DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 11. února 2025

Recenze/review - NECROTESQUE - Love and Pieces (2025)


NECROTESQUE - Love and Pieces
EP 2025, vlastní vydání

for english please scroll down

Už to nešlo dál vydržet. Musel jsem to udělat. Vzal jsem do rukou sekyru a zboural jsem první zeď. Už jsem nemohl. Z obrazovek ke mě stékala jenom zkažená krev. Jenom násilí, lži a nenávist. Smrt je pro mnohé už jenom zábava. Krátké video mezi reklamami. Svět se dávno změnil a já tak nějak podvědomě tuším, že se do něj dávno nehodím. Ještě, že existují stále kapely, které hrají death metal postaru, poctivě, upřímně, opravdově. NECROTESQUE patří mezi ně. Stačí si přečíst rozhovor a recenze na předchozí počiny, články jsou odkazovány dole pod recenzí. 

Patnáct minut, rozdělených do tří skladeb, patnáct minut totálního inferna. Masakr, jak vystřižený z časů, ve kterých jsem tenhle styl objevoval. Krutá a ošklivá hudba. S masivním, divokým a prašivým zvukem. Přesně takhle to má být, přesně taková krev koluje i v mých žilách. Beru do rukou znovu sekyru...


I tentokrát je to jízda od začátku do konce. A směřuje samozřejmě rovnou do pekla. Mocné riffy se zde potkávají s divokými bicími. K tomu si připočtěte chorobný vokál a inspiraci ve stejných katakombách jako kapely typu SINISTER, ASPHYX, ENTOMBED, GRAVE, SIX FEET UNDER, OBITUARY, PESTILENCE, DYING FETUS, DEATH. Pánové, jinak také pohrobci mnohých slavných smeček a muzikanti par excellence, se nechali sice inspirovat starými postupy, ale nadále je rozvíjejí svým způsobem a přidávají velkou spoustu vlastních nápadů. Výsledkem je letošní EP, u kterého budete hnít zaživa. Songy jsou mocné, majestátní, smrdí sírou a nakumulovaným vztekem. NECROTESQUE jsou stále ve skvělé formě, to vám klidně podepíšu vlastní krví. V téhle hudbě je tlak, energie, takový ten heavy efekt, který v sobě mají jenom skupiny, které hrají od srdce. Nevím, jestli jste někdy potkali na ulici smečku rozzuřených prašivých psů. Pokud ne, tak nevadí, stačí si poslechnout "Love and Pieces" a budete také roztrháni na kusy. Hudba se tu valí kupředu jako lavina z kostí, špíny a zkažené krve. Tenhle svět stejně jednou shoří v plamenech, stačí se rozhlédnout kolem sebe. Než se tak ale stane, budu poslouchat nové album stále dokola. Už to nešlo dál vydržet. Musel jsem to udělat. Vzal jsem do rukou sekyru a zboural jsem první zeď. Už jsem nemohl. Z obrazovek ke mě stékala jenom zkažená krev. Jenom násilí, lži a nenávist. Smrt je pro mnohé už jenom zábava. Krátké video mezi reklamami. Svět se dávno změnil a já tak nějak podvědomě tuším, že se do něj dávno nehodím. Surová, masivní a krutá trepanace lebky, zvaná death metal! Silný úder přímo na solar plexus!

Asphyx says:

I couldn't take it anymore. I had to do it. I picked up an axe and I knocked down the first wall. I couldn't do it anymore. The screens were dripping nothing but bad blood. Only violence, lies and hatred. For many, death is just entertainment anymore. A short video between commercials. The world has long since changed, and somehow I subconsciously know I don't fit in. It's a good thing there are still bands that play death metal the old fashioned way, honestly, truly. NECROTESQUE is one of them. Just read the interview and reviews of previous releases, the articles are linked below the review. 

Fifteen minutes, divided into three tracks, fifteen minutes of total inferno. A massacre cut from the days when I discovered this style. Cruel and ugly music. With a massive, savage and mangy sound. That's the way it should be, that's the way the blood runs in my veins. I'm picking up the axe again...


Again, it's a ride from start to finish. And it goes straight to hell, of course. Powerful riffs meet ferocious drums. Add to that the sick vocals and inspiration in the same catacombs as bands like SINISTER, ASPHYX, ENTOMBED, GRAVE, SIX FEET UNDER, OBITUARY, PESTILENCE, DYING FETUS, DEATH. The gentlemen, otherwise also the bastards of many famous packs and musicians par excellence, have been inspired by the old methods, but continue to develop them in their own way and add a lot of their own ideas. The result is this year's EP, which will have you rotting alive. The songs are powerful, majestic, reeking of brimstone and accumulated rage. NECROTESQUE are still in great shape, I'll sign that with my own blood. There's a pressure, an energy, a heavy effect in this music that only bands that play from the heart have. I don't know if you've ever met a pack of angry mangy dogs on the street. If you haven't, that's okay, just listen to "Love and Pieces" and you'll be ripped to shreds too. The music rolls forward like an avalanche of bones, filth and bad blood. This world's gonna go up in flames one day anyway, just look around you. But before that happens, I'll be listening to the new album over and over again. I couldn't take it anymore. I had to do it. I picked up an axe and broke down the first wall. I couldn't do it anymore. All that was coming out of the screens was bad blood. Only violence, lies and hatred. For many, death is just entertainment anymore. A short video between commercials. The world has long since changed, and somehow I subconsciously know I don't fit in. A brutal, massive, cruel cranial shattering called death metal! A powerful punch straight to the solar plexus!



about NECROTESQUE on DEADLY STORM ZINE:







tracklist:
01. Demented Dismemberment 
02. The Vegan Meat Grinder 
03. Legions of Rot

pondělí 10. února 2025

Recenze/review - TORMENTOR TYRANT - Excessive Escalation of Cruelty (2025)


TORMENTOR TYRANT - Excessive Escalation of Cruelty
CD 2025, Everlasting Spew Records

for english please scroll down

Lebka smějící se do tmy, prašivé kosti, pohozené všude kolem. Vyvrácený náhrobek a pomalované zdi. Kříže, obrácené směrem dolů. Vrátili se. Démoni temnoty, kteří se jednou za čas vloupají na náš hřbitov, aby zohavili ostatky. Z márnice slyším nářek. Divoké skřeky, řev, připomínající pradávné bestie. Vstupuji dovnitř a ihned se stávám další obětí. Zombie mě roztrhají na kusy. Konečně jsem doma, v záhrobí.

Hraje se tu, ostatně jako vždycky, velmi dobrá muzika. Pokud máte rádi takový ten starý, prohnilý a nihilistický death metal s příměsí ostrého thrashe, potom jste zde správně. TORMENTOR TYRANT je rozzuřená smečka z Finska, složená ze samých zkušených muzikantů (CORPSESSED, CATALEPTIC, SOLOTHUS, TYRANNY), která přichází s novým, morbidním a mokvajícím albem. Nutno rovnou dodat, že vás roztrhá na kusy. 


Je to masakr. Od začátku do konce. Žádné kompromisy, žádné zbytečnosti, jenom přímo a přesně cílený útok. Je to smršť, je to vítr, který se objeví ve starých katakombách pokaždé, když už je v nich příliš smradlavého masa. Pánové na to jdou ostře a divoce, neurvale, napadnou vás jako smečka vzteklých, rozzuřených psů. Povedl se zvuk, obal, i ostatní formální věci. Můžete se tak soustředit na pekelnou jízdu, která vás doslova přikove na zeď. Tolik energie a tlaku jsem již dlouho neslyšel. Inspirace je sice v některých momentech patrná (floridská i britská stará škola), ale přidávána je i pořádná porce vlastních nápadů a invence. Nevím, jestli jste se někdy ocitli v pořádné rvačce. Pokud ne, tak ani nemusíte. Pravdou totiž je, že jsem si na ten pocit při poslechu "Excessive Escalation of Cruelty" často vzpomněl. Jako bych spadl do velkého mlýnu na maso a byl postupně rozdrcen na prach. Je to velmi povedené album po všech stránkách. Líbí se mi, že z něj odkapává zkažená krev a že je z něj cítit taková ta klasická, ryzí poctivost, síla a temná energie. Pánové vám hodí do ksichtu pořádnou porci syrového masa. Je ochucené těmi nejlepšími ingrediencemi. Možná se dnešní svět točí úplně jiným směrem, ale pokaždé, když budu potřebovat pustit žilou, tak si pustím tohle album. Nelze jinak, než doporučit všem starým hrobníkům, i těm, co rádi a často navštěvují katakomby. Lebka smějící se do tmy, prašivé kosti, pohozené všude kolem. Vyvrácený náhrobek a pomalované zdi. Kříže, obrácené směrem dolů. Vrátili se. Démoni temnoty, kteří se jednou za čas vloupají na náš hřbitov, aby zohavili ostatky. TORMENTOR TYRANT! Totální devastace staré, prašivé death metalové márnice! Popraskají vám všechny kosti v těle! 

Asphyx says:

A skull laughing in the dark, scabby bones strewn everywhere. An overturned tombstone and painted walls. Crosses, upside down. They came back. The demons of darkness that break into our cemetery once in a while to mutilate the remains. From the morgue, I can hear the wailing. Savage screams, roars reminiscent of ancient beasts. I step inside and immediately become the next victim. The zombies will tear me apart. I'm home at last, in the beyond.

There's some very good music playing, as always. If you like that old, rotten and nihilistic death metal with a dash of edgy thrash, then you've come to the right place. TORMENTOR TYRANT is an angry pack from Finland, composed of all experienced musicians (CORPSESSED, CATALEPTIC, SOLOTHUS, TYRANNY), who come with a new, morbid and swamping album. It must be added that it will tear you to pieces.


It's a massacre. From start to finish. No compromises, no unnecessary, just a direct and precisely targeted attack. It's a whirlwind, it's the wind that appears in the old catacombs every time there's too much stinking flesh. The men go at it sharply and fiercely, savagely, attacking you like a pack of rabid, enraged dogs. The sound, the packaging, and the other formal things are all good. So you can concentrate on a hell of a ride that will literally drive you up the wall. I haven't heard this much energy and pressure in a long time. While the inspiration is evident at some points (Florida and old school British), there's a hefty helping of your own ideas and invention thrown in. I don't know if you've ever found yourself in a proper fight. If you haven't, you don't have to. The truth is that I often remembered that feeling while listening to "Excessive Escalation of Cruelty". It was like falling into a big meat grinder and being gradually crushed to dust. It's a very good album in all aspects. I like that it drips with bad blood and that it has that classic, pure honesty, power and dark energy. The gentlemen throw a good portion of raw meat in your face. It's seasoned with the finest ingredients. Maybe the world today is going in a completely different direction, but every time I need to let go of a vein, I put this album on. I can't help but recommend it to all old grave diggers, even those who like and frequent the catacombs. A skull laughing in the dark, scabby bones strewn about. The overturned tombstone and painted walls. Crosses, facing downwards. They came back. The demons of darkness that break into our cemetery once in a while to mutilate the remains. TORMENTOR TYRANT! Total devastation of an old, dank death metal morgue! It'll crack every bone in your body!


tracklist:
01. Intro - Upheaval of Tyranny 
02. Capital of Pain 
03. Torture Divine 
04. Tartarean Iron Grip 
05. Crueler Tomorrow 
06. Pit of Anguish 
07. Cosmic Wild Hunt 
08. Terminal Revelation 
09. Heavy Death Bombardment

Recenze/review - FUMES - Skeletal Wings Threshold (2025)


FUMES - Skeletal Wings Threshold
CD 2025, Personal Records

for english please scroll down

Stále přemýšlíme nad tím, kde se bere zlo. Odkud přišlo. Z vesmíru? Z našeho podvědomí? Ze záhrobí? O tom se vedou dlouhé diskuze a každý na to má svůj vlastní názor. Osobně mě nejvíc děsí falešné úsměvy, padlí kněží, takový ten podivný pocit, který máte z některých lidí a nevíte proč. Navenek vypadají dobře a usmívají se, ale pod povrchem je něco zkaženého. S hudbou to mám velmi podobné, musí mít v sobě něco přitažlivého, něco, co mě dokáže přikovat na zeď a zničit.

O mexických FUMES jsem dosud neslyšel, omlouvám se. Přišla mi ale na recenzi jejich nová debutová deska "Skeletal Wings Threshold" a tak jsem si zase jednou sedl k přehrávači a nechal ji na sebe působit. Stačilo několik prvních tónů a do mého pokoje vstoupily děsivé stíny. Mlha venku byla krvavá a já zase jednou přemýšlel, odkud se bere zlo. 


V kapele působí samí zkušení muzikanti a je znát a slyšet, že přesně ví, co a jak chtějí hrát. Pravověrný, tradiční a klasický black metal s takovým tím děsivým chladem uvnitř. Zaujme skvělý obal od Necro Frosta, ale i ostrý a divoký zvuk (Alejandro Méndez - recording, mastering). Jakoby FUMES přišli odněkud z plesnivých katakomb, ve kterých čerpali mezi zohavenými mrtvolami prokletých inspiraci. Nezapomínejme ale na to hlavní, na hudbu samotnou a ta je povedená po všech stránkách. Má v sobě velké množství chladu a temné energie. Rád a často jsem se díval do tmy a u toho poslouchal "Skeletal Wings Threshold". Pokud jste opravdoví a ortodoxní fanoušci tohoto stylu, tak neváhejte ani chvilku. Riffy tu hoří jasným černým plamenem a novinka je pro vás doslova povinností. Tohle album si vás podmaní postupně, pomalu se vám dostane do žil a do vnitřností. Sežere vás zevnitř jako sněť. Navěky vás prokleje a vám nezbyde nic jiného, než pokleknout a poklonit se temnotě. Marně jsem hledal něco, co bych nahrávce vytkl, jenže nic jsem nenašel. Deska je totiž nejen skvělá po formální stránce, ale hlavně má v sobě takovou tu pradávnou živočišnost, neurvalost, surovost. Zkrátka a dobře věci, které máme všichni u této hudby tolik rádi. FUMES působí jako jezdci apokalypsy, kteří se vrátili na zem, aby nás svojí hudbou totálně zničili. Nutno rovnou napsat, že se jim to podařilo na výbornou. Stále přemýšlíme nad tím, kde se bere zlo. Odkud přišlo. Z vesmíru? Z našeho podvědomí? Ze záhrobí? Teď už to vím. Mrazivý, surový, divoký black metal, který smrdí sírou! Děsivé smrtící vize! 

Asphyx says:

We are always wondering where evil comes from. Where it came from. From outer space? From our subconscious? From beyond the grave? There's a long debate about that, and everyone has their own opinion. Personally, what scares me the most are the fake smiles, the fallen priests, that weird feeling you get from some people and you don't know why. On the outside they look good and smile, but underneath the surface there is something corrupt. I feel very much the same way about music, it has to have an appeal, something that can drive me up the wall and destroy me.

I haven't heard of Mexican FUMES before, sorry. But their new debut album "Skeletal Wings Threshold" came up for review and I sat down once again to let it affect me. The first few notes were all it took for eerie shadows to enter my room. The fog outside was bloody, and once again I wondered where evil comes from. 


The band is full of experienced musicians and you can hear that they know exactly what and how they want to play. True, traditional and classic black metal with such an eerie coldness inside. The great cover artwork by Necro Frost will impress, but also the sharp and fierce sound (Alejandro Méndez - recording, mastering). As if FUMES came from somewhere from the moldy catacombs where they drew inspiration among the mutilated corpses of the damned. But let's not forget the main thing, the music itself, and it is hilarious in every aspect. It has a great deal of coldness and dark energy. I enjoyed and often looked into the darkness while listening to "Skeletal Wings Threshold". If you are a true and orthodox fan of this style, don't hesitate a moment. The riffs here burn with a bright black flame and the novelty is literally a must for you. This album will conquer you gradually, slowly getting into your veins and into your guts. It will eat you up from the inside like anthrax. It will curse you forever and you will have no choice but to kneel and bow to the darkness. I searched in vain for something to criticize, but I found nothing. The record is not only great formally, but it has that ancient animalism, rawness, brutality. In short, the things we all love so much about this music. FUMES are like the horsemen of the apocalypse who have returned to earth to totally destroy us with their music. It must be said that they have succeeded in doing it perfectly. We are still wondering where evil comes from. Where it came from. From outer space? From our subconscious? From beyond the grave? Now I know. Freezing, raw, savage black metal that reeks of brimstone! Terrifying death visions!



tracklist:
STELLAR ASCENSION INFERNAL
KAMAZOTZ
SUPPURATION TUNNELS
DEAD MORNING STAR
CARRIER OF VENENIFYER
PASSAGE I
HOLLOW TEETH OF DARKNESS
PASSAGE II
PLAGUESTORMS
PASSAGE III

band:
Minos: drums
Henry Piquerist: guitars
Isaías Speedblosky: vocals, guitars
Alan Macabre: bass



neděle 9. února 2025

Recenze/review - PHRENELITH - Ashen Womb (2025)


PHRENELITH - Ashen Womb
CD 2025, Dark Descent Records, Me Saco Un Ojo Records

for english please scroll down

Stojím před starými rezavými dveřmi. Hledal jsem je celý svůj nebohý život. Četl jsem starodávné spisy, prohlížel si zežloutlé mapy. Pátral jsem v archívech i plesnivých katakombách. Exhumoval jsem prokleté hroby, ale svého cíle jsem došel až dnes. Poslouchám právě novou desku dánských tmářů PHRENELITH  a bloudím v krvavé mlze. Konečně jsem zde, u vchodu do záhrobí. Přidávám hlasitost a otevírám bránu do podsvětí.

Platím Cháronovi touto deskou. Podá mi svoji kostnatou ruku a jedovatě se usměje. Oba víme, že jsme zde správně. Tady, uprostřed nicoty, se hraje opravdový, ryzí a prašivý death metal. V tomto případě ušpiněný black metalovou atmosférou a doomovými náladami. Kolem jsou pověšeni na hácích těla prokletých. Dívají se mi do očí a odříkávají další ze svých zvrácených modliteb. Stejně jako PHRENELITH. 


Pozorný čtenář našich stránek moc dobře ví, že jsem velkým fanouškem této kapely. Důkazem budiž recenze i reporty na koncerty, odkazované dole pod dnešním článkem. Samo se tedy nabízí, že jsem se na novou desku těšil, jako na čerstvě umíchaný jed. Pánové volně pokračují ve své morbidní práci. A opět se jedná o mokvající, velmi povedené album, po okraj narvané zajímavými a neotřelými motivy. Když totiž za sebou zavřete dveře na onen svět, tak už není návratu. Stíny jsou najednou velmi dlouhé a vy si, stejně jako já, užíváte masivní a velmi dobře čitelný zvuk, s chutí se díváte na erupci sopky na obalu. Vše je zahalené do takové zvláštní, podmanivé, děsivé a hororové nálady. Pokud máte rádi kapely jako INCANTATION, DISMA, DEAD CONGREGATION, FUNEBRARUM, FATHER BEFOULED, UNDERGANG, určitě víte, o čem píšu. "Ashen Womb" je smrtícím opusem, přírodním živlem, který vás strhne do hlubiny. Je mocnou vlnou, po které nezůstává nic živé. Slyším ozvěny z těch nejtemnějších koutů Hádovy říše. Novinku považuji, jak jinak, za velmi povedenou po všech stránkách. Valí se kupředu jako lavina z kamení, kostí, hnisu a špíny. Jedná se o velmi podmanivou, nebál bych se napsat i magickou záležitost. Tohle album vás rozdrásá zevnitř. Shnijete zaživa a zemřete v šílených křečích. A jako děsivý soundtrack vám k tomu bude hrát tahle smečka. Stojím před starými rezavými dveřmi. Vstupuji dovnitř a bouřka znovu začíná. Mocné, krvavé, děsivé, pekelné death metalové vize! Nihilistické ozvěny z těch nejtemnějších hlubin! 


Asphyx says:

I'm standing in front of an old rusty door. I've been looking for it all my poor life. Reading ancient writings, looking at yellowed maps. I've searched archives and musty catacombs. I've exhumed cursed graves, but I've only reached my destination today. I'm listening to the new record by Danish darkies PHRENELITH and I'm lost in a bloody fog. I'm finally here, at the entrance to the beyond. I turn up the volume and open the gate to the underworld.

I pay Charon with this plate. He offers me his bony hand and smiles a venomous smile. We both know we're in the right place. Here, in the middle of nowhere, is real, pure and dirty death metal. In this case, soiled with black metal atmosphere and doom moods. The bodies of the damned are hanging from hooks all around. They look me in the eye and say another of their twisted prayers. Just like PHRENELITH. 


The attentive reader of our website knows very well that I am a big fan of this band. The proof is the reviews and concert reports linked below today's article. So it goes without saying that I was looking forward to the new album like a freshly mixed poison. The gentlemen freely continue their morbid work. And once again, this is a soaking wet, very hilarious album, packed to the brim with interesting and novel themes. For when you close the door to the other world behind you, there is no return. Suddenly the shadows are very long and you, like me, enjoy the massive and very readable sound, looking with relish at the erupting volcano on the cover. Everything is wrapped in such a strange, haunting, eerie and horrific mood. If you like bands like INCANTATION, DISMA, DEAD CONGREGATION, FUNEBRARUM, FATHER BEFOULED, UNDERGANG, you definitely know what I'm writing about. "Ashen Womb" is a deadly opus, a natural element that will take you to the depths. It's a powerful wave that leaves nothing alive. I hear echoes from the darkest corners of Hades' realm. I consider this new release to be a very successful one in every respect. It rolls forward like an avalanche of rock, bone, pus and filth. It is a very captivating, I wouldn't be afraid to write magical, affair. This album will tear you up from the inside. You will rot alive and die in mad convulsions. And as a terrifying soundtrack, this pack will play for you. I'm standing in front of an old rusty door. I step inside and the storm begins again. Powerful, bloody, terrifying, hellish death metal visions! Nihilistic echoes from the darkest depths! 


about PHRENELITH on DEADLY STORM ZINE:


Recenze/review - PHRENELITH - Desolate Endscape (2017)




Ashen Womb Tracklist:
1) Noemata
2) Astral Larvae
3) A Husk Wrung Dry
4) Lithopaedion
5) Nebulae
6) Stagnated Blood
7) Sphageion
8) Chrysopoeia
9) Ashen Womb

PHRENELITH is:
Simon Daniel - Vocals
David Mikkelsen - Guitars, Vocals
Jakob O - Bass
Andreas Nordgreen - Drums

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý devadesátý pátý - Rozpravy o víře


Příběh čtyř stý devadesátý pátý - Rozpravy o víře

Zima, je mi děsná zima. Ležím uvězněný v ledu a pomalu umírám. Kolem mě se procházejí zástupy těch, které jsem za svůj život potkal. Krásné dívky, kluci, co jsme spolu poslouchali metal. Proč jsem tak sám a proč jim všem nemůžu říct, že je mám rád? Někteří mají smutek v očích, je jedno, jestli jsou živí nebo mrtví. Procházejí skrz mě, jako bych neexistoval. Umřel jsem? Narodím se někdy? A proč mám tak zmrzlé kosti? Mladíku, jste v pořádku? Plácá mě někdo po tváři. Uvidím tvář kněze. Pomalu se mi začíná rozjasňovat. Jsem sám na horách na chalupě. Včera jsem zašel do hospody, jen tak v klidu popil, nic velkého, ale asi jsem cestou domů uklouzl a praštil se do hlavy. Poděkuji a chci se vydat svým směrem, ale nenechá mě. Ležím kousek od starého hřbitova. Zavede mě na faru a ošetří lebku. Bolí to, ale mě zaujmou staré knihy, rozložené všude kolem.

Zeptám se, protože mám někde v sobě zakódované, že bych chtěl být knihovník. Nikdy se mi to nepovede a tak už jenom sním, že možná jednou, až budu starý, třeba jako přivýdělek k důchodu. Pokud mě někde budou chtít. Začne vyprávět. Mluví zajímavě, laskavě, jak to jenom muži víry dokážou. Má lehký polský přízvuk. Nesoudí mě. On byl prý v Parkhotelu ve Smržovce také. Slunce vyleze pomalu na povrch a my se přesuneme ven. Zůstávám i proto, že na rozdíl od jiných mi nic nenutí. Je takový civilní. Je to dobrej chlap. Jen má smutný pohled, jako ti, co mě navštívili v mé noční můře. Řeknu mu to a zeptám se, jak se to stane, že mladej kluk opustí vše hezké a dá se na celibát a tráví čas ve starých kostelech, v klášterech. Chvíli se zamyslí, potom mi nabídne kafe. Potřebuju jej. Můžu si zapálit? Ano, ale venku, na terase. Sám jsem ji postavil. Ze dřeva ze zdejších lesů. Sedneme si, usrkáváme horký nápoj. Silná káva, co? Jako můj život. Řekne mi a já poslouchám.

Jsou lidé, kteří umí mluvit. Protože dávají do slov srdce. Nijak se nepřetvařuje, nemluví vznešeně a tiše. Naopak, ve větách je vášeň. Chodil s dívkou, co ji měl rád, ale zároveň byl zmatený. Silně věřící rodina ve Wroclawi. Starší sestra, která se s ním jediná baví. Jsem vlastně velký hříšník. Ta kterou jsem měl rád, podotýkám platonicky, zemřela na těžkou nemoc. Pomalu, trvalo to snad rok, což vám v tomhle věku přijde hrozně dlouho. Bolelo to a bolí to dodnes. Byli jsme ještě děti, ještě jsem nevěděl, že nejsem na holky. Hele, a není to u katolíků těžký hřích? Zeptám se, protože jsem o tom už někde slyšel. Zašeptá, že ano. A dívá se u toho do dálky, na lesy, které se vlní větrem, na pasoucí krávy. Vypadá to, že jsem utekl, co? Dodá. Je to svým způsobem pravda. Šel do kláštera, pral se s vírou, s odříkáním i s tím, že nemohl nikomu říct, že se mu líbí kluci. Zvláštní osud, řeknu mu a je mi tak nějak divně. Ne, nemám strach, ani nejsem zhnusený, jen moc nevím, co říct. Nechceš se podívat na knihovnu? Navrhne a já se omluvím, že musím za svoji holkou, čeká na mě celá vyděšená.

Jde mi naproti. Potkáme se u křížku na rozcestí. Dostanu pěkně za uši, nejdřív mě vůbec neposlouchá. Teprve když jí dojde, co se stalo, padne mi do náručí. Musíš na sebe dávat pozor. Najíme se a jdu si lehnout, hlava mě přeci jen pořád bolí. Když se probudím, tak je noc. Spal jsem jak zabitej. Beze snů. Teď nemůžu zabrat. Svítá až za tři hodiny, tak si vzpomenu na svého dědu a vylezu na půdu. S baterkou v ruce začnu vytahovat staré knížky. Sbírka o budhismu, taoismu, katolické spisy, ohmataná bible, ale i korán a tóra. Je tu vše, co si hrdlo ráčí. Něco jsem četl jako dítě, mnohé vůbec nepobral. Oklepu prach, sednu si do kuchyně, abych nerušil a ani nesvítím. Čekám na slunce a hlava mi šrotuje jako by se měla každou chvílí zavařit. Jsem odkojený metalem, který se k jakékoliv víře těžce vymezuje. Navíc jsem vyrůstal v zemi, která kněží pronásledovala a z kostelů udělala sklady. Babičky sice věřily, ale také jsme měly v rodině velkou židovskou část. Rodiče byli ateisté. Jak se otevřel po revoluci svět, tak spousta lidí hledala něco jiného, než materialismus nebo si vzpomněla na zapomenutou víru. V kostelech nebylo sice úplně plno, ale prázdno také ne.

Ve škole nejen, že nás učili pokřivenou historii, ale o víře jste se toho moc nedozvěděli. Už jsem se setkal i s různými sektami a zatvrdil jsem se v tom, že tohle není nic pro mě. Ale asi jako každý jsem jihl o vánocích a když se stalo něco zlého, tak jsem se díval k nebi. Bohu jsem nedovedl odpustit spoustu věcí. Třeba smrt Kačenky, vozík a utrpení Kristýnky. Nikdy jsem nepochopil, proč se ze skvělého otce stal démon. Pak jsem potkal na koleji Michala, který o těchto věcech často diskutoval. Oba jsme se shodli, že nám je nejblíž budhismus, ale byla to tak trošku studentská póza. Ovlivněni hippies i beatníky, jsme chtěli být také takoví. Hledali jsme, asi jako každý mladý. Hodně jsme o těchto věcech přemýšleli a vůbec jsme si neuvědomovali, jak nás dodnes ovlivňuje křesťanství. Je v našich genech, výchově, morálce, jsem jím nasáklí, a je úplně jedno, kolik obrácených křížů máme na tričku. Tohle je o něčem jiném.

Vzal jsem to hezky popořádku, nejdřív bibli. Snad poprvé v životě jsem pochopil mnohé. Lidé jsou ze své podstaty zvířata, o tom se můžete přesvědčit každý den. Potřebují nějaký řád, většina se nedovede rozhodovat sama. To vám klidně podepíšu vlastní krví. Všechny ty pózy, které metalisté mají, jsou většinou opravdu jen těmi pózami. Těch pár pomatenců, co zapalují kostely, to nevytrhne. Ničit něco hezkého umí každý. Těžší je budovat. Ty už si vzhůru? Ptá se mě rozespale, ale já jen něco zabručím. Není se mnou řeč několik dní. Vždycky si sednu pod starý kaštan, jako to dělávám dodnes, rozložím si knížky, dělám si dokonce poznámky. Pomalu zjistím, že jsou si všechny víry hodně podobné. Většinou v nich není nic hrozného, ale je také pravda, že nejen v koránu se najde spousta věcí, které jsou již zastaralé a přežité. A taky pěkně agresivní. Nakonec v podstatě zjišťuji, že je to hrozně jednoduché. Věřte si čemu chcete, jen to nikomu nenuťte. Je to soukromá, niterná věc. Potkal jsem spoustu věřících, kteří byli skvělí, ale i magory, zaslepené a hloupé. Je to tak se vším. Každý není chytrý a morálně na výši. S tím je nutno počítat. 

Hodně se o tom bavíme, diskutujeme. Nejen s blondýnkou, ale i s knězem, kterého potkáváme snad každý večer, když se jdeme projít. Pokaždé se posadíme a mluvíme o všem. Jen tak, nezávazně. Jsem nejdřív hodně opatrný, nerad se otevírám cizím lidem, myslím si totiž, že není nutné, abych odkrýval svoje soukromí, ale on je moudrý. Ano, je to zvláštní slovo, o kom to můžete tvrdit? O babičce, která zažila dvě světové války? O tetách, co si prošly Osvětimí? O dědovi, který byl tak laskavý, že dodnes vidím ve snech jeho úsměv? O hodných matkách, co objímají svoje děti? Nevím, ale u něj mi to často vyskakovalo na mysl. Možná to bylo tím, že tu nikoho moc neznal. Do kostela chodilo jen pár Němců, co nebyli odsunuti, několik Poláků a sem tam nějaký Volyňský Čech, co dostal po válce chalupu. Lufťáky nějaký kostel nezajímal a místní nasadili na klasickou zaprděnou notu. Je to cizák a ještě navíc černoprdelník. Ani si k němu nepřisedli ke stolu. 

A tak jsem jedno nedělní ráno vstal a na mši jsem zašel. Už jsem na nějakých byl, ale to bylo v Boleslavi. Tam to bylo takové neosobní a kněží mi připadali divní. Usedl jsem do lavice a když začal mluvit, usmíval se. Udělal jsem mu radost. Když se všichni rozloučili, vylezl jsem ven. Našel si víru? Ptá se mě, ale bere to jako vtip. Já už věřím jenom v metal, řeknu mu a v tu chvíli vím, že se z nás stali přátelé. Naše kamarádství trvá dlouhé roky. Pokaždé, když přijedu, tak zajdu aspoň pozdravit. Pokecáme u kávy nebo zajdeme na pár piv do hospody. Líbí se mi ten jeho klid, nadhled. Kolem utíká splašený život, řešíte problémy, práci, brigády, školu, ženský a chlapi a on si restauruje knížky, opravuje kostel a seká zahradu. Někdy ti závidím, snad jen ta samota, ta by mě děsila, to já neumím. Možná nevydržím jenom sám se sebou, směju se. Nikdy mě k ničemu nenutil, nikdy mě nepřesvědčoval. Kdyby to udělal, tak jsem oba věděli, že by byl asi konec. Hodně jsme rozprávěli o víře, o Bohu, o filozofii. Naučil mě hodně, dával mi spisy, které byly těžké na čtení, ale jak píšu, byl jsem mladý a to máte hlavu jako houbu, která je nasáklá informacemi. Dokážete je zpracovat. Některé večery, když jsme jen tak sedávali před kostelem a před námi se vlnil les, si pamatuji dodnes.

Nejen chlebem je totiž živý člověk. Potřebuji i něco do hlavy. Dobré knihy a lidi kolem sebe. Víru v lepší zítřky. Víte co je nejlepší? Nejvíc jsem vzpomínal na našeho milého kněze v dobách, když se nám narodily děti. Některé věty mám vypálené navěky v hlavě a vezmu si je do hrobu. Ne, vlastně, musím je někomu říct. Třeba o ně někdo bude stát. O víře se dá diskutovat dlouhé hodiny, klidně i dny. Není zase tolik důležité, v co a jak věříte. Hlavní je, abyste se uměli usmívat. Uplynulo mnoho let, na skráních se objevily první šediny. Připadal mi poslední dobou trošku shrbený. Jakoby se choulil do sebe. Věřících ubývalo, pak kostel vyhořel a on ještě chvilku bydlel v sousedství. Pak se přišel rozloučit, že je nemocný a že se vrací do rodné Wroclawi. Následovalo několik milých dopisů a potom nevím nic. Možná umřel, ale rozhodně nežil nadarmo. Kdyby nic jiného, tak ve mě rozhodně zanechal stopu, otisk hezkých vzpomínek. Zvláštní co? Starý metalista, co měl za kamaráda kněze, který se netajil tím, že měl rád kluky. A víte co, jsem dodnes hrozně hrdý na to, že jsem se mohl považovat za jeho kamaráda. To mi připomíná, že bych se měl někdy podívat do Wroclawi. Opatrujte se a děkuji za pozornost. Moc si vážím toho, že čtete mé zážitky i úvahy.


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 8. února 2025

Interview - ICON OF EVIL - Sharp, raw, savage and pure death metal that will tear you apart!


Interview with death metal band from Poland - ICON OF EVIL.

Answered Grzelo (drums), thank you!

Recenze/review - ICON OF EVIL - Locust Cathedral (2024):

Ave ICON OF EVIL! I couldn't find any interview with you in English anywhere. So I'll ask you first to introduce the band to the readers who don't know you yet. You can start from the beginning and take us through the whole history of ICON OF EVIL.

Hi Jakub, welcome readers. We are very happy! We are Icon of Evil, we come from Poland where strong and good music is still being created and the fight between evil and good and vice versa is an everyday occurrence.

This year you released a fresh new album "Locust Cathedral". Again it is dark, gritty and honest death metal. Did you approach the recording differently than last time or did you go with tried and tested methods?

Thanks for such a great review Jakub. It couldn't have been better! We recorded the album in 2017, the obstacle to completing the production was the lack of inspiration of our vocalist Mokry. By chance we came across Marcin in 2024, who turned out to be a very creative vocalist and sang lyrics written by Folgin for the album. The method of operation was always the same - hours of playing together in the rehearsal room. I know that many bands now play rehearsals online, you can create without leaving home. We have always been old-fashioned, and this album is confirmation that it worked out for us.

 

I find the new record to be an order of magnitude more complicated than the previous album from 2013 (Syphilis Mentalis), perhaps less accessible at first, but at the same time incredibly dark and evil. Was that the intention? How did the album actually come together and how did you compose the music?

"Locust Cathedral" is definitely a more polished album in terms of sound, arrangement in music. And we are glad you heard it! This music is a reflection of what we listen to, and many heavy moments are an expression of anger and pissed off that we had inside. We have always been closer to old school playing than death core crushing without breath where it gets boring after the second song. Most of the compositions are Folgin's ideas and countless hours of playing on two feet by Grzelo. The rest on the guitar was completed and polished by Rapidfire. Kamil is the author of the song Creeping Corruption. That's how this album was created.

I have "Locust Cathedral" in my MP3 player and I have to say that I am literally consumed by it. It's not just the great ideas, but the sound, which is in a word devastating. For example, I'm sitting on a tram and suddenly I find myself tapping my foot. I feel like partying. If I weren't a gentleman of my years, I'd probably do it. Where did you record the album and who is the mastering engineer?

The mastering engineer is and always has been Jarek Wysocki. Visit our profile iconofevil.bandcamp.com , there is a discography there. An interesting fact is that we have always recorded in the same studio, with the same sound engineer. When you listen to the music from the very beginning and end with "Locust Cathedral" you will experience how we have developed over all these years of cooperation.


Who wrote the lyrics on "Locust Cathedral"? And what are they about? Where do you get inspiration for the themes?

The author of the lyrics is Folgin. The music was recorded in 2017 without vocals. We broke up with Mokry. The period 2020 to 2022 was hard for everyone and our frustration that we had recorded great material and could not release it without a vocal track was growing. The fucking government decided to deprive him of the right to work due to the pandemic (he is a tattoo artist), tattoo studios were closed without the right to fair earnings. In such situations, anger grows and you have more time for various thoughts. Folgin used this bad time and put it on paper.

Who is signed under the cover of "Locust Cathedral"? I like his work a lot. How did you choose the theme for the cover?

The author of the cover is also Folgin. Coldness and evil are part of his interior. (hahaha!)

If we go back to the beginning... What was the first impulse to put the band together? And why death metal? It's not exactly a style that would get you a lot of "fame".

We met once completely by accident at a concert. My band Cohortis was going through a hard time and the guys were playing in Evil, which broke up. That's how Icon of Evil was created. Why death metal? Because it's an absolute love for this genre of music. We never went for fame. We mostly played in places related to the punk and DIY scene. That's true, that's why you couldn't find an interview with us in English.


You come from Poland and play extreme death metal. Our readers would be interested to know how the death metal scene works in Poland. To be honest, I've been hearing nothing but great stuff from you guys lately. Does it mean that the scene is very strong in your country at the moment? What about gigs, how many people come?

We come from a country where you have to fight for everything and try very hard to achieve anything. This is reflected in the music. Attendance at concerts is usually a lottery, it all depends on the day of the event and where. However, you can see fewer and fewer young people at concerts, especially on the independent scene. This is bad news in my opinion.

I can't help but ask. You live in Poland, which is considered a strongly Catholic country. Do you have any problems with that? Do you get space on TV, in the newspapers? How is life in your country influenced by Christianity at all?

There are indeed many believers, but fewer and fewer practice, which is great news! The Church has earned it. Of course, there is a faction of religious fucktards who pray the rosary before metal concerts. We invite you to a Behemoth concert, maybe you will have a chance to see it.


From your music you can feel that you are influenced by the American death metal school as well as old European bands. How are you as fans? Do you prefer the original death metal of the 90's or do you draw inspiration from new records as well? If so, I would be interested to know which bands had/have the biggest influence on ICON OF EVIL.

The 90s and the millennium were definitely the best for this genre. Bolt Thrower, Deicide, Obituary are bands that are still on my listening list. Let's not forget about the less commercial Amebix, Doom or Extreme Noise Terror. These sounds and "workshop" will probably never come back, thanks to the omnipresent technology today. Today, every now and then you hear a poor copy of a copy, which you forget about after a while.

What about you and gigs in general? Are you a band that goes to shows as much as possible or do you pick and choose a lot? Do you have a dream, like a band you'd like to tour with or a festival, city you'd like to perform in?

We broke up in 2018, but the common goal remained - to complete great material. We treat it as the best summary of our activity. We may not be playing anymore, but music has one awesome feature, it stays with us forever. If good reviews appear on top of that, then that's a reason for joy for me.

 

What does death metal and music in general mean to you? For example, I'm still fascinated by power and darkness, even after more than 35 years. Is death metal a way of life for you? How do you perceive it in relation to your personality and opinions? You can go into the field of philosophy.

I feel the same way as you, Jakub. Music is my companion, for a few hours every day. It is my space without which I cannot imagine life. I have not played the drums for 7 years, but for example when I play "Contact- Wait Out" and the lead guitar riff comes on, the hair on my arms still stands up. I am sure you understand what I mean.

I'm going to listen to your new album "Locust Cathedral" again. I have to say that for me personally it is basically a perfect death metal work. A total inferno. I wish the record to do well, to reach as many fans as possible. It deserves it. I wish you all the best in your personal life. Good luck and the last words are yours. If you have something to say to fans, labels, promoters, you have space. Thank you for the interview and I'm already looking forward to seeing you live sometime!

Listen to the music and never stop! Go to the concerts and buy the bands' merch because that's the only way you can support them. Listening on streaming platforms and likes on social media doesn't really do much. And when some prick prays with a cross under your concert, play louder and harder! Thank you, Grzelo.

Recenze/review - ICON OF EVIL - Locust Cathedral (2024):





---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - ICON OF EVIL - Ostrý, surový, divoký a ryzí death metal, který vás roztrhá na kusy!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Polska - ICON OF EVIL.

Odpovídal Grzelo (bicí), děkujeme!

Recenze/review - ICON OF EVIL - Locust Cathedral (2024):

Ave ICON OF EVIL! Nikde jsem s vámi nenašel žádný rozhovor v češtině. Poprosím tě tedy nejdřív, abys čtenářům, kteří vás ještě neznají, představil kapelu. Můžeš klidně začít úplně od začátku a provést nás celou historií ICON OF EVIL.

Ahoj Jakube, zdravím čtenáře. Máme velkou radost! Jsme Icon of Evil, pocházíme z Polska, kde stále vzniká silná a dobrá hudba a boj mezi zlem a dobrem  je na denním pořádku.

Letos jste vydali čerstvou novinku „Locust Cathedral“. Opět se jedná o temný, drsný a poctivý death metal. Přistupovali jste k nahrávání jinak než minule nebo jste zvolili ověřené postupy?

Díky za skvělou recenzi, Jakub. Lepší už to být nemohlo! Album jsme nahrávali v roce 2017, překážkou pro dokončení produkce byl nedostatek inspirace našeho zpěváka Mokryeho. Náhodou jsme v roce 2024 narazili na Marcina, který se ukázal jako velmi kreativní zpěvák a nazpíval texty, které pro album napsal Folgin. Způsob fungování byl stále stejný - hodiny společného hraní ve zkušebně. Vím, že spousta kapel dnes hraje na zkouškách online, můžete tvořit, aniž byste opustili domov. My jsme vždycky byli staromódní a tohle album je potvrzením, že nám to vyšlo.

 

Nová deska mi přijde o nějaký řád komplikovanější než předchozí album z roku 2013 (Syfilis Mentalis), zpočátku možná méně přístupná, zároveň ale neskutečně temná a zlá. Byl to záměr? Jak vlastně album vznikalo a jakým způsobem jste skládali muziku?

„Locust Cathedral“ je rozhodně vybroušenějším albem, co se týče zvuku, aranžmá a hudby. A my jsme rádi, že jste ho slyšeli! Tahle hudba je odrazem toho, co posloucháme, a mnoho těžkých momentů je výrazem vzteku a nasranosti, které jsme v sobě měli. Vždycky jsme měli blíž k oldschoolovému hraní než k death core drcení bez dechu, kde to po druhé skladbě začne nudit. Většina skladeb jsou Folginovy nápady a nespočet hodin hraní na dvou nohách Grzelo. Zbytek na kytaru doplnil a vypiloval Rapidfire. Kamil je autorem skladby Creeping Corruption. Tak vzniklo toto album.

Mám „Locust Cathedral“ ve svém MP3 přehrávači a musím říct, že jsem jím doslova pohlcen. Nejsou to jen skvělé nápady, ale i zvuk, který je jedním slovem devastující. Sedím třeba v tramvaji a najednou se přistihnu, že si podupávám nohou. Mám sto chutí začít pařit. Nebýt už pán v letech, asi bych to i udělal. Kde jste desku nahrávali a kdo je podepsán pod masteringem?

Masteringovým inženýrem je a vždy byl Jarek Wysocki. Navštivte náš profil iconofevil.bandcamp.com, je tam diskografie. Zajímavostí je, že jsme vždy nahrávali ve stejném studiu, se stejným zvukařem. Když si poslechnete hudbu od začátku až do konce s „Locust Cathedral“, zažijete, jak jsme se za ty roky spolupráce vyvíjeli.


Kdo je autorem textů na „Locust Cathedral“? A o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci?

Autorem textů je Folgin. Hudba byla nahrána v roce 2017 bez vokálů. Rozešli jsme se s Mokrym. Období 2020 až 2022 bylo pro všechny těžké a naše frustrace z toho, že jsme nahráli skvělý materiál a nemůžeme ho vydat bez vokální stopy, rostla. Zkurvená vláda se rozhodla, že ho kvůli pandemii zbaví práva na práci (je tatér), tetovací studia byla zavřená bez nároku na spravedlivý výdělek. V takových situacích roste hněv a člověk má víc času na různé myšlenky. Folgin tento špatný čas využil a dal ho na papír.

Kdo je podepsán pod obalem novinky „Locust Cathedral“? Jeho práce se mi hodně líbí. Jak jste vůbec motiv na obal vybírali?

Autorem obálky je rovněž Folgin. Chlad a zlo jsou součástí jeho podstaty. (hahaha!)

Když se ještě podíváme do začátku…Co bylo vlastně tím prvním impulsem, že jste dali dohromady kapelu? A proč zrovna death metal? Není to zrovna styl, který by vám získal velkou „slávu“.

Jednou jsme se potkali úplnou náhodou na koncertě. Moje kapela Cohortis procházela těžkým obdobím a kluci hráli v kapele Evil, která se rozpadla. Tak vznikli Icon of Evil. Proč právě death metal? Protože je to absolutní láska k tomuto hudebnímu žánru. Nikdy jsme nešli po slávě. Většinou jsme hráli na místech spjatých s punkovou a DIY scénou. To je pravda, proto jste s námi nemohli najít rozhovor v angličtině.


Pocházíte z Polska a hrajete extrémní death metal. Naše čtenáře by určitě zajímalo, jak funguje v Polsku death metalová scéna. Abych pravdu řekl, tak poslední dobou od vás slyším jen samé skvělé smečky. Znamená to, že je u vás v současnosti scéna hodně silná? Co třeba koncerty, kolik chodí lidí?

Pocházíme ze země, kde musíte o všechno bojovat a velmi se snažit, abyste něčeho dosáhli. To se odráží i v naší hudbě. Návštěvnost koncertů je většinou loterie, záleží na tom, kdy a kde se akce koná. Na koncertech je však vidět stále méně mladých lidí, zejména na nezávislé scéně. To je podle mého názoru špatná zpráva.

Nedá mi to a musím se zeptat. Žijete v Polsku, které je považována za silně katolickou zemi. Nemáte s tím nějaké problémy? Dostanete prostor třeba v televizi, v novinách? Jak je vůbec život ve vaší zemi ovlivněn křesťanstvím?

Věřících je skutečně mnoho, ale praktikujících je stále méně, což je skvělá zpráva! Církev si to zaslouží. Samozřejmě existuje frakce věřících zmrdů, kteří se před metalovými koncerty modlí s růžencem. Zveme vás na koncert Behemoth, třeba budete mít příležitost je vidět.


Z vaší hudby je cítit, že jste ovlivněni jak americkou death metalovou školou, tak i starými evropskými kapelami. Jak jste na tom jako fanoušci? Máte radši původní death metal devadesátých let nebo čerpáte inspiraci i z nových desek? Pokud ano, zajímalo by mě, které smečky měly/mají na ICON OF EVIL největší vliv.

Devadesátá léta a milénium byly pro tento žánr rozhodně nejlepší. Bolt Thrower, Deicide, Obituary jsou kapely, které jsou stále na mém poslechovém seznamu. Nezapomínejme ani na méně komerční Amebix, Doom nebo Extreme Noise Terror. Tyhle zvuky a „časy“ se díky dnes všudypřítomné technice už asi nikdy nevrátí. Dnes tu a tam uslyšíte nějakou špatnou kopii, na kterou po chvíli zapomenete.

Co vlastně vy a koncerty obecně? Jste kapelou, která jezdí po koncertech, co to jenom jde nebo si hodně vybíráte? Máte nějaký sen, třeba skupinu, se kterou byste chtěli vyrazit na turné nebo festival, město, kde byste chtěli vystupovat?

V roce 2018 jsme se rozešli, ale společný cíl zůstal - dokončit skvělý materiál. Považujeme ho za nejlepší shrnutí naší činnosti. Možná už nehrajeme, ale hudba má jednu úžasnou vlastnost, zůstává s námi navždy. Pokud se k tomu objeví dobré recenze, je to pro mě důvod k radosti.

 

Co pro tebe znamená death metal a hudba všeobecně? Mě třeba stále, i po více než 35 letech fascinuje síla a temnota. Je pro tebe death metal životním stylem? Jak jej vnímáš ve vztahu ke své osobě a názorům? Klidně se můžeš pustit i na pole filozofie.

Cítím to stejně jako ty, Jakube. Hudba je mým společníkem, každý den na několik hodin. Je to můj prostor, bez kterého si nedokážu představit život. Už sedm let nehraju na bicí, ale když si například pustím „Contact- Wait Out“ a zazní hlavní kytarový riff, pořád mi vstávají chlupy na rukou. Určitě chápete, co tím myslím.

Jdu si vaši novou desku „Locust Cathedral“ znovu pustit. Musím říct, že pro mě osobně se jedná v podstatě dokonalé death metalové dílo. Totální inferno. Přeji vám, aby se nahrávce dařilo, aby se dostala k co největšímu počtu fanoušků. Zaslouží si to. Přeji vám vše nejlepší i v osobním životě. Ať se vám daří a poslední slova jsou tvoje. Pokud chceš něco vzkázat fanouškům, labelům, promotérům, máš prostor. Děkuji za rozhovor a už teď se těším, až vás uvidím někdy naživo!

Poslouchejte hudbu a nikdy nepřestávejte! Choďte na koncerty a kupujte si merch kapel, protože jen tak je můžete podpořit. Poslech na streamovacích platformách a lajky na sociálních sítích toho moc nezmůžou. A když se nějaký kokot modlí s křížkem po funuse před vaším koncertem, hrajte hlasitěji a tvrději! Díky, Grzelo.

pátek 7. února 2025

Recenze/review - REEK OF DEATH - Mors in Tabula (2025)


REEK OF DEATH - Mors in Tabula
CD 2025, Kvlt und Kaos Productions

for english please scroll down

Už dávno nevím, co je pravda a co lež. Potácím se mezi zlými sny, hororovými filmy a krutou realitou. Nasávám pach smrti pokaždé, když se sestoupím dolů do sklepa. Kdysi dávno, před mnoha lety, zde jeden můj předchůdce věznil nevinné dívky, mučil je a prováděl s nimi šílené věci. Bolest je otištěna do zdí a někdy, když je tichá noc, tak stále slyším jejich výkřiky. Od prvního okamžiku, co jsem se setkal s hudbou rakouských REEK OF DEATH, tak mám neodbytný pocit, že jsem jejich nové album našel v právě v těchto prokletých místech. 

Ihned na začátku je nutné říct, že se jedná o pravověrný, krutý, nekompromisní a prašivý smrtící kov, který vás ihned přikove na zeď. Alespoň tak se to stalo mě. Kapela ale nezapomíná ani na morbidní melodie a vy tak máte možnost si vychutnat velmi dobře kořeněné syrové maso. Krev stéká dolů a vy sledujete, jak z jejích očí uniká život. Nebo je to jen děsivý sen? Kdo ví. 


Ve skladbách je vše potřebné pro opravdovou reálnou pitvu. Pacient samozřejmě ještě trošku žije, ale nalezneme zde vztek, tlak i energii, chladné melodie i vokál nasáklý chorobami. Pokud máte rádi třeba takové CARCASS, potom nové debutové album "Mors in Tabula" určitě ochutnejte, myslím, že rozhodně nebudete zklamáni. Kapela si navíc dala velký pozor na to, aby měla novinka dobrý zvuk i obal. Vy se tak můžete soustředit na hudbu samotnou a pokud jste alespoň trošku vnímaví, tak se vám hudba těchto maniaků dostane nejen do krve, ale i hluboko do podvědomí a děsivých snů. Líbí se mi, že na to jdou REEK OF DEATH postaru, ale nebojí se vydat i novějšími cestami. Koktejl, který nám umíchali, je nejen velmi chutný, ale také dobře ochucený. Když jsem kdysi dávno, před mnoha lety, tyhle stránky zakládal, tak jsem chtěl podporovat právě podobné kapely. Rakušané totiž přesně splňují to, co mám na tomhle stylu rád. Naleznete zde nejen dobře zapamatovatelné a divoké melodie, ale také vás bude po celou dobu poslechu provázet taková zvláštní, temná atmosféra. Dnešní svět je často velmi těžké místo k životu. Možná právě proto rád a často sestupuji dolů do sklepa, abych načerpal inspiraci do dalších dní. "Mors in Tabula" je albem, které se mi zadřelo hluboko pod kůži. Dostalo se mi do žil a zanechalo po sobě děsivé sny. Už dávno nevím, co je pravda a co lež. Potácím se mezi zlými sny, hororovými filmy a krutou realitou. Nasávám pach smrti pokaždé, když se sestoupím dolů, do podsvětí. Plesnivý, morbidní a ostrý death metal, který po sobě zanechává chladnou krvavou stopu! Masakr na pitevně!


Asphyx says:

I don't know what's true and what's false anymore. I stumble between bad dreams, horror movies and harsh reality. I suck in the smell of death every time I go down to the basement. Once upon a time, many years ago, a predecessor of mine imprisoned innocent girls here, tortured them and did crazy things to them. The pain is imprinted on the walls and sometimes, when the night is quiet, I can still hear their screams. From the first moment I encountered the music of Austria's REEK OF DEATH, I had the insistent feeling that I had found their new album in these cursed places. 

Right off the bat, it must be said that this is orthodox, cruel, uncompromising and scabrous death metal that will nail you to the wall immediately. At least that's what happened to me. But the band doesn't forget the morbid melodies either, giving you a chance to enjoy some very well seasoned raw meat. The blood trickles down and you watch the life drain from its eyes. Or is it just a terrifying dream? Who knows. 

The tracks have everything needed for a real real dissection. The patient is still a little alive, of course, but here we find anger, pressure and energy, cold melodies and vocals soaked in disease. If you like the likes of CARCASS, then give the new debut album "Mors in Tabula" a try, I think you definitely won't be disappointed. Moreover, the band took great care to make sure that the new album has a good sound and cover. You can concentrate on the music itself and if you are at least a little bit perceptive, the music of these maniacs will get not only into your blood, but also deep into your subconscious and scary dreams. I like that REEK OF DEATH are going at it the old fashioned way, but they aren't afraid to go down newer paths. The cocktail they mixed up for us is not only very tasty, but also well flavored. When I started this site many years ago, I wanted to support bands like this. The Austrians are exactly what I like about this style. You will not only find memorable and wild melodies, but also a strange, dark atmosphere will accompany you throughout the whole listening time. Today's world is often a very hard place to live in. Maybe that's why I like to go down to the basement often to get inspiration for the days ahead. "Mors in Tabula" is an album that burrowed deep under my skin. It got into my veins and left me with terrifying dreams. I don't know what's true and what's false anymore. I stumble between bad dreams, horror movies and harsh reality. I suck in the smell of death every time I descend down into the underworld. Moldy, morbid and edgy death metal that leaves a cold trail of blood in its wake! Massacre in the autopsy room!





tracklist:
01. Bloodsucker 
02. Mors In Tabula 
03. Hellspawn 
04. Cathedral Of Pain 
05. Fuck 'Em All 
06. Desert Storm 
07. Venereal Disease 
08. Strange Fruit 
09. Presage

band:
Wolf Jameson - bass
Florian Plochel - drums
Georg - guitars
Carry Pichler - vocals
Gsputi - guitars



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine