DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 11. května 2025

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý osmnáctý - Plzeňské podsvětí


Příběh pětistý osmnáctý - Plzeňské podsvětí

Zavřel jsem za sebou rezavé dveře a neskutečně se lekl. Na plesnivých schodech to klouzalo a dunění, které jsem zaslechl mi připadalo jako bombardování. Potom se ozval smích. Takový ten jedovatý. Znáte to, někteří lidé mají zkrátka skřípavý hlas. Jedna z mých teorií o tom, jak se kdo směje, by vydala na tlustá skripta. Zavedl mě do malého kumbálu. Na zdech visely mapy a v teráriích se kroutili nějací červi. Vypadalo to jako úkryt sériového vraha. Začal vyprávět o houbách. Jak jsou skvělé, jak pomáhají řešit vlhkost. Jak jsou lepší než lidé. Nakonec se stejně rozložíme a představ si, že nás napadne plíseň. Po chvilce jsem ztratil pozornost. Původně jsem sem ani nechtěl. Jenže mojí milou napadlo, že bych se mohl poptat po civilce. Nějaká její spolužačka chodila s klukem, co už měl školu za sebou a zrovna si kroutil službu v plzeňském podzemí. A protože byl i biolog, tak se během úklidu chodeb, provázení návštěvníků a různých dalších činností, věnoval i houbám, které studoval. Když jsem jej viděl na světle božím, připomínal mi krtka. Špatně viděl, neustále mžoural. Navíc měl hodně světlou pleť. Vypadá jako hlíst, řekla o něm jedna kamarádka.

Plzeňské podsvětí jsem moc neznal. Na metal jsem zašel jen občas. Nebylo s kým a tak jsem nestihl období největší slávy Sorath, počátky Stínů plamenů, ani ještě spících Trollech. Byl jsem mimo. Z kolejí se chodilo maximálně tak na hard core, u kterého si hodně vybírám. Zábavovky mě nebavily a s celou českou scénou jsem dávno ztratil úplně kontakt. Jel jsem si ty svý zahraniční kapely, vyrážel na dlouhé výlety do Prahy. Někdy si říkám, jestli jsem nebyl divnej. Jezdit sám na koncerty? To se tenkrát zase tolik nenosilo. Jenže já neměl moc na výběr. Když už jsem někoho mě podobného potkal, tak zůstal na škole tak dva semestry a pak se odstěhoval do rodného města. Možná jsem v tomhle byl ztracenej, ale odebíral jsem pořád Spark, který byl v téhle době doslova studnicí. Sem tam jsem si koupil i nějaký další časák v Music Records, ale hlavní pro mě byly stejně nakonec náslechy. Se sluchátky na uších jsem si dělal na kapely vlastní názor, nikdo mě neovlivňoval. Vybíral jsem podle tipů a recenzí. Ale nakonec jsem stejně koupil jenom to, co se mi líbilo. Třeba k norskému blacku jsem se dostal poměrně pozdě. Zato starý doom a prapůvodní black jsem měl naposlouchanej fakt dobře. Bylo to nakonec vždy hlavně o vzájemných sympatiích, o zvuku. Každý objev pro mě znamenal cihlu zlata. Ale to zrovna vám asi nemusím vykládat.

Procházeli jsem chodbami, které se mi zdály nekonečné. Ukazoval mi zpola zasypané vchody, které vedly ven, procházeli jsme kolem hospod, nad stokou, nahlíželi jsme jak nějací trpaslíci do života jiných. Ukázal mi spoustu různých koutů, kolonii krys i houby, které pěstoval ve velkých truhlících. Tobě nevadí, že jsi tu pořád sám? Ptám se ho a on se na mě ve světle baterky zašklebí. Lidí jsou divný, klidně se bez nich obejdu. Hele, blondýnka mi říkala, že chodíš s Pavlou. Ještě si dělala srandu, že když se vezmete a budete mít dítě, musí se jmenovat taky Pavel nebo Pavla. Odpověděl, že jako jo, že spolu chodí, ale že se na potomky teda vůbec necítí. Hlavní je pro mě výzkum. Byl to tak trošku šílenec a rozhodně nebyl moje krevní skupina. Připadalo mi na něm něco divného. Už jsem viděl na brigádách zloděje i vrahy, vyšinutý, děvky i další různou spodinu. Potkal jsem mafiány, bejvalý veksláky a moc dobře jsem dovedl vytušit, od koho se mám držet dál. Plzeň, stejně jako Boleslav, měla svoje podsvětí. Obchod s bílým masem. Objednat jste si mohli cokoliv. Jednou jsem byl v hospodě svědkem toho, jak někdo sháněl malýho kluka. Chtělo se mi blejt. Od temnoty se musí člověk držet dál. Jinak ho zabije.

Ono se to nezdá, ale úplně něco jiného je jít chodbami jako návštěvník a nebo tam být několik dlouhých hodin. Hele, docela bych šel ven. Nejsem zvyklej. Měl jsem chuť na pivo. Potřeboval jsem vzduch. Usmál se, jako slizký had. Tak jo, jdeme. Směr Parkány. Zahnul doprava, pak doleva, překročili jsme mrtvou krysu. Ze zdí odkapával hnis. Nestíhal jsem. Nejednou jsem ucítil průvan, ránu a zůstal jsem stát ve tmě. V absolutní tmě. Sám. Můj průvodce vůbec nereagoval na moje volání. Co teď? Jako sranda dobrý, ale jinak tedy nic moc. Nikde nikdo. Jen tiché škrábání za mnou a tep srdce v hlavě. Sedl jsem si na zem. Netrvalo to ani hodinu, nevím, ztratil jsem pojem o čase a měl jsem pocit, že asi zmrznu. Hlavou mi lítalo obrovské množství myšlenek. Zblázním se? Sežerou mě krysy? Vlastně ani nevím, proč se mi spustily slzy. Asi se tělo bránilo nepřirozené tmě. Ono si to totiž nikdo moc neuvědomuje. Na chalupě v Jizerkách je také tma, ale aspoň vám svítí měsíc a hvězdy. Tady nebylo nic. Jenom já, zatuchlina a škrábání o stěnu. 

Prošel jsem si všemi stádii paniky. Řval jsem, vyhrožoval, plakal, dusil se. Ano, nemohl jsem dýchat. Byl to extrém i pro moje tehdy velmi dobře trénované tělo. Nakonec jsem propadl apatii a začal si na zeď promítat různé obrazy. Byl jsem na koncertech kapel, co jsem měl tak rád, toulal jsem se po lese, sekal dříví v Jizerkách, převaloval se v peřinách s blondýnkou. Potom se mi sevřel žaludek a dostal jsem hlad a hlavně žízeň. Někdo jde. Ne, zase omyl, zase jenom naivní představa. On mě tady fakt nechal, co je tohle za debila. Tako jako ve dvaceti zemřu mezi plísní a houbama? Vždyť toho mám ještě spoustu před sebou. Chtěl bych mít děti, navštívit spoustu zemí. Zařídit si byt, dočíst celou Dunu. Modlil jsem se. Umřu. Jako já fakt chcípnu ve tmě. Potil jsem se, zničehonic jsem se potil. A ucítil jsem na zádech průvan. Někde tady musí být průlez. Taky jsem uslyšel šustot. Takové divné tápání. Jasně, pohoda, konec paniky, Pavel není žádný zvíře. Jenže to nebyl Pavel. Daleko, za zatáčkou se odsunuly dveře a v nich se objevil troll. Nebo nějaké divné stvoření z podsvětí. Ty vole, co je zase tohle, řekl jsme nahlas.

Co tady děláš? Ozvalo se odněkud zespoda. Potom mi do očí udeřil kužel světla a málem jsem oslepl. Sem nikdo nesmí! Další skřehotavej hlas. Asi když děláte v podzemí, tak vám hlasivky nasáknou chladem. Kdo jste, zeptal jsem se opatrně. Dělám tady, co asi. Pochopil jsem, že je to asi žena, i když tak nevypadala. Chytla mě za ruku a táhla do vedlejší chodby. Otevřela klíčem. Konečně jsem jí viděl. Byla opravdu trpaslík. Žena, ale hodně malinká. Vyděsil jsem se ještě víc. Chvíli jsem blekotal nějaké omluvy a výmluvy a odkazoval se na Pavla. Jasně, miláček si zase z někoho vystřelil, pochopila najednou. Následoval smích, který kdybych slyšel před chvílí ve tmě, asi by mi puklo srdce. Najdeš ho Na Parkánech v hospodě, sedává vzadu v rohu. Vydal jsem se tedy směr hospoda. Objednal jsem si pivo, vypil ho na ex a poprosil o další. Fakt tam seděl. Usmíval se. Měl jsem sto chutí ho kopnout do ksichtu. Přisedl jsem si a chtěl řvát, ale on se místo toho klidně zeptal, jak se mi líbilo v opravdové tmě. 

Vlastně se neomluvil, ale objednal mi pivo. Jako na civilku bych s tebou mohl počítat. Jestli ses teda dole neposral. Popíjeli jsme a on se postupně rozvázal. Začal se přede mnou odehrávat příběh, který bych raději neslyšel. Ve zkratce se jednalo o kdysi malého kluka, který měl despotickou matku a otce, který jej zneužíval. Chvílemi, když popisoval některé pasáže, tak jsem si zacpával uši. Byl hodně detailní a když skončil, byli jsme poměrně dlouho ticho. Co ta dáma, co mě pustila ven? Myslíš TO? My ji tak říkáme. Ani nevím, jak se jmenuje. Ona si prošla různými děcáky, rodiče ji kvůli postižení nechtěli. Hele, ale je šikovná, vleze úplně všude. Bylo to zase divný Uvědomil jsem si, že jsem sice pubertu strávil s otcem, který chlastal první ligu a dělal hnusný věci, ale s tímhle nemůžu dnes nikoho šokovat. Už jsem měl dost, ale on pořád že ne, že musíme ještě někam zajít. Šlo mi o civilku, i když po celém dni jsem si říkal, že taková knihovna by nebyla úplně špatná. Vyrazili jsme do šumu. Řekl, že bude platit.

Na alkoholu je hezká jedna věc. Dokáže ohlodat lidi na kost. Odhalit jejich pravou tvář. Vytáhnout na povrch myšlenky, které by jinak zůstaly v podvědomí. Vždycky jsem nechápal dvojice, které spolu nikdy nepařily, nebyly ve společnosti. Jak si můžou rozumět, když o sobě neví, jací doopravdy jsou? Já třeba když piju, tak bych každého objímal a miloval. Piju do radosti, jak říkával můj děda. Pavel byl můj pravý opak. Každým dalším pivem, rumem, v každém podniku, do kterých jsme táhli, byl hnusnější a děsivější. Nechápal jsem, co na něm Pavla vidí. Ona taková hezká, on křivý uvnitř i venku. Mluvil o temnotě, o tmě, pořád dokola. Jak by chtěl zavřít, podívej třeba támhletu, ta má takovej nevinnej obličej, do sklepa. Hrabalo mu. Nejdřív jsem si myslel, že je to jen taková hororová sranda. Ale nebyla. Když jsem to pochopil, tak jsem normálně utekl. Měl jsem toho plný zuby. Už jsem civilku v plzeňském podzemí ani nechtěl. Umřel bych tam. Já potřebuji k životu světlo a vzduch. Ještě jsem nevěděl, že skončím v nemocnici. O tom ale až někdy jindy. 

Pavla se za několik měsíců v Pavlem rozešla. Jen mávla rukou a řekla něco o tom, že to byl úchyl. Nezbývalo mi, než s ní souhlasit. Uběhlo několik let, plánovali jsme rodinu. Byli jsme spolu, měli byt, obyčejný život. Tehdy jsem ještě kupoval ve čtvrtek noviny. Takový zvyk z minulosti. Pokaždé jsem si sednul a četl čím dál tím méně článků. V regionální příloze byl jeden sloupek věnovaný Pavlovi. Ano, můj milý čtenáři. Jeho děsivé sny se bohužel staly skutečností. Jsem moc rád, že ho chytili u první vraždy. Pojď sem, řeknu své milé, podívej, to je on. Přeběhl mi mráz po zádech. V plzeňském podzemí jsem od té doby nebyl. Nebojím se tmy, ale nějak se mi nechce. Co když ho pustili z vězení? 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 10. května 2025

Interview - DORMANT ORDEAL - A freezing, raw, death metal shadow! Brutality and technique meet absolute darkness!


Interview with death metal band from Poland - DORMANT ORDEAL.

Answered Maciej Nieścioruk (guitars), thank you!

Recenze/review - DORMANT ORDEAL - Tooth and Nail (2025):

Ave DORMANT ORDEAL, greetings to beautiful Krakow! Just last week my friend and I were in a pub reminiscing about your concert in 2023 in Pilsen with SONUM and HEAVING EARTH. I remember standing under the stage the whole time and devouring literally every tune, every note. I forgot to thank you then, so belatedly - thank you very much for the excellent concert! Have you played live somewhere the songs from the new album "Tooth and Nail"? What was the response like? What did the fans actually say about the new album?

Hello, thanks for having us. I remember this gig, solid performances from all the bands and good reception despite rather humble attendance. Pilsen’s a charming city, by the way, we managed to sightsee a bit before the show. And no, we haven’t had the chance to play songs from the new album live yet, that will have to wait. From what we can see and hear online, listeners seem to appreciate the new one, it performs pretty well on streaming platforms and the reviews are mostly positive.


The new album got into my blood immediately. You continue your journey on it. You play death metal, but you don't shy away from technical, black metal and progressive elements. Where did you want to go from the last record? Did you have a vision? And how long did it take to write?

The worst we could do is paint ourselves into a corner and be afraid of change. This album is definitely less technical than previous ones, but still pretty hard to nail performance-wise. All these traits of black, prog, post, dissonant metal are just flavors, we never wanted to call ourselves anything more than a death metal band - and even that is kind of restrictive, although it’s probably the closest to the aesthetics we’re after. At some point after the release of the third album I sat down and said to myself “how do we top The Grand Scheme of Things” and it turned out we only needed to write an album that would be good on its own. And so I wrote Tooth and Nail without ever thinking about the previous one. The “difference” came naturally. It took me about two years to write this one, including all breaks and pauses.

Speaking of creating new songs... How do they actually come about? I'm talking about the process now. When does it come, the idea for a new riff, melody? How does a new song come about with DORMANT ORDEAL?

It starts with the guitar, always has. I just sit and play and while most of the time what I play sucks, sometimes something hits the spot. Then I start to play around it to find out the best root note and at least an approximate place in the song. That’s probably the hardest part. Once I get it, it’s easier to think about the rest, it just has to follow. I was never a riff bank guy, I don’t assemble songs from randomly selected riffs and I hope people can hear it.


When I heard the new song for the first time, I thought it had a "nicer" cleaner sound. Was that the purpose? After some time, I realized that the new one was more powerful, more airy. Was that the intention? I think all the instruments and the atmosphere come out better. Where did you record and who is responsible for the mixing and mastering?

This is our fourth album and except for the debut which was recorded in our rehearsal basement, everything else was recorded/mixed in Warsaw in the same JNS Studio under the watchful eye of Paweł Grabowski. When we went there to record Tooth and Nail we spoke about the sound we’re after and since we also worked together on The Grand Scheme, it was our starting point. I’ve listed what I thought could have been done better and we took it from there. For instance, I wanted a fuller sounding drums, more pumped up and also heavily distorted bass to accompany them. Glad to hear you like the results.

The cover artwork by Morgan Sorensen is also interesting. The first thing I thought when I saw it was that it was loosely inspired by ancient Egyptian or Greek paintings. Or am I wrong? How did you choose the cover and how does it relate to the music on this year's album?

Artwork was something I gave a lot of thought to. I wanted violence, but not gory violence. I can call myself a fan of standard death metal art, I grew up on Cannibal Corpse albums after all, I never wanted that for us. Regarding the Greek paintings remark, I never noticed it until someone asked me the same question. That was never my intention, but I can see where it comes from. It is actually inspired by Zofia Stryjeńska’s painting, but we added some details to underline the message. I think Morgan nailed it, it’s an eye-striking piece and if it sparks any interest then our job is done.


When you performed at the aforementioned concert in Pilsen a few years ago, you were a four-piece band. But in the new promo photos you are always just two. Why the personnel changes? For example, a change of drummer is always very crucial for death metal.

People whom we played this tour with were never a part of the band, they’re just touring musicians we asked for help. They have their own bands where they can realize their potential: Lucass has G.N.I.D.A. and Łukasz plays bass in Cursebinder. The latter also has Dormant’s vocalist in their ranks, if you haven’t heard about them yet. The classic lineup played on the first two albums and since then we lost our longtime drummer and bass player. That’s why there’s only two of us in the photos - that’s the whole band at the moment. Change of any member might be crucial, I agree, but it may end up being pretty liberating and refreshing when it comes to new material.

You play death metal, which is demanding in terms of playing technique. But you're not afraid to experiment and put other influences into your music. When you started out, you must have been inspired by someone. Can you please reminisce for us about your musical beginnings? Did you go to any music schools? Do you have a formal education or are you self-taught? And who was your role model?

I was just ten years old when my older brother brought home a cassette with some Sepultura songs, showed me some of their pictures and in no time I basically wanted to become a Max Cavalera. Pretty quickly my interests expanded onto death metal, mainly classic American bands from the 90’s. And so I borrowed a guitar from someone and started learning how to play it. I’m a self-taught guitarist and never took a lesson. As for the experiments, this style gives me means of expression and some kind of aesthetics that are closest to my heart, but there’s plenty of stuff outside of it that fascinates me and that’s why it might seem like we’re reaching outside the genre, I suppose.


I like Poland, among other things, because we have a common history. I also like watching your movies, TV shows, but especially the whole metal music scene. I think it's very strong. But that's my view from the outside. How do you perceive your death metal scene? I mean now as a fan but also as a musician (what about your labels, promoters)?

I pretty much stopped paying attention to the Polish metal scene some time ago. There’s obviously a vast metal scene in Poland, but mostly due to the post-black genre that appeared a few years ago and, in my humble opinion, has already overstayed its welcome. I’m sure there are many awesome Polish death metal bands out there, I just don’t actively seek them out. If I were to pick one less known death metal band that people should be aware of, that would be Obsidian Mantra, I enjoyed their last record. As for the labels, there are big players like Agonia or Pagan, but we never grabbed their attention. In those circumstances, signing a deal with Willowtip was really a no-brainer.

When you played at our place in Pilsen, the attendance was decent. But it's clear that death metal concerts (unless a really big name is playing) are not part of the mainstream. If you organize an event in beautiful Krakow (I really like your city a lot, even my ancestors lived there), how many people will come? And do you enjoy live concerts? Do you prefer small clubs or big festivals?

Live shows are a complicated matter. First and foremost, we don’t have a drummer and since there’s not many drummers out there interested in playing with us, we need to hire one if we wish to play live and that’s expensive. Second, I don’t like it that much. It’s a sum of small parts like long distance traveling in a small bus, poor sleeping hours, poor food quality or the feeling of losing money every day. 20 years ago I wouldn’t mind, these days I simply prefer writing songs at home. However, the other Maciej, the vocalist, absolutely loves playing live, so I usually agree because of that. I honestly have no idea how many people would come if we played in Kraków these days, the last time we played here was with Decapitated in 2022 and the majority of people came to see them. As for the last question - most of all I prefer playing in the dark and our status doesn’t allow us to do that at festivals. So even the least crowded club show would be better than a festival for me.

 

You're both experienced musicians. You have your fourth full-length album out this year. You're on a very good label, Willowtip Records. Do you have any more dreams? Where do you want to go with the band in the future? Are you tempted to do some bigger tours?

Bigger tours for a band like ours would only come in the form of a support slot for a much bigger band. I wouldn’t mind joining Decapitated for another run across Poland, for example. There’s no agenda, though. This band is our creative outlet and we take it day by day. Right now we have a nice deal with Willowtip which is a significant step forward from being unsigned for so many years. Personally, the only thing that matters to me right now is the fifth album.

How would you define your relationship with music? What does death metal, black metal mean to you? Can you look at it from a philosophical point of view? Is music a lifestyle for you or more of a hobby?

As an artist, metal genres provide me with the tools necessary to visualize the creative intent. As a fan, death metal is energy, an outlet for darker emotions, sometimes even a confidence boost. At this point it is a lifestyle, I’ve been breathing this music for over 30 years now, but these days I no longer feel the need to limit myself within it.

 

What are DORMANT ORDEAL planning in the next few months? If you have something to say to fans, labels, promoters, here is the space…

As I said earlier, there’s no plan. Maybe we’ll book some live shows, I don’t know, we’ll see. The new album’s out and, contrary to what the internet is trying to tell me, it’s not a beginning, but rather an end to a chapter. To all our fans and listeners - we see you and we appreciate you. Thank you for the interview, Jakub.

I have all your albums in my collection. I would really like to thank you from the bottom of my heart for your music. And of course for the interview. I really appreciate it. I wish you as much inspiration as possible, packed clubs with fans, the best possible CD and merchandise sales and may you do well in your private life!


about DORMANT ORDEAL on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - DORMANT ORDEAL - Tooth and Nail (2025):







---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - DORMANT ORDEAL - Mrazivá, syrová death metalová stínohra! Brutalita a technika se zde potkávají s absolutní tmou!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Polska - DORMANT ORDEAL.

Odpovídal Maciej Nieścioruk (kytara), děkujeme!

Recenze/review - DORMANT ORDEAL - Tooth and Nail (2025):

Ave DORMANT ORDEAL, zdravím do krásného Krakova! Zrovna minulý týden jsme s kamarádem v hospodě vzpomínali na váš koncert v roce 2023 u nás v Plzni se SONUM a HEAVING EARTH. Bylo to skvělé vystoupení. Pamatuji si, že jsem stál celou dobu pod pódiem a hltal doslova každý tón, každou notu. Zapomněl jsem tenkrát poděkovat, tak tedy opožděně – děkuji moc za vynikající koncert! Hráli jste už naživo někde i skladby z nového alba „Tooth and Nail“? Jaké byly ohlasy? Co vlastně říkají na novinku fanoučsci?

Dobrý den, děkujeme za rozhovor. Vzpomínám na tento koncert, solidní výkony všech kapel a dobré přijetí i přes poměrně skromnou účast. Plzeň je mimochodem kouzelné město, stihli jsme si před koncertem trochu prohlédnout památky. A ne, ještě jsme neměli možnost zahrát písně z nového alba naživo, to bude muset počkat. Z toho, co vidíme a slyšíme na internetu, se zdá, že posluchači novinku oceňují, na streamovacích platformách si vede docela dobře a recenze jsou vesměs pozitivní.


Nové album se mi ihned dostalo do krve. Pokračujete na něm ve své cestě. Hrajete death metal, ale nebráníte se ani technickým, black metalovým i progresivním prvkům. Kam jste se chtěli posunout od minulé nahrávky? Měli jste nějakou vizi? A jak dlouho vlastně trvalo skládání?

Nejhorší, co bychom mohli udělat, je zahnat se do kouta a bát se změn. Tohle album je rozhodně méně technické než předchozí, ale pořád je docela těžké ho výkonnostně přibít. Všechny ty rysy black, prog, post, disonantního metalu jsou jen příchutě, nikdy jsme se nechtěli nazývat ničím jiným než deathmetalovou kapelou - a i to je trochu omezující, i když je to asi nejblíž estetice, o kterou nám jde. V určitém okamžiku po vydání třetího alba jsem si sedl a řekl si „jak překonáme The Grand Scheme of Things“ a ukázalo se, že nám stačí napsat album, které bude dobré samo o sobě. A tak jsem napsal Tooth and Nail, aniž bych vůbec myslel na to předchozí. Ta „odlišnost“ přišla přirozeně. Napsat ho mi trvalo asi dva roky, včetně všech přestávek a pauz.

Když už jsme u tvorby nových songů…Jak vlastně vznikají? Myslím tím teď samotný proces. Kdy to přijde, nápad na nový riff, melodii? Jak vzniká u DORMANT ORDEAL nová skladba?

Začíná to kytarou, vždycky to tak bylo. Prostě sedím a hraju, a i když většinou to, co hraju, stojí za prd, občas se mi něco povede. Pak si s tím začnu hrát, abych našel nejlepší kořenový tón a alespoň přibližné místo v písničce. To je asi ta nejtěžší část. Jakmile ho získám, je snazší přemýšlet o zbytku, ten už musí následovat. Nikdy jsem nebyl riffová banka, neskládám písničky z náhodně vybraných riffů a doufám, že to lidi slyší.


Když jsem slyšel novinku poprvé, říkal jsem si, že má takový „příjemnější“ čistší zvuk. Bylo to účelem? Po nějakém čase jsem si uvědomil, že je novinka taková mocnější, vzdušnější. Byl to záměr? Podle mě lépe vyniknou všechny nástroje i atmosféra. Kde jste vlastně nahrávali a kdo je podepsán pod mixem a masteringem?

Toto je naše čtvrté album a kromě debutu, který jsme nahráli ve zkušebně ve sklepě, bylo vše ostatní nahráno/mixováno ve Varšavě ve stejném studiu JNS pod dohledem Pawła Grabowského. Když jsme tam jeli nahrávat Tooth and Nail, mluvili jsme o zvuku, o který nám jde, a protože jsme společně pracovali i na The Grand Scheme, byl to náš výchozí bod. Vyjmenoval jsem, co by se podle mě dalo udělat lépe, a od toho jsme se odvíjeli. Například jsem chtěl plnější zvuk bicích, více napumpované a také silně zkreslené basy, které by je doprovázely. Jsem rád, že se vám výsledek líbí.

Zajímavý je i obal, který vytvořil Morgan Sorensen. Jako první, když jsem jej viděl, mě napadlo, že je volně inspirovaný starými egyptskými nebo řeckými malbami. Nebo se pletu? Jak jste obal vybírali a jak souvisí s hudbou na letošním albu?

O výtvarné stránce jsem hodně přemýšlel. Chtěl jsem násilí, ale ne krvavé. Můžu se označit za fanouška standardního deathmetalového umění, koneckonců jsem vyrostl na albech Cannibal Corpse, to jsem pro nás nikdy nechtěl. Co se týče poznámky o řeckých malbách, nikdy jsem si jí nevšiml, dokud mi někdo nepoložil stejnou otázku. Nikdy to nebyl můj záměr, ale chápu, odkud to pochází. Ve skutečnosti je to inspirováno obrazem Žofie Stryjeńské, ale přidali jsme tam pár detailů, abychom podtrhli poselství. Myslím, že Morgan to trefil, je to dílo, které bije do očí, a pokud vzbudí nějaký zájem, pak jsme odvedli dobrou práci.


Když jste před lety vystupovali na zmiňovaném koncertě v Plzni, byli jste čtyřčlennou kapelou. Na nových promo fotkách jste ale vždy už jenom dva. Proč vlastně došlo k personálním změnám? Třeba změna bubeníka bývá pro death metal vždy velmi zásadní.

Lidé, se kterými jsme hráli na tomto turné, nikdy nebyli součástí kapely, byli to jen muzikanti na turné, které jsme požádali o pomoc. Mají své vlastní kapely, kde se mohou realizovat: Lucass má G.N.I.D.A. a Łukasz hraje na basu v Cursebinder. Druhá jmenovaná kapela má ve svých řadách i zpěváka Dormant, pokud jste o nich ještě neslyšeli. Klasická sestava hrála na prvních dvou albech a od té doby jsme přišli o dlouholetého bubeníka a basáka. Proto jsme na fotkách jen dva - to je momentálně celá kapela. Souhlasím, že změna jakéhokoli člena může být zásadní, ale ve výsledku to může být docela osvobozující a osvěžující, pokud jde o nový materiál.

Hrajete death metal, který je náročný na techniku hraní. Nebojíte se ale ani experimentovat a vložit do hudby i jiné vlivy. Když si s hudbou začínal, určitě tě někdo musel inspirovat. Zavzpomínáš pro nás prosím na své hudební počátky? Chodil si do nějaká hudební školy? Máš oficiální vzdělání nebo jsi samouk? A kdo byl tvým vzorem?

Bylo mi pouhých deset let, když můj starší bratr přinesl domů kazetu s písněmi Sepultury, ukázal mi několik jejich fotek a já se v podstatě okamžitě chtěl stát Maxem Cavalerou. Poměrně rychle se mé zájmy rozšířily na death metal, hlavně na klasické americké kapely z 90. let. A tak jsem si od někoho půjčil kytaru a začal se na ni učit hrát. Jsem kytarista samouk a nikdy jsem nechodil na žádné lekce. Co se týče experimentů, tenhle styl mi dává výrazové prostředky a jakousi estetiku, která je mi nejbližší, ale je spousta věcí mimo něj, které mě fascinují, a proto se může zdát, že saháme mimo žánr.


Mám Polsko rád mimo jiné i kvůli tomu, že máme společnou historii. Rád sleduji i vaše filmy, seriály, ale hlavně celou metalovou hudební scénu. Podle mě je hodně silná. Jenže to je můj pohled zvenku. Jak vnímáš vaši death metalovou scénu ty? Myslím tím teď jako fanoušek, ale i muzikant (co vaše labely, promotéři)?

Polské metalové scéně jsem se přestal věnovat už před nějakou dobou. V Polsku samozřejmě existuje rozsáhlá metalová scéna, ale hlavně kvůli postblackovému žánru, který se objevil před několika lety a podle mého skromného názoru už se přežil. Jsem si jistý, že existuje spousta skvělých polských deathmetalových kapel, jen je aktivně nevyhledávám. Kdybych měl vybrat jednu méně známou deathmetalovou kapelu, o které by lidé měli vědět, byla by to Obsidian Mantra, jejich poslední deska se mi líbila. Co se týče vydavatelství, jsou tu velcí hráči jako Agonia nebo Pagan, ale nikdy jsme je nezaujali. Za těchto okolností bylo podepsání smlouvy s Willowtip opravdu významné.

Když jste hráli u nás v Plzni, tak byla návštěvnost slušná. Jasné ale je, že death metalové koncerty (pokud nehraje nějaké opravdu velké jméno), nepatří k mainstreamu. Když uspořádáte akci v krásném Krakově (mám vaše město opravdu hodně rád, dokonce tam žili mí předci), kolik tak přijde lidí? A baví vás živé koncerty? Máte raději malé kluby anebo velké festivaly?

Živá vystoupení jsou komplikovaná záležitost. Především nemáme bubeníka, a protože není moc bubeníků, kteří by s námi chtěli hrát, musíme si ho najmout, pokud chceme hrát živě, a to je drahé. Zadruhé mě to moc nebaví. Je to součet malých částí, jako je cestování na dlouhé vzdálenosti v malém autobuse, špatný spánek, špatná kvalita jídla nebo pocit, že každý den přicházíme o peníze. Před dvaceti lety by mi to nevadilo, v dnešní době prostě raději píšu písničky doma. Nicméně druhý Maciej, zpěvák, naprosto miluje živé hraní, takže kvůli tomu většinou souhlasím. Upřímně netuším, kolik lidí by přišlo, kdybychom dnes hráli v Krakově, naposledy jsme tu hráli s Decapitated v roce 2022 a většina lidí přišla na ně. Co se týče poslední otázky - ze všeho nejraději hraju potmě a to nám náš status na festivalech neumožňuje. Takže i ta nejméně zaplněná klubová show by pro mě byla lepší než festival.

 

Jste oba zkušení muzikanti. Máte letos na svém kontě čtvrté dlouhohrající album. Jste u velmi dobrého labelu Willowtip Records. Máte ještě nějaké sny? Kam se chcete s kapelou v budoucnu posunout? Láká vás třeba nějaké větší turné?

Větší turné pro kapelu, jako je ta naše, by přišlo pouze v podobě předskakování mnohem větší kapele. Nevadilo by mi, kdybych se připojil k Decapitated a projel s nimi například Polsko. Nemáme ale žádný program. Tahle kapela je naše tvůrčí východisko a bereme to den po dni. Právě teď máme pěknou smlouvu s Willowtip, což je významný krok kupředu od toho, že jsme tolik let nebyli pod žádným labelem. Pro mě osobně je teď důležitá jen pátá deska.

Jak bys definoval svůj vztah k hudbě? Co pro tebe znamená death metal, black metal? Klidně se na to můžeš podívat i z pohledu filozofie? Je pro tebe hudba životním stylem nebo spíš koníčkem?

Jako umělci mi metalové žánry poskytují nástroje potřebné k vizualizaci tvůrčího záměru. Pro mě jako fanouška je death metal energií, odreagováním temnějších emocí, někdy i posilou sebevědomí. V tuto chvíli je to životní styl, dýchám tuto hudbu už přes třicet let, ale v těchto dnech už necítím potřebu se v ní omezovat.

 

Co chystají DORMANT ORDEAL v nejbližších měsících? Pokud chceš něco vzkázat fanouškům, labelům, promotérům, zde je prostor…

Jak jsem již řekl, žádný plán neexistuje. Možná nějaké živé koncerty, nevím, uvidíme. Nové album je venku a navzdory tomu, co se mi snaží namluvit internet, není to začátek, ale spíš konec jedné kapitoly. Všem našim fanouškům a posluchačům - víme o vás a vážíme si vás. Děkujeme za rozhovor, Jakube.

Mám ve své sbírce všechna vaše alba. Opravdu od srdce bych vám rád poděkoval za vaši hudbu. A samozřejmě i za rozhovor. Velmi si toho vážím. Přeji vám co nejvíc inspirace, narvané kluby fanoušky, co nejlepší prodeje CD i merchandise a ať se vám daří i v soukromí!

about DORMANT ORDEAL on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - DORMANT ORDEAL - Tooth and Nail (2025):







---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 9. května 2025

Recenze/review - SPHERE - Inferno (2025)


SPHERE - Inferno
CD 2025, Deformeathing Production

for english please scroll down

Fascinace tmou a okultismem. Dlouhé hodiny strávené v temnotě. Pochmurné nálady, známé ze starodávných rituálů smrti. Jasná a zřetelná definice pravého, hnusného a reálného pekla. Zbyla tu už jenom bolest a utrpení. Všechna světla dávno zhasla a naděje zemřela v šílených křečích. Jsem právě na jednom starém pohřebišti, nasávám mrtvolnou atmosféru a poslouchám u toho nové album polských démonů SPHERE. Hudba se promítla i do mého nitra, do mých myšlenek, které nejdříve létaly kolem jako hejno krvelačných netopýrů, aby nakonec padly do hlubiny, spálené na popel.

Novinka je nekompromisním, temným a správnou stranou nože řezajícím materiálem. Ihned se mi dostala pod kůži. Poláci jsou nekompromisní, suroví, ale nezapomínají ani na atmosféru plnou smrti a opravdového pekla. Již při prvních setkáních jsem si připadal jako na nějakém pradávném death metalovém rituálu. Lidské zlo má mnoho podob a to které nám předkládá tahle smečka, je opravdové, reálné, uvěřitelné a autentické.


Skladby jsou napsány s jediným účelem. Totálně vás zničit, spálit na popel, pohřbít zaživa. Představte si starý, zdánlivě dávno opuštěný chrám, ve kterém se schází skupina lidí, kteří kdysi dávno propadli peklu. Oltář je připraven a zvuk prořízl první ostrý riff. Prašivý a chladný, jako ruka mrtvoly padlého kněze. Následují modlitby plné rouhání, divoké bicí, které vám vystřelí mozek z hlavy i vokál nasáklý zkaženou krví. Tohle všechno dohromady tvoří obřad, morbidní rituál ze starých časů, který když podstoupíte, tak navždy pochopíte absolutní nahrubo nasekanou tmu. Není nutné diskutovat ani o zvuku, ani o obalu, obojí sedne k hudbě s perfektní precizností. Co se týká stylu samotného, který SPHERE hrají, tak se jedná o death  metal s nezaměnitelnými polskými kořeny. Do černých odstínů zbarvené melodie, opředené pevnými pavučinami stínů, se zde potkávají s krvavou aurou. Navíc, všechno smrdí sírou z toho nejhlubšího podsvětí. Máte rádi kapely jako VADER, BEHEMOTH, TRAUMA, GORTAL, DECAPITATED? Potom si dejte na tuhle smečku velký pozor. Má v sobě podobné geny. Navíc původní myšlenky smrti nadále rozvíjí a přidává do nich spoustu svých vlastních nápadů a invence. V některých momentech připomíná nové album "Inferno" lavinu z kostí, kamenů a krve, která vás strhne do hlubiny, v jiných zase majestátní příchod Lucifera na zem. Pro mě osobně je potom nejdůležitější, že mě baví novou nahrávku poslouchat a velmi rád se k ní vracím. Jenom musí být tma a krvavá mlha kolem. Fascinace tmou a okultismem. Dlouhé hodiny strávené v temnotě. Pochmurné nálady, známé ze starodávných rituálů smrti. Jasná a zřetelná definice pravého, hnusného a reálného pekla. Takové je nové album těchto maniaků. Morbidní, syrový a temný, chladný death metal, u kterého potkáte své vlastní démony! Rituál smrti, který smrdí sírou!


Asphyx says:

Fascination with the dark and the occult. Long hours spent in darkness. Gloomy moods, familiar from ancient death rituals. A clear and distinct definition of a true, ugly and real hell. All that was left was pain and suffering. All the lights went out long ago and hope died in mad convulsions. I'm in an old burial ground, soaking up the dead atmosphere and listening to the new album by Polish demons SPHERE. The music was reflected in my inner self, in my thoughts, which first flew around like a flock of bloodthirsty bats, to finally fall into the depths, burnt to ashes.

The new material is uncompromising, dark and cutting with the right side of the knife. It immediately got under my skin. The Poles are uncompromising, brutal, but they don't forget the atmosphere full of death and true hell. Already during the first encounters I felt like I was at some ancient death metal ritual. Human evil takes many forms and the one presented by this pack is real, believable and authentic.


The songs are written with a single purpose. To totally destroy you, burn you to ashes, bury you alive. Imagine an old, seemingly long-abandoned temple, where a group of people who once fell into hell are gathered. The altar is ready and the sound cuts through the first sharp riff. Dusty and cold, like the hand of a fallen priest's corpse. Prayers of blasphemy follow, wild drums that blow your brains out and vocals soaked in corrupted blood. All of this together forms a ritual, a morbid ritual from the olden days that when you undergo it, you will forever understand the absolute coarsely chopped darkness. There is no need to discuss either the sound or the cover art, both fit the music with perfect precision. As for the style itself, which SPHERE plays, it is death metal with unmistakable Polish roots. Melodies colored in black shades, shrouded in tight webs of shadows, meet here with a bloody aura. What's more, everything reeks of sulphur from the deepest underworld. Do you like bands like VADER, BEHEMOTH, TRAUMA, GORTAL, DECAPITATED? Then beware of this pack. It has similar genes. Plus, they continue to develop the original ideas of death and add a lot of their own ideas and inventiveness. In some moments the new album "Inferno" reminds of an avalanche of bones, stones and blood that will take you to the depths, in others the majestic arrival of Lucifer on earth. For me personally, then, the most important thing is that I enjoy listening to the new record and I love coming back to it. It just has to be dark and bloody fog around. The fascination with darkness and the occult. Long hours spent in the dark. The gloomy moods familiar from ancient death rituals. A clear and distinct definition of a true, ugly and real hell. This is the new album of these maniacs. Morbid, raw and dark, cold death metal where you will meet your own demons! A death ritual that stinks of brimstone!







tracklist:
01. Invocatio - Perditus 
02. Canto I - Limbus 
03. Canto II - Luxuria 
04. Canto III - Gula 
05. Canto IV - Avaritia 
06. Canto V - Ira 
07. Canto VI - Haeresis 
08. Canto VII - Violentia 
09. Canto VIII - Fraus 
10. Canto IX - Prodito

band:
Th0rn - drums,
Xan - guitars,
Machete - guitars,
V - vocal,
ReGore - bass
credits
releases May 9, 2025

Guests:
Sven de Caluwe - vocal in Luxuria
Dallas Toler-Wade - solo in Fraus
Jarek 'Bunos' - solo in Ira

All samples - Alvern
design graphics - Perversor (Cursed Art)
recording/mix/mastering - JNS Studio

KNIŽNÍ TIPY - Král - Jo Nesbø (2025)


Král - Jo Nesbø
2025, Kniha Zlín

Sypu si popel na hlavu, že jsem vás o prvním díle Království neinformoval. Jenže, když jsem zjistil, o čem tyhle dvě knihy jsou, příliš jsem se netvářil a nechtělo se mi je číst. Udělal jsem chybu, přiznávám. Velkou chybu. Protože jsem ze své podstaty konzervativní. Ale snažím se. Myslel jsem si, že mi zkrátka bude chybět detektivní příběh, napětí a samozřejmě Harry Hole. Jenže pak jsem asi dozrál, jak mi často říká moje žena a zkusil jsem ochutnat. Naživo, jako za starých časů, v jednom malém knihkupectví. Na stojáka jsem se začetl do prvního dílu a po několika dalších minutách jsem odcházel s dvěma svazky v batohu. Doma jsem si sedl a nechal se unášet vskutku zajímavým příběhem. Navíc, tahle knížka je hodně i o kořenech, o tom, kde se člověk narodil.

A tak jsem se zase jednou uzavřel do své ulity a nechal jsem se unášet, byl jsem chycen, pohlcen, spolknut. Jo Nesbo byl vždy skvělý vypravěč a u Krále svoji pozici jenom potvrzuje. Je to vlastně taková rodinná kovbojka, ale také příběh, který se klidně mohl stát. Pokaždé, když přijedu do svého rodného města a nechám si vyprávět novinky, které se zde za dobu mé nepřítomnosti staly, hltám každé slovo. Stejně jako u téhle knížky. Ne opravdu, občas jsem nechával své oči odpočinout a to jsem se pak vnitřně omluvil, že jsem tyhle dvě knížky nejdříve zavrhl. Ale asi jsem na ně jenom neměl chuť, nějak mě odrazovalo téma. Udělal jsem samozřejmě chybu, kterou jsem ale napravil opravdu ve velkém stylu. Přečtení mi zabralo skoro celý víkend, ale byli jsme v pátek na koncertě a náležitě se restartovali, takže mi přišly oba svazky pěkně k duhu. 

Navíc jsem si ke čtení pouštěl několik nových nahrávek a nějak se mi zase jednou všechno spojilo v jedno. Mám rád, jak je všeobecně známo, starý death metal a tak jsem si rval pod tlakem do hlavy nové CADAVER a CANCER. Některé motivy z knihy, často napsané spíše podvědomě, jsem použil i v recenzích na obě skupiny. Stejně jako každý, kdo jde s kůží na trh, se musím někde inspirovat. Někdy je to všední život, film, ale nejvíce opravdu knihy. Ono se to vlastně samo nabízí, death metal je styl, který je o temnotě, detektivní knihy i thrillery také. A Království i Král nejsou samozřejmě výjimkou. Respektive mám z nich takový pocit. Vždycky je to o emocích. Dobří autoři vás dokáží napnout k prasknutí, rozbrečet nebo donutit k přemýšlení.

Zmínit musím samozřejmě i velmi dobrý překlad, který se dle mého opravdu povedl. Je tu ale jedna věc, která mě celou dobu trošku štvala (opravdu jenom malinko). Nějak jsem neměl komu fandit, držet palce. Vše je takové hrozně pochmurné, i když velmi uvěřitelné. I v mém okolí jsme zažili spoustu bojů o dědictví, hádky, které nikdy neskončily. Dokud dotyčný nezemřel. Nesbo všechny tyhle věci vzal a v podstatě je perfektně sepsal dohromady. Malé opuštěné město je k tomu samozřejmě skvělou kulisou. Často jsem si říkal, že si Král říká vyloženě o filmové zpracování. Klidně seriál, rád bych se podíval, jak by režisér znázornil všechny postavy, jak by herci hráli. Jestli by se shodovali i s mými představami. Třeba k tomu dojde.

Myslím si, že některá místa jsou opravdu zkažená. Je v nich nasáklá nenávist, mnohdy plynoucí z dlouhé historie. Někde je to cítit více, někde méně. Záleží v závěru jen na lidech. Bratři Carl a Roy jsou takoví, jací jsou. Nebojí si ušpinit ruce. Víte co je hrozné? Takových lidí je kolem nás opravdu hodně. Jen to mnohdy nevíme. Je to v závěru vlastně smutný příběh, i když skvěle napsaný. Jsem moc rád, že už si nemusím sypat popel na hlavu. Dávejte na sebe pozor a ať vás obklopují jen samí dobří lidé. Tak zase za týden, děkuji moc za pozornost. Opravdu si toho vážím. 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Carl a Roy Opgardovi dosáhli všeho, čeho ve vesnici, jako je Os, dosáhnout mohli. Carl řídí luxusní wellness hotel, zatímco majitel benzínky Roy tu hodlá vybudovat zábavní park s horskou dráhou. Plánovaná přeložka silnice je však může připravit o vše – a tak si zase jednou musí ušpinit ruce. Na krk jim navíc dýchá místní policejní náčelník, který má na dosah důkaz o tom, že bratři stojí za sérií podezřelých úmrtí, jejichž počet navíc stoupá. Jakmile se totiž horská dráha rozjede, už z ní nelze vystoupit.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 8. května 2025

Recenze/review - JADE - Mysteries Of A Flowery Dream (2025)


JADE - Mysteries Of A Flowery Dream
CD 2025, Pulverised Records

for english please scroll down

Na jedné straně máme moderní, složité a sofistikované technologie, na té druhé stále věříme, že existuje něco neuchopitelného, něco mystického, co se promítá do našich snů i myšlenek. Nosíme s sebou amulety, vzácné kameny, odříkáváme mantru nebo různé modlitby. JADE jsou kapelou, která ve mě probouzí spoustu podivných emocí. Pokaždé, a nové album není výjimkou, se ztratím někde mezi snem a bděním. V chladné mlze různých temných představ. Jako bych se vrátil ke svým vlastním kořenům. Na hřbitov, na kterém leží moji předci.

Jasnou definicí stylu, který pánové hrají, je atmosférický death metal. Přidávány jsou ale další elementy. Vzdušný black metal, doomové nálady, ale hlavně jakýsi těžko definovatelný neklid, který mě provází při každém poslechu. Nestojí někdo ve stínu? Není to můj vlastní démon? Ptám se, když kráčím nočními  ulicemi se sluchátky na uších. 


Někde tam ve vesmíru nebo hluboko v podzemí jsou odpovědi na mé otázky. Nasbíral jsem jich za svůj život spoustu a někdy to vypadá, že už se nikdy nedozvím pravdu. V hudbě je tu něco metafyzického, éterického, tajemného, návykového. Určitě jste někdy vystoupali na vysokou horu a dívali se dolů, do hlubiny. Umíme létat, ptali jste se a bylo to tak lákavé. Jen tak se chvilku vznášet, padnout do hlubiny a roztříštit se na tisíc kousků. Ano, přesně takhle se cítím i při poslechu "Mysteries Of A Flowery Dream". Jsou věci mezi nebem a zemí, které neumí nikdo vysvětlit. Tajemné, zlé, záhadné, povznášející a vznešené, stejně jako hudba, kterou nám tahle německo-španělská kapela přináší. Novinka je přesně tím druhem nahrávky, kterou si budete pouštět v deštivých chladných dnech. V momentech, kdy je příroda stále silnější než my, nebohý lidský rod. Skladby jsou velmi dobře, přesvědčivě napsány, líbí se mi i zvuk, který je masivní a vzdušný zároveň. Mám pocit, že se mi jednotlivé melodie postupně dostávají do krve a vytvářejí v mých žilách malé kousky ledu. Je to spíše magický rituál, s pradávnou silou, se spoustou zajímavých momentů. Někdy se jen tak zastavím a dívám se do tmy. Postupně přidávám hlasitost, užívám si jednotlivé melodie, muzika se již před nějakým časem stala mojí pevnou součástí. Určitě se jedná o záležitost pro vnímavější posluchače. V základech lze vystopovat staré death metalové prvky, na kterých jsou vystavěny mlhavé kompozice. Platí tu více, než kde jinde, že je lepší poslouchat, než psát slova. Mystický, rituální atmosférický death metal, který vás vezme na výlet do jiných dimenzí! Staré legendy znovu ožívají! 


Asphyx says:

On the one hand, we have modern, complex and sophisticated technologies, on the other hand, we still believe that there is something elusive, something mystical, which is reflected in our dreams and thoughts. We carry amulets, precious stones, chant mantras or prayers. JADE is a band that awakens a lot of strange emotions in me. Every time, and the new album is no exception, I get lost somewhere between dreaming and waking. In a cold fog of various dark fantasies. It's like I've returned to my own roots. To the cemetery where my ancestors lie.

The clear definition of the style that these guys play is atmospheric death metal. But other elements are added. Airy black metal, doom moods, but mainly a kind of hard to define restlessness that accompanies me every time I listen to it. Is anyone standing in the shadows? Isn't it my own demon? I ask myself as I walk the night streets with headphones on.


Somewhere out there in the universe or deep underground are the answers to my questions. I've collected a lot of them in my lifetime, and sometimes it seems like I'll never know the truth. There's something metaphysical, ethereal, mysterious, addictive about music. I'm sure you've climbed a high mountain and looked down into the depths. Can we fly, you asked, and it was so tempting. Just to float for a moment, to fall into the depths and shatter into a thousand pieces. Yes, that's exactly how I feel listening to "Mysteries Of A Flowery Dream". There are things between heaven and earth that no one can explain. Mysterious, evil, enigmatic, uplifting and sublime, just like the music this German-Spanish band brings us. This new release is exactly the kind of record you'll be listening to on rainy, cold days. In moments when nature is still stronger than us, the poor human race. The songs are very well, convincingly written, and I like the sound, which is massive and airy at the same time. I feel like the individual melodies are gradually getting into my blood, creating little chunks of ice in my veins. It's more of a magical ritual, with ancient power, with lots of interesting moments. Sometimes I just stop and stare into the darkness. I gradually turn up the volume, enjoying the individual melodies, the music having become a firm part of me some time ago. This is definitely a matter for the more perceptive listener. The old death metal elements can be traced in the foundations on which the hazy compositions are built. It is more true here than anywhere else that it is better to listen than to write words. Mystical, ritualistic atmospheric death metal that will take you on a trip to other dimensions! Old legends come alive again!


Recenze/review - JADE - The Pacification Of Death (2022):

Recenze/review - JADE - Smoking Mirror (2019):


TRACKLIST
1. The Stars’ Shelter
2. Light’s Blood
3. Shores Of Otherness
4. The Stars’ Shelter (II)
5. 9th Episode
6. Darkness In Movement
7. A Flowery Dream

LINE-UP
J. - Bass & Vocals (Foscor, Graveyard)
A. - Guitars (Vidres a la Sang, Foscor, White Stones)
C. - Guitars & Synths (Todo Mal)
B. - Drums (Todo Mal)


Recenze/review - DESERTED FEAR - Veins of Fire (2025)


DESERTED FEAR - Veins of Fire
CD 2025, Testimony Records

for english please scroll down

Mrzne mi krev v žilách, přesto jdu dál. Mnohokrát sražený k zemi, pokaždé vstanu a bojuji. Zavřený v kleci všedních dní se dívám stále kupředu. Čerpám sílu ze studené země, ze života samotného, ale hlavně z hudby, která je pro mě nejen odpočinkem, ale i důvodem se zastavit a přemýšlet. Německým melodickým death metalistům DESERTED FEAR jsem se věnoval již několikrát. Pokaždé se jednalo o setkání, které mě nenechalo v klidu. Jedná se přesně o odrůdu death metalu, kterou jsem kdysi dávno, v devadesátých letech tak rád poslouchal.

Pánové opět vzali staré postupy, přidali k nim spoustu zajímavých vlastních nápadů, vše okořenili chladným a masivním zvukem. Výsledkem je letošní album, které připomíná vichr ze severu. Je silné, podmanivé, neklidné i záhadné. Přesně jako život samotný. 


Jako bych se procházel v hlubokém podzemí. V nekonečných temných chodbách Hádovy říše. Už dlouho jsem neviděl světlo, přesto cítím jeho sílu. Hudba je tu napsána s elegancí, zkušenostmi a má v sobě takový ten těžko definovatelný drive a sílu. Často mám při společných setkáních pocit, že do mě zasekla ostrý dráp samotná smrt. Stáli jste někdy na vysoké hoře nad propastí? A přemýšleli jste o tom, jaké by to bylo skočit? Vznášet se ve větrných vírech, dopadnout na zem, do hlubiny a roztříštit se na tisíc kousků. V novém albu "Veins of Fire" je cosi vznešeného, majestátního, záhadného, co mě neustále přitahuje. Je znát a slyšet, že kapela hraje od srdce, opravdově, s krvavou jiskrou v oku. Fanoušci třeba takových IN FLAMES, SOILWORK, WOLFHEART, ARCH ENEMY, určitě tuhle nahrávku velmi ocení. Potkává se zde totiž stará poctivost s lehkou progresí a modernějším pojetím kovu smrti. A tak si znovu a znovu nasazuji sluchátka a jen tak se toulám ulicemi. Sleduji lidské snažení, bolest i radost, utrpení i naději. Vrývám si do paměti chlad brzkého rána, zpěněnou řeku i zatím tichý les. Rvu si nové DESERTED FEAR pod tlakem do hlavy a když na mě padá splín, tak přidávám hlasitost. Pokud máte tento styl rádi, doporučuji vám to samé. Tahle deska je totiž opravdu skvělá po všech stránkách. Silná v základech a neotřelá v melodiích. Povedly se mimochodem i vokály, které jsou skvěle zpracované. Mrzne mi krev v žilách, přesto jdu dál. Mnohokrát sražený k zemi, pokaždé vstanu a bojuji. Zavřený v kleci všedních dní se dívám stále kupředu. Čerpám sílu ze studené země, ze života samotného, ale hlavně z hudby, která je pro mě nejen odpočinkem, ale i důvodem se zastavit a přemýšlet. Do temné mlhy zahalený, chladný a přesvědčivý melodický death metal, u kterého vám ztuhne krev v žilách! 


Asphyx says:

My blood freezes in my veins, yet I keep going. Knocked down many times, each time I get up and fight. Locked in the cage of everyday life, I keep looking forward. I draw strength from the cold earth, from life itself, but most of all from music, which is not only a rest, but also a reason for me to stop and think. I've covered German melodic death metallers DESERTED FEAR several times already. Each time it has been an encounter that has not left me in peace. This is exactly the variety of death metal that I used to love listening to back in the nineties.

The gentlemen took the old methods again, added a lot of interesting ideas of their own, spiced everything up with a cold and massive sound. The result is this year's album, which is reminiscent of a gale from the north. It is powerful, captivating, restless and mysterious. Just like life itself.


I feel like I'm walking in a deep underground. In the endless dark corridors of Hades. I haven't seen the light in a long time, yet I feel its power. The music here is written with elegance, experience and has that hard to define drive and power. I often feel, when we meet together, that death itself has stuck a sharp claw into me. Have you ever stood on a high mountain over a precipice? And have you thought about what it would be like to jump? To float on the winds, to hit the ground, the depths, and shatter into a thousand pieces. There's something sublime, majestic, mysterious about the new album "Veins of Fire" that keeps drawing me in. You can see and hear the band playing from the heart, for real, with a bloody sparkle in their eye. Fans of such bands as IN FLAMES, SOILWORK, WOLFHEART, ARCH ENEMY, for example, will appreciate this record very much. It is here that the old honesty meets with light progression and more modern concept of death metal. And so I put on my headphones again and again and just wander the streets. I watch human endeavour, pain and joy, suffering and hope. I remember the chill of the early morning, the foaming river and the still forest. I blast a new DESERTED FEAR into my head under pressure and turn up the volume when the full moon hits. If you like this style, I recommend you do the same. This record is really great in every way. Strong in the fundamentals and fresh in the melodies. The vocals are great too, by the way. My blood is freezing in my veins, but I'm going to keep going. Knocked down many times, I get up and fight every time. Locked in the cage of everyday life, I keep looking forward. I draw strength from the cold earth, from life itself, but most of all from music, which is not only a rest, but also a reason for me to stop and think. Cold and convincing melodic death metal, shrouded in a dark fog, which makes your blood run cold!


about DESERTED FEAR on DEADLY STORM ZINE:






Tracklist:
1. Into The Burning Lands
2. The Truth
3. Blind
4. Storm Of Resistance
5. Embrace The Void
6. Rise And Fight
7. At The End Of Our Reign
8. Echoes In The Silence 
9. We Are One
10. Veins Of Fire 

band:
Simon Mengs - Drums
Fabian Hildebrandt - Guitars
Manuel Glatter - Vocals, Guitars



TWITTER