper into that realm. It wasn´t from the kind of “fan” perspective that I wanted to make doom (funeral or otherwise) because of I like certain bands. It was purely a step further down the road. It felt natural and interesting. I might as well now come clean that I do not listen very much doom metal myself compared to black- and deathmetal for example.

MN: To me personally, I'm not a huge Doom Metal fan. I like some Death Doom combinations, but like traditional Doom, no. Except Profetus. I love that band.

I understand completely. I also tend to put some albums on when I do basically anything other than music. Artwork, chores, reading and so on. For some reason having albums on background makes me very immersed with them as I don´t TRY to listen to anything. The music just works it´s magic from background to (sub)consciousness.

The Czech Republic is a small country in the middle of Europe. We are a former socialist country. Yet, when we talk with our friends in the pub, we like Finland very much. Your culture, your nature (if you only knew how many documentaries I've seen about your nature!). Somehow I feel that we perceive music very similarly. I feel like when a band from your country plays somewhere (I love SOLOTHUS, PURTENANCE and many others!), I understand them, I like the way they play. How do you perceive your scene and bands? Do you stick together? Do you support each other?

L: It might have something to do with our past, being subjugated by a much larger country and then getting free of that afterwards. It leaves a huge mark on culture and people. The interesting thing is that for me, even through I love our nature, it is not that super special in a way. I always look abroad for example Norway how amazing their nature is and so on. I guess it´s a human condition to always look elsewhere, right? I mean, you have amazing nature just as well and beautiful cities.

MN: I book and organize shows for a few Finnish Death Metal bands and work in Helsinki Death Fest etc. So, I support Death Metal bands in Finland. As I see it, we stick together and support each other.

I´d say we try to stick together and we are very very connected. But honestly, we (Convocation for example and, sorry guys, Solothus as well) are more of the “older generation” nowadays. I hope that the younger ones will carry the torch but I haven´t been in much contact with them. If they exists, hah. Of course we are a country with a small population so when you know guys that play instruments well and share similar interests, you tend to befriend them and do all kinds of shit together. Share tips, listen to music, talk about movies, life, drink and party together and so on.

I work in a company that bought one of your factories a few years ago. My colleagues, when they come to Helsinki, rave about the city. The food, the drink, the environment. But when I ask them about clubs, they don't know because they don't listen to metal. Do you play with CONVOCATION anywhere? Or are you just a band that records albums? Can you recommend a good club? Just so I know when I finally get to you. How are CONVOCATION doing with live performances in general?

L: Huh, interesting. I´d like to know which one. At the moment we don´t have a stable live line-up so no gigs. But we might in the future do something about that. Helsinki is a nice place but like most cities, it is not instantly visible. Lot´s of the nice places are maybe harder to find and requires a bit of exploration. I personally fell in love with Helsinki again when I was spending a summer to write around the city just randomly going here and there. It gives you new perspective to “old boring city”.

One thing that is a shame though is that our clubs for live music are going down the toilet. Many of the good mid-size places have done down under and there has been no replacement. So it's either really really small clubs or huge arenas and nothing in between.

I have to get back to the new album. I can't help but ask, what studio did you record in, who is signed for mixing and mastering? Because the sound is really chilling, beautifully clear and perfectly expresses the overall atmosphere of the album.

L: Thanks. It´s all me with the mastering done by Greg Chandler. I worked with the album in my, eh, mobile studio “Desolate Dungeon” where I recorded drums and all the other instruments. A long process, but I do think it was worth all the trouble. That was exactly my goal - to have a bit more clarity on the textures without sacrificing too much of the heaviness. Really hard balance to maintain but overall it worked out well enough.

The cover also complements your music beautifully. Am I wrong in thinking it's a photo? Where was it taken and who is the author? Or is it a painted picture? It really caught my eye because that's what the sky looked like when I first heard your new record.

L: It´s a digital painting by me. It's a thematic summary of the album in a nutshell but done in a way that it´s not instantly noticeable. Nor even very somber. Basically it is a kind of serene scenery in daylight but clouds and/or some entities are there to not just block the sun but strangle it forever. The entites are reaching each other and soon to be linked, strangling the light. It is, like the album title itself, an analogue of depression, dementia or any other severe disease clouding or poisoning one´s mind. I wanted to get a bit of old Anathema and Candlemass feel to it but it is also pretty generic Finnish scenery. I was driving from the middle of the Finland back home to south and the weather was kind of like that: sunny but constantly shifting patches of clouds formed very dark shadows all over and at the end the light didn´t reach the ground anymore. I was at that moment thinking of the concept for the cover art and realised that damnit, it´s in front of me the whole time.

How did you get into music in the first place? Who was your role model? Do you have any musical training? What was the first band you played in? What was your first gig? Tell me, tell me...

MN: I had no role models. I was into extreme metal at an early age, but I didn't look up to no one. I don’t know why, I just didn’t. I have some musical training, but i learned more by studying myself. For example, singing and screaming in the shower. My first gig? The year was 1995. We (yes the band had a name) were drunk, we let minors in secretly through the back door, broke some instruments and cabinets (not our own), one of us got beaten up and we were thrown out from our own gig. Total disaster. Loved every second of it.

L: I was forced to play piano as a kid but I ended up doing more basic kids stuff - playing football, computer games and so on. It wasn´t really that interesting to me especially because I was forced to play songs from the notes. I found it very boring and I kind of understood the value of music in my life better when I got the means to Create it myself. Not just play what other people have already written.

I´m not sure about role models. Those shifted probably every year. For drums probably Lombardo from Slayer way back in the 80´s. But overall, it could have been anyone or anything. Alice in Chains, The Prodigy, Katatonia, Emperor, Kingston Wall (a Finnish prog trio), Classical music, Dracula´s Soundtrack, you name it. My first gig was probably some Christmas or summer festival of school. I was one of the few people at school that wanted or could play the drums so I was asked to help out many times. Hated that, haha.

Necessary question at the end. What is CONVOCATION planning in the next few months? Do you have any message for the fans? Here's your space...

L: I´m going to track drums for one song that will, along with another that didn´t fit on the album, be on a split. So two new songs upcoming!

Thanks for the interview and of course thanks all for the support. It is very appreciated especially during these long and dark days of december.

Thank you very much for the interview. I really appreciate it. I already know what I'm going to listen to tomorrow on my way to work. It's supposed to be freezing again, and I think "No Dawn for the Caliginous Night" is an obvious choice for me. It's an excellent album, thanks a lot for your music too! Have the best of luck!

L: Sounds like a an excellent plan. And best of luck to you as well!

Recenze/review - CONVOCATION - No Dawn for the Caliginous Night (2023):

http://www.deadlystormzine.com/2023/12/recenzereview-convocation-no-dawn-for.html

Recenze/review - CONVOCATION - Ashes Coalesce (2020)

Recenze/review - CONVOCATION - Scars Across (2018)

https://everlastingspewrecords.bandcamp.com/album/no-dawn-for-the-caliginous-night

https://www.facebook.com/ConvocationDoom/

https://www.instagram.com/convocationband

https://open.spotify.com/artist/4QhqE6dvLyFsZrxhVP33e2

https://everlastingspew.com/

https://twitter.com/EverlastingSpew

---------------------------------------------------------------------------------------------------

sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram:

facebook:

https://www.facebook.com/groups/DEADLY.STORM.PROMOTION/

Rozhovor - CONVOCATION - Temný, mrazivý doom death metalový opus!

Rozhovor s funeral doom death metalovou skupinou z Finska - CONVOCATION.

Odpovídali L. and M.N. , děkujeme!

Recenze/review - CONVOCATION - No Dawn for the Caliginous Night (2023):

http://www.deadlystormzine.com/2023/12/recenzereview-convocation-no-dawn-for.html

Ave CONVOCATION! Ráno jsem vstával velmi brzy. Venku byl sníh a do práce jsem šel několik kilometrů. Mrzlo, bylo -18 stupňů Celsia a poslouchal jsem cestou vaši novou desku „No Dawn for the Caliginous Night“. Nad městem byly těžké černé mraky. Nějak se mi oboje, hudba i příroda, spojilo v jeden celek. Musím vám vyseknout poklonu, novinka je opravdu velmi povedená. Jak vznikala? A kam jste se chtěli od minulé desky posunout?

L: Děkuji. To zní jako opravdu dobrý způsob poslechu alba, i když -18 je na můj vkus až příliš. Chtěli jsme nějak vytvořit album, které by svou atmosférou nebylo "městské" nebo "přírodní", ale tak nějak trochu mimo - možná nadpozemské. Neměli jsme tak jasnou vizi, kam bychom se měli po "Ashes Coalesce" vydat, ale místo toho jsme jen trochu zkoumali, tvořili písně a snažili se přijít na to, jaký velký obraz se nám objeví.

Sleduji vaši hudební cestu od úplných začátků. A pokaždé, když poslouchám některou z vašich desek, představuji si hluboké a temné lesy někde u vás, ve Finsku. Ovlivňuje vás nějak prostředí, ve kterém žijete? Myslím tím teď určitou melancholii, možná i smutek, věčnost, které lze z vaší hudby zaslechnout. Kde vás napadne většina motivů pro nové skladby?

MN: Tohle je země temnoty, sebevražd a problémů s alkoholem. Takže to na nás samozřejmě má vliv.

L: Řekl bych, že určitě hodně. Žiju v místě, kde je na druhé straně město a na další straně pole a lesy. Mám tendenci se tam dost často procházet po přírodě a nasávat tu atmosféru. Tam jsem nejvíc v klidu. A rozhodně jsem si jistý, že to, že jsem Fin, má velký vliv. Vyrůstali jsme s posloucháním příběhů o nejrůznějších útrapách a životě po válkách a celková mentalita a nálada je velmi ponurá. Většina hudby v rádiu je velmi melancholická a texty se vždy zabývají nějakými problémy. "Všechno je hrozné".

Na tématech jsme pracovali společně s Markem a nakonec jsme se nejvíce ponořili do lidské psychiky.

Jak vlastně CONVOCATION skládají, tvoří nový materiál? Chápu to dobře, že Lauri Laaksonen vytvoří veškerou hudbu a Marko Neuman potom nazpívá vokály? Jak se liší skládání pro CONVOCATION a DESOLATE SHRINE?

L: Z hlediska základního procesu se to tolik neliší. Nejdřív pracuji na nápadech v hlavě, pak s kytarou nebo klávesami a pak se dívám, kam mě to zavede. Ale v menším měřítku s Convocation a DS pracuji jinak. Mám jinou kytaru, kterou používám, s Convocation píšu mnohem víc na klávesy a tak dále. V dnešní době je to jiný druh myšlení.

Proč jste se vlastně rozhodli hrát zrovna doom metal? Čím vás tenhle styl fascinuje? Já to mám třeba tak, že se potřebuji v dnešním rychlém světě uklidnit, zastavit se, srovnat si myšlenky. Hrozně rád si třeba u vašich desek čtu knížky. O víkendu se rád toulám v lesích a když se vrátím, sednu si do křesla a čtu si. K tomu poslouchám „No Dawn for the Caliginous Night“ a pak si připadám očištěný. Jak vnímáte tento styl vy?

L: To je opravdu dobrá otázka. Myslím, že jsem původně chtěl více pracovat s klávesami, varhanami a podobnými nástroji, protože jsem je už použil v několika písních DS. A vždycky to bylo v pomalejších pasážích. Takže to vedlo k závěru, že chci jít hlouběji do této sféry. Nebylo to z takového toho "fanouškovského" pohledu, že bych chtěl dělat doom (funerální nebo jiný), protože mám rád určité kapely. Byl to čistě krok dál po cestě. Přišlo mi to přirozené a zajímavé. Stejně tak bych teď mohl říct na rovinu, že sám doom metal ve srovnání například s black a deathmetalem moc neposlouchám.

MN: Pro mě osobně nejsem velký fanoušek doom metalu. Mám rád některé kombinace death doomu, ale jako tradiční doom ne. S výjimkou Profetus. Tu kapelu mám rád.

Tomu úplně rozumím. Taky mám tendenci pouštět si některá alba, když dělám v podstatě cokoli jiného než hudbu. Výtvarné práce, domácí práce, čtení a tak dále. Z nějakého důvodu, když mám alba puštěná na pozadí, jsem do nich hodně ponořený, protože se nesnažím nic poslouchat. Hudba prostě působí jako kouzlo od pozadí až do (pod)vědomí.

Česká republika je malý stát uprostřed Evropy. Jsme bývalá socialistická země. Přesto, když se s kamarády bavíme v hospodě, tak máme Finsko hrozně rádi. Vaši kulturu, přírodu (kdybys jen věděl, kolik jsem viděl dokumentů o vaší přírodě!). Nějak cítím, že vnímáme hudbu velmi podobně. Připadá mi, že když někde hraje nějaká kapela od vás (miluju SOLOTHUS, PURTENANCE a spoustu dalších!), rozumím jim, líbí se mi, jak hrají. Jak vnímáš vaši scénu a kapely ty? Držíte pohromadě? Podporujete se navzájem?

L: Možná to souvisí s naší minulostí, kdy jsme byli podmaněni mnohem větší zemí a pak jsme se od ní osvobodili. Zanechalo to obrovskou stopu na kultuře a lidech. Zajímavé je, že pro mě, i když mám rád naši přírodu, není svým způsobem tak super výjimečná. Vždycky se podívám do zahraničí, třeba do Norska, jak je jejich příroda úžasná a tak dále. To už je asi taková lidská vlastnost, že se vždycky podíváme jinam, ne? Vždyť vy máte úžasnou přírodu stejně tak i krásná města.

MN: Bookuju a organizuju koncerty pro několik finských deathmetalových kapel, pracuju na Helsinki Death Festu atd. Takže podporuji deathmetalové kapely ve Finsku. Vidím to tak, že držíme při sobě a vzájemně se podporujeme.

Řekl bych, že se snažíme držet pohromadě a jsme hodně hodně propojení. Ale upřímně řečeno, my (například Convocation a, promiňte, kluci, i Solothus) dnes patříme spíš ke "starší generaci". Doufám, že pochodeň ponesou ti mladší, ale s těmi jsem zatím moc v kontaktu nebyl. Pokud vůbec existují, haha. Samozřejmě jsme země s malým počtem obyvatel, takže když znáš kluky, kteří dobře hrají na nástroje a mají podobné zájmy, máš tendenci se s nimi spřátelit a dělat spolu různé blbosti. Sdílet tipy, poslouchat hudbu, povídat si o filmech, o životě, pít a pařit spolu a tak dále.

Pracuji ve firmě, která před několika lety koupila jednu vaší továrnu. Kolegové, když k vám do Helsinek jezdí, tak si město hrozně pochvalují. Jídlo, pití, prostředí. Když se jich ale zeptám na nějaké kluby, tak nevědí, protože neposlouchají metal. Hrajete s CONVOCATION někde? Nebo jste jen kapelou, která nahrává alba? Mohl bys nám nějaký dobrý klub doporučit? Já jen, abych věděl, až se k vám konečně dostanu. Jak jsou na tom CONVOCATION se živým vystupováním všeobecně?

L: Zajímavé. Rád bych věděl, která. Momentálně nemáme stabilní koncertní sestavu, takže žádné koncerty. Ale možná s tím v budoucnu něco uděláme. Helsinky jsou pěkné místo, ale jako většina měst nejsou hned vidět. Spousta pěkných míst se možná hůř hledá a vyžaduje trochu průzkumu. Já osobně jsem se do Helsinek znovu zamiloval, když jsem trávil léto toulkami po městě a jen tak náhodně chodil sem a tam. Dá vám to nový pohled na "staré nudné město".

Jedna věc je ale škoda, že naše kluby pro živou hudbu jdou do háje. Spousta dobrých středně velkých podniků skončila a nenašla se za ně náhrada. Takže jsou to buď opravdu hodně malé kluby, nebo obrovské arény a nic mezi tím.

Musím se ještě vrátit k novému albu. Nedá mi to, ale musím se zeptat, v jakém studiu jste nahrávali, kdo je podepsán pod mixem a masteringem? On je totiž zvuk opravdu mrazivý, krásně čitelný a perfektně vyjadřuje celkovou atmosféru desky.

L: Díky. Všechno jsem to nahrál já a mastering provedl Greg Chandler. Na albu jsem pracoval ve svém mobilním studiu "Desolate Dungeon", kde jsem nahrál bicí a všechny ostatní nástroje. Byl to dlouhý proces, ale myslím, že to stálo za tu námahu. To byl přesně můj cíl - mít trochu jasnější textury, aniž bych obětoval příliš mnoho z té tíhy. Bylo opravdu těžké udržet rovnováhu, ale celkově to dopadlo dost dobře.

Obal také krásně doplňuje vaši hudbu. Pletu se, když si myslím, že se jedná o fotku? Kde vznikla a kdo je jejím autorem? Nebo je to namalovaný obraz? Mě opravdu zaujal, protože přesně takhle vypadala obloha, když jsem slyšel vaší novou desku poprvé.

L: Je to moje digitální malba. Je to tematické shrnutí alba v kostce, ale udělané tak, aby to nebylo hned patrné. Ani příliš ponurá. V podstatě je to taková klidná scenérie za denního světla, ale jsou tam mraky a/nebo nějaké entity, které slunce nejen zakrývají, ale i navždy škrtí. Entity se k sobě přibližují a brzy se propojí, čímž světlo uškrtí. Je to, stejně jako samotný název alba, analogie deprese, demence nebo jiné těžké nemoci, která zatemňuje nebo otravuje mysl člověka. Chtěl jsem do toho dostat trochu starých Anathem a Candlemass, ale zároveň je to dost generická finská kulisa. Jel jsem ze středu Finska zpátky domů na jih a počasí bylo tak nějak podobné: slunečno, ale neustále se měnící skvrny mraků vytvářely všude velmi temné stíny a na konci už světlo nedosáhlo na zem. V tu chvíli jsem přemýšlel o konceptu obalu a uvědomil si, že ho mám sakra celou dobu před očima.

Jak ses vlastně dostal k muzice? Kdo byl tvým vzorem? Máš nějaké hudební vzdělání? V jaké první kapele si hrál? Jaký byl tvůj první koncert? Povídej, vyprávěj…

MN: Neměl jsem žádné vzory. V raném věku jsem se věnoval extrémnímu metalu, ale k nikomu jsem nevzhlížel. Nevím proč, prostě jsem to nedělal. Mám nějaké hudební vzdělání, ale víc jsem se naučil studiem sám. Například zpěvem a křikem ve sprše. Moje první vystoupení? Psal se rok 1995. Byli jsme (ano, ta kapela se tak jmenovala) opilí, pustili jsme tam tajně zadním vchodem nezletilé, rozbili jsme nějaké nástroje a skříně (ne vlastní), jednoho z nás zmlátili a vyhodili nás z vlastního koncertu. Totální katastrofa. Milovali jsme každou vteřinu.

L: Jako dítě jsem byl nucen hrát na klavír, ale nakonec jsem dělal spíš základní dětské věci - hrál jsem fotbal, počítačové hry a tak dále. Moc mě to nebavilo, hlavně proto, že jsem byl nucen hrát písničky z not. Připadalo mi to velmi nudné a hodnotu hudby v životě jsem tak nějak lépe pochopil, až když jsem dostal prostředky k tomu, abych si ji mohl sám vytvářet. Ne jen hrát to, co už napsali jiní.

Se vzory si nejsem jistý. Ty se měnily asi každý rok. U bicích asi Lombardo ze Slayer už v 80. letech. Ale celkově to mohl být kdokoli nebo cokoli. Alice in Chains, The Prodigy, Katatonia, Emperor, Kingston Wall (finské progresivní trio), klasika, Dracula´s Soundtrack, prostě cokoliv. Můj první koncert byl pravděpodobně nějaký vánoční nebo letní školní festival. Byl jsem jeden z mála lidí ve škole, kteří chtěli nebo uměli hrát na bicí, takže mě mnohokrát požádali o výpomoc. Nesnášel jsem to, haha.

Nezbytná otázka na konec. Co chystají CONVOCATION v nejbližších měsících? Máš nějaký vzkaz pro fanoušky? Zde máš prostor…

L: Chystám se natočit bicí pro jednu skladbu, která bude spolu s další, která se na album nevešla, na splitku. Takže se chystají dvě nové písně!

Díky za rozhovor a samozřejmě děkuji všem za podporu. Velmi si jí vážíme, obzvlášť v těchto dlouhých a temných prosincových dnech.

Děkuji moc za rozhovor. Moc si jej vážím. Už teď vím, co budu poslouchat zítra cestou do práce. Má zase mrznout a myslím si, že „No Dawn for the Caliginous Night“ je pro mě jasnou volbou. Je to vynikající album, díky moc i za vaši hudbu! Mějte se co nejlépe!

L: To zní jako skvělý plán. A hodně štěstí i tobě!

Recenze/review - CONVOCATION - No Dawn for the Caliginous Night (2023):

http://www.deadlystormzine.com/2023/12/recenzereview-convocation-no-dawn-for.html

Recenze/review - CONVOCATION - Ashes Coalesce (2020)

Recenze/review - CONVOCATION - Scars Across (2018)

https://everlastingspewrecords.bandcamp.com/album/no-dawn-for-the-caliginous-night

https://www.facebook.com/ConvocationDoom/

https://www.instagram.com/convocationband

https://open.spotify.com/artist/4QhqE6dvLyFsZrxhVP33e2

https://everlastingspew.com/

https://twitter.com/EverlastingSpew

---------------------------------------------------------------------------------------------------

sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram:

facebook:

https://www.facebook.com/groups/DEADLY.STORM.PROMOTION/

pátek 26. ledna 2024

Recenze/review - CULTUM INTERITUM - Sacrum Funeral (2023)

CULTUM INTERITUM - Sacrum Funeral

CD 2023, Godz ov War Productions

for english please scroll down

Už ani nevím, jak je to dlouho, co jsem neviděl světlo. Kdysi dávno, ještě na konci osmdesátých let minulého století, mě navštívili démoni. Prokleli mě a řekli mi, abych zde hlídal. Ve staré, studené a plesnivé kobce. Jedinou mojí radostí je hudba. Pokaždé, když se ke mě dostane něco morbidního a zkaženého, rozproudí se mi krev v žilách. Začnu se kývat do rytmu, odříkávat tajemnou mantru smrti a nakonec mi popraskají všechny kosti v těle. Stalo se mi to i při poslechu nové desky polských death black metalistů CULTUM INTERITUM.

Není divu, již od prvního riffu jsem si připadal, jako znovu prokletý. Tohle je album, které muselo vznikat v opuštěných katakombách, mezi dávno mrtvými těly. Nelze jinak, než novinku doporučit všem tmářům i démonům. Hraje se totiž hlavně pro ně.

Kapela vzešla z hlubokého polského podzemí. Z míst, kde hoří pekelné ohně a hříšníci trpí za své hnusné a zvrácené činy. Zaujal mě ihned absolutně devastující a maniakální zvuk. Užívám si morbidně temné nálady, už dávno nejsem v současném divném světě. CULTUM INTERITUM vás vezmou na dlouhý výlet bez konce. Potkáte zohavená těla, ucítíte pach zkaženého masa i síry. Rozhodně se nejedná o desku pro slabé povahy. Naopak, na své si přijdou fanoušci třeba takových BLASPHEMY, DEICIDE, PROFANATICA, BEHERIT, SACRÓFAGO, REVENGE, PROCLAMATION. Pro mě jsou ale nejdůležitější děsivé a hororové nálady, které kolem mě během společných setkání létají jako můry kolem spalujícího ohně. Představte si starou jeskyni, o které se říká, že v ní žije stará bestie. Letos se probudila, říká si CULTUM INTERITUM a touží po čerstvé krvi. Když ohledáte první mrtvolu, oběť její zvrácenosti, budete se cítit úplně stejně, jako při rituálu zvaném "Sacrum Funeral". Není to rozhodně nahrávka na první dobrou, je nutné několik společných seancí, teprve pak vám pronikne jako nějaký hodně zlý jed do žil. Nejdříve se stanete svým vlastním stínem a začnete se bát ohně. Budete vyhledávat stará pohřebiště, opuštěné kostely s divnou pověstí a hluboké jeskyně. Stanete se zvířetem, zlou šelmou. Už ani nevím, jak je to dlouho, co jsem neviděl světlo. Prokleli mě a řekli mi, abych zde hlídal. Ve staré, studené a plesnivé kobce. Jedinou mojí radostí je hudba. Pokaždé, když se ke mě dostane něco morbidního a zkaženého, rozproudí se mi krev v žilách. Blasfemický black death metal, který smrdí zkaženým masem a sírou! Peklo!

Asphyx says:

I don't know how long it's been since I've seen the light. Once upon a time, back in the late 1980s, I was visited by demons. They cursed me and told me to keep watch here. In an old, cold, moldy dungeon. My only joy is music. Every time something morbid and corrupt gets to me, it gets my blood pumping. I'll start swaying to the rhythm, chanting the mysterious mantra of death, and eventually every bone in my body will crack. It happened to me while listening to the new album of Polish death black metallers CULTUM INTERITUM.

No wonder, from the very first riff I felt like I was cursed again. This is an album that must have been made in abandoned catacombs, among long dead bodies. I can't help but recommend this new release to all darkies and demons alike. It is played especially for them.

The band emerged from the deep Polish underground. From a place where hellfires burn and sinners suffer for their ugly and perverse deeds. I was immediately taken by the absolutely devastating and maniacal sound. I'm enjoying the morbidly dark mood, I'm long gone from the weird world of today. CULTUM INTERITUM will take you on a long trip with no end in sight. You will meet mutilated bodies, smell the stench of rotten flesh and sulphur. This is definitely not a record for the weak of character. On the contrary, fans of such bands as BLASPHEMY, DEICIDE, PROFANATICA, BEHERIT, SACRÓFAGO, REVENGE, PROCLAMATION will find it to their liking. But for me the most important are the scary and horror moods that fly around me like moths around a burning fire during our meetings. Imagine an old cave that is said to be inhabited by an old beast. This year it has woken up, it calls itself CULTUM INTERITUM and it is craving for fresh blood. When you examine the first corpse, a victim of its depravity, you will feel exactly the same as you did during the ritual called "Sacrum Funeral". It's definitely not a first time recording, it takes a few sessions together before it seeps into your veins like some very bad poison. First you become your own shadow and you become afraid of the fire. You will seek out old burial grounds, abandoned churches with strange legends and deep caves. You will become an animal, an evil beast. I don't know how long it's been since I've seen the light. They cursed me and told me to keep watch here. In an old, cold, moldy dungeon. My only joy is music. Every time something morbid and corrupt gets to me, it gets my blood pumping. Blasphemous black death metal that reeks of rotten meat and brimstone! Hell!

Music by E & K.M.

Lyrics by E & R.P.

Nimerius - guitars in 5th and 6th track

Grief - mixing and mastering as Tryton Audio, album intro & drums in 5th and 6th track

M - guest vocals in 3rd & 4th track

N - guest vocals in 5th track

Cover artworks by BMS Illustration.

Layouts by WS Artworks.

https://godzovwarproductions.bandcamp.com/album/sacrum-funeral

https://cultuminteritum.bandcamp.com/album/sacrum-funeral

https://www.facebook.com/cultuminteritum

https://www.instagram.com/cultum_interitum

https://godzovwar.com/

https://twitter.com/GodzOvWar

KNIŽNÍ TIPY - Vrána - James O’Barr (2012)

Vrána - James O’Barr

2012, Horory , Komiksy , Thrillery

Stojím na náměstí v Plzni a na zádech mě tíží batoh narvaný novými knihami. Mám takovou tu těžko definovatelnou radost a přemýšlím, co začnu číst jako první. V dutině lebeční mi létají divoce myšlenky, možná mám i zrychlený tep. Pořád nemůžu z hlavy vyhnat jeden obal. Hergot, kde já jsem jej ale viděl? Mozek je zvláštní zařízení, které někdy vymýšlí neskutečné věci. Nasednu na autobus a jedu domů. Vyskládám si na stůl jednotlivé tituly a stále mám pocit, že mi něco chybí. Mám ještě rozečtenou jednu starší knížku a protože nerad odcházím od rozdělané práce, tak se k ní vrátím. Nemůžu se ale soustředit. Jednak mě pořád někdo vyrušuje a potom mi mozek šrotuje na plné obrátky. Jdu raději spát, ale také to není k tomu. Hergot už ale, co mi to je? Usnu vždy jen na pár hodin. Jsem jak nějaký detektiv, který pátrá po ztracených vzpomínkách.

Nikdy jsem nebyl fanouškem komisků. Když jsem byl malý, tak jsem měl samozřejmě Rychlé šípy a potom bylo v Abíčku několik příběhů. Pamatuji si na jeden, který byl odněkud z Jižní Ameriky a skupina vědců v něm našla ztracený svět dinosaurů. To bylo ještě dávno před Jurským parkem. Druhý byl zase o návštěvě cizí planety. Byli tam lidé, kteří měli čtyři ruce. Přišlo mi to hrozně divné. Taky jsem někdy v roce 1994 viděl u kamaráda na VHS Vránu. S Brandonem Lee, který při natáčení zahynul. Díval jsem se vlastně hlavně proto, protože jsem obdivoval jako karatista jeho otce Bruce Leeho. Pamatuji si, že se mi tenkrát film moc nelíbil. Vůbec jsem netušil, že existuje nějaký komiks. To mi všechno došlo až v lednu roku 2024, když jsem se potřetí probudil a šel se podívat, jestli mi stále stojí na parkovišti auto. Zrovna nějaký chlápek vybíral popelnice. Když se rozhlédl kolem sebe, připomněl mi Vránu. Konečně mi to secvaklo. Druhý den jsem byl jako na trní a nemohl se dočkat, až v práci bude padla. Netrpělivě jsem se zase vydal do knihkupectví.

Když jsem odcházel, tak jsem nějak podvědomě věděl, že vše zapadlo krásně do sebe. Je to krásná práce. Hrozně temná a smutná, o pomstě za záhrobí. Ale to vy asi všichni víte. Mluvil jsem o tom s jedním kamarádem z IT. Připadalo mi, že jsem z jiného světa. Ty vole, ty neznáš komiks Vrána? Omlouval jsem se, protože já na tohle nikdy nebyl. Ale stalo se, nakonec jsme se našli. Udělal jsem doma výjimku. Odložil jsem rozečtenou knížku a naplno se věnoval James O’Barrovi a jeho příběhu. Myslím si, že určitě není pro každého. Stejně jako film. Ale ten příběh je hrozně silný, smutný, znovu a znovu mě dostával. Zajímavé je, že jsem si základ stále pamatoval, ale teď vylezly na povrch úplně jiné myšlenky a pasáže. Hodně bolestivá záležitost plná černých emocí. Trošku jsem litoval snad jediného, že jsem si nedal kdysi v devadeátých letech víc práce, abych knihu i film víc pochopil. Jenže znáte to, nemůžu být u všeho. Také se samozřejmě moje vnímání po letech mění a dávám dnes šanci spoustě věcem, kolem kterých jsem dříve jen proběhl.

Přitom, je to vlastně taková klasika, touha po pomstě, nic převratného. Jenže ono jde spíš o způsob, jakým je komiks napsán a ilustrován. To je krásná sběratelská práce, kus něčeho fyzického, co chcete vlastnit. A když jsem si k tomu pustil ještě dobrý kov smrti, vše se mi krásně propojilo. Najednou jsem věděl, že vše opravdu zapadlo do sebe, že jsme si s knížkou souzeni. Tak to vidíte, co všechno můžete zažít. Vlastně by se dalo také napsat, že Vrána oslovila i mě, který nejsem komiksovým nadšencem. Seděl jsem v pokoji, listoval stránkami a zase jednou nevěděl o světě. Někdy přemýšlím, proč vlastně stále čtu, proč pořád hledám nové knihy i muziku. Možná je to kvůli pocitu, že žiju, že uniknu na chvilku ze stereotypu všedních dní. Asi jako když někdo tráví dlouhé hodiny sledováním sportu. Přitom by se mohl podívat jen na výsledky. Mám to prostě v krvi a nehodlám na tom nic měnit. Vrána mě hrozně bavila, cítil jsem z ní obrovskou sílu.

Mám to tahle vlastně od malička. Každá knížka, časem pak i deska, má svůj vlastní příběh. Musel jsem se k ní dostat nějakým způsobem, přesně si pamatuji, jak jsem ji nesl domů, jestli byla nová nebo z antikvariátu. Nejsem nijakým velkým sběratelem, ale je prostým faktem, že v mé knihovně najdete krásné kousky. Vrána patří mezi ně. Možná ji už jako komiksoví nadšenci máte. Ze mě se příznivec obrázků s popisy asi nikdy nestane. I když, kdo ví? Chápu, že třeba v USA mají komiksy úplně jinou historii. Možná se dostanu někdy i k nějakému jinému. Uvidíme, cesty Páně jsou nevyzpytatelné. Děkuji vám za pozornost a buďte bdělí, nikdy nevíte, jakou knížku objevíte!

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tohle je Vrána, jak jste ji ještě neviděli — neuvěřitelnou pouť anděla pomsty a zároveň oslavu opravdové lásky... konečně tak krutou, inteligentní a zároveň nezapomenutelnou, takovou jaká byla původně zamýšlena. James O'Barr vytvořil přetavením utrpení a bolesti osobní tragédie do kreseb Vránu. Silně očistný příběh Erika – který se navrátil ze záhrobí, aby se pomstil pouličnímu gangu za svoji smrt a smrt své snoubenky – zaujal čtenáře po celém světě. Věhlas získal díky filmové adaptaci, při jejímž natáčení nešťastnou náhodou zemřel herec Brandon Lee.

Nyní tento román v obrazech vychází konečně kompletní v rozšířené verzi, tak jak ho původně autor zamýšlel. Kniha obsahuje navíc:

- Třicet stran nikdy nezveřejněných kreseb včetně nového závěru „Jiskrný kůň“ a emotivní pasáže „O vánocích v srpnu“

- Novou předmluvu od Jamese O'Barra

- Ztracené pasáže zrekonstruované za použití původních výtvarných technik

https://www.databazeknih.cz/knihy/vrana-vrana-121199

https://www.knihydobrovsky.cz/kniha/vrana-404510545

---------------------------------------------------------------------------------------------------

sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram:

facebook: