DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 10. dubna 2024

Recenze/review - DEAD HEAD - Shadow Soul (2024)


DEAD HEAD - Shadow Soul
CD 2024, Hammerheart Records

for english please scroll down

Stojí na mostě a dívá se na řeku aut, která se přesouvají pomalu dopředu. Přemýšlí, jestli už nastal čas. Nerozumí dnešnímu divnému světu. Je na něj příliš rychlý a povrchní. Naklání se nad hlubinu a lidé si jej natáčejí. Někteří jej povzbuzují, aby skočil, aby měli dobrý záběr. Dnes ještě ne, dnes jim radost neudělá. Místo toho si narve pod tlakem do hlavy nové EP holandských veteránů DEAD HEAD. Až ti bude jednou kámo hodně těžko na duši, udělej to samé.

Pánové jsou zpět po dvou letech a jsou silnější než kdy dřív. Jejich neučesaný, neurvalý, divoký a šílený thrash metal, kombinovaný se starodávnou smrtí, mi dělá opět velmi dobře na mojí zkažené duši. Tohle je smršť, lavina, která vás strhne s sebou. Budete spáleni na popel neskutečnou energií. 


Tvorba téhle smečky bývá často přirovnávána jak k německému klasickému thrash metalu, tak třeba i ke kapelám typu SLAYER, DARK ANGEL, SADUS, DEMOLITION HAMMER. S klidem bych klidně přidal i MALEVOLENT CREATION, PESTILENCE. Já ale tyhle přirovnání a jednoduché popisy nemám moc rád. DEAD HEAD jsou natolik stará kapela, aby měla svůj vlastní výraz i ksicht. Nepotřebují nikomu nic dokazovat. Moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. A to prosím pěkně již od roku 1989. V jejich žilách koluje úplně stejná krev jako v těch mých. Je pro mě radost se ráno probudit a chodit ulicemi se sluchátky na uších. Jsem potom celý den doslova nabitý energií a dívám se na svět o hodně přívětivějšíma očima. Ano, zde je ještě všechno v pořádku. Pokud budou stále hrát podobné kapely, bude pro mě radost hudbu poslouchat. Zkrátka a jednoduše, věřím opět Holanďanům každý tón, každou notu, každý úder do bicích. Stáli jste někdy na mostě a dívali se dolů? Napadlo vás skočit? Rozhodně to nedělejte, ať jste na tom jakkoliv špatně. Radši si pusťte tuhle desku pořádně nahlas a uvidíte, že se začnete usmívat. Jsem zase mladej kluk, co chodil v džínové bundě, co nosil kazeťák na ramenou a trávil dlouhé hodiny s partou na periferii našeho města. Všude jenom beton a šeď. Ale také thrash metal, který formoval nejen můj hudební vkus, ale také pohled na svět jako celek. Občas je zkrátka dobré poslat všechny do prdele a zbourat nejbližší zeď. "Shadow Soul" je nahrávkou, která vám k tomu může klidně hrát. Má skvělý zvuk, obal, vlastně všechno, co potřebuji, abych neskočil do hlubiny. Dávám všechny palce nahoru a skáču po hlavě do mosh-pitu. Totálně zničující thrash death metal, který vás rozemele na prach! Budete ohlodáni až na kost!


Asphyx says:

He stands on the bridge and looks out at the river of cars moving slowly forward. He wonders if the time has come. He doesn't understand today's strange world. It's too fast and superficial for him. He leans over the deep and people film him. Some people encourage him to jump so they can get a good shot. Not yet, he won't make them happy today. Instead, he shoves the new EP from Dutch veterans DEAD HEAD into his head under pressure. One day, when you're feeling really heavy on your soul, do the same.

The gentlemen are back after two years and they're stronger than ever. Their unbrushed, unhinged, wild and crazy thrash metal, combined with ancient death, is once again doing my wicked soul a lot of good. This is a whirlwind, an avalanche that takes you with it. You will be burnt to ashes by the incredible energy. 


The work of this pack is often compared to German classic thrash metal, as well as to bands like SLAYER, DARK ANGEL, SADUS, DEMOLITION HAMMER. I would also add MALEVOLENT CREATION, PESTILENCE. But I don't like these comparisons and simple descriptions. DEAD HEAD are an old enough band to have their own expression and face. They don't need to prove anything to anyone. They know very well what and how they want to play. And they've been doing that since 1989. They have the same blood in their veins as mine. It's a joy to wake up in the morning and walk down the street with headphones on. I'm literally energized all day long and I look at the world with much friendlier eyes. Yes, all is still well here. As long as bands like this keep playing, it will be a joy for me to listen to music. In short, I trust the Dutch again with every note, every note, every drumbeat. Have you ever stood on a bridge and looked down? Have you thought of jumping? Definitely don't, no matter how bad you are. You better play this record real loud and you'll see yourself smiling. I'm a young kid again, wearing a denim jacket, carrying a tape recorder on my shoulder and spending long hours with the gang on the outskirts of our town. All concrete and grey everywhere. But also thrash metal, which shaped not only my taste in music, but also my view of the world as a whole. Sometimes it's just good to tell everyone to fuck off and knock down the nearest wall. "Shadow Soul" is a record that you can easily play along with. It's got a great sound, cover art, pretty much everything I need to keep me from jumping into the deep end. I'm giving it all thumbs up and jumping headfirst into the mosh pit. Totally devastating thrash death metal that will grind you to dust! You'll be gnawed to the bone!


Recenze/review - DEAD HEAD - Slave Driver (2022):

úterý 9. dubna 2024

Recenze/review - REPLICANT - Infinite Mortality (2024)


REPLICANT - Infinite Mortality
CD 2024, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Určitě znáte ten pocit, když se ráno probudíte a něco je špatně. Zdá se vám, že vaše tělo uvnitř hnije. Bolí vás hlava a klepou se ruce. Jste jako závislý, který nedostal svoji drogu. Jste rádi sami. Vyhledáváte temné kouty a všichni kolem vás vám připadají příliš veselí. Hudba je krásná v tom, že ji můžete aplikovat v různém stavu mysli. Existuje klidný a pomalý smrtící kov, existuje i rychlý, u kterého si vyčistíte hlavu. A pak je tu ten technický, komplikovaný a náročný, jako hrají američtí REPLICANT. 

S touto smečkou jste se mohli na našich stránkách již setkat. Máme dokonce i krátký rozhovor. Odkazy naleznete dole pod článkem. Osobně se mi vždy na kapele líbilo, že sice hrají složitě, ale jejich alba se velmi dobře poslouchají. Chce to jen náležitý stav mysli, potřebnou dávku fantazie a otevřenou mysl. Potom si jejich novinku "Infinite Mortality" určitě vychutnáte. 


Temnota se ukrývá v každém z nás. REPLICANT vzali veškeré zlé a ošklivé myšlenky a vytáhli je pomocí nové desky na povrch. U některých songů padám z vysoké skály po zádech do propasti, u jiných se bořím po pás v krvavých močálech. Za vše může i čitelný a masivní zvuk (AJ Viana at AJ Viana Productions) i obal (Alli Tuttle), který přesně vyjadřuje to, co se na albu odehrává. Disonantní smrtící kov, s příměsí techniky, špíny a hnisu. Ano, staré rány se otevírají, smrt je zase jednou hodně blízko a kývá spokojeně hlavou. Pánové dokáží napsat skladby, které na mě působí jako vážná muzika. Propracované motivy, které jednou žhnou a pálí, jindy drásají. Přenesených emocí je velké množství a mají různé odstíny tmavých barev. Pokud jste fanoušci třeba takových MORBID ANGEL, ULCERATE, GORGUTS, DEMILICH, BOLT THROWER, DEATHSPELL OMEGA, WORMED, budete určitě spokojeni. Na novince naleznete vše potřebné k tomu, abyste se naplno ponořili do černých myšlenek. Někdy si připadám v dnešním světě jako svázaný ve svěrací kazajce. Jsem normální já nebo ti, kdo žijí za zdí? Otázek je až příliš mnoho. Mám rád, když je ve mě kapela dokáže probudit, donutí mě přemýšlet, vracet se a stále objevovat další a další pasáže. "Infinite Mortality" je nahrávkou, která je neklidným negativním opusem z druhé strany, z onoho světa. Pánové se stále snaží posouvat hranice, překračovat je. Myslím si, že se jim to daří na výbornou. Letos dostanete syrový koktejl, umíchaný z těch nejlepších ingrediencí. Stačí jen ochutnat. Jen si dejte pozor, abyste potom nezemřeli v šílených křečích. Technický, disonantní death metal, který vás stáhne do temných močálů lidských myšlenek! Vynikající záležitost pro všechny vaše démony!


Asphyx says:

I'm sure you know the feeling when you wake up in the morning and something is wrong. You feel like your body is rotting inside. Your head hurts and your hands are shaking. You're like an addict who hasn't got his drug. You like to be alone. You seek out dark corners and everyone around you seems too cheerful. The beauty of music is that you can apply it in different states of mind. There's calm and slow death metal, there's fast metal where you clear your head. And then there's the technical, complicated and challenging one, like American REPLICANT play. 

You may have already encountered this pack on our pages. We even have a short interview. The links can be found at the bottom of the article. Personally, what I've always liked about the band is that although they play complex music, their albums are very easy to listen to. It just takes the proper state of mind, the necessary amount of imagination and an open mind. Then you will definitely enjoy their new album "Infinite Mortality".


The darkness hides within each of us. REPLICANT have taken all the bad and ugly thoughts and brought them to the surface with a new record. Some songs have me falling off a high cliff on my back into the abyss, others have me wading waist deep in bloody swamps. It's all thanks to the clear and massive sound (AJ Viana at AJ Viana Productions) and the cover art (Alli Tuttle), which accurately conveys what's going on in the album. Dissonant death metal, with an admixture of techno, dirt and pus. Yes, old wounds are opening, death is once again very close and nodding its head in satisfaction. The gentlemen can write songs that strike me as serious music. Elaborate motifs that at times burn and scorch, at others they tear. The emotions conveyed are many and come in different shades of dark colours. If you are a fan of such bands as MORBID ANGEL, ULCERATE, GORGUTS, DEMILICH, BOLT THROWER, DEATHSPELL OMEGA, WORMED, you will be satisfied. On the new release you will find everything you need to fully immerse yourself in black thoughts. Sometimes I feel like I'm tied up in a straitjacket in today's world. Am I normal or are those who live behind the wall? There are too many questions. I love it when a band can bring them out in me, make me think, go back and keep discovering more and more passages. "Infinite Mortality" is a record that is a restless negative opus from the other side, from the other world. The gentlemen are always trying to push the boundaries, to cross them. I think they are succeeding very well. This year you get a raw cocktail, mixed with the best ingredients. All you have to do is taste it. Just make sure you don't die of mad cramps afterwards. Technical, dissonant death metal that will drag you into the dark swamps of human thoughts! Excellent stuff for all your demons!





Track listing -
1. Acid Mirror
2. Shrine to the Incomprehensible
3. Orgasm of Bereavement
4. Reciprocal Abandonment
5. SCN9A
6. Pain Enduring
7. Nekrotunnel
8. Dwelling on the Threshold
9. Planet of Skin

Line up -
Mike Gonçalves - Vocals, Bass, Guitars
Pete Lloyd - Guitars, Synths, High-Frequency Transmissions
Itay Keren - Guitars, Vocals, Void Channels

Drums performed by James Applegate

Drum engineering, mixing, and mastering by AJ Viana at AJ Viana Productions
Additional drum editing by Tiago "Canadas" Carvalho

Cover art by Alli Tuttle

Recenze/review - COFFIN STORM - Arcana Rising (2024)


COFFIN STORM - Arcana Rising
CD 2024, Peaceville Records

for english please scroll down

Byl jsem celý den v lese. Potkal jsem jenom pár lidí. Vzduch byl studený a cesty ještě zmrzlé. Potřeboval jsem něco dobrého k pití, teplý oheň a nějakou hudbu, kterou bych mohl poslouchat, až si budu číst staré spisy. Otevírám lahev hořkého piva, dívám se na plameny a zapínám play. Chtělo by to kazetu, říkám si jako první, protože na tenhle nosič nové album norských COFFIN STORM patří. Najednou není rok 2024, ale přesunuli jsme se spolu s kapelou někam na konec osmdesátých let minulého století. 

To jsem byl mladý chlapec, který se s muzikou teprve seznamoval. Nebyl dnes všemocný internet a světu vládly skupiny jako CANDLEMASS, MERCYFUL FATE, CATHEDRAL, TROUBLE. A rohy samozřejmě začaly vystrkovat i extrémnější styly jako black a thrash metal. Nezbývá mi nic jiného, než vám ihned na začátku nové album "Arcana Rising" doporučit. Pokud jste staří, tradiční a klasičtí metalisté, budete určitě spokojeni jako já. 


Na rovinu vám říkám, že to nejsou jenom známá jména v bookletu (Apollyon (Aura Noir), Bestial Tormentor (Infernö), Fenriz (Darkthrone)), která pro mě udělala tuhle desku doslova návykovou. Nebo možná ano, protože se zde sešli muzikanti, kteří přesně vědí, co a jak chtějí hrát. Představuji si hospodu někde v Norsku, kde si pánové sedli u stolu a najednou jeden z nich říká, co kdybychom napsali hudbu, která nám koluje v žilách. Slovo dalo slovo a vy si můžete vychutnat velmi tradiční, skvěle zahranou muziku. Navíc, nelze jinak, než přirovnat k archivnímu vínu. Vše je ohlodané až na kost, kapela jde k samotným počátkům, krvavým kořenům metalu. A tihle gentlemani to dělají velmi dobře. Staroškolskému pocitu je podřízeno vše. Zvuk, obal, provedení. Bez toho by to ale nešlo. Navíc je přidána víra a srdce, věci, které nejde ničím jiným nahradit. Vždycky jsem na muzice nejvíc oceňoval uvěřitelnost, opravdovost, před dokonalostí. Jasně, že mi Fenrizův vokál v některých momentech trošku vadí, jenže to je právě ono, to je ta patina, ten přírodní úkaz. Hudba pro mě byla vždy o emocích, o tom, že s kapelou rozmlouvám. A nejen dnes, když jsem se vrátil z lesa, jsem si nové album opravdu vychutnal. Fanoušci sami poznají, pro koho je určeno. Pro staré psy, kteří už dávno nerozumí dnešnímu pokřivenému světu. Pro lidi, co sbírali svoje hudební zkušenosti v osmdesátých a devadesátých letech. Žádné pózy, žádné zbytečnosti, jenom metal, ukovaný z té nejkvalitnější oceli. Ano, přátelé, je v tom i obrovský kus nostalgie. Koneckonců, proč ne, máme na ní nárok. Když si to vezmu kolem a kolem, tak jsem od téhle desky příliš nečekal a nakonec se stala jednou z mých nejposlouchanějších za poslední dobu. Je totiž opravdová, reálná. Heavy doom metalové ozvěny ze starých časů! Muzika, ohlodaná až na kost!


Asphyx says:

I've been in the woods all day. I only met a few people. The air was cold and the roads were still frozen. I needed something good to drink, a warm fire and some music to listen to while I read old writings. I opened a bottle of bitter beer, looked at the flames and put it on play. I wish it was a cassette, I think to myself first, because the new album by Norway's COFFIN STORM belongs on this carrier. Suddenly it's not 2024, but we've moved with the band to somewhere in the late 1980s. 

I was a young boy then, just getting to grips with music. The internet wasn't omnipotent and bands like CANDLEMASS, MERCYFUL FATE, CATHEDRAL, TROUBLE ruled the world. And of course, more extreme styles like black and thrash metal started to make their mark. I have no other choice but to recommend the new album "Arcana Rising" right from the start. If you are old, traditional and classic metalheads, you will be satisfied like me. 


To tell you the truth, it's not just the familiar names in the booklet (Apollyon (Aura Noir), Bestial Tormentor (Infernö), Fenriz (Darkthrone)) that made this album literally addictive for me. Or maybe it is, because here are musicians who know exactly what and how they want to play. I imagine a pub somewhere in Norway, where the gentlemen sit down at a table and suddenly one of them says, what if we wrote music that runs through our veins. The word was given and you can enjoy very traditional, well played music. Plus, you can't help but compare it to vintage wine. Everything is gnawed to the bone, the band goes back to the very beginnings, the bloody roots of metal. And these gentlemen do it very well. The old-school feel is subordinate to everything. The sound, the cover, the execution. But it couldn't have been done without it. Plus there's faith and heart, things that can't be replaced by anything else. What I've always appreciated most about music is believability, realness, over perfection. Sure, Fenriz's vocals bother me a bit in some moments, but that's just it, that's the patina, the natural phenomenon. Music for me has always been about emotions, about talking to the band. And not only today, when I came back from the woods, I really enjoyed the new album. Fans will know for themselves who it's for. For the old dogs who don't understand today's warped world anymore. For people who gathered their musical experience in the eighties and nineties. No posing, no uselessness, just metal, forged from the finest steel. Yes, my friends, there's a great deal of nostalgia in there too. After all, why not, we're entitled to it. All things considered, I wasn't expecting much from this record and it ended up being one of my most listened to albums in a while. Because it's real, it's real. Heavy doom metal echoes from the old days! Music that's gnawed to the bone!


Tracklist:
01. Over Frozen Moors (06:08)
02. Arcana Rising (06:47)
03. Open the Gallows (10:25)
04. Eighty-Five And Seven Miles (07:17)
05. Ceaseless Abandon (06:57)
06. Clockwork Cult (07:20)

band:
FEATURING APOLLYON (AURA NOIR), BESTIAL TORMENTOR (INFERNÖ), & DARKTHRONE’S FENRIZ ON VOCALS

pondělí 8. dubna 2024

Interview - WHISKEY & FUNERAL - Absolutely devastating, dark and raw black death metal that will leave you with a bloody stigma!


Interview with death metal band from Italy - WHISKEY & FUNERAL.

Answered Andrei Francesco (bass), thank you!

Recenze/review - WHISKEY & FUNERAL - Thy Malignant (2024):

Ave WHISKEY & FUNERAL! I am currently listening your new album “Thy Malignant” and I can´t help but think that this is the kind of music which will be played during the end of the world. I think it is a great masterpiece. How do you feel about your new album? Have you received any feedbacks? From fans for example? Have you played new songs live already? Do they work?

Hi my friend, first of all thank u for your interest and for your support. Thank u for supporting the band and the underground. I’m very satisfied to know that you like the album. For us is always a pleasure. I can say to you that the album is just published, so is very soon to speak about the reactions. But I can say to you that no album before this one, has been received like this. But we are no surprise, we know we have outdone ourselves. Every one of us worked hard in every aspect. The technique, the execution, the sounds, nothing is improvised. We will play live six song for the new album. There will be no pauses, there will be no words. Only satanic death metal and brutality.


How do WHISKEY & FUNERAL compose? Are you a traditional band who go to the rehearsal room and compose or you prefer going online and send your ideas via email? I am really interested in your composing process.

In reality we compose in a very simple way. We all live in a small area, and we have our sound stage down the stars, you know. When we get out from our work, we take the beers and we go down to play. All together. We play death metal from 15 years , is very simple for us.

Lyrics are a separated topic of WHISKEY & FUNERAL. Who is the author of your lyrics? And what are your lyrics about? Where do you find inspiration for your songs? The lyrics on “Thy Malignant” just fit so perfectly to the music. What was first – music or lyrics?

Sorry but I don’t remember the first. I am the writer of all lyrics ( you are speaking with Francesco “UNDER” Andrei) and the main theme is always the horror, the attraction to darkness and the pure sense of entertainment. We take inspirations from many film, you know, Lucio Fulci, Mario Bava, Dario Argento, Roger Corman, John Carpenter. They are the masters of horror. We follow their teaching.


I have to admit that the cover for "Thy Malignant" is excellent - it fits the music perfectly! It's literally scary. How did you choose the cover and who is the author? Did you hear new songs beforehand for inspiration?

Yes the cover is an idea of Stefano , and the author is Roberto Toderico, an artist that work for other extreme band in Italy. I think Stefano wanted an antichristian image for that album. And I think that this Christ monster is very suited. In the song The 13th Apostle we said “ you are the monsters, you are the liars “. However we wanted also a death metal image. You have to understand immediately that inside this album you will listen nothing but a fucini speed death metal from the underground.

The sound of the album is great. It is dark, cold and sharp at the same time. Which studio did you chose for recording? Did you have any opinions about the final sound and mastering, were you able to change anything?

The album was recorded and mixed at VM Studio by our friend Silvio Gentili, the best producer in the world. No trigger were used on this album the drum you can listen is totally acoustics. My friend, we respect the other point of views but I listen many extreme albums, and there are many plastic music. Drums without dynamics, non existent bass, guitars of plastic. Our album sound like a death metal album like Once Upon The Cross, with modern sound. Modern sound, no plastic sound. Is different.


The new album was published by Tribulación Productions. Why this label? Were you satisfied with their work?

Is the second album with Tribulacion and with our friend Mauricio Sanchez. The album is a coproduction with others two label, WP & RO Prod / Sevared Records. They are fantastic. They support the real underground and they are true fan of this music. We hope that our collaboration will continue in the future. We are proud of our choice.

You have been playing since 2005. How was the beginning of your band? How did you create the band and what was the first impulse to build something death metal? Did you have any idols? How was it to play death metal in Italy?

Damn we've grown old. We have been friends for a long time, you know when we were 18, we smoke marjuana and listened Cannibal, Morbid Angel, Deicide, Death, Dying Fetus, Sinister. We are real fan. The name of the band was burn in a night after 2 or 3 beers. I was with my friend Maurizio and we were listening The Cult Is Alive (Darkthrone). Inside the album there is a song title Whiskey Funeral. We take the name from this album. From 20 years we came in our studio and we play, smoke and drink. And nothing has changed. Ok now we have family and sons, but we are the same person of 20 years ago. We are a family.


You can see how much you enjoy your music in your band. Do you have any target which you want to hit? Someone wants a famous label, the other one might want to play on big festival.

Our band is not a band with a path out of the underground. You know, to have a career with an extreme band you have to go on tour. Tours are very important for having a career. unfortunately we are 3 workers and we live on our salary. Every tour is much expensive for us. The band in Italy that can go on tour are the band with a lot of money aside. We are poor. But is not important for us. We still here, our albums speak for us. And we are the best death metal band in Italy there are no doubts.

How is it to play death metal in Italy? Do you have a lot of fans on concerts? Do fans support bands? Do they buy CDs, merchandise, etc.? When you organize an event how many people will come?

Is not important for us the fan appreciation. We do our albums, we play our concert and we always sell all our merch. We don't look at what others do, we don't care.

Death metal is a demanding hobby and an even harder lifestyle. What does it mean for you? What do you enjoy most about it and how do you perceive it? How did you actually get to him?

Yes is our way of life . We always think about new song, we still listen Cannibal Corpse all together with our prefer beer. We go to small clubs to listen to underground bands. To play death metal you have to be always a fan of this music and you have to be sincere with those who listen.


I deliberately ask this question to all bands to do some promotion for the future. Please tell us what WHISKEY & FUNERAL is planning soon? What can we look forward to?

My friend nothing to say, Whiskey&Funeral will be always Whiskey&Funeral. We've been doing the same thing for 20 years. We carry the band forward with honor and respect.

Thank you so much for the interview and I wish WHISKEY & FUNERAL a lot of sold CDs and only sold out halls. Be happy in your personal life. I am looking forward for your next death metal apocalypse!

Thank u my friend for this interview. Thank u to support the underground. If you listen Whiskey you are a part of our family. Thank you!

Recenze/review - WHISKEY & FUNERAL - Thy Malignant (2024):



---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - WHISKEY & FUNERAL - Absolutně zničující, temný a surový black death metal, u kterého se vám objeví krvavá stigmata!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Itálie - WHISKEY & FUNERAL.

Odpovídal Andrei Francesco (basa), děkujeme!

Recenze/review - WHISKEY & FUNERAL - Thy Malignant (2024):

Ave WHISKEY & FUNERAL! Právě poslouchám vaši novinku „Thy Malignant“ a říkám si, že takhle nějak bude znít hudba, kterou budou hrát při konci světa. Myslím, že se vám povedl opravdu mistrovský kousek. Jaké jsou tvoje pocity z novinky? Máš už nějaké zpětné vazby od fanoušků? Hráli jste už nové skladby naživo? A jak fungují?

Ahoj, příteli, v první řadě děkuji za tvůj zájem a za tvou podporu. Děkujeme za podporu kapely a undergroundu. Jsem velmi spokojený, že se ti album líbí. Pro nás je to vždycky potěšení. Můžu ti říct, že album právě vyšlo, takže je velmi brzy mluvit o reakcích. Ale můžu vám říct, že žádné album před tímto nebylo přijato takhle. Ale nás to nepřekvapuje, víme, že jsme překonali sami sebe. Každý z nás tvrdě pracoval po všech stránkách. Technika, provedení, zvuky, nic není improvizované. K novému albu zahrajeme naživo šest písní. Nebudou tam žádné pauzy, nebudou tam žádná slova. Jen satanský death metal a brutalita.


Jak vlastně vznikají nové skladby pro WHISKEY & FUNERAL? Jste tradiční kapelou, která se zavře do zkušebny a tam skládá nebo využíváte v dnešní době tolik oblíbený internet a posíláte si nápady emailem? Zajímá mě samotný tvůrčí proces.

Ve skutečnosti skládáme velmi jednoduchým způsobem. Všichni žijeme na malém prostoru a máme zvukovou scénu dole u hvězd, víte. Když přijdeme z práce, vezmeme si pivo a jdeme dolů hrát. Všichni společně. Hrajeme death metal už patnáct let, je to pro nás velmi jednoduché.

Samostatnou kapitolou jsou u WHISKEY & FUNERAL texty. O čem pojednávají na novém albu a kde jsi pro ně bral inspiraci? Na „Thy Malignant“ perfektně sedí k muzice. Co bylo dřív, muzika nebo texty?

Omlouvám se, ale na první si nevzpomínám. Jsem autorem všech textů (mluvíte s Francescem "UNDER" Andreiem) a hlavním tématem je vždy hrůza, přitažlivost temnoty a čistý smysl pro zábavu. Inspiraci čerpáme z mnoha filmů, znáte to, Lucio Fulci, Mario Bava, Dario Argento, Roger Corman, John Carpenter. To jsou mistři hororu. Následujeme jejich učení.


Musím se přiznat, že cover pro „Thy Malignant“ je vynikající – sedne perfektně k hudbě! Jde z něj doslova strach. Jak jste obal vybírali a kdo je jeho autorem? Slyšel třeba dopředu nové skladby pro inspiraci?

Ano, obálka je Stefanovým nápadem a autorem je Roberto Toderico, výtvarník, který pracuje pro jiné extrémní skupiny v Itálii. Myslím, že Stefano chtěl mít na tom albu protikřesťanskou image. A myslím, že tahle Kristova příšera se k tomu hodí. V písni Třináctý apoštol jsme říkali "vy jste monstra, vy jste lháři". Chtěli jsme však také deathmetalovou image. Musíte hned pochopit, že uvnitř toho alba nebudete poslouchat nic jiného než fuciniovský speed death metal z undergroundu.

Skvělý je zvuk celé nahrávky. Je temný, studený a ostrý zároveň. V jakém studiu jste album nahrávali? Mluvili jste jako kapela do výsledného zvuku, masteringu?

Album bylo nahráno a smícháno ve VM Studiu naším přítelem Silviem Gentilim, nejlepším producentem na světě. Na tomto albu nebyly použity žádné spouštěče, bicí, které můžete poslouchat, jsou zcela akustické. Kamaráde, respektujeme i jiné názory, ale já jsem poslouchal hodně extrémních alb a je tam hodně plastické hudby. Bicí bez dynamiky, neexistující basa, plastové kytary. Naše album zní jako deathmetalové album typu Once Upon The Cross s moderním zvukem. Moderní zvuk, žádný plastový zvuk. Je jiný.


Nové album vyšlo u francouzských Tribulación Productions. Proč jste si vybrali právě tento label a jak jste s jeho prací spokojeni?

Je to druhé album s Tribulacion a s naším přítelem Mauriciem Sanchezem. Album vzniklo v koprodukci s dalšími dvěma vydavatelstvími, WP & RO Prod / Sevared Records. Jsou fantastické. Podporují skutečný underground a jsou opravdovými fanoušky této hudby. Doufáme, že naše spolupráce bude pokračovat i v budoucnu. Jsme hrdí na naši volbu.

Historie kapely se datuje do roku 2005. Jak vůbec vznikl nápad, hrát death metal? Kdo byl vaším vzorem? Zavzpomínej pro nás prosím! Jaké to je hrát v death metal v Itálii?

Sakra, zestárli jsme. Jsme kamarádi už dlouho, víš, když nám bylo osmnáct, kouřili jsme marihuanu a poslouchali Cannibal, Morbid Angel, Deicide, Death, Dying Fetus, Sinister. Jsme opravdoví fanoušci. Název kapely vznikl vypálením za noc po dvou nebo třech pivech. Byl jsem s kamarádem Mauriziem a poslouchali jsme The Cult Is Alive (Darkthrone). Uvnitř alba je píseň s názvem Whiskey Funeral. Název jsme převzali z tohoto alba. Od dvaceti let jsme přišli do studia a hrajeme, kouříme a pijeme. A nic se nezměnilo. Dobře, teď máme rodiny a syny, ale jsme pořád stejní jako před dvaceti lety. Jsme rodina.


Na vaší kapele je hrozně vidět, jak vás vaše muzika baví. Máte nějaký cíl, kterého byste chtěli dosáhnout? Pro někoho to je slavné vydavatelství, jiný si chce třeba zahrát na velkém festivalu.

Naše kapela není kapelou, která by hledala cestu ven z undergroundu. Víte, abyste udělali kariéru extrémní kapely, musíte jezdit na turné. Turné jsou pro kariéru velmi důležitá. Bohužel jsme tři zaměstnanci a žijeme ze svého platu. Každé turné je pro nás hodně drahé. Kapela v Itálii, která může jet na turné, je kapela, která má hodně peněz stranou. My jsme chudí. Ale to pro nás není důležité. Pořád jsme tady, naše alba mluví za nás. A že jsme nejlepší deathmetalová kapela v Itálii, o tom není pochyb.

Jaké to vlastně je, hrát death metal v Itálii? Chodí u vás lidi na koncerty? Podporují vás, kupují CD? Když třeba uspořádáte nějakou akci, kolik přijde lidí?

Není pro nás důležité, aby fanoušek nás ocenil. Vydáváme alba, hrajeme koncerty a vždycky prodáme veškerý merch. Nedíváme se na to, co dělají ostatní, je nám to jedno.

Death metal je náročný koníček a ještě těžší životní styl. Co znamená pro tebe? Co tě na něm nejvíc baví a jak jej vnímáš? Jak si se k němu vlastně dostal?

Ano je náš způsob života. Pořád přemýšlíme o nové písni, pořád posloucháme Cannibal Corpse a k tomu si dáváme pivo. Chodíme do malých klubů poslouchat undergroundové kapely. Abyste mohli hrát death metal, musíte být vždy fanouškem této hudby a musíte být upřímní k těm, kteří ji poslouchají.


Tuhle otázku dávám záměrně všem kapelám, aby si udělali trošku propagaci do budoucna. Prozraď nám prosím, co chystají WHISKEY & FUNERAL v nejbližší době? Na co se můžeme těšit?

Můj příteli, nemám co dalšího říct, Whiskey&Funeral bude vždy Whiskey&Funeral. Děláme to samé už 20 let. Neseme kapelu dál se ctí a respektem.

Děkuji moc za rozhovor a přeji WHISKEY & FUNERAL spoustu prodaných nosičů a samé vyprodané sály. Ať se vám daří i v osobním životě. Budu se těšit na další death metalovou apokalypsu!

Děkuji vám, příteli, za tento rozhovor. Děkuji za podporu undergroundu. Pokud posloucháš Whiskey, jsi součástí naší rodiny. Děkujeme!

Recenze/review - WHISKEY & FUNERAL - Thy Malignant (2024):

neděle 7. dubna 2024

Recenze/review - CRIPPLED FINGERS - Through the Pain (2024)


CRIPPLED FINGERS - Through the Pain
CD 2024, vlastní vydání

for english please scroll down

Včera jsem se vrátil z koncertu. Jel jsem na něj dlouhou cestu vlakem. Kolem mě byli samí naštvaní lidé a svět mi připadal zase jednou pěkně divný. Viděl jsem dívky s rukama rozedřenýma do krve, potkal jsem muže, kteří vypadali jako démoni, jako nemrtví. Potřeboval jsem něco, co mě rozseká na kusy, něco ostrého, divokého, šíleného. Hudbu, která žhne a pálí. Potřeboval jsem nahrubo nasekaný thrash metal s vysokým oktanovým číslem. Maniaci CRIPPLED FINGERS mi jej dodali. Měl jsem chvílemi strach, aby vlak neměl bouračku, směřoval totiž, jak jinak, rovnou do pekla.

Občas mám v hlavě něco temného, co potřebuji dostat ven. Vyřvat se, rozsekat kus syrového masa. Nebo poslouchat nahrávky, jako je ta letošní, od téhle smečky. Třetí dlouhohrající album je nářez od začátku do konce. Syrový, ostrý thrash metal s prvky hardcore. To vše zamíchané ve smrtícím koktejlu. Kapelu jsem viděl před lety naživo a ten posun je neskutečný. Před vámi stojí muzikanti, kteří přesně ví, co a jak chtějí hrát. Marně hledám nějaká slabá místa. 


Máte rádi HATEBREED, AS I LAY DAING, MALEVOLENCE, LAMB OF GOD? Potřebujete ze sebe dostat vztek a frustraci, které nám dnešní podivný svět přináší ve velké míře? Potom neváhejte a skočte rovnou do mosh-pitu. Ve vypjatých momentech připomíná v určitých polohách vokalista Toma Arayau ze SLAYER. Jasně, že najdeme spoustu styčných bodů i s dalšími skupinami. Dnes snad ani nelze nebýt někomu podobný. Ale o to zde ani nejde. Pánové si dali velký pozor na to, aby měli zabijácký zvuk (mixing and mastering Martin "Holly" Hollandr). Ten je moderní, úderný a živočišný zároveň. Žádná současná, mnohdy tak častá umělá produkce. Naopak, mám pocit, že z reproduktorů ke mě stéká zkažená krev. Když si to vezmu kolem a kolem, tak vlastně podobně zaměřenou muziku příliš neposlouchám. Přesto se mi dostala novinka pod kůži a rád jsem se k ní vracel. Kapela na sobě opravdu odvedla velký kus práce. Mám sice raději malé osobnější kluby, kde lidé létají vzduchem, ale CRIPPLED FINGERS se dle mého novinkou posunuli do vyšší ligy, na velká pódia. Zkrátka a dobře, seděl jsem v tom pekelném vlaku, podupával si nohou do rytmu, mlátil pěstí do stolu, až na mě lidé divně koukali. Jenže já si nemůžu pomoc. Skladby v sobě totiž mají velkou sílu, tlak, energii. A to vše namíchané přesně v poměru, v jakém to mám nejraději. Chtělo by to také nějakou kritiku, nemyslíte? Rád bych, ale nic mě nenapadá. Až budete potřebovat něco, co vás rozseká na kusy, něco ostrého, divokého, šíleného. Hudbu, která žhne a spálí vás, tak vám nové album "Through the Pain" opravdu  doporučuji. Zažijete reálnou, poctivou trepanaci lebky. Nahrubo nasekaná thrash metalová smršť, po které vám zůstane v hlavě krvavá stopa! Masakr divokých myšlenek!


Asphyx says:

I just got back from a concert yesterday. I took a long train ride to it. I was surrounded by angry people and the world seemed pretty weird again. I saw girls with their hands ripped open, I met men who looked like demons, like the undead. I needed something to cut me to pieces, something sharp, wild, crazy. Music that glows and burns. I needed rough-hewn, high-octane thrash metal. Maniacs CRIPPLED FINGERS delivered. At times I was afraid that the train would crash, because it was heading straight to hell.

Sometimes I have something dark in my head that I need to get out. Shout it out, cut up a piece of raw meat. Or listen to records, like this one this year, from this pack. The third full-length is a blast from start to finish. Raw, edgy thrash metal with elements of hardcore. All mixed in a deadly cocktail. I saw the band live years ago and the shift is incredible. In front of you are musicians who know exactly what and how they want to play. I look in vain for any weak spots. 


Do you like HATEBREED, AS I LAY DAING, MALEVOLENCE, LAMB OF GOD? Do you need to get out of yourself the anger and frustration that today's strange world brings us in large measure? Then feel free to jump straight into the mosh pit. In tense moments, the vocalist is reminiscent of SLAYER's Tom Araya in certain positions. Of course, we can find plenty of points of contact with other bands as well. It's impossible not to be like someone nowadays. But that's not even the point here. The gentlemen took great care to have a killer sound (mixing and mastering by Martin "Holly" Hollander). It's modern, punchy and animalistic at the same time. No contemporary, often so common artificial production. On the contrary, I feel like bad blood is dripping out of the speakers towards me. All things considered, I don't really listen to much music of this kind. Still, the novelty got under my skin and I liked coming back to it. The band really did a great job on themselves. I prefer small, more personal clubs where people are flying through the air, but CRIPPLED FINGERS, in my opinion, have moved up to the big league, to the big stages. Long story short, I sat on that infernal train, stomping my foot to the beat, pounding my fist on the table until people looked at me strangely. I just can't help it. The songs have a lot of power, pressure, energy. And it's all mixed in the exact proportions I like it best. It would take some criticism too, don't you think? I'd like to, but I can't think of anything. When you need something that's gonna cut you to pieces, something sharp, wild, crazy. Music that burns and scorches you, I really recommend the new album "Through the Pain". You're going to get a real, honest skull bashing. A coarsely chopped thrash metal blast that will leave a bloody trail in your head! A massacre of wild thoughts!




Tracklist:
1. Torch
2. Soul Decay
3. One In a Million
4. Moshpit Killing Machine
5. Die Where You Stand (.feat Thiago of Worst)
6. Born In Failure
7. Stitches
8. Out Of Time
9. Bigger Than God

Music and lyrics written by Crippled Fingers
Recorded, mixed and mastered by Martin "Holly" Hollandr
Artwork by Judas Tattoo


Recenze/review - SPEEDKILLER - Inferno (2024)


SPEEDKILLER - Inferno
cassette 2024, Helldprod Records

for english please scroll down

V žilách mi již dlouhé roky koluje zkažená krev. Byl jsem prokletý někdy na konci osmdesátých let minulého století. Už dávno si nedovedu představit život bez prašivé, dnes již archivní hudby. Jsem rád, že stále vstávají z popela kapely jako jsou brazilští SPEEDKILLER. Poslouchat jejich debutové album je totiž jako otevřít starou prašivou rakev. Naleznete v ní pravý, ryzí thrash a black metal, který se hrával kdysi dávno na kazetách. Na těch také novinka vychází. Brazilci jsou zkrátka opravdoví a klasičtí v tom nejlepším slova smyslu.

A tak jsem si zase jednou udělal hezký víkend u přehrávače. Popíjel jsem pivo, neustále přidával hlasitost a užíval jsem si ozvěny ze starých časů. Pánové na to jdou ostře a divoce, jejich hudba nepostrádá potřebný a chtěný náboj a sílu. Démoni se usmívají. Není divu, hraje se zde i pro ně. V jejich středu sedí samotný Satan, který dal nové desce známku kvality. 


Máte rádi staré dobré VENOM, AURA NOIR, PROTECTOR, HELLHAMMER, SODOM, BULLDOZER? Potom byste mohli být spokojeni a nadšeni i z desky "Inferno". Je to tradiční smršť, která by se měla pořádat v dávno opuštěných katakombách. Pánové mají jasný cíl, rozdrtit vaše kosti na prach. Myslím si, že pro to udělali vše potřebné. Mají povedený, archivní zvuk, parádní stylový obal, po formální stránce si není rozhodně na co stěžovat. Už dlouhé roky trávím svůj čas převážně ve stínu a podobné kapely rád a s chutí nejen podporuji, ale hlavně poslouchám. Je v tom samozřejmě kus nostalgie, ale ta je mou součástí stejně, jako ocelové srdce, které stále tepe v mém hrudníku. Neznám nic lepšího, než si jen tak sednout, odhlučnit svět kolem mě a narvat si pod tlakem tohle album. Jako bych se vrátil po časové ose zpět, do doby, kdy jsem byl mladý a kazety se muchlaly v mém přehrávači každý den. Kapele se povedlo nahrát desku, která je pro mě, starého prašivého psa, zajímavá. Rád jsem se k ní vracel a poslouchal ji nejlépe v noci. Občas ke mě přišly přízraky, rozmlouvaly se mnou a postupně přidávaly hlasitost. Pokud jste na tom stejně jako já, tak neváhejte ani chvilku, dostanete poctivou porci ostrých riffů, zvrácených melodií i chorobného vokálu. Někdy se nové album dostalo i do mých snů. Tančil jsem v nich s těmi nejkrásnějšími zombie. A to vše samozřejmě v rytmu této nahrávky. Jestli jste srdcem i duší stará škola, tak na SPEEDKILLER rozhodně nezapomeňte. V žilách mi již dlouhé roky koluje zkažená krev. Byl jsem prokletý někdy na konci osmdesátých let minulého století. Už dávno si nedovedu představit život bez prašivé, dnes již archivní hudby. Těžká, pekelná black thrash metalová vichřice ve starých katakombách! 


Asphyx says:

I've had bad blood in my veins for years. I was cursed sometime in the late 1980s. I can't imagine a life without mangy, now-archival music anymore. I'm glad that bands like Brazil's SPEEDKILLER are still rising from the ashes. Listening to their debut album is like opening an old dusty coffin. Inside you will find true, pure thrash and black metal that used to be played on cassettes a long time ago. That's what the new album is released on. Brazilians are simply real and classic in the best sense of the word.

And so I once again had a nice weekend at the record player. I sipped beer, kept turning up the volume and enjoyed the echoes of the old days. The gentlemen are going at it sharp and fierce, their music doesn't lack the necessary and desired drive and power. The demons are smiling. No wonder, it's played for them too. In their midst sits Satan himself, who has given the new record a stamp of quality. 


Do you like the good old VENOM, AURA NOIR, PROTECTOR, HELLHAMMER, SODOM, BULLDOZER? Then you might be satisfied and excited about the album "Inferno". It's a traditional whirlwind that should be held in long abandoned catacombs. The gentlemen have a clear goal, to crush your bones to dust. I think they've done everything they need to do. They've got a hilarious, archival sound, a cool stylish cover, and formally there's definitely nothing to complain about. I've been spending my time mostly in the shadows for many years now, and I love to not only support bands like this, but listen to them with gusto. There's a bit of nostalgia in it, of course, but it's as much a part of me as the heart of steel that still beats in my chest. I don't know anything better than to just sit down, tune out the world around me and cram this album in under pressure. It's like I've gone back in time, back to when I was young and cassettes were making out in my player every day. The band has managed to make a record that is interesting to me, an old mangy dog. I liked to go back to it and listen to it best at night. Occasionally, ghosts would come up to me, talk to me, and gradually turn up the volume. If you're like me, don't hesitate a moment, you'll get a fair portion of sharp riffs, twisted melodies and sick vocals. Sometimes a new album gets into my dreams. I danced in them with the most beautiful zombies. All to the beat of this record, of course. If you're old school at heart and soul, then definitely don't forget SPEEDKILLER. I've had bad blood running through my veins for years. I was cursed sometime in the late 1980s. I have long since been unable to imagine a life without scabrous, now archival music. Heavy, hellish black thrash metal whirlwind in the old catacombs!




Speedkiller’s Inferno Tracklist:

Side A:
01. The Birth of the Immortal Evil [05:59]
02. Blair [02:53]
03. Serpent Doom [03:03]
04. Apocalypse [03:07]
05. Evil [02:19]

Side B:
06. Inferno [04:38]
07. Blood Worship [05:43]
08. Invoke the Lord [04:04]
09. Black Blitzkrieg [05:28]

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý padesátý první - Horečka všedních dní


Příběh čtyř stý padesátý první - Horečka všedních dní

Jdeme borovým lesem a připadá nám, že jehličí kolem začne každou chvíli hořet. Konečně mám volno a pravé prázdniny. Dal jsem si peníze stranou na školu a kolej a ještě trošku zbylo. Ne moc, ale stačí to na několik výletů a trošku té zábavy. Je léto, přátelé a moje holka je krásně opálená. Kecáme o tom, jak nesnáším přímé sluníčko a jak mě máma nutila neustále jako dítě ležet na dece. Namazaný krémem jsem se potil a šíleně nudil. Protože jak nosím brýle, tak nešlo ani číst. Obroučky mi klouzaly po nose. Oklepu se nad tou vzpomínkou a když dojdeme na Senečák, tak zalezeme do stínu. Kolem je to divoké, jen pár dvojic a několik starých lidí. Zůstali jsme zde ještě dva dny, ukecali jsme vrátnou, dali ji lahev vína a udělali si radost jen pro sebe. Jenže bylo hrozný vedro, tak jsme se museli vydat vykoupat. Mám s sebou několik piv, dám je do vody, ale moc tomu nevěřím. To bude teplý, achjo. Ale nějak nám to nevadí. Chce namazat a já neodmítnu. Dělám hlouposti, lechtám ji, až mě okřikne a plácne přes ruku. Nech si to na večer a pak stejně podlehne. Jdeme se svlažit, musíme, jsme celí zadýchaní.

Kdysi jsem jako puberťák mohl nechat oči na dívkách v plavkách. Nepodívat se krásnou ženu je hřích, říkával zasněně jeden chlápek na brigádě. Měl pravdu, mě se třeba hrozně líbí ta pestrost. Hubené i oplácané, každá je jiná. Záleží na chůzi a výrazu, pak někdy přijde svůdnost. Je to jako sen, který si všichni chlapi sníme. Stále dokola. Jen prosím, nezírat, to je hnusný. Bavíme se o tom a ona mi klade takový ty otázky, na které očekává nějakou odpověď. Která se ti líbí nejvíc z téhle čtveřice. Musíte odpovědět správně. Když chodíte s blondýnou, tak na zrzečky zapomeňte. Následovala by ihned otázka s hraným údivem na tváři. Tak tobě se líbí zrzavý, to jako opravdu? Ale na mě si nepřijdeš, říkám své milé a hrozně se u toho nesmějeme. Nemohl bych chodit s někým, s kým bych nemohl mluvit úplně o všem. Blbý ale je, že i já potřebuju kamarády, kluky, na takový to obyčejný plácání a pivko. Jenže jak se to pomalu páruje, tak je většina mých přátel pod pantoflem. Taky jste si toho všimli? Když už se utrhnou, tak nadávají, jaký jsou ženský hrozný. Nejsou, záleží, jaký si to uděláš, takový to máš.

U Kameňáku čepuje v hospodě hodně divnej výčepák. Má kožený kalhoty a hospoda je jak vystřižená někde z padesátých let. Sedneme si raději na terasu, zadřeme si třísky do zadků a koukáme se na lidi. Vedeme krásný řeči, jsme jak v Hrabalových románech. Zachvátí nás vedro a tak kombinujeme nanuky s pivem. Přisedne si nějaká paní a hned se dá do řeči. Tohle se nám stává pořád, asi působíme přívětivě. Pořád se s námi chce někdo bavit. Sám vypadám prý naštvaně, jak nevidím, tak krabatím ksicht, ale jakmile jsme pohromadě, tak nám občas lidi říkají věci, které ani nechceme vidět. Je jí čtyřicet, na nás už je stará (no chápete to?) a odvypráví nám ve zkratce celej život. Několik rozvodů, pořád narážela na divný chlapy. Zeptám se, proč opakuje stále stejnou chybu, hodných kluků je přeci dost, ale ty nikdo nechce. Ona se zasní a prostě to má ráda tvrdě, pochopím. Nojo, to se pak ale nedá nic dělat, a paní pořád pije a pak má na mě řeči, co jako my a sex a vůbec je až moc důvěrná. Zmizíme po anglicku a cestou se mě moje holka ptá, jestli kdybych byl sám, tak bych do ní šel. Řeknu že ne, ale to víte, člověk je někdy povahy slabé. Ne, vážně, nešel, já tyhle typy moc nemusím. Já mám rád sebevědomý ženský, co se tolik nepožívají. Ale tělo měla nádherný, to se musí nechat.

Zalezeme do postele, ale až po sprše, ve které strávíme poměrně docela dost času. Hele, tady na zádech máš ještě písek. Ale to už nejsou záda. Smějeme se do ticha a protože jsme na našem pokoji, tak si pustíme muziku. Nějaký doomovky, pak trošku thrashe pro mě, samozřejmě deathový klasiky, až usneme a spíme jako zabitý. Je sice pořád výheň, ale stejně spíme v objetí. Ráno se probudíme, protáhneme a jedeme na vlak. Musíme na sever. Už brzy svítí slunce, nad městem i polem i lesem je takový ten vařící opar. Pořád si utírám pot, už od malička s tím mám problémy. Jako děti jsme chodily do lesa a když jsme se vracely a křičely nějaké hlášky, tak nade mnou jediným se vznášel roj komárů. Nějak špatně odbourávám vedra. Když dorazíme do Jablonce, jsem úplně přehřátý. Odpoledne i večer s pivem v ruce a knihou se sám nabízí. I dokonáno jest. Venku cvrdlikají koníci a občas kolem prolétne netopýr. Já se ho bojím, řekne a tak musím ihned přidat příběh o upírech a africkém druhu, který opravdu vysává krev. Okno ale nezavřeme. Na to je chalupa až moc vyhřátá.

Na jabloneckou přehradu jdeme lesem a já volím potok. Je krásně ledový. Všechna zvířata jsou zalezlá, ani psi neštěkají. Ploužíme se a upíjíme ze staré plastové lahve, která má tvar čutory. Naschvál ji poleju tričko, protože víte co, mladá holka, co je mokrá a k tomu výská, je pro mě velká radost. Popoběhneme, ale jen kousek, protože je nedýchatelno. Přes kopec je to nejhorší, protože na nás pálí napřímo. Hele a proč nejdeš rovnou v plavkách jako já? Tomu bys nerozuměl, nejsi ženská. Dál se neptám, ale spoustu takových věcí mi musí vysvětlovat. S předchozíma holkama jsem se o tom nikdy nebavil a taky, nás bylo osm bratranců. Nakukuji tak opatrně do světa, který je úplně jiný, než ten můj. Spoustu věcí pochopím, některé si myslím, že vím, ale některé nepochopím nikdy. Jste fakt úplně jiný plemeno, řeknu blondýnce a ona mě švihne ručníkem. Pak mě poprosí, jestli bych ji nehlídal a nepomohl, aby se mohla převléknout. Pomůžu jí, samozřejmě, rád se na ní dívám. Lehneme si na deku, kousek od bufetu. Máme tu sraz s Vencou a Petrou. Ti přijdou až k večeru, když už jsme byli několikrát ve vodě. Na rozdíl od nás pracují, už dávno neví, co to jsou prázdniny. 

Venca se směje jako měsíček, je to super, když nás někdo tak rád vidí. Petra je ale nakaboněná a zahalená v dlouhé dece. Co se děje? Mám asi blbý hlášky. Mluvím o horečce všedních dní a o tom, jaké jí musí být vedro. Jenže pak mě moje milá okřikne. Časem, když přijdu na důvod, tak se omluvím. Víte co, mladý holky jsou křehký stvoření, už od malička. Její fotr, něco jako ten můj, jí neustále kritizoval tělo, posmíval se jí a vůbec byl hnusnej. O nějakých poruchách příjmu potravy a nenávisti k vlastnímu tělu se tenkrát nemluvilo. Lidi jsou někdy pěkně hnusný, přitom, Petra vypadala hezky. Normální postava, sem tam nějaká ta zajímavá nedokonalost. Nese si deku až úplně k vodě, pak se odhalí, ale pořád kouká kolem sebe a je nejistá. Když už je konečně pod vodou, tak se usměje. Dnes poprvé. Napadne mě jedna věc, hele, co nakoupit nějaký piva a zalézt bokem. Vím o jednom místě, chodili jsme tam ještě jako malý kluci. Skákali jsme pořád dokola do vody, až jsme měli varhánky na rukou. Petra se na mě usměje a poděkuje. Není za co, já na tyhle velký pláže taky moc nejsem. Tupý dav je vždycky jen obyčejné stádo.

Sbalíme deky a ostatní věci. Přesuneme se. Je tu o hodně příjemněji. Víc stínu. Naproti sedí na břehu dvojice mladých holek a jsou nahoře bez. S Vencou už máme něco upito, tak začneme přemlouvat ty naše, aby se taky předvedly. Ale stydí se. Pomalu se smráká, dámy odnaproti na sebe vezmou trika, naposledy nám zamávají a odejdou. Jsme tu sami. Hrajeme karty, klasika. Kdo vyhraje, může si něco přát. Víc alkoholu odbourává zábrany. Venca si přeje, aby se Petra svlékla, překonala svůj ostych a šla do vody. Sama. Ona se zvedne a je na ní vidět, jak jí to štve. Ale nechce trhat partu. Sundá si triko, sukni a zakryje se rukama. I plavky, řekne její kluk a je divný ticho. Jestli nechceš, nemusíš. Opakuju jí stále dokola, ale Venca je hodně opilej. Nech toho, vybodni se na to, nevidíš, jak jí to štve. Bráním jí, ale on si nedá říct. Naštvu se na něj a podám Petře ruku. Pojď. A svléknu se. Ukážu všem holej zadek a skočím do vody. Usměje se na mě a pak si pomalu sundá plavky. Je jak nějaká panna. No vidíš, nemáš se vůbec za co stydět. Připlave ke mě a schoulí se mi do náruče. Pláče. Nevím, co mám dělat, tak začnu tropit blbosti. Jak malý děti. Poskakuju, potápím se, házím jí do vzduchu, dokud se mezi slzami neobjeví úsměv. Každý se stydíme, protože je to úplně přirozené, ale těla máme krásný, ne? Křičíme do tmy a ozvěnou nám je nějaký pejskař, který do štěkotu nadává, ať držíme hubu. Posíláme ho do prdele, vylezeme na břeh a ukazujeme mu zadky. Tak vidíš, i k tomuhle je to dobrý. Oblečeni pak dýcháme a blondýnka mě drží za ruku.

Musíme zpátky na chalupu. Pořád je teplo. Taková ta tropická noc, na kterou nejsme v našem pásmu moc uzpůsobení. Vylezeme nad Jablonec a povídáme si. Sem tam slyšíme nějaký zvíře. Občas nám připadá, že se setkáváme i s lovci. Šelmy a šelmičky. Bojí se zvuků, tak ji obejmu a povídá mi o tom, kolik zná holek, kterým se někdo smál, který měly divný fotry, vypráví mi o nekonečný temnotě, až ji musím zarazit. Řekni mi něco hezkýho, už to nechci slyšet. Vím o tom a vždycky budu proti podobným kreténům bojovat, ale teď a tady, kousek od chalupy v lesích, to není na pořadu dne. Stejně je to zvláštní. Jako bychom žili poklidné normální životy. Jenom s tím, že sem tam na povrch vypluje nějaké zvěrstvo a hnus. Moc dobře vím, o čem Petra mluvila. Mě třeba otec taky pořád okřikoval, smál se mi, byl jsem pro něj "postiženej", že nosím brýle a že ze mě chlap nikdy nebude. Já si raději četl, než abych se někde rval s debilama. Jako malej smrad jsem si na ulicích zkusil svoje. Brýláč, intoušek, říkali mi. Kvůli tomu jsem začal v šestý třídě cvičit, chtěl jsem být jak indián, abych jim mohl dát do držky. Ne, že bych se chtěl prát, ale aby mi dali pokoj. Stalo se to ve chvíli, kdy jsem ve třídě sundal jednou ranou největšího šikanátora. Respekt, nic jinýho na některý neplatí. Musíš mluvit jejich řečí. Žádný, že nastavíš druhou tvář. To funguje jen na jedince, kteří o to stojí.

Chápete to? Petra, kdybyste ji viděli, byla moc hezká holka. Postava jak ze žurnálu. Přesto jí její debilní fotr vytvořil v hlavě blok. Chtěla se milovat jen potmě. Byl jsem první, kterému věřila. Hodně často jsme nad tím s Vencou diskutovali. A vlastně i s ní, když za ní každé léto zajedu, tak je tahle příhoda vždy vyprávěna. Moje žena i ona jsou stále kočky. Samozřejmě, už nikde neplaveme nazí, ale to naznamená, že se nemáme rádi. Jasně že ano, každý jsme přeci nějaký. Mě mrzí jen jediné, ten dnešní kult dokonalosti a prázdnoty. Mladý to teď fakt nemají lehký, myslete na to, až se budete se svými ratolestmi bavit. Ještě si chvilku sedneme před chalupu a pak mi moje milá řekne, že ten můj bílej zadek osvítil celou jabloneckou přehradu. Fakt? Zeptám se a znovu se svléknu. Chtěl bych i z kůže, ale nejde to. Je totiž další horečka všedních dní. Když ji nesu nahoru na půdu do postele, pleskají mi nohy o dlaždice. Je taky nahá. Položím jí do peřin a její vlasy se rozprostřou na polštář. Jsi moc krásná. Nemůžeme potom spát, protože těch vjemů a tepla bylo tenhle den až příliš. Dojdu pro vodu a cestou pozdravím netopýra. Ty asi u samiček moc neřešíš, jak vypadají, co? Pomyslím si a pak se mi o tom i zdá. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine