Jdu pomalu. Mám čas. Už dávno vím, že na konci je vždycky smrt. Záleží vůbec, jak jsme žili? Platím převozníkovi a dívám se do krvavé mlhy. Představoval jsem si to jinak. Vznešenější, krásnější. V kostech cítím chlad a přemýšlím, jestli u mě dojde k osvícení. Poznám pravdu? A jak bude bolet? Otázek je mnoho, odpovědi nepřicházejí a tak poslouchám stále dokola novou demonahrávku od německé doom death metalové kapely PALEGRAVE.
Potkávám své vlastní démony, kteří konečně vystoupili ze stínu. Modlím se za všechny své hříchy a užívám si jednotlivé, velmi podmanivé, naléhavé motivy. Jedná se o velmi dobře zahraný stylový obřad, obohacený o spoustu progresivních a zajímavých prvků. Jako bych se díval na pomalu plynoucí řeku Styx, plnou zohavených mrtvol těch, kteří osvícení nedošli.
Temná, chladná a neklidná atmosféra nahrávky nejlépe vynikla v hluboké noci, když město dávno spalo a nemrtví se toulali ulicemi. Líbí se mi, že i přesto, že se jedná o demonahrávku, tak si dala kapela pozor na dobrý zvuk. Vše je krásně čitelné, prašivé, uvěřitelné. S obalem je to velmi podobné. Připomíná mi motivy ze starých kazet z devadesátých let minulého století. Hlavní a nejdůležitější je, ostatně jako vždy, nakonec hudba samotná. Pro mě osobně se jedná o silný a autentický zážitek. Možná sedím ve svém pokoji a postupně přidávám hlasitost, ale myšlenkami jsem ve starých hrobkách, na hřbitovech, které se právě probouzejí do ranního jitra. Prožil jsem několik nocí v márnici a mám pocit, že jsem konečně pochopil smrt. "Demo 2025" pro mě bylo morbidně smutnou kulisou, soundtrackem, hlubokým snem i noční můrou. A to i přesto, že se jedná zatím pouze o předkrm v podobě tří skladeb. Pokud máte podobné obřady rádi jako já, tak rozhodně ochutnejte, dostanete poctivou porci zahnívajících, majestátních melodií, které se vám dostanou postupně do žil. Alespoň u mě tomu tak bylo. Píšu to často, přesto to znovu zopakuji. Hudbu musíte vnímat srdcem a všemi póry těla. U PALEGRAVE došlo ke vzájemnému přenosu mezi mnou a kapelou. Nahrávka se stala i mojí součástí a pokaždé mě ochladila na bod mrazu. Když zapnu play, tak mám chuť se vydat na cestu. Jdu pomalu. Mám čas. Už dávno vím, že na konci je vždycky smrt. Záleží vůbec, jak jsme žili? Platím převozníkovi a dívám se do krvavé mlhy. Představoval jsem si to jinak. Vznešenější, krásnější. V kostech cítím chlad a přemýšlím, jestli u mě dojde k osvícení. Poznám pravdu? Tajemný, záhadný, mlhavý a syrový progresivní doom death metalový obřad! Pravda a bolest se ukrývají ve stínu!
Asphyx says:
I'm going slow. I've got time. I've known for a long time that there's always death at the end. Does it even matter how we lived? I pay the ferryman and look out into the bloody mist. I imagined it differently. More noble, more beautiful. I feel a chill in my bones, and I wonder if I'll be enlightened. Do I know the truth? And how will it hurt? The questions are many, the answers don't come and so I listen over and over again to the new demo from the German doom death metal band PALEGRAVE.
I meet my own demons, who have finally stepped out of the shadows. I pray for all my sins and enjoy the individual, very captivating, urgent motifs. This is a very well played stylistic ritual, enriched with a lot of progressive and interesting elements. It's like watching the slow flowing river Styx, full of the mutilated corpses of those who have not attained enlightenment.
The dark, cold and restless atmosphere of the recording was best seen in the dead of night, when the city was long asleep and the undead roamed the streets. I like the fact that despite the fact that this is a demo recording, the band made sure to have a good sound. Everything is beautifully clear, dusty, believable. The cover art is very similar. It reminds me of themes from old cassettes from the 1990s. The main and most important thing is, as always, the music itself. For me personally, it is a powerful and authentic experience. I may be sitting in my room, gradually turning up the volume, but my thoughts are in the old tombs, in the cemeteries, just waking up to the morning. I've spent a few nights in the morgue and I feel like I finally understand death. "Demo 2025" was a morbidly sad backdrop, soundtrack, deep dream and nightmare for me. This is despite the fact that it's only a three-song appetizer so far. If you like similar ceremonies like I do, then definitely give it a taste, you'll get a fair portion of rotting, majestic melodies that will get into your veins gradually. At least it did for me. I write this often, yet I'll say it again. You have to feel the music with your heart and all the pores of your body. With PALEGRAVE there was a mutual transmission between me and the band. The recording became a part of me as well and chilled me to the bone every time. When I put it on play, I feel like going on a journey. I'm going slow. I have time. I've known for a long time that there's always death at the end. Does it even matter how we lived? I pay the ferryman and look out into the bloody fog. I imagined it differently. More noble, more beautiful. I feel a chill in my bones, and I wonder if I'll be enlightened. Do I know the truth? A dark, mysterious, hazy and raw progressive doom death metal ritual! Truth and pain hide in the shadows!
PALEGRAVE - “Demo 2025“
I. Unseen By Light, Unblessed By Faith
II. Nor The Silence Whispers
III. Inwards, Into The Hollowed Halls
band:
R: Vocals
S: Guitars
D: Session drums
Produced by PALEGRAVE
Mastered by Patrick W. Engel at TEMPLE OF DISHARMONY in March 2025.
Netuším, jestli to tak bylo vždycky, ale poslední roky mi přijde, že se lži staly novými skutečnostmi. Kdysi chytří a vzdělaní lidé, u kterých byste předpokládali alespoň nějaký nadhled, věří dezinformacím, falešným kněžím i novým samozvaným prorokům. Obyčejná lidská moudrost se vytratila a zemřela mezi hloupými videi na sociálních sítích. Štve vás to? Nevíte jak z toho ven? Mám to vlastně stejně více než třicet let. Když už mám všeho dost, zavírám se znovu a znovu do svého pokoje a pouštím si nahrávky, jako je ta letošní od polských maniaků HOSTIA.
Potřebuji si vyčistit hlavu od zbytečností, řeknu všem kolem sebe, zabouchnu za sebou dveře a přidám hlasitost. I letos ke mě začne stékat prudký proud surových grindcoreových melodií, velmi ušpiněných death metalem. Je to tsunami, je to smršť, je to trepanace lebky. Přesně tohle jsem potřeboval. Tady je svět ještě v pořádku.
Dnes už nemůžete věřit nikomu. Jenom sami sobě. I téhle smečce. Líbí se mi na nich, že hrají opravdově, reálně, syrově. Takhle nějak vypadá život samotný. Ostré riffy se mi zasekávají hluboko do mozku i do podvědomí. Představuji si, že v mé hlavě zabíjejí všechny ošklivé myšlenky. Bývám po poslechu jako mnich po meditaci. Netuším, jestli to tak kapela myslela, ale za sebe mohu napsat jediné - je to přesně ten druh propracovaného, velmi inteligentně a zajímavě nahraného masakru, který vás smete z povrchu zemského. Jen si tak říkám, že koncerty musí být velmi zajímavou záležitostí. Sdílená (jak já to slovo nemám rád) radost až na kost vždycky potěší. Co se týká zvuku, obalu, celkového provedení, tak zde je vše v absolutním pořádku. Vy si tak s klidem můžete vychutnat jednotlivé morbidní a nechutné nuance. Až zase jednou půjdete kolem kostela, klidně si odplivněte, stejně jsou v něm jenom tupé ovce, které věří v dávno padlé modly. A také falešní kněží, kteří stále lžou a pod jejich jedovatým úsměvem se ukrývají temné zvrácené pudy. Nové album má v sobě opět velké množství nakumulovaného tlaku a energie. Je silné ve svých základech a zajímavé v detailech. Hlavní pro mě nakonec stejně vždycky je, aby mě nahrávka bavila, abych měl chuť se k ní vracet. A "Razorblade Psalm" na sebe aplikuji hlavně v případech, když už mám všeho dost, když už mě štve celý současný pokřivený svět. Pokud to máte nastavené jako já, tak neváhejte ani chvilku, HOSTIA se vám dostanu pod kůži. To vám klidně podepíšu vlastní krví. Absolutně devastující death grindcore, který vás rozemele na prach! A zanechá po sobě dlouhou, hlubokou, krvavou stopu ve vaší hlavě!
Asphyx says:
I have no idea if it has always been this way, but it seems to me that in recent years lies have become the new facts. Once smart and educated people, who you would expect to have at least some perspective, are now believing misinformation, false priests, and new self-proclaimed prophets. Ordinary human wisdom has faded away and died among the silly videos on social media. Does it bother you? Don't know how to get out of it? I've actually had it for over thirty years anyway. When I've had enough of everything, I close myself in my room again and again and play records like this year's one from Polish maniacs HOSTIA.
I need to clear my head of uselessness, I tell everyone around me, slam the door behind me and turn up the volume. Also this year a torrent of raw grindcore melodies, very dirty with death metal, starts flowing towards me. It's a tsunami, it's a whirlwind, it's skull-shaking. This is exactly what I needed. The world is still okay here.
You can't trust anyone these days. Only yourself. Even this pack. What I like about them is that they play real, real, raw. That's what life itself is like. The sharp riffs stick deep in my brain and subconscious. I imagine they kill all the ugly thoughts in my head. I'm like a monk in meditation after listening. I have no idea if the band meant it that way, but for myself I can write one thing - it's exactly the kind of elaborate, very intelligently and interestingly recorded carnage that will wipe you off the face of the earth. I'm just saying to myself that concerts must be a very interesting affair. Shared (how I hate that word) joy to the bone is always a pleasure. As for the sound, the packaging, the overall performance, everything is absolutely fine here. You can enjoy the individual morbid and disgusting nuances with peace of mind. When you pass by a church again, spit it out, there are only dumb sheep who believe in long fallen idols. And also false priests who lie all the time, and under their poisonous smiles hide dark, twisted instincts. The new album again has a lot of accumulated pressure and energy. It is strong in its fundamentals and interesting in its details. In the end, the main thing for me is always to enjoy the record anyway, to keep me wanting to come back to it. And I apply "Razorblade Psalm" to myself mainly when I've had enough of everything, when I'm fed up with the whole current warped world. If you're set like me, don't hesitate a moment, HOSTIA will get under your skin. I'll sign it with my own blood. Absolutely devastating death grindcore that will grind you to dust! And it will leave a long, deep, bloody trail in your head!
Pokaždé, když k nám přivezou mrtvolu s rozdrceným obličejem, tak přemýšlím, jak k tomu došlo. Někdy to bývají bouračky, jindy zase kladivo nebo velká palice. Vyražené zuby, poškozené tkáně a mozek vyteklý ven. Občas někomu urazí celou hlavu. Leží vedle a jakoby se usmívala. V těchto případech je to jasné. Dotyčný si stoupl k velkým reproduktorům a zapnul play. K tanci a poslechu mu hrála nová nahrávka brutalistů UNMERCIFUL.
Tahle kapela pro mě vždy byla definicí toho, co mám na brutálním death metalu rád. Jejich hudba je krvavá, špinavá a nepostrádá takový ten pradávný tlak a energii. Jedná se o klasický masakr se spoustou zajímavých momentů. Doporučuji otočit volume doprava. Jen si dejte pozor, aby vám novinka neutrhla hlavu.
Členové ORIGIN na to jdou ostře a nekompromisně. Od minule došlo ke změnám na postu zpěváka (Josh Riley). Nutno rovnou dodat, že odvedl skvělou práci. Nové album získalo jeho příchodem na ještě větší intenzitě. Není to ale jenom povedený vokál, je to i parádní masivní a perfektně nasekaný zvuk (Clint Appelhanz - producer, mixing, Alan Douches - mastering), který dodává novému albu takovou tu masakrální surovost, kterou máme u extrémního metalu všichni tolik rádi. Zkrátka a dobře, po formální stránce je vše v nejlepším pořádku. Můžete se tak v klidu soustředit na muziku samotnou, která vám vyrve všechny vnitřnosti z těla a samozřejmě poláme i kosti. Vaše lebka pukne tlakem. Jakoby mě kapela při každém poslechu přikovala na zeď, samozřejmě hlavou doků. Skladby jsou napsány s elegancí starých mistrů (pokud máte rádi SUFFOCATION, HATE ETERNAL, DEICIDE, CANNIBAL CORPSE, KRISIUN, MORBID ANGEL, jste tu správně). Osobně si potom nejvíc užívám takovou tu krvavě chladnou a temnou morbidní náladu, která se vine celým albem jako jedovatý had. UNMERCIFUL opět dokazují, že jsou ve skvělé formě. Čtvrté dlouhohrající album se opravdu povedlo, to vám klidně podepíšu vlastní krví. Zapomenout bych neměl ani na ďábelský motiv na obalu, jehož autorem je mistr Santiago Jaramillo. Zkrátka a dobře, pokud máte rádi krutost v death metalu, jemné technické nuance a obdivujete kapely, které se s tím moc nepářou, potom určitě ochutnejte. Pokaždé, když k nám přivezou mrtvolu s rozdrceným obličejem, tak přemýšlím, jak k tomu došlo. Někdy to bývají bouračky, jindy zase kladivo nebo velká palice. Vyražené zuby, poškozené tkáně a mozek vyteklý ven. Občas někomu urazí celou hlavu. Morbidní, temný a syrový brutální death metal, který vám urve hlavu i s páteří! Absolutní masakr!
Asphyx says:
Every time a dead body is brought to us with its face crushed, I wonder how it happened. Sometimes it's a crash, sometimes it's a hammer or a big stick. teeth knocked out, tissue damaged and brains spilling out. Sometimes someone gets their whole head blown off. She's lying next to it, and she's kind of smiling. In these cases, it's clear. The person in question stood in front of the big speakers and put it on play. The new record by brutalists UNMERCIFUL was playing for him to dance to and listen to.
This band has always been for me the definition of what I love about brutal death metal. Their music is bloody, dirty and doesn't lack that ancient pressure and energy. This is classic carnage with lots of interesting moments. I recommend turning the volume to the right. Just be careful not to let the novelty go to your head.
The members of ORIGIN are going at it sharply and uncompromisingly. Since the last time there have been changes in the vocalist position (Josh Riley). It must be said that he did a great job. The new album has gained even more intensity with his arrival. But it's not just the hilarious vocals, it's also the awesome massive and perfectly chopped sound (Clint Appelhanz - producer, mixing, Alan Douches - mastering) that gives the new album that massacre rawness we all love so much in extreme metal. In short, everything is formally in the best order. You can concentrate on the music itself, which will rip your guts out and, of course, break your bones. Your skull will burst from the pressure. It's like the band is pinning me to the wall every time I listen, with my head on the dock, of course. The songs are written with the elegance of the old masters (if you like SUFFOCATION, HATE ETERNAL, DEICIDE, CANNIBAL CORPSE, KRISIUN, MORBID ANGEL, you've come to the right place). Personally, then, I most enjoy that kind of bloody cold and dark morbid mood that winds through the whole album like a poisonous snake. UNMERCIFUL prove once again that they are in great shape. The fourth full-length album is a real success, I'll sign it with my own blood. I shouldn't forget the devilish motif on the cover, designed by master Santiago Jaramillo. All in all, if you like cruelty in death metal, subtle technical nuances and admire bands that don't mess with it too much, then definitely give it a try. Every time they bring a corpse with its face crushed to us, I wonder how it happened. Sometimes it's a crash, sometimes it's a hammer or a big stick. teeth knocked out, tissue damaged and brains spilling out. Sometimes someone gets their whole head blown off. Morbid, dark and raw brutal death metal that will rip your head and spine off! Absolute carnage!
Sleduji večerní zprávy z celého světa. Právě probíhá několik dalších vyhlazovacích válek. Mučení, násilí, bolest a utrpení. Jakoby nebe zčernalo a z mraků začala padat zkažená krev. Vypadá to, že apokalypsa dávno začala. Záleží už jenom na tom, jaký způsob smrti si zvolíte. Lidé pochodující v tupých zástupech hltají dezinformace. Pořád se klaníme padlým modlám, ale zdravý rozum jsme pohřbili v jedovaté zemi. Nové debutové album švédských UNDECAYED je takovým krutým a surovým mementem k ničení naší planety.
Je také death metalem, který má jasný cíl - zabít vás hudbou, rozsekat vás na kusy, vyvrhnout vaše vnitřnosti, vystřelit vám mozek z hlavy, rozemlít vás na prach. Surovost, krutost a nekompromisní riffy se zde potkávají s absolutní tmou, šílenstvím a chladem čerstvě vykopaných hrobů.
Pánové svoje apokalyptické vize zhmotnili velmi naléhavým, reálným a přesvědčivým způsobem. Masivní zvuk vás doslova přikove na zeď, obal krásně doplňuje syrovou atmosféru. Hlavní je, jako ostatně vždy, hudba samotná a ta je napsaná s elegancí starých mistrů. Líbí se mi způsob, s jakým tahle smečka přistupuje ke své morbidní práci. Jednotlivé motivy v sobě mají vždy velkou spoustu dobrých nápadů. Skladby tak připomínají vichřici, tsunami, po kterém zůstává jenom zničená země. Kapela vzešla z toho nejhlubšího podzemí a rozhodla se nás totálně zničit. Musím rovnou dodat, že se jim to daří na výbornou. Pokud bych měl k někomu tuhle smečku přirovnat, volil bych jména jako SINISTER, SUFFOCATION, MONSTROSITY, OBSCENITY, DEICIDE, SEVERE TORTURE. Zkrátka a dobře, pokud máte rádi smrtící kov v jeho surovější, masakrující podobě, potom neváhejte ani chvilku. Dostanete pořádnou porci zahnívajícího masa, podávaného na víku od rakve. Je znát a slyšet, že UNDECAYED jsou kapela složená ze samých zkušených muzikantů, kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Absolutně devastující nářez, který vám zláme všechny kosti v těle. Sleduji večerní zprávy z celého světa. Právě probíhá několik dalších vyhlazovacích válek. Mučení, násilí, bolest a utrpení. Jakoby nebe zčernalo a z mraků začala padat zkažená krev. Vypadá to, že apokalypsa dávno začala. Záleží už jenom na tom, jaký způsob smrti si zvolíte. Beru do rukou kladivo a jdu zbourat další zeď. Poslouchám u toho "In Death's Image". Syrový, devastující death metal, který vám vyrve všechny vnitřnosti z těla! Děsivé apokalyptické vize se staly krutou skutečností!
Asphyx says:
I watch the evening news from around the world. Several more wars of extermination are underway. Torture, violence, pain and suffering. It's as if the sky has gone black and the clouds have turned black with corrupted blood. It seems the apocalypse has long since begun. It's up to you to decide which way you want to die. People marching in dull crowds, swallowing misinformation. We still bow to fallen idols, but we've buried common sense in poisonous soil. The new debut album from Sweden's UNDECAYED is such a cruel and brutal memento to the destruction of our planet.
It is also death metal with a clear goal - to kill you with music, to cut you to pieces, to eviscerate your insides, to blow your brains out, to grind you to dust. Brutality, cruelty and uncompromising riffs meet absolute darkness, madness and coldness of freshly dug graves.
The gentlemen materialized their apocalyptic visions in a very urgent, real and convincing way. The massive sound will literally drive you up the wall, the cover art beautifully complements the raw atmosphere. The main thing, as always, is the music itself and it is written with the elegance of the old masters. I like the way this pack approaches their morbid work. The individual motifs always have a great deal of good ideas in them. The compositions are reminiscent of a storm, a tsunami, after which only the destroyed earth remains. The band has risen from the deepest underground and decided to destroy us completely. I must add right away that they are doing a great job. If I had to compare this pack to someone, I would choose names like SINISTER, SUFFOCATION, MONSTROSITY, OBSCENITY, DEICIDE, SEVERE TORTURE. In short, if you like death metal in its more raw, butchering form, then don't hesitate a moment. You'll get a hefty helping of rotting flesh served on a coffin lid. You can see and hear that UNDECAYED are a band made up of all experienced musicians who know very well what and how they want to play. An absolutely devastating blast that will break every bone in your body. I watch the evening news from all over the world. There are several other wars of extermination going on right now. Torture, violence, pain and suffering. It's as if the sky has gone black and the clouds have begun to drop corrupted blood. It seems the apocalypse has long since begun. It's up to you to decide which way you want to die. I'm taking a hammer and I'm going to tear down another wall. I'm listening to "In Death's Image". Raw, devastating death metal that will rip your guts out! Terrifying apocalyptic visions have become a cruel reality!
Příběh pětistý dvacátý - Punkáč a metalista ztracení ve velkém světě
Včera jsme šli ulicemi plnými smogu a hrozně se smáli každé kravině. Venca přijel do Plzně v odpoledních hodinách a já z toho byl tak nadšený, že jsem doslova zářil. Kamarád, takový ten opravdový, je dar z nebes. Volal asi před týdnem, že má pro mě překvapení, ale že až osobně, že mě chce vidět, jak se budu tvářit. Řekl mi to asi až po pátém pivu. Vytáhl dvě vstupenky na THE EXPLOITED do Mnichova a prej ty vole, kamaráde, už dlouhý roky ti chci poděkovat za to, jak si se o mě staral, když jsem bral pervitin, jak si mě sbíral pochcanýho v podchodech, jak si za mnou jezdil do Bohnic. Nechal jsem ho mluvit a když skončil, přiznávám bez mučení, měl jsem na krajíčku. Dojalo mě to. Opravdu hodně. A tak jsme si dali panáka, řvali pak do tmy a přišli na kolej, kde jsem ho propašoval k nám na pokoj. Lehl si na zem, na hromadu spacáků. Budík jsme měli na osmou ráno. Moc jsme toho nenaspali. Zase jsem jednou musel zapéct školu.
Jízdenky kupujeme od jedný nevrlý paní. Čekáme na vlak v nádražce a konečně se dozvím, jak ke vstupenkám vůbec přišel. Jeho zaměstnavatel a šéf je pankáč, který neustále básnil o jednom malém klubu v Michově, jak tam chodí a tak. Venca s ním chodil ven na cigáro a slovo dalo slovo. Muselo ho to stát majlant. Cpal jsem mu peníze, ale hrdě odmítl. Ty bláhovej, narval si do mě za celou dobu takových prachů. Stejně mi to ale bylo trošku blbý, Petra měla už velký břicho a konečně bylo všechno v pořádku. Prostě to chtěl udělat. Z toho nesmělýho, hodně citlivýho kluka, kterej si prožil život bez rodičů, jen s bábrdlí, která ho nezvládala, vyrostl rovnej a skvělej chlap. Těšil se na dítě, nadšený a spokojený. Někdy, ale opravdu jenom ve výjimečných situacích, bylo ještě možné v jeho očích zhlédnout kus prožité temnoty, ale jinak byl úplně v cajku. Má na sobě koženou bundu posetou nášivkami. Zádům vévodí jeho oblíbení (moji také) Toy Dolls. On chlapec patřil k, řekl bych tak druhé vlně punkerů a měl rád kapely, které jsou spíše melodické, než drsné. THE EXPLOITED byli spíše výjimka. Ty ale zase miluju já. Zkrátka a dobře, kecáme o muzice a máme ze všeho srandu.
Takový cestování, to je něco úplně jinýho, než když jedu sám. Hrozně si jeho společnost užívám. Vzpomíná se samozřejmě i na starý časy, dozvídám se i něco málo nového o našich společných kamarádech z Boleslavi. Ty vole, hrozně zpohodlněli. Holky mají děti, kluci nový holky, většina už dávno není metal ani punk. Makají v továrnách, už jsou dávno chycený stereotypem. Hele, některý mi přijdou skoro už mrtvý. Není s nima žádná sranda. Bojím se teda, že mě to s prckem pak všechno taky semele. Neboj Venco, my se nedáme, my budeme bojovat. Máme podobný řeči, jsme divoký, pořád si připíjíme z placatek. Hele, co ty a blondýnka? Zeptá se mě. Zrovna přejíždíme hranice a můj kamarád patří k těm, kteří mě znají asi nejvíc. Je víc můj brácha než moje vlastní krev. Rozněžním se. Hele na rovinu, myslím si, vím to, že je to ta pravá. V podobném styl dojedeme do prvního německého města. Nastoupí nějakej echt Bavorák. Má na hlavě štětku a kraťasy. Kšandy mu obepínají pivní pupek. Hrozně si užíváme, že nám nerozumí. Protože kdyby ano, vyvolali bychom asi mezinárodní konflikt.
Je už odpoledne, když dorazíme do Mnichova. Koukáme na mapu a nerozumíme vůbec ničemu. Mávám na taxikáře, ale je to nějakej cizinec a neví vůbec nic. Je nám dvacet a připadáme si v tom velkým světě děsně ztracení. Nedáváme to na sobě vědět, ale po několika kilometrech pátrání, se znovu a znovu ztrácíme, snažíme se orientovat, ale moc nám to nejde. Pravdou a prostým faktem je, že jsme značně opivněni, protože Venca koupil v krámě nějakou hodně silnou značku. Přitom, klub by měl být kousek od nádraží v nějaké bývalé továrně. Nakonec máme vlastně, ostatně jako mnohokrát, štěstí. Zahlédnu v dálce, v davu na ulici, červený kokrhel. Hele punkáči. Běžíme jako o závod a když dvojici doběhneme, jsme překvapení, protože to jsou dvě holky. Zezadu to nebylo poznat. Lámanou angličtinou a němčinou ukazujeme na mapě, kde by to mohlo být. Obě Němky dostojí všeobecné představě o studenosti jejich národa. Vůbec se neusmějí, jenom ukáží prstem a pak pochopím, že máme starou mapu. Zase na druhou stranu, v plzeňském antikvariátu byla za levno. Uleví se nám. Popřejeme hezký den, ale ony ani neodpoví. Zalezeme tedy raději do nedaleké dělnické hospody. Je tu spousta cizinců a tak se cítíme skoro jako doma. Poláků je tu skoro nejvíc.
Máme skoro tři hodiny a tak do nás padá jedno pivo za druhým. Dneska si splníme svůj sen, opakujeme stále dokola a těšíme se jak malý kluci. Netušíme sice, kdo hraje jako předkapela, neznáme žádná videa, mimo těch, co nám kdysi jeden kamarád přinesl na VHS. Dnes to zní skoro jako pravěk. Ale mělo to punc opravdovosti a syrové reality. THE EXPLOITED byli založeni pět let potom co jsem se narodil. Zatímco já pochodoval v průvodech a mával ruským vojákům na tribuně, oni už řádili ve skotských klubech a rvali se na ulicích. Mě vždycky fascinovaly neurvalý kapely, který dokázaly vztek a temnotu přetavit do svých skladeb. Tenkrát to byl všechno samozřejmě extrém a taky muzika, která vás strhla. Venca je zná nazpaměť, veškerý texty. Je jak chodící encyklopedie. Já mám jen několik alb a opatruji je jako oko v hlavě. Pomalu dopijeme a protože jsme nedočkaví, stojíme dlouho před otevřením u vchodových dveří klubu. Už se to houfuje a směs fanoušků je opravdu zajímavá. Punkáči tvoří sice základ, ale metalistů je také hodně. Překvapí mě velký počet starších lidí. U nás podobné typy chodí na zábavy a na Michala Davida. Pronese Venca, chvíli se zasníme, jaký by to bylo super, žít v Německu nebo v nějaký jiný normální zemi. Tenkrát jsme to tak vnímali.
Dělá se samozřejmě bordel. Je to hodně divoký. Už u vstupu se to několikrát serve, dokonce dvě skupinky musí rozhánět nějaký gorily. Držíme se bokem, jsme přeci jen mladý a ve velkým světě. Zážitek, který se už v našem životě nebude opakovat nastane ihned po podivný, podle mě až zbytečně veselý předkapele. Je to takový zvláštní, nemastný, neslaný. Někdo po nich dokonce hodil kelímek. Několik posledních songů dokonce lidé skandují jméno hlavní kapely. Jestli si dobře vzpomínám, tak nakonec ani předkapela nedohraje. Na pódium vyleze spratek Wattie a jestli jsem někdy před někým machroval, že nejdivočejší koncerty jsou při thrashi, tak se všem opravdovým punkáčům omlouvám. To, co se totiž strhlo, se snad ani nedá popsat slovy. Na jedné straně lidé létali vzduchem, řvalo se, podle mě i lámaly kosti, tančilo se pogo, skandovalo se, sem tam si dal někdo i do držky. Měli jsme možná štěstí, že jsme zpočátku stáli vyjeveně bokem. Pak jsem se na svého kámoše podíval. Oba jsme věděli své. Raz, dva, tři a už jsme uprostřed davu, rozdáváme a dostáváme rány, padáme na zem, zvedáme se, plujeme na natažených rukou. Na pódium se nedostanu, ale Venca ano a když ho tam vidím, tak vím, že se mu právě splnil sen. Je to neskutečná rotyka, testosteron teče z pódia a když celé peklo skončí, oba normálně brečíme. A rozhodně nejsme sami.
Blekotáme, křičíme, jsme rozrušení ještě několik hodin potom, co už koncert dávno skončil. Zapřeni jeden do druhého křičíme v ulicích Mnichova, že THE EXPLOITED jsou lepší než orgáč, ty vole, dal bych za další koncert všechny ženský světa. Vzduchem zní podobná moudra, zazní spousta zásadních opileckých a filozofických myšlenek. Chápeš to ty vole, chápeš vůbec, co jsme to zažili? To byla totální punková euforie. Absolutní masakr. U nádraží je nějakej nonstop, ve kterém pijeme pivo, abychom se uklidnili, a pokračujeme v šíření osvěty i mezi cizinci. Nějaký asi Ind nám s úsměvem přikyvuje. Mluvíme na něj samozřejmě česky. Musí si o nás myslet, že jsme blázni. Cítíme v sobě hroznou sílu. Obrovskou energii, kterou jsme si z vystoupení přinesli. Čekáme na vlak postupně se uklidňujeme. Když nám to konečně jede, Venca obejme všechny v nonstopu, poděkuje jim za skvělý pokec a do kupé nalezeme jako nějaká delegace.
Ihned usneme a vůbec nevíme, jak se ocitneme v Čechách. Když se proberu, tak leží Venca na sedačce a má hlavu dolů. Zvednu ho, aby se neodkrvil. Ze spaní zamumlá THE EXPLOITED a pak je zase v limbu. Dívám se do krajiny, přehrávám si celou akci stále dokola a dokola. Nějak podvědomě cítím, že jsme sice byli jen obyčejná dvojice, metalista a punkáč, ztracení ve velkém světě, ale také kluci, co si právě užili jeden z nejlepších koncertů v životě. Už jsem viděl ledacos, ale zde byla ta energie natolik strhující, že mě doslova smetla. Přemýšlím si pro sebe, jen tak, o životě, o tom, kam nás zavede. O něco jsem přišel, probere se můj druh ve zbrani a pak se vyblije na záchodě. Konečně vylezeme v Plzni a protože začíná právě víkend, tak máme o zábavu postaráno. Když dorazíme na kolej, přivítá nás vůně pravého guláše. Musím nějak uctít hosty, usměje se moje milá a po sprše musíme vyprávět, jaké to bylo. Jsme jak dva malí, nadšení kluci a neustále se u toho usmíváme. Byly to krásný časy, to vám povím.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
Ave VOMITIZER! Hello to the Norwegian underworld! I'm listening to your new release "Release the Rats" right now and I'm thinking that this is what the music they will play at the end of the world will sound like. I think you've done a really masterful job. What are your feelings about the new album? Have you gotten any feedback from fans yet? Have you played the new songs live yet? And how do they work?
Thank you and a big hello from the Norwegian underworld to you. Your description of Release the Rats as a soundtrack to the end of the world is music to my ears. I guess we could say, mission accomplished.
We are really satisfied with the album, and I think we got it right where we wanted it. It`s been almost 10 months since we finished the album, and I still think it holds up the way I did back then, and that’s a good sign. Of course, being satisfied by the music you’ve made yourself is one thing, but it is exciting to get it out there and hear what other people are thinking about your music. So far it has been overwhelmingly good feedback, so I guess the work now is just to get more people to discover Vomitizer.
Vomitizer has not played live yet, and our first gig will be this autumn at Legend Metalfest in Trondheim, which also features bands like Gaahl’s Wyrd, Blood Red Throne and Lik, so we’re really looking forward to that. I think Vomitizer makes music that will work really well in a live setting.
How do you actually create new songs for VOMITIZER? Are you a traditional band that locks yourself in a rehearsal room and composes there or do you use the internet, so popular nowadays, and email ideas to each other? I'm interested in the creative process itself.
For this album I made all the riffs, arrangement and lyrics myself before getting the other guys involved. So yeah, I basically sent all the songs to our drummer, and he was given total freedom on how he wanted to record the drums. We did the same thing with vocals and bass after that. I knew all the guys from other musical projects, and I knew I would get some quality work back from them. Of course, there has been a lot of communication back and forth, and I’ve been clear about what I’ve envisioned Vomitizer to be, so we all had the basic understanding of what this was going be in the end. We are doing some changes for the future, and I don’t know if this is going to be the process for future releases, but this is how Release the Rats was made.
Lyrics are a separate chapter in VOMITIZER. What are they about on the new album and where did you get the inspiration for them? On "Release the Rats" they fit the music perfectly. What came first, the music or the lyrics?
I was certain from the start that I didn‘t want Vomitizer to be just another band trying to get as much guts as possible into the cover and lyrics, and that being the only purpose. Of course I listen to a lot of bands with this strategy, so nothing wrong with that. But I really wanted Vomitizer to be a death metal band keeping that old school feeling, but at the same time bringing something new to the table, both musically and into the lyrics.
The album is based around a story of a fanatic religious cult sending pest infested rats into the world, with a mission of killing everyone that’s not a part of the chosen ones. So, you start the album getting introduced to the philosophy of this cult, sending out the rats, the disease working its way through society, and how in the end you only have the most raw and wicked people as survivors. All lyrics are made so they can stand by themselves, so you don’t need to read them as a part of this story, but the story is there if you want to see the lyrics in this context.
But it’s hard to say what came first of the story and the music. They were all part of the same process and was made back and forth while making the album.
I have to admit that the cover for „Release the Rats“ is excellent – it fits the music perfectly! It literally gives me a fright and reminds me of the old demos. How did you choose the cover and why did you choose this particular motif? Who is the author of the cover? Did the author maybe hear new songs beforehand for inspiration?
I really like your description of the album cover, and it pretty much sums up my thoughts about the cover art, too. We had another cover made for the album, that was made to fit the story line. But we decided we wanted another cover for the single Pestilence (The Sickness), that was released before the album came out. The lyric of this song is a description of how the disease in the story infects a person, and the album art really works perfectly with the lyrics. This was a picture Peterror had bought earlier because he liked it, but it was not thought for Vomitizer at the time. But after the single was released, we found that the cover fit the whole feeling of the album really well, so we went for it for the whole album too. We think the cover is a perfect match with Vomitizer and the lyrics, but it was made separately, so it just happened to work out. The artist of the cover wanted to be credited as “endlessvile”, and you can find more of his art on Instagram under that name.
The sound of the whole record is great. It‘s dark, cold and sharp at the same time. What studio did you record the album in? Did you as a band have a say in the final sound, the mastering?
Some of the album was recorded at our rehearsal space, some was recorded at home, and some was recorded at Stavmix Studio. When I was going to send this for mixing and mastering, I really wanted to use Rune Stavnesli and his studio Stavmix Studio. I worked with him on the first Chton album, and I just knew that he would understand the sound we were going for. He really gets this sort of music and is a master with this sort of sound. We’ve gotten a lot of great feedback on the sound of Release the Rats, and I will give a lot of credit to him for this. Of course we had a saying all through the process, and he is good at taking our feedback into the mix. Rune still has been the main man creating this sound.
The new album was released on Undercover Records in Germany. Why did you choose this label and how satisfied are you with their work? Fans can buy the new album on vinyl, on CD and digitally. But what about the cassette? This format has been gaining popularity again in the Czech Republic in recent years.
We were lucky enough to have a few different labels to choose from, but Undercover was the only label that wanted to do vinyl at the time, and that was a big thing for us. Of course, Undercover Records is an underground label, which also was the thing with the other labels that we got an offer from, but we’ve been really satisfied by the work they’ve done. They have always been honest about what they can do for us and done exactly that. They kept their word all the way, and I think we have really good communication with them, so all good on that part. Cassette has never been discussed, but you never know what the future will bring. No plans for cassette at the time though.
The history of the band dates back to 2023. How did the idea of founding VOMITIZER come about? Who was your role model? Please reminisce for us!
I have wanted to this sort of band for a while. Like and old school death metal band that just goes as dirty and filthy as it gets, but at the same time have a bit of rock’n roll and punk attitude in the mix. When I started recording the ideas for this album, I already had a clear mindset of where I wanted to go. To mention a few bands that have been inspiring Vomitizer; Abscess, Autopsy, Necrophagia, Death and Obituary. I think you will hear elements from all these bands in Vomitizer, but of course it has been important for us to add our own thing into the mix. So even though Vomitizer has its base in the old school metal, we have something that stands out and makes us Vomitizer, and not just another copy of what’s been done before.
It‘s very obvious in your band how much you enjoy your music. Do you have a goal you would like to achieve? For some people it‘s a famous label, others want to play a big festival.
We very much enjoy our own music, and that is always my main goal when making music. I want to make music I enjoy myself. Release the Rats is exactly the sort of album I would have bought myself. I really get a kick of making riffs when they turn out the way I want and working with songs to get the result I’m going for. When I get feedback out there that other people like my music too, I of course take that as a mighty bonus. It means we share the same taste in music. But we don’t have a mighty end goal for Vomitizer. We just want the band to grow as big as it gets and get the music out there to as many people as possible. I want everyone that like the music Vomitizer do to discover the band.
Each of the members of VOMITIZER is also in other bands. You are experienced musicians and I would like to know who is the main person in your band? Who tells you how the song will sound and look like?
The way Vomitizer has started, it’s been pretty much me setting the direction for the band, but of course the other guys have had their saying and input into the album. As you say, they are all experienced guys that have brought really good ideas to the music. So, I would say that I’ve had the role of main person in the creation of Vomitizer. But we are going through some changes now, and we might work in other ways with the songs in the future. We just have to see how we will do this going forward.
What is it like to play death metal in black metal Norway? Do people come to your gigs? Do they support you, do they buy CDs? If you organize an event, how many people come?
Of course, Norway is mostly famous for their black metal, and you‘ve got a lot of black metal bands coming out. But there are more than enough death metal bands from Norway too, and some really good ones, so it’s not like we’re the only death metal band around.
Vomitizer has not played live yet, and we will have our first gig at Legend Metalfest. We have just started looking for more gigs, so I guess this is a question that will be easier to answer in the future.
Death metal is a hard hobby and an even harder lifestyle. What does it mean to you? What do you like most about it and how do you perceive it? How did you get into it?
Metal has been a part of me for most of my life. I started at an early age to listen to bands like Kiss, AC/DC and Twisted Sister. That may not be metal music in itself, but it carved out the path from an early age. And already back then music was a big part of my life. It’s hard to describe what it means to me, because I think it is such a big part of who I am and what I like to do. If this music wasn’t a part of me, I think I would be a different person and done many other choices in life. So yeah, it’s hard to put it into words.
I deliberately ask this question to all the bands so they can do a bit of promotion for the future. Please tell us what VOMITIZER are planning in the near future? What can we look forward to? If you want to say something to fans, promoters, labels, here is the space...
We are now looking for gigs to promote the album and Vomitizer. hopefully we will do a lot of concerts in the near future and you will all get a chance to see Vomitizer live.
I’ve also started working on an EP for Vomitizer, and I am mostly done with the lyrics and the ideas for most of the songs. We have this concept that we have decided to do going forward. Release the Rats have a story going, and the EP will be a sort of side story to the main one you find on the album. We will also put in a cover song that have lyrics that will fit into this story. When we do our next album, it will be a completely new story that will also be followed by an EP with a side story and a cover song that fits with the lyrics. So, the plans are there.
Thank you very much for the interview and I wish VOMITIZER lots of sold out records and sold out venues. Good luck in your personal life too. I'm looking forward to the next death metal apocalypse!
Thank you for the interview and great questions. We will be there at the next apocalypse giving you the soundtrack to a world falling apart. In the meantime, do check out our Bandcamp-page at https://vomitizer.bandcamp.com/ to get a feeling of all hell breaking loose. Up the horns!
Recenze/review - VOMITIZER - Release the Rats (2025):
Ave VOMITIZER! Zdravím do norského podsvětí! Právě poslouchám vaši novinku „Release the Rats“ a říkám si, že takhle nějak bude znít hudba, kterou budou hrát při konci světa. Myslím, že se vám povedl opravdu mistrovský kousek. Jaké jsou tvoje pocity z novinky? Máš už nějaké zpětné vazby od fanoušků? Hráli jste už nové skladby naživo? A jak fungují?
Děkujeme a zdravíme vás z norského podsvětí. Tvůj popis písně Release the Rats jako soundtracku ke konci světa je hudbou pro mé uši. Dalo by se říct, že mise je splněna.
S albem jsme opravdu spokojeni a myslím, že jsme ho dostali přesně tam, kam jsme chtěli. Je to už skoro deset měsíců, co jsme album dokončili, a já si pořád myslím, že si drží stejnou úroveň jako tehdy, a to je dobré znamení. Samozřejmě, že být spokojený s hudbou, kterou jste sám vytvořil, je jedna věc, ale je vzrušující dostat ji ven a slyšet, co si o vaší hudbě myslí ostatní. Zatím to byly veskrze dobré ohlasy, takže teď už je asi práce jen na tom, aby Vomitizer objevilo víc lidí.
Vomitizer zatím naživo nehráli a náš první koncert bude letos na podzim na Legend Metalfestu v Trondheimu, kde vystoupí i kapely jako Gaahl's Wyrd, Blood Red Throne a Lik, takže se na to moc těšíme. Myslím, že Vomitizer dělají hudbu, která bude v živém prostředí fungovat opravdu dobře.
Jak vlastně vznikají nové skladby pro VOMITIZER? Jste tradiční kapelou, která se zavře do zkušebny a tam skládá nebo využíváte v dnešní době tolik oblíbený internet a posíláte si nápady emailem? Zajímá mě samotný tvůrčí proces.
Na tomto albu jsem všechny riffy, aranžmá a texty vytvořil sám, než jsem zapojil ostatní kluky. Takže ano, v podstatě jsem všechny písně poslal našemu bubeníkovi a on dostal naprostou volnost v tom, jak chce bicí nahrát. To samé jsme pak udělali se zpěvem a basou. Všechny kluky jsem znal z jiných hudebních projektů a věděl jsem, že od nich dostanu zpětně kvalitní práci. Samozřejmě probíhala spousta komunikace tam a zpět a já jsem měl jasno v tom, jak si Vomitizer představuji, takže jsme všichni měli základní představu o tom, co z toho nakonec bude. Do budoucna děláme nějaké změny a nevím, jestli to takhle bude probíhat i v dalších verzích, ale takhle vzniklo Release the Rats.
Samostatnou kapitolou jsou u VOMITIZER texty. O čem pojednávají na novém albu a kde jsi pro ně bral inspiraci? Na „Release the Rats“ perfektně sedí k muzice. Co bylo dřív, muzika nebo texty?
Od začátku jsem si byl jistý, že nechci, aby Vomitizer byli jen další kapelou, která se snaží do obalu a textů nacpat co nejvíc vnitřností, a to je jediný účel. Samozřejmě poslouchám spoustu kapel s touto strategií, takže na tom není nic špatného. Ale opravdu jsem chtěl, aby Vomitizer byli deathmetalovou kapelou, která si zachovává ten oldschoolový feeling, ale zároveň přináší něco nového, a to jak po hudební stránce, tak do textů.
Album je založeno na příběhu fanatického náboženského kultu, který vysílá do světa krysy zamořené škůdci s úkolem zabít každého, kdo nepatří k vyvoleným. Na začátku alba se tedy seznámíte s filozofií tohoto kultu, s vysíláním krys, s nemocí, která si razí cestu společností, a s tím, jak nakonec přežijí jen ti nejsurovější a nejzlejší lidé. Všechny texty jsou vytvořeny tak, aby obstály samy o sobě, takže je nemusíte číst jako součást tohoto příběhu, ale příběh je tu, pokud chcete texty vnímat v tomto kontextu.
Těžko však říct, co bylo dřív, jestli příběh nebo hudba. Všechny byly součástí stejného procesu a vznikaly tam a zpátky při tvorbě alba.
Musím se přiznat, že cover pro „Release the Rats“ je vynikající – sedne perfektně k hudbě! Jde z něj doslova strach a připomíná mi staré demonahrávky. Jak jste obal vybírali a proč jste zvolili zrovna tento motiv? Kdo je vlastně autorem obalu? Slyšel autor třeba dopředu nové skladby pro inspiraci?
Tvůj popis obalu alba se mi opravdu líbí a v podstatě vystihuje i mé myšlenky ohledně obalu. Pro album jsme si nechali udělat jiný obal, který byl vytvořen tak, aby odpovídal dějové linii. Ale rozhodli jsme se, že chceme jiný obal pro singl Pestilence (The Sickness), který vyšel ještě před vydáním alba. Text této písně popisuje, jak nemoc v příběhu nakazí člověka, a obal alba s textem opravdu dokonale ladí. Tento obrázek si Peterror koupil už dříve, protože se mu líbil, ale na Vomitizer tehdy nepomyslel. Ale po vydání singlu jsme zjistili, že obal opravdu dobře zapadá do celkového pocitu z alba, a tak jsme do něj šli i pro celé album. Myslíme si, že obal se k Vomitizeru a textům perfektně hodí, ale vznikal samostatně, takže to prostě vyšlo. Autor obalu chtěl být uveden jako „endlessvile“ a pod tímto jménem najdete na Instagramu další jeho tvorbu.
Skvělý je zvuk celé nahrávky. Je temný, studený a ostrý zároveň. V jakém studiu jste album nahrávali? Mluvili jste jako kapela do výsledného zvuku, masteringu?
Část alba byla nahrána v naší zkušebně, část doma a část ve studiu Stavmix. Když jsem se chystal poslat album na mix a mastering, moc jsem si přál využít Rune Stavnesliho a jeho studio Stavmix Studio. Pracoval jsem s ním na prvním albu Chton a prostě jsem věděl, že bude rozumět zvuku, o který nám jde. Opravdu rozumí tomuto druhu hudby a je mistrem v tomto druhu zvuku. Na zvuk Release the Rats jsme dostali spoustu skvělých ohlasů a já mu za to budu vděčný. Samozřejmě jsme si po celou dobu procesu říkali, a on umí naše připomínky dobře zapracovat do mixu. Rune byl stále hlavním mužem, který vytvářel tento zvuk.
Nové album vyšlo u německých Undercover Records. Proč jste si vybrali právě tento label a jak jste s jejich prací spokojeni? Novinku si mohou fanoušci koupit na vinylu, na CD i digitálně. Co ale kazeta? Poslední roky u nás v Čechách získává tenhle formát opět na oblíbenosti.
Měli jsme štěstí, že jsme si mohli vybrat z několika různých vydavatelství, ale Undercover byl v té době jediným vydavatelstvím, které chtělo vydávat vinyly, a to pro nás byla velká věc. Undercover Records je samozřejmě undergroundový label, což se týkalo i ostatních vydavatelství, od kterých jsme dostali nabídku, ale s jejich prací jsme byli opravdu spokojeni. Vždycky byli upřímní v tom, co pro nás mohou udělat, a přesně to udělali. Po celou dobu drželi slovo a myslím, že s nimi máme opravdu dobrou komunikaci, takže po této stránce vše v pořádku. O kazetách se nikdy nemluvilo, ale člověk nikdy neví, co přinese budoucnost. V současné době ale žádné plány na kazetu nemáme.
Historie kapely se datuje do roku 2023. Jak vůbec vznikl nápad založit VOMITIZER? Kdo byl vaším vzorem? Zavzpomínej pro nás prosím!
Po takové kapele jsem toužil už delší dobu. Jako death metalová kapela ze staré školy, která je špinavá a hnusná, ale zároveň má v sobě trochu rock'n'rollu a punku. Když jsem začal nahrávat nápady na tohle album, měl jsem už jasnou představu, kam se chci ubírat. Abych zmínil několik kapel, které Vomitizer inspirovaly: Abscess, Autopsy, Necrophagia, Death a Obituary. Myslím, že ve Vomitizer uslyšíte prvky všech těchto kapel, ale samozřejmě pro nás bylo důležité přidat do mixu něco vlastního. Takže i když má Vomitizer základ ve staré metalové škole, máme něco, co vyčnívá a dělá z nás Vomitizer, a ne jen další kopii toho, co už tu bylo.
Na vaší kapele je hrozně vidět, jak vás vaše muzika baví. Máte nějaký cíl, kterého byste chtěli dosáhnout? Pro někoho to je slavné vydavatelství, jiný si chce třeba zahrát na velkém festivalu.
Velmi nás baví naše vlastní hudba, a to je vždy mým hlavním cílem při tvorbě hudby. Chci dělat hudbu, která mě baví. Release the Rats je přesně to album, které bych si sám koupil. Opravdu mě baví vytvářet riffy, když se povedou tak, jak chci, a pracovat se skladbami tak, abych dosáhl výsledku, o který mi jde. Když tam dostanu zpětnou vazbu, že se moje hudba líbí i ostatním lidem, beru to samozřejmě jako mocný bonus. Znamená to, že máme stejný hudební vkus. Ale pro Vomitizer nemáme žádný mocný konečný cíl. Chceme jen, aby se kapela co nejvíc rozrostla a aby se hudba dostala k co největšímu počtu lidí. Chci, aby každý, komu se líbí hudba, kterou Vomitizer dělají, kapelu objevil.
Každý z členů VOMITIZER působí i v jiných kapelách. Jste zkušení muzikanti a mě by zajímalo, kdo má u vás v kapele hlavní slovo? Kdo řekne, jak bude skladba znít a vypadat?
Vomitizer začínali tak, že jsem to byl já, kdo určoval směr kapely, ale samozřejmě i ostatní kluci se na albu podíleli. Jak říkáš, jsou to všechno zkušení kluci, kteří do hudby vnesli opravdu dobré nápady. Takže bych řekl, že jsem měl při tvorbě Vomitizer roli hlavní osoby. Teď ale procházíme nějakými změnami a v budoucnu možná budeme se skladbami pracovat i jinak. Musíme si jen počkat, jak to budeme dělat dál.
Jaké to vlastně je, hrát death metal v black metalovém Norsku? Chodí u vás lidi na koncerty? Podporují vás, kupují CD? Když třeba uspořádáte nějakou akci, kolik přijde lidí?
Norsko je samozřejmě proslulé hlavně svým black metalem a vychází tam spousta blackmetalových kapel. Ale deathmetalových kapel z Norska je taky víc než dost, a některé jsou opravdu dobré, takže to není tak, že bychom byli jediná deathmetalová kapela široko daleko.
Vomitizer zatím naživo nehráli a první koncert budeme mít na Legend Metalfestu. Právě jsme začali shánět další koncerty, takže myslím, že na tuhle otázku bude v budoucnu snazší odpovědět.
Death metal je náročný koníček a ještě těžší životní styl. Co znamená pro tebe? Co tě na něm nejvíc baví a jak jej vnímáš? Jak si se k němu vlastně dostal?
Metal je mou součástí po většinu života. Už v raném věku jsem začal poslouchat kapely jako Kiss, AC/DC a Twisted Sister. To možná není metalová hudba sama o sobě, ale vytyčila mi cestu už v raném věku. A už tehdy byla hudba velkou součástí mého života. Je těžké popsat, co pro mě znamená, protože si myslím, že je velkou součástí toho, kdo jsem a co rád dělám. Kdyby tato hudba nebyla mou součástí, myslím, že bych byl jiný člověk a udělal bych v životě mnoho jiných rozhodnutí. Takže ano, je těžké to vyjádřit slovy.
Tuhle otázku dávám záměrně všem kapelám, aby si udělali trošku propagaci do budoucna. Prozraď nám prosím, co chystají VOMITIZER v nejbližší době? Na co se můžeme těšit? Pokud chceš něco vzkázat fanouškům, promotérům, labelům, zde je prostor…
Nyní hledáme koncerty na propagaci alba a Vomitizeru. doufáme, že v blízké budoucnosti budeme hodně koncertovat a vy všichni budete mít možnost vidět Vomitizer naživo.
Začal jsem také pracovat na EP pro Vomitizer a většinou už mám hotové texty a nápady na většinu písní. Máme takový koncept, který jsme se rozhodli dělat dál. Release the Rats mají svůj příběh a EP bude jakýmsi vedlejším příběhem k tomu hlavnímu, který najdete na albu. Zařadíme tam i coververze písní, které budou mít texty zapadající do tohoto příběhu. Až budeme dělat další album, bude to úplně nový příběh, na který naváže i EP s vedlejším příběhem a coververzí písně, která se hodí k textu. Takže plány jsou.
Děkuji moc za rozhovor a přeji VOMITIZER spoustu prodaných nosičů a samé vyprodané sály. Ať se vám daří i v osobním životě. Budu se těšit na další death metalovou apokalypsu!
Děkuji za rozhovor a skvělé otázky. Budeme u příští apokalypsy a poskytneme vám soundtrack k rozpadajícímu se světu. Mezitím se podívejte na naši Bandcamp stránku https://vomitizer.bandcamp.com/, abyste získali pocit, že se rozpoutalo peklo. Vzhůru na rohy!
Recenze/review - VOMITIZER - Release the Rats (2025):
.JPG)
