DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 11. prosince 2024

Recenze/review - VALDAUDR - Du Skal Frykte (2024)


VALDAUDR - Du Skal Frykte
CD 2024, Soulseller Records

for english please scroll down

Zbyla tu jenom zaschlá krev. Bolest, otisknutá do starého kamení. Jsem hluboko v lesích, uprostřed nekonečné prázdnoty a hledám vlastní démony. Jsou ukryti v temných koutech, v podzemí, v hudbě, kterou právě poslouchám. Norské VALDAUDR jsem si oblíbil již v roce 2021, když vydali svoje debutové album "Drapsdalen" (recenze je odkazována dole pod článkem). Novinka navazuje tam, kde kapela minule přestala. Na starých obětních místech, na pohřebištích, ukrytých ve tmě. 

Jakoby do hudby byla otištěna bolest, takový ten pradávný chlad, které máme všichni u black metalových kapel z Norska rádi. Jedná se samozřejmě o starosvětskou, nihilistickou nahrávku, která splňuje všechny požadavky. Má poctivý zvuk, spoustu zajímavých momentů a hlavně krvavě mrazivou atmosféru. 


Když "Du Skal Frykte" poslouchám, tak se opravdu procházím v nekonečných lesích. Dívám se na řeku plnou děsivých mrtvol. Při nové desce se probouzejí přízraky, čekají ve stínu na svůj okamžik. Prokousnou vám hrdlo a převedou vás na druhou stranu, do země nekonečné bolesti a strachu. Skladby jsou napsány velmi zkušeně, s elegancí starých mistrů. Stylově lze tuhle smečku přirovnat k tomu, co na svých deskách hrají kapely jako MARDUK, MAYHEM, DARKTHRONE. Zkrátka a dobře, dostanete velmi chutnou porci klasického, ortodoxního rouhání. Nenechte se ale mýlit, novinka není jenom obyčejnou kopií. Naopak, pánové vložili do songů velké množství svých nápadů a invence. Navíc se album opravdu velmi dobře poslouchá. Ostré, syrové riffy, chorobný vokál, pochmurná a divoká atmosféra. Vždycky jsem měl rád kapely, které hrají opravdově, uvěřitelně, od srdce. A VALDAUDR tohle všechno umí na výbornou. Jedná se přesně o takovou tu desku, kterou raději poslouchám, než abych o ní psal. Moje slova jednoduše nestačí. Kolem se totiž vznáší velké množství do černých barev naladěných nálad. Nejlépe uděláte, pokud zhasnete všechna světla, otevřete okno a necháte mráz, aby k vám vstoupil. Najednou nebudete sedět ve svém pokoji u reproduktorů, ale ocitnete se daleko na severu, v lesích, ve kterých je tak lehké zabloudit, stát se šelmou nebo obětí. Norové přicházejí z muzikou, která je ohlodaná na kost. S poctivou porcí ryzí, démonické muziky. Zbyla tu jenom zaschlá krev. Bolest, otisknutá do starého kamení. Jsem hluboko v lesích, uprostřed nekonečné prázdnoty a hledám vlastní démony. Jsou ukryti v temných koutech, v podzemí, v hudbě, kterou právě poslouchám. Nahrubo nasekaná black thrash metalová tma! Pradávné rituály znovu ožívají a démoni vystupují ze stínu!

Asphyx says:

All that's left is dried blood. Pain imprinted on old stone. I'm deep in the woods, in the middle of an endless void, searching for my own demons. They're hidden in dark corners, underground, in the music I'm listening to. I took a liking to Norway's VALDAUDR back in 2021, when they released their debut album "Drapsdalen" (review linked at the bottom of the article). The new album picks up where the band left off last time. In old sacrificial places, in burial grounds, hidden in the dark. 

It's as if pain has been imprinted into the music, that ancient coldness we all love in black metal bands from Norway. This is of course an old world, nihilistic record that ticks all the boxes. It has an honest sound, lots of interesting moments and most importantly a blood-chilling atmosphere. 


When I listen to "Du Skal Frykte" I really do walk in the endless woods. I'm looking at a river full of creepy corpses. With the new record, the ghosts wake up, waiting in the shadows for their moment. They will rip through your throat and take you to the other side, to a land of endless pain and fear. The songs are written with great skill, with the elegance of the old masters. Stylistically, this pack can be compared to what bands like MARDUK, MAYHEM, DARKTHRONE play on their records. In short, you get a very tasty portion of classic, orthodox blasphemy. Don't be mistaken though, the new stuff is not just a simple copy. On the contrary, the gentlemen put a lot of their own ideas and inventiveness into the songs. Moreover, the album is really very easy to listen to. Sharp, raw riffs, sick vocals, gloomy and wild atmosphere. I've always liked bands that play real, believable, from the heart. And VALDAUDR do all that perfectly. This is exactly the kind of record I prefer to listen to rather than write about. My words are simply not enough. There is a lot of black moods floating around. The best thing to do is to turn off all the lights, open the window and let the frost in. Suddenly, you are not sitting in your room with the speakers, but far up north, in the woods where it is so easy to get lost, to become a beast or a victim. The Norwegians come with music that is gnawed to the bone. With a fair portion of pure, demonic music. All that's left is dried blood. Pain imprinted on old stones. I'm deep in the woods, in the middle of an endless void, searching for my own demons. They're hidden in dark corners, underground, in the music I'm listening to. Coarsely chopped black thrash metal darkness! Ancient rituals come to life again and demons emerge from the shadows!


Recenze/review - VALDAUDR - Drapsdalen (2021):


TRACKLIST
1. ...Og Jages Bort Fra Verden
2. Den Moerke Tronen
3. Herren Hoester Liv
4. Straffen For Dem Som Lokker Til Frafall
5. De Som Fortaeres Av Lengsel
6. Tilgi Dem Ikke
7. Hans Klamme Haand Glipper Taket

LINE-UP
Vald - Vocals and Lyrics
Død - Guitar and Bass
Rune Nesse - Drums


úterý 10. prosince 2024

Recenze/review - MENTAL TORMENT - Dead Shot Revival (2024)


MENTAL TORMENT - Dead Shot Revival
CD 2024, Metallurg Music

for english please scroll down

Někdy mám pocit, že se všechno kolem nás hroutí. Potkávám jenom samé zachmuřené tváře. Mezi domy se procházejí stíny bez duše. Mraky jsou zase jednou hodně blízko země a slunce už dlouhé dny nevyšlo. Utíkám často z šedého města do lesů a klaním se svým předkům na hřbitově. Nevím, odkud smutek přichází. Možná z mlhy a smogu kolem, možná z mého nitra. Odstřižen od okolního podivného světa, pohroužen ve vlastních myšlenkách, poslouchám nové album ukrajinských MENTAL TORMENT. 

Někteří z nás dávno ztratili schopnost rozeznávat zlo. Jsem rád, že ještě existují kapely, které přistupují ke své hudbě poctivě, opravdově. Píšu to často, funerální doom metal, kombinovaný se smrtícím kovem, je hodně těžká disciplína. Pánové a dáma z Kyjeva se zhostili nových skladeb s talentem, vášní a smutkem. Padá na mě při poslechu splín a moje nálada má barvu v odstínech černé. 


Venku pomalu začíná zima a stromy jsou ozdobené mrazem. Toulám se městem se sluchátky na uších a poslouchám pečlivě. S novým, v pořadí již třetím dlouhohrajícím albem "Dead Shot Revival" jsem pokaždé skončil na hřbitově. Fascinuje mě nálada celé nahrávky. Jako bych měl spolu s kapelou podobný pohled na svět, na věčnost i nicotu. Vše zde sedí perfektně na svých místech. Do mrazivé hry vás uvede temný obal (Maria Vynohradska) a myslím si, že si užijete i chladný, podmanivý a dobře čitelný zvuk (Mixed by Mykhailo Chuha). Co se týká textů, tak ty jsou v jejich rodné řeči, v ukrajinštině a doporučuji je k bližšímu prostudování. Určitě v sobě mají hloubku (i když jsem samozřejmě musel použít překladač). Jakoby byl do hudby otištěn nekonečný smutek. Album opravdu působí těžce, pochmurně, nihilisticky. Žádná naděje již dávno neexistuje. I když možná, někde na konci tmy lze spatřit záblesk světla. Přiznám se vám k jedné věci. Rád a často si po svých procházkách čtu. Nová deska byla nejdříve kulisou a postupně se i odrůdou mojí krve. Těžko se to vysvětluje a popisuje, ale stala se součástí, usadila se v mém podvědomí. Mám pro funeral doom metal slabost. Myslím si totiž, že v dnešním uspěchaném, mnohdy nenávistném světě, jsou chvilky, kdy se zastavíte a budete jen tak přemýšlet, velmi vzácné. Pokud máte tenhle syrový, pomalý a táhlý styl rádi, určitě si poslechněte alespoň ukázky. Pro mě jsou MENTAL TORMENT takovým soukromým objevem letošního roku. Jedná se přesně o ten druh hudby, kterou je lepší poslouchat, než o ní psát. Někdy mám pocit, že se všechno kolem nás hroutí. Potkávám jenom samé zachmuřené tváře. Mezi domy se procházejí stíny bez duše. Mraky jsou zase jednou hodně blízko země a slunce už dlouhé dny nevyšlo. Utíkám často z šedého města do lesů a klaním se svým předkům na hřbitově. Teď už vím, odkud smutek přichází. Ano, z téhle nahrávky. Pochmurný, smutný, nekonečně bolestivý funeral doom death metal, který vás strhne do hlubin nicoty! Samota těla, bolest duše!

Asphyx says:

Sometimes I feel like everything is falling apart around us. All I see are gloomy faces. Shadows without souls walk between the houses. The clouds are once again very close to the ground and the sun hasn't risen for days. I often run from the grey city into the woods and bow to my ancestors in the cemetery. I don't know where the sadness comes from. Maybe from the fog and smog around me, maybe from inside me. Cut off from the strange world around me, immersed in my own thoughts, I listen to the new album by Ukrainian MENTAL TORMENT. 

Some of us have long since lost the ability to recognize evil. I'm glad there are still bands that approach their music with honesty, with realness. I write this often, funeral doom metal combined with death metal is a very difficult discipline. The gentlemen and lady from Kiev tackle the new songs with talent, passion and sadness. A full moon falls on me while listening and my mood is colored in shades of black. 


Outside, winter is slowly beginning and the trees are decorated with frost. I wander the city with my headphones on and listen carefully. With the new, third long-playing album "Dead Shot Revival", I end up in the cemetery every time. I'm fascinated by the mood of the whole record. It's as if I and the band share a similar view of the world, of eternity and nothingness. Everything here fits perfectly in its place. You are introduced to the chilling game by the dark cover art (Maria Vynohradska) and I think you will also enjoy the cool, captivating and well-read sound (Mixed by Mykhailo Chuha). As for the lyrics, they are in their native language, Ukrainian, and I recommend them for closer study. They certainly have depth to them (though of course I had to use a translator). It's as if an infinite sadness has been imprinted on the music. The album really feels heavy, gloomy, nihilistic. There is no hope anymore. Although maybe, somewhere at the end of the darkness, a glimmer of light can be seen. I'll confess one thing to you. I like and often read after my walks. A new record was first the backdrop and gradually the variety of my blood. It's hard to explain and describe, but it has become part of me, settled in my subconscious. I have a thing for funeral doom metal. Because I think that in today's hectic, often hateful world, moments when you stop and just think are very rare. If you like this raw, slow and draggy style, be sure to at least listen to the samples. For me, MENTAL TORMENT are such a private discovery of this year. This is exactly the kind of music that is better to listen to than to write about. Sometimes I feel like everything is collapsing around us. All I see are gloomy faces. Shadows without souls walk between the houses. The clouds are once again very close to the ground and the sun hasn't risen for days. I often run from the grey city into the woods and bow to my ancestors in the cemetery. Now I know where the sadness comes from. Yes, from this recording. Gloomy, sad, endlessly painful funeral doom death metal that takes you to the depths of nothingness! Loneliness of the body, pain of the soul!



Tracklist:
1. DYM
2. INII
3. KAMIN
4. PISOK
5. HOLOD
6. SVINETS

band:
Roman Kostiuchenko— Vocals
Mykhailo Chuha — Guitars, Keys
Maria Vynohradska — Guitars, Vocals
Andrii Potemkin — Bass
Artur Myrvoda — Drums



Recenze/review - MAAT - From Origin to Decay (2024)


MAAT - From Origin to Decay
CD 2024, F.D.A. Records

for english please scroll down

Nedávno jsem četl krásnou knížku o viktoriánské Anglii, ve které existovala egyptologická společnost, která vozila do Londýna staré mumie. Pořádala s nimi děsivé obřady, dokonce je pojídala, dělala z nich vonné oleje. Vzpomněl jsem si na tenhle příběh, když jsem začal poslouchat nové album německých MAAT. Ti se podobnými tématy, zaměřenými na staroegyptskou mytologii také zaobírají. Nutno rovnou doplnit, že to dělají velmi zkušeně, elegantně a uvěřitelně. 

Když nové album "From Origin to Decay" poslouchám, procházím se najednou mezi pyramidami, slunce pálí a vchod do záhrobí je znovu otevřený. Kapela hraje velmi uvěřitelně, divoce, opravdově, majestátně. Mumie vznešených by se mnou určitě souhlasily. 


Styl kapely má spoustu styčných bodů se smečkami jako NILE, BEHEMOTH, VADER, MELECHESH, MARDUK a ROTTING CHRIST. Samozřejmě, přidáváno je velké množství vlastních nápadů a invence. Novinka je opatřena velmi dobrým zvukem, i obalem, který krásně doplňuje předkládanou muziku. S nahrávkou jsem strávil poměrně dlouhý čas a při každém návratu jsem objevoval nová temná zákoutí. Pasáže, u kterých jsem měl pocit, že u nich otevírám starodávné sarkofágy, že si čtu z Knihy mrtvých. MAAT jsou suroví, ale nezapomínají ani na chladné melodie. Objevuje se i mnoho technických prvků, ty jsou ale vkládány velmi elegantně, nijak neruší. Naopak, splývají tak nějak samozřejmě se zbytkem melodií. Prohlížím si malby, výjevy ze života bohů i faraónů. Vše vytesáno do kamene, uprostřed pouště. Přes den pálí slunce, v noci se ochladí a z temných chodeb se ozývá řev bestií. Tohle album probudilo staré démony, s tím si buďte jistí. "From Origin to Decay" je přesně tím druhem nahrávky, ke které se budete rádi a často vracet. Pokud máte tenhle styl smrtícího kovu v oblibě, tak rozhodně ochutnejte. Dostanete nahrubo nasekanou porci syrového masa, chladu a takové té zvláštní, těžko definovatelné atmosféry. Opravdu si připadám jako člen staroegyptské společnosti. Venku je tma a mumie leží na stole. Z temnoty se ozývá nářek nemrtvých. Myslím si, že jsem zde správně. Tohle album se opravdu povedlo po všech stránkách. Starodávné death metalové příběhy vyprávěné ve stínu pyramid! Kniha mrtvých byla znovu otevřena! 


Asphyx says:

I recently read a lovely book about Victorian England, where there was an Egyptological society that brought ancient mummies to London. They would perform gruesome rituals with them, even eat them, make scented oils out of them. I was reminded of this story when I started listening to the new German MAAT album. They also deal with similar themes, focusing on ancient Egyptian mythology. I should add that they do it very skilfully, elegantly and believably. 

When I listen to the new album "From Origin to Decay" I suddenly walk among the pyramids, the sun is burning and the entrance to the beyond is open again. The band plays very believable, wild, real, majestic. I'm sure the mummies of the sublime would agree with me. 


The band's style has many points of contact with the likes of NILE, BEHEMOTH, VADER, MELECHESH, MARDUK and ROTTING CHRIST. Of course, they add a lot of their own ideas and inventiveness. The new release comes with very good sound, and cover artwork that beautifully complements the music presented. I spent quite a long time with the recording, discovering new dark corners each time I returned. Passages where I felt I was opening ancient sarcophagi, reading from the Book of the Dead. MAAT are raw, but they don't forget the cool melodies. Many technical elements appear as well, but they are inserted very elegantly, they don't disturb in any way. On the contrary, they blend in somehow naturally with the rest of the melodies. I am looking at paintings, scenes from the life of gods and pharaohs. All carved in stone, in the middle of the desert. The sun burns during the day, cools at night and the roar of beasts echoes from the dark corridors. This album has awakened old demons, rest assured. "From Origin to Decay" is exactly the kind of record you'll want to come back to often. If you're into this style of death metal, definitely give it a taste. You'll get a roughly chopped portion of raw meat, coldness and that weird, hard to define atmosphere. I really feel like a member of ancient Egyptian society. It's dark outside and the mummy is on the table. From the darkness comes the cries of the undead. I think I'm right here. This album has really done well in every aspect. Ancient death metal stories told in the shadow of the pyramids! The Book of the Dead has been reopened!



Recenze/review - MAAT - Monuments Will Enslave (2017):


Tracklist:
01. Swath Of Destruction 
02. Ov Water And Gods 
03. The Verdict 
04. Bound To The Throne 
05. Perennial Bliss 
06. Tribute 
07. To Infinity 
08. Indiscernible 
09. The Lur-King 
10. Animosity 
11. Synèpeies

pondělí 9. prosince 2024

Recenze/review - NECROFERUM - Visions from the Necrorealm (2024)


NECROFERUM - Visions from the Necrorealm
EP 2024, Nuclear Winter Records

for english please scroll down

Každou noc po popravě přišly zástupy lidí, čekajících na kus oběšeného. Stačilo oblečení nebo ustřižené vlasy. Všichni toužili po prokletí. Dodnes je tohle místo, vysoko nad městem, prokleté. Jakoby z okolních stromů sálala nenávist. Všichni ti vrazi, kteří zde byli popraveni, po sobě nechali krvavou stopu. Málokdo ale ví, že je nedaleko i hřbitov, plný obrácených křížů. Na podobném místě muselo vznikat i debutové EP maniaků NECROFERUM z Kostariky.

Ti nám letos přinášejí mlhavé ozvěny ze záhrobí, ze starých pohřebišť. Jako prostředek si k tomu vzali hnilobou zapáchající death metal, ušpiněný black i doom metalovými náladami. Jedná se o smečku, složenou ze samých zkušených muzikantů (MORTUAL). Novinku jsem poslouchal nejčastěji pozdě v noci, když ve venku ochladilo na bod mrazu a ulicemi se začaly toulat přízraky. V těchto bezbožných chvílích vynikla její síla nejvíce.


Je to spíše děsivý obřad s hororovou atmosférou, než jenom obyčejná nahrávka. Líbí se mi přístup, jakým tihle maniaci ke své hudbě přistupují. Je velmi uvěřitelný, opravdový, reálný. Jsem při poslechu opravdu hluboko v podzemí, nasávám pach rozkládajících se mrtvol. Přemýšlím, proč byly pohřbeny právě zde, na místě, které nemá zrovna dobrou pověst. Povedl se zvuk (recorded, produced, mixed and mastered the EP at Hell’s Pit Studio), stylový je i obal (Martydoom Illustrations). Pánové si dali na formálních věcech hodně záležet a vy si tak můžete naplno vychutnat podmanivě šedou mlhu, která se vznáší kolem jako děsivé svědomí. Všichni dlouholetí fanoušci tohoto stylu víme, že záhrobí existuje, že nejlepší desky bývají ty, do kterých se otisknou stíny prokletých. NECROFERUM se povedlo do skladeb narvat velké množství černé energie, takové té zahnívající špíny, kterou máme my, staří death metaloví psi tolik rádi. Přál bych si snad jenom jediné, aby kapela co nejdříve přišla s dlouhohrajícím albem. Jejich tvorba by si totiž zasloužila větší prostor. Jestliže má být EP "Visions from the Necrorealm" takovou morbidní ochutnávkou věcí, které budou následovat, tak se těším už teď. Skladby jsou totiž velmi dobře napsány, mají v sobě drive a sílu, temnou energii. Jako dlouholetý strážce podsvětí budu sledovat dráhu téhle smečky pečlivě i v budoucnu. To vám klidně podepíšu vlastní krví. Každou noc po popravě přišly zástupy lidí, čekajících na kus oběšeného. Stačilo oblečení nebo ustřižené vlasy. Všichni toužili po prokletí. Dodnes je tohle místo, vysoko nad městem, prokleté. Jakoby z okolních stromů sálala nenávist. Všichni ti vrazi, kteří zde byli popraveni, po sobě nechali krvavou stopu. Stejně jako tahle smečka. Temný, syrový death metal, zahalený do hnisavé mlhy! Morbidní rituál opravdové, kruté smrti!

Asphyx says:

Every night after the execution, there were crowds of people waiting for a piece of the hanged man. All it took was clothes or cut hair. They all wanted to be cursed. To this day, this place, high above the city, is cursed. It's as if hatred radiates from the surrounding trees. All the murderers who were executed here left a trail of blood. But few know that there's a cemetery nearby, full of inverted crosses. The debut EP of Costa Rican maniacs NECROFERUM must have been made in a similar place.

This year they bring us hazy echoes from beyond the grave, from old burial grounds. As a means to do so they took rotten smelling death metal, stained with black and doom metal moods. This is a pack, composed of all experienced musicians (MORTUAL). I listened to the new album mostly late at night, when it got cold to the point of freezing outside and ghosts started to roam the streets. It was in these unholy moments that its power stood out the most.


It's more of an eerie ceremony with a horror atmosphere than just a simple recording. I like the way these maniacs approach their music. It's very believable, real, real. I'm really deep underground listening to it, taking in the smell of decomposing corpses. I wonder why they were buried here, in a place that doesn't exactly have a good reputation. The sound is great (recorded, produced, mixed and mastered the EP at Hell's Pit Studio), the cover art is stylish (Martydoom Illustrations). The gents have put a lot of thought into the formal stuff, so you can fully enjoy the captivating grey fog that hovers around like an eerie conscience. All of us longtime fans of this style know that the afterlife exists, that the best records tend to be the ones that imprint the shadows of the damned. NECROFERUM have managed to cram a lot of black energy into their songs, the kind of rotting filth that we old death metal dogs love so much. I wish only one thing, that the band would come out with a full-length album as soon as possible. Their work deserves more space. If the "Visions from the Necrorealm" EP is to be such a morbid taste of things to come, I'm looking forward to it now. The songs are very well written, they have drive and power, dark energy. As a longtime guardian of the underworld, I'll be following the trajectory of this pack closely in the future. I'll sign it in my own blood. Every night after the execution, there were crowds of people waiting for a piece of the hanged man. All it took was clothes or cut hair. They all wanted to be cursed. To this day, this place, high above the city, is cursed. It's as if hatred radiates from the surrounding trees. All the murderers who were executed here left a trail of blood. Just like this pack. Dark, raw death metal, shrouded in a festering fog! A morbid ritual of true, cruel death!


tracklist:
01. Visions from the Necrorealm 
02. Trascending from Spectral Fumes 
03. Profound Illusions of a Pathological Subconscious 
04. Malignant Echoes of Non-existence



Recenze/review - STENCHED - Purulence Gushing From the Coffin (2024)


STENCHED - Purulence Gushing From the Coffin
CD 2024, Me Saco Un Ojo / Extremely Rotten

for english please scroll down

Rakev, vznášející se na špinavé hladině jako nějaké memento. Šramot, vzdálený nářek nemrtvých. Po stěnách stéká hnis a v kostech se mi usadil chlad. Prošel jsem nekonečně temnou chodbou a myslel si, že na jejím konci bude světlo. Mýlil jsem se. Existuje jenom absolutní tma a zlo. Lhali nám, nebe dávno shořelo v plamenech. Nezbývá nic jiného, než nekonečné utrpení a také syrový, prašivý death metal v podobě, v jaké nám jej přinášejí STENCHED.

Pozorný čtenář ví, že jsme o téhle kapele/projektu mexického hudebníka Adriana již jednou psali. Bylo to loni, když vydal svoji první demo nahrávku (recenze je odkazována dole pod článkem). Letos se jedná o volné pokračování morbidních melodií, chorobného vokálu a smradlavé atmosféry. Jako bych se díval na postupný rozklad mrtvého těla. 


Mezi náhrobky se převaluje krvavá mlha. Vzpomínám spolu s kapelou na pradávné death metalové postupy, na nálady, které se vznášely jako nějaké děsivé memento při poslechu smeček jako DEMILICH, ROTTREVORE, UNDERGANG, CEREBRAL ROT. Těmi se Adrian volně inspiroval. Pokračuje v jejich odkazu a přidává velké množství svých vlastních nápadů. Rozvíjí původní záhrobní myšlenky a dělá to velmi zkušeně a inteligentně. Připadám si při poslechu jako starý hrobník, který právě exhumoval jeden opuštěný hrob plný vzpomínek. Prosévám mezi prsty prach předků, užívám si prašivý zvuk, takový ten smradlavý odér, který se vznáší kolem pokaždé, když se setkám s dobrou nahrávkou. Nové, debutové dlouhohrající album STENCHED jsem si oblíbil. Stávám se při něm básníkem temnoty, přecházím pokaždé na druhou stranu, za řeku Styx. Skladby jsou napsány velmi uvěřitelně, opravdově, plynou kolem mě tak nějak samozřejmě a pokaždé se mi zadřou hluboko pod kůži. "Purulence Gushing From the Coffin" má v sobě vše potřebné pro to, abych se rád vracel a vše si náležitě užil. Pokud máte jako já rádi staré opuštěné pitevny, márnice s děsivými příběhy i katakomby, ve kterých byla kdysi pohřbena těla prokletých kněží, tak neváhejte ani chvilku. Hraje se zde i pro vás. Rakev, vznášející se na špinavé hladině jako nějaké memento. Šramot, vzdálený nářek nemrtvých. Po stěnách stéká hnis a v kostech se mi usadil chlad. Prošel jsem nekonečně temnou chodbou a myslel si, že na jejím konci bude světlo. Mýlil jsem se. Existuje jenom absolutní tma a zlo. Velmi dobře uleželá, mokvající, prašivá death metalová mrtvola! Hnilobou nasáklé ozvěny z onoho světa! 


Asphyx says:

A coffin, floating on the dirty water like some kind of memento. A murmur, the distant wail of the undead. Pus dripping down the walls and a chill settling in my bones. I walked through the endlessly dark corridor, thinking there would be light at the end. I was wrong. There is only absolute darkness and evil. They lied to us, the sky burned in flames long ago. There is nothing left but endless suffering and also raw, dusty death metal as STENCHED brings it to us.

The attentive reader knows that we have already written about this band/project of Mexican musician Adrian once before. That was last year when he released his first demo (review linked at the bottom of the article). This year it is a loose continuation of morbid melodies, sick vocals and stinky atmosphere. It's like watching the gradual decomposition of a dead body. 


A bloody mist rolls between the tombstones. I remember with the band the ancient death metal methods, the moods that floated like some eerie memento when listening to packs like DEMILICH, ROTTREVORE, UNDERGANG, CEREBRAL ROT. Adrian was loosely inspired by these. He continues their legacy and adds a lot of his own ideas. He expands on the original ideas from beyond the grave and does so in a very skilled and intelligent way. I feel like an old gravedigger who has just exhumed an abandoned grave full of memories when listening to this. I sift through the ancestral dust between my fingers, enjoying the dusty sound, the kind of stinky odor that hovers around whenever I encounter a good recording. I loved the new, debut full-length album STENCHED. I become a poet of darkness with it, crossing over to the other side every time, beyond the river Styx. The songs are written in a very believable, real way, they flow around me somehow naturally and they sink deep under my skin every time. "Purulence Gushing From the Coffin" has everything I need to come back and enjoy everything properly. If, like me, you like old abandoned autopsy rooms, morgues with gruesome stories and catacombs where the bodies of cursed priests were once buried, then don't hesitate a moment. There's a game for you too. A coffin floating on the dirty water like a memento. The murmur, the distant wail of the undead. Puss dripping down the walls and a chill settling in my bones. I walked through the endlessly dark corridor, thinking there would be light at the end. I was wrong. There is only absolute darkness and evil. A very well laid, wet, mangy death metal corpse! Rotten echoes from the other world! 



Recenze/review - STENCHED - Gorging on Mephitic Rot (2023):


Tracklist
1. Morbid Mass of Repulsive Purulence
2. Mucus, Phlegm and Bile
3. Wormridden Torso
4. Suppurating Cranial Cavity
5. Death Maniacal Obsession
6. Eye Socket Pus Emanation
7. Ecstasy Through Pestilence
8. Effusion of Foul Smelling Fluids

neděle 8. prosince 2024

Report, photos, video - MASTER, SYMBTOMY - Parlament club, Plzeň - 7. 12. 2024

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:

"Narvi do mě svýho velkýho utahováka, ať jsem celá vlhká. Svázej mě a zmlať mě, zavři mě do temný komory. Jsem jenom tvoje, jsem jenom tvoje, jsem jenom tvoje děvka.": zaslechnu za sebou, leknu se a musím se přesvědčit, komu ty slabé hlásky patří. Sedí za mnou takové dvě asi dvanáctileté dívky, obě zmalované jako dětské prostitutky. Oblečené taktéž a co jsem pochopil, tak jedou na super, great, mega cool vystoupení slam poetry. Připadám si děsně starej, taky mi bylo před týdnem padesát. Normálně nosím sluchátka, ale zapomněl jsem je. A teď lituji, protože obě umělé panenky pokračují ve své debatě. Tolik násilí, tolik sexu, přitom vypadají nepolíbené, nevinné. Málem nestihly koupit lístky, je narváno a vyprodáno. Vystoupí v Sadech pětatřicátníků a vydají se bohudík na druhou stranu. 

Vím jenom to, že slam poetry vznikla v roce 1986 v Chicagu. Tedy o tři roky déle, než datují svůj počátek tamtéž američtí, dnes již čeští MASTER. Kapela, která patří k mým nejsrdcovatějším. Přidali se k nim SYMBTOMY, tak jsem zase po delší době vyrazil na koncert. Už jsem nebyl nikde docela dlouho. Snažil jsem se vždy chodit alespoň jednou za měsíc na živou muziku, převážně do Prahy, ale měl jsem teď spoustu jiných starostí. Bral jsem tak sobotní akci jako takový můj malý soukromý návrat. Těšil jsem se, já zkrátka potřebuji živou muziku. Pomáhá mi to přežít a měl jsem absťák:)).

V Parlamentu jsem nebyl už hodně dlouho. A musím říct, že zde udělali velký kus práce. Z klubu je velmi příjemné místo, se skvělou obsluhou, slušným zvukem. Navíc je tu taková ta metalová pohoda a klid. Všichni se tu znají a i v mých žilách se po zaplacení vstupu začala rozlévat dobrá nálada. Všímavější čtenář si už asi všiml, že jsem si přišel užít MASTER a SYMBTOMY. Ony zde hrály ještě dvě další kapely, ale neznám je a abych pravdu řekl, známých bylo tolik, že jsem jejich sety zkrátka prokecal a zazdil. Také mi chutnalo pivo a to víte, to se nedá nic dělat. Vnímat jsem začal až své oblíbence. 


SYMBTOMY - chyběly snad už jenom zvony, které by nás svolaly na mši nesvatou. Umíráček, u kterého bychom se pokřižovali v obráceném gardu. Kapela jede dál svojí old school death metalovou cestou a dělá to velmi dobře. Základem jsou mrtvolné melodie, chorobami nasáklý vokál a drtivé bicí. Je to klasika, zahraná s vášní a nadšením. A to se u nás, v záhrobí, samozřejmě počítá. V Plzni se jednalo o povedenou prezentaci. Nevím proč, ale stále cítím z kapely takový ten odér z mokvajících finských močálů. Ale nejen z nich. Sem tam jsme se vydali na výlet na Floridu, občas zpátky do Evropy, abychom nakonec skončili na severu ve sněhu a temnotě. Chyběla snad jenom lopata, abychom ten vykopaný hrob, který byl během vystoupení exhumován, zase zasypali. Jak řekl jeden můj spolubojovník. Bylo to kurva dobrý. Podepisuji!





Perhaps the only thing missing were the bells that would call us to the unholy mass. A dying man at which we would have crossed ourselves in reverse. The band goes on its old school death metal way and does it very well. Dead melodies, disease-soaked vocals and crushing drums are the foundation. It's a classic, played with passion and enthusiasm. And that counts here in the afterlife, of course. In Pilsen it was a good presentation. I don't know why, but I can still smell the odour of the swamping Finnish marshes from the band. But not only from them. Now and then we took a trip to Florida, sometimes back to Europe, only to end up up north in the snow and darkness. The only thing missing was a shovel to re-fill the grave that had been exhumed during the show. As one of my comrades in arms said. It was fucking good. I'm signing!


MASTER - na téhle smečce se mi vždy líbila taková ta opravdovost, ryzost. Paul stál u vzniku samotného stylu, zvaného death metal a je to znát. Každé vystoupení je trošku jiné, ale poznají to jenom opravdoví fanoušci. Mezi ně se hrdě hlásím a mám to s nimi jako s každou srdcovou kapelou. Musím je jednou za čas vidět a přesvědčit se, že je vše v pořádku. Pánové působili jako politi mrtvou vodou. Tolik energie, tlaku a síly, které k nám spolu s temnotu a vztekem ztékaly z pódia, jsem už hodně dlouho neslyšel. Jakoby mě někdo zavřel do márnice a dal mi do rukou kladivo. MASTER nám přivezli náklaďák plný prašivých kostí, vysypali jej a potom rozdrtili na prach, stejně jako naše svědomí. Vidím je poprvé s novým bubeníkem (Peter Bajci), který si mě ihned svým umem i sympatickým vystupováním získal. Jako celek bylo potom vystoupení k dokonalosti vybroušeným stylovým drahokamem. Kapela je ve skvělé formě a nakopala nám všem zadky. Měl jsem zase jednou pocit, že hniju zaživa a že mi odpadává maso od kostí. Dodám snad jen věty, které jsem použil v recenzi na jejich poslední album. Vztek a zuřivost, které vzešly z temných lidských myšlenek. Prašivina, hniloba a spousta nahrubo nasekané energie. Old school death metal ve své krystalické podobě!








I always liked the realness, the purity of this pack. Paul was at the origin of the style called death metal and it shows. Every show is a little bit different, but only true fans will know that. I'm proud to be one of them, and I'm like any band with a heart. I just have to see them once in a while and make sure everything is okay. The gentlemen seemed to be dead in the water. I haven't heard so much energy, pressure and power flowing down to us from the stage along with darkness and anger in a very long time. It was like someone had locked me in a morgue and put a hammer in my hands. MASTER brought us a truckload of mangy bones, emptied them out, and then crushed them to dust, just like our consciences. I see them for the first time with a new drummer (Peter Bajci) who immediately won me over with his skill and likeable demeanor. As a whole then, the performance was a polished stylistic gem polished to perfection. The band is in great form and kicked all our asses. Once again I felt like I was rotting alive and the flesh was falling off my bones. I'll just add the lines I used in my review of their last album. The rage and fury that came from dark human thoughts. Dust, rot and a lot of coarsely chopped energy. Old school death metal in its crystalline form!

Návštěvnost byla tak akorát, nikde jsme nestáli fronty na pivo a i pod pódiem nebylo těsno. Je ale fakt, že bych čekal na tyto kapely více lidí. Co se týká organizace, tak nelze jinak, než chválit. Byla na výbornou, stejně jako zvuk

Hergot, přesně tohle jsem potřeboval. Poctivý, dobře zorganizovaný koncert v undergroundovém znění. Obě kapely to do mě narvaly pod tlakem, usmíval jsem se, protože mi jejich hudba koluje v žilách a tu jak známo, nelze jen tak vyměnit. MHD je plné mladých, perspektivních lidí, co si citují morbidní texty ze slam poetry. Někdy mi přijde, že už se do dnešního světa dávno nehodím. Všichni se neustále dokola fotí a jejich zorničky jsou rozšířené. Držím se tyče a přemýšlím o tom, že jsem asi jediný, kdo se večer proléval pivem. Doba se mění, ale MASTER zůstávají. Jsou pro mě jistotou, kterou zkrátka potřebuji. Byl to po všech stránkách povedený večer. Důkazem budiž můj skromný report, úsměv na tváři a další ze zážitků, které jsem si uložil do schránky vzadu v hlavě na horší časy. Děkuji všem zúčastněným, kapelám i organizátorům. Fakt jsem si to užil. Tohle byl underground přesně podle mého gusta!


about bands on DEADLY STORM ZINE:

SYMBTOMY:








MASTER: 












SYMBOLIC:











Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)


---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram:

facebook:

Recenze/review - ENTOMOPHTHORA - Instinctual Disease (2024)


ENTOMOPHTHORA - Instinctual Disease
CD 2024, Soulseller Records

for english please scroll down

Mezi náhrobky se vznáší studená mlha. Procházím se po úzkých cestách a přemýšlím, co si dnes pustím za hudbu. Pomalu se stmívá a já znovu otevírám další kobku. Tentokrát s nápisem ENTOMOPHTHORA nad vchodem. Byl jsem zvědavý, co se ukrývá za rezavou bránou. Opatrně vstupuji dovnitř a zjišťuji, že se jedná o novou norskou kapelu, pod kterou jsou podepsáni dva zkušení muzikanti, působící ve smečkách jako Vecordious, Nexorum, Maelström, Exeloume, Bethzaida, Killing for Company a Keep of Kalessin.

Roger Isaksen - Vocals, Guitars, Bass a Tom Wahl - Guitars se rozhodli zhudebnit své temné vize a nápady. Výsledkem je nové, debutové album "Instinctual Disease", které když si poslechnete, tak vás obejme jako pavučiny obepínají staré mrtvoly. Kombinace starého syrového death metalu a vznešenějších moderních postupů tvoří dohromady celek, který mě nenechal na pochybách - ano, tahle deska se opravdu povedla. 


Mraky se dotýkají země a vzduch je těžký a černý. Jednotlivé motivy se kolem mě začaly ihned plazit jako jedovatí hadi. Byl jsem uštknut a jed se mi ihned dostal do žil. Norští bardi umíchali koktejl, který nejen, že je velmi dobře napsaný a má v sobě spoustu zajímavých momentů, ale také žhne a pálí uvnitř. Navenek působí album "Instinctual Disease" chladně, nebál bych se napsat záhadně a mysticky, ale nenechte se mýlit. Je jako láva, která po sobě nechává pouze spálenou zemi. Při poslechu jsem si několikrát vzpomněl na kapely jako BLOODBATH, NOTHINGNESS, NECROPHOBIC, ale jedná se spíše o lehké připodobnění. Jinak jsou Norové jasně čitelní, mají spoustu dobrých a neotřelých nápadů. Jednotlivé riffy smrdí sírou, jsou ostré a nekompromisní, přesto si v sobě zachovávají takovou tu zvláštní melodiku, tajemný odér, chcete-li. Kývám se spokojeně do rytmu, podupávám si nohou a těším se, až se setkám z nemrtvými. Mám rád kapely, které mě dokáží přenést na druhou stranu, co země nekonečných stínů. A ENTOMOPHTHORA se to daří na výbornou. Je to i díky zvuku (namíchal Roger Isaksen v Xhaos Xhult Studio a masteroval Lawrence Mackrory v Rorysound Studios)  a povedenému černobílému obalu (All4Band Design). Zkrátka a dobře, pánové nejen, že odvedli skvělé řemeslo, ale přidali ještě spoustu věcí navíc. Uvěřitelnost, opravdovost, majestátnost a černou magii. A abych nezapomněl. Určitě se jedná o nahrávku, kterou jsem rád a často poslouchal. Dávám vysokou známku opravdové kvality. Temný, chladný death metal, u kterého potkáte své vlastní démony! Hodně podmanivá, magická a zničující záležitost! 

Asphyx says:

A cold mist hovers between the tombstones. I walk along the narrow paths, wondering what music I'll listen to today. Slowly it gets dark and I reopen another dungeon. This time with the inscription ENTOMOPHTHORA above the entrance. I was curious what was hiding behind the rusty gate. I cautiously step inside and find out that it is a new Norwegian band signed by two experienced musicians who have worked in packs like Vecordious, Nexorum, Maelström, Exeloume, Bethzaida, Killing for Company and Keep of Kalessin.

Roger Isaksen - Vocals, Guitars, Bass and Tom Wahl - Guitars decided to put their dark visions and ideas to music. The result is a new debut album, "Instinctual Disease", that when you listen to it, will embrace you like cobwebs encircle an old corpse. The combination of old raw death metal and more sublime modern techniques combine to form a whole that left me in no doubt - yes, this record really did it. 


The clouds touch the ground and the air is heavy and black. Individual motifs immediately began to slither around me like venomous snakes. I was bitten and the venom immediately entered my veins. The Norwegian bards have concocted a cocktail that is not only very well written and has many interesting moments, but also glows and burns inside. On the outside, "Instinctual Disease" comes across as cold, I wouldn't be afraid to write mysterious and mystical, but make no mistake. It's like lava that leaves only scorched earth in its wake. Listening to it, I thought of bands like BLOODBATH, NOTHINGNESS, NECROPHOBIC a few times, but it's more of a light comparison. Otherwise the Norwegians are clearly legible, they have a lot of good and fresh ideas. The individual riffs smell of sulphur, they are sharp and uncompromising, yet they retain that strange melodicism, a mysterious odour, if you will. I sway contentedly to the rhythm, stamping my foot and looking forward to meeting the undead. I like bands that can transport me to the other side, that land of endless shadows. And ENTOMOPHTHORA manages to do that to perfection. It's also thanks to the sound (mixed by Roger Isaksen at Xhaos Xhult Studio and mastered by Lawrence Mackrory at Rorysound Studios) and the hilarious black and white cover art (All4Band Design). In short, the gentlemen not only did a great job, but added a lot of extra stuff. Believability, realness, majesty and black magic. And lest I forget. This is definitely a recording I've enjoyed and listened to often. I give it high marks for true quality. Dark, cold death metal where you will meet your own demons! Very captivating, magical and devastating stuff!



TRACKLIST
1. Artwork of Madness
2. Tormented and Torn
3. Instinctual Disease
4. Mass Hypnosis (Sepultura Cover)
5. A Primordial Might
6. Vortex of Violence
7. The Flames of Chaos
8. Aftermath

LINE-UP
Roger Isaksen - Vocals, Guitars, Bass
Tom Wahl - Guitars

Guest artists:
Terje Olsen (Nexorum) - Guest Vocals on "Vortex of Violence"
André Ulriksen (Exeloume) - Guitar Solo on "Instinctual Disease"


PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý osmdesátý šestý - Pod vlivem s DARKTHRONE


Příběh čtyř stý osmdesátý šestý - Pod vlivem s DARKTHRONE

Většina lidí, co jsem měl rád, tak odešla do svých měst. Pokusili se studovat na strojárně i na favce a nedopadlo to. Já se zatím držel. I když je fakt, že čím dál tím víc jsem pronikal do tajů konstrukce strojů, mechaniky a dalších předmětů, dost často mě napadalo, že také skončím. Zatím jsem bojoval, ale bylo to více méně kvůli dvou věcem. Kvůli vojně a hlavně mojí holce. Naše milá knižní společnost se postupně rozpadla, Michal se dávno učil v Praze. Dělal si pedagogické minimum. Zbylo tu sice pár známých, ale už to nebylo ono. Už to nebyli lidé, kterým byste se s chutí svěřili, pokecali s nimi, zašli na pivo a otevřeli jim svoji duši i mysl. Byl jsem čím dál tím častěji sám. Já a discman, já a nějaké sci-fi, někde v rohu v jednom z plzeňských pajzlů. To byl dost častý obrázek. Občas jsem si s sebou bral i sešity nebo skripta, ale je vám asi jasné, že pokaždé zvítězila kniha nad učením. Proč mě hergot někdo nemůže známkovat za literaturu? Dopíjím další pivo. Nechlastám, ale popíjím. Je brzké odpoledne. Právě jsem odešel z přednášky o fyzice. Chvilku jsem tam seděl a pak se ztratil ve své fantazii.

Nepatřím mezi studenty. Asi tím, co mám za sebou, asi že musím makat na brigádách, asi že mám vážný vztah. Taky mi ty jejich vtipy připadají trapný. Jsou na lovu, chtějí se párovat, ale hrozně se přetvařují. Samý pózy. Upřímnost umřela někde v koutě. Vedle ke stolu si sednou nějaké studentky z ekonomky. Dají si jenom džusík a kávu. Mají na sobě kostýmky a celou dobu se baví o penězích. O prachách, které vydělávají rodiče jejich partnerů. To je dobrá partie, říkají a smějí se tomu. Potom jedna z nich vytáhne zrcátko a normálně si šňupne. Za bílého dne, na veřejnosti. Kolem chodí číšnice a nikdo jí nic neřekne. Všem je všechno u prdele. Najednou je nabitá energií a mě docvakne, jak je možný, že někteří mí spolužáci dokáží sedět u učení třeba tři dny v kuse. Jsem já to ale pako naivní. Uplyne několik hodin, já přelouskám půlku Asimova a ony mají stále jenom džus. Ale už toho do sebe nasypaly docela dost.

Přijde k nim kluk, kouká na ně. Vypadá jako metla. Dlouhé vlasy, havraní pohled. Odrbaná džíska, triko s nějakým nápisem. Je hubený až hrůza. Na něco se jich zeptá a ony se mu smějí. Křičí na sebe. Posmívají se mu, jak vypadá, jakej je smažka a chudák. Je mi divný, že je nepošle do prdele, že nemá žádnou hrdost. Krávy blbý. Otočí se směrem ke mě. S vážnou tváří přistoupí a hele kámo, ty si taky metal, nemáš dvě stovky. A já blbec, z nějaké hloupé sounáležitosti, že je se mnou hudebně spřízněný, mu je dám. Vrátí se k dívkám a pak si přisedne ke mě. A chce si povídat. Odložím knihu i brýle a nechám ho, aby chvilku mluvil. Je odněkud ze severu. Je tu sám, šíleně sám a je to na něm vidět. Průmyslovka kdesi v Děčíně, myslel si, že v Plzni najde štěstí. Bydlí naproti na koleji a je v prváku. Spojuje nás jedna věc. Tedy mimo metalu. Chtěl taky zmizet z rodiny. Jeho otec ho mlátil a nejen to. Když to říká, tak se klepe. Má v sobě hrozně moc bolesti. Raději převedu řeč na muziku. Nejdřív to tedy zkouším s knihami, ale to on ne, ty mu přijdou blbý.

Má docela přehled, pořád dokola opakuje, jak má rád DARKTRHONE. Chápeš, sever, led, sníh, samota, metal, to bych chtěl někdy zažít. Výlet do Norska, to je můj sen. Zajít tam na nějaký koncert. Pořádně se opít a udělat bordel. Kývám souhlasně hlavou. Taky bych se tam rád podíval. Jsou to sny, které se mi nesplní, život se zamíchá v budoucnu úplně jinak, ale nepředbíhejme. Zatím tu sedím v rohu s úplně cizím klukem, na kterém je něco zvláštního. Neodejdu hlavně kvůli tomu, že mě zajímá, co z něj vyleze. A potom taky, dnes už bych do školy stejně nešel. Studuju momentálně lidi, říkám si pro sebe. Blondýnka jde někam s holkama, tak mám čas. Na holčičí akci bych se asi zbláznil, i když její kamarádky jsou super. Koupíš mi pivo? Zeptá se mě najednou, uprostřed věty a mých myšlenek. Pořád lepší, než tu sedět sám. A tak celý večer platím. Chápeš to, jaký to bylo hrozný, když za mnou fotr večer chodil. Bylo mi deset. Máma spala vedle v místnosti. Mlátil mě a znásilňoval. Zvedá se mi kufr. Přestal s tím až když jsem vyrostl. Tedy se šukáním, do držky jsem dostával pořád. Víš co mě ale zničilo nejvíc? Když jsem mu rozsekl hlavu lahví. Začal chodit za mojí sestřičkou.

Musím se jít vydýchat na záchod. Nemá jen bujnou fantazii, není to jenom takový ten kluk, co chce šokovat a má rád temnotu a horory? Když se vrátím, tak mi ukáže záda. Má tam jizvy po tom, jak o něj típal cigára. Pojďme mluvit o něčem jiném. Vrátíme se k muzice a když už je kolem deváté, řekne, že by zašel na nějakej koncert. Přesuneme se pod Lampu, kde ale hraje nějaký hardcore. Mě to nijak nevadí, ale na něj je to moc veselý. Pořád chce chodit na cigáro. Když jdeme asi po páté, vytáhne takovou malou destičku, vysype na ní bílej prášek a šňupne si. Koukám na něj jako z jara. Ty vole, dáš si taky, říká mi a já mám sto chutí ho kopnout do držky. Nechci, otočím se a zalezu pod pódium. Není to sice můj šálek kávy, ale dá se to poslouchat. Viděl jsem tenkrát tolik kapel, že se mi všechno plete. Nebyl to jen metal, ale i různý alternativy, punk. Klub byl blízko a trávil jsem tam čas, který mi zbýval po škole, brigádách a samozřejmě mojí holce. Teď jsem byl ale naštvaný. 

Tady, v zaplivaným klubu, si připadám mezi svými. Všichni jsou namol, ale usmívají se a je mi fajn. Potkám nějaký holky. Mají dlouhý vlasy, po stranách podholený. Metalový trika a upnutý džíny. Pijou pivo a na tvářích mají rohlíky. Jak se máš, odkud jsi, co studuješ. Proběhne klasická představovačka. Milý a hezký holky. Na mě možná až moc vyzývavý a přítulný. Nevadí, stává se. Fantazie pracuje samozřejmě na plný obrátky, ale na záchodě si opláchnu obličej vodou a když se vrátím, uklidním se. Něco je divně. Chtějí doprovodit. Když jsme někde v polovině cesty, stanou se dvě věci. Jednak mi nabídnou papírky napuštěné nějakým svinstvem a že prý je po tom lepší sex. Pak se jde jedna vyčůrat a hrozně zaječí. Najde tam v kaluži krve mého spolubojovníka z odpoledne. Hrozně nás vyděsí. Rozsekl si hubu a je celý uválený. Ale dýchá. Profackuji jej, ale nepomáhá to. Běžím do budky, co je vedle v ulici a volám záchranku. Když se vrátím, tak tam není nikdo. Ony ty holky normálně zdrhly. Copak se svět zbláznil? Ale asi nechtějí mít průsery. To víte, jsou určitě z dobrých rodin a zde na kolejích při studiu trošku divočí. Jednou budou mít na co vzpomínat. Až budou vařit večeři svým pupkatým starým. Záchranář mě nejdřív seřve. Je prý jen ožralej. 

Už toho mám dost a tak mu řeknu od plic, proč jsem je zavolal. Nevím, jestli se nepraštil nějak do hlavy, netuším, co s jeho dýcháním udělaly drogy. Mám svý zkušenosti s kamarádem, který málem několikrát umřel. Zarazí ho to. Pak už nic neříká. Naloží ho a odjedou. Jdu do pokoje a když se osprchuji, dorazí moje milá. Jaký byl večer, zeptám se a ona vypráví. O svých kamarádkách. A co ty? Necháme to na zítra, jsem hrozně utahanej. Když vstanu, tak se mi všechno vrací postupně, pomalu. Uvědomím si, kolik je mezi lidmi drog. Mnohdy to ani netušíte, neřekli byste to do nich. Tenkrát to nikdo moc neřešil. Trh se začal otevírat. Měl jsem vlastně štěstí, že jsem si prožil s Vencou svoje. Pro mnohé to bylo nové, zakázané ovoce. Mě drogy vždycky hrozně děsily. Čekal nás společný víkend. Během něj mi několikrát moje milá řekne, že bych mohl začít poslouchat už taky něco jiného, než DARKTHRONE. O tom klukovi jsem se potom už dozvěděl jen z doslechu. Prý odjel zpátky domů. Ve škole byl jen chvíli. Kdo ví, kde je mu konec. Zato obě dívky jsem potkával dost často. A to jak ty dvě slušně oblečené dealerky, tak i ty z klubu. Ze všech se staly prdelatý mámy od rodin. Jestlipak si někdy vzpomenou? 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine