DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 27. května 2025

Interview - ANTROPOMORPHIA - Nihilistic, harrowing, misanthropic dark and cold death black metal that will take you into the depths!


Interview with death metal band from  Netherlands - ANTROPOMORPHIA.

Recenze/review - ANTROPOMORPHIA - Devoid Of Light (2025):

Ave ANTROPOMORPHIA! Greetings to the catacombs of Tilburg, Holland! When I was preparing for this interview, I found all the albums I got from you guys over the weekend. I found out (and a friend confirmed it) that the first demo that came to us was the 1992 recording "Bowel Mutilation". You know what's interesting? I haven't found a single weak record in your entire discography. How is that possible? Do you have a recipe for that? You've kept the bar of quality so high for so many years.

Thank you for the compliment, the recipe is that there is no recipe.

We always set the bar pretty high for ourselves, are not easily pleased, follow the path of progression, we’ve become better musicians, also I think I’ve grown as a composer through out the years and we never bother with what other think of us. Maybe that’s it?


We've waited six long years for this year's full-length album "Devoid Of Light". You released it on Testimony Records and I have to admit I was very impatient. Even though I'm still listening to your previous album "Merciless Savagery". Why did it take you so long? Where did you want to go and what is the basic idea of the new album?

Merciless Savagery’ was having momentum, then life came into play and fucked things up majorly, with the pandemic being the first thing to ruin the timeline.

During that whole period I tried to find some creativity but I felt no connection it all felt lethargic. As I was still in a state that connected me to ‘Merciless Savagery’.

After the pandemic became background noise, we were able to do some shows, at that point in time creativity presented itself to me.

Having found this connection I started working more intensively on these new musical incantations.

Then another time consuming factor presented itself.

Due to personal tribulations, I wont go into the specifics because its quit personal, I wasn’t able to write or record anything new for almost a full year.

I guess somewhere early 2023 we continued on this journey which ended in July of 2024, that’s when we finished all the recordings.

The album was done for quite awhile but with the whole finding a new label and the time it takes for a label to plan a release adds another 10 months to the process.

I never no where we go, it’s not something you predetermine. The writing process of an album is an artistic journey, where the music presents itself to you. It tells you where to go what is necessary and when to stop adding to it.

Anyway, the album "Devoid Of Light" is out and immediately became one of my most played albums. Listening to it, you get the feeling of being back on a timeline to the 90's, yet the new stuff is fresh and interesting. It is excellent! How was it made? And how does ANTROPOMORPHIA actually create new material?

Like I said, the inspirations/music presents itself. I never sit down and think let’s write a song that sounds like this and has this type of vibe. It’s something you stumble upon or find their way to the surface and bring with them a certain spine chilling energy. That’s when you know you’re on the right track so to speak. I some cases it takes months to conclude these riffs into songs and sometimes it takes an evening or two, which in our case is very rare.


I've always liked the sound of your albums a lot. "Devoid Of Light" is no exception. Where did you record the album, was it with Marco Stubbe again? How did you achieve such a cold, dark and dense sound? It seems to me as if it was still recorded in analogue or am I wrong? Or is it Dan Swano's mastering? Interestingly, I find the sound of the recording to be very similar to the previous record "Merciless Savagery". Do you have a lot of say in how the record should sound or do you leave it up to the sound masters?

We always record at our drummers, Marco Stubbe’s studio, we record digital. My involvement stops with the guitar sound(s) that I present and want for the album. We leave everything up to Marco, we’ve founded this band and he knows how exactly this band should sound, he knows what he’s doing and there has never ever been an argument on that. For this album one thing changed, we recorded the vocals in another studio, one closer to my home but all other steps are the same; Marco produced and mixed the album, he’s the mastermind behind our sound. Swanö mastered it.
.
I'm an old school fan and I'm very big on record covers. "Devoid Of Light" is signed by the always excellent painter Richard Schouten. The motif is so great for me that I put it on my desktop on my computer. Can you tell us how the motif relates to the music on the album? How did you get together and how did the cover for the album come about?

Richard created the image from things we presented to him regarding the lyrics and my take on certain things. He came up with a sketch and I immediately saw things that weren’t deliberate or even there but clicked with my lyrics. How it connects is different for each person, within the band we had different views on it’s connection and that is all fine because there is not just one.


The last original members of the band are drummer Marc Stubbe and singer and guitarist Ferry Damen. Is it hard to find musicians in Holland who want to play death metal? You also play quite "complicated", which puts high demands on the individual members. Does that mean that the two original members have the final say in everything? How are the other members involved in the running of the band? Do they also compose new material? Have you ever had submarine sickness? Has your opinion of how your music should sound never changed? You know, some people like blondes, some people like brunettes. Then all it takes is a few more pointed words. Someone once wrote that a band is like a family. How is ANTROPOMORPHIA?

I wouldn’t know, we never had to seek for members in such a way that we had to canvas the whole country. Jos we’ve known for ages, since the Acrostichon days. Jeroen was already a friend of ours before he joined the band. Each member has their respectable roles within the band.

No my views on how this band should sound never changed.

Friendship, or I would rather call it a brotherhood is what makes this band, I could never be in a band with hired help or someone I have no personal connection with.

What's good about today is that we have the internet. I mean, as in what, but at least I can remotely watch your concerts. It's not the same, the sound on youtube is always so weird, but according to all available information - you mainly perform only at big festivals? I'll be honest, I'd really like to see you live, but there's no place. You're not going on tour? I would imagine you, ASPHYX, SINISTER, THANATOS and maybe you can take AUTOPSY. It would be a dream come true. No, seriously - what about ANTROPOMORPHIA and concerts? What would you say about a trip around Europe with a stop in the Czech Republic?

We do not only play big festivals, we also do club shows and we do tours. We are selective but plans are in the works and at this point there isn’t more I can say about it.


Just yesterday I was talking to a friend in a pub about how crazy everything has changed in the last few years. Everyone has the internet in their pocket, young people are more influenced by pictures and videos than music and lyrics. Nobody reads much, we agreed that a lot of things are more superficial. Maybe it's different in Holland, but here in the Czech Republic I see it every day. It's no different in music. How do you perceive the changes in society as a musician? We have a lot of new technology, recording studios are better equipped, ideas can be sent over the internet.

There are positive things about these technological advances and we use them, because it makes things easier…mainly in the beginning of an album process. As far as society goes, I don’t pay much attention to what other people do I mostly avoid them, so I don’t really care.

It's a different world, also in terms of labels, publishing houses. ANTROPOMORPHIA are a band that for me is synonymous with underground death metal. We have bandcamp, youtube, labels can spread your music faster and get it to more people. But you know, vinyl is vinyl, cassette and CD has its charm too. Have you had to change your approach to releasing your music in any way? Or are you still going old school and the new stuff leaves you cold?

From the bands perspective I think the biggest adaptation we had to make is to be more involved on social media, I am not a fan but unfortunately it is part of it.

I personally only collect vinyl and some tapes, CD’s I don’t care for and streaming platforms am also not a fan of, it can be convenient when traveling but I prefer to have what I want to listen to in good quality uploaded to my phone if I listen to something digital.

Holland is a country with a very old culture, with traditions. But what about death metal? Are concerts also underground events for a few visitors like in the Czech Republic? What about your fans, when you compare them with the ones you've met at concerts around the world? Do they support you?

I don’t goi that often to a Death Metal show, I’m one of those guys that gravitates towards the bands from 80’s early 90’s when it comes to DM . So I can’t really speak on this.

The Dutch fans are more restraint towards their native acts. Where as we’ve played shows in Germany we’re the audience was one big frenzy, let’s just say throughout the EU we get a more enthusiastic response.

You founded the band in 1990. You were all at the beginning of something new. I love the old school of death. I like that it's so dirty, raw. What was the '90s and your beginnings like? Please reminisce for us. What bands did you like to go to, for example? Who were your role models? Feel free to add a funny story, I'm sure you have plenty of them.

We formed the band in 1989 as a three piece by the way.

We found out about new bands through tape trading and it seemed like there was a show like every other week, I saw so many DM bands on their first time visit to the Netherlands. Autopsy, Morbid Angel, Dismember, Bolt Thrower, Carcass…I mean to many to name. But one of the greatest shows I ever saw was in my hometown Kaatsheuvel, I use to work at a local club called L’ecole and we hosted the: Death-Leprosy tour in ’89. Death’s ‘Scream Bloody Gore’ was the thing that sucked me into the genre so to have them in our own club but to say any of them were my role models..no.

Later on my friends and I started our own metal night, live music was one of the things we organized. I was the booker for most of the shows, we had bands such as, Asphyx & Gorefest back in 1990, Sinister & Acrostichon..but also Grave on their ‘You’ll never See’ cycle.


I ask this question to every band and I'm really interested in your opinion. What does death metal mean to you? How would you define it? On ANTROPOMORPHIA records you can hear a lot that you put everything into your music, that it is played with heart. As a fan I feel that way. So death metal means to you...?

Death Metal as a genre nowadays doesn’t mean that much to me, I mean I think Teitanblood and a band like Grave Miasma are great because they have a unique way to approach the genre but for the most part, like I said earlier I always gravitate towards the same bands as back in the day.

Regarding AntropomorphiA, what we do comes from a genuine honest place, it demands that you put everything into it…. but that has little to nothing to do what a certain type of musical genre means to us, we listen to a broad audial spectrum and DM happens to be one of them but so is rock, heavy metal, black metal and wave etc etc. I see AntropomorphiA as a boundless extreme entity that conveys a palpable sense of oppressive darkness. We never write with an intention to sound like a genre and I certainly don’t care if it will fit a genre labelled box.

Finally, a classic but important question. What is ANTROPOMORPHIA going to do in the near future? Possibly, and I firmly believe in this, will we finally see you somewhere on a club tour in Europe? If you want to say something to fans, labels, promoters, here is the space…

Thinks are I the work, that’s all I can tell about it at this point

Thank you very much for the interview. I really appreciate it. I'm an old ANTROPOMORPHIA fan and you actually made one of my dreams come true. I wish you a lot of sold out shows, let your fans rip your hands off with merchandise and I will look forward to more of your music. I hope to see you live as well. May your personal lives prosper as well. ANTHROPOMORPHIA RULES!





---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - ANTROPOMORPHIA - Nihilistický, drásavý, misantropický temný a chladný death black metal, který vás strhne do hlubiny!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Holandska - ANTROPOMORPHIA.

Recenze/review - ANTROPOMORPHIA - Devoid Of Light (2025):

Ave ANTROPOMORPHIA! Zdravím do katakomb v Tilburgu, do Holandska! Když jsem se připravoval na tenhle rozhovor, tak jsem si o víkendu našel všechna alba, která od vás mám. Zjistil jsem (a kamarád mi to potvrdil), že první demo, které se k nám dostalo, tak byla nahrávka „Bowel Mutilation“ z roku 1992. Víš co je zajímavé? Já jsem v celé vaší diskografii nenašel jedinou slabou desku. Jak je to možné? Máte na to nějaký recept? Tolik let si držet tak vysoko laťku kvality.

Děkuji za kompliment, recept je, že žádný recept neexistuje.

Vždycky jsme si nasadili laťku hodně vysoko, nejsme snadno spokojení, jdeme cestou pokroku, stali jsme se lepšími hudebníky, také si myslím, že jsem za ta léta vyrostl jako skladatel, a nikdy se nezabýváme tím, co si o nás myslí ostatní. Možná je to tím?


Na letošní dlouhohrající album „Devoid Of Light“ jsme čekali dlouhých šest let. Vydali jste jej u Testimony Records a musím přiznat, že už jsem byl hodně nedočkavý. A to i přesto, že vaši předešlou desku „Merciless Savagery“ stále poslouchám. Proč vám to vlastně trvalo tak dlouho? Kam jste se chtěli posunout a jaká je základní myšlenka nového alba?

Merciless Savagery“ mělo spád, pak do hry vstoupil život a všechno pořádně zkurvil, přičemž pandemie byla první věcí, která zničila časovou linii.

Během celého toho období jsem se snažil najít nějakou kreativitu, ale necítil jsem žádné spojení, všechno mi připadalo letargické. Stejně jako jsem byl stále ve stavu, který mě spojoval s „Merciless Savagery“.

Poté, co se pandemie dostala do pozadí, jsme byli schopni udělat několik koncertů, v tu chvíli se mi kreativita sama nabídla.

Po nalezení tohoto spojení jsem začal intenzivněji pracovat na těchto nových hudebních zaklínadlech.

Pak se objevil další časově náročný faktor.

Kvůli osobním útrapám, nebudu zabíhat do podrobností, protože to je dost osobní, jsem nebyl schopen napsat nebo nahrát nic nového téměř celý rok.

Tuším, že někdy začátkem roku 2023 jsme pokračovali v této cestě, která skončila v červenci 2024, tehdy jsme dokončili všechny nahrávky.

Album bylo hotové docela dlouho, ale s celým hledáním nového vydavatelství a dobou, kterou vydavatelství potřebuje na naplánování vydání, se k tomu přidalo dalších 10 měsíců.

Nikdy nevím, kam se vydáme, není to nic, co by se dalo předem určit. Proces psaní alba je umělecká cesta, na které se vám hudba sama představuje. Řekne vám, kam máte jít, co je potřeba, a kdy přestat přidávat.

Každopádně, album „Devoid Of Light“ je venku a ihned se zařadilo mezi má nejpřehrávanější alba. Člověk má při poslechu pocit, že se vrátil na časové ose do devadesátých let, přesto je novinka svěží a zajímavá. Je vynikající! Jakým způsobem vznikalo? A jak vlastně tvoří ANTROPOMORPHIA nový materiál?

Jak jsem řekl, inspirace/hudba se nabízí sama. Nikdy si nesednu a neřeknu si, že napíšu písničku, která bude znít takhle a bude mít takovouhle atmosféru. Je to něco, na co narazíte nebo co si najde cestu na povrch a přináší s sebou určitou energii, ze které mrazí v zádech. Tehdy víte, že jste takříkajíc na správné cestě. V některých případech trvá měsíce, než tyto riffy uzavřeme do písní, a někdy to trvá jeden nebo dva večery, což je v našem případě velmi vzácné.


Mně se na vašich albech vždycky hrozně líbil zvuk. „Devoid Of Light“ není výjimkou. Kde jste album nahrávali, bylo to opět u Marco Stubbeho? Jak jste docílili tak chladného, temného a hutného zvuku? Na mě to působí, jako by se nahrávalo ještě analogově nebo se pletu? Nebo je to masteringem u Dana Swano? Zajímavé je, že mi zvuk nahrávky přijde hodně podobný jako u předchozí desky „Merciless Savagery“. Mluvíte hodně do toho, jak by měla deska znít nebo to necháváte na zvukových mistrech?

Vždycky nahráváme u našeho bubeníka, ve studiu Marca Stubbeho, nahráváme digitálně. Moje zapojení končí u zvuku (zvuků) kytary, které na albu prezentuji a chci. Všechno necháváme na Marcovi, založili jsme tuhle kapelu a on přesně ví, jak má znít, ví, co dělá, a nikdy o tom nebyl spor. Pro tohle album se změnila jedna věc, vokály jsme nahrávali v jiném studiu, ve studiu, které je blíž mému domovu, ale všechny ostatní kroky zůstaly stejné; Marco album produkoval a mixoval, on je mozkem našeho zvuku. Swanö ho masteroval.

Jsem fanoušek ze staré školy a hodně si potrpím na obaly desek. Pod „Devoid Of Light“ je podepsán vždy vynikající malíř Richard Schouten. Ten motiv je pro mě tak skvělý, že jsem si jej dal na plochu na počítači. Prozradíš nám, jak motiv souvisí s hudbou na albu? Jak jste se dali dohromady a jak cover pro album vznikal?

Richard vytvořil obraz na základě věcí, které jsme mu předložili ohledně textů a mého pohledu na některé věci. Přišel s náčrtem a já jsem v něm okamžitě viděl věci, které tam nebyly záměrně, ale které se shodovaly s mým textem. To, jak se to spojuje, je pro každého člověka jiné, v rámci kapely jsme měli různé názory na to, jak se to spojuje, a to je všechno v pořádku, protože není jen jeden.


Posledními původními členy kapely jsou bubeník Marc Stubbe a zpěvák a kytarista Ferry Damen. Je těžké sehnat v Holandsku muzikanty, kteří chtějí hrát death metal? Vy navíc hrajete dost „složitě“, což klade na jednotlivé členy vysoké nároky. Znamená to, že mají oba původní členové ve všem poslední slovo? Jak se podílejí ostatní členové na chodu kapely? Skládají třeba i nový materiál? Měli jste někdy ponorkovou nemoc? Nikdy se nezměnil váš názor, jak by měla vaše hudba znít? Znáš to, někdo má radši blondýny, jiný černovlásky. Pak stačí pár ostřejších slov. Někdo někde kdysi napsal, že kapela je jako rodina. Jak jsou na tom ANTROPOMORPHIA?

To nevím, nikdy jsme nemuseli hledat členy tak, že bychom museli objíždět celou zemi. Jos jsme znali už dávno, od dob Akrostichonu. Jeroen byl náš kamarád už předtím, než se přidal ke kapele. Každý z členů má v kapele své úctyhodné role.

Ne můj názor na to, jak by měla kapela znít, se nikdy nezměnil.

Přátelství, nebo bych to spíš nazval bratrstvím, je to, co dělá tuhle kapelu, nikdy bych nemohl být v kapele s najatými pomocníky nebo s někým, ke komu nemám žádný osobní vztah.

Dnešní doba je dobrá v tom, že máme internet. Tedy jak v čem, ale aspoň se můžu vzdáleně podívat na vaše koncerty. Sice to není ono, zvuk na youtube je pokaždé takový divný, ale podle všech dostupných informací - vy vystupujte hlavně jen na velkých festivalech? Napíšu to na rovinu, chtěl bych vás hrozně moc vidět naživo, ale není kde. Nechystáte se na turné? Dovedl bych si představit vás, ASPHYX, SINISTER, THANATOS a třeba můžete vzít ještě AUTOPSY. Splnil by se mi sen. Ne, teď vážně – co ANTROPOMORPHIA a koncerty? Co bys řekl na výlet po Evropě se zastávkou u nás v Čechách?

Nehrajeme jen na velkých festivalech, ale také v klubech a na turné. Jsme vybíraví, ale na plánech se pracuje a v tuto chvíli k tomu nemohu říct víc.


Zrovna včera jsem se bavil s kamarádem v hospodě, jak se za poslední roky šíleně všechno změnilo. Každý má internet v kapse, mladí jsou již víc ovlivněni obrázky a videem, než hudbou a texty. Nikdo moc nečte, shodli jsme se na tom, že je spousta věcí víc povrchní. Možná je to v Holandsku jinak, ale u nás v Čechách se s tím setkávám každý den. V hudbě to není jiné. Jak vnímáš změny ve společnosti ty, jako muzikant? Máme spoustu nových technologií, nahrávací studia jsou lépe vybavená, nápady se dají posílat po internetu.

Na těchto technologických vymoženostech jsou pozitivní věci a my je používáme, protože nám usnadňují práci... hlavně na začátku procesu tvorby alba. Co se týče společnosti, nevěnuji moc pozornosti tomu, co dělají ostatní lidé, většinou se jim vyhýbám, takže mě to moc nezajímá.

Je to jiný svět, i co se týče labelů, vydavatelství. ANTROPOMORPHIA je kapela, která je pro mě synonymem pro undergroundový death metal. Máme bandcamp, youtube, labely mohou šířit tvou hudbu rychleji a dostat ji k více lidem. Ale víš, vinyl je vinyl, kazeta a CD má taky své kouzlo. Museli jste nějak změnit svůj přístup k vydávání hudby? Nebo se stále držíš staré školy a nové věci tě nechávají chladným?

Z pohledu kapely si myslím, že největší přizpůsobení, které jsme museli udělat, je větší zapojení do sociálních sítí, nejsem jejich fanoušek, ale bohužel to k tomu patří.

Osobně sbírám jen vinyly a nějaké kazety, CD mě nezajímají a streamovacím platformám také nefandím, může to být pohodlné na cestách, ale pokud poslouchám něco digitálního, raději mám to, co chci poslouchat, nahrané v dobré kvalitě v telefonu.


Holandsko je země s velmi starou kulturou, s tradicemi. Jak je na tom ale s death metalem? Jsou koncerty také undergroundovými akcemi pro pár návštěvníků jako u nás v Čechách? Co vaši fanoušci, když je srovnáš třeba s těmi, co si potkal na koncertech po světě? Podporují vás?

Nechodím tak často na death metalové koncerty, jsem jeden z těch, kteří tíhnou ke kapelám z 80. a začátku 90. let, pokud jde o DM. Takže se k tomu nemůžu vyjádřit.

Holandští fanoušci jsou vůči svým domácím kapelám zdrženlivější. Tam, kde jsme hráli koncerty v Německu, bylo publikum jedno velké šílenství, řekněme, že v celé EU se nám dostává nadšenějších reakcí.

Kapelu jste založili v roce 1990. Všichni jste kdysi stáli u začátku něčeho nového. Starou smrtící školu mám moc rád. Líbí se mi, že je taková špinavá, syrová. Jaká byla vlastně devadesátá léta a vaše začátky? Zavzpomínej pro nás prosím. Na které kapely jsi třeba rád chodil? Kdo byl tvým vzorem? Klidně můžeš přidat i nějakou veselou historku, určitě jich máš spoustu.

Mimochodem, kapelu jsme založili v roce 1989 jako tříčlennou.

O nových kapelách jsme se dozvídali díky obchodování s kazetami a zdálo se mi, že každý druhý týden se koná nějaký koncert, viděl jsem tolik kapel DM při jejich první návštěvě Nizozemska. Autopsy, Morbid Angel, Dismember, Bolt Thrower, Carcass... Myslím, že je jich tolik, že je ani nejde vyjmenovat. Ale jeden z nejlepších koncertů, co jsem kdy viděl, byl v mém rodném městě Kaatsheuvel, pracoval jsem v místním klubu L'ecole a hostili jsme: Death-Leprosy tour v roce 89. Death's 'Scream Bloody Gore' byla věc, která mě vtáhla do žánru, takže mít je v našem vlastním klubu, ale že by někdo z nich byl můj vzor... to ne.

Později jsme s kamarády založili vlastní metalový večer, živá hudba byla jednou z věcí, které jsme pořádali. Byl jsem booker většiny koncertů, měli jsme kapely jako Asphyx & Gorefest v roce 1990, Sinister & Acrostichon..ale také Grave na jejich cyklu „You'll never See“.

Tuhle otázku dávám každé kapele a tvůj názor mě zajímavá opravdu hodně. Co pro tebe vlastně znamená death metal? Jak bys jej definoval? Na deskách ANTROPOMORPHIA je hodně slyšet, že do své hudby dáváte všechno, že je zahraná srdcem. Jako fanoušek to tak vnímám. Death metal tedy pro tebe znamená…?

Death metal jako žánr mi dnes už moc neříká, myslím, že Teitanblood a kapely jako Grave Miasma jsou skvělé, protože mají jedinečný přístup k žánru, ale většinou, jak už jsem řekl, tíhnu ke stejným kapelám jako kdysi.

Co se týče AntropomorphiA, to, co děláme, vychází z opravdové upřímnosti, vyžaduje to, abyste do toho dali všechno...., ale to má pramálo společného s tím, co pro nás znamená určitý typ hudebního žánru, posloucháme široké audiální spektrum a DM je náhodou jedním z nich, ale stejně tak rock, heavy metal, black metal a wave atd. atd. AntropomorphiA vnímám jako bezbřehou extrémní entitu, která zprostředkovává hmatatelný pocit tísnivé temnoty. Nikdy nepíšeme s úmyslem znít jako nějaký žánr a rozhodně mě nezajímá, jestli to bude zapadat do žánrové škatulky.

Na závěr jeden klasický, ale důležitý dotaz. Co chystají ANTROPOMORPHIA v nejbližší době? Případně, a pevně v to věřím, uvidíme vás konečně někde na klubovém turné po Evropě? Pokud chceš něco vzkázat fanouškům, labelům, promotérům, zde je prostor…

Práce probíhají, to je vše, co k tomu teď mohu říct.

Děkuji moc za rozhovor. Moc si ho vážím. Jsem starý fanoušek ANTROPOMORPHIA a vlastně si mi splnil jeden z mých snů. Přeji vám spoustu vyprodaných koncertů, ať vám fanoušci utrhají ruce s merchandise a budu se těšit další vaši hudbu. Snad vás uvidím i naživo. Ať se vám daří i v osobních životech. ANTROPOMORPHIA RULES!


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pondělí 26. května 2025

Recenze/review - PALEGRAVE - Demo (2025)


PALEGRAVE - Demo
demo 2025, vlastnáí vydání

for english please scroll down

Jdu pomalu. Mám čas. Už dávno vím, že na konci je vždycky smrt. Záleží vůbec, jak jsme žili? Platím převozníkovi a dívám se do krvavé mlhy. Představoval jsem si to jinak. Vznešenější, krásnější. V kostech cítím chlad a přemýšlím, jestli u mě dojde k osvícení. Poznám pravdu? A jak bude bolet? Otázek je mnoho, odpovědi nepřicházejí a tak poslouchám stále dokola novou demonahrávku od německé doom death metalové kapely PALEGRAVE.

Potkávám své vlastní démony, kteří konečně vystoupili ze stínu. Modlím se za všechny své hříchy a užívám si jednotlivé, velmi podmanivé, naléhavé motivy. Jedná se o velmi dobře zahraný stylový obřad, obohacený o spoustu progresivních a zajímavých prvků. Jako bych se díval na pomalu plynoucí řeku Styx, plnou zohavených mrtvol těch, kteří osvícení nedošli. 


Temná, chladná a neklidná atmosféra nahrávky nejlépe vynikla v hluboké noci, když město dávno spalo a nemrtví se toulali ulicemi. Líbí se mi, že i přesto, že se jedná o demonahrávku, tak si dala kapela pozor na dobrý zvuk. Vše je krásně čitelné, prašivé, uvěřitelné. S obalem je to velmi podobné. Připomíná mi motivy ze starých kazet z devadesátých let minulého století. Hlavní a nejdůležitější je, ostatně jako vždy, nakonec hudba samotná. Pro mě osobně se jedná o silný a autentický zážitek. Možná sedím ve svém pokoji a postupně přidávám hlasitost, ale myšlenkami jsem ve starých hrobkách, na hřbitovech, které se právě probouzejí do ranního jitra. Prožil jsem několik nocí v márnici a mám pocit, že jsem konečně pochopil smrt. "Demo 2025" pro mě bylo morbidně smutnou kulisou, soundtrackem, hlubokým snem i noční můrou. A to i přesto, že se jedná zatím pouze o předkrm v podobě tří skladeb. Pokud máte podobné obřady rádi jako já, tak rozhodně ochutnejte, dostanete poctivou porci zahnívajících, majestátních melodií, které se vám dostanou postupně do žil. Alespoň u mě tomu tak bylo. Píšu to často, přesto to znovu zopakuji. Hudbu musíte vnímat srdcem a všemi póry těla. U PALEGRAVE došlo ke vzájemnému přenosu mezi mnou a kapelou. Nahrávka se stala i mojí součástí a pokaždé mě ochladila na bod mrazu. Když zapnu play, tak mám chuť se vydat na cestu. Jdu pomalu. Mám čas. Už dávno vím, že na konci je vždycky smrt. Záleží vůbec, jak jsme žili? Platím převozníkovi a dívám se do krvavé mlhy. Představoval jsem si to jinak. Vznešenější, krásnější. V kostech cítím chlad a přemýšlím, jestli u mě dojde k osvícení. Poznám pravdu? Tajemný, záhadný, mlhavý a syrový progresivní doom death metalový obřad! Pravda a bolest se ukrývají ve stínu! 


Asphyx says:

I'm going slow. I've got time. I've known for a long time that there's always death at the end. Does it even matter how we lived? I pay the ferryman and look out into the bloody mist. I imagined it differently. More noble, more beautiful. I feel a chill in my bones, and I wonder if I'll be enlightened. Do I know the truth? And how will it hurt? The questions are many, the answers don't come and so I listen over and over again to the new demo from the German doom death metal band PALEGRAVE.

I meet my own demons, who have finally stepped out of the shadows. I pray for all my sins and enjoy the individual, very captivating, urgent motifs. This is a very well played stylistic ritual, enriched with a lot of progressive and interesting elements. It's like watching the slow flowing river Styx, full of the mutilated corpses of those who have not attained enlightenment. 


The dark, cold and restless atmosphere of the recording was best seen in the dead of night, when the city was long asleep and the undead roamed the streets. I like the fact that despite the fact that this is a demo recording, the band made sure to have a good sound. Everything is beautifully clear, dusty, believable. The cover art is very similar. It reminds me of themes from old cassettes from the 1990s. The main and most important thing is, as always, the music itself. For me personally, it is a powerful and authentic experience. I may be sitting in my room, gradually turning up the volume, but my thoughts are in the old tombs, in the cemeteries, just waking up to the morning. I've spent a few nights in the morgue and I feel like I finally understand death. "Demo 2025" was a morbidly sad backdrop, soundtrack, deep dream and nightmare for me. This is despite the fact that it's only a three-song appetizer so far. If you like similar ceremonies like I do, then definitely give it a taste, you'll get a fair portion of rotting, majestic melodies that will get into your veins gradually. At least it did for me. I write this often, yet I'll say it again. You have to feel the music with your heart and all the pores of your body. With PALEGRAVE there was a mutual transmission between me and the band. The recording became a part of me as well and chilled me to the bone every time. When I put it on play, I feel like going on a journey. I'm going slow. I have time. I've known for a long time that there's always death at the end. Does it even matter how we lived? I pay the ferryman and look out into the bloody fog. I imagined it differently. More noble, more beautiful. I feel a chill in my bones, and I wonder if I'll be enlightened. Do I know the truth? A dark, mysterious, hazy and raw progressive doom death metal ritual! Truth and pain hide in the shadows!



PALEGRAVE - “Demo 2025“
I. Unseen By Light, Unblessed By Faith
II. Nor The Silence Whispers
III. Inwards, Into The Hollowed Halls

band:
R: Vocals
S: Guitars
D: Session drums

Produced by PALEGRAVE

Mastered by Patrick W. Engel at TEMPLE OF DISHARMONY in March 2025.

Artwork by Belial NecroArts.


Recenze/review - HOSTIA - Razorblade Psalm (2025)


HOSTIA - Razorblade Psalm
CD 2025, vlastní vydání

for english please scroll down

Netuším, jestli to tak bylo vždycky, ale poslední roky mi přijde, že se lži staly novými skutečnostmi. Kdysi chytří a vzdělaní lidé, u kterých byste předpokládali alespoň nějaký nadhled, věří dezinformacím, falešným kněžím i novým samozvaným prorokům. Obyčejná lidská moudrost se vytratila a zemřela mezi hloupými videi na sociálních sítích. Štve vás to? Nevíte jak z toho ven? Mám to vlastně stejně více než třicet let. Když už mám všeho dost, zavírám se znovu a znovu do svého pokoje a pouštím si nahrávky, jako je ta letošní od polských maniaků HOSTIA. 

Potřebuji si vyčistit hlavu od zbytečností, řeknu všem kolem sebe, zabouchnu za sebou dveře a přidám hlasitost. I letos ke mě začne stékat prudký proud surových grindcoreových melodií, velmi ušpiněných death metalem. Je to tsunami, je to smršť, je to trepanace lebky. Přesně tohle jsem potřeboval. Tady je svět ještě v pořádku. 


Dnes už nemůžete věřit nikomu. Jenom sami sobě. I téhle smečce. Líbí se mi na nich, že hrají opravdově, reálně, syrově. Takhle nějak vypadá život samotný. Ostré riffy se mi zasekávají hluboko do mozku i do podvědomí. Představuji si, že v mé hlavě zabíjejí všechny ošklivé myšlenky. Bývám po poslechu jako mnich po meditaci. Netuším, jestli to tak kapela myslela, ale za sebe mohu napsat jediné - je to přesně ten druh propracovaného, velmi inteligentně a zajímavě nahraného masakru, který vás smete z povrchu zemského. Jen si tak říkám, že koncerty musí být velmi zajímavou záležitostí. Sdílená (jak já to slovo nemám rád) radost až na kost vždycky potěší. Co se týká zvuku, obalu, celkového provedení, tak zde je vše v absolutním pořádku. Vy si tak s klidem můžete vychutnat jednotlivé morbidní a nechutné nuance. Až zase jednou půjdete kolem kostela, klidně si odplivněte, stejně jsou v něm jenom tupé ovce, které věří v dávno padlé modly. A také falešní kněží, kteří stále lžou a pod jejich jedovatým úsměvem se ukrývají temné zvrácené pudy. Nové album má v sobě opět velké množství nakumulovaného tlaku a energie. Je silné ve svých základech a zajímavé v detailech. Hlavní pro mě nakonec stejně vždycky je, aby mě nahrávka bavila, abych měl chuť se k ní vracet. A "Razorblade Psalm" na sebe aplikuji hlavně v případech, když už mám všeho dost, když už mě štve celý současný pokřivený svět. Pokud to máte nastavené jako já, tak neváhejte ani chvilku, HOSTIA se vám dostanu pod kůži. To vám klidně podepíšu vlastní krví. Absolutně devastující death grindcore, který vás rozemele na prach! A zanechá po sobě dlouhou, hlubokou, krvavou stopu ve vaší hlavě!


Asphyx says:

I have no idea if it has always been this way, but it seems to me that in recent years lies have become the new facts. Once smart and educated people, who you would expect to have at least some perspective, are now believing misinformation, false priests, and new self-proclaimed prophets. Ordinary human wisdom has faded away and died among the silly videos on social media. Does it bother you? Don't know how to get out of it? I've actually had it for over thirty years anyway. When I've had enough of everything, I close myself in my room again and again and play records like this year's one from Polish maniacs HOSTIA.

I need to clear my head of uselessness, I tell everyone around me, slam the door behind me and turn up the volume. Also this year a torrent of raw grindcore melodies, very dirty with death metal, starts flowing towards me. It's a tsunami, it's a whirlwind, it's skull-shaking. This is exactly what I needed. The world is still okay here.


You can't trust anyone these days. Only yourself. Even this pack. What I like about them is that they play real, real, raw. That's what life itself is like. The sharp riffs stick deep in my brain and subconscious. I imagine they kill all the ugly thoughts in my head. I'm like a monk in meditation after listening. I have no idea if the band meant it that way, but for myself I can write one thing - it's exactly the kind of elaborate, very intelligently and interestingly recorded carnage that will wipe you off the face of the earth. I'm just saying to myself that concerts must be a very interesting affair. Shared (how I hate that word) joy to the bone is always a pleasure. As for the sound, the packaging, the overall performance, everything is absolutely fine here. You can enjoy the individual morbid and disgusting nuances with peace of mind. When you pass by a church again, spit it out, there are only dumb sheep who believe in long fallen idols. And also false priests who lie all the time, and under their poisonous smiles hide dark, twisted instincts. The new album again has a lot of accumulated pressure and energy. It is strong in its fundamentals and interesting in its details. In the end, the main thing for me is always to enjoy the record anyway, to keep me wanting to come back to it. And I apply "Razorblade Psalm" to myself mainly when I've had enough of everything, when I'm fed up with the whole current warped world. If you're set like me, don't hesitate a moment, HOSTIA will get under your skin. I'll sign it with my own blood. Absolutely devastating death grindcore that will grind you to dust! And it will leave a long, deep, bloody trail in your head!



Recenze/review - HOSTIA - Nailed (2022):

tracklist:
01. Not Your Friend 
02. This Is My Boomstick 
03. An Empty Grave Is Just A Hole In The Ground 
04. The One Who Doesn't Listen 
05. Never Sleep Again 
06. Down In The Gutter 
07. Bitter Life 
08. Sabretooth Jazz 
09. Beggar God 
10. Swinging On The Reaper's Scythe 
11. You Reek Of Kindness 
12. Martyrs 
13. I'm Not That Stupid 
14. Wojownicy Maryi 
15. Chaos 16. Where All The Dead Popes Rest

band:
St. Xyxtus - Bass
St. Anacletus - Guitars
St. Sixtus - Vocals
St. Silverius - Drums

neděle 25. května 2025

Recenze/review - UNMERCIFUL - Devouring Darkness (2025)


UNMERCIFUL - Devouring Darkness
CD 2025, Willowtip Records

for english please scroll down

Pokaždé, když k nám přivezou mrtvolu s rozdrceným obličejem, tak přemýšlím, jak k tomu došlo. Někdy to bývají bouračky, jindy zase kladivo nebo velká palice. Vyražené zuby, poškozené tkáně a mozek vyteklý ven. Občas někomu urazí celou hlavu. Leží vedle a jakoby se usmívala. V těchto případech je to jasné. Dotyčný si stoupl k velkým reproduktorům a zapnul play. K tanci a poslechu mu hrála nová nahrávka brutalistů UNMERCIFUL.

Tahle kapela pro mě vždy byla definicí toho, co mám na brutálním death metalu rád. Jejich hudba je krvavá, špinavá a nepostrádá takový ten pradávný tlak a energii. Jedná se o klasický masakr se spoustou zajímavých momentů. Doporučuji otočit volume doprava. Jen si dejte pozor, aby vám novinka neutrhla hlavu. 


Členové ORIGIN na to jdou ostře a nekompromisně. Od minule došlo ke změnám na postu zpěváka (Josh Riley). Nutno rovnou dodat, že odvedl skvělou práci. Nové album získalo jeho příchodem na ještě větší intenzitě. Není to ale jenom povedený vokál, je to i parádní masivní a perfektně nasekaný zvuk (Clint Appelhanz - producer, mixing, Alan Douches - mastering), který dodává novému albu takovou tu masakrální surovost, kterou máme u extrémního metalu všichni tolik rádi. Zkrátka a dobře, po formální stránce je vše v nejlepším pořádku. Můžete se tak v klidu soustředit na muziku samotnou, která vám vyrve všechny vnitřnosti z těla a samozřejmě poláme i kosti. Vaše lebka pukne tlakem. Jakoby mě kapela při každém poslechu přikovala na zeď, samozřejmě hlavou doků. Skladby jsou napsány s elegancí starých mistrů (pokud máte rádi SUFFOCATION, HATE ETERNAL, DEICIDE, CANNIBAL CORPSE, KRISIUN, MORBID ANGEL, jste tu správně). Osobně si potom nejvíc užívám takovou tu krvavě chladnou a temnou morbidní náladu, která se vine celým albem jako jedovatý had. UNMERCIFUL opět dokazují, že jsou ve skvělé formě. Čtvrté dlouhohrající album se opravdu povedlo, to vám klidně podepíšu vlastní krví. Zapomenout bych neměl ani na ďábelský motiv na obalu, jehož autorem je mistr Santiago Jaramillo. Zkrátka a dobře, pokud máte rádi krutost v death metalu, jemné technické nuance a obdivujete kapely, které se s tím moc nepářou, potom určitě ochutnejte. Pokaždé, když k nám přivezou mrtvolu s rozdrceným obličejem, tak přemýšlím, jak k tomu došlo. Někdy to bývají bouračky, jindy zase kladivo nebo velká palice. Vyražené zuby, poškozené tkáně a mozek vyteklý ven. Občas někomu urazí celou hlavu. Morbidní, temný a syrový brutální death metal, který vám urve hlavu i s páteří! Absolutní masakr! 

Asphyx says:

Every time a dead body is brought to us with its face crushed, I wonder how it happened. Sometimes it's a crash, sometimes it's a hammer or a big stick. teeth knocked out, tissue damaged and brains spilling out. Sometimes someone gets their whole head blown off. She's lying next to it, and she's kind of smiling. In these cases, it's clear. The person in question stood in front of the big speakers and put it on play. The new record by brutalists UNMERCIFUL was playing for him to dance to and listen to.

This band has always been for me the definition of what I love about brutal death metal. Their music is bloody, dirty and doesn't lack that ancient pressure and energy. This is classic carnage with lots of interesting moments. I recommend turning the volume to the right. Just be careful not to let the novelty go to your head.


The members of ORIGIN are going at it sharply and uncompromisingly. Since the last time there have been changes in the vocalist position (Josh Riley). It must be said that he did a great job. The new album has gained even more intensity with his arrival. But it's not just the hilarious vocals, it's also the awesome massive and perfectly chopped sound (Clint Appelhanz - producer, mixing, Alan Douches - mastering) that gives the new album that massacre rawness we all love so much in extreme metal. In short, everything is formally in the best order. You can concentrate on the music itself, which will rip your guts out and, of course, break your bones. Your skull will burst from the pressure. It's like the band is pinning me to the wall every time I listen, with my head on the dock, of course. The songs are written with the elegance of the old masters (if you like SUFFOCATION, HATE ETERNAL, DEICIDE, CANNIBAL CORPSE, KRISIUN, MORBID ANGEL, you've come to the right place). Personally, then, I most enjoy that kind of bloody cold and dark morbid mood that winds through the whole album like a poisonous snake. UNMERCIFUL prove once again that they are in great shape. The fourth full-length album is a real success, I'll sign it with my own blood. I shouldn't forget the devilish motif on the cover, designed by master Santiago Jaramillo. All in all, if you like cruelty in death metal, subtle technical nuances and admire bands that don't mess with it too much, then definitely give it a try. Every time they bring a corpse with its face crushed to us, I wonder how it happened. Sometimes it's a crash, sometimes it's a hammer or a big stick. teeth knocked out, tissue damaged and brains spilling out. Sometimes someone gets their whole head blown off. Morbid, dark and raw brutal death metal that will rip your head and spine off! Absolute carnage!


Recenze/review - UNMERCIFUL - Wrath Encompassed (2020):
https://www.deadlystormzine.com/2020/05/recenzereview-unmerciful-wrath.html


tracklist:
01. Miracle In Fire
02. Unnatural Ferocity
03. Malice Unbound
04. Devouring Darkness
05. Relentless Malevolence
06. Vomit You Out (Origin cover)
07. Infernal Conquering
08. The Reaping
09. Voracious Lunacy
10. Vengeance Transcending

Recenze/review - UNDECAYED - In Death's Image (2025)


UNDECAYED - In Death's Image
CD 2025, Lethal Scissor Records

for english please scroll down

Sleduji večerní zprávy z celého světa. Právě probíhá několik dalších vyhlazovacích válek. Mučení, násilí, bolest a utrpení. Jakoby nebe zčernalo a z mraků začala padat zkažená krev. Vypadá to, že apokalypsa dávno začala. Záleží už jenom na tom, jaký způsob smrti si zvolíte. Lidé pochodující v tupých zástupech hltají dezinformace. Pořád se klaníme padlým modlám, ale zdravý rozum jsme pohřbili v jedovaté zemi. Nové debutové album švédských UNDECAYED je takovým krutým a surovým mementem k ničení naší planety. 

Je také death metalem, který má jasný cíl - zabít vás hudbou, rozsekat vás na kusy, vyvrhnout vaše vnitřnosti, vystřelit vám mozek z hlavy, rozemlít vás na prach. Surovost, krutost a nekompromisní riffy se zde potkávají s absolutní tmou, šílenstvím a chladem čerstvě vykopaných hrobů. 


Pánové svoje apokalyptické vize zhmotnili velmi naléhavým, reálným a přesvědčivým způsobem. Masivní zvuk vás doslova přikove na zeď, obal krásně doplňuje syrovou atmosféru. Hlavní je, jako ostatně vždy, hudba samotná a ta je napsaná s elegancí starých mistrů. Líbí se mi způsob, s jakým tahle smečka přistupuje ke své morbidní práci. Jednotlivé motivy v sobě mají vždy velkou spoustu dobrých nápadů. Skladby tak připomínají vichřici, tsunami, po kterém zůstává jenom zničená země. Kapela vzešla z toho nejhlubšího podzemí a rozhodla se nás totálně zničit. Musím rovnou dodat, že se jim to daří na výbornou. Pokud bych měl k někomu tuhle smečku přirovnat, volil bych jména jako SINISTER, SUFFOCATION, MONSTROSITY, OBSCENITY, DEICIDE, SEVERE TORTURE. Zkrátka a dobře, pokud máte rádi smrtící kov v jeho surovější, masakrující podobě, potom neváhejte ani chvilku. Dostanete pořádnou porci zahnívajícího masa, podávaného na víku od rakve. Je znát a slyšet, že UNDECAYED jsou kapela složená ze samých zkušených muzikantů, kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Absolutně devastující nářez, který vám zláme všechny kosti v těle. Sleduji večerní zprávy z celého světa. Právě probíhá několik dalších vyhlazovacích válek. Mučení, násilí, bolest a utrpení. Jakoby nebe zčernalo a z mraků začala padat zkažená krev. Vypadá to, že apokalypsa dávno začala. Záleží už jenom na tom, jaký způsob smrti si zvolíte. Beru do rukou kladivo a jdu zbourat další zeď. Poslouchám u toho "In Death's Image". Syrový, devastující death metal, který vám vyrve všechny vnitřnosti z těla! Děsivé apokalyptické vize se staly krutou skutečností! 

Asphyx says:

I watch the evening news from around the world. Several more wars of extermination are underway. Torture, violence, pain and suffering. It's as if the sky has gone black and the clouds have turned black with corrupted blood. It seems the apocalypse has long since begun. It's up to you to decide which way you want to die. People marching in dull crowds, swallowing misinformation. We still bow to fallen idols, but we've buried common sense in poisonous soil. The new debut album from Sweden's UNDECAYED is such a cruel and brutal memento to the destruction of our planet.

It is also death metal with a clear goal - to kill you with music, to cut you to pieces, to eviscerate your insides, to blow your brains out, to grind you to dust. Brutality, cruelty and uncompromising riffs meet absolute darkness, madness and coldness of freshly dug graves.


The gentlemen materialized their apocalyptic visions in a very urgent, real and convincing way. The massive sound will literally drive you up the wall, the cover art beautifully complements the raw atmosphere. The main thing, as always, is the music itself and it is written with the elegance of the old masters. I like the way this pack approaches their morbid work. The individual motifs always have a great deal of good ideas in them. The compositions are reminiscent of a storm, a tsunami, after which only the destroyed earth remains. The band has risen from the deepest underground and decided to destroy us completely. I must add right away that they are doing a great job. If I had to compare this pack to someone, I would choose names like SINISTER, SUFFOCATION, MONSTROSITY, OBSCENITY, DEICIDE, SEVERE TORTURE. In short, if you like death metal in its more raw, butchering form, then don't hesitate a moment. You'll get a hefty helping of rotting flesh served on a coffin lid. You can see and hear that UNDECAYED are a band made up of all experienced musicians who know very well what and how they want to play. An absolutely devastating blast that will break every bone in your body. I watch the evening news from all over the world. There are several other wars of extermination going on right now. Torture, violence, pain and suffering. It's as if the sky has gone black and the clouds have begun to drop corrupted blood. It seems the apocalypse has long since begun. It's up to you to decide which way you want to die. I'm taking a hammer and I'm going to tear down another wall. I'm listening to "In Death's Image". Raw, devastating death metal that will rip your guts out! Terrifying apocalyptic visions have become a cruel reality!


Tracklist:
1 – The World Shall Know Only Death
2 – Death’s Only Demand
3 – The Descendants Of Death
4 – In Death’s Image
5 – Death Shall Come (Death Shall Prevail)
6 – Death’s Pallid Coat
7 – World At Death’s Door
8 – Entreating Death In Vain
9 – The Greatest Death

Line-up:
Tony Richter – vocals
Mikael Bergman – guitars
Christoffer Svensson – bass
Jesper Leidbring – drums



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý dvacátý - Punkáč a metalista ztracení ve velkém světě


Příběh pětistý dvacátý - Punkáč a metalista ztracení ve velkém světě

Včera jsme šli ulicemi plnými smogu a hrozně se smáli každé kravině. Venca přijel do Plzně v odpoledních hodinách a já z toho byl tak nadšený, že jsem doslova zářil. Kamarád, takový ten opravdový, je dar z nebes. Volal asi před týdnem, že má pro mě překvapení, ale že až osobně, že mě chce vidět, jak se budu tvářit. Řekl mi to asi až po pátém pivu. Vytáhl dvě vstupenky na THE EXPLOITED do Mnichova a prej ty vole, kamaráde, už dlouhý roky ti chci poděkovat za to, jak si se o mě staral, když jsem bral pervitin, jak si mě sbíral pochcanýho v podchodech, jak si za mnou jezdil do Bohnic. Nechal jsem ho mluvit a když skončil, přiznávám bez mučení, měl jsem na krajíčku. Dojalo mě to. Opravdu hodně. A tak jsme si dali panáka, řvali pak do tmy a přišli na kolej, kde jsem ho propašoval k nám na pokoj. Lehl si na zem, na hromadu spacáků. Budík jsme měli na osmou ráno. Moc jsme toho nenaspali. Zase jsem jednou musel zapéct školu.

Jízdenky kupujeme od jedný nevrlý paní. Čekáme na vlak v nádražce a konečně se dozvím, jak ke vstupenkám vůbec přišel. Jeho zaměstnavatel a šéf je pankáč, který neustále básnil o jednom malém klubu v Michově, jak tam chodí a tak. Venca s ním chodil ven na cigáro a slovo dalo slovo. Muselo ho to stát majlant. Cpal jsem mu peníze, ale hrdě odmítl. Ty bláhovej, narval si do mě za celou dobu takových prachů. Stejně mi to ale bylo trošku blbý, Petra měla už velký břicho a konečně bylo všechno v pořádku. Prostě to chtěl udělat. Z toho nesmělýho, hodně citlivýho kluka, kterej si prožil život bez rodičů, jen s bábrdlí, která ho nezvládala, vyrostl rovnej a skvělej chlap. Těšil se na dítě, nadšený a spokojený. Někdy, ale opravdu jenom ve výjimečných situacích, bylo ještě možné v jeho očích zhlédnout kus prožité temnoty, ale jinak byl úplně v cajku. Má na sobě koženou bundu posetou nášivkami. Zádům vévodí jeho oblíbení (moji také) Toy Dolls. On chlapec patřil k, řekl bych tak druhé vlně punkerů a měl rád kapely, které jsou spíše melodické, než drsné. THE EXPLOITED byli spíše výjimka. Ty ale zase miluju já. Zkrátka a dobře, kecáme o muzice a máme ze všeho srandu. 

Takový cestování, to je něco úplně jinýho, než když jedu sám. Hrozně si jeho společnost užívám. Vzpomíná se samozřejmě i na starý časy, dozvídám se i něco málo nového o našich společných kamarádech z Boleslavi. Ty vole, hrozně zpohodlněli. Holky mají děti, kluci nový holky, většina už dávno není metal ani punk. Makají v továrnách, už jsou dávno chycený stereotypem. Hele, některý mi přijdou skoro už mrtvý. Není s nima žádná sranda. Bojím se teda, že mě to s prckem pak všechno taky semele. Neboj Venco, my se nedáme, my budeme bojovat. Máme podobný řeči, jsme divoký, pořád si připíjíme z placatek. Hele, co ty a blondýnka? Zeptá se mě. Zrovna přejíždíme hranice a můj kamarád patří k těm, kteří mě znají asi nejvíc. Je víc můj brácha než moje vlastní krev. Rozněžním se. Hele na rovinu, myslím si, vím to, že je to ta pravá. V podobném styl dojedeme do prvního německého města. Nastoupí nějakej echt Bavorák. Má na hlavě štětku a kraťasy. Kšandy mu obepínají pivní pupek. Hrozně si užíváme, že nám nerozumí. Protože kdyby ano, vyvolali bychom asi mezinárodní konflikt.

Je už odpoledne, když dorazíme do Mnichova. Koukáme na mapu a nerozumíme vůbec ničemu. Mávám na taxikáře, ale je to nějakej cizinec a neví vůbec nic. Je nám dvacet a připadáme si v tom velkým světě děsně ztracení. Nedáváme to na sobě vědět, ale po několika kilometrech pátrání, se znovu a znovu ztrácíme, snažíme se orientovat, ale moc nám to nejde. Pravdou a prostým faktem je, že jsme značně opivněni, protože Venca koupil v krámě nějakou hodně silnou značku. Přitom, klub by měl být kousek od nádraží v nějaké bývalé továrně. Nakonec máme vlastně, ostatně jako mnohokrát, štěstí. Zahlédnu v dálce, v davu na ulici, červený kokrhel. Hele punkáči. Běžíme jako o závod a když dvojici doběhneme, jsme překvapení, protože to jsou dvě holky. Zezadu to nebylo poznat. Lámanou angličtinou a němčinou ukazujeme na mapě, kde by to mohlo být. Obě Němky dostojí všeobecné představě o studenosti jejich národa. Vůbec se neusmějí, jenom ukáží prstem a pak pochopím, že máme starou mapu. Zase na druhou stranu, v plzeňském antikvariátu byla za levno. Uleví se nám. Popřejeme hezký den, ale ony ani neodpoví. Zalezeme tedy raději do nedaleké dělnické hospody. Je tu spousta cizinců a tak se cítíme skoro jako doma. Poláků je tu skoro nejvíc. 

Máme skoro tři hodiny a tak do nás padá jedno pivo za druhým. Dneska si splníme svůj sen, opakujeme stále dokola a těšíme se jak malý kluci. Netušíme sice, kdo hraje jako předkapela, neznáme žádná videa, mimo těch, co nám kdysi jeden kamarád přinesl na VHS. Dnes to zní skoro jako pravěk. Ale mělo to punc opravdovosti a syrové reality. THE EXPLOITED byli založeni pět let potom co jsem se narodil. Zatímco já pochodoval v průvodech a mával ruským vojákům na tribuně, oni už řádili ve skotských klubech a rvali se na ulicích. Mě vždycky fascinovaly neurvalý kapely, který dokázaly vztek a temnotu přetavit do svých skladeb. Tenkrát to byl všechno samozřejmě extrém a taky muzika, která vás strhla. Venca je zná nazpaměť, veškerý texty. Je jak chodící encyklopedie. Já mám jen několik alb a opatruji je jako oko v hlavě. Pomalu dopijeme a protože jsme nedočkaví, stojíme dlouho před otevřením u vchodových dveří klubu. Už se to houfuje a směs fanoušků je opravdu zajímavá. Punkáči tvoří sice základ, ale metalistů je také hodně. Překvapí mě velký počet starších lidí. U nás podobné typy chodí na zábavy a na Michala Davida. Pronese Venca, chvíli se zasníme, jaký by to bylo super, žít v Německu nebo v nějaký jiný normální zemi. Tenkrát jsme to tak vnímali.

Dělá se samozřejmě bordel. Je to hodně divoký. Už u vstupu se to několikrát serve, dokonce dvě skupinky musí rozhánět nějaký gorily. Držíme se bokem, jsme přeci jen mladý a ve velkým světě. Zážitek, který se už v našem životě nebude opakovat nastane ihned po podivný, podle mě až zbytečně veselý předkapele. Je to takový zvláštní, nemastný, neslaný. Někdo po nich dokonce hodil kelímek. Několik posledních songů dokonce lidé skandují jméno hlavní kapely. Jestli si dobře vzpomínám, tak nakonec ani předkapela nedohraje. Na pódium vyleze spratek Wattie a jestli jsem někdy před někým machroval, že nejdivočejší koncerty jsou při thrashi, tak se všem opravdovým punkáčům omlouvám. To, co se totiž strhlo, se snad ani nedá popsat slovy. Na jedné straně lidé létali vzduchem, řvalo se, podle mě i lámaly kosti, tančilo se pogo, skandovalo se, sem tam si dal někdo i do držky. Měli jsme možná štěstí, že jsme zpočátku stáli vyjeveně bokem. Pak jsem se na svého kámoše podíval. Oba jsme věděli své. Raz, dva, tři a už jsme uprostřed davu, rozdáváme a dostáváme rány, padáme na zem, zvedáme se, plujeme na natažených rukou. Na pódium se nedostanu, ale Venca ano a když ho tam vidím, tak vím, že se mu právě splnil sen. Je to neskutečná rotyka, testosteron teče z pódia a když celé peklo skončí, oba normálně brečíme. A rozhodně nejsme sami.

Blekotáme, křičíme, jsme rozrušení ještě několik hodin potom, co už koncert dávno skončil. Zapřeni jeden do druhého křičíme v ulicích Mnichova, že THE EXPLOITED jsou lepší než orgáč, ty vole, dal bych za další koncert všechny ženský světa. Vzduchem zní podobná moudra, zazní spousta zásadních opileckých a filozofických myšlenek. Chápeš to ty vole, chápeš vůbec, co jsme to zažili? To byla totální punková euforie. Absolutní masakr. U nádraží je nějakej nonstop, ve kterém pijeme pivo, abychom se uklidnili, a pokračujeme v šíření osvěty i mezi cizinci. Nějaký asi Ind nám s úsměvem přikyvuje. Mluvíme na něj samozřejmě česky. Musí si o nás myslet, že jsme blázni. Cítíme v sobě hroznou sílu. Obrovskou energii, kterou jsme si z vystoupení přinesli. Čekáme na vlak postupně se uklidňujeme. Když nám to konečně jede, Venca obejme všechny v nonstopu, poděkuje jim za skvělý pokec a do kupé nalezeme jako nějaká delegace.

Ihned usneme a vůbec nevíme, jak se ocitneme v Čechách. Když se proberu, tak leží Venca na sedačce a má hlavu dolů. Zvednu ho, aby se neodkrvil. Ze spaní zamumlá THE EXPLOITED a pak je zase v limbu. Dívám se do krajiny, přehrávám si celou akci stále dokola a dokola. Nějak podvědomě cítím, že jsme sice byli jen obyčejná dvojice, metalista a punkáč, ztracení ve velkém světě, ale také kluci, co si právě užili jeden z nejlepších koncertů v životě. Už jsem viděl ledacos, ale zde byla ta energie natolik strhující, že mě doslova smetla. Přemýšlím si pro sebe, jen tak, o životě, o tom, kam nás zavede. O něco jsem přišel, probere se můj druh ve zbrani a pak se vyblije na záchodě. Konečně vylezeme v Plzni a protože začíná právě víkend, tak máme o zábavu postaráno. Když dorazíme na kolej, přivítá nás vůně pravého guláše. Musím nějak uctít hosty, usměje se moje milá a po sprše musíme vyprávět, jaké to bylo. Jsme jak dva malí, nadšení kluci a neustále se u toho usmíváme. Byly to krásný časy, to vám povím. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine