DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 1. února 2025

Interview - CONCRETE ICON - Raw, morbid, massive, utterly devastating death metal dripping with corrupted blood!


Interview with death metal band from Finland - CONCRETE ICON.

Answered Jake (vocals, guitars), thank you!

Recenze/review - CONCRETE ICON - Voracious Streams (2025):

Ave CONCRETE ICON! Greetings to the catacombs. First of all, let me pay my respects. I've been following your band since 2013 when you released your first album "Perennial Anguish" and you've been one of my favorite bands for a long time. But you are not very well known here in the Czech Republic, we are a small country with a small underground community. How did you guys get together and how did CONCRETE ICON come about?

Hails, glad to hear you‘ve been down on what we‘ve done for so long. Well it was actually me and our former bassist TK who decided to put up a project which was heavily into melodies of Paradise Lost and heaviness of bands like Crowbar mixed with death metal. So we called up some friends who I had been playing in other bands also to get the project going and when the guy who was our vocalist in our couple first demo recordings informed that he isn‘t interested in doing any live shows I decided to také over the vocal duties also as I was anyways writing all the music and lyrics already. That‘s how we ended up as four piece that lead to recording of our first EP back in 2012.


This year you have a new album "Voracious Streams" out, which is again full of pure true death metal. With what feelings did you go into the studio? For example, did you have a plan where and how you wanted to move on from the last record? Personally I find the new record more dark and at the same time colder. I have to admit that the atmosphere of the whole album literally captivated me.

I surely knew we were up to something cool as these songs had a lot of time to brew. I think I started writing already before Covid-19 hit and then all the member changes occurred and everything was just pushed forward all the time. So I had (or should I say used) much more time to come back to these tracks before we were entering the studio so there was not much second guessing needed by then. It was kind conscious decision to go forward a bit more aggressively as previous album, by my fault of course turned out to be a bit too monotonous and mid tempo.

Who is responsible for the mixing and mastering? The overall sound is great, it reminds me of records from the nineties, was that the goal?

Thanks! We have worked with Artturi since 2007 or something in various projects so he has kinda grown with us in his position as recording guy/mixer. Jackson has done the mastering also for pretty long to us and has a great capability in bringing the balls to our sound.


I'm also a big fan of the CD artwork and I really like your covers. Who is the author on the new album "Voracious Streams" and what is it supposed to express? I really like the motif a lot, just please tell us how it relates to the music, how is it thematically interconnected?

Juanjo Castellano did the artwork based on the concept I pitched. It‘s about vanity and egocentric nature of our humans, as we tend always to follow the “coolest“ thing at the moment. And as we are always searching for ourselves we jump into weird trends and by-passing ideals really easily. As social animals we have tendency to raise some individuals to pedestal because we believe they can lead us into some fucked up enlightenment or better life and much of this nowadays happens within the boundaries of social media. So that‘s basically the cover idea, people looking for redemption/cocoon of eternal youth or some shit like that and that statue is posing as the figurine they are worshipping.

I would be interested in the process of how a new song is created at CONCRETE ICON. Are you classical musicians who lock yourselves in a rehearsal room and jam or do you use modern technology and send ideas to each other? Do you even go out for a beer together?

We are Finnish so we don‘t hang out that much haha. We do see each other occasionally outside the band activities too but mainly everyone has their own lives and as an adult you sometimes seem to have enough going on so you just rather chill at home when the weekend comes. I write with guitar pro program the full songs (usually I‘m too lazy to add bass at this point) and then I sent the song to our other guitarist Makk who does his leads. Then we send ‘em back and forth until we seem to be satisfied enough to show them to rest of the band and everybody rehearses at home and we come to rehearsal place when everybody knows their parts. It‘s just more effective than to trying to craft a track with many people in same place throwing ideas around. Plus after almost 20 years I feel like I kinda know how we should sound so I gladly také the main responsibility of it.


You're experienced dogs who play your own way. You have your own handwriting, which is something that is sometimes forgotten nowadays. A lot of bands just sound like copies of other bands. Are you sure you had any role models? Who influenced you as a musician and who was your role model? When and how did you actually start playing? What was the first impetus for you picking up an instrument?

Thanks man, cool to hear that people think we kinda have our own sound. I just try to write what I like and of course I look up to the forefathers of the death metal to draw my influences. I started when I was 10 years old and went to guitar class, got bored really fast and decided I wanted to play drums. Took drum lessons for 5 years and played in a band with local school friends. Around when I was turning 18 I started messing again with guitar and realized that it was something I enjoyed more as I started writing stuff on my own and here we are.

I think the biggest reward for any band is the reaction of the fans. I like smaller clubs the most, where the musicians and fans are close to each other. How often does CONCRETE ICON actually perform? Do you tour, for example? I've searched the internet and haven't found much live footage of your shows. So how are CONCRETE ICON's live shows? How about a tour in Europe? I would love that.

The main problem is basically the location of Finland as it‘s pretty damn expensive to get out of here especially in this political etc. climate we are facing now in Europe. We are still operating in the underground level where we pretty much pay everything ourselves so we play as much as we can. We love to get out of Finland of course and see other countries but it‘s always a situation for us where four guys all have to get time off from work or something as we are not earning anything by playing at least yet haha.


You're from Turku, Finland. What is your death metal scene like? I feel like it's been very lively again in Finland lately. I really like your old bands from the 90s (I love PURTENANCE!), when I used to follow your scene a lot. But how is it today? What about fans, concerts, festivals?

Yeah it seems there‘s some kind of boom going on with especially old school death metal, lot of young guys forming bands and creating a scene of their own also. As far as more extreme and underground music we have Helsinki Death Fest and now we have Kuopio Death Fest called Kuolio first time this year and then some old school geezers organizing Finnish Death Metal Maniacs fest so we have it pretty well covered here considering the size of the country.

I've always wondered what kind of music musicians actually listen to. Do you have any albums that you like to revisit often? What about some new releases from the last few years? Anything that intrigued you enough to buy a CD?

I always revisit the classics; Deicide, Morbid Angel, Monstrosity, Immolation, Cannibal Corpse, Carcass and so on. As for the newer stuff I liked a lot of Glorious Depravity‘s Ageless Violence album. Cemetery Filth‘s Dominion was badass old school brutality and of course these albums are already like fuckin‘ 5 years old or something haha so there goes the “new“ aspect. Vomit Forth is crushing newer stuff, shit I‘m trying so hard to think about the new stuff. Other than that I dig a lot of some softer stuff too like Grave Pleasures and the new Tribulation album sounded really good, gotta pick that up at some point. My music taste is pretty much all over the place so I could really go on forever.

 

Death metal is my favorite style of music. I'm fascinated by the darkness of it, the dusty smell from old graves. Then also the power and the pressure. When I listen to a good record, I'm literally energized. What does it mean to you? How does it influence your life, your worldview, how do you perceive it as a creator?

I just love to play it, no other style gives that feeling when playing guitar that you are on the edge of your skills all the time and you have to give your everything to it. It‘s an wholesome experience to me and I love it. When I was a kid I wanted to say that I play in a death metal band and I think at this point I am finally qualified to say it haha, proudly.

Thank you so much for the interview! I wish not only the new record "Voracious Streams" but also the whole CONCRETE ICON a lot of success. I'm going to listen to the album again! It's really great. Good luck in your personal lives too.

Thanks a lot for you on taking a time on writing these questions and sending them over, all the best to Deadlystorm Zine and hopefully we can return to Czech one day, Symbolic Fest 2022 was awesome!

Recenze/review - CONCRETE ICON - Voracious Streams (2025):






---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - CONCRETE ICON - Surový, morbidní, masivní, zcela zničující death metal, ze kterého odkapává zkažená krev!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Finska - CONCRETE ICON.

Odpovídal Jake (zpěv, kytara), děkujeme!

Recenze/review - CONCRETE ICON - Voracious Streams (2025):

Ave CONCRETE ICON! Zdravím do katakomb. Nejdříve mi dovol, abych vám vysekl poklonu. Sleduji vaši kapelu již od roku 2013, kdy jste vydali své první album „Perennial Anguish“ a patříte dlouhodobě k mým oblíbeným kapelám. U nás v Čechách ale nejste příliš známí, jsme malá země s malou undergroundovou komunitou. Jak jste se vlastně dali dohromady a jak vznikli CONCRETE ICON?

Ahoj, jsem rád, že nás tak dlouho sleduješ. No, vlastně jsem to byl já a náš bývalý basák TK, kdo se rozhodl dát dohromady projekt, který se silně opíral o melodie Paradise Lost a těžkost kapel jako Crowbar smíchanou s death metalem. Zavolali jsme tedy pár kamarádům, se kterými jsem hrál v jiných kapelách, abychom ten projekt rozjeli, a když nám chlapík, který byl na prvních demáčích naším zpěvákem, řekl, že nemá zájem o živé koncerty, rozhodl jsem se převzít zpěv, protože jsem už stejně psal veškerou hudbu a texty. Takže jsme nakonec skončili jako čtyři, což vedlo k nahrání našeho prvního EP v roce 2012.


Letos máte venku novinku „Voracious Streams“, která je opět plná ryzího pravého death metalu. S jakými pocity jste šli do studia? Měli jste třeba nějaký plán, kam a jak se chcete od minulé desky posunout? Osobně mi nová nahrávka přijde víc temná a zároveň chladnější. Musím přiznat, že atmosféra celého alba si mě doslova podmanila.

Určitě jsem věděl, že chystáme něco skvělého, protože tyhle písničky měly spoustu času na přípravu. Myslím, že jsem začal psát už před úderem Covid-19 a pak došlo ke všem těm změnám členů a všechno se pořád jen posouvalo dopředu. Takže jsem měl (nebo spíš využil) mnohem víc času vrátit se k těm skladbám, než jsme vstupovali do studia, takže už nebylo potřeba moc sekundovat. Bylo to takové vědomé rozhodnutí jít trochu agresivněji dopředu, protože předchozí album se samozřejmě mou vinou ukázalo jako příliš monotónní a ve středním tempu.

Kdo je podepsán pod mixem a masteringem? Celkově je zvuk skvělý, připomíná mi desky z devadesátých let, bylo to cílem?

Díky! S Artturim spolupracujeme na různých projektech už od roku 2007 nebo tak nějak, takže s námi tak trochu vyrostl v pozici nahrávače/mixéra. Jackson nám dělal mastering taky docela dlouho a má skvělé schopnosti vnést do našeho zvuku koule.


Hodně si potrpím i na grafickou stránku CD a vaše obaly jsem si hodně oblíbil. Kdo je autorem na novince „Voracious Streams“ a co má vlastně vyjadřovat? Motiv se mi opravdu hodně líbí, jen nám prosím prozraď, jak souvisí s hudbou, jak je tematicky navzájem propojený?

Juanjo Castellano vytvořil výtvarné návrhy na základě mého konceptu. Je to o marnivosti a egocentrické povaze našich lidí, protože máme tendenci vždy sledovat to, co je momentálně „nejvíc cool“. A protože neustále hledáme sami sebe, velmi snadno naskakujeme na podivné trendy a pomíjivé ideály. Jako společenská zvířata máme tendenci vyzdvihovat některé jedince na piedestal, protože věříme, že nás mohou dovést k nějakému podělanému osvícení nebo lepšímu životu, a hodně z toho se dnes děje v rámci sociálních médií. Takže to je v podstatě myšlenka obálky, lidé hledají vykoupení/kokon věčného mládí nebo nějakou podobnou sračku a ta socha se vydává za figurku, kterou uctívají.

Zajímal by mě proces, jakým vzniká u CONCRETE ICON nová skladba. Jste klasici, co se zavřou do zkušebny a jamují nebo využíváte moderní technologie a posíláte si nápady mezi sebou? Chodíte spolu třeba i na pivo?

Jsme Finové, takže se tolik nestýkáme, haha. Občas se vídáme i mimo aktivity kapely, ale hlavně má každý svůj vlastní život a jako dospělému člověku se někdy zdá, že toho má dost, takže když přijde víkend, raději se schladí doma. Píšu s kytarovým profi programem celé písničky (většinou jsem v tuhle chvíli líný přidávat basu) a pak jsem poslal písničku našemu druhému kytaristovi Makkovi, který dělá svoje leadery. Pak si je posíláme sem a tam, dokud se nám nezdá, že jsme s nimi dostatečně spokojení, abychom je ukázali zbytku kapely, a každý zkouší doma a na místo zkoušky přijdeme, až když každý zná své party. Je to prostě efektivnější než se snažit vytvořit skladbu, když si spousta lidí na jednom místě přehazuje nápady. Navíc po téměř dvaceti letech mám pocit, že tak nějak vím, jak bychom měli znít, takže jsem za to rád zodpovědný.


Jste zkušení psi, kteří hrají po svém. Máte vlastní rukopis, což je věc, na kterou se dnes občas zapomíná. Spousta kapel zní jen jako kopie ostatních. Určitě jste měli nějaké vzory? Kdo tě ovlivnil jako muzikanta a kdo byl tvým vzorem? Kdy a jak si vlastně začal hrát? Co bylo prvním impulsem, že si vzal do ruky nástroj?

Díky chlape, je super slyšet, že si lidi myslí, že máme tak trochu vlastní zvuk. Já se prostě snažím psát to, co se mi líbí, a samozřejmě vzhlížím k praotcům death metalu, abych z nich čerpal vlivy. Začal jsem, když mi bylo deset let a chodil jsem na kytaru, rychle mě to přestalo bavit a rozhodl jsem se, že chci hrát na bicí. Pět let jsem chodil na hodiny bicích a hrál v kapele s místními kamarády ze školy. Někdy v osmnácti jsem si zase začal pohrávat s kytarou a uvědomil jsem si, že mě to baví víc, protože jsem začal psát vlastní věci a jsme tady.

Myslím, že pro každou kapelu je největší odměnou reakce fanoušků. Já mám nejraději menší kluby, ve kterých mají muzikanti i fans k sobě blízko. Jak často vlastně CONCRETE ICON vystupují? Jezdíte třeba turné? Pátral jsem na internetu a příliš živých záznamů z vašeho vystoupení jsem nenašel. Jak to mají tedy CONCRETE ICON s koncerty? Co takhle tour po Evropě? To by se mi moc líbilo.

Hlavním problémem je v podstatě poloha Finska, protože je zatraceně drahé se odsud dostat, zejména v tomto politickém atd. klimatu, kterému nyní v Evropě čelíme. Stále fungujeme na úrovni undergroundu, kde si v podstatě všechno platíme sami, takže hrajeme, jak se dá. Samozřejmě rádi vyjedeme z Finska a podíváme se do jiných zemí, ale vždycky je to pro nás situace, kdy si všichni čtyři kluci musí vzít volno z práce nebo tak něco, protože hraním si alespoň zatím nic nevyděláváme, haha.


Pocházíte z finského města Turku. Jaká je vaše death metalová scéna? Poslední roky mi připadá, že to u vás ve Finsku zase hodně žije. Mám hodně rád vaše staré kapely z devadesátých let (PURTENANCE miluju!), kdy jsem vaši scénu hodně sledoval. Jak je tomu ale dnes? Co fanoušci, koncerty, festivaly?

Jo, zdá se, že je tu nějaký boom, hlavně co se týče old school death metalu, spousta mladých kluků zakládá kapely a vytváří si vlastní scénu. Co se týče extrémnější a undergroundovější hudby, máme Helsinki Death Fest a teď poprvé letos Kuopio Death Fest s názvem Kuolio a pak nějací oldschooloví podivíni pořádají Finnish Death Metal Maniacs fest, takže to tu máme vzhledem k velikosti země docela dobře pokryté.

Vždycky mě zajímalo, co vlastně poslouchají muzikanti za muziku. Máš nějaká alba, ke kterým se rád a často vracíš? A co nějaké novinky z posledních let? Zaujalo tě něco natolik, aby sis koupil CD?

Vždy se vracím ke klasikám: Deicide, Morbid Angel, Monstrosity, Immolation, Cannibal Corpse, Carcass a tak dále. Co se týče novějších věcí, hodně se mi líbilo album Ageless Violence od Glorious Depravity. Cemetery Filth's Dominion byla drsná oldschoolová brutalita a samozřejmě tyhle alba jsou už tak pět let kurva starý nebo tak něco haha, takže tím se ten „novej“ aspekt vytrácí. Vomit Forth drtí novější věci, do prdele, tak moc se snažím myslet na nové věci. Jinak hodně žeru i nějaký měkčí věci jako Grave Pleasures a nový album Tribulation znělo fakt dobře, to musím někdy vzít do ruky. Můj hudební vkus je docela všude, takže bych mohl pokračovat opravdu donekonečna.

 

Death metal je můj nejoblíbenější hudební styl. Fascinuje mě na něm hlavně temnota, takový ten prašivý odér ze starých hrobů. Pak také síla a tlak. Když si poslechnu dobrou desku, tak jsem doslova nabitý energií. Co znamená pro tebe? Jak ovlivňuje tvůj život, náhled na svět, jak jej vnímáš ty jako tvůrce?

Prostě mě to baví, žádný jiný styl nedává při hře na kytaru ten pocit, že jste neustále na hraně svých schopností a musíte do toho dát všechno. Je to pro mě plnohodnotný zážitek a miluju to. Když jsem byl malý, chtěl jsem říct, že hraju v deathmetalové kapele, a myslím, že v tuhle chvíli jsem konečně způsobilý to říct, haha, hrdě.

Děkuji moc za rozhovor! Přeji nejen nové desce „Voracious Streams“, ale i celým CONCRETE ICON hodně úspěchů. Jdu si album znovu pustit! Je totiž opravdu skvělé. Ať se vám daří i v osobních životech.

Díky moc za to, že jste si udělali čas na sepsání těchto otázek a poslali je, přeji Deadlystorm Zine vše nejlepší a doufám, že se jednou budeme moci vrátit do Čech, Symbolic Fest 2022 byl úžasný!

Recenze/review - CONCRETE ICON - Voracious Streams (2025):






---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 31. ledna 2025

Recenze/review - CONSUMPTION - Catharsis (2025)


CONSUMPTION - Catharsis
CD 2025, Dusktone

for english please scroll down

V některých lidech zůstává  zlo ještě dlouho po smrti. Mrtvoly shnilé nenávistí zkažené zevnitř. Často dokáží škodit ještě dlouho potom, co jsou pohřbeny v hrobech, které nikdo nenavštěvuje. Vkrádají se do děsivých snů, do šílených představ. Pomáhá jenom jediné. Spálit je na popel nějakou krutou a stejně mokvající hudbou. Nové album švédských maniaků CONSUMPTION je zde! 

A opět se jedná o smrtící koktejl, umíchaný z těch nejkvalitnějších surovin. Základem je stále poctivý, prašivý death metal, u kterého nadskakují rakve. Přidávány jsou (nutno dodat že velmi zkušeně a vkusně) grindové melodie. Výsledkem je album, které opět hoří zevnitř. Na povrchu je chladné jako ruka dobře uleželé mrtvoly. 


Vítejte v království kruté smrti i tradičních pohřbů do země. Na téhle smečce mám rád hlavně jejich rukopis. Poznáte ji během několika tónů. Mám to takhle zkrátka rád. Pánové jdou rovnou na věc, s ničím se moc nepářou, ale nezapomínají ani na to, že skladby by měly být zajímavé a měly by v sobě mít určité množství temné energie a tlaku. Co se týká zvuku, tak ten je velmi dobře čitelný, syrový, masivní a perfektně k předkládané hudbě sedne. Stejně jako obal, který se nebývale povedl. Zkrátka a dobře, pokud jste klasický fanoušek starých záhrobních rituálů, budete určitě spokojeni. Stejně jako fanoušci třeba takových CARCASS, EXHUMED, ENTOMBED, BOLT THROWER, REPULSION, CARNAGE, DISGRACE, GENERAL SURGERY. Letos přibylo melodií, novinka je více propracovaná, přesto neztrácí živočišnost a takovou tu podmanivou surovost, kterou máme všichni na tomhle stylu tolik rádi. Nové album je také nahrávkou, která se opravdu velmi dobře poslouchá. Má v sobě velké množství dobrých nápadů, zajímavých pasáží. Mám pokaždé při poslechu velkou chuť vzít do rukou kladivo a jít rozdrtit do márnice další prašivé kosti. "Catharsis" je přesně tou odrůdou death metalu, který koluje i v mé krvi. Postupně se usadila i v mé hlavě a podvědomí. Svět se možná už dávno otáčí jiným směrem, ale na CONSUMPTION je spolehnutí. Jako na smrt. V některých lidech zůstává  zlo ještě dlouho po smrti. Mrtvoly shnilé nenávistí zkažené zevnitř. Často dokáží škodit ještě dlouho potom, co jsou pohřbeny v hrobech, které nikdo nenavštěvuje. Vkrádají se do děsivých snů, do šílených představ. Pomáhá jenom jediné. Spálit je na popel nějakou krutou a stejně mokvající hudbou. Prašivý, temný, mokvající death metal, který vám rozdrtí všechny kosti v těle! Syrovost a chlad ze starých márnic!

Asphyx says:

In some people, evil remains long after death. Corpses rotten with hatred, corrupted from within. They can often do harm long after they are buried in graves that no one visits. They creep into horrible dreams, into crazy fantasies. Only one thing helps. Burn them to ashes with some cruel and equally drenching music. The new album from Swedish maniacs CONSUMPTION is here! 

And once again it is a deadly cocktail, mixed with the finest ingredients. The base is still honest, dusty death metal, with coffins jumping over it. Added (very skilfully and tastefully, it must be added) are grind melodies. The result is an album that once again burns from within. On the surface, it is as cold as the hand of a well-laid corpse. 


Welcome to the kingdom of cruel death and traditional burials into the ground. What I love about this pack is their handwriting. You'll know it within a few notes. I just like it that way. The gentlemen get straight to the point, they don't mess with anything too much, but they don't forget that the songs should be interesting and have a certain amount of dark energy and pressure. As for the sound, it's very clear, raw, massive and fits the music presented perfectly. As does the cover art, which is unprecedentedly good. In short, if you're a classic fan of the old death rituals, you'll definitely be satisfied. As well as fans of such bands as CARCASS, EXHUMED, ENTOMBED, BOLT THROWER, REPULSION, CARNAGE, DISGRACE, GENERAL SURGERY. This year there are more melodies, the new stuff is more sophisticated, yet it doesn't lose the animalism and that captivating rawness we all love so much about this style. The new album is also a record that is really very easy to listen to. It has a lot of good ideas, interesting passages. Every time I listen to it I have a great desire to pick up a hammer and go crush some more mangy bones in the morgue. "Catharsis" is exactly the kind of death metal that runs in my blood. Gradually it settled in my head and subconscious. The world may have turned in a different direction long ago, but CONSUMPTION can be counted on. Like death. In some people, evil lingers long after death. Corpses rotten with hatred, corrupted from within. They can often do harm long after they are buried in graves that no one visits. They creep into horrible dreams, into crazy fantasies. Only one thing helps. Burn them to ashes with some cruel and equally drenching music. Dusty, dark, drenching death metal that will crush every bone in your body! The rawness and coldness of the old morgues!



about CONSUMPTION on DEADLY STORM ZINE: 






tracklist:
1. Exterminator
2. Eaten By Dawn
3. Butchery Catharsis
4. Piece By Piece Devoured
5. Mortal Mess
6. Womb Of Worms
7. The Cleaver Falls
8. The Art Of Dismemberment
9. One Step Beyond Sanity
10. The Guillotine Dream
11. Odium In Corde Tuo
12. Iron Faith

band: 
Jon Skäre - drums
Ludvig Johansson - Guitars (lead)
Håkan Stuvemark - Vocals, Guitars, Bass



KNIŽNÍ TIPY - Smrt před úsvitem - Robert R. McCammon (2023)


Smrt před úsvitem - Robert R. McCammon
2023, Fobos

K něčemu se vám přiznám. Mám slabost pro malá americká města a období šedesátých - osmdesátých let. Vlastně ani nevím proč. Možná je to díky filmům, autům, módě. A taky knize TO od Kinga, to je jasné. K tomuto zásadnímu dílu je často přirovnáván i příběh Smrt před úsvitem, který jsem si koupil, prosím pěkně, v jedné pěkné slevě. Bylo to pro mě náročné, čekat několik dní, než mi otevřeli Zásilkovnu. Na dveřích bylo napsáno, že jsou na lyžích. A já chodil každý den okolo a odpočítával hodiny. Vyšlo to nakonec ale krásně. Ve čtvrtek odpoledne jsem zašel, chvilku pokecal, podělil se se slečnou o tip na knihu a doma kartonovou krabici ihned roztrhal. Přivoněl jsem si a dal knihu do batohu. V pátek jsem byl celý nedočkavý, ani jsem nešel na oběd, pelášil jsem na vlak. V kupé netopili, ale já byl mimo. Ihned jsem se začetl, Alabama mě schramstla jako nějaká pradávná bestie. Mohl byste mi prosím dát nahoru tašku, ptá se mě stařenka, co přistoupila. Udělám to, ale jsem jako ve snách, totálně mimo.

Málem nepřestoupím. Polabská nížina, kterou jedeme, je placatá a i když mě vždycky hrozně baví sledovat hemžení kolem, tak tentokrát jsem zcela pohlcený. Kniha mě opravdu baví a málem přejedu. V Boleslavi vystoupím, čeká mě tam máma a jede se pro pivo pro mě na večer. Povídáme si a když jde stařenka spát, tak ve svém kdysi dětském pokoji znovu zapnu lampičku. Zvenku ke mě doléhají zvuky ulice, ale mě to nijak nevadí. Usnu jen tak, s brýlemi na očích. Probudím se v noci, venku je tma tmoucí a padá mlha. Jdu na záchod a mám pocit, že vidím venku stíny. Jsou to přízraky, co když je někde ukrytý vrah? Nějak se mi všechno pomotá a mám divné sny. Ráno jsem probuzen velmi brzy. Ty ses vůbec nezměnil, pamatuješ, jak jsem vás chodila kontrolovat a ty sis četl s baterkou pod peřinou? Jojo, to bývala edice KOD, která má doteď čestné místo na chalupě ve knihovně. Jedeme tam. Od osmi set metrů nad mořem svítí sluníčko a je sníh. Nemůžeme zaparkovat, tak necháme auto poměrně daleko. Zatímco máma kontroluje, co napáchala zima, uklidím se nostalgicky ke knihovně. Každá kniha tu má v sobě nějaký příběh, který mi teď vyskakuje v hlavě. Dobrodružství, objevování, plavby na konec světa. Indiáni, fantazie malého kluka. Já věděla, kde tě najdu. Půjdeme se projít?

Jdeme a je krásně. Naschvál vybíráme stezky, po kterých chodí více zvěře než lidí a o kterých turisté vůbec nevědí. Máma vypráví, je ve svém živlu. Prožila tu také dětství, mládí, potkala tu mého otce. Nechávám jí, i když jsem toho už spoustu mnohokrát slyšel. Dělá jí to radost. Dojde i řeč na knihy, ve kterých se tedy moc neshodneme, ale co já vím, co budu číst, až mi potáhne na sedmdesát. Sám na sobě pozoruji, že se občas můj vkus trošku mění, že mám najednou chuť na něco jiného, než obvykle. Robert R. McCammon je pro mě novým autorem. Říkal jsem si, že zkusím, jak se mi budou jeho knihy číst. Je znát, že je to stará poctivá škola. Mě se, stejně jako v Simmonsově Temném létě hodně líbí popis městečka, vztahů mezi lidmi, té doby. Opravdu naplno vnímám, jak se procházím ulicemi. Někomu to možná bude vadit, ale pro mě je právě tohle hodně přitažlivé. Samotný děj je potom napínavý, temný, záhadný, přesně jak to mám rád. 

Najíme se jen tak lehce, není čas ztrácet čas, jak napsal mistr Cimrman. Jedem domů, celé odpoledne naslouchám a když už je máma unavená, zalezu si zase s knihou a pivem do kouta. Popíjím a nechávám se znovu unášet. Jenže jsme ušli spoustu kilometrů na čerstvém vzduchu, tak se mi klíží oči. Přemáhám se, ale nakonec to vzdám. Ještě kouknu z okna a mám neodbytný pocit, že na kraji ulice stojí někdo, kdo snad ani nepatří do naší doby. Přemýšlím o tom, ale nakonec se mi zdá o chalupě. O psovi, co jsem ho kdysi měl a s kterým se stále chodím rozloučit. Zvláštní, že ano? Ale já ho měl fakt rád. Zdá se mi, jak spolu jdeme lesem a tyhle sny patří vždy k nejhezčím. Je s námi i moje žena. Musím jí ráno napsat z vlaku. Udělám to a do Prahy je klid na čtení. Na Plzeň si vedle mě sedne nějaká paní, co se chce očividně seznamovat. Nasadím si sluchátka a brýle a už ji neslyším. Mám klid až do Rokycan, kdy si řeknu, že zbytek dorazím doma. Ale nedá mi to a v Plzni vystupuji na poslední chvíli. Hergot, to byla ale jízda.

Jak už jsem psal výše, mám rád Ameriku šedesátých až osmdesátých let. A když je ještě o klukovi, co zrovna dospívá, tak je u mě úspěch víceméně zaručen. Jsem moc rád, že jsem na svých toulkách po knižních webech tuhle knížku potkal a dal jsem na doporučení ostatních. Má v sobě něco zvláštně přitažlivého a navíc se opravdu velmi dobře čte. Do vlaku ideální. Takže přátelé, to je můj dnešní tip pro vás. Nechte si chutnat a teď už nezbývá, než poděkovat za vaši přízeň a věrnost. Díky moc, přátelé. Mějte se co nejlépe. 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
V idylickém Zephyru v Alabamě rok 1964. Lidé buď pracují pro papírnu u řeky Tecumseh, nebo pro místní mlékárnu. Je to jednoduchý život, ale podněcuje působivou představivost dvanáctiletého začínajícího spisovatele Coryho Mackensona. Ten si je jistý, že cítil, jak si na hřbitově šeptají duchové. Slyšel o podivných pašerácích, kteří číhají ve tmě za městem. Viděl na hlavní ulici potopu hadů. Cory je z toho všeho tak nadšený, jak jen malý chlapec může.

Když pak jednoho rána doprovází svého otce při rozvozu mléka, spatří auto, jak sjíždí ze silnice a pomalu se potápí do bezedného Saského jezera. Jeho otec skočí do ledové vody, aby řidiče zachránil, a najde zbitou mrtvolu, nahou a připoutanou k volantu – s měděným drátem utaženým kolem krku. Časem se zdá, že obyvatelé města na nevyřešenou vraždu už úplně zapomněli. Ale Cory a jeho otec nemohou.

Jejich hledání pravdy je cestou do světa, kde se střetává nevinnost a zlo. To, co leží před nimi, je strach a bázeň, magie a šílenství, fantazie a realita…


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 30. ledna 2025

Recenze/review - MACERATION - Serpent Devourment (2025)


MACERATION - Serpent Devourment
CD 2025, Emanzipation Productions

for english please scroll down

Někdy, když potkám někoho zlého, nějakého našeptávače, tak se mi ve vnitřnostech usadí takový zvláštní a temný pocit. Jako bych měl uvnitř sebe klubko hadů, špínu a hnis. Postupně, jak žiju v jeho přítomnosti, jsem nakažený víc a víc. Jednoho dne potom tenhle mokvající vřed praskne a vyteče ven jako děsivé svědectví. Jak se dá vlastně bránit zlu a bolesti? Často o tom poslední dobou v dnešním podivném světě přemýšlím. A poslouchám u toho novou desku dánské legendární kapely MACERATION.

Předchozímu návratovému albu (po třiceti dlouhých letech) "It Never Ends..." jsme se u nás na stránkách samozřejmě věnovali (odkaz na recenzi a rozhovor najdete dole pod dnešním článkem). Jednalo se o velmi povedenou záležitost s Danem Swanö za mikrofonem. Letos došlo na tomto postu ke změně a vokály nahrál stálý člen kapely Jan Bergmann Jepsen. Nutno rovnou dodat, že se svého úkolu zhostil na výbornou. 


Zasvěcení samozřejmě vědí, že MACERATION jsou kapelou postavenou na základech thrash metalových INVOCATOR. Novinka je potom takovým volným pokračováním věcí minulých. Je opět velmi brutální, přesto melodická, je jedovatá, má masivní a dobře čitelný zvuk (ano, postaral se o něj Dan Swanö). Hudebně se jedná o skvěle zpracovanou starou školu, v některých momentech evokující vzpomínky na kapely jako ENTOMBED, BLOODBATH, BENEDICTION a právě INVOCATOR. Můj hudební vkus se vytvářel ve stejné době, jako u členů téhle smečky a tak se samo nabízí, že naše krev je velmi podobná. Líbí se mi takový ten tradiční, poctivý a uvěřitelný přístup. Ostré, přesně zacílené riffy, melodie, které se vám zadřou pod kůži. Spousta nových nápadů, které ocení hlavně pravověrní. "Serpent Devourment" je přesně tím druhem nahrávky, u které budete nejdříve jen tak sedět. Po chvilce ale půjde všechno ostatní stranou a stane se pro vás každodenním průvodcem po záhrobí. Alespoň takto působila na mě, na starého prašivého psa. Stejně jako každý potřebuji v dnešním světě nějaký záchytný bod, nějaké místo, kam se budu rád a často vracet. MACERATION svým novým albem jedno takové vytvořili. Ze skladeb je cítit a slyšet pradávná síla, nakumulovaná energie, tlak a chvění. Mají v sobě takový ten opravdový feeling, heavy efekt, který mám u starých kapel tolik rád. Je slyšet, že se tu hraje od srdce, amen! Až zase jednou ve svém životě potkám nějakého zlého našeptávače, pustím mu novou desku přímo do ksichtu. Teď už moc dobře vím, že u ní shoří na popel. Smrt, zlo a bolest se ukrývají v temnotě! Starý, klasický, surový death metal par excellence, zahraný s noblesou zkušených mistrů! 


Asphyx says:

Sometimes, when I meet someone evil, a whisperer, a strange and dark feeling settles in my gut. It's like I've got a ball of snakes inside me, dirt and pus. Gradually, as I live in his presence, I become more and more infected. Then one day, this swollen boil bursts and spills out like a horrible testimony. How does one actually resist evil and pain? I've been thinking about that a lot lately in today's strange world. And I'm listening to the new album by the legendary Danish band MACERATION.

Of course, we covered the previous comeback album (after thirty long years) "It Never Ends..." on our website (link to the review and interview can be found below today's article). It was a very accomplished affair with Dan Swanö behind the microphone. This year there was a change in that position and the vocals were recorded by regular band member Jan Bergmann Jepsen. It must be added that he did his job perfectly. 


Of course, insiders know that MACERATION are a band built on the foundations of thrash metal band INVOCATOR. The new one is then a kind of free continuation of the past. It's again very brutal, yet melodic, it's venomous, it has a massive and well-read sound (yes, Dan Swanö took care of it). Musically, it's a well-crafted old-school album, evoking memories of bands like ENTOMBED, BLOODBATH, BENEDICTION and just INVOCATOR in some moments. My musical tastes were formed at the same time as the members of this pack, so it lends itself that our blood is very similar. I like that traditional, honest and believable approach. Sharp, precisely targeted riffs, melodies that get under your skin. Lots of new ideas that the true believers will appreciate. "Serpent Devourment" is exactly the kind of record you'll sit through at first. But after a while everything else will go away and it will become your daily guide to the afterlife. At least that's how it affected me, the old mangy dog. Like everyone else in today's world, I need a clue, a place to come back to often. MACERATION have created one with their new album. You can feel and hear the ancient power, accumulated energy, pressure and trembling from the songs. They have that real feeling, heavy effect that I like so much in old bands. You can hear that they are playing from the heart, amen! When I meet some evil whisperer again in my life, I'll play a new record right in his face. I know now he'll burn to the ground with it. Death, evil and pain hide in darkness! Old, classic, raw death metal par excellence, played with the refinement of experienced masters!



about MACERATION on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
1. Serpent Devourment
2. The Den Of Misery
3. A Corrosive Heart Fell Below
4. Where Leeches Thrive
5. The Suffering
6. Emptiness Embraced
7. When Torment Befell My Pain
8. In Rot Unleashed
9. Revolt The Tyrant Dream
10. For The End Alone

Lineup:
Jan Bergmann Jepsen - vocals
Nicolai Kaltoft - drums
Rune Koldby - bass
Robert Tengs - guitar
Jakob Schultz - lead guitar




Recenze/review - COSMOPHAGE - Sidereal Malignancy (2025)


COSMOPHAGE - Sidereal Malignancy
CD 2025, Blood Harvest / Me Saco Un Ojo

for english please scroll down

Katakombami se šíří jedovatý, hnisavý pach. Můžou za to nová mrtvá těla, již ve značném stádiu rozkladu. Postupuji postupně dopředu, ale jde to pomalu. Mám pocit, že mě někdo sleduje, že stojí za mnou, že má v ruce nůž. Bojím se a zároveň jsem zvědavý. Připadám si jako přímý účastník děsivého hororového filmu, jako bych právě zažíval hnusný sen, ze kterého se nikdy neprobudím. Důvod se sám nabízí. Již nějakou dobu poslouchám nové EP brazilských maniaků COSMOPHAGE.

Je to vlastně jednoduché. Pokud jste vyrůstali hudebně na death metalu devadesátých let a líbí se vám jeho surovost, temnota, hniloba a smrad, potom jste zde správně. Pánové hrají odhodlaně, opravdově, od srdce. Už jste někdy exhumovali starý, prašivý hrob? A našli jste v něm rakev plnou temnoty, strachu a děsivých vzpomínek? Potom přidejte hlasitost a nechte se unášet na vlnách řeky Smrti. 


"Sidereal Malignancy" je ze své podstaty surovou, maniakální nahrávkou. Obsahuje v sobě veškeré potřebné ingredience k tomu, abyste byli pohřbeni zaživa. Smrt má, jak známo, nekonečné množství podob a tu kterou nám přinášejí Brazilci, lze definovat jako totálně zničující, krutou, ošklivou a zahalenou do krvavé mlhy. Máte rádi staré SINISTER, DEICIDE, MALEVOLENT CREATION, VADER? Těmi se nechali pánové volně inspirovat a nadále velice zkušeně rozvíjejí jejich původní myšlenky a nápady. Dělají to s nadšením a takovou tou ryzí opravdovostí, poctivostí, kterou mám u podobných kapel tolik rád. Zvuk se také povedl, stejně jako motiv na obalu. Když si to vezmu kolem a kolem, tak si není na nic stěžovat. Naopak, i když se jedná o mé první setkání s touto smečkou, tak jej považuji za velmi povedené. Navíc, a píšu to velmi často, mě baví nové EP poslouchat a rád se k němu vracím. Venku je zrovna nepropustná mlha a stíny se toulají ulicemi. Lákají mě ven a samozřejmě podléhám. Mé kroky vedou, ostatně jako každou noc, na hřbitov. Nejdříve si jen tak sednu a poslouchám hlasům ze záhrobí. Potom, když se moje mysl uklidní, tak znovu zapínám play a vstupuji dovnitř. Katakombami se šíří jedovatý, hnisavý pach. Můžou za to nová mrtvá těla, již ve značném stádiu rozkladu. Postupuji postupně dopředu, ale jde to pomalu. Mám pocit, že mě někdo sleduje, že stojí za mnou, že má v ruce nůž. Bojím se a zároveň jsem zvědavý. Nad vchodem je napsáno jméno této kapely a mě nezbývá nic jiného, než vám ji doporučit. Mrtvolný, hnilobný, surový death metal, který vás brutálně rozerve na kusy! Budete pohřbeni zaživa! 

Asphyx says:

A poisonous, putrid smell spreads through the catacombs. It's due to the new corpses, already at a considerable stage of decomposition. I'm moving forward, but it's slow going. I have the feeling that someone is watching me, that they are behind me, that they have a knife in their hand. I am both afraid and curious. I feel like a direct participant in a terrifying horror movie, as if I've just experienced a horrible dream from which I will never wake up. The reason offers itself. I've been listening to the new EP from Brazilian maniacs COSMOPHAGE for a while now.

It's actually quite simple. If you grew up musically on 90's death metal and you like the rawness, darkness, rot and stink of it, then you've come to the right place. The gentlemen play with determination, with realness, from the heart. Have you ever exhumed an old, dusty grave? And found a coffin full of darkness, fear and terrifying memories? Then turn up the volume and let yourself be carried away on the waves of the River of Death.


"Sidereal Malignancy" is an inherently raw, manic record. It contains all the ingredients you need to be buried alive. Death, as we know, takes an infinite number of forms and the one brought to us by the Brazilians can be defined as totally devastating, cruel, ugly and shrouded in a bloody mist. Do you like the old SINISTER, DEICIDE, MALEVOLENT CREATION, VADER? These gentlemen were freely inspired by them and continue to develop their original thoughts and ideas very skilfully. They do it with enthusiasm and with that pure sincerity, honesty that I like so much in bands like this. The sound is also good, as well as the motif on the cover. All in all, there's nothing to complain about. On the contrary, even though this is my first encounter with this pack, I find it very hilarious. Plus, and I write this very often, I enjoy listening to the new EP and I like coming back to it. The fog outside is impenetrable at the moment and shadows are wandering the streets. They beckon me outside and of course I succumb. My steps lead, as they do every night, to the cemetery. First I just sit down and listen to the voices from beyond. Then, when my mind has calmed down, I turn the play back on and step inside. A poisonous, putrid smell spreads through the catacombs. It's due to the new corpses, already at a considerable stage of decomposition. I'm moving forward, but it's slow going. I have the feeling that someone is watching me, that they are behind me, that they have a knife in their hand. I am both afraid and curious. The name of this band is written above the entrance and I have no choice but to recommend it to you. Dead, rotten, raw death metal that will brutally tear you apart! You will be buried alive!


tracklist:
01. Arrival At Aphotic Depths 
02. Sidereal Malignancy 
03. Decaying Entropy 
04. Devourment Of The Ur-Plagued 
05. Precognition Into The Iris 
06. Inner Planes (Of Disfigured Entities)



středa 29. ledna 2025

Recenze/review - DISRUPTED - Stinking Death (2025)


DISRUPTED - Stinking Death
vinyl 2025, Trust No One Recordings

for english please scroll down

Zestárl jsem v temnotě. Kdysi dávno odsouzený za své rouhačské názory, musím drtit v podzemí staré kosti na prach. Postup je jednoduchý. Přivezu prašivou rakev, položím ji na stůl. Vezmu do rukou kladivo a pustím si nějakou muziku, která se k mé morbidní práci hodí. Švédské DISRUPTED sleduji již pěkně dlouho. Od jejich začátků. Hrají totiž uvěřitelně, opravdově, s takovou tou krvavou jiskrou v oku. Už dávno nemusím nikomu nic vysvětlovat. Moc dobře vím, že jednou rozdrtí mé kosti nějaký můj nástupce. 

Jen nevím, jestli bude ještě poslouchat death metal. Doba se totiž změnila, jenom já a fanoušci old schoolových záležitostí zůstávají stejní. Švédi hrají tak, jak jim velí jejich krvavé kořeny. Ostré, zničující riffy se zde potkávají s chladnými melodiemi. Nemrtví, démoni, i všichni prokletí jako jsem já, moc dobře vědí, o čem je opravdová, reálná smrt. 


Všem, kdo čtou naše stránky pravidelně je jasné, že se mi podobné, zahnívající výlety do devadesátých let vždycky moc líbily. DISRUPTED jsou opravdoví a ortodoxní a je to jen a jen dobře. Na tuhle smečku je spolehnutí. Jedná se o klasický pohřeb do studené země, ve stylu třeba takových NIHILIST, ENTOMBED, GOD MACABRE, BOMBS OF HADES, BASTARD PRIEST, ENTRAILS. Samozřejmě s vlastním výrazem i ksichtem a také spoustou zajímavých a neotřelých nápadů. Pánové jsou naplno oddáni tradičním myšlenkám kovu smrti a dělají svoji práci na výbornou. Není to ale jenom dobře odvedené řemeslo, co zde uslyšíte. Přidána je temně chladná a velmi podmanivá atmosféra, kterou lze načerpat snad jen ve starých márnicích a na patologických sálech. Jakoby byly jednotlivé skladby zahalené do smradlavé krvavé mlhy. Připadám si při poslechu jako bych byl přímým účastníkem nějakého děsivého klasického hororu. Jsem v něm starým hrobníkem, který stále dokola drtí plesnivé kosti. Jasně, že se ze stínů vynoří démoni, jasně, že potkáte krásné zombie, toužící po čerstvé krvi a mozcích. Zvuk, obal, celková produkce i provedení, vše je podřízeno jedinému. Zničit vás, pohřbít zaživa. Ten tlak, energie, pradávná síla, jsou zde přítomné v každém tónu, v každé notě. Osobně mě potom doslova fascinuje taková ta patina, pevné pavučiny, do kterých je celé album "Stinking Death" zahalené. Už jste někdy podali ruku studené mrtvole? Dívali jste se jí do prázdných očí? Tak nemusíte, stačí, když si pustíte tuhle desku. Zestárl jsem v temnotě. Kdysi dávno odsouzený za své rouhačské názory, musím drtit v podzemí staré kosti na prach. Je to tak správně. Poctivá, surová exhumace starého prašivého hrobu! Old school death metal z toho nejhlubšího podzemí! Temnota se zde potkává s chladem! 

Asphyx says:

I've grown old in the dark. Once long ago condemned for my blasphemous views, I must grind old bones to dust in the underworld. The process is simple. I bring in a dusty coffin, put it on the table. I pick up a hammer and play some music that suits my morbid work. I've been watching Swedish DISRUPTED for a long time. Since the beginning. They've been playing believable, real, with that bloody sparkle in their eye. I don't have to explain anything to anyone anymore. I know my bones will be crushed one day by my successor. 

I just don't know if he'll still be listening to death metal. Times have changed, only me and the old school fans remain the same. The Swedes play the way their bloody roots tell them to. Sharp, devastating riffs meet cold melodies. The undead, the demons, and all the damned like me know all too well what real, real death is all about. 


It's clear to anyone who reads our site regularly that I've always enjoyed similar, decaying trips to the 1990s. DISRUPTED are genuine and orthodox and that's just as well. You can count on this pack. This is a classic burial into the cold earth, in the style of the likes of NIHILIST, ENTOMBED, GOD MACABRE, BOMBS OF HADES, BASTARD PRIEST, ENTRAILS. Of course with their own expression and face and also a lot of interesting and novel ideas. The gentlemen are fully committed to the traditional ideas of death metal and they do their job perfectly. But it's not just good craftsmanship that you'll hear here. Added to this is a darkly cold and very captivating atmosphere that can perhaps only be picked up in old morgues and pathology halls. It's as if the individual tracks are shrouded in a stinking bloody fog. Listening to it, I feel as if I were a direct participant in some horrifying classic horror film. I'm an old gravedigger, crushing moldy bones over and over again. Sure, demons emerge from the shadows, sure, you meet beautiful zombies yearning for fresh blood and brains. The sound, the packaging, the overall production and execution, everything is subservient to one thing. To destroy you, to bury you alive. The pressure, the energy, the ancient power, is present in every note, every note. Personally, I am literally fascinated by the patina, the tight webs in which the whole "Stinking Death" album is wrapped. Have you ever shaken hands with the cold dead? Have you looked into its empty eyes? You don't have to, just listen to this record. I've grown old in the dark. Long ago, condemned for my blasphemous views, I must grind old bones to dust in the underground. It's the right thing to do. An honest, crude exhumation of an old dusty grave! Old school death metal from the deepest underground! Darkness meets cold!



about DISRUPTED on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
01. Choke On The Cross 
02. Coffin Breath 
03. True Death 
04. A Grave Ablaze 
05. Vile Impalement 
06. Necromantic Breeding 
07. Funeral Vomit 
08. Deflesh the Dead 
09. Spew 
10. Graveyard Torment

Recenze/review - RATS OF GOMORRAH - Infectious Vermin (2025)


RATS OF GOMORRAH - Infectious Vermin
CD 2025, Testimony Records

for english please scroll down

Sleduji krvavý krysí tanec na ostrých střepech. Sestoupil jsem dolů do podzemí, abych znovu a znovu objevoval další temná zákoutí. Potkávám zde jak duše zemřelých, tak ty, kteří navěky bloudí mezi naších a oním světem. Rád sedávám kousek od močálů nicoty a dívám se na pradávnou bestii, která se zrovna chystá na lov. Tenká je hranice mezi děsivou fantazií a černým snem. Planeta kolem mě hoří a já stále sleduji krysy, které tančí v divokých rytmech.

RATS OF GOMORRAH je německá death metalová kapela, postavená na základech smečky DIVIDE. Je to také skupina, která velice umně a citlivě vkládá do smrtícího kovu další vlivy jako thrash, crust, blast beaty, black, heavy i speed i spoustu dalších prvků, které tvoří dohromady celek, který vás roztrhá na kusy. Co se týká témat textů, tak se zde pánové dotýkají jak sociálních, tak ekologických problémů. To vše je potom zahaleno do světa páně H. P. Lovercrafta. Pro mě osobně je ale nejdůležitější to, že opět zase jednou rád tančím na svém vlastním hrobě. 


Dnešní podivná doba je plná kapel, které hrají retro. Je to ale stále stejné, jako kdysi, jen málokterá je natolik dobrá, aby mě zaujala. Kdysi dávno jsem si dal za úkol, že se vám budu snažit představovat ty, o kterých si myslím, že umí hrát, že mají dobrý zvuk, že si daly záležet na produkci, že se jim daří napsat skladby, které zaujmou a stáhnou vás do hlubiny. RATS OF GOMORRAH patří mezi vyvolené. Splňují všechny moje požadavky na to, abych se k jejich hudbě rád a často vracel. Nejvíc se mi líbí asi takový ten neurvalý, rock´n´rollový přístup. Zkrátka a dobře, songy v sobě mají drive a sílu, jsou surové a melodické zároveň. Schválně jsem nechal nové debutové album "Infectious Vermin" pořádně uzrát a vrátil jsem se k němu po nějaké době. Moje pocity a dojmy byly stále stejné. Kurva, to je přesně ono, řval jsem do ticha a odpovědí mi byly chladné ozvěny ze záhrobí. Silné melodie se zde potkávají s ostrými riffy. Je hodně znát, že pod hudbou jsou podepsáni muzikanti, kteří přesně vědí, co a jak chtějí hrát. Je moc dobře, že se zbytečně nezavřeli do kobky spolu s dalšími, kteří stále dokola přehrávají již dříve slyšené. Myslím si, že přístup těchto divokých a šílených Němců je o hodně lepší. Navíc, a na to bychom prosím neměli stále zapomínat, se nová deska opravdu dobře poslouchá. Vím to já, nemrtví i všichni démoni, kteří se také přišli podívat na hnis, který vytéká z této dlouho neléčené rány. Abych své dojmy a postřehy nějak shrnul, tak musím napsat jediné. Je to skvělé, je to propracované, je to vybroušené k dokonalosti. Amen! Temné, divoké a chladné death metalové ozvěny z onoho světa! Zběsilý tanec na ostrých střepech! Bestie se probudila a touží po čerstvém mase! 

Asphyx says:

I'm watching a bloody rat dance on sharp shots. I descend down into the underground to discover more dark corners again and again. I meet here the souls of the dead and those who forever wander between our world and the next. I like to sit a little away from the swamps of nothingness and watch an ancient beast just about to hunt. There's a fine line between a terrifying fantasy and a black dream. The planet burns around me and I watch the rats dance to wild rhythms.

RATS OF GOMORRAH is a German death metal band, built on the foundations of the DIVIDE pack. It is also a band that very skillfully and sensitively puts other influences into death metal such as thrash, crust, blast beats, black, heavy and speed as well as many other elements that together form a whole that will tear you apart. As far as the themes of the lyrics go, the gentlemen here touch on both social and environmental issues. All of this is then enveloped in the world of Mr. H.P. Lovercraft. For me personally, however, the most important thing is that I am once again happy to dance on my own grave.


Today's strange times are full of bands that play retro. But it's still the same as it used to be, few are good enough to interest me. A long time ago, I made it my mission to try to introduce you to bands that I thought could play, that had a good sound, that took the time to produce, that managed to write songs that would engage and pull you in. RATS OF GOMORRAH is one of the chosen ones. They fulfill all my requirements for me to come back to their music happily and often. What I like the most is probably the unbridled, rock 'n' roll approach. In short, the songs have drive and power, they are raw and melodic at the same time. I purposely let the new debut album "Infectious Vermin" mature and came back to it after some time. My feelings and impressions were still the same. Fuck, that's exactly it, I screamed into the silence and the cold echoes from beyond the grave were my answer. Strong melodies meet sharp riffs here. You can tell a lot that the music is signed by musicians who know exactly what they want to play and how they want to play it. It's very good that they haven't unnecessarily locked themselves in a dungeon with others who play the previously heard over and over again. I think the approach of these wild and crazy Germans is much better. Plus, and please we shouldn't keep forgetting this, the new album is really good to listen to. I know I do, the undead and all the demons who also came to see the pus that oozes from this long untreated wound. To sum up my impressions and observations, I have to write one thing. It's great, it's sophisticated, it's polished to perfection. Amen! Dark, wild and cold death metal echoes from the other world! Furious dancing on sharp shards! The beast has awakened and is hungry for fresh meat!


TRACKLIST
01. Swarming Death
02. Face No Consequence
03. Tails Unknown
04. Narcissus
05. Rise from the Abyss
06. Rattenkönigin
07. Night Orbit
08. Asleep on a Dagger
09. Strychnos
10. Towers, Ropes and Knives
11. Judas Goat
12. Cosmicide
13. Vat of Acid

LINE-UP
Daniel Stelling - Guitars, Vocals
Moritz Paulsen - Drums, Backing Vocals


TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine