DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 9. listopadu 2024

Rozhovor - ABHORRATION - Mrtvolný, hnisavý death metal, který exhumuje i váš hrob!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Norska - ABHORRATION.

Odpovídal Magnus (zpěv, kytara), děkujeme!

Recenze/review - ABHORRATION - Demonolatry (2024):

Ave ABHORRATION! Zdravím do norského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos první dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší předchozí demonahrávkou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

- Zdravím vás! Děkujeme za milá slova. Řekl bych, že deska ukazuje přirozený vývoj od EP. Písně jsou promyšlenější, vokály lepší, produkce dotaženější, bicí intenzivnější a konečně máme sólové kytary! Na EP se mi opravdu líbí mix, ale myslím, že produkce na albu funguje pro ty písničky lépe. Dost čistá na to, aby byly slyšet detaily, ale zároveň dost syrová na to, aby neztratila říz. Taky si myslím, že se nám podařilo dosáhnout dobrého poměru pomalých a rychlých skladeb, stejně jako dobrého poměru standardních a nestandardních struktur písní.

„Demonolatry“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého prašivého death metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál ABHORRATION?

- Většina alba vznikala po jednotlivých částech, kdy jsem obvykle dal dohromady 2-3 riffy, které jsme si přehráli a diskutovali o tom, co by mělo následovat. Arild tentokrát napsal i celé sekce k některým písním, což fungovalo opravdu dobře. Většinou jsme dělali po jedné skladbě a písně vznikaly v podstatě v pořadí, v jakém se na albu objevují.


Kdo je podepsán pod zvukem? Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Máte zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný, působí analogově. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

- Nahrál a smíchal ji Arild, hlavní kytarista. Nahrávali jsme ji o mnoha víkendech u něj doma, asi hodinu cesty od Osla, po dobu asi čtyř měsíců. Souhlasím ale, že nejlépe to zní při hlasitosti 10 000 armagedonů!!!

Nahrávali jsme vždy po jednom nástroji, ale při záběru bicích hrála celá kapela dohromady, pak jsme přidali kytary, basu, vokály a sóla. Žádné triggery, žádné snap-to-grid. Na basu jsme použili obrovský zesilovač Orange velikosti lednice a na každou kytaru dva zesilovače, jeden ENGL powerball a jeden Sounds City se zkreslovacími pedály.

Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes hudební CD (kazeta, vinyl). Vy jste jej vydali u Invictus Productions a je opatřeno mrtvolným obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

- Kristian Valbo z Obliteration a Avmakt vytvořili grafiku, logo a démona na inlayi, zatímco Rick Warkill vytvořil zlé stvoření na textové straně inlaye. Kristian je pravděpodobně nejlepší umělec, kterého znám, takže pro nás bylo jasnou volbou oslovit právě jeho. Text se točí kolem uctívání démonů a modlářství a obálka je podle mě do jisté míry inspirovaná textem, což bude zřejmé, když si ho přečtete. Tak to alespoň vidím já, i když nemůžu vědět, čím se Kristian inspiroval. On má navíc schopnost opravdu graficky vystihnout náš styl hudby, takže to může být i náhoda, že se to k textu tak hodí!


Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Norska si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. My v Čechách máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. U vás to bude asi podobné, ne? Norsko je pro všechny vždy hlavně o black metalu. Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

- V současné době je tu docela dost dobrých deathmetalových kapel. Máte tu Dødskvad, Desolation Realm, Sovereign, Impugner, Filthdigger, Nedgravd, Obliteration (samozřejmě), Reptilian a asi jsem na nějaké zapomněl. Zdá se, že death metal je v dnešní době v undergroundu preferovaným stylem a koncerty bývají vyprodané, takže zarytí fanoušci jsou na místě! Přál bych si ale, aby bylo víc dobrých thrashmetalových kapel. Před 10-15 lety se zdálo, že jich je spousta, v čele s Nekromantheon, Antichrist a Deathhammer, ale teď mám pocit, že většina toho, co slyším, zní genericky. S výjimkou německých Sphinx!

Hrajete death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit ABHORRATION, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

- Když jsem se vrátil do Norska, bylo mi jasné, že chci pokračovat ve hře s Øyvindem. Předtím jsme spolu hráli v Condor a poté, co jsem od svých patnácti let dělal thrash metal, jsem chtěl dělat něco jiného. V roce před přestěhováním jsem hodně poslouchal Morbid Angel, Sadistic Intent, dema Immolation a podobný thrashový death metal, takže to byla přirozená cesta. Tenhle styl považuju za nejlepší a Sadistic Intent a Morbid Angel za dvě nejlepší deathmetalové kapely, které kdy existovaly, samozřejmě kromě Sarcofago! Také se mi líbila myšlenka hrát jiný styl než většina nových deathmetalových kapel. Víc thrashe, víc punku, víc nadšení!

Rádi bychom hráli na více festivalech a určitě bychom jeli na turné s většími kapelami, pokud by byly dobré!


Když jsem před sedmi lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

- Sami jsme nikdy nedělali žádnou velkou propagaci kromě sdílení koncertů a novinek na facebooku. Většinu z toho má na starosti label, protože nikdo z nás na sociálních sítích moc není. Nicméně k albu jsme vyrobili plakáty a letáky, které jsme nechávali v metalových barech, obchodech s hudbou a na koncertních místech, i když nevím, jestli to mělo nějaký reálný efekt, nebo ne.

Samozřejmě si kupuju desky, které se mi líbí, ale čistě kvůli podpoře kapely si nic nepořizuju, musí to být dobré! Na koncerty chodím, ale bohužel méně často než dřív. Naposledy jsem byl na koncertu Incantation a Left to Die, kteří byli skvělí! Nejsem příznivcem velkých sálů, takže kapely, které vidím, se často omezují na menší, undergroundovější kapely. Nicméně loni jsem viděl Cavaleru a ti byli ZABIJÁCI! Párty se ale stává vzácností, hehe.

Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako ABHORRATION ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google a hipster metalistech, streamování muziky apod.?

- Souhlasím. Je snazší než kdy jindy zpřístupnit svou hudbu, ale myslím, že pozornost lidí (včetně mé) se zkracuje, takže je možná těžší vyniknout. Měli jsme štěstí, že Invictus byl ochotný vydat naše věci a rozšířit tak povědomí o nás mezi skalní fanoušky, ale jako úplně nová kapela je těžké vyčnívat z davu. Stáhl jsem si spoustu hudby, ale taky jsem si koupil všechno, co se mi opravdu líbí, pokud je to dostupné fyzicky.

Streamování je dobré pro přístup ke spoustě hudby, ale rozhodně to ovlivnilo mou pozornost při zkoumání nových věcí. Je příliš snadné přejít k další věci, pokud na vás neudělá skvělý první dojem. Když jsem dříve hudbu stahoval, měl jsem pocit, že si ji musím pořádně prověřit, protože jsem vynaložil úsilí, abych se k ní dostal. Díky streamování je také mnohem snazší (možná až příliš snadné?) objevit velmi neznámé věci, což, jak jsem si všiml, ovlivňuje to, jak mladá generace vnímá klasické kapely. Nejsem si jistý, jestli na tom záleží, ale určitě mi přijde divné, když někdo, kdo miluje Blasphemy a VON, vlastně nezná první tři alba Slayer!


S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

- To je těžká otázka. Nemám žádný zvláštní názor na death metal jako takový, ale na starý metal obecně. Dobrý metal je určitě životní styl. Ovlivňuje to, kdo jsou vaši přátelé, čím se bavíte, o čem mluvíte, o čem přemýšlíte. Metal je mým životním stylem asi od 14-15 let a kromě rodiny a přátel je to jediná věc, na které mi opravdu záleží. Bez něj netuším, co bych v životě dělal. Skutečný metal je všepohlcující.

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají ABHORRATION v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě? Mimochodem, nedávno jste hráli i u nás v Praze. Jak se vám v Čechách líbilo?

- Po zbytek roku 2024 pracujeme na novém materiálu a v novém roce odehrajeme několik koncertů v Norsku i v zahraničí. Jediné aktuálně ohlášené vystoupení je na festivalu Host of All Fevers v Innsbrucku, ale chystají se další!

Tones of Decay bylo opravdu dobré! Marek je obstojný chlapík a my jsme se skvěle bavili. Bohužel jsem byl celý víkend nemocný, ve dnech předcházejících vystoupení jsem měl vysoké horečky, takže mi zhruba v polovině odešel hlas. Zvládl jsem to, ale bylo to vyčerpávající!

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Demonolatry“ zase narvat do hlavy!

- Děkujeme! Poslouchejte starý metal!!

pátek 8. listopadu 2024

Recenze/review - RAVENOIR - Nocturne (2024)


RAVENOIR - Nocturne
CD 2024, Gothoom Productions

for english please scroll down

Stínohra, fantasmagorie. Sedím na nemocniční chodbě a promítám si na zeď vzpomínky předešlých dní. Na kamarády, kteří již dnes nejsou mezi námi. Je to zvláštní pocit, procházet se nekonečnými chodbami s umělým světlem nad hlavou, poslouchat u toho nové album RAVENOIR zrovna na svátek všech mrtvých. Hudba Aleshe,  hlavního autora hudby i textů, je natolik podmanivá, že i výkřiky z nedalekého pavilonu duševně chorých, dostávají zcela jiný rozměr. Spadl mi kámen ze srdce, když jsem z nemocnice odcházel, ale stejně mi zůstaly šrámy na duši.

Novinka "Nocturne" je volným pokračováním předchozích nahrávek. Ubylo surovosti a zemitosti, přibylo snových pasáží. Nemohl jsem několik dní v kuse spát, bál jsem se každého stínu a když jsem potom znovu vstal a šel šerými ulicemi velmi brzo ráno, vynikla tahle deska ještě více. Kapela vždy měla a stále má svůj jasný, originální a rozeznatelný rukopis. Je mementem, mlhavou vzpomínkou, odkazem bolesti. Autorovi se povedlo do nového alba promítnou velké množství emocí zabarvených do černě šedé palety barev. 


Asi vám je všem jasné, že jsem fanouškem kapely již od jejich počátků. Důkazem budiž recenze i na předchozí počiny (články jsou odkazovány dole po dnešním textem). Líbí se mi směr, kterým se RAVENOIR vydali. Stále mají perfektní zvuk, mystický obal a i na novince se pohybují na hraně mezi naším a oním světem. Až půjdete zase jednou na hřbitov, položit květiny na hrob těch, které jste měli tolik rádi, tak si na "Nocturne" určitě vzpomenete. Nové album se pro mě stalo takovým smutně krásným rozjímáním, zastavením v dnešním podivně chaotickém světě. Rád jsem si v jeho přítomnosti četl staré oblíbené knihy nebo se jen tak procházel ulicemi. Vzdušné a nostalgicky zabarvené melodie se zde potkávají s doomovými náladami. Jednou vás do hry uvede tepající klavír, jindy zase šum větru, budou vám tikat hodiny v rytmu srdce. Novou desku vnímám jako opus, jako smutnou symfonii za umírající den, jako šerosvit, jako hodinu mezi člověkem a vlkem. Viděl jsem jednou sedět na náhrobku krkavce, díval se na mě, úplně stejně jako havran ve slavné básni od Alana Edgara Poea. Nemuseli jsme si nic říkat, oba jsme věděli, že tahle deska je zdánlivě klidně plynoucí na povrchu, přesto žhavá i chladná uvnitř. Netuším, co se jednou stane, až zemřeme. Možná přejdeme na druhou stranu, možná jenom shnijeme v zemi, možná po nás zůstane podobný otisk jako po této desce. "Nocturne" je přesně tím druhem hudby, která vás postupně rozdrásá zevnitř. Je stínohrou, fantasmagorií, je mementem, je padajícím listím i vzpomínkou na mlhavá rána. Mrazí mě hluboko v kostech! Melodická, atmosférická death doom black metalová symfonie! Stínohra, fantasmagorie, chlad, tma i mlhavý smutek!


Asphyx says:

Shadowplay, phantasmagoria. I'm sitting in a hospital corridor, projecting memories of the previous days onto the wall. Of friends who are no longer with us. It's a strange feeling, walking down endless corridors with artificial light overhead, listening to the new RAVENOIR album on All Souls' Day. The music of Alesh, the main author of the music and lyrics, is so captivating that even the screams from the nearby mental patients' pavilion take on a completely different dimension. A stone fell from my heart when I left the hospital, but still the scars on my soul remained.

The new release "Nocturne" is a loose continuation of the previous recordings. There is less rawness and earthiness, more dreamy passages. I couldn't sleep for days at a time, I was afraid of every shadow, and then when I got up again and walked through the grey streets very early in the morning, this record stood out even more. The band has always had and still has its clear, original and recognizable signature. It is a memento, a vague memory, a legacy of pain. The author has managed to project a great deal of emotion into the new album, coloured in a black and grey palette of colours. 


It is probably clear to all of you that I have been a fan of the band since their early days. I like the direction RAVENOIR has taken. They still have a perfect sound, mystical cover art and even on the new album they walk the line between our world and the other world. When you go to the cemetery again, to lay flowers on the grave of those you loved so much, you will definitely remember "Nocturne". The new album has become for me such a sadly beautiful contemplation, a pause in today's strangely chaotic world. I loved reading old favourite books or just walking the streets in its presence. Airy and nostalgia tinged melodies meet doom moods here. Sometimes a throbbing piano will bring you in, other times the sound of the wind will have your clock ticking in time with your heartbeat. I see the new album as an opus, a sad symphony for the dying day, a twilight hour between man and wolf. I once saw a raven sitting on a tombstone, looking at me, just like the raven in Alan Edgar Poe's famous poem. We didn't have to say anything to each other, we both knew that this record was seemingly calmly flowing on the surface, yet hot and cold on the inside. I have no idea what will happen when we die. Maybe we'll cross over to the other side, maybe we'll just rot in the ground, maybe we'll be left with an imprint similar to this record. "Nocturne" is exactly the kind of music that gradually tears you apart from the inside. It's a shadow play, a phantasmagoria, a memento, a falling leaf and a memory of misty mornings. It chills me to the bone! Melodic, atmospheric death doom black metal symphony! Shadow, phantasmagoria, coldness, darkness and misty sadness!


about RAVENOIR on DEADLY STORM ZINE:





tracklist:
1. Beyond the Horizon of Emptiness (Introduction)
2. Reincarnation
3. Aura of Death
4. Flames are Rising Higher
5. Tearful Heavens
6. Veil of Moonlight (Interlude)
7. Convergence of Shadows
8. Far Beyond Eternity
9. Caress of Sorrow
10. My Dying Sun (Farewell)

band:
Alesh A.D. – všechny kytary, zpěvy, klávesy a orchestrace, bicí (4)
Igor Hubík – baskytara
Jiří Háb – sólová kytara
Jakub Vašica – bicí

Recenze/review - GIGAN - Anomalous Abstractigate Infinitessimus (2024)


GIGAN - Anomalous Abstractigate Infinitessimus
CD 2024, Willowtip Records

for english please scroll down

Určitě všichni znáte takové ty podivné horečnaté stavy, když se uvnitř vašeho těla probouzí nějaká zákeřná choroba. Mysl je najednou zahalena do mlhy a nejste schopni uvažovat v běžně dostupných pravidlech. Vidíte najednou věci, které jsou ostatním ukryty. Na povrch vylezou vaše nejniternější pocity, mnohdy temné a pro jistotu ukryté hluboko v podvědomí. Jsou kapely, které je umějí vytáhnout ven, na světlo a donutit vás nad nimi přemýšlet. Páté dlouhohrající album amerických GIGAN rozhodně nelze považovat za obyčejné, nudné, ani stereotypní.

Pánové se opět vydávají na svoji trans galaktickou misi, na dlouhý výlet, ze kterého vám přinášejí obrovskou porci neotřelých melodií. Zpočátku na mě působila (ostatně jako vždycky) nová nahrávka neuchopitelně, rozervaně. Usadila se až po nějakém čase a troufám si tvrdit, že když se k novince vrátím třeba za několik měsíců, budu stále objevovat nové motivy a pasáže.


Dokážu pochopit, když vám bude nová deska připadat nepříjemná a nebude se vám líbit. Kapela se rozhodně nikomu nepodbízí. Přichází s kůži na trh a v rámci technického a progresivního death metalu nadále kombinuje tento styl i s dalšími vlivy. Zazní tak klidně jazz, rock ze starých časů, ale i spousta dalších prvků. Vše je potom umícháno v jeden zajímavý a rozervaný celek, který se vám dostane postupně do hlavy. A nebo také ne. Záleží, jaký máte celkový přístup k hudbě. Líbit se bude určitě všem hledačům a objevovatelům, všem, kteří se rádi nechávají stále překvapit něčím novým. Některé skladby jsou opravdu dlouhé, motivy se opakují a nejdřív na mě působily lehce rozpačitě. Nenechte se ale mýlit, stále se něco děje. Navíc je album dobře zvukově ošetřené a všechny nástroje jsou dobře čitelné. Někomu možná bude chybět víc zla a špíny, ale zeptám se vás jinak - vy víte, jak se hraje ve vesmíru? GIGAN to rozhodně ví a přinášejí nám porci pravé, pestré a divoké muziky s mnoha vrstvami a odstíny. Pro fanoušky GORGUTS, ARTIFICIAL BRAIN, ULCERATE, WORMED, DISKORD, PORTAL AD NAUSEAM je nová deska doslova povinností. Zapomenout nesmím ani na obal, pod kterým je podepsán Max Winter. Myslím si, že motiv krásně vystihuje to, co se na albu odehrává. Jakoby přede mnou ožívaly vize klasických sci-fi autorů. Apokalypsa určitě brzy nastane, pokud nezačneme konečně jednat. Určitě všichni znáte takové ty podivné horečnaté stavy, když se uvnitř vašeho těla probouzí nějaká zákeřná choroba. Mysl je najednou zahalena do mlhy a nejste schopni uvažovat v běžně dostupných pravidlech. Vidíte najednou věci, které jsou ostatním ukryty. Transgalaktická progresivní technicko-death metalová mise! Temné ozvěny z dalekého vesmíru!

Asphyx says:

I'm sure you're all familiar with those strange feverish states when some insidious disease awakens inside your body. The mind is suddenly shrouded in a fog and you are unable to think in the usual terms. You suddenly see things that are hidden to others. Your innermost feelings, often dark and hidden deep in the subconscious for safety, come to the surface. There are bands that can bring them out into the light and make you think about them. The fifth full-length album from American GIGAN certainly cannot be considered ordinary, boring, or stereotypical.

Once again the gentlemen embark on their trans-galactic mission, a long trip from which they bring you a huge portion of fresh melodies. At first (as always), the new record had an ungraspable, disjointed effect on me. It settled down after some time and I dare to say that when I come back to the new release, maybe in a few months, I will still discover new motifs and passages.


I can understand if you find a new record uncomfortable and don't like it. The band is definitely not pandering to anyone. They come with skin in the game and continue to combine that style with other influences within technical and progressive death metal. You can hear jazz, rock from the old days, but also a lot of other elements. Everything is then mixed into one interesting and disjointed whole that gets into your head gradually. Or not. It depends on your overall approach to music. All seekers and explorers, all those who like to be constantly surprised by something new, will like it. Some of the tracks are really long, the motifs are repetitive and at first they made me feel a bit self-conscious. But make no mistake, there is always something going on. In addition, the album is well sound treated and all instruments are clearly audible. Some may miss more evil and dirt, but let me ask you another way - do you know how to play in space? GIGAN certainly do, and they bring us a serving of real, colourful and wild music with many layers and shades. For fans of GORGUTS, ARTIFICIAL BRAIN, ULCERATE, WORMED, DISKORD, PORTAL AD NAUSEAM, the new album is literally a must. Not to forget the cover artwork, signed by Max Winter. I think the motif beautifully describes what is happening on the album. It's as if the visions of classic sci-fi authors came to life in front of me. The apocalypse will surely come soon if we don't take action. I'm sure you all know those strange feverish states when some insidious disease awakens inside your body. The mind is suddenly clouded in a fog and you are unable to think in the normal rules. You suddenly see things that are hidden to others. A transgalactic progressive techno-death metal mission! Dark echoes from a distant universe!


tracklist:
01. Trans-Dimensional Crossing Of The Alta-Tenuis 
02. Ultra-Violet Shimmer And Permeating Infra-Sound 
03. Square Wave Subversion 
04. Emerging Sects Of Dagonic Acolytes 
05. Katabatic Windswept Landscapes 
06. Erratic Pulsitivity And Horror 
07. The Strange Harvest Of The Baganoids 
08. Ominous Silhouettes Cast Across Gulfs Of Time

Line-up:
Eric Hersemann - All electric, acoustic and bass guitars, theremin, otomatone, synths, lyrics, concepts and madness.
Nathan Cotton - Drums, percussion and Sunny weather.
Jerry Kavouriaris - Vocals and violence.



KNIŽNÍ TIPY - Hypotéza zla - Donato Carrisi (2020)


Hypotéza zla - Donato Carrisi
2020, Vendeta

Patřím asi k jedněm z mála, kterému nevadí sychravé podzimní počasí. V ulicích je dlouhodobě smog, v Plzni smrdí i voní slad, který se proplétá mezi již z části opadanými stromy. Chodívám rychleji a brzy ráno mi hlava šrotuje víc, než kdy jindy. Včera mi přišla do emailu nabídka na třetí (prostřední díl) Našeptávače. Musel jsem jej mít. Sice jej budu číst jako poslední, ale co už nadělám. Black Friday musím jako správný čtenář u Dobrovského využít. Už tak utrácím za knihy nekřesťanské peníze a tak se mi různé klubové slevy hodí. Ráno jsem vstal už v půl čtvrté, Zásilkovna je totiž v ulici bokem a musel jsem si před první ranní tramvají trošku zajít. Zrovna, když jsem přicházel k tiché budce, tak řidič odjížděl. Ihned mi přišla SMS a já si knihu vyzvedl. Teď si ji nesu v batohu a těším se, až v práci vyndám svůj nůž, rozříznu kartonovou krabici a přivoním si k čerstvým stránkám. Zkoušel jsem kdysi čtečku knih, ale tak nějak jsem podvědomě vycítil, že to není ono. Jsem zkrátka klasik a nenechám si svůj obřad překazit.

A tak zatímco všichni svorně při obědě nadávají na své manželky, na politiku a vlastně na všechno, zalezu si do kouta a přečtu si pár prvních stránek. Je to sice jen taková ochutnávka, ale alespoň na chvilku jsem ve svém světě. Odpoledne jdu plavat a pod vodou si představuji, kam se bude děj ubírat. Četl jsem perex a jsem zvědavý. Kdybyste věděli, jak jsem zvědavý. Doma je jako vždy živo a trvá to na můj vkus až příliš dlouho, než se všichni dohodnou, vyřeší běžnou agendu. Konečně klid. Někdo jde ven, jiný si zaleze do svého pokoje. Já si sednu do své polohy, s míčem pod nohama, s reproduktory za zády a začnu. Ihned jsem chycený, navážu na první díl a vyšetřuji spolu s Milou Vasquezovou. A postupně zjišťuji, že v našem světě je víc ďáblů, než v samotném pekle. Příběh je opravdu hodně temný. Je o zlu, o našeptávání, o démonech, které některé z nás posednou. Napsáno samozřejmě napínavě a poutavě. Na autora je spolehnutí, to vám klidně podepíšu.

Čtu si a nevnímám svět okolo. Zapomenu se najíst, z čtenářské letargie mě vytrhne až zpráva o tom, že je vše v pořádku a že můžu přijet. Je po desáté večer a mžourám přes volant na noční ulici. Z nemocnice právě vyjíždí další sanitka. Parkuji a jdu manželce naproti. Nasedneme do auta a já celý dychtivý vyprávím, jak mě knížka baví. Vyměníme si své dojmy, protože moje drahá dostává vždy knihy ihned potom, co je dočtu. Nemáme kde zaparkovat, tak jdeme mezi domy. Spím zase jen pár hodin a cestou do práce přemýšlím, kde se vlastně bere v lidech tolik zla? Jsme takoví ze své podstaty? Neseme si celý život stigmata z dětství? Kolik z nás je opravdu narušených? Statisticky vzato, určitě někoho takového znám, pracuji s ním, potkávám jej nebo ji na ulici. Možná se za milou a usměvavou tváří ukrývá predátor a nebo oběť. Hodně mi to vrtá hlavou a celý den se nemůžu soustředit na práci. Našeptávač se mi opravdu dostal do hlavy. Již potřetí. 

Hledat pohřešované musí být hrozné. A teď si představte, že se vám po dlouhých letech začnou vracet. Jen jsou jiní, jinak se dívají, odlišně konají. Mají v sobě tmu a zlo. Když jsem tuhle knihu četl, hodně často mi běhal mráz po zádech. Viděl jsem před sebou reálné tváře lidí, kterým se to doopravdy stalo. Moje představivost pracovala na plné obrátky. Navíc na mě začalo každý den vyskakovat zpravodajství z našeho regionu. V dnešní době musí zprávy šokovat a tak jsou záměrně vybírány jen ty zlé a děsivé. Raději jsem nic ani nečetl. Měl bych potom pocit, že existuje jenom zlo. Není to samozřejmě pravda. Někdy mezi smogem vysvitne slunce a mladé holky chodí rozesmátě ulicí. Kluk, co mu přeskakuje hlas, pomůže stařence do tramvaje. Je dobré si všímat i těchto věcí. Čtu hodně thrillery, horory a poslouchám drsnou a temnou muziku, ale v reálu jsem pozitivně naladěný chlap.

Ale podzim mám fakt rád. Neznám nic lepšího, než když je víkend a ráno vyrazíme na procházku. Pokecáme o všem, co máme na jazyku a když se vrátíme, je oběd a potom klid. Každý máme svůj kout, ve kterém si čteme. Bylo mi velkou ctí, přečíst Hypotézu zla a je pro mě milou povinností vám tuhle knihu doporučit. Navíc, nějakých devadesát korun je krásná cena. Věřte tomu, že když vás někdy bude vábit temnota, tak určitě odoláte. Myslím si totiž, že my, co čteme knížky, máme přeci jen větší nadhled a snad i rozum. Umíme krotit svoji fantazii. Přeji vám jen vše dobré a opatrujte se. Děkuji za pozornost. Venku zase padá tma. Jdu si číst. 


KNIŽNÍ TIPY - Našeptávačova hra - Donato Carrisi (2022):
https://www.deadlystormzine.com/2024/09/knizni-tipy-naseptavacova-hra-donato.html

KNIŽNÍ TIPY - Našeptávač - Donato Carrisi (2019):

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Pokaždé, když Mila Vasquezová vstoupí do oddělení pohřešovaných osob, zírají na ni stovky očí. Patří lidem, kteří se jednoho dne ztratili z povrchu zemského. Beze stopy. Nikdo neví, jestli se rozhodli pro dobrovolný odchod, nebo se stali obětí únosu či jiného zločinu. Bývá ovšem pravidlem, že na ně postupem času téměř všichni zapomenou. Téměř. Mile, na níž spočívá úkol zjistit, co se stalo – nebo se o to alespoň ze všech sil pokusit – jejich osudy nedají spát. Proto nikdy nečeká, až se někde náhodou objeví, ale chodí jim naproti. Často doslova. Přestože už je ale Mila zkušená „hledačka“ pohřešovaných osob, není připravena na prapodivnou skutečnost, jíž se má stát svědkem. Nezvěstní, kteří zmizeli před mnoha lety, se začnou zničehonic sami od sebe vracet. Na první pohled se zdá, že jsou stejní jako dříve, ale temnota, která je opět vyvrhla na světlo světa, je nadobro změnila. A určitě ne k lepšímu. Kde celou tu dobu byli? Co dělali? A za jakým účelem se teď vrátili? Jestli na tyhle otázky dokáže někdo nalézt odpověď, musí to být právě Mila, která zná vábení temnoty jako své boty.



---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 7. listopadu 2024

Recenze/review - EARTHBURNER - Permanent Dawn (2024)


EARTHBURNER - Permanent Dawn
CD 2024, M-Theory Audio

for english please scroll down

Jsou dny, kdy ráno vstaneš a bolí tě hlava jako střep. Ze zrcadla se na tebe dívá divný chlápek, jehož pohled je temný a plný nenávisti. Usedneš k počítači a začneš hledat další zlo. Dav v ulicích, rabování, pálení aut. Dnes musíš šokovat, jinak si tě nikdo nevšimne. Ukázat krev, jinak se na tebe ihned zapomene. Svět je sice spojený v jednu všemocnou síť, ale na povrch vylézá veškerá špína a vztek. Jak z toho ven? Jeden recept bych pro vás měl.

Existuje kapela EARTHBURNER. Zasvěcení dávno vědí, že se jedná o skupinu, kterou  založil Jeremy Wagner z Broken Hope. Ten se obklopil neméně zkušenými a zručnými muzikanty (Broken Hope, Sanguisugabogg). Výsledkem jejich spolupráce je jedno EP z roku 2016 a právě letošní album "Permanent Dawn", které je ostrou a nekompromisní směsí starého death metalu a grindcore. Je na čase přidat hlasitost a zbourat další zeď. 


O mix se postal Scott Creekmore (Broken Hope, Putrid Pile, Waco Jesus, etc.), o mastering Mike Fuller (Obituary, Death, Broken Hope, Judas Priest, etc.), obal vytvořil Fabrice Lavollay. Dobrá společnost, co říkáte? Jsou to ale také lidé, bez kterých by nové album neznělo tak surově, divoce a masivně. Je to krásně morbidní kousek pro všechny sběratele hudebních nechutností, ale hlavně hudba, která řeže tou správnou stranou nože, mršina pohozená kousek do cesty. Jedná se o death grindové tsunami, po kterém nezůstává kámen na kameni. Vše je ohlodané až na kost, náležitě syrové a drsné. Pokud máte rádi kapely jako NAPALM DEATH, REPULSION, TERRORIZER, CARCASS, BRUTAL TRUTH, NASUM, PIG DESTROYER, BUJERIA, MISERY INDEX a další drtiče, potom jste zde správně. Nové skladby se valí kupředu jako lavina, jako špinavá stoka, ve které plavou všechny špatné lidské vlastnosti. EARTHBURNER na to jdou opravdově, reálně a od srdce. Mosh-pit je zaručen a o polámané kosti zajisté také nebude nouze. Líbí se mi, jakým způsobem jsou skladby napsány, nebál bych se napsat, že si mě ihned podmanily a dostaly se mi do hlavy. Rád jsem se k nim vracel každý večer, když jsem byl unavený a potřeboval jsem si vyčistit hlavu od zbytečností, které nám dnešní svět přináší. Pokaždé jsem si sedl k reproduktorům, dal volume doprava a potom se už jenom nechal unášet na surových melodiích. Jsou dny, kdy ráno vstaneš a bolí tě hlava jako střep. Ze zrcadla se na tebe dívá divný chlápek, jehož pohled je temný a plný nenávisti. Usedneš k počítači a začneš hledat další zlo. Už nemusíš, vybodni se na nenávist, raději si pusť album "Permanent Dawn" pořádně nahlas. Je v něm totiž obsaženo vše, co mám na téhle muzice rád. Tlak i energie, temnota i chlad. Surový, nekompromisní death metal ušpiněný grindcore, který vám poláme všechny kosti v těle! Budete pokousáni do krve!

Asphyx says:

There are days when you get up in the morning and your head hurts like shrapnel. There's a strange guy looking back at you from the mirror, his gaze dark and full of hate. You sit down at your computer and start looking for the next evil. Crowds in the streets, looting, burning cars. You have to shock tonight, or no one will notice you. Show blood or you'll be forgotten. The world is connected in one all-powerful network, but all the dirt and rage comes out. How do we get out of this? I have a recipe for you.

There's a band called EARTHBURNER. Insiders have long known that this is the band founded by Jeremy Wagner of Broken Hope. He surrounded himself with equally experienced and skilled musicians (Broken Hope, Sanguisugabogg). The result of their collaboration is one EP from 2016 and just this year's album "Permanent Dawn", which is a sharp and uncompromising blend of old death metal and grindcore. It's time to turn up the volume and knock down another wall. 


Mixing was done by Scott Creekmore (Broken Hope, Putrid Pile, Waco Jesus, etc.), mastering by Mike Fuller (Obituary, Death, Broken Hope, Judas Priest, etc.), cover art by Fabrice Lavollay. Good company, what do you think? But these are also the people without whom the new album wouldn't sound so raw, wild and massive. It's a beautifully morbid piece for all collectors of musical nastiness, but mostly music that cuts with the right side of the knife, a carcass thrown a bit in the way. This is a death grind tsunami that leaves no stone unturned. Everything is gnawed to the bone, properly raw and harsh. If you like bands like NAPALM DEATH, REPULSION, TERRORIZER, CARCASS, BRUTAL TRUTH, NASUM, PIG DESTROYER, BUJERIA, MISERY INDEX and other shredders, then you've come to the right place. New songs are rolling forward like an avalanche, like a dirty sewer in which all the bad human qualities are swimming. EARTHBURNER go at it real, real and from the heart. Mosh-pit is guaranteed and there will be no shortage of broken bones. I like the way the songs are written, I wouldn't be afraid to write that they won me over immediately and got into my head. I loved coming back to them every night when I was tired and needed to clear my head of the uselessness that today's world brings us. Each time I would sit down at the speakers, put the volume to the right and then just let myself drift off to the raw tunes. There are days when you get up in the morning and your head hurts like a shard. There's a strange guy looking at you from the mirror, his gaze dark and full of hate. You sit down at your computer and start looking for the next evil. You don't have to, ditch the hate, turn up the volume on "Permanent Dawn". It's got everything I love about this music. Pressure and energy, darkness and coldness. Raw, uncompromising death metal dirty grindcore that will break every bone in your body! You will be bitten to the blood!



tracklist:
1. Necrodisiac
2. Like Dogs
3. Broken Head 02:08
4. Facelift
5. Permanent Dawn 02:14
6. Uncreation
7. Perception for Profit
8. Cadaveric Coprophagia
9. Hunger Pains
10. Slaves to the Screen 02:39
11. Positive Outlook

Earthburner line-up:
Devin Swank - primary phlegm & guttural vocals
Jeremy Wagner - riff-wielder & guitars
Mike Miczek - caffeinated snare-killer & drums
Tyler Affinito - low-end psychopath, bassist, & NOT Billy Corgan
*Mitch Harris - back-up frenzied vocals & honorary Earthburner member


Earthburner online:
https://earthburner.com/
https://www.facebook.com/EarthburnerGrind
https://www.instagram.com/earthburnergrind
https://twitter.com/EARTHBURNER666
http://lnk.to/earthburner

Recenze/review - CHAOS INVOCATION - Wherever We Roam... (2024)


CHAOS INVOCATION - Wherever We Roam...
CD 2024, AOP Records

for english please scroll down

Možná jsem to tušil už dlouhé roky. Potkávali jsme se každý den a pokaždé měl na tváři úsměv. Byl pozorný a milý, lidé ho měli rádi. Přesto jsem z něj měl vždy podivný pocit. Moje předtucha se potvrdila. Jednou mě pozval domů. Měl zdi pomalované krvavými symboly. Žil sám, se svými hady. Sestoupili jsme dolů do sklepa, kde měl oltář plný lidských kostí. Konečně mi ukázal svoji pravou tvář. Byl to samotný ďábel. 

Němečtí démoni CHAOS INVOCATION pro mě byli vždy přesnou definicí satanistického black metalu. S jejich novinkou jsem se poprvé setkal před několika týdny. Venku zrovna pršelo a chlad se mi ihned dostal do kostí. Ihned jsem věděl, že tahle deska mě navěky prokleje, amen! Pokud se vám líbí umně složená a návyková kombinace chladu a nahrubo nasekané tmy, potom jste zde správně. 


Ostré, divoké a pod povrchem žhnoucí melodie se zde potkávají se surovostí opuštěných katakomb. Kapela má již dlouhé roky svůj vlastní, jasně rozpoznatelný rukopis a výraz. Byl jsem stržen do hlubin, mučen inkvizicí, ale stejně jsem neodvolal. Nejde to, tahle nahrávka je totiž velmi uvěřitelná, reálná. V pozadí pobublává zvláštní neklid, připomínající nějakou starodávnou chorobu, která čeká jenom na to, aby mohla propuknout. Je zde obětováno na oltář věčnosti. Čitelný a velmi dobře ošetřený zvuk dodává na ještě větší uvěřitelnosti. Skladby jsou opravdu naléhavé a smrdí sírou na několik kilometrů daleko. Inspirací byla pro tyto muzikanty jak norská, tak švédská scéna (DEATHSPELL OMEGA, AOSOTH, WATAIN, ONSKAPT, VALKYRJA, MAYHEM). Samozřejmě, přidáváno je velké množství vlastních nápadů a invence. Pochmurná atmosféra připomíná krvavou mlhu nad hřbitovem všech prokletých. Líbí se mi jak zemité, surové a ostré pasáže, tak i ty vzdušnější. Zkrátka a dobře, tahle smečka zkušených muzikantů (z kapel jako BETHLEHEM, PORTA NIGRA, FIDES INVERSA) napsala motivy, které se vám dostanou hluboko do podvědomí. Budete padat do hlubiny, budete se topit v řece Styx. Před posledním soudem odříkáte několik zvrácených modliteb a potom budou vaše kroky směřovat do Hádovy říše. A to vše samozřejmě za zvuků "Wherever We Roam... ". Nezbývá mi nic jiného, než podepsat vlastní krví, že se nové album povedlo po všech stránkách. Chladí jako led, žhne jako čerstvá láva. A nenechá vás ani chvilku v klidu. Temná a chladná black metalová nahrávka, po okraj narvaná špínou a nahrubo nasekanou tmou! Budete spáleni na popel pekelným ohněm! 


Asphyx says:

I may have suspected it for years. We met every day and he always had a smile on his face. He was thoughtful and kind, people liked him. Yet I always had a strange feeling about him. My hunch was correct. One day he invited me home. His walls were painted with bloody symbols. He lived alone, with his snakes. We went down to the basement, where he had an altar full of human bones. He finally showed me his true face. It was the devil himself.

German demons CHAOS INVOCATION have always been the very definition of satanic black metal for me. I first encountered their new music a few weeks ago. It was just raining outside and the chill immediately got into my bones. I knew immediately that this record would damn me forever, amen! If you like the artfully composed and addictive combination of chill and coarsely chopped darkness, then you've come to the right place.


Sharp, fierce melodies that glow beneath the surface meet the rawness of abandoned catacombs. The band has had its own clearly recognisable signature and expression for many years. I have been plunged into the depths, tortured by the Inquisition, but still I have not recanted. I can't, because this recording is very believable, real. A strange restlessness bubbles in the background, reminiscent of some ancient disease just waiting to break out. It is sacrificed on the altar of eternity. The clear and very well treated sound adds to the believability. The songs are truly urgent and reek of sulphur for miles around. These musicians have been inspired by both the Norwegian and Swedish scene (DEATHSPELL OMEGA, AOSOTH, WATAIN, ONSKAPT, VALKYRJA, MAYHEM). Of course, a lot of their own ideas and inventiveness are added. The gloomy atmosphere is reminiscent of a bloody mist over the graveyard of all the damned. I like the earthy, raw and sharp passages as well as the airier ones. In short, this pack of experienced musicians (from bands like BETHLEHEM, PORTA NIGRA, FIDES INVERSA) have written themes that will get deep into your subconscious. You will fall into the depths, you will drown in the river Styx. Before the Last Judgment you will say a few perverse prayers and then your steps will be directed to the realm of Hades. And all this, of course, to the sounds of "Wherever We Roam...". I have no choice but to sign with my own blood that the new album has succeeded in every aspect. Cool as ice, glowing as fresh lava. And it won't let you rest for a moment. A dark and cold black metal record, packed to the brim with dirt and coarsely chopped darkness! You will be burnt to ashes by hellfire!



Recenze/review - CHAOS INVOCATION - Devil, Stone & Man (2022):


tracklist:
1. Wherever We Roam
2. Ideal Sodom
3. Golden Gates And Terrene Light
4. Bridges Aflame
5. No Throne Withstands
6. Longing Grounds
7. This World Wants Us Dead
8. Only In Darkness
9. Engravings Of The Quivering Pedestal

Lineup:
A. - lead guitar, vocals*
M. - vocals
LS - rhythm guitars
RK - bass guitar
Omega - drums



středa 6. listopadu 2024

Recenze/review - SEDIMENTUM - Derrière les Portes d'une Arcane Transcendante (2024)


SEDIMENTUM - Derrière les Portes d'une Arcane Transcendante
CD 2024, Me Saco Un Ojo / Dark Descent Records

for english please scroll down

Věřící právě vycházejí ven. Počkám ještě pár minut a vstupuji dovnitř. Zastihnu kněze v jeho pravé podobě. Právě obrátil všechny kříže směrem dolů a roztrhal bibli. Konečně se nemusí přetvařovat. Pokyne mi rukou a vydáme se dolů, do sklepa. Zde, uprostřed pradávných katakomb, leží těla prokletých. Jsou již ve značném stádiu rozkladu, přesto je z nich cítit síla a nenávist. Usedáme k reproduktorům a a zapínáme play.

Vyteče k nám špína smíchaná se zkaženou krví a také death metal, kterému můžete věřit. Je ukován z té nejkvalitnější kanadské oceli. Navíc smrdí sírou a hnilobou. Kdo jste četl v roce 2022 moji recenzi na první dlouhohrající album "Suppuration morphogénésiaque" určitě víte, o čem mluvím (recenze je odkazována dole pod článkem). SEDIMENTUM pokračují ve své morbidní práci. Tři nové, mrtvolné skladby, se vám ihned dostanou do hlavy. 


Hudba se valí kupředu jako špinavá stoka, která je pod každým větším městem. Převalují se v ní kusy mrtvých těl, která nikoho nezajímají. Pro pochopení této desky musíte zhasnout všechna světla a snížit teplotu na bod mrazu. Teprve potom, až začnete hibernovat, tak pocítíte reálnou blízkost opravdové, kruté smrti. Pánové se i nadále volně inspirují kapelami jako INCANTATION, FUNEBRARUM, DISMA, PHRENELITH, UNDERGANG, SLUGATHOR, TOMB MOLD, UNDEATH. Přidávají porci svých vlastních zvrácených nápadů a dělají to opět s nadšením a elegancí starých mistrů. Jedná se samozřejmě o hluboký underground. O hudbu, která nejlépe vyzní na starých hřbitovech, v kobkách a celách, ve kterých se čeká na smrt. "Derrière les Portes d'une Arcane Transcendante" je takovou mokvající, shnilou ochutnávkou, nahrubo nasekaným, již značně zapáchajícím masem. Ve stínech je během poslechu možné zahlédnout záblesk nože. Je vám doufám jasné, pro koho je určený. Stačí několik okamžiků, několik morbidních tónů a bude vám proříznuto hrdlo v temné uličce. Nové EP vám nelze jinak, než doporučit. Pokud rádi a často trávíte svůj čas v absolutní tmě, tak neváhejte ani chvilku. Tady se hraje poctivě, opravdově, uvěřitelně. Konečně se nemusím přetvařovat. Kynu vám rukou a zvu vás dolů, do sklepa. Zde, uprostřed pradávných katakomb, leží těla prokletých. Jsou již ve značném stádiu rozkladu, přesto je z nich cítit síla a nenávist. Usedám k reproduktorům a a zapínám opět play. Mokvající syrový death metal, který vás pohřbí zaživa! Nahrubo nasekaná tma, špína a absolutní zlo! 


Asphyx says:

The believers are coming out now. I wait a few more minutes and go in. I find the priest in his true form. He's just turned all the crosses upside down and ripped up the Bible. Finally, he doesn't have to disguise himself. He motions with his hand and we head down to the basement. Here, amidst the ancient catacombs, lie the bodies of the damned. They are in a considerable state of decomposition, yet they reek of power and hatred. We sit down at the speakers and turn on the play.

Dirt mixed with tainted blood and death metal you can trust will pour out. It's forged from the finest Canadian steel. Plus, it smells like sulfur and rot. Those of you who read my review of their first full-length album "Suppuration morphogénésiaque" back in 2022 will know what I'm talking about (review linked at the bottom of the article). SEDIMENTUM continue their morbid work. Three new, deadpan tracks will immediately get into your head.

The music rolls forward like a dirty sewer that is under every major city. There are pieces of dead bodies rolling in it that nobody cares about. To understand this record, you have to turn off all the lights and lower the temperature to freezing. Only then, when you begin to hibernate, will you feel the real proximity of true, cruel death. The gents continue to be freely inspired by bands like INCANTATION, FUNEBRARUM, DISMA, PHRENELITH, UNDERGANG, SLUGATHOR, TOMB MOLD, UNDEATH. They add a portion of their own twisted ideas and do it again with the enthusiasm and elegance of the old masters. This is of course a deep underground. Music that sounds best in old graveyards, dungeons and death row cells. "Derrière les Portes d'une Arcane Transcendante" is such a soggy, rotten tasting, roughly chopped, already considerably smelly meat. In the shadows, one can catch a glimpse of a knife while listening. I hope it's clear to you who it's for. A few moments, a few morbid notes and your throat will be slit in a dark alley. I can't recommend the new EP enough. If you like and often spend your time in absolute darkness, then don't hesitate a moment. The playing here is honest, real, believable. Finally, I don't have to pretend. I'll shake your hand and invite you down to the basement. Here, amidst the ancient catacombs, lie the bodies of the damned. They're in a state of decay, yet they reek of power and hatred. I sit down at the speakers and turn the play back on. Wetting raw death metal that will bury you alive! Coarsely chopped darkness, filth and absolute evil!


Recenze/review - SEDIMENTUM - Suppuration morphogénésiaque (2022):


Tracklist:
1. Vilénie
2. Le Labyrinthe Sempiternel
3. Inhumation Céleste (Au Carillon Mordoré)

Recenze/review - ARAWN - Kapitola III (2024)


ARAWN - Kapitola III
CD 2024, Smile Music Records

for english please scroll down

Pamatuji si to jako dnes. Psal se rok 2020 a jako každý den jdu do továrny temnou ulicí. Cestou poslouchám nějakou muziku, když tu mi přijde několik hlasových zpráv. On ten ďábel snad nikdy nespí, pomyslím si. Posílá mi je Juraj Immortal Harin, toho času šéf Slovak Metal Army. "Počúvaj kamarát, budem vydávať novú dosku ARAWN, bol by si taký dobrý a napísal recenziu?" Zastavím se a napíšu mu, že samozřejmě. Jurajovi nešlo odmítnout.

Uteklo spousta vody, svět se hodně změnil, Juraj už není mezi námi a ke mě se znovu dostalo nové album. Tentokrát od labelu Smile Music Records. Mám sice s recenzí zpoždění, ale přátelé, mám toho teď opravdu nad hlavu. Rval jsem si novou desku "Kapitola III" do hlavy opět stylově brzy ráno, v ulicích zahalených do smogu, v práci, abych odhlučnil své kolegy, v autě i na nemocničních chodbách. A je velkou pravdou, že tentokrát mi to chvilku trvalo, než jsem se do nahrávky dostal.  

Mám rád, když jsou ARAWN thrashoví, líbí se mi i odkazy na klasický melodický death metal. Je ale pravdou, že takové ty chytlavé refrény příliš nemusím. Berte to ale jenom jako připomínku starého psa, který toho už slyšel tolik, že by to vydalo na několik metalových životů. Jinak je ale vše v nejlepším pořádku. Povedl se jasný, zřetelný a masivní zvuk, i démonický obal. Nápadů je také spousta, během poslechu brzy zjistíte, že se neustále něco děje. Texty by si zasloužily svůj vlastní podrobný rozbor. Na rozdíl od jiných českých kapel mě tentokrát náš rodný jazyk neodrazuje. Obsahově jak mytologická, tak sociálně kritická témata, jsou uchopena s elegancí a vlastní vizí. V mnohém nemohu jinak, než pokývat souhlasně hlavou. Kapela se rozhodně nebojí říznout do živého, což samozřejmě oceňuji. Navíc mají skladby pověstné metalové koule, bez kterých to nejde. Včera našli kousek od cesty, po které chodím do práce, dalšího pobodaného. Je to zvláštní pocit. Zrovna jsem poslouchal album "Kapitola III" a sledoval blikající sanitky. Nevím, jak to máte nastavené vy, ale já potřebuji hudbu k tomu, abych se v dnešním světě nezbláznil. ARAWN nejsou dokonalí, ale dávají do toho vše. Vím to já, fanoušci kapely a věděl to i Juraj, kterému kapela věnovala jeden (mimochodem opravdu dobře napsaný) song. Je slyšet, že tahle smečka na sobě poctivě dře a zároveň si zachovává takovou tu opravdovost, živočišnost, nadšení, chcete-li. Pro mě osobně je to mnohdy (v tomto případě určitě) víc, než kdyby pánové předváděli satan ví jaké technické ekvilibristiky. Zkrátka a dobře, nové album se opravdu dobře poslouchá. Venku je smog a sychravo. Vím, co budu poslouchat. Jasně, že "Kapitolu III". Ryzí, upřímný melodický death thrash metal, který řeže do živého! 


Asphyx says:

I remember it like today. It was 2020, and like every day I was walking to the factory down a dark street. I'm listening to some music on the way when I get a few voicemails. The devil never sleeps, I think to myself. They are sent by Juraj Immortal Harin, the head of Slovak Metal Army at that time. "Listen mate, I'm about to release a new ARAWN record, would you be so kind as to write a review?" I stop and text him that of course. Juraj couldn't say no.

A lot of water has passed, the world has changed a lot, Juraj is no longer with us and a new album has come to me again. This time from Smile Music Records. I'm late with the review, but friends, I'm really over my head right now. I've been banging the new album "Kapitola III" into my head again in style early in the morning, in the smog-shrouded streets, at work to drown out my colleagues, in the car and in the hospital corridors. And it's very true that this time it took me a while to get into the record.  


I like ARAWN to be thrashy, I also like the references to classic melodic death metal. But it's true that I don't like those catchy choruses too much. But just think of it as a reminder of an old dog who has heard enough to last several metal lifetimes. But otherwise everything is in the best order. The sound is clear, distinct and massive, and the cover art is demonic. There are plenty of ideas as well, and you'll soon find out that there's always something going on as you listen. The lyrics deserve their own detailed analysis. Unlike other Czech bands, this time I am not discouraged by our native language. Both mythological and socially critical themes are grasped with elegance and their own vision. In many ways, I can't help but nod my head in agreement. The band is certainly not afraid to cut to the chase, which I of course appreciate. Plus, the songs have the proverbial metal balls that you can't do without. Yesterday they found another stabbing not far from the road I walk to work. It's a strange feeling. I was just listening to the "Kapitola III" album and watching the ambulances flash by. I don't know what your setup is, but I need music to keep me from going crazy in today's world. ARAWN aren't perfect, but they give it their all. I know it, the band's fans know it and so did Juraj, to whom the band dedicated one (by the way really well written) song. You can hear that this pack is working hard and at the same time they keep that realness, animalism, enthusiasm, if you want. For me personally, it's often (in this case, certainly) more than if the gentlemen were performing Satan knows what technical equivalencies. In short, the new album is really good to listen to. It's smoggy and drizzly outside. I know what I'm going to listen to. "Kapitolu III", of course. Pure, honest melodic death thrash metal that cuts to the quick!


about ARAWN on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
01. Veď naše lodě (feat. Dahlien) (06:10)
02. Světlo v tmě (03:49)
03. Už tady nechci žít (04:53)
04. Krysy (04:00)
05. Necronomicon l (02:37)
06. Necronomicon ll (04:26)
07. Legenda hory (05:40)
08. Nejhloupější tvor (04:19)
09. Immortal (06:17)

band:
Ďuro Hrča - growl/scream, čistý vokál
Zakk - kytara/scream
Viking - bicí
Hroch - baskytara


úterý 5. listopadu 2024

Recenze/review - MITOCHONDRION - Vitriseptome (2024)


MITOCHONDRION - Vitriseptome
CD 2024, Profound Lore Records

for english please scroll down

Někteří tvrdí, že na počátku byl chaos, potom velký třesk. Odněkud z temnoty se poprvé objevilo světlo. Když budete poslouchat nové album kanadských maniaků MITOCHONDRION, tak ale žádné neuvidíte. Existuje jenom nahrubo nasekaná tma, plná syrových a chladných stínů. Upozorňuji vás dopředu, nové album vám nedá nic zadarmo. Bude vám drásat mozek do krve, bude vás pálit rozžhavenými riffy, pochmurnou náladou a špínou, posbíranou na onom světě.

Jedná se o třetí dlouhohrající nahrávku kapely a také o volné pokračování předchozí tvorby. Kanaďané pokračují ve své definici hudební apokalypsy, okultismu a nihilismu. Novinka je jako nějaká pradávná choroba, která byla dlouhé roky uložena hluboko v podzemí. Exhumována je v podobě "Vitriseptome" vypuštěna ven. Způsobí vám bolest ve vnitřnostech i neodbytný pocit, že brzy přejdete na druhou stranu. 


Pro ty, kteří se s tvorbou kapely ještě nesetkali, zmíním jejich volnou inspiraci třeba takovými PORTAL, ULCERATE, ABYSSAL, IMPETIOUS RITUAL, AUROCH. Samozřejmě, kanadští mágové mají svůj vlastní výraz a spoustu neotřelých nápadů. Celkově mi potom přijdou svým způsobem přeci jen trošku přístupnější, než jejich kolegové. Alespoň tak to slyším já. Vyhovuje mi to. Motivy jsou sice mnohdy komplikované, ale přesto se velmi dobře poslouchají. Působí na mě jako děsivé ozvěny z druhé strany, ze země nekonečných stínů. Hlavní ale je, že do mě kapela zasekla svůj dráp, že mě baví se k novým skladbám vracet, že jsem nenašel žádné hluché místo. Naopak, opravdu doporučuji nové album "Vitriseptome" poslouchat vcelku. Vše má jasně dané svoje místo. Oceňuji i bolestivý a zároveň dobře čitelný zvuk, takový ten těžko popsatelný neklid, který máme všichni u tohoto stylu tolik rádi. Pod touhle deskou jsou podepsáni zkušení a talentovaní muzikanti, kteří nejen, že umí napsat ostré a záhadné motivy, ale také si dali pozor na zvuk (X. Berthiaume - mixing, mastering). Povedl se i obal (Cold Poison). Nevím, co jednou nastane, až shoří náš současný podivný svět na popel, ale dovedu si představit, že tohle album bude znít éterem ještě hodně dlouho potom. Líbí se mi vlastně všechno - texty, riffy, melodie, vokály, ale hlavně pochmurně beznadějná atmosféra. Existuje jenom nahrubo nasekaná tma, plná syrových a chladných stínů. Apokalyptická, okultní black death metalová definice nihilismu! Temně chorobná záležitost! 

Asphyx says:

Some say there was chaos in the beginning, then the big bang. From somewhere in the darkness, light first appeared. But if you listen to the new album from Canadian maniacs MITOCHONDRION, you won't see any. There's only a coarsely chopped darkness, full of raw and cold shadows. Be forewarned, the new album won't give you anything for free. It will scratch your brain to the core, it will burn you with red-hot riffs, gloomy mood and dirt collected in the hereafter.

This is the band's third full-length release and also a loose continuation of their previous work. The Canadians continue their definition of musical apocalypse, occultism and nihilism. The new release is like some ancient disease that has been stored deep underground for years. Exhumed, it is let out in the form of "Vitriseptome". It will give you a pain in your gut and an insistent feeling that you will soon cross over to the other side.


For those who haven't come across the band's work yet, I'll mention their loose inspiration from such bands as PORTAL, ULCERATE, ABYSSAL, IMPETIOUS RITUAL, AUROCH. Of course, the Canadian magicians have their own expression and a lot of novel ideas. Overall, I find them a bit more accessible than their colleagues. At least that's how I hear it. It suits me. The motives are often complicated, but they are still very easy to listen to. They strike me as eerie echoes from the other side, from the land of endless shadows. But the main thing is that the band has stuck its claw into me, that I enjoy coming back to the new songs, that I haven't found a deaf spot. On the contrary, I really recommend listening to the new album "Vitriseptome" in its entirety. Everything has a clear place. I also appreciate the painful yet clear sound, that hard to describe restlessness that we all love so much with this style. This record is signed by experienced and talented musicians who not only know how to write sharp and enigmatic themes, but also paid attention to the sound (X. Berthiaume - mixing, mastering). The cover artwork (Cold Poison) was also a success. I don't know what will happen one day when our current strange world burns to ashes, but I imagine this album will be heard in the ether for a long time afterwards. I like pretty much everything about it - the lyrics, the riffs, the melodies, the vocals, but mostly the bleakly hopeless atmosphere. There's just a rough-hewn darkness, full of raw and cold shadows. Apocalyptic, occult black death metal definition of nihilism! A darkly morbid affair!


tracklist:
01. [Malascension] 
02. Increatum Vox 
03. The Erythapside 
04. Oblithemesis 
05. [Antimonphoresis] 
06. Vacuuole 
07. Flail, Faexregem! 
08. [Calcination] 
09. The Protanthrofuge 
10. Argentum Mortifixion 
11. Ignis Caecus 
12. [Intraluxiform] 
13. The Cruxitome 
14. [] 
15. Vitriseptome 
16. Viabyssm 
17. Antitonement

band:
S. Hache - Vocals/Guitar
N. Yanchuk - Vocals/Guitar
K. Godard - Percussion
S. Montesi - Bass



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine